FYZIKÁLNÍ TERAPIE MANUÁL A ALGORITMY

MUDr. Jiří Poděbradský, Mgr. Radana Poděbradská FYZIKÁLNÍ TERAPIE MANUÁL A ALGORITMY Recenze: Doc. MUDr. Vladimír Kříž Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo profimedia.cz, 2009 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 3704. publikaci Odpovědný redaktor Mgr. Luděk Neužil Sazba a zlom Jan Šístek Listy 7 18 obrazové přílohy PhDr. Josef Bavor Počet stran 200 + 18 listů volné obrazové přílohy 1. vydání, Praha 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Součástí publikace je 18 volných listů A4 obrazové přílohy. Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 978-80-247-2899-5

Obsah Seznam zkratek.......................................................... 9 Úvod................................................................... 11 1 Definice........................................................... 13 2 Historie........................................................... 15 3 Aspekty moderní fyzikální terapie.................................... 17 3.1 Aference......................................................... 17 3.1.1 Aferentní receptory motorického systému..................... 18 3.1.2 Poruchy aference dysaferentace............................ 19 3.1.3 Ovlivnění aferentního systému.............................. 19 3.2 Aplikace fyzikální terapie u poruch pohybové soustavy................ 21 3.3 Poruchy funkce pohybového systému............................... 23 3.3.1 Strukturální poruchy....................................... 23 3.3.2 Funkcionální poruchy...................................... 23 3.3.3 Funkční poruchy.......................................... 23 3.3.4 Charakteristika etáží a poruch na nich vznikajících............ 25 4 Rozdělení fyzikální terapie.......................................... 29 4.1 Elektromagnetická energie......................................... 29 4.1.1 Elektroterapie............................................. 29 4.1.2 Fototerapie................................................ 29 4.1.3 Termoterapie (a hydroterapie)............................... 30 4.2 Mechanická energie............................................... 30 4.2.1 Mechanoterapie........................................... 30 4.3 Kombinace různých druhů energie................................. 30 5 Obecné zásady volby fyzikální terapie................................. 31 5.1 Volba fyzikální terapie podle požadovaného účinku................... 31 5.1.1 Účinek analgetický......................................... 31 5.1.2 Účinek disperzní.......................................... 38 5.1.3 Účinek myorelaxační....................................... 40 5.1.4 Účinek myostimulační..................................... 45 5.1.5 Účinek trofotropní......................................... 48 5.1.6 Účinek antiedematózní..................................... 50 5.1.7 Účinek odkladný.......................................... 51 5.2 Volba fyzikální terapie podle stadia poruchy......................... 51 5.2.1 Stadium aktivní hyperémie................................. 51 5.2.2 Stadium pasivní hyperémie................................. 51 5

5.2.3 Stadium konsolidace....................................... 52 5.2.4 Stadium fibroblastické přestavby............................. 52 5.3 Postup při volbě druhu fyzikální terapie a jejích parametrů............ 52 6 Kontraindikace fyzikální terapie a zásady bezpečnosti.................. 55 6.1 Obecné kontraindikace............................................ 55 6.2 Speciální kontraindikace.......................................... 56 6.3 Zásady bezpečnosti při aplikaci fyzikální terapie..................... 56 7 Kontaktní elektroterapie............................................ 59 7.1 Základní pojmy.................................................. 59 7.1.1 Elektrický proud........................................... 59 7.1.2 Elektroda................................................. 60 7.1.3 Elektrodová podložka...................................... 61 7.1.4 Režim elektroterapie....................................... 62 7.1.5 Maximální proudová hustota................................ 63 7.1.6 Intenzita elektroterapie..................................... 63 7.1.7 Způsoby aplikace kontaktní elektroterapie.................... 65 7.2 Galvanoterapie................................................... 65 7.2.1 Děje na elektrodách a v elektrodových podložkách............. 66 7.2.2 Klidová galvanizace........................................ 67 7.2.3 Přerušovaná galvanizace.................................... 70 7.2.4 Bodová galvanizace........................................ 70 7.2.5 Čtyřkomorová lázeň hydrogalvan.......................... 70 7.2.6 Elektroléčebná vana........................................ 72 7.2.7 Iontoforéza................................................ 72 7.3 Nízkofrekvenční kontaktní elektroterapie............................ 76 7.3.1 Träbertův proud (ultrareiz, proud 2/5)........................ 76 7.3.2 Faradizace................................................ 79 7.3.3 Diadynamické proudy...................................... 79 7.3.4 H-vlny................................................... 84 7.3.5 Transkutánní elektroneurostimulace......................... 86 7.4 Středofrekvenční terapie........................................... 91 7.4.1 Sf(b) bipolární aplikace sf proudů.......................... 92 7.4.2 Sf(t) tetrapolární aplikace sf proudů........................ 93 7.5 Elektrodiagnostika a elektrostimulace.............................. 100 7.5.1 Elektrodiagnostika....................................... 100 7.5.2 Elektrostimulace.......................................... 103 7.5.3 Elektrogymnastika........................................ 105 7.5.4 Myofeedback............................................. 106 7.5.5 Funkční neuromuskulární stimulace........................ 110 8 Bezkontaktní elektroterapie......................................... 113 8.1 Bezkontaktní vysokofrekvenční terapie............................. 113 8.1.1 d Arsonvalizace.......................................... 113 8.1.2 Diatermie................................................ 114 6

8.2 Bezkontaktní nízkofrekvenční elektroterapie........................ 124 8.2.1 Distanční elektroterapie................................... 125 8.2.2 Magnetoterapie........................................... 128 9 Fototerapie....................................................... 135 9.1 Fototerapie nepolarizovaným zářením............................. 135 9.1.1 Ultrafialové záření........................................ 135 9.1.2 Viditelné záření (světlo)................................... 136 9.1.3 Infračervené záření....................................... 139 9.2 Fototerapie polarizovaným zářením................................ 140 9.2.1 Laser.................................................... 140 9.2.2 Biolampa................................................ 146 9.2.3 Fotokolorterapie.......................................... 147 10 Termoterapie...................................................... 151 10.1 Neurofyziologické aspekty........................................ 151 10.1.1 Lokální pozitivní termoterapie............................. 153 10.1.2 Lokální negativní termoterapie............................. 154 10.1.3 Celková termoterapie...................................... 156 10.1.4 Myorelaxační účinek spinální (reflexní)..................... 157 10.2 Pozitivní termoterapie............................................ 158 10.2.1 Parafín.................................................. 158 10.2.2 Parafango................................................ 159 10.2.3 Peloidy.................................................. 159 10.2.4 Fango................................................... 160 10.2.5 Instantní kompresy ( horké sáčky )......................... 160 10.2.6 Lázně................................................... 161 10.3 Negativní termoterapie........................................... 164 10.3.1 Kryosáčky............................................... 165 10.3.2 Instantní kryokompresy ( chladné sáčky )................... 165 10.3.3 Aplikace chladného vzduchu ofukem........................ 165 10.3.4 Kryokomora............................................. 165 10.3.5 Aplikace chladu prostřednictvím vody...................... 166 10.4 Kontrastní termoterapie.......................................... 167 10.4.1 Střídavé koupele (nohou, rukou)............................ 168 10.4.2 Skotské střiky............................................ 168 10.5 Ostatní hydroterapie............................................. 169 10.5.1 Uhličité izotermní koupele................................. 169 10.5.2 Přísadové koupele přírodní či umělé........................ 169 10.5.3 Perličkové koupele........................................ 170 10.5.4 Vířivé koupele (celkové, končetin).......................... 170 11 Mechanoterapie................................................... 173 11.1 Trakce přístrojové............................................... 173 11.1.1 Trakce závažím........................................... 173 11.1.2 Trakce gravitační......................................... 174 11.1.3 Trakce speciálním zařízením............................... 174 7

8 11.2 Kompresní terapie............................................... 175 11.3 Vakuová terapie................................................. 176 11.4 Vakuum-kompresní terapie....................................... 177 11.5 Ultrasonoterapie................................................ 179 11.5.1 Fyzikální účinky.......................................... 179 11.5.2 Biologické účinky......................................... 180 11.5.3 Způsoby aplikace......................................... 181 11.5.4 Parametry............................................... 181 11.5.5 Speciální kontraindikace.................................. 183 11.6 Ultrasonoforéza................................................. 184 11.7 Kombinovaná terapie............................................ 184 11.7.1 Neurofyziologické aspekty................................. 184 11.7.2 Parametry............................................... 185 11.7.3 Objektivizace svalových reflexních změn.................... 185 11.7.4 Lokalizace a terapie trigger points........................... 185 11.8 Terapie rázovou vlnou............................................ 186 12 Doslov........................................................... 189 12.1 O úloze zdravého rozumu ve fyzikální terapii a nejen tam............ 189 12.1.1 Programy podle diagnóz................................... 189 12.1.2 Fyzikální terapie doma.................................... 190 Seznam literatury...................................................... 193 Rejstřík............................................................... 197 PŘÍLOHY (18 LISTŮ) Algoritmy LIST 1 Etáže řízení pohybového systému LIST 2 Účinek analgetický LIST 3 Účinek antiedematózní LIST 4 Účinek disperzní LIST 5 Účinek myorelaxační LIST 6 Účinek trofotropní Obrazová příloha LIST 7 Obr. 1. Hlava výstupy kožních nervů LIST 8 Obr. 2 Hlava motorické body LIST 9 Obr. 3A Horní končetina (zpředu) motorické body LIST 10 Obr. 3B Horní končetina (zezadu) motorické body LIST 11 Obr. 4A Horní končetina (zpředu) dermatomy a kožní nervy LIST 12 Obr. 4B Horní končetina (zezadu) dermatomy a kožní nervy LIST 13 Obr. 5A Dolní končetina (zpředu) motorické body LIST 14 Obr. 5B Dolní končetina (zezadu) motorické body LIST 15 Obr. 6A Dolní končetina (zpředu) dermatomy a kožní nervy LIST 16 Obr. 6B Dolní končetina (zezadu) dermatomy a kožní nervy LIST 17 Obr. 7 Dlaň motorické body LIST 18 Obr. 8 Ploska motorické body

Seznam zkratek Seznam zkratek AMP amplitude modulation parameter AQ akomodační kvocient BFB biofeedback, biologická zpětná vazba BNR beam nonuniformity ratio camp cyklický adenozinmonofosfát CC režim konstantní proud (constant current) cgmp cyklický guaninmonofosfát CNS centrální nervový systém CP DD proud, krátké periody CV režim konstantní napětí (constant voltage) DD diadynamik, diadynamický DET distanční elektroterapie DF DD proud, diphase fixe DK dolní končetiny DM hloubka modulace (depth of modulation) DVP dipólové vektorové pole E-16 efluxní proud, f = 16 Hz E-48 efluxní proud, f = 48 Hz ED elektrodiagnostika EEG elektroencefalograf, -ický EG elektrogymnastika EKG elektrokardiograf, -ický EL 1 4 uložení elektrod podle Träberta EMG elektromyografie, -ický ERA effective radiation area ES elektrostimulace FB zpětná vazba (feedback) FBLR fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace, nyní RFM FENS funkční elektroneurostimulace FH francouzská hůl FM frekvenční modulace FPPS funkční poruchy pohybového systému FT fyzikální terapie HAZ hyperalgická zóna HSS hluboký stabilizační systém I-72 Bassetův influxní proud, f = 72 Hz ICHDK ischemická choroba dolních končetin I max maximální intenzita IR infračervený (infra red) IR-A infračervené záření A IR-B infračervené záření B IR-C infračervené záření C IVP izoplanární vektorové pole 9

Fyzikální terapie KT kombinovaná terapie KVD krátkovlnná diatermie L-25 středofrekvenční proud, 2500 Hz LP DD proud, dlouhé periody LTV léčebná tělesná výchova MFB myofeedback MTP metatarzofalangeální MU motorická jednotka nf nízkofrekvenční NMES neuromuskulární elektrostimulace NPM nadprahově motorický NPS nadprahově senzitivní ORL otorinolaryngologie PC osobní počítač (personal computer) PM prahově motorický PPA podprahově algický PPM podprahově motorický PPS podprahově senzitivní PS prahově senzitivní RFM rehabilitační a fyzikální medicína RS DD proud, rythme syncope S1H aplikátor solenoid 60 cm S2H aplikátor solenoid 30 cm S3H aplikátor solenoid 20 cm SAR specifický absorpční koeficient sf středofrekvenční sf(b) středofrekvenční proud, bipolární aplikace sf(t) středofrekvenční proud, tetrapolární aplikace SP single pulse, monofázický proud SPH aplikátor prstenec TBC tuberkulóza TENS transkutánní elektroneurostimulace TrP trigger point UV ultrafialový (ultra violet) UV-A ultrafialové záření A UV-B ultrafialové záření B UV-C ultrafialové záření C (!) vykřičníkem jsou označeny údaje, vymykající se obvykle předepiso vaným 10

Úvod Úvod Autoři měli možnost přesvědčit se při kurzech fyzikální terapie (FT) pro lékaře či fyzioterapeuty i při výuce fyzikální terapie v magisterském studiu fyzioterapie o zásadních neznalostech v tomto oboru. I přes dostupnost základní literatury se tato situace příliš nelepší ani mezi lékaři odbornosti Rehabilitační lékařství, tím spíše odborností ostatních, i mezi fyzioterapeuty. Dobře míněné rozdělení učebnice Poděbradského a Vařeky na dva díly se zpětně ukázalo jako kontraproduktivní, protože většina čtenářů druhý díl ani neotevřela a údaje tam obsažené zapisují při přednáškách jako novinky. Stále chybí logická tvorba rehabilitačního plánu pro konkrétního pacienta a zařazení vhodného druhu fyzikální terapie s příslušnými parametry do tohoto plánu. Výrobci přístrojů pro fyzikální terapii tvrdošíjně lpí na vztažení určitých parametrů k medicínské diagnóze, což nemůže nikdy fungovat. Ale pro uživatele je to pohodlné a ekonomický přínos nezanedbatelný. Oba autoři této publikace mají jak pedagogickou (výuka fyzikální terapie), tak praktickou (léčba pomocí fyzikální terapie jako součásti rehabilitačního plánu) zkušenost a pokusili se zařadit do textu nejčastější dotazy posluchačů i nejčastější omyly při zkoušení či v testech. Za zcela tristní pokládají znalosti problematiky funkčních poruch pohybového systému, minimální u fyzioterapeutů a prakticky nulové u lékařů, proto zařadili na samý začátek publikace stručný přehled této problematiky. FT totiž zasahuje u těchto poruch kauzálně, na rozdíl od tolik oblíbené farmakologie. 11

Definice 1 1 Definice Fyzikální terapie (FT) je cílené, obvykle dozované působení fyzikální energie na organizmus nebo jeho část s terapeutickým cílem. Nejlepších efektů dosahuje FT u poruch pohybové soustavy, v kombinaci s dalšími prostředky fyzioterapie měkkými technikami a cvičením. Pro účely této publikace není do FT zařazena aplikace energie prostřednictvím ruky terapeuta, kdy nedílnou složkou je biologická zpětná vazba prostřednictvím terapeutovy aferentace. FT především zvyšuje nebo modifikuje aferentní informace vyšších etáží nervového systému v rámci biologické zpětné vazby. Pomáhá tak nastartovat autoreparační mechanizmy, jejichž normální činnost je z důvodů poruch funkčních (poruchy řízení) nebo strukturálních narušena. Lokální účinky FT jsou minimální a budou zdůrazněny u jednotlivých druhů FT. Při dobrých znalostech předepisujícího lékaře či fyzioterapeuta bez odborného dohledu (vyhl. č. 424/2004 Sb., 22, odst. 1, zákon č. 96/2004 Sb., 24, odst. 2 a 3) lze FT přesně dávkovat (na úrovni farmakoterapie) a především přesně cílit, čehož farmakoterapie nemůže žádnou aplikační formou dosáhnout. Pro konkrétního pacienta lze v rámci tvorby rehabilitačního plánu vybrat takový druh FT a její parametry, které nebudou mít žádné nežádoucí či vedlejší účinky při optimálních účincích terapeutických. Značná neznalost mechanizmů působení a individuálního přizpůsobení parametrů jak mezi předepisujícími lékaři, tak mezi fyzioterapeuty, působí obvykle terapeutické selhání a prohlubuje obecnou nedůvěru k tomuto způsobu léčby. FT obvykle není přednášena na lékařských fakultách v dostatečné kvalitě, a proto se nedostává potřebných informací široké lékařské veřejnosti, což nakonec platí pro celý obor rehabilitačního lékařství. 13

Historie 2 2 Historie Jisté postupy, které lze zařadit mezi FT, provázejí lidstvo po celou dobu jeho vývoje. Nejstarší písemné zmínky o působení chladných koupelí a obkladů (v rámci holistického přístupu k terapii) pocházejí z Číny kolem roku 2500 př. n. l. a jako běžnou součást terapeutických prostředků ji nacházíme u Hippokrata, Galéna a dalších. Středověk znamenal potlačení principů a využívání FT a přezíravý postoj oficiální medicíny se mnohde projevuje dodnes. Rozvoj moderní západní medicíny na základech anatomie, patologie, mikrobiologie a dalších exaktních věd odsunul fyzikální terapii na vedlejší kolej z jiného důvodu. Ve srovnání s exaktními vědami působila (a mnohde ještě působí) nevědecky, jako obsoletní sbírka empirických zkušeností. Jeden z prvních, kdo vzkřísil hydroterapii (v roce 1818), byl Vincenc Priessnitz, laický léčitel v Gräfenbergu (dnešní lázně Jeseník). Měl pochopitelně velké nesnáze s tehdejší oficiální medicínou, nesporné úspěchy mu však zajistily slávu a uznání. Podobné úspěchy slavili se svými metodami např. Kneipp a další. Z českých fyziatrů je nutno připomenout osobnosti jako Cmunt, Ipser, Křížek, Lenoch, Polland, Přerovský, Raušer, Teissinger, ze současných pak Kříž, Horka, Vařeka, z magistrů fyzioterapie Urban. 15

Aspekty moderní fyzikální terapie 3 3 Aspekty moderní fyzikální terapie 3.1 Aference Přestože ve FT je využívána pestrá škála nejrůznějších fyzikálních podnětů s rozličnými účinky, lze u nich najít některé společné mechanizmy působení. Nejobecnějším rysem všech druhů fyzikálních podnětů je ovlivnění aferentního nervového systému. Tyto podněty vesměs zvyšují nebo alespoň modifikují aferentní tok informací do CNS, a to i ty podněty, které se jeví jako apercepční nebo pro ně neznáme receptor (např. magnetoterapie). Receptory, česky čidla, jsou modifikovaná zakončení dendritů aferentních nervů nebo specializované buňky, které jsou citlivé na určitý druh dráždění. Toto dráždění se transformuje na elektrické potenciály. Intenzitě podráždění je přímo úměrná frekvence těchto potenciálů. Receptory reagují optimálně pouze na jednu fyzikálně-chemickou formu dráždění, většinou minimální energií adekvátní dráždění (např. oko na elektromagnetické vlnění s vlnovou délkou 400 760 nm, ucho na mechanické vlnění s frekvencí 16 20 000 Hz atd.). I jiné (např. elektrické) dráždění však může vyvolat podráždění receptorů neadekvátní dráždění. Receptorů samých je několik typů: primární receptor transformace se uskutečňuje v počátečním úseku senzorické buňky, sekundární receptor mezi receptorem a dendritem je vložená synapse (např. chuťové nebo zrakové buňky), tonický receptor (statický, proporcionální) podílí se na tvorbě amplitudy a měří přesné trvání podráždění, fázický receptor (dynamický, diferenciální) reaguje na změny stimulační intenzity a signalizuje rychlost změny podráždění a přesné trvání podráždění (např. Paciniho tělíska pro vibrace), PD receptor (proporcionální i diferenciální) je nejčastější. Existuje několik stupňů a kombinací obou těchto vlastností (např. primární aferentní vlákna svalových vřetének). Pro přehlednost uvádíme základní receptory aferentního systému: mechanoreceptory reagují na mechanické deformace, např. v kůži, svalech, uchu, semispinálních kanálcích apod. (tab. 3.1), termoreceptory reagují na ochlazení nebo oteplení (také v kůži, hypotalamu a dalších strukturách CNS), chemoreceptory reagují na chemické dráždění, např. chuťové, čichové buňky, enteroreceptory, fotoreceptory reagují na fotony viditelného světla, např. tyčinky a čípky v retině, nociceptory registrují potenciální fyzikální nebo chemické podráždění, související s poškozením tkáně; jsou prakticky ve všech tkáních. 17

3 Fyzikální terapie * Tab. 3.1 Adaptace kožních mechanoreceptorů při konstantní tlakové stimulaci lokalizace pomalá adaptace středně rychlá adaptace neochlupená kůže ochlupená kůže Merkelovy disky Ruffiniho tělíska hmatové disky Ruffiniho tělíska Paciniho tělíska Meissnerova tělíska receptor vlasového folikulu velmi rychlá adaptace Paciniho tělíska detektor intenzity rychlosti zrychlení 3.1.1 Aferentní receptory motorického systému 3.1.1.1 Svalová vřeténka Svalová vřeténka mají následující součásti: Intrafuzální svalová vlákna jsou slabší a kratší než paralelní extrafuzální, vazivovou tkání bývají tvarována do vřetének a rozptýlena paralelně mezi extrafuzálními vlákny; jsou natahována při protažení svalu a uvolňována při kontrakci. Primární nervová senzitivní zakončení ovíjejí se okolo středu každého intrafuzálního vlákna, patří mezi vlákna Ia (Aα). Podrážděna jsou protažením svalu nebo intrafuzální kontrakcí. Sekundární nervová zakončení umístěna jsou na obou stranách vřeténka vedle primárních zakončení. Patří mezi vlákna typu II (Aβ) a jsou citlivá na natažení. Gama systém (γ-motoneurony, Aγ) nervosvalové ploténky γ-motoneuronů jsou blíže k pólům než aferentní zakončení. Podráždění vede ke kontrakci s protažením centrální oblasti, a tím také k podráždění primárních senzitivních zakončení. 3.1.1.2 Golgiho šlachová tělíska Golgiho šlachová tělíska jsou receptory ve šlachové tkáni (svazky asi deseti šlachových vláken), které leží v sérii s extrafuzálními svalovými vlákny; jsou natahovány (= drážděny) při protažení nebo kontrakci svalu. Aferentní inervace je tvořena 1 až 2 nervovými vlákny typu Ib (jednoduchá aferentní spojení), jejichž zakončení se větví mezi šlachovými vlákny. 3.1.1.3 Kloubní receptory Kloubní receptory se nacházejí v kloubních pouzdrech a vazech, obsahují mechanosenzitivní tělíska podobná Ruffiniho a Paciniho tělískům v kůži; informují především o pohybu v kloubu, rychlosti změny a tlaku. 18

Aspekty moderní fyzikální terapie 3 3.1.1.4 Kožní senzitivní zakončení Pro obranné reflexy jsou nejdůležitější nociceptory (volná nervová zakončení) v kůži. Pamatuj! Vlastní propriocepci nemůže sám o sobě zprostředkovat žádný receptor. Propriocepce je výsledkem centrálního zpracování údajů ze všech receptorů. 3.1.2 Poruchy aference dysaferentace Postupující civilizace má zákonitě výrazný vliv na množství a kvalitu aferentních vzruchů dysaferentace. Základní dva druhy dysaferentace jsou: hypoaferentace se týká prakticky všech senzorů, např. omezení dráždění termoreceptorů v kůži následkem teplého oblékání, ústředního topení či klimatizace, ztráta aferentace z dráždění plosek nohou jako následek prakticky úplné eliminace chůze bez obuvi, a to již od útlého dětství, hyperaferentace moderní člověk je zaplaven množstvím optických, akustických a chemických vzruchů, které svou kvantitou i obsahem často přesahují možnosti adaptability; tyto vzruchy jsou však často jen ve velmi úzkém spektru a senzorické orgány tak postupně ztrácí schopnost precizní diferenciace a vyhodnocení. Dysaferentace, ať už ve smyslu hypoaferentace nebo hyperaferentace, vždy vede ke změně tzv. aferentního setu, a tím modifikuje adekvátní odpověď organizmu na zevní prostředí a jeho změny. V poslední moderní době také výrazně poklesla fyzická aktivita člověka potřebná k uspokojení jeho potřeb, protože většina lidí pracuje vsedě, cestuje vsedě a i ve volném čase převažují sedavé aktivity (televize, PC) hypokinéza. Dochází nejen k nedostatečnému, tak i nevhodnému zatěžování jak pohybového aparátu (včetně jeho aferentní části), ale i řady dalších systémů (oběh, dýchání, zažívání ). Hypokinéza vede k civilizačním, nově hromadným neinfekčním onemocněním, jako jsou obezita, diabetes mellitus, hypertenze, hyperlipoproteinémie a další, která celou situaci v pohybovém systému ještě zhoršují. Pozornost věnovaná aferentnímu systému posunula celý obor léčebné rehabilitace na dnešní úroveň, a tím upozornila na jeho význam. Proto lze oprávněně usuzovat na význam aferentního systému i v rozvoji většiny hromadných neinfekčních chorob a zejména v rozvoji funkčních poruch pohybového systému. 3.1.3 Ovlivnění aferentního systému 3.1.3.1 Autoreparační schopnosti organizmu Pomocí ovlivnění aferentního systému může lékař nebo fyzioterapeut ve fázi rozvoje funkční poruchy, která často předchází poruchu organickou (strukturální), zaktivizovat autoreparační mechanizmy organizmu. Ty jsou velmi rozsáhlé a řadu 19

3 Fyzikální terapie léčebných úspěchů je nutno připsat jim, i když to většina lékařů nerada slyší. Jejich využitím lze funkční poruchu odstranit dříve, než dojde k přeměně na poruchu strukturální, organickou (organifikaci poruchy). Na straně druhé je však možné danou funkční poruchu dekompenzovat výběrem nevhodného fyzikálního prostředku a k její organifikaci tak přispět. V této souvislosti je třeba konstatovat, že proces organifikace funkčních poruch se mnohem častěji urychluje nevhodnou masivní farmakoterapií, která právě autoreparační schopnosti organizmu často blokuje (např. kortikosteroidy, myorelaxancia, antiflogistika apod.). Dokumentovat to lze např. na přístupu mnoha lékařů k bolesti v pohybovém systému. Bolest je nesporně jeden z nejčastějších symptomů, pro který pacient vyhledává pomoc lékaře. Bolest lokalizovaná v pohybovém systému je velmi častá, jak primární, tak přenesená z jiných systémů. Z těchto důvodů je třeba brát bolest jako cennou informaci o přítomnosti poruchy, která v daný okamžik leží mimo rozsah autoreparačních schopností organizmu. Lékař by měl tuto informaci dešifrovat (protože následkem civilizačních faktorů většina lidí ztratila schopnost naslouchat hlasu svého těla, schopnost dešifrovat informaci) a ne ji zrušit, smazat či trvale modifikovat paušálním podáním analgetika nebo dokonce kortikosteroidu lokálně do místa bolesti. Minimálně stejnou chybou je paušální podávání myorelaxancií při lokálním svalovém hypertonu, provázejícím funkční poruchy pohybového systému. Při těchto komplexních poruchách je vždy část svalů, tzv. fázické svalstvo, utlumena a jiná část svalstvo tonické přebírá primárně nebo sekundárně úlohu fázického svalstva v pohybových stereotypech, takže tak v tonickém svalstvu dochází sekundárně k bolestivým hypertonům. Celkovým podáním myorelaxancia dochází vždy nejprve k poklesu svalového tonu i síly právě ve fázickém svalstvu, takže primární porucha se zhoršuje. Při zvyšování dávky se snižuje svalové napětí i v tonickém svalstvu, ale k uvolnění hypertonického svalstva dochází zřídka nebo vůbec ne. Navíc myorelaxační účinek na fázické svalstvo přetrvává několik týdnů (Krobot, 1993) a vertikalizací pacienta dochází opět ke zhoršení primární statické poruchy (např. vrstvový syndrom nebo insuficience hlubokého stabilizačního systému). Lokalizované svalové hypertony by naopak měly být indikací pro vhodný typ fyzikální terapie (např. ultrazvuku), kterou je možné cílit přesně na postižený sval (nebo svalovou skupinu), aniž by byl ovlivněn tonus nebo funkce svalů ostatních. Dlouhodobé podávání myorelaxancií také značně ztěžuje následnou rehabilitaci, protože svaly nemají svůj normotonus a v pohybovém stereotypu se tak chovají jinak než později po vysazení farmaka. 3.1.3.2 Fyzikální terapie a myoskeletální přístup Co se týká vlastních funkčních poruch pohybového systému, tak zde žádná fyzikální terapie nemůže nahradit myoskeletální přístup, tedy měkké, fasciové, protahovací techniky nebo cílené mobilizace funkčních blokád obratlů či periferních kloubů, doprovázené cíleným cvičením, centrací a stabilizací. Může však dobře posloužit jako příprava ( premedikace ) tkání na tyto techniky, nebo podporovat požadovaný účinek celého přístupu. 20

Aspekty moderní fyzikální terapie 3 Většina laiků a bohužel i řada zdravotníků se domnívá, že FT je hlavní náplní léčebné rehabilitace. Řada zahraničních autorů se prakticky shodla na tom, že v tzv. rehabilitačním plánu by měla FT časově zaujímat zhruba 4 5 %, jinak je podle momentálního stavu pacienta nutné preferovat aktivní prvky, tedy LTV (léčebnou tělesnou výchovu), případně reflexní techniky a ergoterapii. FT (obdobně jako např. farmakoterapie) je pomocnou terapeutickou metodou, kterou by v rámci své odbornosti měli využívat lékaři všech klinických oborů. Pokud je FT správně ordinována a prováděna, při současném snížení nebo vysazení farmakoterapie, je její použití vždy pro pacienta přínosem. 3.1.3.3 Placebo efekt ve fyzikální terapii Někteří autoři tvrdí, že rozhodující pro účinek FT je placebo efekt, což dokumentují procentem úspěšnosti při pouhém přiložení elektrod či ultrazvukové hlavice bez aplikace příslušné energie. Jak je uvedeno výše, jde hlavně o ovlivnění aferentace, na které se podílejí všechny smysly (zrak, sluch, hmat atd.) a prakticky všechny řídící a regulační složky organizmu. Proto je mimořádně obtížné zajistit vyhodnocení placebo efektu tak, aby byla zcela vyloučena jakákoliv změna aferentace, stejně jako vytvoření a hodnocení kontrolní skupiny. To je problém všech odborných prací, zabývajících se funkčními poruchami pohybového systému. V případě odstranění funkční poruchy a ústupu subjektivních potíží, hlavně však při absenci negativních účinků farmakoterapie, je většině pacientů vcelku jedno, je-li příčinou jejich úlevy určitá forma energie nebo placebo efekt. Většina způsobů fyzikální terapie se vyvinula z čisté empirie a hledat exaktní vysvětlení účinku prostředky západní medicíny se nemusí vždy setkat s úspěchem (viz např. snahy o vysvětlení účinků akupunktury). Proto lze doporučit zejména praktickým lékařům, aby se řídili na prvním místě trvale platnou zásadou primum non nocere a přesvědčili se sami o účinnosti jednotlivých druhů FT v příslušných indikacích. 3.2 Aplikace fyzikální terapie u poruch pohybové soustavy Pohybovou soustavu můžeme chápat z několika hledisek. Teleologicky tak můžeme do pohybového systému řadit systémy zajišťující: posturu, lokomoci, jemnou akrální motoriku, komunikaci, dýchání, příjem živin (a odvod metabolitů), oběh. Taxativně pak: pasivní struktury (kost včetně periostu a úponů, chrupavky, šlachy, ligamenta, fascie a nekontraktilní části svalů perimysium, epimysium, endomysium), aktivní struktury kontraktilní svalová vlákna, myofibrily, 21

3 Fyzikální terapie řídící struktury nervový systém (centrální, aferentní, eferentní a zejména vegetativní), logistické systémy a struktury přívod kyslíku, živin, energie, odvod metabolitů. Zařazení FT do terapeutického plánu je poměrně úzké a musí být přísně cílené. Schéma rozvoje poruchy a možnosti FT: Vlivy: prenatální perinatální postnatální 1 kineziologický normál 2 porucha např. vývojová porucha 4. měsíce 3 změna např. centrace kořenových kloubů, klidového tonu stabilizátorů, přetěžování měkké techniky individuální LTV 4 vnitřní inkoordinace, trigger points, tender points, HAZ, blokády myorelaxační FT trakce 5 bolest analgetická FT analgetika Vysvětlení schématu: Kineziologický normál se obtížně definuje; rozhodně to není průměr nebo medián v populaci. Z mnoha definic je patrně nejvýstižnější definice energetická: Kineziologický normál je stav, kdy všechny pohybové funkce (posturální, lokomoční atd.) jsou realizovány s minimální energetickou náročností (svalovým úsilím). V civilizované společnosti je jedinec kineziologicky normální spíše raritou. Etáže v uvedeném schématu pod čísly 2 a 3 obvykle nevyvolávají bolest, a proto nevedou takto postižené jedince k vyhledání zdravotní péče, v etáži 4 se bolest již objevuje. Pokud je léčena prostředky klasické západní medicíny antiflogistiky, steroidními obstřiky apod., dochází ke strukturalizaci původně funkčních poruch. I léčba lege 22

Aspekty moderní fyzikální terapie 3 artis musí respektovat jednotlivé etáže, jak je naznačeno silnými šipkami. Např. cvičení přes bolest nebo cvičení zablokovaného úseku páteře s těsně sousedící lokální hypermobilitou vede ke zhoršení primární poruchy. Naopak vyřazení ochranné funkce bolesti při násilných zákrocích (redres) může způsobit těžké strukturální poškození, stejně jako necílené použití síly (rázová vlna). 3.3 Poruchy funkce pohybového systému Poruchy funkce pohybového systému se tradičně dělí na poruchy strukturální, funkcionální a funkční (Janda). 3.3.1 Strukturální poruchy Strukturální poruchy jsou naší medicíně dobře známy, mají příslušný patomorfologický substrát, prokazatelný histologicky, mikrobiologicky, pomocí zobrazovacích metod, v horším případě patologicky. 3.3.2 Funkcionální poruchy Funkcionální poruchy jsou přijatelnějším synonymem k poruchám, dříve označovaným jako hysterické. Nedaří se je pozitivně ovlivnit prostředky fyzioterapie a metodou volby je zde péče psychiatrická včetně psychofarmak. 3.3.3 Funkční poruchy Funkční poruchy: nemají patomorfologický podklad zjistitelný současnými, běžně známými prostředky, případné strukturální změny nejsou relevantní funkčním poruchám, porucha v jedné části vyvolá poruchu v celém systému (generalizace), enormní výskyt jsou nejčastějším zdrojem bolesti v civilizovaném světě, typická je reverzibilnost okamžitá úprava i vzdálených poruch po adekvátním zásahu, klinická země nikoho každý se cítí povolán je léčit, ale prostředky používané při léčbě strukturálních poruch (farmakoterapie, obstřiky apod.) zde působí kontraproduktivně. 23

3 Fyzikální terapie Pro pochopení kliniky funkčních poruch a zejména tvorbu rehabilitačního plánu je důležité Jandovo schéma etáží řízení pohybového systému (zde v modifikaci Poděbradského, 1996) (podrobnosti viz algoritmus 1): etáž kortiko-subkortikální etáž spinální etáž svalově-fasciová etáž vazivově-kloubní subetáž kůže a podkoží Každá, i zcela minimální, funkční porucha v oblasti pohybového systému (FPPS) ovlivňuje tento systém jako celek. Při běžné činnosti, dokonce i při klidném spánku, vzniká řada funkčních poruch, které se díky autoreparačním schopnostem organizmu spontánně upravují, např. protažení svalu pohybem v kloubu apod. Pokud však FPPS přetrvává několik hodin či dní, je to známka nedostatečnosti (potlačení) nebo nesprávného mechanizmu autoreparace. Nesprávný mechanizmus autoreparace vede k přehnané korekci, která může mít pro jedince závažnější důsledky než primární porucha. U civilizovaných národů má na tzv. potlačení mechanizmů autoreparace významný vliv začátek školní docházky, kde je de facto násilím utlumována přirozená potřeba pohybu a nahrazována dlouhodobým sezením, pro šestileté dítě naprosto nefyziologickým. 3.3.3.1 Generalizace funkčních poruch Vertikální generalizace Jde o šíření funkčních poruch po ose CNS mícha svaly klouby (vazivo) kůže. Pokud porucha vzniká v CNS, jde o vertikální generalizaci descendentní, pokud vzniká v etáži vazivově kloubní, nebo v kůži, jde o vertikální generalizaci ascendentní. FPPS ale mohou vznikat i v ostatních etážích a generalizovat se oběma směry. Např. blokáda v kloubu vyvolává reflexní změny ve svalech, změněná aferentace vede k poruše souhry aktivity vmezeřených neuronů, a to vše pak způsobí poruchu na úrovni limbického systému s dopadem na celkové držení prostřednictvím celkových změn svalového tonu (ascendentní generalizace). 24

Aspekty moderní fyzikální terapie 3 Horizontální generalizace Funkční poruchy se v tomto případě šíří v úrovni jedné etáže, např. blokáda v jednom kloubu vyvolává blokádu v jiném, často vzdáleném kloubu (řetězení podle Lewita), reflexní změna ve fascii jednoho svalu vyvolává reflexní změnu ve fascii sousedního svalu (řetězení, myofasciální smyčky podle Véleho), spoušťový bod v jednom svalu vyvolává reflexní změnu v jiném svalu (sdružené trigger points podle Travellové a Simonse), často podle určitých vzorců. Příznaky původní FPPS mohou časem vymizet, pokud však zůstává neléčena, je potencionálním zdrojem terapeutického selhání. V praxi se obvykle obě formy generalizace kombinují. Pamatuj! Klinickou manifestaci jen výjimečně vyvolá porucha pouze v jedné etáži, mnohem obvyklejší je nález poruch minimálně ve dvou etážích, častěji ve všech etážích. Pro hledání primární, tzv. klíčové oblasti je nejdůležitější pečlivá anamnéza. Zásah v jakémkoliv místě a jakýmkoliv způsobem vyvolá odezvu v celé pavučině. Na subetáži kůže a podkoží pracují maséři (proto výsledky nejsou nijak dlouhodobé), na etáži vazivově-kloubní velcí manipulátoři (opakované manipulace zhoršují lokální hypermobilitu a zhoršují tak celkový stav), na etáži svalově-fasciové pirkařky (odstraní reflexní změny ale nikoli příčinu jejich vzniku), na etáži spinální vzdělaní a zkušení fyzioterapeuti a na etáži kortiko-subkortikální psychologové, psychiatři a celá řada léčitelů. Klíčová oblast Pro adekvátní zásah při manifestaci FPPS je velmi důležité najít tzv. klíčovou oblast. Jde o místo vzniku funkční poruchy v pohybovém systému, které často neodpovídá místu klinické manifestace potíží. Bez jeho objevení a kauzálního zásahu není možné pacientovi dlouhodobě od klinických potíží pomoci. Z tohoto klíčového místa se pak porucha šíří mezi jednotlivými etážemi generalizuje se. K masivní generalizaci, která pacienta svým vyjádřením přivede až k lékaři, může dojít během měsíců i let. Hledání klíčové oblasti je cílem komplexního kineziologického rozboru. 3.3.4 Charakteristika etáží a poruch na nich vznikajících 3.3.4.1 Etáž kortiko-subkortikální mozková kůra (postcentrální i precentrální) vliv únavy, intoxikací (alkohol, léky apod.), limbický systém vliv emocionální rozlady, stresu apod., retikulární formace poruchy aktivace a útlumu. Dysfunkce se projevuje poruchou jemné akrální motoriky, pohybové adjustace, adaptace, centrace a stability. 25

3 Fyzikální terapie šišinka fornix gyrus cinguli talamus hypotalamus hypofýza corpus mamillare amygdala hipokampus Obr. 3.1 Limbický systém 3.3.4.2 Etáž spinální Největší význam mají vmezeřené (internunciální) neurony a ztráta jejich proporcionální aktivity. Dysfunkce: Mohou nastat dvě mezní situace: převaha aktivity tlumivých synapsí, kdy impulz z CNS není převeden do periferie, klinicky se tato situace může projevovat až do obrazu periferních paréz, převaha aktivity budivých synapsí; impulz ke kontrakci vzniká bez účasti CNS a následkem jsou trvalé kontrakce. 3.3.4.3 Etáž svalově-fasciová Myofibrily Poruchy vznikají na podkladě vlastností svalových vláken a/nebo kvality kontrakce. Dělení svalových vláken je celá řada (FF fast-twitch, fatigable, FR fast-twitch fatigue-resistant, S slow-twitch, fatigue-resistant; tonická, fázická apod.). Jejich zastoupení v kosterních svalech ale neodpovídá klinickému dělení svalů na tonické a fázické, navíc někteří autoři zaměňují termín tonický za nesouvisející pojem posturální, takže panuje značná terminologická nejednotnost. 26

Aspekty moderní fyzikální terapie 3 Dysfunkce: Nejčastější poruchou kvality kontrakce je synchronní kontrakce motorických jednotek, která se navenek projevuje jako intenční třes neklamná známka přetížení svalu či svalové skupiny. Na plynulé kontrakci se fyziologicky podílí zhruba 1/3 motorických jednotek (MU), zbývající relaxují. Při přetížení svalu nemají MU dostatek času na relaxaci, dochází k poruše lokální perfuze (kontrahované vlákno díky svému ztluštění komprimuje cévy), uvolňují se tkáňové působky (aminy) typu substance P, histaminu a dalších. Jejich působením jsou drážděny nociceptory a za určitých okolností je pociťována bolest. Vzniká bludný kruh na lokální dráždění reagují další svalová vlákna kontrakcí, zhoršuje se v nich perfuze... Výsledkem tohoto děje je vznik vnitřní inkoordinace postižená vlákna jsou vyřazena z procesu relaxace, jsou dráždivější jak při volní kontrakci, tak při elektrické stimulaci či mechanickém podráždění (twitch response viz dále). Kolem těchto vláken je zóna vláken v reflexním útlumu, která zmenšuje fyziologický průřez svalu, a tím i svalovou sílu. Většina vláken ve vnitřní inkoordinaci se v rámci autoreparačních pochodů normalizuje během odpočinku. Pokud z nejrůznějších důvodů k normalizaci nedojde, vznikají tzv. reflexní změny taut band, tender points, trigger points (viz dále). Tyto reflexní změny způsobují trvalý, byť minimální, tah za úpon a jsou prakticky jedinou příčinou úponových bolestí entezopatií. Vazivové stroma svalu Vazivové stroma svalu fascie, epimysium, perimysium, endomysium jednak umožňuje vzájemný klouzavý pohyb, jednak obsahuje cévy a nervy. Důležitou, leč málo známou vlastností vaziva je tixotropie (změna konzistence pohybem či jeho absencí), vázaná především na amorfní mezibuněčnou hmotu vaziva a kyselinu hyaluronovou v ní obsaženou. Dysfunkce: Při poruchách na této etáži je nezbytné diferencovat mezi poruchami myofibril a poruchami nekontraktilních elementů, protože terapeutický přístup je jak z hlediska fyzikální terapie, tak z hlediska měkkých technik zcela odlišný (jak bude uvedeno dále), i když oba druhy poruch se v daném svalu či svalové skupině obvykle kombinují a navzájem podmiňují. 3.3.4.4 Etáž vazivově-kloubní Pro vazivo (kloubní pouzdra, vazy, úpony) platí výše uvedené. Z hlediska vlastního kloubu jsou klinicky důležité dvě poruchy: kloubní blokáda intraartikulární ztráta smykové složky pohybu (joint play) následkem gelifikace synovie (tixotropie!) a přilepení kloubních ploch, kloubní hypermobilita extraartikulární zvýšení rozsahu smykového i valivého pohybu, často následkem zvýšené laxicity pojiva. Dysfunkce: Během několika posledních desetiletí došlo k razantnímu poklesu kloubních blokád jako příčiny problémů v pohybovém systému a nárůstu hypermobility v populaci všech civilizovaných zemí, patrně díky multifaktoriálnímu patologickému zvyšování laxicity všech druhů vaziva. 27

3 Fyzikální terapie 3.3.4.5 Subetáž kůže podkoží Subetáž kůže podkoží má z hlediska funkčních poruch pohybového systému dvě zásadní funkce: funguje jako monitor, displej, na kterém se zobrazují poruchy vyšších etáží, funguje jako vstup (rozhraní, klávesnice, dotykový monitor) pro většinu metod FT (ale i měkkých technik). Dysfunkce: Bez přesné palpační diagnostiky kůže a podkoží nelze diagnostikovat většinu funkčních poruch, a tedy ani kvalifikovaně zvolit vhodnou metodu FT. Dále není možné diagnostikovat většinu klíčových oblastí, protože je ztracena možnost zpětnovazebné kontroly terapeutických zákroků, včetně FT. Jen zcela výjimečně může být kůže s podkožím klíčovou oblastí, zatím to bylo prokázáno jen u psoriatických ložisek v typické predilekci, které vyvolávají reflexní změny v přesně definovaných svalech. Tyto reflexní změny vymizí po sanaci ložiska např. fototerapií. 28

Rozdělení fyzikální terapie 4 4 Rozdělení fyzikální terapie Jako každé dělení má dělení fyzikální terapie význam převážně didaktický a je zatíženo značnou nepřesností. Např. do termoterapie není tradičně řazena žádná z metod, které mohou vyvolat ohřev tkání v hloubce tedy kontinuální ultrazvuk, indukční forma krátkovlnné diatermie a IR-A záření. Některé školy řadí ultrasonoterapii mezi elektroterapii jen proto, že je přístroj napájen z elektrické sítě. 4.1 Elektromagnetická energie 4.1.1 Elektroterapie 4.1.1.1 Kontaktní elektroterapie galvanoterapie (klidová, přerušovaná, hydrogalvan, iontoforéza apod.), nízkofrekvenční terapie (proudy diadynamické, Träbertovy, TENS, FENS, vysokovoltážní terapie, H-vlny apod.), středofrekvenční terapie (aplikace bipolární např. Kotzovy proudy, tetrapolární klasická interference, izoplanární a dipólové vektorové pole). 4.1.1.2 Bezkontaktní elektroterapie vysokofrekvenční terapie (diatermie krátkovlnná, ultrakrátkovlnná, mikrovlnná, d Arsonvalizace), distanční elektroterapie, magnetoterapie. 4.1.2 Fototerapie 4.1.2.1 Nepolarizované záření UV-záření (UV-A, UV-B, UV-C), světlo (audiovizuální stimulace), IR-záření (IR-A, IR-B, IR-C). 4.1.2.2 Polarizované záření laser, biolampa, fotokolorterapie. 29

4 Fyzikální terapie 4.1.3 Termoterapie (a hydroterapie) 4.1.3.1 Částečná termoterapie pozitivní (parafín, instantní kompresy, Schweningerova-Hauffeho lázeň atd.), negativní (kryoterapie, studené obklady, ofukování chladným vzduchem, chladivé spreje apod.), kombinovaná (střídavé koupele, vířivé koupele apod.). 4.1.3.2 Celková termoterapie pozitivní (horkovzdušná, parní lázeň apod.), negativní (kryokomora), kombinovaná (přísadové koupele vč. uhličitých, skotské střiky apod.). 4.2 Mechanická energie 4.2.1 Mechanoterapie trakce (přístrojové), kompresní terapie, vakuová terapie, vakuum-kompresní terapie, ultrasonoterapie, terapie rázovou vlnou. 4.3 Kombinace různých druhů energie kombinovaná terapie kontaktní elektroultrasonoterapie. 30

Obecné zásady volby fyzikální terapie 5 5 Obecné zásady volby fyzikální terapie Při racionální preskribci FT je nutno vycházet z holistického přístupu k pacientovi a jeho individualitě. Aplikace jakékoliv FT je zásahem do všech řídících mechanizmů buď přímo, častěji však prostřednictvím zpětné vazby (aferentací). Nelze vycházet z medicínské diagnózy, která je pro potřeby indikace FT často velmi nepřesná (např. bolest dolní části zad, syndrom naraženého ramene, roztroušená skleróza atd.), ale z momentálních klinických příznaků a jejich významu (ne každý klinický příznak je nutno léčit při kauzálním zásahu vymizí spontánně) a dále ze stadia onemocnění. 5.1 Volba fyzikální terapie podle požadovaného účinku Požadovaný účinek je nejdůležitějším hlediskem při výběru konkrétního druhu FT. V podstatě existují následující účinky a málokterý druh FT má účinek pouze jediný, takže vlastní volba FT se řídí převažujícím účinkem v daném stadiu onemocnění či poruchy. Účinky, které přicházejí do úvahy pro aplikaci fyzikální terapie, jsou: analgetický, disperzní, myorelaxační, myostimulační, trofotropní, antiedematózní, odkladný. 5.1.1 Účinek analgetický 5.1.1.1 Neurofyziologické aspekty Bolest je definována jako nepříjemný smyslový a citový zážitek, který je spojen s aktuálním nebo potenciálním poškozením tkání nebo je pojmy takového poškození popsán. Bolest je vždy subjektivní. Jinými slovy je bolest vědomě interpretovaná nocicepce. Vedení bolesti, nebo také neurofyziologii bolesti lze schematicky vyjádřit jako: vznik (receptor) vedení (dráhy) centrální zpracování (CNS) Vznik bolesti Současné poznatky o bolesti předpokládají její vznik buď přímým účinkem bolestivé stimulace na receptory bolesti (nocisenzory, nociceptory), anebo jako následek zánětlivého procesu, který uvolňuje látky rovněž dráždící nocisenzory, a tím způsobující bolest. 31

5 Fyzikální terapie Typy nociceptorů: volná nervová zakončení mají na svém konci ztluštění, nesoucí na svém povrchu skutečné receptory pro bolest zejména sodíkové a draslíkové kanály, polymodální nociceptory vnímají bolest, chlad, teplo a mechanické dráždění, vysokoprahové mechanoreceptory reagují na velmi silný mechanický podnět (tlakový, tahový, vibrační), který podobně jako při teplotě se z normálního podnětu změní na podnět velmi bolestivý, mlčící, tiché nociceptory aktivují se až po určitém patologickém dráždění. Pamatuj! Vlastnosti nociceptorů jsou odvozovány od vláken, k nimž jsou připojeny. Nociceptory zachycují s vysokou citlivostí specifické podněty. Transformují jejich energii transdukčním mechanismem (chemické děje), což vede ke změně propustnosti membrány iontovými kanály a tedy i polarizace receptorové membrány (receptorový potenciál). Receptor jakožto převodník převádí spojitou veličinu amplitudu receptorového potenciálu na veličiny diskrétní, frekvenční modulaci akčních potenciálů, vedené nervem centripetálně k zadním rohům míchy. Vedení bolesti Do míchy se dostávají bolestivé podněty především C vlákny a Aδ vlákny, která začínají v periferních nociceptorech. V míše jsou tyto informace vedeny především do Rexedových zón, především do tří povrchových Rexedových zón, což je substantia gelatinosa Rollandi. Další bolestivé informace jsou vedeny do zón hlubších do nucleus proprius (III., IV. a V. Rexedova zóna). Kromě nich percipují bolest i zóny VIII a X. Tyto zóny jsou určitým způsobem specializované. Zejména vlákna C, ale také částečně Aδ vlákna, která vedou povrchovou bolest, končí především v substantia gelatinosa Rollandi. Odtud pokračuje bolestivá informace do Lissauerova traktu. Zde je percipována zejména akutní, povrchová, kožní a slizniční bolest. Bolest hluboká (viscerální-útrobní) je vedena Aδ vlákny, ale také C vlákny do hlubších Rexedových vrstev, zejména do vrstvy VIII a X (tab. 5.1). Tato specializace je zajímavá v tom, že ač je projekce na periferii velmi specializovaná, postupně není specifika bolestivé transmise zejména na úrovni mozkové kůry tak úplně přesná, jak se dříve myslelo. Na míšní úrovni, což bylo zjištěno především pomocí elektrofyziologie, je specializace projekce přesná. Z míchy vede několik drah do talamu a do ostatních podkorových a později korových struktur: dráhy spinotalamické tractus spinothalamicus lateralis a ventralis, kterými jsou vedeny bolestivé informace především akutní bolesti; končí v laterálním talamu; předpokládalo se o nich, že vedou pouze akutní ostrou povrchovou rychlou bolest, která má především informativní charakter, ukazuje se však, že to není úplně pravda a že i tyto dráhy vedou bolest chronickou, tractus spinoreticulothalamicus vede bolest do retikulární formace a odtud s odbočkou do hypotalamu opět do talamu, v tomto případě do mediálních talamických jader jader střední linie; tato dráha se později projikuje ne do gyrus 32