BACTERIAL HEAVY METAL TRANSPORTERS AND THEIR POTENTIAL FOR USE IN PHYTOREMEDIATIONS BAKTERIÁLNÍ TRANSPORTÉRY TĚŽKÝCH KOVŮ A JEJICH POTENCIÁL VYUŽITÍ VE FYTOREMEDIAČNÍCH TECHNOLOGIÍCH Jáchym Šuman 1), Pavel Kotrba 1), Martina Nováková 1,2), Martina Macková 1,2), Tomáš Macek 1,2) 1) Department of Biochemistry and Microbiology, Faculty of Food and Biochemical Technology, Institute of Chemical Technology Prague, Technicka 3, 166 28 Prague, Czech Republic, e-mail: sumanj@vscht.cz 2) Institute of Organic Chemistry and Biochemistry, Czech Academy of Sciences, IOCB & ICT Joint Laboratory, Flemingovo n. 2, 166 10 Prague, Czech Republic, e-mail: sumanj@vscht.cz Abstract: The work was focused on the study of bacterial meta, metts and pbrt genes encoding for heavy metal ions transporters. MetA and metts genes are originally localized on pa81 megaplasmid in Gramnegative soil bacterium Achromobacter xylosoxidans A8 and they encode for P1-ATPase transporting Cd 2+ /Zn 2+ ions from cytoplasm to periplasm and putative heavy metal transporter, respectively. PbrT gene constitutes pbr determinant carried by multi-metalloresistant bacterium Cupriavidus metallidurans CH34 and it encodes for transmembrane protein transporting Pb 2+ ions from periplasm of bacterial cell to cytoplasm of bacterial cell. In order to reveal their phenotypical effect in eukaryotic model a set of plasmids enabling constitutive expression of met and pbrt genes in yeasts was constructed. It was demonstrated, that constitutive expression of meta gene in Saccharomyces cerevisiae strain DTY168 (Cd 2+ /Pb 2+ -hypersensitive strain) increases Cd 2+ sensitivity of transformed cells. According to preliminary results, meta and metts expression also increases intracellular Cd/Zn accumulation. Subcellular localization of met and pbrt protein products was also studied. A set of expression plasmids carrying met and pbrt coding sequences in 3 -fusion with green fluorescent protein (egfp) gene was prepared. Using fluorescent microscopy it was demonstrated that proteins expressed from all three fusion genes localize in cytoplasmic membrane and tonoplast of S. cerevisiae cells. Keywords: Heavy metals, bacterial metalloresistance, heavy metal transporters, Saccharomyces cerevisiae, genetically modified organisms, bioremediation Abstrakt: Práce byla zaměřena na studium bakteriálních genů meta, metts a pbrt kódujících transportéry iontů těžkých kovů. Geny meta a metts lokalizují na megaplasmidu pa81 v gramnegativní půdní bakterii Achromobacter xylosoxidans A8 a kódují P1-ATPasu exportující ionty Cd 2+ a Zn 2+ z cytoplasmy do periplasmy a hypotetický proteinový transportér iontů těžkých kovů, v uvedeném pořadí. Gen pbrt je součástí determinanty pbr původem z multiresistentní bakterie Cupriavidus metallidurans CH34 a kóduje transmembránový protein transportující ionty Pb 2+ z periplasmy bakteriální buňky do cytoplasmy. Za účelem zjištění jejich fenotypového efektu v eukaryotním modelu byla konstruována série plasmidů umožňující konstitutivní expresi genů meta, metts a pbrt v kvasinkách Saccharomyces cerevisiae. Bylo prokázáno, že heterologní exprese genu meta v buňkách kmene S. cerevisiae DTY168 (kmen hypersensitivní k Cd 2+ a Pb 2+ ) zvyšuje jejich sensitivu k Cd 2+. Z předběžných výsledků dále vyplývá, že exprese genů meta a metts zvyšuje akumulaci iontů Cd 2+ a Zn 2+ v buňkách tohoto kmene. Studována byla též subcelulární lokalizace proteinových produktů studovaných genů. Byla připravena série plasmidů umožňujících expresi genů meta, metts a pbrt ve fúzi s genem kódujícím zelený fluorescenční protein egfp. Pomocí fluorescenční mikroskopie bylo prokázáno, že proteinové produkty fúzních genů v buňkách S. cerevisiae lokalizují v cytoplasmatické membráně a v tonoplastu.
Klíčová slova: Těžké kovy, bakteriální resistence, proteinové transportéry, Saccharomyces cerevisiae, geneticky modifikované organismy, bioremediace Úvod Těžké kovy patří mezi nejvýznamnější polutanty životního prostředí. Hlavními zdroji antropogenní kontaminace těžkými kovy jsou např. těžba nerostných surovin a hutnictví, skládky chemického a elektronického odpadu či používání nekvalitních hnojiv v zemědělství (Salt a kol., 1995). Ionty kovů, jako jsou Cu 2+, Zn 2+, Mn 2+, Fe 2+, Ni 2+ and Co 2+, jsou esenciální pro metabolismus, ovšem v přebytku jsou, spolu s ostatními neesenciálními ionty (jako jsou Cd 2+, Hg 2+, Pb 2+ ) škodlivé pro organismy a potažmo i pro životní prostředí (Hasan a kol., 2009; Salt a kol., 1995; Sengar a kol., 2008). Toxické působení iontů těžkých kovů na metabolismus živých organismů je způsoben (i) jejich vysokou afinitou k atomům S, O a N, v jejímž důsledku dochází k inhibici biologické aktivity mnohých biomakromolekul, (ii) interferencí s normálními fyziologickými ionty kovů v basálním metabolismu a (iii) indukcí oxidativního stresu. Navíc, na rozdíl od organických kontaminantů, těžké kovy nemohou být chemicky ani biologicky degradovány (s výjimkou iontů Hg 2+ ). Detoxikace iontů těžkých kovů na buněčné úrovni je tedy uskutečňována jejich transportem ven z buňky (charakteristické především pro bakterie), sekvestrací toxických iontů různými organickými nebo anorganickými ligandy, nebo jejich deposicí v subcelulárních kompartmentech, především ve vakuolách (strategie detoxikace charakteristická především pro eukaryotní organismy) (Ghosh, Singh, 2005). Gramnegativní půdní bakterie Achromobacter xylosoxidans A8 byla isolována na základě schopnosti degradovat chlorbenzoáty. Genom této bakterie obsahuje i 98,1 kb megaplasmid pa81, na kterém lokalizuje tzv. lokus met (Jencova a kol., 2008), jehož součástí jsou i zkoumané geny meta a metts. V předchozích studiích bylo zjištěno, že gen meta kóduje P-ATPase lokalizující ve vnitřní cytoplasmatické membráně a uskutečňující transport iontů Cd 2+ a Zn 2+ z cytoplasmy do periplasmy (nepublikovaná data). Hypotetický produkt genu metts vykazuje významnou homologii s genem pbrt (72 % sekvenční podobnosti), jenž je element lokusu pbr z multiresistentní gramnegativní bakterie Cupriavidus metallidurans CH34. Gen pbrt, jenž je také součástí této studie, kóduje transmembránový protein transportující ionty Pb 2+ z periplasmy do cytoplasmy, kde jsou následně sekvestrovány. Svou funkcí tedy zvyšuje akumulaci Pb v bakteriální buňce (Borremans a kol., 2001). Jak již bylo popsáno v literatuře, heterologní exprese bakteriálních transportérů iontů těžkých kovů v rostlinách může alterovat jejich fenotyp s ohledem na metaloresistenci a akumulaci těžkých kovů na buněčné úrovni i na úrovni celého rostlinného organismu (Lee a kol., 2003). Tato práce je zaměřena na studium možného využití genů met a pbrt pro konstrukci transgenních rostlin vhodných pro budoucí použití ve fytoremediačních technikách. Za účelem zjištění jejich efektu s ohledem na fenotyp metaloresistence a akumulace těžkých kovů v eukaryotním systému byly studované geny meta, metts a pbrt exprimovány v metalosensitivním kmeni Saccharomyces cerevisiae. Studována byla též subcelulární lokalizace proteinových produktů studovaných genů. Materiály a metody Bakteriální a kvasničné kmeny a média Pro metody klonování byl použit kmen Escherichia coli DH5α [F - enda1 glnv44 thi-1 reca1 rela1 - gyra96 deor nupg Φ80dlacZΔM15 Δ(lacZYA-argF) U169 hsdr17(r K m + K ) λ ]. Bakterie byly kultivovány v médiu dle Luria-Bertani (LB) při 37 C. Transformanty byly selektovány na médiu LB obsahujícím antibiotikum ampicilin (150 µg/ml). Pro testy resistence k iontům těžkých kovů byl použit kmen S. cerevisiae DTY168 (MATα ycfla::hisg ura3-52 leu2-3,112 his6; inserce v genu ycf1 má za následek fenotyp sensitivní k iontům Cd 2+ a Pb 2+ ) (Szczypka a kol., 1994). Pro testy akumulace těžkých kovů a pro studium subcelulární lokalizace proteinových produktů genů meta a pbrt těžkých kovů byly využity buňky S. cerevisiae W303 (MATα; ura3-52; trp1δ 2; leu2-3,112; his3-11; ade2-1; can1-100; (Baudin-Baillieu a kol., 1997)). Kvasničné kmeny byly kultivovány při 30 C na médiu SD s přídavkem glukosy do finální
koncentrace 2% a látek nezbytných pro auxotrofní růst. Hustota mikrobiální kultury byla určována měřením optické density buněčné kultury při 590 nm (OD 590nm ). Konstrukce rekombinantních plasmidů a transformace kvasinek Kódující sekvence genů meta, metts a pbrt byly amplifikovány pomocí polymerasové řetězové reakce s použitím specifických primerů a poté vloženy do centromerového shuttle -vektoru p416gpd (selekce bakteriálních transformantů pomocí Amp r, selekce kvasničných transformantů komplementací genu URA3, exprese v kvasinkách konstitutivní pod kontrolou konstitutivního promotoru genu glyceraldehyd-3-phosphatedehydrogenasy; (Mumberg a kol., 1995)). Za účelem sledování subcelulární lokalizace produktů studovaných genů byly připraveny vektory nesoucí kódující sekvence met a pbrt na 3 -konci ve fúzi s genem kódujícím zelený fluorescenční protein egfp. Použity byly konvenční techniky klonování. Výslednými konstrukty byly kvasinky transformované pomocí metody LiAc/PEG/ssDNA (Gietz a kol., 1992). Transformanty byly selektovány na médiu SD prostřednictvím komplementace genu URA3. Testy metaloresistence a akumulace iontů těžkých kovů v kvasinkách Za účelem určení vlivu exprese genů met a pbrt na metaloresistenci byly transgenní buňky S. cerevisiae DTY168 kultivovány přes noc v médiu SD. Buněčná kultura byla následně naředěna na OD OD 590nm =0,2. Takto naředěné suspenze buněk byly aplikovány na pevné médium SD obsahující příslušnou koncentraci iontů Cd 2+ ve formě CdCl 2. Médium s buňkami bylo následně kultivováno 3 dny. Testy akumulace iontů těžkých kovů byly prováděny na transgenních buňkách S. cerevisiae W303. Peleta kvasničných buněk z 50 ml 16 hod staré kultury byla resuspendována v 40 ml roztoku 10mM MES (ph 6,1), 2 % glukosy, 150 µm CaCl 2 obsahujícího 10 µm CdCl 2 nebo 100 µm ZnCl 2. Buněčná suspenze byla následně kultivována 0,5 h (v případě testů akumulace Cd) nebo 1 h (v případě Zn). Buňky byly následně odděleny od média pomocí centrifugace, dvakrát omyty 5 ml 10mM MES (ph 6,1), 5 mm EDTA. Koncentrace kovů v buněčných peletách byla následně určena pomocí atomové absorpční spektrometrie. Výsledky a diskuse: Práce Lee a kol. (Lee a kol., 2003) byla zaměřena na studium genu znta (sekvenční homolog meta), který kóduje exportní P-ATPasu v E. coli. Heterologní exprese znta v S. cerevisiae měla za následek zvýšení resistence k iontům Pb 2+ a Cd 2+ a snížení intracelulární akumulace těchto iontů v transgenních buňkách. Zároveň bylo ukázáno, že proteinový produkt genu znta lokalizuje v plasmatické membráně transformovaných buněk Arabidopsis thaliana. Rostliny A. thaliana exprimující znta zároveň vykazují zvýšenou resistenci k Pb 2+ and Cd 2+. Na základě těchto poznatků přepokládáme, že námi studované bakteriální geny meta, metts a pbrt kódující transportéry iontů těžkých kovů by mohly být využity pro konstrukci transgenních rostlin se zvýšeným potenciálem využití ve fytoremediačních technologiích. V první fázi této studie byl zkoumán fenotypový efekt bakteriálních genů met a pbrt v eukaryotním modelu. Kódující sekvence meta, metts and pbrt byly konstitutivně exprimovány v kmeni S. cerevisiae DTY168 (kmen hypersensitivní k Cd 2+ v důsledku deficience ycf1-dependentnímu transportu komplexů Cd 2+ -glutathion) za účelem studia jejich možného efektu v transformovaných buňkách na resistenci k iontům Cd 2+. Alterace fenotyp metaloresistence k Cd2+ byl pozorován v případě kódující sekvence meta. Překvapivě, v kontrastu se studií Lee a kol. (Lee a kol., 2003) zaměřené na studium homologního genu znta, exprese meta v kvasničném modelu byla doprovázena výrazným snížením resistence k Cd 2+ (data neuvedena). V případě genů metts a pbrt nebyla pozorována žádná alterace fenotypu metaloresistence spojená s jejich expresí v S. cerevisiae DTY168. V současnosti jsou prováděny i experimenty vlivu exprese studovaných genů na resistenci k iontům Pb 2+, doposud se však nepodařilo najít vhodné růstové médium, ve kterém by nedocházelo k precipitaci Pb 2+ ve formě nerozpustných solí. V důsledku toho jsou výsledky těchto experimentů pouze obtížně reprodukovatelné a interpretovatelné.
Z výsledku experimentů zaměřených na studium vlivu genů met a pbrt na akumulaci iontů Cd 2+ a Zn 2+ v buňkách S. cerevisiae W303 vyplývá, že exprese kódujících sekvencí meta a metts zvyšuje akumulaci těchto iontů v transformovaných buňkách. V případě kódující sekvence pbrt byl pozorován mírný pokles akumulace Cd v buňkách S. cerevisiae W303 (zhruba o 10%), není však doposud zřejmé, zda je tento efekt statisticky signifikantní (data neuvedena). Studována byla i intracelulární lokalizace proteinových produktů kódujících sekvencí met a pbrt. Za tímto účelem byla konstruována série vektorů nesoucích fúzní geny meta-egfp, metts-egfp a pbrt-egfp. Subcelulární lokalizace výsledných fúzních proteinů byla sledována pomocí fluorescenční mikroskopie. Takto bylo prokázáno, že fúzní proteiny MetA-eGFP, MetTs-eGFP a PbrT-eGFP lokalizují v plasmalemě a v tonoplastu. Proteinové produkty genů meta, metts a pbrt jsou tedy pravděpodobně s úspěchem inkorporovány do biologických membrán i v eukaryotních buňkách. Závěr Bylo prokázáno, že exprese kódujících sekvencí meta, metts a pbrt alteruje fenotyp metaloresistence a akumulace těžkých kovů v eukaryotním modelu S. cerevisiae. Zároveň byla prokázána membránová lokalizace příslušných proteinových produktů studovaných kódujících sekvencí. Je tedy pravděpodobné, že geny meta, metts a pbrt v eukaryotech determinují funkční transportéry iontů těžkých kovů, což je předurčuje pro další využití pro konstrukci transgenních rostlin použitelných pro fytoremediace. V budoucnu budou provedeny další experimenty nezbytné pro doplnění dosavadních znalostí o studovaných genech: testy resistence a akumulace Pb, studována bude i exprese a subcelulární lokalizace proteinových produktů kódujících sekvencí meta, metts a pbrt v rostlinném modelu Nicotiana tabacum. Poděkování Tato práce byla financována z grantů 1M06030, Z 40550506, MSM 6046137305 a grantu EU Minotaurus FP7 KBBE-2010-4-265946. Literatura: Baudin-Baillieu A., Guillemet E., Cullin C., Lacroute F. 1997. Construction of a yeast strain deleted for the trp1 promoter and coding region that enhances the efficiency of the polymerase chain reactiondisruption method. Yeast. 13, pp. 353-356. Borremans B., Hobman J. L., Provoost A., Brown N. L., Van der Lelie D. 2001. Cloning and functional analysis of the pbr lead resistance determinant of Ralstonia metallidurans CH34. Journal of Bacteriology. 183, pp. 5651-5658. Ghosh M., Singh S. P. 2005. A comparative study of cadmium phytoextraction by accumulator and weed species. Environmental Pollution. 133, pp. 365-371. Gietz D., Stjean A., Woods R. A., Schiestl R. H. 1992. Improved method for high-efficiency transformation of intact yeast-cells. Nucleic Acids Research. 20, pp. 1425-1425. Hasan S. A., Fariduddin Q., Ali B., Hayat S., Ahmad A. 2009. Cadmium: Toxicity and tolerance in plants. Journal of Environmental Biology. 30, pp. 165-174. Jencova V., Strnad H., Chodora Z., Ulbrich P., Vlcek C., Hickey W. J., Paces V. 2008. Nucleotide sequence, organization and characterization of the (halo)aromatic acid catabolic plasmid pa81 from Achromobacter xylosoxidans A8. Research in Microbiology. 159, pp. 118-127. Lee J., Bae H., Jeong J., Lee J. Y., Yang Y. Y., Hwang I., Martinoia E., Lee Y. 2003. Functional expression of a bacteral heavy metal transporter in arabidopsis enhances resistance to and decrease uptake of heavy metals. Plant Physiology. 133, pp. 589-596.
Mumberg D., Muller R., Funk M. 1995. Yeast vectors for the controlled expression of heterologous proteins in different genetic backgrounds. Gene. 156, pp. 119-122. Salt D. E., Blaylock M., Kumar N., Dushenkov V., Ensley B. D., Chet I., Raskin I. 1995. Phytoremediation - a novel strategy for the removal of toxic metals from the environment using plants. Bio-Technology. 13, pp. 468-474. Sengar R. S., Gautam M., Garg S. K., Sengar K., Chaudhary R. 2008. Lead stress effects on physiobiochemical activities of higher plants. In Whitacre, D.M. (ed), Reviews of environmental contamination and toxicology, vol 196. pp. 73-93. Szczypka M. S., Wemmie J. A., Moyerowley W. S., Thiele D. J. 1994. A yeast metal resistance protein similar to human cystic-fibrosis transmembrane conductance regulator (CFTR) and multidrug resistance-associated protein. Journal of Biological Chemistry. 269, pp. 22853-22857.