Barbarské státy Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0103
Nové státní celky, které vznikaly po zániku Západořímské říše odborně nazýváme barbarské státy, popř. barbarská království. Jedná se o státní celky, v nichž se sdružovaly národy označované jako barbarské. Barbar bylo římské označení cizince, který nemluvil latinsky, byl zpravidla negramotný a měl jiné zvyky. Germáni, kteří žili bok po boku s Římany přejali některé jejich zvyky, které přizpůsobili vlastní kultuře. Označení barbar jim však zůstalo. Germáni napomohli rozpadu Západořímské říše a vzdali se možnosti navázat na antickou tradici tohoto státu.
Přejímání některých římských zvyklostí a jejich aplikace na germánské zvyky se označuje jako romanizace ( pořímšťování ) společnosti. Germáni přebrali jazyk latinu, především jako kulturní pojítko mezi státy na bývalém území Západořímské říše (vznik románských jazyků jako např. francouzština, portugalština, španělština), některé kmeny si ponechaly svůj jazyk (germánské jazyky jako němčina). Písmo latinka se stala základem psaných dokumentů (těch však mnoho nebylo). Římský přístup k pořádku a disciplíně Germánům imponoval. Velmi oblíbený byl u Germánů i fakt, že panovník byl hlavním vojenským velitelem, což se přeneslo i na vedoucí pozici Germánů krále.
Náboženství křesťanství se stalo hlavním náboženstvím Římské říše, tím také jeho západní části. Germáni přijali křesťanství v jeho základních rysech, mnohé části však byly upraveny tak, aby vyhovovaly jejich kultuře. Došlo tak často k promísení pohanských zvyků s křesťanskými. Pro pohany tak bylo snazší přijmout novou víru. Nejznámějším odklonem od hlavní větve katolické církve bylo ariánství. Jeho hlavní myšlenka spočívala v tom, že popírala Boží trojici. Princip spočíval v jediném vládci Bohu (stejně jako v čel kmene stojí náčelník a v čele státu stojí král) a Duch svatý i Ježíš podléhali jeho vůli. Tak bylo křesťanské učení Germánům bližší, ale odporovalo myšlence trojjedinosti Boha otce, Ducha svatého a Ježíše Krista, což je jeden z hlavních principů katolického učení. Ariánství byl hlavní germánský směr křesťanství od 4. století, ale byl odsouzen jako hereze. V některých germánských státech však vydrželo až do 7. století.
V některých společenských, kulturních či hospodářských směrech se germánské kmeny odvrátily od římského způsobu a ponechaly si raději své způsoby. Tento proces odvrácení se od antického vzoru se nazývá barbarizace. Typickým příkladem může být přechod od městského k venkovskému stylu života. Zatímco Římané pečlivě dbali o svá města a kladli důraz na společenský život ve městech, Germáni kladli důraz spíše na řemesla a zemědělství, čemuž vyhovoval spíše pobyt mimo město.
Přesun společnosti zpět na venkov přinesl jak klady, tak zápory. Mezi největší přednosti mimoměstského života patří rozvoj kovářských řemesel Germáni byli výborní šperkaři a zbrojaři. Úpadek zaznamenalo především stavebnictví, protože Germáni se vrátili ke dřevěným stavbám. Venkovské prostředí vyhovovalo také hlavnímu zdroji obživy chovatelství a zemědělství. Germánské usedlosti tak tvořily samostatné jednotky, které vyrobily vše, co potřebovaly, což znamenalo úpadek obchodu. Přesun hospodářského života na venkov znamenal pro města velký úpadek. Antická města byla rabována. S poklesem významu měst zaznamenalo pokles prestiže také vzdělání. Mnoho antických myšlenek a vědních oborů upadlo v zapomnění. Gramotnost obyvatel barbarských států byla na velmi nízké úrovni a vzdělání se zpravidla dostávalo pouze církevním představitelům. Vzhledem k nízké gramotnosti se nelze divit, že z období raného středověku máme dochováno velmi málo písemných pramenů.
Příklady germánského šperkařství Na těchto snímcích (1) (2) lze vysledovat kvalitu germánské práce s kovem. Germáni také uměli vykovat odlehčené meče, které byly mnohem kvalitnější než římské.
1) Vysvětli pojem romanizace. 2) Vysvětli pojem barbarizace. 3) Vysvětli pojem ariánství. 4) Odvoď roli křesťanství jako šiřitele vzdělání. 5) Na příkladech porovnej výhody a nevýhody barbarizace.
ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana; PARKAN, František. Dějepis 2 pro gymnázia a střední školy: Středověk a raný novověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 160 s. ISBN 80-7235-152-4. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny středověku a počátku novověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-82-1.
1) ACHIRD. Wikipedia.cz [online]. [cit. 18.3.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/com mons/1/17/amulet_thor s_hammer_(copy_of _find_from_skane)_2010-07-10.jpg 2) BLOODOFOX. Wikipedia.cz [online]. [cit. 18.3.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:germani c_bracteate_from_funen,_denmark_ (DR_BR42).jpg