SVĚTOVÁ LITERATURA MEZI VÁLKAMI

SVĚTOVÁ LITERATURA MEZI VÁLKAMI Díla ze školního maturitního seznamu jsou podtržena. Thomas Mann (1875 1955) Známý německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Otevřeně vystupoval proti nacismu, roku 1933 kvůli tomu z Německa emigroval. Buddenbrookovi Románová kronika zobrazující několik generací obchodnické rodiny z hanzovního města Lübecku. Doktor Faustus Román o skladateli Leverkühnovi, který za inspiraci upsal duši ďáblu; zároveň román o propadnutí německého národa nacismu. Kouzelný vrch Román zasazený do prostředí sanatoria. Smrt v Benátkách Novela, náznakově homosexuální motivy. Heinrich Mann (1871 1950) Německý spisovatel, starší bratr Thomase Manna. Profesor Neřád Román o postarším gymnaziálním učiteli, který se zamiluje do mladé kabaretní zpěvačky, morálně upadne, je propuštěn a zchátrá. Kniha byla zfilmována pod názvem Modrý anděl s Marlene Dietrichovou v hlavní roli. Marcel Proust (1871 1922) Francouzský modernistický spisovatel všeobecně uznávaný za jednoho z největších autorů všech dob. Ve své tvorbě vycházel z filozofie Henriho Bergsona, podle níž je čas a vědomí jeden jediný nedělitelný proud. Hledání ztraceného času Monumentální sedmisvazkový román o zhruba 3 500 stranách. Ve středu díla stojí přehnaně citlivý vypravěč Marcel (neztotožnitelný se samotným Proustem, ačkoliv se mu v lecčem podobá), události v knize jsou vnímány jeho prostřednictvím. Některá místa románu jsou psána technikou tzv. proudu vědomí. Důležitý je způsob, jakým jsou věci vnímány a jakým je text napsán spíše než události samy o sobě, v románu se často vlastně nic neděje, např. popis jedné večeře může zabírat 150 stránek. Román obsahuje velmi dlouhá a složitě (ale přesně) vystavěná souvětí s velkým množstvím vět vedlejších. Tyto věty rozsahem někdy přesahují celou stránku a často obsahují parenteze uvnitř parentezí; tímto způsobem vypravěč co nejjemněji a nejhlouběji proniká do toho, jakým způsobem postava situaci vnímá a vtahuje do situace odkazy na minulost. Za téma románu bývá obvykle považován čas a jeho subjektivní vnímání prostřednictvím paměti. Dalším výrazným (dost možná hlavním) tématem románu je umění a to, jak působí na člověka. První díl Svět Swannových zachycuje v největším rozsahu Marcelovo dětství, jedná se o jedno z nejúplnějších vylíčení dětského světa v literatuře. Motivy z tohoto období se samozřejmě vracejí ve všech ostatních dílech. Druhý díl Ve stínu kvetoucích dívek jeden z nejkrásnějších zachycuje dospívajícího Marcela a jeho babičku na dovolené v přímořském městě Balbecu, o kterém Marcel dříve dlouho snil. Výrazné téma čtvrtého dílu Sodoma a Gomora je homosexualita. Vypravěč (na rozdíl od Prousta) není homosexuální ani bisexuální, ale mnohé významné postavy ano, což se ukáže teprve zde a osvětlí to četné záhady předchozích dílů. 1

V posledním dílu Čas nalezený se zestárlý Marcel účastní večeře, na které s údivem pozoruje, jak se z něj i z lidí jeho života stali starci (a některé zásadní postavy jako Swann jsou již mrtvy). Rozhoduje se nalézt ztracený čas a začíná psát dílo, které svým obsahem a formou bude jistě připomínat knihu, v níž je hlavní postavou. Mistrovské literární dílo, na jehož přečtení je ovšem na střední škole zřejmě brzy. Pokud vám ovšem literatura něco říká, doporučuji nezemřít bez přečtení této knihy. James Joyce (1882 1941) Irský spisovatel, všeobecně považovaný za jednoho z nejlepších autorů všech dob. Téměř všechna jeho díla se odehrávají v Dublinu, přestože Joyce strávil téměř celý život v dobrovolném exilu v různých evropských městech (Terst, Curych, Paříž). Byl vzdělán v jezuitských školách, později se katolického náboženství zřekl, ale četné katolické myšlenky a způsob vnímání světa (např. estetické názory svatého Tomáše Akvinského) si zachoval. Dubliňané Sbírka povídek někdy označovaných jako naturalistické. Povídky zobrazují život v Dublinu na přelomu 19. a 20. století. Klíčový je pro ně pojem epifanie okamžik, kdy se postava dozví nebo kdy si uvědomí něco zásadního o svém životě (původní význam pojmu epifanie je zjevení Boha v podobě Ježíše Krista). Portrét umělce v jinošských letech autobiografický román, hlavní postava Štěpán Dedalus se vyskytuje i v následujícím Joyceově díle. Odysseus Joyceovo největší dílo, spolu s Proustovým Hledáním ztraceného času nejznámější modernistický román. Rozsáhlá kniha (přes 600 stran), která se celá odehrává během jednoho dne (16. června 1904). Hlavní postavy: Štěpán Dedalus, brilantní mladý spisovatel (založený na autorovi, ale neztotožnitelný s ním). Leopold Bloom, dublinský Žid pracující v reklamní agentuře, vyznačují ho zejména dvě vlastnosti: je nesmírně dobrotivý a neustále myslí na sex. Jeho žena Marion (Molly) Bloomová: poněkud vulgární operní zpěvačka, která je mu nevěrná se svým manažerem. Kniha napodobuje strukturu Homérovy Odyssey, mnohé postavy odpovídají postavám z tohoto eposu, např.: Leopold Bloom = Odysseus, Marion Bloomová = Pénelopé, Štěpán Dedalus = Télemachos. Paralely jsou i v různých událostech, často krásně nápadité: například Kyklópovo házení kamenů na Odysseovy lodi je v knize zastoupeno plechovou krabičkou, kterou na Blooma hodí v hospodě antisemitský žvanil. Kniha je jakousi encyklopedií veškerého života je v ní porod i pohřeb, špína i poezie. Joyce sám se údajně chlubil, že pokud by byl Dublin zničen, bylo by možné ho podle knihy rekonstruovat. Kniha ovšem není nějaká lokální historka, naopak, jak sám Joyce říká, skrze místní proniká k univerzálnímu. Kniha je jakousi encyklopedií nejrůznějších vypravěčských postupů. Každá kapitola je psána poněkud jiným stylem, od klasického vyprávění přes proud vědomí a divadelní hru až po katechismus (otázky a odpovědi). Jde o obtížně čitelné dílo, námaha nutná na jeho přečtení však rozhodně stojí za to. Překlad do češtiny je úctyhodný výkon, ale obtížnost spíše zvyšuje lepší je snažit se číst anglicky s poznámkovým aparátem, kterých je např. na internetu hned několik. Tempo pět stránek denně je v tomto případě spíše rychlé než pomalé. Krása této knihy je právě v její neuvěřitelné, ale přesné složitosti, dokonale propojené kompozici, nesmírně rozsáhlé slovní zásobě, v neskutečném množství geniálních slovních hříček, narážek na jiná díla, motivických propojení jednotlivých částí, mistrovských detailních postřehů a dalších věcí. George Orwell napsal, že tahle kniha vám o vás řekne víc, než o sobě sami víte. A měl pravdu. Plačky nad Finneganem (Finnegans Wake, zatím do češtiny nepřeloženo) Joyceovo poslední dílo, extrémně náročná kniha jdoucí daleko za hranice přirozeného jazyka. 2

George Bernard Shaw (1856 1950) Irský dramatik. Pygmalion Divadelní hra. Profesor fonetiky se vsadí, že z květinářky udělá dámu z vyšší společnosti. Předloha muzikálu My Fair Lady. William Faulkner (1897 1962) Americký jižanský spisovatel, jeden z nejznámějších amerických autorů 20. století, nositel Nobelovy ceny. Ve svých dílech často používal modernistické vypravěčské postupy (např. proud vědomí). Jedna jeho kniha může mít i několik různých vypravěčů, někdy je z literárních důvodů záměrně rozbita pravidelná větná skladba. Jeho díla se většinou odehrávají ve fiktivním yoknapatawphaském okrese a jsou navzájem propojena událostmi a postavami (podobně jako např. díla Balzakovy Lidské komedie). Faulkner bývá považován za otce tzv. jižanské literatury, výrazného literárního proudu ve Spojených státech, který se vyznačuje jistými typickými tématy (např. vztahy mezi černochy a bělochy, rasově motivované násilí, dědictví občanské války, svébytné kulturní prostředí bývalých otrokářských států a další) a důrazem na roli příběhů a vypravěče. Faulkner je také známý jako autor povídek, v češtině vyšly v knize Růže pro Emílii. Hluk a vřava (jiný překlad Hluk a zuřivost) Krátký román, název je citát z Macbetha (5. dějství, 5. scéna). Příběh rozpadu staré jižanské rodiny Compsonů. Kniha má čtyři části, každá z nich se odehrává jindy a má jiného vypravěče: první část je vyprávěna retardovaným Benjym Compsonem, další část intelektuálem Quentinem Compsonem, třetí část neúspěšným, zahořklým a rasistickým Jasonem Compsonem a poslední část vypravěčem v er-formě. Zejména první a druhá část jsou jazykově složité a čtenářsky náročné. Jedinou pozitivní postavou je černošská služka Dilsey, hlavní hrdinka posledního dílu, která nežije pro sebe, ale pro ostatní. Antoine de Saint-Exupéry (1900 1944) Francouzský spisovatel a letec. Malý princ filozofická pohádka. Virginia Woolfová (1882 1941) Anglická modernistická prozaička, autorka povídek a románů. Nesmírně sečtělá žena, která žila především literaturou. Ve svých dílech často experimentovala s vnímáním času, prostoru a událostí a používala nové vypravěčské postupy (např. proud vědomí). Její první dva romány jsou ještě zcela konvenční, teprve se třetím románem se styl jejího psaní zásadně mění, a to k lepšímu, kratšímu a složitějšímu. Toto není něco, co je potřeba se naučit zpaměti a napsat do písemky, ale je dobré to mít na paměti při návštěvě knihovny. Její díla se vyznačují obrovským smyslem pro detail, velkou jemností a pronikavostí popisů a podrobným zobrazením vnitřního života hrdinů. Dnes je známa asi zejména svým feminismem a motivy lesbické lásky (což není totéž), ale i mnoho lidí, kterým jsou tato témata cizí, uznává její literární kvality. Strašidelný dům a jiné povídky Sbírka velice jemných a krásných povídek. 3

Paní Dallowayová Krátký experimentální román, který se odehrává v Londýně během jediného dne. Proplétají se v něm dvě dějové linie. Hlavní postavou první z nich je Clarissa Dallowayová, žena středního věku, která ten den večer pořádá party. Druhá linie sleduje bývalého vojáka z první světové války, Septima Smithe. Clarissa a Septimus se vůbec neznají, během dne se několikrát setkají, aniž by o sobě něco věděli (ale čtenář ví). Septimus, který je pronásledován vzpomínkami na válku, nakonec spáchá sebevraždu a Clarissa se o tom na večírku dozví. Příběh se sice odehrává během jednoho dne, prostřednictvím vzpomínek postav se však dozvíme mnohé události z jejich minulosti, takže např. vidíme Clarissu nejen jako ženu středního věku, ale i jako mladou dívku (přesněji: jako mladou dívku viděnou očima jejího vzpomínajícího budoucího já). K majáku Krátký experimentální román o rodině Ramsayových. Tématem knihy je plynutí času a proměna lidí v něm. Syn Ramsayových jako dítě touží po cestě k majáku, který je poblíž jejich letního sídla ve Skotsku. V té době se mu to nesplní, k plavbě dojde až o deset let později, kdy už je on sám někým zcela jiným a jeho matka je mrtvá. Další krátké romány od Virginie Woolfové, které nebudou v písemce, ale v knihovnách určitě jsou: Jákobův pokoj, Orlando, Vlny, Mezi akty. Zejména román Mezi akty je opravdu výborný. Francis Scott Fitzgerald (1896 1940) Americký spisovatel, jehož tvorba je spojena se zlatými dvacátými léty s obdobím jazzu, večírků a pití alkoholu (kvůli tomu Fitzgerald předčasně zemřel). Kromě jeho románů jsou známé také jeho povídky z tohoto období, v češtině vyšly např. v knihách Povídky jazzového věku nebo Bláznivá neděle a jiné povídky. Velký Gatsby Krátký román o životě bohatých Newyorčanů. John Steinbeck (1902 1968) Americký (kalifornský) romanopisec známý zejména svými sociálněkritickými romány o chudých lidech. O myších a lidech Krátký román, slabomyslný, ale nesmírně silný zemědělský dělník Lennie neúmyslně zabije hloupou manželku syna majitele farmy. Aby ho jeho kamarád Jiří zachránil před trestem smrti, raději ho sám zastřelí. Jméno knihy je převzato z názvu jedné známé básně skotského básníka Roberta Burnse. Na plechárně Kniha zábavných příběhů ze života chudých Američanů. Hrozny hněvu Román o farmářích z Oklahomy, kteří vinou hospodářské krize a problémů s počasím přišli o svoji práci. Vydávají se do Kalifornie, kde žijí velmi těžce a při hledání práce zažívají mnohé nespravedlnosti. Boris Pasternak (1890 1960) Ruský básník a prozaik. Doktor Živago Zobrazení života v Rusku před občanskou válkou, během občanské války a po ní za bolševického režimu. Živago zachovává neutrální postoj a román není nijak konfrontační, přesto bylo jeho vydání v SSSR zakázáno. Podle V. Nabokova patří Pasternakova poezie mezi nejlepší ruské básně 20. století, k Pasternakově románu Doktor Živago měl však Nabokov četné výhrady: považoval ho za melodramatický a za historicky nevěrohodný právě nekonfrontačním postojem k bolševickému režimu. 4

Michail Bulgakov (1891 1940) Ruský spisovatel kritizující poměry v Sovětském svazu, jeho díla nesměla v této zemi vycházet. Mistr a Markétka Román, satirická alegorie na stalinské Rusko. V díle hraje důležitou roli ďábel a zaprodání lidské duše, kniha je očividně inspirována Goethovým Faustem. Dílo obsahuje prvky magického realismu ( realismus s fantastickými prvky, jakási umělečtější fantasy). André Breton (1896 1966) Francouzský básník a prozaik, zakladatel nového uměleckého směru zvaného surrealismus. surrealismus Umělecký směr ovlivněný psychologickými teoriemi Sigmunda Freuda. Založený na automatickém psaní, oproštění se od logiky, snaze proniknout do podvědomí. Automatický záznam myšlenek, pocitů a obrazů: volnější struktura textu. Surrealistickou metodou může být např. záznam snu. V malířství tento směr představuje např. Salvador Dalí, ve filmu Luis Buñuel. V české literatuře se k surrealismu hlásili např. Vítězslav Nezval nebo Konstantin Biebl, ovlivnil i tvorbu Bohumila Hrabala. Sergej Jesenin (1895 1925) Ruský básník známý zejména svojí přírodní a milostnou lyrikou. V češtině existují výborné překlady jeho básní od J. Zábrany, který se celý svůj život dílem tohoto autora zabýval. Slaměný měsíc, Oheň jeřabin české výbory z Jeseninovy poezie. Osip Mandelštam (1891 1938) Ruský modernistický básník. V češtině existují výborné překlady jeho poezie od Jana Zábrany (výbor Ruská tristia). Ve 30. letech napsal parodickou báseň na Stalina, byl za ni uvězněn a poslán do koncentračního tábora u Vladivostoku, kde zemřel (prý hladem a zimou). Paměti jeho manželky Naděždy Mandelštamové Dvě knihy vzpomínek zachycují život v komunistickém Rusku. Je to velmi depresivní čtení, ale jde o věci, které je potřeba znát. VYNECHANÍ AUTOŘI, KTEŘÍ JSOU V UČEBNICI: Lion Feuchtwanger, Herman Hesse, Robinson Jeffers, Theodore Dreiser, John Galsworthy, Stefan Zweig, Maxim Gorkij, Michail Šolochov, Sinclair Lewis, Paul Éluard, Louis Aragon, Vladimir Majakovskij, Marina Cvetajevová, Ivan Bunin. Důvody vynechání jsou různé, nelze z toho vyvozovat, že by šlo podle názoru vyučujícího o špatné nebo bezvýznamné spisovatele. Mnohé z nich z vlastní četby vůbec neznám (např. Cvetajevová), jiné znám, ale není na ně čas (např. Jeffers). Do tohoto období ostatně spadají i další významní autoři, kteří v učebnici vůbec nejsou, např. André Gide nebo Aldous Huxley. K maturitní zkoušce výše uvedený přehled zcela stačí méně v tomto případě znamená více. Lukáš Dušek 5