Katastrofy jaderné energetiky

Katastrofy jaderné energetiky poruchy na jaderných zařízeních jsou klasifikovány stupnicí INES, kterou zavedla IAEA, podle závažnosti takto: 0 - Událost bez významu na bezpečnost (zero level event - below scale) - nejběžnější provozní poruchy, bezpečně zvládnuté 1 - Odchylka od normálního provozu (anomaly) - poruchy nepředstavující riziko, ale odhalující nedostatky bezpečnostních opatření 2 - Porucha (incident) - technické poruchy, které neovlivní bezpečnost elektrárny přímo, ale mohou vést k přehodnocení bezpečnostních opatření 3 - Vážná porucha (serious incident) -ozáření personálu nad normu, menší únik radioaktivity do okolí (zlomky limitu) 4 - Havárie s účinky v jaderném zařízení (accident mainly in installation) - částečné poškození aktivní zóny, ozáření personálu, ozáření okolních obyvatel na hranici limitu 5 - Havárie s účinky na okolí (accident with off-site risks) -vážnější poškození aktivní zóny, únik 100 až 1000 TBq biologicky významných radioizotopů, nutnost částečné evakuace okolí 6 - Závažná havárie (serious accident) - velký únik radioaktivních látek mimo objekt, nutnost využít havarijních plánů k ochraně okolí 7 - Velká havárie (major accident) -značný únik radioaktivních látek na velké území, okamžité zdravotní následky, dlouhodobé ohrožení životního prostředí

26. dubna 1986 v 1:23 došlo na 4. reaktorovém bloku jaderné elektrárny Černobyl v bývalém SSSR (Ukrajina) k těžké havárii reaktoru Černobyl - stupeň 7 Tah radioaktivního mračna v prvních třech dnech po havárii

LWGR Reaktor typu RBMK (LWGR) (Reaktor Bolšoj Moščnosti Kanalnyj) používá se výhradně na území bývalého SSSR tohoto typu reaktor 1. jaderné elektrárny v Obninsku i reaktor v Černobylu další reaktory tohoto typu se již nestaví palivem je přírodní nebo slabě obohacený U ve formě UO 2 (díky grafitu) palivové tyče jsou vloženy v kanálech, kudy proudí chladivo - lehká voda v tlakových kanálech (1600) přímo vzniká pára, která po oddělení vlhkosti pohání turbínu moderátorem je grafit (hořlavý), který obklopuje kanály elektrárna je tedy jednookruhová v Černobylu nebyla ochranná obálka a ani systém řízení reaktoru neodpovídal bezpečnostním požadavkůmiaea tzv. inherentní nestabilita těchto reaktorů spočívá v tom, že dojde-li k růstu T a v kanálech roste počet bublinek páry, pak reaktivita a tím i výkon mají tendenci stoupat, na rozdíl od vodo-vodních reaktorů, u kterých by byla reakce tlumena

Schéma LWGR Typické parametry reaktoru RBMK (s výkonem 1000 MW): obohacení uranu izotopem 235 U: 1.8% rozměry aktivní zóny: 11.8 m průměr a 7 m výška počet kanálů: 1693 tlak nasycené páry: 6.9 MPa teplota parovodní směsi na výstupu reaktoru: 284 C tepelná účinnost elektrárny: 31.3% množství paliva v reaktoru: 192 tun UO 2

Předehra k havárii Stavbačtvrtého bloku byla dokončena v prosinci 1983. Pozoruhodné je, že výroba elektřiny začala už 20. prosince. Obvykle se totiž ještě asi půl roku po dokončení stavby provádějí testy jednotlivých částí, a teprve poté je elektrárna spuštěna. Černobyl nemohl čekat. Podle plánu musel být spuštěn do konce roku 1983. Ředitel Brjuchanov byl proto nucen již 31. prosince podepsat dokument o úspěšném provedení všech testů, ačkoliv to nebyla pravda. Jeden z opomenutých testů se týkal nouzového fungování turbíny: když na reaktoru dojde k poruše, musí být turbína schopna setrvačností vyrábět dostatek elektřiny ještě alespoň 45 sekund, než se spustí nouzové generátory. Tato elektřinajepro bezpečnost reaktoru životně důležitá: pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče, osvětluje velín i řídící pult. Právě zkouška turbíny byla prováděna v noci z 25. na 26. dubna 1986 a stala se příčinou katastrofy.

Havárie Pátek 25. dubna 13:05 Začínají přípravy na zkoušku turbíny. K tomu je nutno snížit výkon elektrárny, proto je jedna turbína vypnuta. Zároveň je odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, aby nezačal působit během testu. 14:00 Dispečer Ukrajinských energetických závodů žádá o odklad testu - blíží se svátky 1. máje, továrny potřebují dohnat plány. Test je odložen o téměř 9 hodin. Obsluha však již na tuto dobu nechává odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, přestože je to v rozporu s předpisy. 16:00 Ranní směna odchází. Pracovníci této směny byli v předchozích dnech seznámeni s testem a znají celý postup. Speciální tým elektroinženýrů zůstává na místě. 23:10 Příprava zkoušky opět začíná. Desetihodinové zdržení nese řadu důsledků. Tým elektroinženýrů je unaven. Během zkoušky se vystřídá odpolední a noční směna; v noční směně je méně zkušených operátorů, kteří se navíc na zkoušku nepřipravovali.

Sobota 26. dubna 1:00 V průběhu přípravy zkoušky měli operátoři problémy s udržením stability výkonu reaktoru. Dopustili se přitom několika závažných chyb: 1:23:04 Test začíná. Operátoři se dopouštějí poslední osudové chyby - vypínají nouzový systém, aby zabránili havarijnímu odstavení reaktoru. Pak uzavírají přívod páry do turbíny. Tím se sníží průtok chladicí vody, roste její teplota a tlak. S rostoucím množstvím páry se zvyšuje rychlost štěpné reakce, která dále zvyšuje teplotu a tím i množství páry. Více páry znamená ještě rychlejší reakci atd. atd. Výkon reaktoru začíná prudce růst a katastrofa se již neodvratně blíží.

1:23:40 Leonid Toptunov, operátor zodpovědný za regulační tyče, tiskne zvláštní vypínač havarijního odstavení. Test běží již 36 sekund. Výkon reaktoru dosahuje 100-násobku maximálního projektového výkonu. 1:23:44 Regulační tyče, které mají reaktor zastavit, se dávají do pohybu, jsou však slyšet údery. Operátoři vidí, že se tyče zasekly. Palivové trubice se působením zvýšeného tlaku páry deformují. 1:24:00 Test běží již 56 sekund. Tlak v reaktoru je tak vysoký, že praskají palivové články a úlomky padají do chladící vody. Ta se mění v páru, tlak v trubkách roste a ty praskají. Výbuch páry zvedá tisícitunové ocelové víko reaktoru - první exploze. Z reaktoru začíná unikat radioaktivita, dovnitř vniká vzduch. Nyní je zde dostatek kyslíku a začíná hořet grafit.

Kov palivových trubek reaguje s vodou. Vzniká tak vodík, který vybuchuje - druhá exploze. Hořící trosky reaktoru vyletují do vzduchu a dopadají na střechu sousedního, třetího bloku. Vedoucí noční směny Alexandr Akimov ani provozní inženýr zodpovědný za strojní vybavení Datlov v tomto okamžiku nevěří, že došlo k nehodě. Vysílají dva operátory aktivní zónu zkontrolovat. Tito operátořijsouozářeni smrtelnou dávkou, stihnou však ještě podat zprávu o tom, co viděli. Když Akimov slyší, že reaktor je zničen, vykřikuje: Reaktor je v pořádku, nemáme žádné problémy." Akimov a Datlov doprovázeni ředitelem Brjuchanovem a inženýrem Fominem neustále přikazují operátorům přidávat chladící vodu. Jsou přesvědčeni, že se nic neděje. Vědci a technici si uvědomují nové nebezpečí - horké trosky reaktoru se mohou protavit betonovou deskou a skončit v zásobníku vody pod reaktorem. Následovala by mohutná exploze páry, dokonce silnější než původní výbuch.

Pátek 2. května Požárníci začínají odčerpávat vodu ze zásobníku pod reaktorem - tento dlouhý a nebezpečný úkol plní až do 8. května. Každý dostává prémii 1000 rublů. Neděle 4. května Jako druhý krok k zabránění výbuchu páry jsou do země pod reaktorem vrtány díry a jimi se pumpuje tekutý dusík, který půdu zmrazí. Pondělí 5. května Den začíná rozsáhlým únikem radioaktivity - téměř stejně velkým jako 26. dubna. Únik však později prakticky úplně ustane. Dosud nebylo nalezeno přijatelné vysvětlení tohoto druhého úniku. Od té chvíle již ale úniky radioaktivity pozvolna klesají.

Neděle 27. dubna V sedm hodin vyráží k Černobylu generál Pikalov ve vozidle vybaveném radiační ochranou a dozimetry. Zjišťuje, že hoří grafit v reaktoru a že reaktor vydává ohromné množství záření a tepla. Krátce poté je varována sovětská vláda. Vládní komise diskutuje o nezbytnosti evakuovat přilehlé město Pripjať. Po třech marných pokusech uhasit oheň vodou rozhodují zodpovědní činitelé zasypávat reaktor pískem, olovem a karbidem boričitým. Helikoptéry svrhují na hořící reaktor celkem 5000 tun materiálu: 800 tun dolomitu, který uvolňuje oxid uhličitý dusící plameny; karbid boričitý, který pohlcuje neutrony a zabraňuje štěpení uranu; 2400 tun olova, které pohlcuje teplo a záření; 1800 tun písku a jílu, který má zabránit přístupu vzduchu a tím oheň udusit.

Pondělí 28. dubna Krátce po osmé hodině večerní SEČ se o katastrofě prostřednictvím krátké zprávy TASSu dovídá svět. Čtvrtek 1. května V Gomelu, Kyjevě a dalších městech v okolí Černobylu se slaví Svátek práce. Úřady tvrdí, že situace je stabilní. Později se ukáže, že tím míní fakt, že radiace od 26. dubna postupně klesá. Ovšem její úroveň je stále obrovská, kromě toho se změnil vítr a vane směrem na Kyjev.

Do konce listopadu je dokončen sarkofág: železobetonový obal nad havarovaným reaktorem. Ten reaktor utěsnil tak, že veškeré úniky radioaktivity do okolí konečně ustaly. Jeho výstavba pohltila 7 000 tun ocele a 410 000 m3 betonu. Celkem z reaktoru uniklo do životního prostředí 30 až 50 milionů Curie radioaktivních látek, tj. pouze" asi jedna dvacetina (4 až 5 %) veškeré radioaktivity obsažené v reaktoru. Poznámky Curie (Ci) je starší jednotkou aktivity a jeho hodnota je 1 Ci=3,7 1010 Bq

DEZINFORMACE A NEPRAVDY O ČERNOBYLU Černobylský reaktor byl špatný, u nás se nic takového nemůže stát. Zastánci jaderné energetiky u nás i v zahraničízačali brzy po havárii Černobylu tvrdit, že se jednalo o zastaralý typ reaktoru. Protože naše reaktory jsou zcela jiného typu, podobná havárie nám prý nehrozí. Toto tvrzení by nás nemělo ukolébat z několika důvodů:

1. Před havárií Černobylu nikdo jeho nebezpečí nekritizoval - naopak, představitelé jaderného průmyslu jej chválili jako bezpečný. Dokonce i Mezinárodní agentura OSN pro atomovou energii (MAAE), před havárií černobylský reaktor chválila - B. Semonov, který byl v roce 1983 ředitelem oddělení MAAE pro bezpečnost jaderných elektráren, napsal v červnu 1983 v bulletinu MAAE o černobylském typu JE, že závažná nehoda s výpadkem chlazení je prakticky nemožná". To stejné tvrdí jaderný průmysl o všech ostatních reaktorech, mj. i o těch temelínských. Můžeme, po zkušenosti s Černobylem, těmto řečem vůbec věřit? V některých ohledech byl černobylský reaktor bezpečnější, než reaktory naše. Například díky jeho velikosti (12 x 9 metrů) v něm nebyl tepelný výkon tolik koncentrován. Reaktor v Temelíně, který má stejný tepelný výkon (3000 MW), má rozměry aktivní zóny pouze 3,5 x 3 metry. V případě havárie je takový reaktor s vyšší koncentrací tepla mnohem obtížnější chladit a havárie může mít mnohem rychlejší průběh.

2. Argument, že Černobyl nemá kontejnment, nemá smysl (kontejment = ochranný betonový kryt kolem reaktoru). Již koncem roku 1986 bylo jasné, že síla výbuchu v okamžiku havárie byla tak velká, že by ji nevydržel kontejnment žádné ze západních elektráren. Také JE Dukovany, která je zastaralá, není kontejnmentem vybavena. A ani kontejnment v JE Temelín neodpovídá současným bezpečnostním požadavkům v západních zemích.

3. Černobylský reaktor není jediný, který je nestabilní (má tzv. kladný dutinový koeficient). Jedna ze slabin černobylského reaktoru spočívala v jeho chování při nízkém výkonu. Při mírném zvýšení výkonu měl reaktor tendenci sám výkon dále zvyšovat (tzv. kladný dutinový koeficient). Existují však i západní reaktory s kladným dutinovým koeficientem - např. všechny kanadské reaktory (typ CANDU) nebo reaktory množivé (Francie, Japonsko). Je podezřelé, že ačkoliv byla tato vlastnost kritizována u sovětských reaktorů, žádného obhájce jaderné energetiky ani nenapadlo žádat zastavení kanadských JE. Pravděpodobnost obtížně kontrolovatelného zvýšení výkonu je v jiných reaktorech sice nižší, vyloučit ji však nelze ani tam. Např. původní projekt reaktoru JE Temelín může za jistých podmínek (provoz s čerstvým palivem) rovněž vést k nestabilitě jeho výkonu.

4. Ani na našich elektrárnách nelze vyloučit takovou havárii, která by měla sice jinou příčinu, ale srovnatelné důsledky. Havárii Černobylu způsobila nekontrolovatelná štěpná reakce - v podstatě jaderný výbuch - ke které v našich reaktorech nemůže dojít. Na druhou stranu je možné, aby exploze stejné síly nastala v reaktoru z jiných příčin. Například během havárie americké JE Three Mile Island roku 1979 v reaktoru vznikl vodík, který by v případě výbuchu zničil reaktor i kontejnment. Následky takové havárie by byly srovnatelné s Černobylem. Nehody jaderných elektráren většinou začínají nevinně - drobnými poruchami, které by samy o sobě nic neznamenaly. Pokud jich ale nastane několik po sobě v určitém sledu, mohou i tyto malé" poruchy vést k těžké havárii. Pravděpodobnost selhání zařízení elektrárny není jediným faktorem, který ovlivňuje riziko havárie. Stejně jako v Černobylu, také na západních elektrárnách je příčinou nehod často i nevhodný zásah obsluhy.

Oficiálně uváděné hospodářské škody způsobené v některých evropských zemích (většinou se jedná o zničenou úrodu v zemědělství): Velká Británie 20 milionů dolarů (550 milionů korun) Německo 310 milionů dolarů (8,5 miliardy korun) Rakousko 95 milionů dolarů (2,5 miliardy korun) Švédsko 145 milionů dolarů (4 miliardy korun) Běloruská vláda odhaduje, že ekonomické škody do roku 2015 přesáhnou 200 miliard dolarů. Hlavní ekonom Výzkumného a vývojového ústavu energetiky Jurij Korjakin odhaduje, že škody na území bývalého SSSR do roku 2000 dosáhnou 280 až 360 miliard dolarů. Z jeho studie mj. vyplývá, že škody způsobené havárií zdaleka převyšují veškeré zisky z toho, že Sovětský svaz začal stavět jaderné elektrárny.

Při havárii v Černobylu zemřelo 31 lidí." Jak uvádíme podrobněji na jiných místech, zdravotní statistiky jednoznačně dokazují výrazné zhoršení zdravotního stavu obyvatel Běloruska, Ukrajiny a Ruska po havárii Černobylu. Tyto statistiky potvrdili i zahraniční odborníci, např. Světová zdravotnická organizace (WHO). Nárůst nemocí, včetně rakoviny štítné žlázy a leukémie, je nejvyšší v místech, která byla nejvíce zasažena radioaktivním spadem. Souvislost s havárií Černobylu je tedy zřejmá. Pravda je, že nelze u jednoho konkrétního případu nikdy rozhodnout, že byl způsoben radiací. Na druhou stranu, samotné odhady kolektivní dávky ozáření na území bývalého SSSR se pohybují řádově od statisíců po milion Sv (sievert). I za velice opatrného předpokladu, že počet předčasných úmrtí je 0,05 / 1 Sv (mezinárodně uznávaná teorie ICRP), to představuje 10 000 až 100 000 úmrtí způsobených havárií. Jen na území Československa byla spočítána kolektivní dávka 11 300 Sv, což způsobí nejméně 500 úmrtí. Některé teorie předpokládají vyšší citlivost lidí vůčizáření, takže počet obětí by mohl být i několikanásobně vyšší. V žádném případě tedy nelze tvrdit, že na následky Černobylu zemřelo jen" 31 lidí. Je třeba počítat s desítkami, možná stovkami tisíců lidí, kteříkvůli němu předčasně zemřou (většinou na různé formy rakoviny).

Další (větší) havárie Three Mile Island - stupeň 5 28. 3. 1979 došlo na druhém bloku elektrárny Three Mile Island k největší jaderné havárii v Americe Ostrov Three Mile Island leží uprostřed řeky Susquehanna přibližně 16 km od Harrisburgu, hlavního města státu Pennsylvánie v USA. Na ostrově stojí jaderná elektrárna se dvěma tlakovodními reaktory o výkonu 1000 MW (tj. temelínského typu). Na druhém bloku došlo v roce 1979 k největší havárii, jaká se dosud západní jaderné energetice přihodila.

28. března 1979 Havárie začala poměrně nevinně ve středu 28. března 1979 ve 4:00 ráno. V tu chvíli vypovědělo službu čerpadlo sekundárního potrubí a turbína, napojená na toto potrubí, se automaticky odpojila. Ačkoliv již nevyrábělelektřinu, pracoval reaktor dál na plný výkon. To vedlo k růstu teploty a tlaku v hlavním chladícím potrubí a k automatickému spuštění dalších kontrolních mechanismů. Nejprve se otevřel přetlakový pojistný ventil, aby snížil narůstající tlak v potrubí (asi tak jako tryska na Papinově hrnci), a poté se reaktor zastavil. Ani jednaz těchto událostí nebyla neobvyklá, došlo k nim již několikrát. Tentokrát se však situace vyvíjela jinak

Problém Pojistný ventil se zablokoval v otevřené poloze. Tlak v potrubí proto stále klesal, zatímco nádrž, do které ústil, brzy přetekla. Radioaktivní voda zaplavila prostor kolem reaktoru. V té chvíli již zněly na řídícím pultě poplašné signály. Obsluha reaktoru věděla, že nastal problém, ale neznala jeho příčinu - kontrolka ukazovala, že se pojistný ventil normálně zavřel. Současně selhala náhradní čerpadla, která měla začít chladit reaktor. Byla totiž mimo provoz kvůli v té době probíhající údržbě. Indikátory toho, že čerpadla nefungují, byly náhodou zakryty pohozenými papíry, takže ani tohoto varovného signálu si obsluha nevšimla. Tlak chladicí vody v reaktoru rychle klesal a nastávaly problémy. Reaktor, i když byl již zastaven, totiž ještě stále setrvačností vyráběl asi 6 % tepelného výkonu, který bylo potřeba odvádět a reaktor chladit.

Další problém - člověk Naštěstí se spustila havarijní čerpadla, která do reaktoru začala pumpovat hektolitry chladicí vody. Opět však zasáhl člověk: pracovníci obsluhy špatně pochopili situaci a jedno z havarijních čerpadel ručně zastavili. Během několika minut začala voda v reaktoru vřít. Teplota prudce stoupala a začaly praskat palivové tyče. Aniž si to operátoři reaktoru uvědomovali, reaktor se začínal tavit. A od této chvíle unikaly radioaktivní plyny pod tlakem přímo na oblohu nad okolím elektrárny.

Rozsah havárie společnost MetEd několik dní tajila. Teprve po dvou dnech mohly vládní úřady nařídit evakuaci tisíců těhotných žen a dětí. Spolu s nimi opustilo svá obydlí dalších 200 000 lidí, kteří nedůvěřovali oficiálním údajům a raději byli opatrní. V té době však již byla největší část uniklé radioaktivity rozptýlena daleko za hranicemi evakuované oblasti. Následná vyšetřování prokázala, že společnost MetEd tajila a zkreslovala důležité informace o havárii reaktoru a únicích radioaktivity. Během nehody se filtry umístěné na větracích komínech, kterými radioaktivita unikala, ucpaly a přestaly fungovat. Záznamy z měřících zařízení se podle tvrzení firmy MetEd záhadně ztratily"! Monitorovací síť nefungovala správně, sběr vzorků proběhl narychlo a chaoticky a velká většina klíčových údajů chybí nebo je nespolehlivá.

Marie Holowka, která vlastnila farmu poblíž elektrárny, v době nehody zrovna dojila krávy. Za rozbřesku, kdy stáje opouštěla, cítila podivný tlak v očích a pachuť v ústech. Neviděla jsem dál než tři čtyři metry před sebe..." Cestou do domu se cítila tak slabá, že třikrát upadla. V rádiu kolem deváté hodiny ráno stanice ve Filadelfii hlásila, že v elektrárně došlo k nehodě a doporučila lidem nevycházet z domů. Za další dvě hodiny navštívil její farmu úředník, který jí oznámil, aby dala dobytku krmivo na tři dny a připravila se na evakuaci. To vše jí bylo sděleno pouze ústně, místní rádio žádné zprávy tohoto druhu nehlásilo. K žádné evakuaci nakonec nedošlo. Slabost a bolest v očích, které ji postihly, brzy následovala podivná vyrážka, kterou se nikdy nepodařilo vyléčit. Šest měsíců po nehodě dostala Marie Holowka infekční zánět štítné žlázy, který vyústil v rakovinu. Zemřela v roce 1989 ve věku 73 let, po prodělání šesti operačních zákroků a 39 ozařováních. Od roku 1979 zemřelo také mnoho jejích sousedů; jen v roce 1987 to bylo 14 lidí. Na farmě pomřelo přes 200 krav; přivolaný veterinář nezjistil při pitvě žádné příznaky otravy nebo běžných onemocnění

HAVÁRIE A NEHODY JADERNÝCH ELEKTRÁREN NEJSOU VÝJIMKOU 9. prosince 1986 - Surrey 2, USA Během provozu reaktoru se roztrhlo potrubí o průměru 45 cm, kterým procházela horká voda a pára o teplotě 350 ;C. Uniklo 130 ;000 ;litrů horké radioaktivní vody a páry, která zasáhla osm dělníků. Čtyři z nichna následky popálenin zemřeli. Ukázalo se, že ocelové stěny potrubí, původně silné 1,5 cm, postupně koroze ztenčila až místy na necelý milimetr. Když se pak náhodně zavřel ventil, tlak potrubí snadno roztrhl.

7. až 11. října 1957 - Windscale, V. Británie Při zahřívání reaktoru, které mělo obnovit zářením narušenou strukturu grafitu, se porouchal snímač teploty a palivové články začaly hořet. Když vedoucí směny zapnul ventilátory, aby články ochladil, přívodem čerstvého vzduch se palivové články prudce rozhořely. Teplota přesáhla 1000 C a teprve čtvrtý den se podařilo zaplavením reaktoru pěti miliony litry vody požár uhasit. Z elektrárny uniklo do okolí množství radioaktivních látek (600 Curie césia Cs-137, 20 ;000 Curie jódu I-131 a 370 Curie polonia Po-210). Dávka, kterou dostali obyvatelé v okolí elektrárny, přesáhla desetinásobně celoživotní povolené maximum. Podle oficiálních odhadů vyvolala uniklá radioaktivita předčasnou smrt asi 300 lidí. Poškozený reaktor byl zalit do betonu a dodnes je v této hrobce ukryto 22 tun roztaveného a částečně shořelého uranu.

červen 1974 - Pickering, Kanada Operátor omylem zapnul nouzové chlazení reaktoru, který běžel na plný výkon. Příval studené vody zničil těsnění a uniklá voda zaplavila bazén pod reaktorem do výše 2 metrů. Ačkoliv měl bazén zachytávat uniklou vodu a vracet ji zpět do reaktoru, ukázalo se, že jeho odtok je ucpán. Nefungovaly ani kontrolky, které měly varovat obsluhu. Reaktor byl odstaven a trvalo několik měsíců, než se podařilo jej opravit.

18. června 1978 - Brunsbuttel, Německo Netěsnost v parovodním potrubí reaktoru způsobila únik dvou tun páry do ovzduší. Spolu s ní unikly i radioaktivní látky, zejména radioaktivní jód I-131, jehož množství překročilo povolené hodnoty. Navzdory předpisům pokračovala obsluha v provozu reaktoru ještě tři hodiny po úniku. Automatické systémy by sice reaktor odstavily již po pěti minutách, ale operátoři je svévolně vypnuli, aby mohli pokračovat v provozu. Následující vyšetřování ukázalo, že tak jednali běžně již dříve, a to z ekonomických důvodů - aby výpadek výroby elektřiny na reaktoru byl co nejnižší.

23. května 1958 - Chalk River, Kanada Operátor opakovaně spouštěl reaktor, i když mu v tom ochranné systémy bránily. Při pátém pokusu nastal únik radioaktivity. Přivýměně poškozeného palivového článku se zasekl jeřáb v mezipoloze a článek se vzápětí roztavil. Uniklé radioaktivní látky zamořily celou budovu a unikly i ven do okolního prostředí. Pracovníci byli ozářeni dávkou 190 msv (nejvyšší přípustná dávka pro obyvatele je 1 msv za rok, pro pracovníky jaderných zařízení 50 msv za rok).

11. července 1983 - Philippsburg, Německo Na elektrárně mezi městy Karlsruhe a Mannheimem přestalo těsnit 20 článků s jaderným palivem. Uvolněná radioaktivita pronikla spolu s párou mimo chladicí okruh a vyšla ven větracím komínem. Filtry, které měly zachytit radioaktivní jód I-131, selhaly a radioaktivní látky pronikly do životního prostředí. Množství uniklého jódu překročilo povolené hodnoty.

25. ledna 1982 - Ginna Rock, USA Při odstavování reaktoru praskla náhle trubka v parogenerátoru. Nárůst tlaku v parním potrubí vedl k otevření pojistných přetlakových ventilů, takže radioaktivitou zamořená pára unikala několik minut volně do ovzduší. Ventily se navíc nepodařilo těsně uzavřít, a proto radioaktivní pára unikala ještě dalších 50 minut. Do životního prostředí unikly radioaktivní látky v množství několika set Curie, včetně izotopů jódu I-131.

12. prosince 1952 - Chalk River, Kanada Vedoucí experimentálního reaktoru si během zkoušek náhle všimnul, že část regulačních tyčí je zcela vytažena. Sešel proto o patro níže, kde našel operátora, který otevíral ventily a vysunoval tím z reaktoru celé bloky regulačních tyčí. Ihned vydal pokyn k jejich zasunutí, ale některé zůstaly zaseknuté v horní poloze. Další operátor se dopustil chyby a vypustil vzduch z tlakových nádrží, které měly regulační tyče pohánět. Reaktor, jehož výkon stále rostl, byl nakonec zastaven zaplavením paliva vodou. Voda však začala vřít a některé palivové tyče popraskaly. Do prostor budovy se vylilo přes 4 miliony litrů kontaminované vody, která obsahovala 10 ;000 Curie radioaktivních látek. Neznámá část z těchto látek unikla do životního prostředí. Reaktor se napolo roztavil a musel být zlikvidován.

22. března 1975- Browns Ferry, USA Elektrárna o dvou 1000-MW reaktorech běžela naplno. Tři skupiny techniků pátraly po netěsnostech ve stěnách pomocí plamene svíčky: v místě, kde budova nebyla těsná, se plamen průvanem vzduchu vychýlil. Když jeden z techniků objevil v rohu místnosti průvan, pokusil se jej ucpat kusem polyuretanu. Poté znovu přiblížil do rohu svíčku, aby zjistil, zda netěsnost odstranil. Závan vzduchu způsobil, že svíčka zapálila polyuretan a požár se rychle začal šířit dál. Hořící vedení však bezprostředně ohrozilo první reaktor Netrvalo ale dlouho a i nízkotlaká čerpadla přestala v důsledku požáru fungovat.. Požár zničil 1611 elektrických obvodů, z nich 628 zajišťovalo životně důležité funkce reaktoru. Těžká havárie byla odvrácena jen s velkým štěstím a nehoda ukázala, že v projektech elektráren existují neodhalené nedostatky, které se projeví až v závažných situacích - tentokrát to byl fakt, že kabely hlavních i havarijních systémů vedly dohromady jedinou šachtou, která navíc nebyla obložena žáruvzdorným materiálem.

8. března 1981 - Tsuruga, Japonsko V jaderné elektrárně přetékala nádrž s vyhořelým palivem a radioaktivitou zamořená voda odtékala odpadním kanálem do mořského zálivu Wakasa. Firma JAPCO havárii utajila. Teprvekdyžstudentizemědělské university z Kjótó měřili úroveň radioaktivity v zálivu, nehoda vyšla najevo. Obsah radioaktivních látek (kobalt Co-60, mangan Mn-54) byl totiž 250-krát vyšší, než oficiálně uváděla firma JAPCO.

únor 1980 - Rancho Seco, USA Dvojtunový kontejner spadl z jeřábu v reaktorové hale a doslova o pár centimetrů minul nádobu reaktoru. Několik týdnů poté byl na stejném laně přepravován kontejner o váze 7 tun. Kdyby některý z kontejnerů spadnul na reaktor, mohl by jej natolik poškodit, že by nastal velký únik radioaktivity. Elektrárna však událost šest let tajila.

květen 1967 - Chapelcross, Anglie Havárie vedla k částečnému roztavení druhého reaktoru. Rozpadnutý palivový článek ucpal kanálky, kterými proudila chladicí voda. Přehřáté palivo začalo hořet. Poté, co byl reaktor odstaven, vypadl jeden z poškozených palivových článků na podlahu a roztavil se. Radioaktivita unikla větracími komíny do ovzduší.

JASLOVSKÉ BOHUNICE, 1977 NEJVĚTŠÍ JADERNÁ HAVÁRIE V ČESKOSLOVENSKU Reaktor A-1 v Jaslovských Bohunicích se 25. prosince 1972 stal první jadernou elektrárnou v Československu, která začala dodávat do sítě elektřinu. Ve druhé polovině 70. let došlo v elektrárně A-1 ke dvěma vážným haváriím. Druhá skončila částečným roztavením paliva, takže po ní reaktor nebyl už nikdy zprovozněn.

5. ledna 1976 Unikl do haly reaktoru vysoce radioaktivní oxid uhličitý. Příčinou bylo nedostatečné zasunutí palivových článků. Byl vydán příkaz k evakuaci objektu, ale dva zaměstnanci se nezachránili. Utíkali totiž k nouzovému východu, který byl uzamčen. Do životního prostředí unikly 4 miliardy Bq (0,1 Curie) radioaktivního jódu I-131. Jedenáct kilometrů od elektrárny byla v trávě naměřena hodnota zamořené césiem Cs-137 kolem 500 Bq/kg, v kukuřici přesáhlo zamoření jódem I-131 400 Bq/kg.

22. února 1977 Členové obsluhy bez přerušení provozu reaktoru měnili palivové články a ve spěchu do reaktoru spustili i článek ucpaný těsnícím silikagelem. Chladící plyn jím proto nemohl proudit a palivový článek se začal tavit. Protavila se i stěna kanálku, ve kterém byl článek zasunut, a nastal únik radioaktivní vody. Její nedostatek způsobil, že se začaly tavit další palivové články. Nakonec se jich roztavila asi čtvrtina. Do okolí uniklo větší množství radioaktivity. Množství césia Cs-137 ve vodních rostlinách dosáhlo 67000 Bq/kg, množství stroncia Sr-90 28000 Bq/kg Kontrola v roce 1990 také zjistila, že v okolí elektrárny dosahuje intenzita adiace 20-násobku přirozené úrovně. Ve vrtech byla ve spodní vodě nalezena velká koncentrace radioaktivního tritia, až 11 000 000 Bq/l (norma pro pitnou vodu činí 700 Bq/l, pro ostatní vody 5 000 Bq/l; byla tedy více než 2000-násobně překročena).

Vývoj spotřeby energie Celosvětová spotřeba elektrické energie dosáhla roku 1995 13 200 TWh a pro rok 2020 lze reálně odhadnout její zvýšení na 22 tisíc TWh. vzhledem k trendu spotřeby energie vystačí ekonomicky těžitelné zásoby uhlí na 200 až 250 let ropy na 40 až 45 let zemního plynu na 60 až 70 let světové zásoby ekonomicky dostupných jaderných paliv mohou vystačit: ČR bez recyklace paliva na 90 let při recyklaci dnešními způsoby na 140 let při spalování paliva v rychlých reaktorech až na 5 tisíc let termojadernou energetika - nevyčerpatelný zdroj energie v roce 2000 se vyrobilo celkem 67 762 GWh elektrické energie poptávka byla 52 TWh předpokládá se, že do roku 2005 by se poptávka mohla zvýšit na 55 až 59 TWh

THE END

Tříramenná vrtule větrné elektrárny se dnes roztočila v Nové Vsi v Horách na Mostecku. Zprovoznila ji brněnská firma Wind Tech, která chce v budoucnu postavit v její blízkosti ještě dalších pět tubusů. Elektrárna s výkonem 1,5 megawattu vyprodukuje ročně 4500 až 5000 MWh energie, sdělil dnes novinářům jednatel firmy Jiří Červinka. "Výkon elektrárny, která bude v provozu nepřetržitě s výjimkou zhruba deseti až 12 procent bezvětrných dní v roce, představuje roční spotřebu elektřiny asi 2000 čtyřčlenných domácností. Nahradí zhruba 5000 tun uhlí a ušetří 27 kilogramů jaderného odpadu," uvedl Červinka. Náklady na výstavbu elektrárny, kterou dodala německá REpower, dosáhly 50 milionů korun. Financování je zajištěno bankovním úvěrem, návratnost investice odhadl Červinka na šest až sedm let. U elektřiny z obnovitelných zdrojů je stanoven od loňského roku povinný výkup, odběratelé z řad distribučních společností zaplatí za každou kwh tři koruny. Za kwh běžné energie však utrží výrobci v průměru kolem koruny. Dvoukorunová provozní dotace státu si tak vyžádá ročně více než 1,2 miliardy korun.