JUDr. PETR SANTAR, advokát Vladislava Vančury 635, 156 00 Praha 5 Zbraslav E-mail: santar@santar.cz; ID datové schránky: dv2gfk3 Prostřednictvím DS Titl. NEJVYŠŠÍ SOUD ČR Burešova 20, 657 37 Brno prostřednictvím OBVODNÍHO SOUDU PRO PRAHU 1 Ovocný trh 587/14, 112 94 Praha 1 V Praze dne: 26. April 2018 Ke sp. zn.: 55 C 408/2014 Žalobce: Fio banka, a.s. Korporace zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2704 IČO: 618 58 374 Sídlo: Praha 1, V Celnici 1028/10, PSČ 11721 Právně zastoupen: JUDr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Jevanech, Lesní 15, PSČ 281 66, adresa pro doručování na pobočku se sídlem v Celnici 10, Praha 1, PSČ 11721 Žalovaný: Mgr. Pavol Trávnik Datum narození: 22. července 1991 Trvalý pobyt: Na Malý Diel 1803/3, 01001 Žilina, Slovenská republika Právně zastoupen: JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem Vladislava Vančury 635, 156 00 Praha 5 Zbraslav IČO: 101 68 966, ev. č. ČAK: 03323 DOVOLÁNÍ ŽALOVANÉHO USNESENÍ MĚSTSKÉHO SOUDU V PRAZE ČJ. 39 Co 377/2016 57 ZE DNE 16. LISTOPADU 2016 Přílohy: Plná moc právního zástupce Osvědčení registrace plátce DPH Dále dle textu
I. DOVOLÁNÍ A JEHO PŘÍPUSTNOST Ve výše uvedené právní věci bylo žalovanému prostřednictvím právního zástupce dne 8. prosince 2016 doručeno usnesení Městského soudu v Praze (dále jen Soud druhého stupně nebo Odvolací soud ) čj. 39 Co 377/2016 57 ze dne 16. listopadu 2016 (dále jen Usnesení ), jímž Odvolací soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen Soud prvního stupně nebo Prvoinstanční soud ) čj. 55 C 408/2014 11 ze dne 10. března 2015 (dále jen Rozsudek ). Žalovaný tímto při zachování zákonné dvouměsíční lhůty podává k rozhodnutí Nejvyššímu soudu ČR (dále jen Dovolací soud ) proti Usnesení následující dovolání. Žalovaný opírá přípustnost svého dovolání o ust. 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ), neboť: - napadené Usnesení je pravomocným rozhodnutím Odvolacího soudu s datem právní moci dne 16. května 2016; - Usnesením bylo skončeno odvolací řízení; - rozhodnutí Odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky pravomoci českých soudů rozhodovat o nároku uplatněném žalobcovou žalobou; - žalovaný má za to, že rozhodnutí Odvolacího soudu závisí na vyřešení výše uvedené specifické právní otázky, při jejímž řešení se Odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Dovolacího soudu - popř. že v rozhodování Dovolacího soudu dosud v takto specifické záležitosti daná otázka nebyla vyřešena. K dodržení lhůty pro podání dovolání žalovaný uvádí, že mu Usnesení bylo doručeno dne 8. 12. 2017, lhůta tedy skončí dne 8. 2. 2017. II. SHRNUTÍ SKUTKOVÉHO STAVU A PRŮBĚHU PŘEDCHOZÍHO ŘÍZENÍ Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky 25.006,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním (spotřebitelském) úvěru ze dne 14. 2. 2012. Podle tvrzení žalobce žalovaný čerpal úvěr, neměl však plnit smluvní povinnosti. Z tohoto důvodu měl žalobce vypovědět příslušnou smlouvu a podáním ze dne 22. 1. 2012, jímž měl zároveň žalovaného vyzvat k úhradě dlužné částky vč. sjednaných úroků. Na základě podané žaloby rozhodl Soud prvního stupně rozsudkem čj. 55 C 408/2014-11 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 25.006,48 Kč spolu s úrokem ve výši 14,3 % p.a. z této částky od 1. 9. 2014 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z uvedené částky do 1. 9. 2044 do zaplacení a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.702 Kč. Soud prvního stupně však v průběhu nalézacího řízení pochybil v doručování zásadních písemností, čímž žalovanému odňal právo jednat před soudem a porušil tak právo na spravedlivý proces. Po odvolání žalovaného Odvolací soud Rozsudek na základě Usnesení zrušil a vrátil Soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se v zásadě ztotožnil s některými námitkami žalovaného týkajících se právě pochybení v doručování, nesouhlasné stanovisko zastává k námitce žalovaného, že soudy České republiky nejsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. III. NESPRÁVNÉ PRÁVNÍ POSOUZENÍ VĚCI Žalovaný má za to, že Odvolací soud v napadeném Usnesení provedl nesprávné právní posouzení právě otázky rozhodovací pravomoci českých soudů v dané věci. Žalovaný má i přes argumentaci Odvolacího soudu uvedenou v odůvodnění Usnesení za to, že české soudy nejsou touto rozhodovací pravomocí nadány.
V napadené Usnesení doslova uvádí, že s námitkou žalovaného ohledně nedostatku pravomoci soudů ČR nesouhlasí. Tento svůj nesouhlas pak Odvolací soud opřel o Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (tzv. Brusel I, dále jen Nařízení ). Odvolací soud má za to, že na právní vztah žalobce a žalovaného nedopadá úprava mezinárodní příslušnosti soudů ve spotřebitelských sporech podle označeného evropského právního předpisu ve smyslu čl. 15. Podle názoru Odvolacího soudu se proto na posouzení sporné právní otázky aplikuje čl. 5 bod 1 Nařízení, podle něhož osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Podle názoru žalovaného však Odvolací soud zcela opomenul právní úpravu vtělenou do ust. čl. 15 bod 1 písm. c) Nařízení, v němž se uvádí: Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 4 a čl. 5 bod 5),... ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Dále podle ust. čl. 15 bod 2 Nařízení: Nemá-li smluvní partner spotřebitele bydliště na území některého členského státu, avšak v některém členském státě má pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště na území tohoto státu. Podle čl. 16 bod 2 platí, že: Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Žalobce je právnickou osobou založenou podle českého práva. Svou činnost provozuje i na území Slovenska. Tuto skutečnost žalovaný prokazuje výpisem z obchodného registera Slovenské republiky. Žalobce na území Slovenska podniká jako pobočka zahraniční banky, tj. jakožto česká entita (odštěpný závod), nikoli jako samostatná osoba nadaná vlastní subjektivitou (osobností). Výpis z obchodného registera pobočka žalobce Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Trvalý pobyt žalovaného je evidován na území Slovenska. Žalovaný je daňovým domicilem na Slovensku. Žalovaný má v úmyslu se zdržovat na území Slovenska, kde má celou svou rodinu. V předmětné době (rok 2012, v němž došlo k uzavření smlouvy o úvěru, rok 2014 kdy byla podána žaloba) byl studentem vysoké školy založené podle Slovenského práva. Byť měl žalovaný podle smlouvy s žalobcem dočasnou doručovací adresu na území České republiky, vazby na Slovensko jsou u žalovaného zcela nepopiratelné. To platí i za stávajícího stavu, kdy žalovaný z ekonomických důvodu zahájil podnikatelskou činnost (živnost) na území ČR. Potvrzení o studiu žalovaného ze dne 25. 11. 2016 Vysokoškolský diplom žalovaného bakalářské studium Žalovaný má vzhledem k těmto okolnostem za to, že se na danou věc aplikují právě výše vylíčená ustanovení Nařízení, podle nichž měla být podána žaloba proti žalovanému výlučně u soudů Slovenské republiky. K dané problematice žalovaný poukazuje kupř. též: - na rozsudek Soudního dvora ve věci C-190/11, jejím předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podané Oberster Gerichtshof Rakousko v řízení Daniela Mühlleitner proti Ahmad Yusufi, Wadat Yusufi;
- na rozsudek Soudního dvora ve věci C-218/12, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Landgericht Saarbrücken (Německo) v řízení Lokman Emrek proti Vladovi Sabranovicovi; Rozsudek Soudního dvora ve věci C-218/12 Rozsudek Soudního dvora ve věci C-190/11 I s odkazem na evropskou judikaturu má žalovaný za to, že pokud žalobce, jakožto podnikatel, provozoval a provozuje podnikatelskou činnost v členském státě, v němž má žalovaný, jakožto spotřebitel, bydliště a dotčená smlouva o úvěru jistě spadá do rozsahu podnikatelské činnosti žalobce uskutečňované ve státě bydliště žalovaného, je založena výlučná rozhodovací pravomoc soudů Slovenské republiky. Soudy obou stupňů se však dané problematice vůbec či nedostatečně věnovaly, pročež byla ve svém důsledku založena vada Rozsudku a napadeného Usnesení spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný má za to, že přednostně Prvoinstanční soud mohl a měl probírané záležitosti věnovat zvýšenou pozornost, když v prvním stupni rozhodoval senát, který má dle rozvrhu práce soudu výlučnou specializaci na úvěrové smlouvy mezi žalobcem a spotřebiteli (což žalovaný i nadále považuje při nejmenším za rozporuplné, snižující důvěru v tento senát z obavy před nežádoucí zaujatostí soudu). Skutečnost, že soudy mají provést celkové posouzení okolností, za nichž došlo k uzavření smlouvy se spotřebitelem vyplývá i z názoru Soudního dvora podle rozsudku ve věci C-190/11, na nějž je odkazováno již výše viz odst. 31 tohoto rozsudku. Žalovaný se nad rámec shora uvedených skutečností pro vyloučení veškerých pochybností dále vyjadřuje k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný byl v době uzavření této smlouvy již klientem žalobce jak vyplývá i z předchozího řízení, měl s žalobcem uzavřenou smlouvu o běžném účtu. Se službami žalobce byl žalovaný spokojený, proto považoval za vhodné uzavřít úvěrovou smlouvu právě u žalobce. Podle pravidel žalobce, která jsou veřejně dostupná, byl však žalovaný nucen smlouvu s žalobcem uzavřít podle českého práva a v české pobočce. Platí totiž, že lze u žalobce lze být klientem buď pouze v české entitě, nebo mít účet založený u slovenské pobočky, nikoli oboje najednou. Tuto skutečnost žalovaný prokazuje informativním dokumentem žalobce Často kladené otázky FAQ takto: - 4. Je možné založiť si účet v slovenskej Fio banke, a.s., pobočke zahraničnej banky ak som občan Českej republiky? V Slovenskej republike je možnosť zriadenia bežného účtu pre fyzickú osobu s českým občianstvom, ale nie je to možné pre právnickú osobu a fyzickú osobu podnikateľa, teda živnostníka registrovaného v Českej republike. Platí ale podmienka, že nový klient v slovenskej Fio banke, a.s., pobočke zahraničnej banky nesmie byť už klientom v českej Fio banke, a.s. 5. Je možné založiť si účet v českej Fio banke, - 5. Je možné založiť si účet v českej Fio banke, a.s., ak som občan Slovenskej republiky? V Českej republike je možnosť zriadenia bežného účtu pre fyzickú osobu so slovenským občianstvom, takisto to je možné pre právnickú osobu a aj fyzickú osobu podnikateľa, teda živnostníka registrovaného v Slovenskej republike. Jedinou podmienkou je, že nesmie byť už klientom v slovenskej Fio banke, a.s., pobočke zahraničnej banky. Často kladené otázky FAQ dokument žalobce Taktéž pro vyloučení veškerých pochybností žalovaný uvádí, že výše nejsou uváděny žádné nové skutečnosti. V předchozím řízení bylo soudům známo, že je žalovaný státním občanem Slovenské republiky. Podle názoru žalovaného bylo jejich oficiální povinností ověřit, zda je dána příslušnost českých soudů k projednání věci, a to ve smyslu povinnosti zkoumání podmínek řízení podle občanského soudního řádu, což konstatuje i ustálená judikatura.
VII. NÁVRH ROZHODNUTÍ Žalovaný má se zřetelem ke všem shora vylíčeným tvrzením za to, že osvědčili přípustnost a důvodnost tohoto svého dovolání, když předně vylíčil důvody poukazující na nesprávné právní posouzení problematiky příslušnosti českých soudů pro projednání žaloby provedené v rozhodnutí Odvolacího soudu, promítající se však i do nesprávnosti rozhodnutí Soudu prvního stupně. Žalovaný proto navrhuje a Nejvyšší soud ČR vydal toto usnesení: I. Usnesení Městského soudu v Praze čj. 39 Co 377/2016 57 ze dne 16. listopadu 2016 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 čj. 55 C 408/2014 11 ze dne 10. března 2015 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Mgr. Pavol Trávnik i.s. JUDr. Petr Santar, advokát