Bitva u Hradce Králové 3. července 1866 z pohledu medicíny MUDr. Jakub Vetešník, Komise pro historii oboru ČSARIM ZZS Olomouc MMXII
Bitva u Hradce Králové (též bitva u Chlumu či u Sadové) dne 3. července 1866 byla zásadním vojenským střetnutím Prusko rakouské války roku 1866. Prohraná bitva vedla v konečném důsledku ke ztrátě velmocenského postavení Rakouska. Počtem vojáků (asi 436 000 na obou stranách) jde o největší vojenskou srážku na území Čech a Moravy v historii a druhou největší bitvu 19. století. Ztráty v jednodenním boji byly obrovské na rakouské straně asi 6000 zabitých, 7500 nezvěstných a až 12000 zraněných, na straně pruské kolem 2000 mrtvých, 300 nezvěstných a 7000 raněných.
bojiště u Hradce Králové 3. července 1866 Austrian Kriegsarchiv Wien
Přes značné pokroky medicíny poloviny 19. století prováděl přímé ošetření raněných pouze minimální počet lékařů. Významnou péči poskytnuly církevní řády, dobročinné spolky a četní civilní ošetřovatelé, což však nemohlo dostát nárokům zdravotní služby po velké bitvě. Rakousko, na rozdíl od Pruska, nebylo v době konfliktu signatářem ženevské konvence Červeného kříže, přistoupilo k ní až po bitvě, 21. července 1866. Pruští ošetřovatelé raněných označení bílou páskou s červeným křížem na paži vyvolali jistý údiv. Artikule ženevské konvence nebyly v bitvě rakouskou stranou respektovány jako života neschopné doktrinální iluze.
U obou válčících stran byl kladen důraz na co nejčasnější krytí rány obvazem. Každý voják měl u sebe obvazový balíček, jehož základem byl třírohý šátek, pro názorné poučení opatřený natištěnými obrázky nejčastějších doporučených forem obvazů. Do rány se již nemělo sahat prsty či do ní cokoli sypat a vkládat.
Příslušníci rakouského zdravotnického sboru byli vybaveni krátkou puškou s bodákem a taškou s náboji, zdravotnickou brašnou a dvěma třílitrovými nádobami na vodu. Pruští zdravotníci byli označeni symbolem červeného kříže. Nejdříve bylo nutné raněné odnést z bojiště do bezpečí na obvaziště v blízkosti bitevní linie, mimo možný dostřel. Prvním a hlavním úkolem vojenských lékařů na obvazišti bylo třídění raněných ( triage, resp. klasifikace ) dle Pirogovova schématu z doby krymské války. Odtud byli ranění převáženi do péče civilních nemocnic nebo soukromých osob (zásada rozptylu raněných ). Tím byly rychle vyčerpány dostupné místní možnosti zdravotní péče, ve zmatku často nikdo nevěděl, kde a kolik raněných leží a mnozí tak zůstali dny (i tři týdny!) po bitvě bez potřebné pomoci. Možnost zřídit polní nemocnice stanového či barákového typu blízko bitevní linie, ve smyslu Larreyovy koncepce tzv. létajících ambulancí, narážela na obavy, že se mohou i se vším vybavením dostat do zajetí nepřítele.
ošetření raněných na bitevním poli
Prusové odvážejí raněné
převoz raněných řádovými sestrami
shromaždiště raněných nádraží v Turnově
rakouští ranění nádraží v Pardubicích
příjezd raněných do Vídně
pruská nemocnice na libereckém nádraží
provizorní baráková nemocnice
ranění a personál libereckého lazaretu
amputace dolní končetiny v chloroformové anestézii
padlí provizorní márnice
Rozpory v organizaci a způsobu péče o raněné vojáky vedly k následným polemikám lékařských veličin obou válčících stran. Naopak vysoce hodnoceno bylo umění absolventů vídeňského Josefina, žáků profesora Piťhy.
zdroj doc. MUDr. E. Wondrák, Csc. : Krev smyly deště, 1989
Johann Dumreicher J. F. Neudörfer
R. von Volkmann Bernhard von Langebeck Friedrich von Esmarch
Válka roku 1866 vedla k propuknutí rozsáhlé epidemie cholery (zavlečena pruským vojskem). Již v červnu 1866 se onemocnění cholerou objevilo mezi pruskými vojáky a následně mezi civilním obyvatelstvem. Ubytování vojáků v soukromých domech a bytech umožnilo rychlé šíření nákazy. Zvláště často byly postiženy rodiny chudých žen, které praly prádlo vojáků. Tehdejší medicína ještě neznala příčinu choroby, tušilo se, že prevence spočívá v čistotě. Odborný Časopis lékařův českých doporučoval léčbu opiem, žvýkání kokových listů, doporučováno bylo i hojné pití piva a vína. V důsledků cholerové epidemie zemřelo v Čechách a na Moravě nejméně 80.000 osob.
Literatura: Heller, S.: Válka roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky, Praha, 1896 Sabina, K.: Kronika války Prusko italsko rakouské, Praha, 1868 Wondrák, E.: Krev smyly deště, Hradec Králové, 1989