IPVZ Praha Škola veřejného zdravotnictví 2000/2002 Novela zákoníku práce - Hlava třetí. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů - 249 Leden 2002 Oponent: JUDr. Jitka Stolínová, CSc. Zpracovatel: Ing. Martina Poslední
Obsah: 1) Předmluva str. 3 2) Úvod str. 5 3) 249 zákoníku práce a) před novelou str. 6 b) po novele str. 10 4) Závěr - aplikace v praxi str. 19 5) Seznam použité literatury str. 24 6) Příloha - Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb., vyhlášky č. 175/1995 Sb., a vyhlášky č. 14/2001 Sb., 7) ROZHODNUTÍ Ministerstva zdravotnictví o zániku Územního střediska záchranné služby v Praze
1. Předmluva JUDr. Richard Falbr předseda Českomoravské konfederace odborových svazů "Novelu zákoníku práce vítám jako každý, komu není lhostejné postavení zaměstnance v Čechách. Nerodila se snadno. Před několika lety se dokonce uvažovalo o likvidaci pracovního práva jako zbytečné disciplíny a zákoníku práce jako nemoderní fosilie. Dík za to, že novela spatřila světlo, patří všem, kteří přispěli k jejímu zrození. Věřím, že novela bude mít více přátel než nepřátel. Přesvědčil jsem se o tom, že její nepřátelé jsou slabí a málo vědoucí. To se plně projevilo při jejím projednávání v Poslanecké sněmovně i v Senátu Parlamentu České republiky. Vzhledem k tomu, že u kolébky novely stály tři sudičky, které si v sociálním dialogu hezky porozuměly, věřím, že vláda, zaměstnavatelé a odbory přinášejí těm, co v České republice pracují za mzdu, hezký dárek. Přeji hodně štěstí novele i jejím uživatelům." Ing. Petr Karas, CSc. prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR "Vzájemná úcta a respektování dobrých mravů jsou dobrým základem a východiskem při hledání společné cesty k oboustranné prosperitě zaměstnanců a
zaměstnavatelů a jejich firem. Ne vždy tomu tak je a potom potřebujeme dobrý zákoník práce. Tato novela vznikla jako společné dílo všech tří sociálních partnerů. Již sám tento fakt je něco nového a povzbuzujícího i když novela není dokonalá a bude mít dále své odpůrce i zastánce. Jsem přesvědčen, že pozitiva budou významně převažovat nad nedostatky. Budeme pozorně shromažďovat poznatky a zkušenosti z praktických aplikací novely zákoníku práce. Je totiž před námi úkol připravit skutečně nový, moderní pracovní kodex a tam nyní soustřeďme společné úsilí. Děkuji všem, kteří usilovnou, trpělivou a obětavou prací přispěli ke vzniku novely zákoníku práce a přeji našim zaměstnancům, aby při řešení svých vztahů nemuseli tento zákoník otevírat příliš často.
Novela zákoníku práce - Hlava třetí. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů - 249 2. Úvod Zákoník práce, tj, zákon č. 65/1965 Sb., byl první kodifikací pracovního práva v tehdejším Československu. Ode dne nabytí účinnosti, tj. od 1. ledna 1966, upravoval jak individuální pracovněprávní vztahy (vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem - tehdy se užívaly pojmy "pracovník" a "organizace"), tak i tzv. kolektivní pracovněprávní vztahy (vztahy mezi zaměstnavatelem a kolektivním zástupcem zaměstnanců - odbory). Tato kodifikace vytvořila jednotný systém pracovního práva, nezávislý na ostatních odvětvích. Po roce 1989 došlo k určité diverzifikaci pracovního práva, neboť zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání byla zcela nově a podrobně upravena podstatná část týkající se kolektivních pracovněprávních vztahů. Zvláštními zákony pak byla upravena i část individuálních pracovněprávních vztahů týkajících se odměňování. Samostatnými zákony byla upravena i problematika cestovních náhrad a problematika zaměstnanosti. Zákoník práce byl více než dvacetkrát novelizován. V souvislosti s přípravou České republiky na vstup do Evropské unie byly podrobeny komplexní analýze právní dokumenty Evropských společenství, a to zejména směrnice Rady Evropského společenství, týkající se problematiky rovných příležitostí, pracovních podmínek, sociálního dialogu a bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci. Dále byly zejména posouzeny judikáty Evropského soudního dvora, doporučení k některým směrnicím a další. Po provedení analýz bylo možno konstatovat, že v zákoníku práce je upravena řada prvků a požadavků, které jsou v právu Evropského společenství obsaženy. Aby byla právní úprava zákoníku práce plně slučitelná s právem Evropského společenství, bylo nutno některé instituty doplnit, upravit nebo zpřesnit a některé upravit nově. Současně se upravily některé aktuální problémy praxe. 3. 249 zákoníku práce a) před novelou 1. Zanikne-li zaměstnavatel sloučením, popřípadě splynutím, přecházejí jeho práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele. 2. Zanikne-li zaměstnavatel rozdělením, přecházejí jeho práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů na zaměstnavatele nově vzniklé. Orgán, který rozhodl o rozdělení zaměstnavatele, rovněž určí, který z nově vzniklých zaměstnavatelů přejímá od dosavadního zaměstnavatele práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, které do dne jeho rozdělení zanikly. 3. Zanikne-li zaměstnavatel uplynutím doby, na kterou byl založen, nebo splněním úkolu, ke kterému byl založen, určí orgán jemu nadřízený, na kterého zaměstnavatele přecházejí jeho práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů.
4. Zanikne-li zaměstnavatel v souvislosti s přeměnou na jinou formu zaměstnavatele, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na zaměstnavatele nově vzniklého, pokud zákon nestanoví jinak. Zákoník práce v části páté, hlavě třetí ( 249 až 251) řeší přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na straně zaměstnavatele. Výčet případů, v nichž přechází práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, není v zákoníku práce uveden taxativně, k přechodu práv a povinností dochází i v dalších případech stanovených zvláštními zákony. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů mezi zaměstnanci (z jednoho zaměstnance na jiného zaměstnance) je vyloučen. Zemře-li zaměstnanec, pracovněprávní vztah zaniká a jeho práva a povinnosti přechází na manžela, děti, rodiče, popřípadě na jeho dědice jen v rozsahu vyplývajícím z 260. Zaměstnavateli mohou být právnické nebo fyzické osoby, popřípadě též jejich organizační jednotky, stanoví-li to zvláštní předpisy nebo stanovy sdružení občanů. Právnickými osobami jsou podle 18 odst. 2 občanského zákoníku sdružení fyzických nebo právnických osob (např. obchodní společnosti, družstva, občanská sdružení, politické strany a politická hnutí, zájmová sdružení právnických osob, obecně prospěšné společnosti apod.), účelová sdružení majetku (např. nadace, fondy apod.), jednotky územní samosprávy (obce), popřípadě jiné subjekty, o
kterých to stanoví zákon (např. státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace, České dráhy, Český rozhlas, Česká televize apod.). Zanikne-li zaměstnavatel - právnická osoba (popřípadě její organizační jednotka, které zvláštní předpis nebo stanovy sdružení občanů přiznávaly způsobilost vystupovat v pracovněprávních vztazích vlastním jménem a nést odpovědnost vyplývající z těchto vztahů), sloučením (splynutím), rozdělením, uplynutím doby, na kterou byl založen, splněním úkolu, ke kterému byl založen, nebo přeměnou na jinou formu právnické osoby, stanoví 249, na koho přechází jeho práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Zaniká-li právnická osoba sloučením nebo splynutím přechází - při splynutí práva a povinnosti zaniklých právnických osob na právnickou osobu vzniklou splynutím, a - při sloučení práva a povinnosti zaniklé právnické osoby na právnickou osobu, se kterou byla tato právnická osoba sloučena. V souladu s touto úpravou bylo v odstavci 1 stanoveno, že na právnickou osobu (zaměstnavatele), která vznikla splynutím nebo do které byla zaniklá právnická osoba sloučena, přechází i práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů takto zaniklého zaměstnavatele. Právnická osoba může též zaniknout rozdělením. V tomto případě přechází její práva a povinnosti na právnické osoby tímto rozdělením vzniklé. V souladu s touto úpravou 249 odst. 2 věta první stanoví, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přechází na nově vzniklé právnické osoby.
Určení, který z pracovněprávních vztahů (ke dni rozdělení existující nebo již zaniklý) každá z nově vzniklých právnických osob převezme, provede orgán, který o rozdělení právnické osoby rozhodl; u státního podniku jde o zakladatele, u obchodních společností o společníky nebo o příslušný orgán společnosti, u družstev o členskou schůzi, u rozpočtových a příspěvkových organizací o zřizovatele. Nebude-1 i při vydání rozhodnutí potřebné určení provedeno, může jej zakladatel státního podniku nebo zřizovatel rozpočtové nebo příspěvkové organizace zřejmě učinit i dodatečně. Tam, kde právnická osoba již zanikla (to platí zejména u rozdělovaných obchodních společností a družstev) a kde dodatečné určení převzetí práv a povinností z pracovněprávních vztahů již nebude možné, lze řešení vidět v tom, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, které do dne rozdělení zanikly, jsou povinny převzít (uspokojit) všechny nově vzniklé právnické osoby, a to každá z nich v plném rozsahu, a že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, které v den rozdělení ještě trvaly, převezme ta z nově vzniklých právnických osob, kterou označí zaměstnanec, ledaže by mezi nově vzniklými právnickými osobami a zaměstnancem došlo k jiné dohodě. Přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu u právnické osoby, která zanikla uplynutím doby, na kterou byla zřízena, nebo splněním úkolu, ke kterému byla založena, přichází v úvahu jen tehdy, jestliže šlo o takovou právnickou osobu, která měla nadřízený orgán, jenž by byl podle zvláštních předpisů oprávněn určit zaměstnavatele, na něhož přejdou práva a povinnosti, a jestliže po zrušení právnické osoby nebyla provedena její likvidace.
Zanikne-li taková právnická osoba s likvidací, postupuje se podle 251, věty druhé. Dojde-1 i k přeměně právnické osoby na jinou formu bez její likvidace, přecházejí na nově vzniklou právnickou osobu též práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu. K přeměně právnické osoby na jinou formu též dochází v souvislosti s privatizací podniků ve státním vlastnictví podle zákona č. 92/1991 Sb., jestliže byl v souladu s rozhodnutím o privatizaci převeden majetek podniku na Fond národního majetku a použit k založení akciové nebo jiné obchodní společnosti. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nově založenou obchodní společnost v tomto případě vyplývá z 17 převodu majetku státu. Při privatizaci prováděné podle zákona č. 427/1990 Sb., nedochází k přeměně právnické osoby na jinou formu, ale k převodu vlastnictví státu na fyzické nebo právnické osoby. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů na nabyvatele privatizovaného majetku nepřechází. Přechod práv a povinností nastává dnem, kdy dosavadní zaměstnavatel zanikl, tj. dnem výmazu z obchodního rejstříku, pokud zákon nestanoví jinak. K přechodu dochází ze zákona. b) po novele 1. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákoníkem nebo zvláštním právním předpisem. 2. Dochází-li k převodu zaměstnavatele nebo části zaměstnavatele nebo k převodu úkolů nebo činnosti zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli,
přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele. Za úkoly nebo činnost zaměstnavatele se pro tyto účely považují zejména úkoly související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů, kterou právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Za přejímajícího zaměstnavatele se bez ohledu na právní důvod převodu a na to, zda dochází k převodu vlastnických práv, považuje právnická nebo fyzická osoba, která je způsobilá jako zaměstnavatel ( 8 a 8a) pokračovat v plnění úkolů, nebo činností dosavadního zaměstnavatele, nebo v činnosti obdobného druhu. 3. Práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Na rozdíl od dosavadního právního stavu (platného do 31. 12. 2000) se může stát důvodem pro přechod práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů rovněž zákoník práce nebo zvláštní právní předpis, nejčastěji v případě obchodních společností obchodní zákoník. Podle 68 obchodního zákoníku zaniká obchodní společnost ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Zániku obchodní společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Obchodní společnost se zrušuje například uplynutím doby, na kterou byla založena, dosažením účelu, pro který byla založena nebo dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu obchodní společnosti o zrušení obchodní společnosti,
jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení obchodní společnosti s likvidací ( 68 odst 3 obchodního zákoníku). Ustanovení 69, 69a, 69b, 69c, 69d, 69e, 69f, 69g a 69h upravují případy přeměny obchodní společnosti, tato ustanovení obsahují úpravu především práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Podobná úprava platí i pro družstva. Ustanovení 256 obchodního zákoníku upravuje přechod obchodního jmění a přechod členství v případě splynutí, sloučení, rozdělení družstva. Člen družstva, který nesouhlasí s převodem svých členských práv a povinností na právního nástupce družstva, může z družstva vystoupit ke dni, kdy k tomuto převodu má dojít, jestliže to oznámí představenstvu do jednoho týdne po usnesení členské schůze. Podle 260 obchodního zákoníku se i na družstva použijí ustanovení 56 a 75b obchodního zákoníku. Obchodní zákoník upravuje v 476 až 488 obchodní smlouvu o prodeji podniku, příp. jeho části. Podle 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku náleží smlouva o prodeji podniku mezi tzv. absolutní dohody. Z 480 obchodního zákoníku vyplývá, že práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí z prodávajícího na kupujícího. Podle kogentního ustanovení 263 obchodního zákoníku pak platí, že smluvní strany se nemohou odchýlit od ustanovení 480 obchodního zákoníku, tedy přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů smluvně vyloučit. V konkursním řízení je z pracovněprávního hlediska významný 27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Se souhlasem soudu a po vyjádření věřitelského výboru může správce konkursní
podstaty zpeněžit věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku, jednou smlouvou, jinak se pro tuto smlouvu přiměřeně použijí ustanovení obchodního zákoníku, z úpadce na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti z pracovně právních vztahů s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů řešily rovněž některé zvláštní zákony, které upravují transformaci ekonomiky. Z 22 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, vyplývá, že pracovněprávní vztahy pracovníků organizací nejsou zákonem č. 427/1990 Sb., dotčeny. Z 19 zákona č. 427/1990 Sb., pak vyplývá, že zakladatel státního podniku, jehož provozní jednotky byly prodány dle zákona č 427/1990 Sb., posoudí odůvodněnost další existence státního podniku. Zákon č. 247/1990 Sb.. odkazuje v poznámce pod čarou na 251 zákoníku práce o zrušení zaměstnavatele, samozřejmě se všemi pracovněprávními důsledky z tohoto vyplývajícími. Podle 17 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 210/1992 Sb., platí, že práva a povinnosti státního podniku z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům pracujícím v podniku nebo v jeho organizační složce, jichž se privatizace týká, přecházejí na nabyvatele. To neplatí v případě, kdy je způsobem vypořádání nároku oprávněných osob vydání věci ( 47 zákona č. 92/1991 Sb.). Důsledkem převodu práv a povinností vyplývající z pracovněprávních vztahů k jinému zaměstnavateli je plný přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního na přejímajícího zaměstnavatele.
Na rozdíl od dosavadní právní úpravy (platné do 31. 12. 2000) není rozhodující právní titul převodu zaměstnavatele ani to, zda dochází k převodu vlastnických práv. Tzn., že i s pronájmem majetku za účelem provozování podnikatelské činnosti bude spojen přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Týká se to jak zaměstnavatele, který je právnickou osobou, tak zaměstnavatele, který je fyzickou osobou. Výslovně však zákon stanoví předpoklad, že přejímající zaměstnavatel je způsobilý být zaměstnavatelem. Z výkladu a contrario v případě, že přejímající zaměstnavatel nebude způsobilý pokračovat v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele ani v činnosti obdobného druhu, je však nutné dospět k závěru, že k přechodu práv a povinností nedojde. Výňatek z důvodové zprávy...v souladu se směrnicí č. 77/187/EEC* ve znění směrnice č. 98/50/EC se navrhuje zakotvit ochranu práv zaměstnanců při převodu zaměstnavatele nebo části zaměstnavatele, činnosti zaměstnavatele či části činností zaměstnavatele na jiný subjekt, K zajištění právní jistoty zúčastněných subjektů zákon stanoví, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem (např. obchodní zákoník). K převodu zaměstnavatele, části zaměstnavatele nebo k převodu úkolů nebo činností zaměstnavatele může dojít jen tehdy, existuje-li pro to právním předpisem předpokládaný důvod, který je vyjádřen konkrétním právním úkonem.
Převodem se rozumí změna právnické nebo fyzické osoby odpovědné v právním slova smyslu za činnosti dosavadního zaměstnavatele, a to bez ohledu na to, jaký je právní důvod převodu, a na to, zda byla na nabyvatele převedena vlastnická práva. Rozhodujícím kritériem pro posouzení převodu zaměstnavatele či činnosti zaměstnavatele je, že nabyvatel je způsobilý jako zaměstnavatel pokračovat v dosavadní či obdobné činnosti bývalého zaměstnavatele... Výklad: Nové znění 249 souvisí, jak vyplývá z důvodové zprávy, s implementací směrnice ES o zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, podnikání nebo části podnikání. Odstavec 1 stanoví zásadu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákoníkem nebo zvláštním právním předpisem. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů mohou přejít od dosavadního zaměstnavatele na jiného jen na základě zákona, tj. tehdy, splní-li se předpoklady, které zákon stanoví jako důvod k přechodu práv a povinností mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem. Případy, při nichž dochází k převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, jsou stanoveny v zákoníku práce zejména v 249 až 251 a. Zvláštní právní předpisy upravující přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů jsou především obchodní zákoník, zákon o konkurzu a vyrovnání a zákon o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů někdy stanoví zákony v souvislosti s různými organizačními změnami v soustavě státních orgánů nebo v souvislosti s zrušováním a zřizováním některých právnických osob. V těchto případech se obecná ustanovení o přechodu práv a povinností z pracovněprávních
vztahů neuplatní. Odstavec 1 jiný přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů než na základě zákona vylučuje. V této souvislosti je třeba uvést, že zejména novela obchodního zákoníku, jejíž účinnost je od 1. 1. 2001, rozšiřuje případy, při nichž dojde ze zákona k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, např. pokud jde o smlouvu o nájmu podniku a přeměnu společností např. fúzí či rozdělením. V odstavci 2 zákoník práce nově vymezuje další případ přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů a stanoví, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu dojde rovněž v důsledku převodu zaměstnavatele nebo jeho části nebo převodu úkolů nebo činnosti zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli. Podmínkou přitom je v souladu s příslušnou směrnicí ES, aby "převod" zaměstnavatele byl uskutečněn na základě "právního důvodu", tj. důvodu, který má oporu v právním předpisu. Právní důvody převodu zaměstnavatele upravují především zvláštní právní předpisy, zejména obchodní zákoník a občanský zákoník. Nejčastěji půjde o převod uskutečněný na základě smlouvy, tj. o prodej, pronájem, převedení, sloučení, převzetí nebo darování. Právním důvodem převodu však může být i rozhodnutí soudu nebo správní rozhodnutí. Rozhodujícím kritériem pro uznání operace jako převodu ve smyslu směrnice ES je, zda nabyvatel získal existující podnik v takovém stavu, aby mohl pokračovat ve svých aktivitách nebo alespoň aktivitách stejného typu. Převodem ve smyslu směrnice ES je i převod fungující a řádně organizované hospodářské jednotky v rámci podniku, která si zachovává svoji identitu. Jde o převod organizovaného seskupení prostředků, popř. majetku, jehož cílem je provozovat určitou hospodářskou činnost, hlavní nebo doplňkovou. Zda si svoji
identitu převedený podnik nebo část ponechává, bude ve sporných případech posuzovat soud. Podmínkou převodu není, aby v jeho důsledku vždy došlo pouze k převodu vlastnických práv. Převodem podniku je i pronájem, kdy se nemění vlastník podniku, ale změní se zaměstnavatel - fyzická nebo právnická osoba - odpovídající za vedení podniku bez ohledu na to, zda-li bylo převedeno vlastnictví podniku či nikoliv. Pokud se nájemce na základě nájemní smlouvy stane zaměstnavatelem, musí být takový převod považován za převod ve smyslu směrnice. Podle výroků Evropského soudního dvora se zmíněná směrnice ES aplikuje na všechny situace, kdy dojde ke změně právnické nebo fyzické osoby odpovědné za provoz podniku, které převzaly povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům podniku. Směrnice se vztahuje jak na veřejné, tak na soukromé podniky zapojené do hospodářské činnosti bez ohledu na to, zda-li jsou provozovány pro zisk či nikoliv. Směrnice za převodce považuje jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobu, která z titulu převodu přestane být zaměstnavatelem ve vztahu k podniku, podnikání nebo části podniku nebo podnikání. Nabyvatelem pak rozumí fyzickou nebo právnickou osobu, která se z titulu převodu stane zaměstnavatelem ve vztahu k podniku, podnikání nebo části podniku nebo podnikání. 249 odst. 2 stanoví, že za přejímajícího zaměstnavatele se bez ohledu na právní důvod převodu a na to, zda dochází k převodu vlastnických práv, považuje právnická nebo fyzická osoba, která je způsobilá jako zaměstnavatel ( 8 a 8a) pokračovat v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele, nebo činnosti obdobného druhu. Cílem směrnice je, aby jakýkoliv převod podniku, podnikání nebo části podniku nebo podnikání na jiného zaměstnavatele, uskutečněný na základě právního převodu, sám o sobě nezakládal
důvody k propuštění převodcem nebo nabyvatelem. To znamená, že chrání zaměstnance pro případ změny zaměstnavatele a zajišťuje jim zachování práv, tj. pokračování v práci pro nabyvatele za podmínek dohodnutých s převodcem - původním zaměstnavatelem. Převod na jiného zaměstnavatele podle směrnice nemůže být výpovědním důvodem ze strany zaměstnavatele, a proto v tomto smyslu došlo novelou ke změně výpovědních důvodu v 46 odst. 1 písmena a) a b) zákoníku práce. Směrnice však nebrání propuštění, která mohou nastat z hospodářských, technických nebo organizačních důvodů zahrnujících změny pracovních sil. Na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu. To znamená, že na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí nejen práva a povinnosti z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, ale i všechny neuspokojené nároky, vzniklé mezi dosavadním zaměstnavatelem a zaměstnancem do dne převodu, a to včetně nároků pravomocně přiznaných rozhodnutím soudu. Pokud dojde pouze k převodu části zaměstnavatele, popř. pouze převodu některých jeho úkolů nebo činností, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů jen vůči zaměstnancům dotčených tímto převodem, jestliže pracovněprávní vztah ke dni účinnosti trvá. Podmínkou převodu je, že nabývající subjekt bude mít postavení zaměstnavatele. Paragraf 8 odst. 1 definuje, že pro účely tohoto zákoníku se zaměstnavateli rozumí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovněprávních vztazích, a pokud to stanoví zákon, též v obdobných vztazích. To však neznamená, že nabyvatel musí mít právní postavení zaměstnavatele před účinností převodu, tj., že musí zaměstnávat zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Směrnice stanoví, že
nabyvatel představuje fyzickou nebo právnickou osobu, která se z titulu převodu stane zaměstnavatelem ve vztahu k podniku, podnikání nebo části podniku nebo podnikání. Ustanovení 249 odst. 2 rovněž definuje, co se považuje za úkoly nebo činnost pro účely převodu. Půjde o úkoly a činnosti, které zaměstnavatel realizuje legálně, zejména na základě živnosti podle zákona o živnostenském podnikání nebo na základě zvláštních předpisů (advokáti, notáři, daňoví poradci, auditoři apod.) v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. * Směrnice Rady č, 77/187/EEC ze dne 14. 2. 1977 o sbližování zákonů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, podnikání a částí podniků (ve znění Směrnice rady č. 98/50/EC). Zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, podnikání a částí podniku je zaručeno v členských státech touto směrnicí. Přijetí směrnice sledovalo sladění zákonů členských států ES v oblasti ochrany zaměstnanců pro případy změny zaměstnavatele, neboť rozdílné úpravy měly přímý účinek na fungování společného trhu. Přitom ekonomické trendy na úrovní jednotlivých zemí i na úrovni ES vedou k častým strukturálním změnám formou převodů podniků a jejich částí na jiného zaměstnavatele. Harmonizace právní úpravy byla provedena v souvislosti s úpravou přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Provedením těchto úprav je směrnice promítnuta do právního řádu ČR. 4. Závěr - aplikace v praxi Ve Sbírce zákonů č. 14/2001 byla zveřejněna Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ze dne 22. prosince 2000, kterou se mění vyhláška Ministerstva
zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb,. a vyhlášky č. 175/1995 Sb. V či. II - Přechodné ustanovení - bod (1) je uvedeno: "Územní střediska v kraji Středočeském, Karlovarském a Zlínském budou zřízena nejpozději k 1. lednu 2003" a v bodě (2) "Působnost územního střediska se sídlem v Praze zřízeného Ministerstvem zdravotnictví podle dosavadních právních předpisů vykonávanou pro Středočeský kraj ode dne jeho zániku vykonává územní středisko se sídlem v Praze zřízené hlavním městem Prahou, a to do doby zřízení územního střediska pro Středočeský kraj podle 3 odst. 1 písm. a)." Do doby vydání této vyhlášky tyto činnosti provozovalo Územní středisko záchranné služby v Praze zřízené Ministerstvem zdravotnictví. Na základě výše uvedené vyhlášky došlo ke dni nabytí platnosti a účinnosti (dne 11. 1. 2001) k přechodu plné působnosti v oblasti zajištění odborné přednemocniční neodkladné péče včetně letecké záchranné služby na území hlavního města Prahy z Územního střediska záchranné služby v Praze (dále jen "ÚSZS"), jehož zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví, na Územní středisko záchranné služby se sídlem v Praze (dále jen "SZS hl. m. Prahy"), jehož zřizovatelem je hlavní město Praha. Podle či. II odst. 2 vyhlášky však pro oblast Středočeského kraje ÚSZS vykonávalo nadále uvedenou působnost s tím, že v případě rozhodnutí ministra zdravotnictví o jeho zániku by došlo k prozatímnímu přechodu uvedené působnosti na SZS hl. m. Prahy, a to do doby zřízení Územního střediska pro středočeský kraj, ke kterému musí dle či. II odst. 1 dojít nejpozději k 1. 1. 2003 a které bude vykonávat
činnost v oblasti odborné přednemocniční neodkladné péče s výjimkou provozu letecké záchranné služby, které bude nadále zajišťovat SZS hl. m. Prahy. S otázkou přenosu vlastní činnosti v oblasti zajištění zdravotní péče z ÚSZS na SZS hl. m. Prahy jsou nedílně spojeny i otázky v oblasti pracovněprávních vztahů stávajících zaměstnanců ÚSZS. Vzhledem ke znění výše uvedené vyhlášky, ukládající ÚSZS až do doby jejího zániku vykonávat činnost pro oblast Středočeského kraje, nebyl dán výpovědní důvod pro rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci v hlavním pracovním poměru (jednalo se o 21 zaměstnanců) a u pracovníků ve vedlejším pracovním poměru (25 zaměstnanců - ve většině tvořící osádky vrtulníku) nebylo možno toto učinit z důvodu zajištění letecké záchranné služby. Podle ustanovení 249 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, došlo s účinností od 1. 1. 2001 k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na přejímajícího zaměstnavatele, neboť došlo k převodu úkolů nebo činnosti zaměstnavatele nebo jeho části k jinému zaměstnavateli, k čemuž podle ustanovení čl. II odst. 2 vyhlášky při zániku ÚSZS došlo ve vztahu SZS hl. m. Prahy. Toto stanovisko je podpořeno i stanoviskem odboru pracovněprávní legislativy a kolektivního vyjednávání Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. února 2001: "Zákoník práce stanoví, že v případě převodu zaměstnavatele nebo jeho části nebo činností zaměstnavatele, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vždy na nabyvatele, aniž by bylo třeba končit jeden pracovní poměr a navazovat nový. Přitom převod na jiného zaměstnavatele nemůže být výpovědním důvodem ze strany dosavadního zaměstnavatele.
Vyhláška č. 14/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č 51/1995 Sb., a vyhlášky č. 175/1995 Sb., hovoří v či. II odst. 2 o převodu působnosti územních středisek záchranné služby, aniž by se z tohoto ustanovení dalo dovodit, v jakém rozsahu současně dochází k převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. V takovém případě pak platí v plném rozsahu 249 zákoníku práce." l přes výše uvedený výklad zákoníku práce ředitel SZS hl. m. Prahy odmítl převzít zaměstnance ÚSZS, a to jak v hlavním, tak i ve vedlejším pracovním poměru. Zůstalo tak zařízení v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví, které nevykonávalo žádnou činnost, avšak v něm zůstaly nevypořádané pracovněprávní vztahy. 3. března 2001 byla do funkce tohoto střediska jmenována nová ředitelka s tím, aby veškeré závazky vypořádala. Aby mohly být veškeré pracovněprávní vztahy vypořádány, bylo rozhodnuto, že tato organizace zanikne zrušením ke dni 31. 8. 2001. Přes dohodu zástupců Ministerstva zdravotnictví s odborovou organizací územního střediska, týkající se ukončení všech pracovních poměrů dohodou, ředitelka tohoto střediska předala zaměstnancům v průběhu měsíce května výpovědi podle 46 1) a) zákoníku práce, ač Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví o zániku Územního střediska záchranné služby v Praze bylo vydáno dne 25. července 2001.
K dnešnímu dni byly Ministerstvu zdravotnictví doručeny tři žaloby na neplatnosti výpovědi podané u Obvodního soudu pro Prahu 6, a to K. Altmanovou, V. Petrášovou a V. Mlynářem.
Seznam použité literatury: 1) Tomandlová, Špundová, Jakubka, Michal - Zákoník práce a související právní předpisy s komentářem 2) JUDr. Ladislav Jouza - Zákoník práce s komentářem 3) M. Součková a kolektiv - Zákoník práce, komentář 1. vydání 4) M. Součková a kolektiv - Zákoník práce, komentář 2. vydání 5) Jiří Kocourek - Zákoník práce ve znění k 1. 1. 2001 6) JUDr. Hochman, JUDr, Jouza, JUDr. Kottnauer - Zákoník práce a související předpisy 7) Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb., vyhlášky č. 175/1995 Sb., a vyhlášky č. 14/2001 Sb.