Masarykova univerzita Právnická fakulta. MPA (Master of Public Administration) Disertační práce

Masarykova univerzita Právnická fakulta MPA (Master of Public Administration) Disertační práce VÝVOJ ŠKOLSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH A VÝKON SAMOSPRÁVY V OBLASTI ŠKOLSTVÍ NA ÚZEMÍ HL. M. PRAHY V OBDOBÍ OD JOSEFÍNSKÝCH REFOREM DO ROKU 1939 A OD ROKU 2004 PO SOUČASNOST 2012/2013 Iva Kocourková

Právnická fakulta Masarykovy univerzity MPA (Master of Public Administration) Disertační práce VÝVOJ ŠKOLSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH A VÝKON SAMOSPRÁVY V OBLASTI ŠKOLSTVÍ NA ÚZEMÍ HL. M. PRAHY V OBDOBÍ OD JOSEFÍNSKÝCH REFOREM DO ROKU 1939 A OD ROKU 2004 PO SOUČASNOST Iva Kocourková 2012/2013 Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem disertační práci na téma Vývoj školství v českých zemích a výkon samosprávy v oblasti školství na území hl. m. Prahy v období od josefínských reforem do roku 1939 a od roku 2004 po současnost zpracovala sama a uvedla jsem všechny pouţité prameny. vlastnoruční podpis autora

OBSAH Úvod... 3 1 Společensko-ekonomický vývoj a vývoj školství v českých zemích... 5 1.1 Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869... 5 1.2 Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky)... 8 1.3 Od vzniku samostatné Československé republiky do 15. března 1939... 11 1.4 Období od roku 1939, poválečný vývoj a jednotná škola... 17 1.5 Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 (od roku 2004 po současnost)... 20 2 Praţská samospráva a vývoj praţského školství... 24 2.1 Vývoj správního členění... 24 2.2 Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869... 25 2.3 Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky)... 27 2.4 Od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939... 30 2.5 Období od roku 1939, poválečný vývoj a jednotná škola... 33 2.6 Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004... 36 3 Komparativní analýza... 44 3.1 Cíl a metodologie výzkumu... 44 3.2 Hlavní výzkumná otázka:... 44 3.3 Výzkumné podotázky:... 44 3.4 Charakteristika výzkumu... 44 3.5 Výsledky šetření... 45 3.6 Výsledky šetření... 53 4 Závěr... 56 5 Přílohy... 59 6 Seznam obrázků... 79 7 Seznam tabulek... 79 8 Seznam pouţitých zdrojů citovaných v práci... 80 9 Resumé AJ... 83 2

Úvod Tématem práce je vývoj školství v českých zemích a výkon samosprávy v oblasti školství na území hl. m. Prahy v období od josefínských reforem do roku 1939 a od roku 2004 po současnost. Toto dlouhé časové období bylo rozděleno do pěti úseků; první úsek začíná v polovině 18. století a končí rokem 1869, druhý usek je od roku 1869 do roku 1918, třetí úsek pak od roku 1918 do roku 1939, čtvrtý nekomparovaný úsek je od roku 1939 do roku 2004 a poslední úsek od roku 2004 po současnost. Cílem práce je komparací jednotlivých časových období získat poznatky o vývoji školství v českých zemích a o výkonu samosprávy v oblasti školství na území hl. m. Prahy od období po josefínských reformách do současnosti. Celá práce je rozdělena do kapitol a podkapitol. První kapitola se zabývá stručným společensko-ekonomickým vývojem a vývojem školství v českých zemích, pro větší přehlednost je dodrţováno rozdělení do časových úseků, kaţdý časový úsek je pak samostatnou podkapitolou dále členěnou na část společensko-ekonomický vývoj a vývoj školství v českých zemích, tato část se pak dělí do oddílů školský systém, povinná školní docházka a její rozsah, typy škol, financování. Druhá kapitola je věnována praţské samosprávě a vývoji praţského školství, první podkapitola se zabývá vývojem správního členění, další podkapitoly jsou pak členěny dle časových úseků a rozděleny na část samospráva a školství. Ve třetí kapitole je provedena komparativní analýza obou předchozích kapitol. Tato kapitola je rozdělena do těchto podkapitol: cíl a metodologie výzkumu, hlavní výzkumná otázka, výzkumné podotázky, charakteristika výzkumu, časový harmonogram, výsledky šetření. Hlavní výzkumná otázka je komparativní analýzy je Jaké podobnosti a rozdíly lze nalézt mezi jednotlivými časovými úseky zahrnující vývoj školství v českých zemích a výkon samosprávy v oblasti školství na území hl. m. Prahy? Výzkumné podotázky, které jsou pak v rámci komparativní analýzy zodpovídány: 1. Jaké byly a jsou legislativní podmínky upravující školství a jeho organizaci v českých zemích a výkon samosprávy na území hl. m. Prahy v jednotlivých obdobích? 2. Jak se vyvíjelo školství a školský systém v českých zemích a v Praze v jednotlivých časových obdobích? 3. Jak bylo a je financováno školství na území českých zemí a v Praze v jednotlivých časových obdobích? 4. Jak bylo zajišťováno vzdělávání učitelů v českých zemích a v Praze v jednotlivých obdobích? 3

5. Jaké úkoly zajišťovala a zajišťuje samospráva na území hl. m. Prahy? V jednotlivých částech je zpracována jak školská legislativa, tak školský systém, délka povinné školní docházky, financování školství a to jak na území českých zemí tak na území města Prahy. Závěr je pak určen ke shrnutí výsledků komparativní analýzy. Informace a data byla čerpána z odborné literatury, internetových zdrojů a archivních dokumentů Archivu hlavního města Prahy. 4

1 Společensko-ekonomický vývoj a vývoj školství v českých zemích Vývoj školství a vzdělanosti je vţdy úzce spjat s hospodářským, ekonomickým a společenským vývojem. Pro pochopení vývoje školství je nutno vycházet ze společenskoekonomického vývoje, proto je v první podkapitola věnována stručné charakteristice období a v příloze jsou na časového časové ose zachyceny vybrané historické události, které ovlivňovaly vývoj společnosti, a ve druhé části je pak popsán vývoj školství na území českých zemí. 1.1 Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869 1.1.1 Společensko-ekonomický vývoj období Vstupní dobou pro tuto práci je období zhruba poloviny 18. století, kdy habsburská monarchie prochází bojem o rakouské dědictví a sérií prusko-rakouských válek v období 1740-1748 a 1757-1763. V těchto válkách přichází habsburská monarchie o Slezsko a Kladsko, v té době nejbohatší území monarchie, které jiţ po první válce připadly Prusku. Od poloviny 18. století dochází k rozvoji manufaktur a změnám v ekonomickém vývoji společnosti. Tyto změny byly nastartovány řadou technických objevů, rozvojem vědy, filozofie a umění. Podrobnější informace ke společensko-ekonomickému vývoji tohoto časového období jsou uvedeny v příloze č. 1. 1.1.2 Školství Školský systém Nové technické objevy a rozvoj hospodářství v 17. a 18. století spolu se zakládáním manufaktur s sebou přinášely i vyšší nároky na obyvatelstvo a jeho vzdělanostní úroveň. V období bezprostředně před nástupem Marie Terezie na trůn byla většina vzdělávání realizována v církevních a klášterních školách. Vlastní vzdělávací síť měly především církevní řády, mezi nejvyspělejší patřila síť škol jezuitů, benediktinů a piaristů. Potřeba organizovat vzdělávání pro potřeby státu a jako veřejnou sluţbu vedla Marii Terezii v roce 1759 ke zřízení dvorské studijní komise. Této komisi byly podávány návrhy na reformu školství. Komisi řídil vídeňský arcibiskup Gerhard van Swieten. Této komisi byly podřízeny zemské studijní komise, které se později staly základem pro realizaci školské reformy. Všechny podané návrhy vycházely ze základního předpokladu, ţe je nutné provést reformu celého školství a tuto reformu zahájit od nejniţšího stupně škol, čímţ dojde k rozšíření gramotnosti v širších vrstvách obyvatelstva, a následně pokračovat do vyšších stupňů vzdělávání. To vedlo Marii Terezii k vytýčení nového principu státní politiky "škola je záleţitost státu", který byl završen reformou základních škol. Tato reforma byla provedena 5

zákonem ze dne 6. prosince 1774, základem byl "Všeobecný školní řád pro německé školy normální, hlavní a obecné ve všech dědičných zemích", jeho autorem byl tehdejší známý pedagog Jan Ignác Felbinger 1. Zákon nastavil základy povinné školní docházky a realizaci školního vzdělávání. V roce 1775 reforma školství pokračovala reformou středních škol (tehdy nazývaných latinské školy), vyhlášenou dekretem z 25. září 1775. Patent z roku 1781 ustanovil zaloţení školy na kaţdých 90-100 dětí ve věku povinné školní docházky. Školné bylo omezeno na jeden krejcar týdně na vsi a dva krejcary týdně ve městě. Děti ze sociálně slabých rodin byly od placení osvobozeny po předloţení příslušného potvrzení. Za vlády Josefa II. byl zpřísněn i dohled nad naplňováním povinné školní docházky, a to pod pokutou. Školní docházka se stala povinnou i pro dívky. Byly zavedeny jednotné učebnice, učitelům byla zakázána jakákoliv jiná výdělečná činnost kromě výpomoci v kostele. Povinná školní docházka - rozsah školní docházky Pokud si rodiče nebo opatrovníci nemohli pro své děti najmout domácího učitele, musely jejich děti navštěvovat povinně školu 6-7 let, pokud se nenaučily předmětům potřebným pro jejich další vzdělávání. Od roku 1781 byla povinná školní docházka stanovena pevně na 6 let, tedy od 6 do 12 let. Typy škol 2 Zákonem byly stanoveny tři souběţné typy národních škol Triviální školy byly zpravidla venkovské školy, jedno a dvoutřídní, zřizované při farách, učily katechizmus, čtení, psaní a počítání (trivium). Zároveň připravovaly ţáky pro praktický ţivot výukou zemědělských a řemeslnických poznatků a návyků. V českých zemích se zpravidla na těchto typech škol vyučovalo česky. Hlavní školy byly obvykle městské školy, trojtřídní nebo čtyřtřídní, kromě předmětů vyučovaných v triviálních školách trojtřídních se zde vyučovalo základům latiny a němčiny, ve čtyřtřídních se vyučovala historie, přírodní vědy, zeměpis, geometrie a rýsování i základy stavebnictví. V češtině se na těchto školách vyučovalo v prvním a částečně ve druhém ročníku, od druhého ročníku pak výuka postupně probíhala v němčině. Normální školy byly čtyřtřídní a byly zřizovány v zemských centrech, vyučovala se v nich rozšířená varianta předmětů ze škol hlavních. Výuka probíhala pouze v němčině. Třetí třída hlavní a normální školy připravovala ţáky ke studiu na gymnáziu. 1 srov. Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu. s- 4-54 2 srov. Váňová, R.: Vývoj počátečního školství v českých zemích. s 31-33 6

Dohled nad školami byl v obci svěřen faráři, v okrese jej vykonával vikář nebo děkan a jejich povinností bylo informovat zemskou studijní komisi. Vývoj počtu všech typů národních škol v českých zemích a počtu ţáků v letech 1775-1868 je zpracován v příloze č. 2. Počet národních škol ve sledovaném období vzrostl z 1 000 škol v roce 1775 na 6 246 národních škol v roce 1868, to znamená více neţ šestinásobně. Počet ţáků národních škol se ve stejném období zvýšil z 30 000 na 931 400, coţ je 31 krát. Střední vzdělávání. Gymnázia 3 byla pětitřídní, a vyučovaly se v nich tři třídy gramatické a dvě humanitní. Mohli na nich studovat pouze ţáci, kteří ukončili hlavní školu. Vyučovalo se na nich náboţenství, latina, řečtina, rétorika, historie, matematika a přírodní vědy, podle schválených učebnic. Na konci kaţdého pololetí skládali ţáci postupové zkoušky. Na školách byl zaveden systém třídních učitelů, v gramatických třídách učitel vyučoval všechny předměty, v humanitních učil pouze svůj předmět. Vyučovacím jazykem byla němčina. Gymnázia byla řízena řediteli a inspektory zemské školní komise. Školné na gymnáziích bylo stanoveno na 12 florinů (zlatých) ročně. Vzdělávání učitelů Vzdělávání učitelů bylo organizováno jako bezplatné přípravné kurzy při všech normálních školách v tzv. preparandiích, které byly pro učitele triviálních škol tříměsíční a pro učitele hlavních škol šestiměsíční. Kaţdý absolvent po skončení preparandia měl právo se stát pomocným učitelem a po absolvování roční praxe mohl sloţit odbornou zkoušku způsobilosti. Byl-li starší dvaceti let, mohl se následně stát učitelem. 4 Učitelé gymnázií své vzdělání získávali na univerzitách. Financování škol Financování národních škol bylo zajišťováno z prostředků obce a šlechty u škol triviálních a z prostředků státu u škol hlavních. Učitelé národních škol nedostávali plat od státu, o venkovského učitele se měla starat vrchnost, městského učitele vydrţovalo město, ale plat se skládal z řady příjmů. Hlavním zdrojem byl poplatek, který platili rodiče zpravidla v tzv. sobotáles, dále pak sluţné za výpomoci v kostele. Shrnutí Reformami v roce 1774 byl poloţen základ školské soustavy s navazujícími vzdělávacími stupni a šestiletá povinná školní docházka. Byla vytvořena víceméně souvislá školská soustava, která sestávala ze tří na sebe navazujících vzdělávacích stupňů. V následujícím 3 srov. Kuzmin, M. N. Vývoj školství a vzdělání v Československu. s. 56 4 srov. Kuzmin, M. N. Vývoj školství a vzdělání v Československu. s. 55-58 7

období byla posílena snaha o upevnění vlivu státu i snaha o rozvoj hospodářství a to vedlo k podřízení školy státnímu dozoru. Rozvoj průmyslu a průmyslová revoluce ve 30. letech 19. stol., národnostní uvědomování a liberalismus přinesly nové vzdělávací potřeby. Základním měřítkem ověřujícím úspěch reformy školství můţe být vývoj generační gramotnosti v českých zemích v letech 1800-1869 tak, jak jej ukázalo sčítání lidu z roku 1890. Podrobný vývoj je zachycen v příloze č. 3. Procentní nárůst generační gramotnosti v českých zemích se velmi prudce vyvíjel, procento těch, kteří uměli číst a psát, se zvýšilo z 66,43% na 94,67, procento těch kteří uměli pouze číst, pokleslo z 12,63% na 2,01% a procento těch kteří byli negramotní, pokleslo z 20,94% na 3,32%. 1.2 Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) 1.2.1 Společensko-ekonomický vývoj Tento časový úsek je ohraničen vydáním nového školského zákona v roce 1869. Jeho základním rysem je boj za národní zrovnoprávnění českých zemí, sebeurčení a sociální práva. Dochází k prudkému hospodářskému rozvoji, stavbám ţeleznic a dopravní infrastruktury, budování ţelezáren, strojíren a na to navazujících další podniků a firem. Období se uzavírá prvním světovým válečným konfliktem a vznikem Československé republiky (podrobněji je zpracováno v příloze č. 4). 1.2.2 Školství Školský systém na našem území Školská reforma vyplývající ze školského zákona vydaného roku 1869 uzákonila pro celé tzv. Předlitavsko, do nějţ patřily i české země, povinnou a všeobecnou osmiletou školní docházku. Povinná školní docházka byla uzákoněna pro děti od šesti do čtrnácti let. Právo na řízení škol a výchovu mládeţe bylo svěřeno státu, který u veřejných škol určoval obsah vzdělávání a zřizování škol. Byly rozšířeny učební osnovy o nauky z přírody, zeměpisu, dějepisu, nauky o tvarech měřických, kreslení, tělocvik, zpěv a pro dívky ženské ruční práce s poučováním o domácím hospodářství. 5 Bezprostřední řízení škol bylo svěřeno zemským, okresním a místním školským radám a u nich působícím školským inspektorům. V roce 1870 byl vydán Školní a vyučovací řád, který podrobně upravil veškeré organizační náleţitosti, tj. upravující návštěvu školy, rozdělení školního roku, propouštění ze školy, školní kázeň, povinnosti učitele, organizaci zkoušek, vydávání vysvědčení atd. Ministerstvo školství ve Vídni vydalo 18. 5. 1872 učební osnovy pro měšťanské školy a některé kategorie škol 5 Veselá, Z. Vývoj české školy a učitelského vzdělání. s. 42 8

obecných, na jejichţ základě byly vypracovány a schváleny osnovy zemské a okresní. I nadále ministerstvo školství schvalovalo učební plány (vydávalo nařízení o učebních plánech) a školní učebnice. Pod vlivem církve zůstaly ve veřejných školách pouze hodiny náboţenství. Soukromé školy mohly být zřizovány církví nebo jinými právnickými osobami, stát si ponechal právo kontroly a poskytoval právo provozování škol. Typy škol podle zřizovatele: veřejné, státní a obecné; soukromé - s právem veřejných škol a bez práva veřejných škol; domácí výuka. Zákonem byla posílena povinnost rodičů nebo jejich zákonných zástupců posílat děti ve věku povinné školní docházky do školy. Rovněţ byly stanoveny i restrikce postihující ty, kteří neplnili povinnosti vyplývající ze zákona. Tab. č. 1 Tresty stanovené za nedodrţování povinné školní docházky země peněţitý trest ve florinech trest vězení Čechy 1-20 1-4 dny Morava 1-5 do 24 hod. Slezsko 1-5 do 24 hod. zdroj. Veselá, Z. Vývoj české školy a učitelského vzdělání Školské orgány měly povinnost registrovat děti školního věku a evidovat v jakém typu školy plní svou povinnou školní docházku. Na národních školách byla stanovena délka školního roku na 10 měsíců. Vyučování trvalo 6 hodin denně, 4 hodiny dopoledne a 2 hodiny odpoledne. Všechny předměty ve třídě vyučoval jeden učitel. Typy škol Národní školy byly rozděleny na dva typy. 1. obecné školy byly osmileté a byly pro ţáky zřizovány obcemi. Dle počtu ţáků mohla mít obecná škola aţ osm tříd. 2. měšťanské školy byly tříleté a ţáci je mohli absolvovat po pěti letech na obecné škole. Měšťanská škola musela být nejméně jedna v kaţdém školním okrese. Měšťanské školy měly širší osnovy, neţ byly osnovy stejných tříd obecných škol. Jednotlivým předmětům vyučovali různí učitelé. Vývoj počtu národních škol a všeobecného vzdělávání v českých zemích v období 1871-1918 je souborně zpracován v příloze č. 5. V tomto období jiţ nedochází k tak masivnímu nárůstu počtu národních škol na území českých zemí, jejich počet stoupl z 6 114 v roce 1871 na 9 855 v roce 1918. Počet ţáků ve stejném období se zvýšil z 984 500 ţáků v roce 1871 na 1 657 200. 9

Střední školy, jejichţ niţší stupeň byl koncipován tak, ţe plnil obdobný úkol školy měšťanské, byly rovněţ rozděleny do dvou typů. 1. gymnázia - klasická a mnohdy i reálná gymnázia. Na rozdíl od klasických gymnázií se ve všech třídách niţšího stupně reálných gymnázií učilo kreslení, ve třetí a čtvrté třídě se vyučování dělilo na francouzštinu a řečtinu. 2. reálky mohly být dvouleté aţ čtyřleté a jejich úkolem bylo připravovat studenty pro praktický ţivot. V roce 1871 vydalo ministerstvo osnovu pro čtyřtřídní reálná gymnázia, tato osnova byla ještě v roce 1874 upravena a v této podobě platila celých 34 let. 6 V tomto období dochází k prudkému rozvoji středního školství a to jak odborného tak všeobecného, coţ je zpracováno v příloze č. 6 Rozvoj středních škol v českých zemích v období 1869-1910. Počet středních škol v českých zemích v roce 1869 byl 65 a navštěvovalo je 18 200 ţáků. Do roku 1910 vzrostl počet střeních škol na území českých zemí na 191 škol s celkovým počtem 53 800 ţáků. Vzdělávání učitelů Zákonem z roku 1869 bylo zavedeno vzdělávání učitelů obecných a měšťanských škol v učitelských ústavech. Na území českých zemí bylo v roce 1872 celkem 19 učitelských vzdělávacích ústavů pro učitele, v Čechách 12 (z toho polovina německých), na Moravě 4 a ve Slezsku 3. A pro učitelky bylo v českých zemích v roce 1872 celkem 5 učitelských vzdělávacích ústavů, v Čechách 2, na Moravě 2 a ve Slezsku 1. V těchto ústavech se vyučovalo dovednostem vychovávat poţadované vlastnosti ţáků, znalosti norem a zásadám výchovně vzdělávací práce určených tehdejší oficiální pedagogikou. Toto vzdělávání bylo 4leté, oddělené pro učitele a učitelky. Při učitelských vzdělávacích ústavech byly zřizovány cvičné školy, v nichţ získávali budoucí učitelé praktické zkušenosti, coţ bylo předpokladem pro výkon povolání; hlavním kritériem byla praktická činnost, kvalifikaci získal kandidát na místo učitele po předepsané praxi a po sloţení zkoušky učitelské způsobilosti. Další vzdělávání učitelů Později byly pro učitele národních škol organizovány univerzitní učitelské kurzy, které trvaly zpravidla dva semestry a byly realizovány ve volných dnech. Zaměřovaly se na přednášky z filozofie, historie, literatury a řady nových vědních oborů. Díky těmto kurzům docházelo k první spolupráci mezi vysokými školami a organizacemi učitelů národních škol. Pro učitele vyšších stupňů škol bylo předepsáno vysokoškolské univerzitní vzdělání. Financování škol 6 srov. Veselá, Z. Vývoj české školy a učitelského vzdělání. s. 44-45 10

Výdaje školství hradila místní zastupitelstva a okresní a zemské orgány. Stát hradil náklady spojené se správou škol. Za vyučování v národní škole byl stanoven poplatek od 8 do 12 haléřů týdně, ve většině obcí však byl hrazen z obecních rozpočtů. Shrnutí Novým zákonem z roku 1869 byla povinná školní docházka prodlouţena na osm let, stát plně převzal garance za řízení škol a výchovu mládeţe. Zřizování a financování škol i nadále zůstalo v kompetencích obcí. Došlo k omezení vlivu církve na vzdělávání, církvi sice zůstalo právo zřizovat školy, ale podmínky byly zpřísněny. Základním typem školy se stala osmiletá obecná škola. Po páté třídě bylo moţno navštěvovat tříletou měšťanskou školu (která poskytovala niţší střední vzdělání na vyšší úrovni neţ škola obecná), popř. školy střední, tj. reálnou školu nebo gymnázium. Po absolvování měšťanky nebo niţšího stupně střední školy bylo moţno pokračovat ve studiu na některé střední odborné škole. Generační gramotnost v českých zemích v letech 1880-1899 se zvýšila, její procentní nárůst však jiţ není tak strmý jako v předchozím období, coţ dokládá příloha č. 7, která zpracovává data ze sčítání lidu z roku 1910 a jako srovnávací data jsou pouţita data ze sčítání lidu z let 1880 a 1921. 1.3 Od vzniku samostatné Československé republiky do 15. března 1939 1.3.1 Společensko-ekonomický vývoj V tomto časovém úseku je zpracováno období od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939. V tomto období došlo na přelomu 20. a 30 let ke krachu na New Yorské burze a následné hospodářské krizi, která velmi významně ovlivnila hospodářský vývoj nejenom v Americe, ale i v celém světě. Důsledkem hospodářské krize jsou sociální a národnostní nepokoje, které následně vyústily v aktivizaci politického radikalizmu. Období se uzavírá na počátku roku 1939 zánikem Československé republiky a obsazením jejího území německými vojsky, podrobněji viz příloha č. 8. 1.3.2 Školství V nové Československé republice organizace školství vycházela z původních rakouskouherských zákonů. Základem byly právní normy z rakouských zemí, tedy ty, které byly uplatňovány na území českých zemí. Rovněţ organizace školství se v prvních letech svobodné republiky neměnila a postupně byl školský systém přetvářen dle potřeb a podmínek nové republiky. Základní úkoly československého školství byly nastaveny v souladu s potřebami obyvatel státu. Prvním úkolem bylo vyrovnat úroveň školství na celém území mladého státu, dále pak posílit úlohu státu při vzdělávání občanů a sníţit vliv církve. Dalším důleţitým úkolem byla modernizace převzatého systému školství, a to zejména po 11

stránce obsahové jakoţ i zvýšení odbornosti pedagogických pracovníků působících ve školství. Školský systém Československá republika zdědila dvě organizačně i strukturně rozdílné školské soustavy, soustavu předlitavskou (české země) a soustavu uherskou (Slovensko a Podkarpatská Rus), proto bylo prvním úkolem sjednocení obou školských soustav a vytvoření jednotných obsahů všeobecného a odborného vzdělání včetně sjednocení pedagogických, vyučovacích a výchovných metod. V období let 1919 1923 byla provedena přestavba školství řadou zákonodárných aktů, např. v r. 1919 tzv. Metelkův zákon o menšinových školách, v r. 1922 Malý školský zákon, 1923 osnovy pro nové předměty. Řízením školství na území státu bylo v roce 1918 pověřeno ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO). Vydáním tzv. Malého školského zákona, který upravil vytvoření nezbytné sítě národních škol s mateřským vyučovacím jazykem, který se lišil od jazyka, v němţ probíhala výuka v dosavadních obecných školách, došlo k rozšíření sítě národních škol v národnostně smíšených pohraničních okresech, kde většina české populace musela navštěvovat německé obecné či měšťanské školy. Při obecných školách, do nichţ chodilo více neţ 400 ţáků, byly zřízeny měšťanské školy, tím byly vyřešeny národnostní otázky vzdělávání a ostatní systémová řešení byla zatím odloţena. Při prvním poválečném sčítání obyvatelstva v Československé republice 15. února 1921 byla získána následující data vztahující se ke gramotnosti populace starší 6 let: Tab. č. 2 Procento gramotných z celkového počtu obyvatel v roce 1921 Uměli číst i psát Uměli pouze číst Neuměli ani číst ani psát Země Čechy 97,11 0,37 2,52 Morava 96,04 0,47 3,19 Slezsko 95,49 0,79 3,72 české země 96,72 0,50 2,78 Slovensko 82,14 2,76 15,10 Podkarpatská Rus 48,21 1,57 50,22 Československo 91,51 1,04 7,45 zdroj. Kuzmin, M. N. Vývoj školství a vzdělání v Československu. s. 176 V českých zemích byla velmi vysoká gramotnost obyvatelstva na rozdíl od Podkarpatské Rusi, zde byla negramotnost vyšší u obyvatel ukrajinské národnosti. Pedagogičtí odborníci hledali moţnosti a formy nového uspořádání školského systému, který by odpovídal vyvíjející se československé společnosti a umoţnil by sjednocení různých úrovní obecných a měšťanských škol v jednotlivých zemích Československa. V průběhu 20. a 30. let byly experimentálně ověřovány různé školské koncepce, např. Josef Úlehla vypracoval návrh nové struktury obecného a středního školství, tento návrh byl 12

ověřován na škole ve Stráţnici nebo na obecné škole na Malé Skále, v obdobném duchu byla zřízená Pokusná pracovní škola v Holešovicích. Koncem 20. let proběhla mezi pedagogickou veřejností diskuse k problémům obecného školství, z této diskuze vyplynuly tyto závěry: 1. zachovat dosavadní systém národní obecné školy a školy měšťanské 5+3 roky; 2. usnadnit přechod žáků z měšťanky na nižší střední školu přijímací zkouškou z jazyků; 3. umožnit pokus s jednotnou školou vnitřně diferencovanou za souhlasu rodičů 7 Na základě těchto závěrů MŠAMO povolilo zřízení pokusné jednotné školy v Praze a ve Zlíně. Ministerstvo rovněţ schválilo zřízení reformních obecných škol v Nuslích a v Michli a měšťanských škol v Humpolci a Brně. 8 Návrh na vytvoření nové školské soustavy byl dokončen ve druhé polovině roku 1938, tato školská soustava měla obsahovat: 1. mateřské školy; 2. školy I. stupně pro děti od 6 do 10 let; (na tomto stupni se děti měly naučit číst, psát, počítat, kreslit a na základě pracovním dále získávat mnoho zkušeností, které by probouzely přirozenou touhu po pohybu a činnosti a tím vytvářely osobnost); 3. školy II. stupně pro chlapce a dívky od 10 do 14 let; (úkolem tohoto stupně, který by zahrnoval dosavadní školy měšťanské a nižší střední, by bylo poskytnout základní všeobecné vědomosti nezbytné pro život, naučit žáka logicky myslet a třídit jevy přírodní a společenské. Podle místních poměrů, zaměstnání obyvatelstva a jeho potřeb by se školy orientovaly buď průmyslově nebo zemědělsky. Ve vyšších ročnících tohoto stupně by se provedla pedagogická diferenciace podle nadání, zájmů a potřeb žáků tak, aby nebyli všichni schopní a nadaní žáci odváděni od praktických povolání); 4. školy III. stupně povinné pro mládež od 14 do 17 let; (tyto školy by doplňovaly všeobecné vzdělání, ale hlavně by poskytovaly mládeži vzdělání odborné. Odborné vzdělání by bylo doplněno praxí v průmyslových závodech, v zemědělství nebo v oblasti obchodu. V těchto případech by šlo o učňovský poměr. Mládež, která by nebyla v učňovském poměru, by docházela do škol pokračovacích. Pokračovací školy by byly tříleté a přiřazovaly by se ke školám II. stupně); Kromě těchto škol měly existovat výběrové školy III. stupně pro mládež od 14 do 19 let. Poslední rok docházky na výběrové škole měl být věnován praxi buď v průmyslu nebo v zemědělství. Tato výběrová škola měla být dělena na základní dvouletý všeobecně vzdělávací stupeň, v němž by se získávalo předběžné vzdělání 7 Veselá, Z. Vývoj české školy a učitelského vzdělání s. 80 8 srov. Kuzmin, M. N. Vývoj školství a vzdělání v Československu. s. 177-182; Váňová, R. Vývoj počátečního školství v českých zemích. s. 87-89; Veselá, Z. Vývoj české školy a učitelského vzdělání. s. 80-85 13

matematické a jazykové, a tříletý odborný stupeň vyšší. Vyšší stupeň se měl dále diferencovat na 6 větví: a) duchovědnou (gymnázium) - pro povolání učitelské, profesorské a teologické; b) matematicko-přírodovědnou (reálka) - pro povolání učitelské, profesorské, lékařské; c) pro výchovu úředníků správní a veřejné služby - pro právnickou fakultu; d) technickou - pro různá technická povolání a pro VUT; e) obchodní - výběr žáků by odcházel na vysokou školu obchodní; f) zemědělskou - výběr žáků by odcházel na vysokou školu zemědělskou. 5. školy IV. stupně by byly školy vysoké, na něž by se prováděl přísný výběr. 9 Dokončení reformy však přerušilo obsazení Československa německými vojsky v březnu 1939. Povinná školní docházka - rozsah školní docházky V roce 1922 byla zákonem zavedena pro všechny země Československé republiky povinná osmiletá školní docházka (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi do té doby byla jen šestiletá základní a tříletá pokračovací školní docházka). Výjimka při uplatnění tohoto zákona platila aţ do šk. roku 1932/33 na Podkarpatské Rusi. Velmi časté byly tzv. menšinové školy, které vznikaly na základě zákona z roku 1919, tento zákon byl platný pro historické země a stanovil moţnost zřídit obecnou školu, pokud na území v okruhu 4 kilometrů byl průměr za posledních pět let alespoň 40 dětí školního věku. Povinnou školní docházku bylo moţno naplnit docházkou na osmileté obecné školy nebo na pětileté obecné školy a tříleté měšťanské školy, případně na obecné škole pětileté a alespoň čtyřletým studiem na škole střední (obojího typu). Významní pedagogové, Kádner, Chlup i Příhoda, podporovali vznik vysokoškolských pedagogických institutů, které měly být součástí chystané školské reformy, a experimentálně vznikly na počátku 30. let v roce 1939 však byly zrušeny. Typy škol Předškolní vzdělávání bylo organizováno v mateřských školách, opatrovnách a jeslích. Ve školním roce 1935/36 jich na celém území Československa bylo 2674 a navštěvovalo je celkem 60 102 dětí. Ve většině (v 67,6%) z nich byla vyučovacím jazykem tzv. "československá řeč", ve čtvrtině z nich byla vyučovacím jazykem němčina a ostatních pak polština, rusínština, ruština či maďarština. Obdobný poměr vyučovacích jazyků byl i v základním (elementárním) školství. Základní školství bylo organizováno v tzv. obecných školách, které mohly být aţ osmileté. Ve městech byly většinou pětileté a na ně navazovaly tříleté školy měšťanské. Měšťanské školy 9 Veselá, Z. Vývoj české školy a učitelského vzdělání. s. 85-86 14

měly odborné pedagogy na některé předměty a mnohdy byly rozšířeny o čtvrtý nepovinný ročník. Měšťanské školy se rozdělovaly na chlapecké a dívčí, jen v místech, kde nebyl dostatek ţáků, vznikaly školy smíšené. Ve všech ročnících obecných i měšťanských škol se vyučovala občanská výuka. Chlapci se učili ručním pracím a dívky ve čtvrtém ročníku měšťanských škol se učily vedení domácnosti a vaření. Náboţenství bylo součástí výuky, pokud o něj rodiče poţádali. Vývoj počtu ţáků obecních škol v tomto období v českých zemích kolísal, došlo však k mírnému nárůstu počtu obecních škol, coţ lze přičíst vzniku menšinových škol, podrobněji příloha č. 9. U měšťanských škol však dochází k nárůstu jak počtu ţáků, tak počtu škol, podrobněji tamtéţ. Střední školy byly dvojího typu osmiletá gymnázia a sedmileté reálné školy. Do obou typů těchto středních škol mohli ţáci přejit ze čtvrtého nebo pátého ročníku obecných škol po úspěšném sloţení přijímacích zkoušek. Na obou typech středních škol s vyučovacím jazykem československým se od prvního ročníku povinně vyučovala němčina a na středních školách s vyučovacím jazykem německým se od prvního ročníku povinně vyučoval jazyk československý. Gymnázia se dále rozdělovala na gymnázia klasická, jejichţ výuka byla zaměřena na výuku latiny a starořečtiny a gymnázia reálná, jejichţ první čtyři ročníky byly shodné s reálnými školami, a od pátého ročníku se i na nich vyučovala latina a od sedmého ročníku některý moderní jazyk. Reálné školy byly zaměřeny na výuku technických oborů a od druhého ročníku na nich byla vyučována angličtina nebo francouzština. Pro dívky existovala dále ještě šestiletá lycea, která postupem času byla reformována na výše popsané typy středních škol. Většina dívek však navštěvovala původně chlapecké střední školy. Dívky na přelomu 20. a 30. let tvořily čtvrtinu studentů středních škol v Československu. Odborné školství se v Československu rozvíjelo velmi rychle. Na odborné školy byli přijímáni ţáci, kteří ukončili měšťanskou nebo niţší střední školu. Průmyslové školy byly čtyřleté, ukončené maturitou, nebo dvouleté tzv. mistrovské. Zemědělské školství bylo spravováno ministerstvem zemědělství, při odborných zemědělských nebo hospodářských školách vznikaly internáty i školní statky. Dále existovaly školy dvouleté s příslušným odborným zaměřením. Mezi odborné a pokračovací školy byly zařazeny i vyšší hudební školy i umělecko-průmyslová škola v Praze. 15

Obdobný vývoj, jako byl zaznamenán u obecních škol, se objevuje i u škol středních. Ve sledovaném období počet škol kolísá, a to i přes to, ţe počet ţáků mírně stoupá, viz příloha č. 10. Vzdělávání učitelů Vzdělávání učitelů pro obecné a měšťanské školy bylo poskytováno tzv. učitelskými ústavy, které patřily do systému středních škol, a na základě přijímací zkoušky je mohli absolvovat ţáci, kteří ukončili čtvrtý ročník jakékoliv střední školy (gymnaziálního typu či reálky). Na středních školách bylo poţadováno vysokoškolské vzdělání pedagogů. Další vzdělávání pedagogů nebylo řešeno. Odborná pedagogická veřejnost poţadovala vysokoškolské vzdělání i pro učitele obecných a měšťanských škol. V roce 1921 v Praze a Brně vznikly soukromé Školy vysokých studií pedagogických (ŠVSP), jejich zřizovatelem byla Československá obec učitelská, a slouţily učitelům obecných a měšťanských škol. Výuka probíhala o víkendech a veškeré náklady si učitelé hradili sami. Studium bylo čtyřsemestrální a jeho absolvováním neměli učitelé zajištěny ţádné profesní ani finanční výhody. ŠVSP poskytovaly i další specializované kurzy pro učitele. Financování škol Národní školy byly spolufinancovány zeměmi s podporou státu, z těchto prostředků byly hrazeny platy učitelů. Školní budovy a jejich vybavení plně hradily obce. Obecné nebo měšťanské školy byly financovány z místních a okresních rozpočtů. Na rozdíl od národních škol byly menšinové školy financovány ze zemského, v některých případech ze státního rozpočtu. 10 Odborné vzdělávání bylo téměř celé financováno z rozpočtu československého státu a za období od roku 1919 do konce 20. let první republiky vzrostly tyto náklady aţ 17x. Stát plně financoval většinu odborných škol, zvláště školy průmyslové. Obchodním školám hradil náklady na zaměstnance a velkou část nákladů hradil i školám pokračovacím. Shrnutí Po vzniku Československa v r. 1918 bylo jedním z hlavních úkolů nového státu vytvoření jednotných podmínek pro vzdělávání na celém území státu a vyrovnání kulturní úrovně ve třech různorodých částech země: v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Celý proces sjednocení dvou školských systémů byl řešen řadou zákonodárných aktů v letech 1919 1923, nejvýznamnějším byl tzv. Malý školsky zákon z června 1922. Struktura českého školství jím zůstala nedotčena a podařilo se ji rozšířit na Slovensko a později aţ na 10 srov. Kuzmin, M. N. Vývoj školství a vzdělání v Československu. s. 177-182; Váňová, R. Vývoj počátečního školství v českých zemích. s. 87-89; Veselá, Z. Vývoj české školy a učitelského vzdělání. s. 76-86 16

Podkarpatskou Rus. Ve 20. a 30. letech začala snaha o zkvalitnění obsahů vzdělání, o sblíţení jednotlivých typů středních škol, o vyváţení vzdělávaní všeobecného a odborného a o koncipování jednotné střední školy. Oproti předchozímu sledovanému období na počátku dvacátých let mírně pokleslo procento gramotných obyvatel českých zemí na 96,72%. Došlo k nárůstu na 0,5% u těch kteří uměli pouze číst, a u těch, kteří neuměli ani číst ani psát, na 1,32%. V dalším sčítání lidu se však jiţ projevuje změna a opětovně dochází k pozitivnímu vývoji, viz příloha č. 11. 1.4 Období od roku 1939, poválečný vývoj a jednotná škola 1.4.1 Společensko-ekonomický vývoj Tento rozsáhlý časový úsek začíná rokem 1939 a obsazením Československa německými vojsky a pokračuje v poválečném období od roku 1945 do roku 1948 a dále pak hospodářskými a politickými změnami po únoru 1948 a počátkem studené války. Vývoj pokračuje uvolněním v 60. letech a praţským jarem roku 1968, obsazením Československa vojsky Varšavské smlouvy a následnou normalizací. Časový úsek končí přelomem tisíciletí, kdy došlo ke změně samosprávného uspořádání státu, a byl přijat nový školský zákon, viz příloha č. 12. 1.4.2 Školství Školský systém a povinná školní docházka Vývoj školství byl určen politickým vývojem ve společnosti. V období let 1939-1945 bylo školství plně řízeno státem a školský systém byl zcela podřízen mocenským zájmům německé říše. Po roce 1945 se stát věnoval obnově zničeného hospodářství a v rámci toho probíhala diskuse o zákonu o jednotné škole, který byl připravován jiţ před obsazením Československa. Školství i nadále zůstalo plně v kompetenci státu a obce se na něm podílely pouze jako výkonný orgán státní moci. Po únoru 1948 nastal přechod na jiţ před válkou připravovaný koncept jednotné školy. Zákon o základní úpravě jednotného školství z dubna 1948 školy bez výjimky zestátnil a eliminoval vliv církve na školství a vzdělávání mládeţe. Základní školní vzdělání bylo povinné, jednotné a bezplatné v délce 9 let. Zákonem bylo stanoveno i podpůrné vyučování slouţící k tomu, aby jednotná škola reálně fungovala i pro děti ze znevýhodněného prostředí, a nepovinné vyučování, které ţákům nabízelo volnočasové aktivity a zároveň plnilo funkci sociální. Předškolní vzdělávání - nepovinná škola mateřská předcházela základnímu vzdělávání. Základní vzdělávání se dělilo na 1. a 2. stupeň, následovaly školy střední. 17

Střední vzdělávání bylo ''třetím stupněm'' vzdělávání a členilo se na gymnázia a školy odborné. Zákon z r. 1951 o státních pracovních zálohách, poloţil základy pro rychlou školskou i mimoškolskou přípravu manuálních pracovníků, podrobněji viz příloha č. 13. Zákonem z dubna 1953 o školské soustavě a vzdělávání učitelů vznikla nová školská soustava, v níţ se dosavadní tři stupně všeobecně vzdělávacích škol organizačně sloučily; druhý a třetí stupeň se zkrátily ze čtyř let na tři roky, povinná školní docházka byla osmiletá, délka studia k maturitní zkoušce byla jedenáct let. Počet středních škol výrazně vzrostl. Tato koncepce se neosvědčila, a tak zákon o soustavě výchovy a vzdělání z prosince 1960 opět prodlouţil povinnou školní docházku na devět let a akceptoval realitu tří proudů středního vzdělání: střední všeobecně vzdělávací škola byla tříletá, střední odborné školy čtyřleté a k tomu se připojila síť učňovských škol. Studium pracujících, tj. dospělých, bylo organickou součástí tohoto školského systému. Velmi rozsáhlou reformu představoval projekt Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy z r. 1976. Na jeho základě byla zákonem z r. 1978 povinná školní docházka prodlouţena z devíti na deset let. Ţáci absolvovali základní školu zkrácenou z devíti na osm let a další nejméně dva roky museli studovat na některé škole střední, tj. na středním odborném učilišti, střední odborné škole nebo na gymnáziu. Tento koncept byl pak v úplnosti zakotven v r. 1984 ve školském zákonu, který ve znění pozdějších doplňků a změn platil aţ do r. 2004. Zákonem o státní správě a samosprávě ve školství z r. 1990 bylo řízení škol vyňato z obecné státní správy a podřízeno Ministerstvu školství, mládeţe a tělovýchovy, zákon ustavil tzv. odvětvové řízení školství. Ministerstvo pro výkon správní funkce zřídilo školské úřady na úrovni okresů. Novela zákona z r. 1995 kodifikovala normativní metodu financování školství zavedenou v r. 1992. V roce 2000 proběhla reforma veřejné správy, jejíţ podstatou byla rozsáhlá decentralizace veškeré správy. Správa školství byla postupně, ve dvou fázích v období 2001-2003, převedena opět na územně samosprávné orgány. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy si ponechalo koncepční kompetence. Nová koncepce veřejné správy se promítla i do změn školské zákona z roku 1984, který upravoval podobu a fungování školské soustavy. Jednotná škola byla zrušena, tj.: a) bylo zrušeno ustanovení o povinnosti jednotné ideové orientace výchovy a vzděláváni a umoţnila se jistá míra kurikulární a pedagogické autonomie škol; b) legitimizovala se diferenciace výuky podle schopností a zájmů dětí; c) byl zaveden výběrový systém v rámci povinné školní docházky, vznikla víceletá gymnázia. Novinkou pak byl další vzdělávací stupeň vyšší odborné školy, které nahradily předchozí 18

pomaturitní studium; které plnilo funkci kvalifikačního, inovačního či specializačního studia, bylo však povaţováno za vyšší sekundární, zatímco vyšší odborné školy řadíme k terciárnímu vzděláváni. Školám byla poskytnuta právní subjektivita jako základní předpoklad vysoké autonomie. Byl umoţněn vznik škol církevních a soukromých (s právem zajišťovat vzděláváni za částečnou úplatu) a ukončen tak zřizovatelský monopol státu. Zřizovatelské funkce v oblasti středních odborných učilišť byly přeneseny ze státních podniků na ústřední orgány a zaloţen systém financování ţáků středních odborných učilišť ze státního rozpočtu. Vzdělávání učitelů Vzdělávání učitelů se ihned po válce začalo realizovat jako před válkou, tj. na učitelských ústavech. Velmi brzy byl vydán dekret prezidenta republiky, který byl schválen v dubnu 1946, podle nějţ měly vzniknout na všech univerzitách pedagogické fakulty. Tyto fakulty měly připravovat jak učitele obou stupňů národních škol, tak učitele všech stupňů školské soustavy. Délka byla nastavena takto: "pro učitelky mateřských škol 4 semestry, pro učitele obecných a měšťanských škol 6 semestrů, pro učitele středních škol 8-10 semestrů" 11. Tento dekret však bohuţel nebyl nikdy zcela uveden v platnost. V letech 1950/51 byla výnosem ministerstva školství vzdělávací povinnost přenesena zpět na středoškolskou úroveň a k získání odborné způsobilosti k výuce na mateřských školách a na 1. stupni základních škol zase stačilo střední vzdělání 12. V padesátých letech se projevovala nevyjasněnost koncepce vzdělávání učitelů a byly zřizovány pedagogické školy, poté pedagogické instituty. V šedesátých letech se na vysoké školy navrátila příprava učitelů 1. stupně základních škol. Od té doby se vysokoškolská příprava učitelů všech stupňů vzdělávací soustavy a její rozsah, délka, obsahy, několikrát modifikovaly dle potřeb definovaných státem a jeho legislativou. Shrnutí V tomto časovém úseku došlo k několika velmi zásadním proměnám školství, po obsazení Československa došlo k razantní germanizaci českého školství a ke změnám osnov i výuky jak v základním tak středním školství. Po válce bylo prvním cílem obnovení výuky na základních i středních školách všech typů a odstranění následků ve školství a vzdělávání, ke kterým došlo zásahem okupačních sil. Rovněţ v tomto období docházelo téměř kaţdých deset maximálně patnáct let ke změnám délky povinné školní docházky. Její délka se však stále pohybovala v rozpětí od 8 do 10 let. Rovněţ pojetí středního školství bylo ve stejných 11 Váňová, R.: Vývoj počátečního školství v českých zemích, s. 159 12 podrobněji Váňová, R.: Vývoj počátečního školství v českých zemích, s. 159-163 19

časových úsecích měněno a jeho členění na odborné a všeobecné vzdělávání bylo stále upravováno a typy škol patřících do obou proudů byly neustále pozměňovány. Tento vývoj trval aţ do roku přijetí nového školského zákona v roce 2004. Díky nové koncepci veřejné správy, která byla nastavena po roce 2000, došlo i v oblasti školství k přenesení působnosti na územně samosprávné celky. Po téměř šedesáti pěti letech mohly obce a kraje ovlivňovat vývoj školství na svém území. 1.5 Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 (od roku 2004 po současnost) 1.5.1 Společensko-ekonomický vývoj V tomto velmi krátkém časovém úseku je zahrnuto období od přijetí nového školského zákona v roce 2004, přes vstup České republiky do Evropské unie po současnost, podrobněji příloha č. 15. 1.5.2 Školství V roce 1999 byly přijaty Hlavní cíle vzdělávací politiky vlády České republiky a následně byla předloţena k veřejné diskusi Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR. Výsledkem byl Národní program rozvoje vzdělávání v ČR pro 21. století, tzv. Bílá kniha. V návaznosti na tyto dokumenty byl připraven, projednán a schválen nový školský zákon, který vstoupil v platnost od 1. 1. 2005; některá ustanovení nabývala platnosti postupně. Spolu se školským zákonem procházel schvalovacím procesem i zákon o pedagogických pracovnících, který nabyl účinnosti rovněţ od 1. ledna 2005. Základní právní úprava pro poskytování vzdělávání je definována v ústavním pořádku České republiky Listinou základních práv a svobod, která říká, ţe ''péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.'' 13. A dále ''Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách 14. Školský systém Školský systém je nastaven systémem právních předpisů upravujících organizaci jednotlivých typů vzdělávání, zřizování škol a školských zařízení, jmenování statutárních orgánů školy, poţadavky na kvalifikaci pedagogických pracovníků a upravující jejich vzdělávání, hospodaření škol, evidenci ţáků a studentů a řadu dalších povinností. Stěţejními 13 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, v platném znění, čl. 32, odst. 4 14 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, v platném znění, čl. 33 20

zákony jsou školský zákon a zákon o pedagogických pracovnících. Školy mohou poskytovat vzdělávání podle vzdělávacích programů; jejich náleţitosti jsou definovány ve školském zákoně. Školský zákon rovněţ člení školy podle dosahovaného stupně vzdělání a podle charakteru poskytovaného vzdělávaní na tyto druhy: mateřské školy, základní školy, střední školy (gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště), konzervatoře, vyšší odborné školy, základní umělecké školy, jazykové školy s právem statní jazykové zkoušky. Mateřské školy, základní umělecké školy a jazykové školy neposkytuji definovaný stupeň vzdělání. Vzdělávací systém České republiky v roce 2010/2011 je podrobně znázorněn v příloze č. 15. Povinná školní docházka - rozsah školní docházky Povinná školní docházka je devítiletá, lze ji celou absolvovat na základní škole, kde ţák absolvuje první i druhý stupeň základní školy, nebo ţáci mohou po absolvování prvního stupně základního vzdělávání přestoupit do víceletého gymnázia, a to po 5. ročníku do osmiletého, po 7. ročníku do šestiletého, popř. po 5. ročníku na taneční konzervatoř, a pokračovat tam v plnění povinné školní docházky. Pokud ţák absolvuje základní školu speciální nebo základní školu praktickou, určenou ţákům se středně těţkým či těţkým mentálním postiţením, dosahuje základů vzdělání. Typy škol Předškolní vzdělávání - mateřská škola ho poskytuje dětem ve věku od 3 do 6 let, není povinná, v posledním roce před zahájením povinné školní docházky musí být bezplatná docházka umoţněna všem dětem. Základní vzdělávání - základní škola nebo niţší stupeň sekundárního vzdělávání, délka základního vzdělávání činí 9 let a je totoţná s délkou povinné školní docházky. Dělí se do dvou stupňů, první stupeň je pětiletý a druhý stupeň je čtyřletý. Střední vzdělávání - střední školy poskytují především střední vzdělávaní, mohou poskytovat i vzdělávaní postsekundární - umoţňující změnu nebo rozšíření získaného středního vzdělání. střední vzdělání - délka studia 1-2 roky studia, je určeno pro ţáky, kteří ukončili základní vzdělávání neúspěšně nebo získali pouze základy vzdělání střední vzdělání s výučním listem - délka studia 2-3 roky, je ukončeno závěrečnou zkouškou a poskytuje kvalifikaci k dělnickým a odborným řemeslným povoláním 21

střední vzdělání s maturitní zkouškou - délka studia je čtyři roky, je poskytováno ve dvou typech buď jako všeobecné nebo odborné, je ukončeno maturitní zkouškou, která umoţňuje přijetí k terciárnímu (vyššímu odbornému nebo vysokoškolskému) postsekundární vzdělávání na středních školách můţe být realizováno ve třech typech studia. Absolvent středního vzdělání s výučním listem můţe po dvou aţ tříletém studiu sloţit maturitní zkoušku potřebnou ke vstupu do terciárního vzdělávání. Absolvent středního vzdělání s maturitní zkouškou můţe po zkráceném studiu sloţit závěrečnou zkoušku a získat výuční list nebo sloţit další maturitní zkoušku v jiném oboru konzervatoře - délka studia 6 nebo 8 let v programu všeobecné a odborné vzdělávání v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění a připravují pro výkon uměleckých a umělecko-pedagogických činností. Vyšší odborné vzdělání - poskytují vyšší odborné školy nebo konzervatoře, je dvou aţ tříleté, připravuje absolventy středního vzdělávání s maturitní zkouškou pro kvalifikované odborné činnosti, je ukončeno absolutoriem, řadí se k terciárnímu vzdělávání. Vzdělávání učitelů Vzdělání pedagogických pracovníků pro výkon jednotlivých profesí ve školství je stanoveno zákonem o pedagogických pracovnících a souvisejícími předpisy (prováděcími vyhláškami). Kvalifikační předpoklady pro výkon většiny profesí ve školství jsou na úrovni terciárního vzdělávání. Získáním odborné kvalifikace však vzdělávání pedagogických pracovníků nekončí, legislativa stanoví poţadavky na jejich další průběţné vzdělávání. Vysokoškolské vzdělávání je koncipováno zpravidla jako magisterský 4 aţ 5letý studijní obor nebo bakalářský 3letý obor spojený s předchozím odborným vzděláním. Financování školství Dle platné legislativy hradí stát ze státních prostředků prostřednictvím rozpočtu ministerstva školství kap. 333 náklady na školství formou normativů: - platy a náhrady platů, (popř. mzdy a náhrady mezd), odměny za pracovní pohotovost, ostatní osobní náklady, zvláštním způsobem stanovené odvody do sociálních a zdravotních fondů a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů - nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postiţených - výdaje na učební pomůcky - výdaje na učebnice a školní potřeby, pokud byly poskytovány bezplatně - výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků - sluţby, které souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání. 22

Ostatní běţné výdaje (provozní výdaje) jsou školám a školským zařízením zřizovaným územně samosprávnými celky stejně jako kapitálové výdaje hrazeny z rozpočtů zřizovatelů 15. Od roku 1999 je zvláštním zákonem řešeno i financování soukromých škol, zatímco financování církevních škol upravuje od r. 2005 školský zákon. Soukromé školy a školská zařízení, pokud splňují podmínky stanovené školským zákonem, získávají ze státního rozpočtu prostřednictvím krajů dotace. Tato dotace je určena na financování neinvestičních výdajů škol souvisejících s výchovou a vzděláváním a na financování běţných provozních neinvestičních výdajů. Prostředky jsou přidělovány prostřednictvím krajského úřadu na příslušný školní rok. Normativy pro soukromé školy podle jednotlivých oborů a forem vzdělávání, délky provozu a velikosti školy kaţdoročně stanoví Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR (MŠMT) na základě zákona o poskytování dotací soukromým školám. Dále jsou stanoveny příplatky na ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Investiční výdaje soukromé školy hradí zřizovatel. Školy zřizované jinými právnickými osobami neţ jsou územně samosprávné celky a stát mohou také vybírat školné. 16 15 podrobněji zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů 16 podrobněji zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů 23

2 Praţská samospráva a vývoj praţského školství 2.1 Vývoj správního členění Všechna čtyři praţská města byla stavebně propojena uţ od 14. století, ale správně byla oddělená a samostatná. O propojení všech čtyř praţských měst se snaţil uţ Karel IV., došlo k němu aţ v 18. století. Spojení všech čtyř praţských měst (Starého a Nového Města, Malé Strany a Hradčan) se podařilo realizovat aţ panovníkovým zásahem, dvorským dekretem Josefa II. ze dne 12. února 1784. Přes snahu Prahy jednat s okolními obcemi o spojení byla aţ do první světové války k hlavnímu městu připojena jen jejich malá část. Roku 1883 bylo zemským sněmem schváleno připojení Vyšehradu jako VI. praţské čtvrti. V roce 1884 byly zemským zákonem k Praze připojeny Holešovice a Bubny jako VII. praţská čtvrť a poslední připojenou obcí před první světovou válkou byla Libeň, jejíţ přičlenění bylo uzákoněno v roce 1901. 17 Jednání s největšími, resp. nejbliţšími praţskými obcemi se táhla po celou poslední čtvrtinu 19. století a na počátku století dvacátého. Probíhala zejména v letech 1881, 1896, 1902 a 1911, nedospěla však k ţádnému výsledku. V roce 1920 došlo rozšíření území na tzv. Velkou Prahu, kdy byly k Praze připojeny obce jako Trója, Vršovice, Dejvice, Břevnov, Motol, Karlín, Kobylisy, Michle, Krč, Vinohrady podrobněji viz obr. 1. K dalšímu rozšíření území hlavního města došlo, aţ v roce 1960 kdy byly přičleněny pouze dvě městské části Ruzyně a Čimice. V roce 1968 byly přičleněny obce jako např. Velká Chuchle, Modřany, Chodov, Háje, Libuš, Petrovice, Kyje, Měcholupy, Letňany, Ďáblice a k poslednímu přičlenění došlo v roce 1974, jednalo se o území na západním, jiţním a východním okraji Prahy jako například Stodůlky, Řeporyje, Slivenec, Radotín, Zbraslav, Písnice Počernice, Klánovice, Uhříněves, Újezd, Šeberov a řada dalších. Území se Prahy se od roku 1974 jiţ nerozšiřovalo, v současné době je na tomto území 57 městských částí a 22 správních obvodů. 17 podrobněji www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 24

Obrázek 1 Správní členění hlavního města Prahy zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=47&wstyle=0&page='' 11.9.2012 8:35 2.2 Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869 Samospráva Dvorským dekretem z 12. února 1784 došlo i v Praze, podle vídeňského vzoru, ke spojení čtyř praţských měst v jedinou obec pod jedním magistrátem (s názvem Magistrát královského hlavního města Prahy) na základě volitelnosti členů z řad měšťanstva. Radní i nadále byli voleni, ale pouze ti, kterým gubernium spolu s apelačním soudem udělilo tzv. decretum eligibilitatis. "Podmínkou volitelnosti bylo složení zkoušek u apelačního soudu, místa volených zkoušených radních byla placena. Radní volil čtyřicetičlenný stálý měšťanský výbor, do něhož volili měšťané své zástupce před staroměstským nebo novoměstským hejtmanem. Staroměstští měšťané volili do tohoto výboru 13 zástupců, novoměstští 12, malostranští 10 a hradčanští 5. Dobrým doporučením ke zvolení byla praxe v některém z dosavadních městských orgánů nebo právnické vzdělání." 18 18 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 25

Nový magistrát byl rozdělen na tři senáty: politický senát vyřizoval hospodářské a politické záleţitosti; judiciální senát spravoval civilně soudní agendu, a senát kriminální. V novém magistrátu zasedalo kromě purkmistra a dvou vícepurkmistrů 28 radů (9 v politickém, 12 v judiciálním a 7 v kriminálním senátu), při vyřizování agendy bylo zaměstnáno 8 sekretářů, 5 protokolistů, 4 adjunkti a 51 osob niţšího úředního personálu. 19 V roce 1848 přejalo městské zastupitelstvo i agendy politického senátu. Pod č. 1 a 9 agendy městské rady byly uvedeny i školní záleţitosti, a to dosazování a propouštění učitelů a správa školních fondů 20. Samo řízení národních škol se stále řídilo školským zákonem z roku 1805 a na něj navazujícími výnosy 21. Jimi byla správa škol svěřena do rukou církve. Hlavní dohled nad školou náleţel místnímu duchovenstvu, které mělo široké pravomoci včetně dozoru nad způsobem a obsahem výuky, chováním učitele i ţáků a školní docházkou 22. U triviálních škol byl téţ ustanovován z řad laiků místní dohlíţitel, který byl navrhován obcí a farářem a potvrzován vrchností 23. Ten však neměl nad školou ţádnou pravomoc, pouze dohlíţel na materiální záleţitosti jako bylo školní stavení, nářadí, knihy a pomůcky a zastupoval školu vůči obci. Na úrovni okresu na školní záleţitosti dohlíţel vikář, kterého volil ordinariát a potvrzovala zemská vláda 24. Do jeho povinností patřil téţ dohled na stavby škol a na vrchnost, zda plní své povinnosti, určené jí zákonem. 2.2.1 Školství Praha tvořila zvláštní okrsek s vlastním dohlíţitelem. Přes rozhodující slovo církve ve školních záleţitostech se městských úřadů tato otázka úzce dotýkala, a to především správou materiálního zajištění 25. Náklady na stavbu škol a jejich provoz nesly společně obce, vrchnost a patronové far, přičemţ rozdělení nákladů bylo přesně určeno. Z titulu patronátních práv tudíţ Praha financovala i tzv. praţské venkovské školy na Smíchově, v Libni, Velké Vsi, Dolních Chabrech, Kojeticích a Olšanech 26. Tab. č. 3 Počty elementárních škol v roce 1848 na obvodě Prahy: typ školy počet škol v HMP hlavní škola 9 triviální škola 17 celkem škol 28 zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazskesamospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 19 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 20 Kratochvíl, M. O vývoji správy praţské od roku 1848, s. 21-23 21 Politické zřízení obecních škol v cís. král. dědičných zemích, Praha 1822, s. 275 22 Politické zřízení obecních škol v cís. král. dědičných zemích, Praha 1822, odd. I, 1 23 Politické zřízení obecních škol v cís. král. dědičných zemích, Praha 1822, odd. IX, 22-25 24 Politické zřízení obecních škol v cís. král. dědičných zemích, Praha 1822, odd. I, 2-13 25 Politické zřízení obecních škol v cís. král. dědičných zemích, Praha 1822, odd. XIX, 18-47 26 Dolenský, J. Dějiny praţského školství v letech 1860-1914, sv. I. Dějiny obecní správy od roku 1860 d. II. s. 62-63 26

Tab. č. 4 Celkové náklady na školství v roce1848 celkové náklady 40 000 zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvojprazske-samospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 Tuto situaci, kdy Praha nesla většinu nákladů na školy ve své působnosti, přičemţ jí vůči nim nenáleţely pravomoci správní, zachoval i Obecní řád praţský daný vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 27. 4. 1850. Zde se sice říká, ţe záleţitosti školní a církevní se mají obstarávat dosavadním způsobem, jiţ se však předpokládá budoucí změna těchto ustanovení. Tím se projevila snaha o jisté omezení práv církve ve školství, jehoţ projevem bylo zřízení zemského školního úřadu a zemské školní rady. Té byla roku 1850 svěřena správa škol obecných a středních 27. Ovšem jiţ roku 1855 byla škola opět prohlášena za církevní ústav a plně podřízena biskupům. zl. 2.3 Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) Samospráva V šedesátých letech bylo ukončeno vytváření organizačních a samosprávných orgánů obce a byly nastaveny vnitřní systémy a vnitřní hierarchie magistrátu. Základním předpokladem pro výkon správy bylo zajištění provozu finančních úřadů a hospodářské správy jako zdroje příjmů obce a zajištění obecních stavebních záleţitostí. Na konci 19. století ovlivnil činnost praţského zastupitelstva a vývoj magistrátu především mohutný hospodářský rozvoj obce a nárůst počtu obyvatelstva. Vznikají velké obecní podniky, rozšiřuje se komunikační síť, regulují se ulice, provádí se asanace, bourají se hradby. Byla řešena otázka osvětlení a zásobování pitnou vodou. Praţská obec se začala přetvářet na moderní město 20. století a to jak po stránce územní, tak i hospodářské a kulturní. 28 2.3.1 Školství Změnu do školství a organizace vzdělávání přinesly školské reformy z let 1864-1873. Nejprve byla v obecním zřízení z roku 1864 přiznána obcím v rámci jejich samostatné působnosti účast na správě obecných škol a škol středních, pokud je obce vydrţovaly 29. Kromě toho bylo svěřeno do působnosti obecních výborů uţívání patronátních práv, jeţ příslušela k obci 30. Nejdůleţitější pak byly zákony z roku 1869, jimiţ byly obecné školy zřízené nebo vydrţované zcela nebo zčásti státem, zemí či obcí prohlášeny za ústavy 27 srov. Dolenský, J. Dějiny praţského školství v letech 1860-1914, sv. I. Dějiny obecní správy od roku 1860 d.ii. s. 62 28 podrobněji http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii- H.htm, 11.9.2012 20:12 29 podrobněji Obecní zřízení království Českého 1864, kap. IV., 28 30 podrobněji Obecní zřízení království Českého 1864, kap. IV., 34 27

veřejné a k jejich správě byly zřízeny místní školní rady, v nichţ měli být zástupci obce, učitelstva a církve 31. Na úrovni politických okresů byly zřízeny okresní školní rady, přičemţ Praha jako město se zvláštním zřízením obecním tvořila sama o sobě okres. Tyto rady byly tvořeny představeným politického okresu, v případě Prahy primátorem jako předsedou, zástupci církví a učitelů, které volilo okresní shromáţdění, a zástupci, které volilo okresní zastupitelstvo. V případě Prahy pak městské zastupitelstvo volilo tolik členů komise, kolik v ní bylo zástupců církví a učitelů. Pro financování obecního školství byly zřízeny zvláštní zemské a okresní fondy. Zákony z roku 1870 dále upřesňovaly pravomoci zmíněných orgánů s tím, ţe práva jmenovací přenesly ze školních obcí na školní okresy a dále upravily zřizování a vydrţování veřejných národních škol 32. V Praze byly veškeré kompetence v těchto záleţitostech dány městskému zastupitelstvu 33. Další změny přinesly zákony z roku 1873 a pravomoci v nich obsaţené platily prakticky aţ do vzniku samostatného československého státu 34. Praze byla sice na jedné straně přiznána veškerá správa veřejného školství, kterou mělo obstarávat městské zastupitelstvo a jeho výkonné orgány, ale zároveň bylo určeno, ţe veškeré náklady na obecní školství si hradí samo město a byly zřízeny dvě okresní školní rady (německá a česká). Místní školní rady v Praze zřízeny nebyly a jejich funkci převzala městská rada. Podle tohoto zákona mělo mít zastupitelstvo široké pravomoci jak místní tak okresní školní rady, ale podle výkladu zástupců města byla okresní školní rada určena pouze jako orgán k dohledu nad školami a k vedení školní administrativy 35. Oproti tomu obě školní rady, odvozující své pravomoci od venkovských školních rad 36, se snaţily vést rozhodování v duchu zákona, čímţ docházelo ke kompetenčním sporům, přičemţ nadřízené správní úřady často rozhodovaly ve prospěch školních rad 37. Jedním z důvodů bylo, ţe školní rady, místní i okresní, byly prohlášeny za úřady státní 38. Výsledkem kompetenčního boje bylo drobné omezování práv města ohledně správy škol 39. Situaci dobře charakterizovala podoba školského referátu, kdy po aktivaci obou úřadoven školských rad zde byly výkonné orgány čtyř úřadů, tj. městské rady a magistrátu pro školské záleţitosti, a obou c. k. okresních školních rad 40. I kdyţ byly tyto úřady prostorově i personálně totoţné, měly kaţdý svůj 31 podrobněji Zákon č. 26 ze dne 8.2.1869 Ř.z.; zákon č. 62 ze dne 14.5.1869 Ř.z. 32 Zákon č. 14 ze dne 21.1.1870 Z.z.; zákon č. 22 ze dne 19.2.1870 Z.z. 33 Zákon č. 22/1870 Z.z. 40 34 Zákony č. 16, 17 ze dne 24.2. 1873 Z.z. 35 Dolenský, J., Dějiny praţského školství v letech 1860-1914, sv. I. Dějiny obecní správy od roku 1860 d.ii., Praha 1920, s. 31 36 Pravomoci okresních školních rad byly uvedeny v z.č. 17/1873 Z.z., 26 pro okresy venkovské a 29 pro okresy městské 37 Dolenský, J., Dějiny praţského školství v letech 1860-1914, sv. I. Dějiny obecní správy od roku 1860 d.ii., s. 31-36 38 Výnos ministerstva kultury a vyučování ze dne 14.7.1872 č. 119 Ř.z. 39 V roce 1894 bylo městské zastupitelstvo zbaveno dosavadní autonomie v udílení učitelských přídavků, v roce 1899 byla omezena jeho pravomoc ohledně organizace právních poměrů industriálních učitelek, v roce 1903 byl městské radě odňat vliv na jmenování učitelů do vyšších platových stupnic atd. 40 Dolenský, J., Dějiny praţského školství v letech 1860-1914, sv. I. Dějiny obecní správy od roku 1860 d.ii.,s. 47-48 28

protokol a oznámení mezi nimi se děla písemnou cestou. Tato situace trvala aţ do roku 1904, kdy byly spisy těchto úřadů sloučeny v agendu jedinou. Národní školy vznikající v souladu se školským zákonem z roku 1869 nebyly jedinými školskými zařízeními, která vznikala. Doplňkem škol obecných byly pomocné třídy, později celé pomocné školy pro mentálně slabší ţáky, těm měla slouţit i městská vychovatelna v Libni. Její kapacita však byla velmi brzy naplněna, protoţe slouţila i jako sirotčinec. "Postupně vznikaly i další specializované výchovné ústavy, částečně městské, částečně soukromé, jako např. škola při Deylově ústavu slepců, na Vyšehradě Jedličkův ústav pro tělesně postiženou mládež a později obdobný ústav Bakulův na Smíchově.". 41 Předškolní vzdělávání dětí pracujících rodičů zajišťovalo město Praha od 80. let, ve své kompetenci zřizovalo mateřské školy a zajišťovalo jejich chod jak po stránce pedagogické tak po stránce ekonomické. "Počet mateřských škol se postupně zvyšoval až na čtyřicet. Postupně se objevovaly i první jesle pro úplně nejmenší děti." 42 Největším problémem všech typů škol, jak mateřských, tak národních bylo stravování dětí nebo ţáků, hlavní překáţkou byl nedostatek finančních prostředků. 43 Tab. č. 5 Vývoj národního školství na území Prahy v období 1877-1914 typ školy 1877 1891 1897 1912-1914 obecná škola česká 19 24 38 52 obecná škola německá 3 5 6 6 měšťanská škola česká 4 7 27 45 měšťanská škola německá 1 2 2 2 26 38 73 105 celkem škol zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii- H.html 11.9.2012, 9:15 Po roce 1891 se prudce zvyšuje počet škol, jednak stavbou nových škol a jednak připojováním příměstských obvodů. Náklady vzrostly aţ na 3,6 mil. zl. V této době jiţ město určitými částkami dotoval stát, především od roku 1908, kdy bylo rozhodnuto Praze ulehčit tím, ţe část nákladů na školství v připojovaných částech měl fixní částkou nést stát. 44 Výše příspěvku byla určována tak, ţe od nákladu na školu, vloţeného obcí do okresního školního rozpočtu ve stejném roce, jako se uskutečnilo spojení, byl odečten výnos školného a 10% okresní školní přiráţky v téţe obci. Největší nárůst počtu národních škol pak přinesl s sebou vznik Velké Prahy. 41 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 42 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 43 podrobněji http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 44 Zákon č. 36 ze dne 11.5.1908 Z.z. 29

Tab. č. 6 Vývoj celkových nákladů na školství v Praze v letech 1877-1912 1877 1891 1897 1912. celkové náklady v tis. zl. 477 167 1 153 028 1 500 000 3 600 000 zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii- H.html 11.9.2012, 9:15 2.4 Od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939 Vznik samostatné Československé republiky sice zásadním způsobem ovlivnil školství po stránce obsahové, avšak struktura zůstala v zásadě nezměněna. 2.4.1 Vývoj správního členění Stejně jako v roce 1784 muselo k vytvoření správně jednotného města dojít státním zásahem shora, bez ohledu na to, ţe území, zástavba, infrastruktura, doprava apod. byly jiţ dávno propojeny. Tentokrát se tak stalo zákonem o vytvoření Velké Prahy ze 6. února 1920 (č. 114/1920 Sb.), který vešel v platnost 1. ledna 1922. Tímto zákonem byly k Praze připojeny Bohnice, Braník, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hloubětín, Hlubočepy, Hodkovičky, Hostivař, Hrdlořezy, Malá Chuchle, Jinonice, Karlín, Kobylisy, Košíře, Krč, Liboc, Malešice, Michle, Motol, Nusle, Podolí, Prosek, Radlice, Sedlec, Smíchov, Strašnice, Stříţkov, Troja, Veleslavín, Královské Vinohrady, Vokovice, Vršovice, Vysočany, Záběhlice a Ţiţkov. Zároveň byla Praha rozdělena na 19 městských částí (Praha I aţ XIX), které byly rozděleny do 13 správních obvodů (původní území Prahy utvořilo jeden správní obvod). 45 "Orgány města podléhaly přímo zemským instancím a vykonávaly tak na svém území správu vykonávanou jinde okresními úřady. V působnosti obce se dále rozlišovala působnost přirozená a přenesená. Do přirozené přímé působnosti obce náležely celá oblast obecního hospodářství se svými záležitostmi finančními, správou a provozem městských podniků, ústavů a zařízení, správa obecních lesů, statků, nájemních domů, veřejných budov a staveb, stavebních pozemků a jiného obecního majetku, dále péče o komunikace, kanalizaci, městskou zeleň, zásobování vodou, čištění města, záležitosti školské a kulturní, protipožární. Přenesená působnost určovala obci povinnost podílet se na výkonu státní správy delegované jí nadřízenými úřady. Pražská obec tak zajišťovala výkon převážné části agendy na úrovni okresního úřadu: záležitosti živnostenské, pojišťovací, volební, matriční, věci státního občanství, vojenské, zdravotně policejní, vyvlastňování nemovitostí a správní exekuce, provádění trestního řízení správního, věci stavebního řízení." 46 45 podrobněji http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 46 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 30

2.4.2 Školství Roku 1919 byly z pravomoci městského zastupitelstva vyjmuty německé národní školy 47, německá okresní školní rada byla zrušena a školy byly podřízeny přímo ministerstvu školství a národní osvěty. Zásadním pro strukturu školství měl být aţ zákon č 292 ze dne 9. 4. 1920, který předpokládal zřízení ţup. U kaţdého ţupního úřadu měla být zřízena ţupní školní rada 48. V hlavním městě Praze měla být zřízena samostatná školní rada ve stejném sloţení a s touţ pravomocí jako ţupní školní rady. Rada měla být sloţena z ţupana jako předsedy (v případě Prahy tedy primátora), dále z předsedova náměstka, zástupců učitelstva, zástupců občanstva a referentů pro věci pedagogické, administrativní a právní, přičemţ zástupců občanstva mělo být vţdy dvakrát tolik co učitelů. Působnost těchto rad měla být poměrně široká, neboť měly rozhodovat o všech věcech veřejné a soukromé výchovy a vyučování v ţupě. Přešla na ně tedy působnost zemské školní rady ohledně národního školství. Náklady na veřejné školství měly hradit školní obce, zatímco náklad na učebnice a školní pomůcky měl hradit stát. Menšinové školy byly celé vydrţovány státem. Vzhledem k tomu, ţe realizace ţupního zřízení byla stále oddalována, byly jako prozatímní orgány zřízeny okresní školní výbory se stejnou působností jako dřívější okresní školní rady 49. Řada zákonů, která následovala, se pak týkala především pedagogických záleţitostí a platových poměrů učitelů 50. Poměry v praţském školství se značně zkomplikovaly vytvořením Velké Prahy. Na jejím politickém území bylo vytvořeno pět školních okresů, mezi nimiţ byly značné právní rozdíly. V okrese, který tvořila vnitřní Praha, byl jediný reálný právní subjekt v oblasti školství, a to sama obec, která byla výhradním nositelem všech povinností a práv plynoucích z vydrţování národních škol, a to v oboru své vlastní, nikoli přenesené, působnosti. V předměstských školních okresech Karlíně, Ţiţkově, Vinohradech a Smíchově tomu bylo jinak. Zde byla správa rozdělena mezi tři právní subjekty obec, místní školní rady a okresní školní výbory. Situaci dále komplikovalo i to, ţe hranice předměstských školních okresů se nekryly s hranicemi politické obce Velké Prahy, neboť na některých místech předměstské okresy přesahovaly hranice Prahy, jinde naopak praţské území spadalo pod pravomoc venkovských okresů. Proto bylo nutné v těchto lokalitách provést přiškolení, přičemţ bylo s venkovskými školními okresy vyjednáno hrazení poměrných nákladů, pokud ţáci setrvali ve školách, do kterých chodili před provedením nového přiškolení. Tento stav trval aţ do roku 1926, kdy byla provedena unifikace školní správy na území hlavního města Prahy 51. 47 Zákon č 189 ze dne 3.4.1919 Sb.z. 48 Zákon č 292 ze dne 9.4.1920 Sb.z., 3 49 Zákon č. 608 ze dne 6.11.1920 Sb.z. 50 Zákon č. 306 ze dne 9.4.1920 Sb.z.; zákon č. 226 ze dne 13.7.1922 Sb.z.; zákon č. 394 ze dne 20.12.1922 Sb.z.; zákon č. 251 ze dne 13.7.1922 Sb.z.; zákon č. 103 ze dne 24.6.1926 Sb.z. 51 Vládní nařízení č. 244 ze dne 22.12.1926 Sb.z. 31

Tímto aktem došlo ke značnému přesunu kompetencí 52. Na přičleněných územích byly sice ponechány místní školní rady, ale ty se musely vzdát svých kompetencí a omezily se na funkci dozorčí, poradní a výkonnou pouze v těch mezích, jaké bylo jejich zmocnění dané ústředním zastupitelstvem. Tato spolupráce se natolik osvědčila, ţe později byly podobné rady zřizovány i ve vnitřním městě, kde dříve nebyly. Na místě dřívějších pěti školních výborů byl vytvořen jediný městský školní výbor, který nebyl právním subjektem, a jeho pravomoc byla omezena mimo záleţitosti jemu taxativně určené zákonem. Školská správa byla tedy rozdělena mezi školní výbor a městské zastupitelstvo tak, ţe prakticky vznikly tři skupiny agend: Záleţitosti, které byly plně v kompetenci městské správy a ke kterým školský výbor činil pouze návrhy, tj. zastupování městského okresu navenek, jmenování učitelů, udělování dovolených, poukazování platů, udílení osobních přídavků a odměn, opatřování vyučovacích pomůcek a knih do školních knihoven. Záleţitosti, k nimţ bylo zapotřebí souhlasného vyjádření obou činitelů. K nimţ patřilo zřizování škol, tříd nebo učitelských míst, zavádění nepovinných předmětů, opatření většího finančního rozsahu, stanovení školních obvodů, přijímání dětí z cizích školních obvodů apod. Záleţitosti, které vyřizoval městský školní výbor sám, tedy zejména věci čistě pedagogicko-didaktické povahy a odborné záleţitosti učitelů. Tab. č. 7 Počty škol v Praze v roce 1927 a 1938 typ školy počet škol v HMP 1927 1938 obecná škola česká 155 185 měšťanská škola česká 97 99 celkem škol 252 284 zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazskesamospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 Tab. č. 8 Náklady na elementární školství v Praze v roce 1927 a 1938 Kč 1927 1938 celkové náklady 33 mil. kolem 30 mil zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazskesamospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 Tab. č. 9 Počty ţáků a učitelů v roce 1927 počet tříd celkem 1 420 počet ţáků celkem 50 900 počet učitelů celkem 1 860 celkové náklady 75 mil. zdroj. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvojprazske-samospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 52 Jarolímek, L., Unifikace okresní školské správy ve Velké Praze, Věstník hl. m. Prahy, roč. 34/1927 č. 15 s. 308-309 a č. 16, s. 335-338 32

Do roku 1938 byl nárůst počtu škol v Praze jiţ daleko menší 53 : V této podobě potom zůstala praţská školská správa aţ do doby, kdy byla protektorátními výnosy zcela převedena pod kontrolu státu. 54 Další vývoj v období protektorátu a posléze definitivní přechod školství pod vliv státu a unifikace školství po roce 1948 znamenaly konec vlivu města na školství v rozsahu a způsobu, o který usilovalo. 2.5 Období od roku 1939, poválečný vývoj a jednotná škola 2.5.1 Funkce samosprávy Vývoj praţské samosprávy byl po mnichovské dohodě a odstoupení pohraničních území Německu zastaven. Zemský úřad v Praze výnosem ze dne 24. února 1939 rozhodl, ještě před okupací okleštěné České republiky německými vojsky, o rozpuštění Ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy včetně všech jeho místních výborů. Volené zastupitelstvo bylo nahrazeno jmenovanou správní komisí. Komise měla 57 členů, jejím předsedou byl jmenován JUDr. Otakar Klapka. Další restrikce samosprávy nastolili po 15. březnu 1939 nacisté, a to aţ do jejího faktického odstranění. 55 "Dne 1. listopadu 1941 byla správa Prahy reorganizována tak, že primátorovi a jeho náměstkovi byly podřízeny čtyři tzv. decernáty, a sice decernát hlavní správy (Dezernent Hauptverwaltung), decernát finanční (Dezernent Finanzwesen), decernát stavební (Dezernent Bauwesen), a decernát pro podniky městského zásobování (Dezernent für städtische Versorgungsbetriebe). Na základě dosavadních dosud neukončených výzkumů lze předpokládat, že k žádným zásadním změnám ve správním systému Prahy až do konce okupace nedošlo. Květnové povstání v roce 1945 a následná bezpodmínečná kapitulace Německa učinily konec šestileté nadvlády německých nacistů v Praze." 56 V srpnu roku 1945 vstoupil v platnost nový model. Magistrát hlavního města Prahy ztratil své kompetence a stal se výkonným orgánem Ústředního národního výboru hl. m. Prahy, který se stal nástupcem samosprávných orgánů obce. Byl tvořen 100člennou plenární schůzí, 32člennou radou, 8členným předsednictvem. Po únoru 1948 došlo k dokončení zestátňovacích zásahů do praţské samosprávy a samospráva jako taková zanikla. 57 "Hlavní reforma veřejné správy byla uskutečněna ke dni 1. dubna 1949 (zákonem č. 76/1949 Sb., pro Prahu vládním nařízením č. 79/1949 Sb.). Tehdy definitivně zanikla obec jako 53 Viz Schematizmy praţského učitelstva a Rozpočty obce hl. m. Prahy pro příslušné roky 54 zejm. zákony č. 308 a 366/1942 Sb.z., a z.č. 97,98 a 302/1943 Sb.z. 55 podrobněji www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 56 www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 57 podrobněji www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 33

samosprávná právnická osoba a byla nahrazena pouhým nejnižším článkem veřejné správy. Praha získala postavení kraje a byla tedy podřízena přímo ústředním úřadům. Starý pražský magistrát i jeho magistrátní úřadovny Praha I XIX byly zrušeny a na jejich místo nastoupil aparát národních výborů s jednotnou strukturou referátů určenou zákony." 58 Další reforma veřejné správy proběhla po přijetí nové ústavy v roce 1960. Po ústavním zákonu následovaly zákony upravující veřejnou správu a transformující kraje a okresy (zákon o národních výborech č. 65/1960 Sb., pro Prahu vládní nařízení č. 79/1965 Sb.). Území hlavní města Prahy bylo zvětšeno o několik obcí a město bylo rozděleno do deseti obvodů. Praţský Ústřední národní výbor nahrazen Národním výborem hlavního města Prahy, který měl 150 poslanců. Tento stav setrval aţ do přijetí zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, kterým byla obnovena demokratická obecní samospráva, nezávislá na správě státní, pro Prahu byl tento akt proveden zákonem č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze. Znovu byly restaurovány orgány obce s voleným Zastupitelstvem hlavního města Prahy (76 členů), jím volenou Radou hlavního města (5 10 členů) a Magistrátním úřadem hlavního města Prahy, který vykonával jak činnosti ve vlastní působnosti obce, tak povinnosti vyplývající z přenesené působnosti státní správy. Následně vzniklo i několik nových městských částí, mimo jiné Praha 11 15. Praha má v dnešní době 57 městských částí, které vykonávají činnosti v prvoinstanční působnosti, druhou instanci tvoří obvodní úřady obvody Praha 1 10 a třetí instancí jsou celopraţské orgány. Magistrátní úřad má od roku 1992 do současnosti název Magistrát hlavního města Prahy. 59 2.5.2 Školství Vývoj praţského školství přerušila okupace, některé školní budovy byly zabrány armádou, nebo byly vyuţívány k jiným účelům. Byla provedena úprava osnov, viz kapitola 1. Školství bylo řízeno státem, řada učitelů i zaměstnanců škol se zapojila do odboje, někteří byli popraveni, vezněni či padli. Byly podporovány a preferovány německé školy. Při Ústředním národním výboru hl. m Prahy byl zřízen osvětový odbor, jenţ vykonával činnosti související se státní správou v oblasti školství, tj. v oblasti národních, občanských, středních, odborných, učňovských a mateřských škol. Po únoru 1948 přešly tyto činnosti na referát kulturní, propagační a tělovýchovný, v jehoţ rámci fungoval odbor osvětový s oddělením pedagogicko-administrativním, následně přešly tyto činnosti od 1. dubna 1949 na referát pro školství, vědu a umění. 22. května 1972 byla zřízena Školská správa Národního výboru Prahy jako samostatná rozpočtová organizace, která zabezpečuje "činnost 58 www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 59 podrobněji www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.htm, 11.9.2012 20:12 34

škol a výchovných zařízení po stránce technické, hospodářské, mzdové, kádrové, personální a záleţitostí správy národního majetku." 60 Po obnovení sítě škol v roce 1946 měla Praha 185 obecných škol, 21 pomocných škol, 4 speciální školy a 108 měšťanských škol, dále spravovala tyto střední školy: vyšší dívčí škola, Reálné gymnasium hlavního města Prahy v Praze 2, a několik odborných škol, především pro ţenská povolání. Velká změna tohoto období spočívá v přechodu na jednotné školství, ke které došlo po roce 1948, školy se staly státními zařízeními a veškeré náklady na školství nesl stát. K největším změnám v soustavě praţského školství došlo ve středním školství označovaném jako třetí stupeň školského vzdělávacího systému. Klesl počet gymnázií, stoupl počet průmyslových škol. 61 Pro vzdělávání pedagogů byl zřízen Pedagogický ústav, do nějţ byl v roce 1960 začleněn i Ústav pro další vzdělávání učitelů. Praha jako svou rozpočtovou organizaci zřídila Ústav pro další vzdělávání učitelů a výchovných pracovníků. Hospodářskou stránku škol zajišťovalo od roku 1963 Středisko pro hospodářskou správu škol a školských zařízení Národního výboru Prahy. Při školách byly zřizovány školní druţiny a zájmové či volnočasové instituce, jako byly domy pionýrů, stanice mladých techniků, stanice mladých turistů a pod. 62 "V roce 1952 přešly do působnosti školství z odboru sociálních věcí také dětské domovy, domovy mládeže a žákovské domovy. Celkem bylo ve správě referátu 14 dětských domovů a domovů pro tělesně či mentálně postiženou mládež. Patřila mezi ně nejen pražská zařízení například Ústřední dětský domov na Hradčanech, Zvláštní dětský domov v Praze - Krči, Hradčanský ústav pro slepé děti, Ústav pro hluchoněmé děti na Smíchově, Domov pro mládež s poruchami řeči, ale také mimopražská zařízení. Z mimopražských uveďme například dětské domovy v Maštově, Stráňově, Liběchově, Radeníně a Hrochově Týnci." 63 Po zřízení magistrátu v roce 1990 byl zřízen i odbor školství a tělovýchovy, který zajišťoval výkon státní správy a samosprávy v oblasti školství. Postupně byly hlavním městem zřizovány nebo do jeho správy přešly školy a školská zařízení. "V roce 1995 byly řízeny hlavním městem Prahou tyto školy: Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici, gymnázium Jana Nerudy v Hellichově ulici, střední průmyslová škola strojnická v Betlémské ulici, střední technická škola hlavního města Prahy v Radlické ulici, Hudební škola hlavního města Prahy ve Voršilské ulici, Dům dětí a mládeţe hlavního města Prahy na Karlínském náměstí. Ze školského úřadu Prahy do působnosti hlavního města Prahy a Jedličkův ústav a škola pro 60 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 61 podrobněji http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 62 podrobněji http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 63 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 35

tělesně postižené hlavního města Prahy (ten byl zřízen jako rozpočtová organizace v roce 1992)." 64 2.6 Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 Po reorganizaci veřejné správy v letech 2000-2001, byla přijata řada legislativních norem upravujících činnost a působení územně samosprávných celků. Funkce kraje na úrovni hlavního města Prahy v oblasti školství jsou odvozeny ze znění článku 14 Charty základních práv Evropské unie, jímţ je definováno právo na vzdělání, dále je deklarováno právo na vzdělání a na odbornou přípravu a další vzdělávání a součástí tohoto práva je moţnost získat bezplatně povinné vzdělání. Dále pak z Listiny základních lidských práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Praha jako jediný kraj plní zároveň v některých případech i funkci obce. V této práci se chci zaměřit na úsek školství a funkci kraje Hlavního města Prahy. 2.6.1 Funkce samosprávy Činnost a úkoly kraje na území hlavního města Prahy se řídí zákonem č. 131/ 2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, dále pak zákonem č. 129/ 2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů a v neposlední řadě i zákonem č. 128/ 2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Volené orgány hlavního města Prahy Hlavní město Praha je samostatně spravováno Zastupitelstvem hlavního města Prahy (dále jen Zastupitelstvo ). Zasedání Zastupitelstva zpravidla i řídí primátor hlavního města Prahy (dále jen primátor ). Primátor, kterého volí Zastupitelstvo, je z výkonu své funkce Zastupitelstvu odpovědný. Primátor jmenuje a odvolává, po předchozím souhlasu ministra vnitra, ředitele Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen Magistrát nebo MHMP). Výkonným orgánem hlavního města Prahy v oblasti samostatné působnosti je Rada hlavního města Prahy (dále jen Rada ). Rada je ze své činnosti odpovědna Zastupitelstvu, které ji rovněţ volí. 65 Hlavní město Praha dbá při zajišťování vzdělávání a školských sluţeb, zejména při zřizování a rušení škol a školských zařízení, o soulad rozvoje vzdělávání a školských sluţeb se zájmy občanů obce, kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem území a o dostupnost vzdělávání a školských sluţeb podle místních podmínek 66. 64 http://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&wstyle=0&page=page/docs/vyvoj-prazske-samospravy-ii-h.html 11.9.2012, 9:15 65 srov. Zákon č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů 66 srov. Zákon č. 563/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů 36

2.6.2 Školství Plnění funkcí kraje v Hlavním městě Praze (dále také i HMP) v oblasti školství spadá převáţně do působnosti Magistrátu. V rámci samostatné působnosti plní úkoly zadané mu zastupitelstvem a radou, připravuje také podklady pro činnosti výborů a komisí. Magistrát zajišťuje přenesenou působnost kraje, s výjimkou těch úkonů, které byly zákonem svěřeny zastupitelstvu, radě nebo zvláštnímu orgánu. Ředitel magistrátu, který je rovněţ jeho zaměstnancem, odpovídá za plnění úkolů svěřených Hlavnímu městu Praha v samostatné i přenesené působnosti primátorovi. 67 Hlavní město Praha tedy plní dvě funkce v oblasti zajišťování vzdělávání a to jak jako obec u některých činností, tak jako kraj. Úkoly obcí v převáţné většině zastávají městské části jako zřizovatelé mateřských a základních škol. Kraji HMP, je 181 školského zákona uloţena povinnost zajistit podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, vzdělávání dětí, ţáků a studentů se zdravotním postiţením, dále jazykového, základního uměleckého a zájmového vzdělávání a pro výkon ústavní výchovy. K tomu zřizuje a ruší střední školy, vyšší odborné školy, mateřské, základní, střední školy a školská zařízení pro děti a ţáky se zdravotním postiţením a další školy a školská zařízení taxativně vyjmenované ve výše uvedeném paragrafu. Dále můţe kraj zřizovat další školy a školská zařízení uvedené v odst. 2, 181 školského zákona. Ve školním roce 2010/11 působilo na území hl. m. Prahy více neţ 900 právních subjektů zapsaných v Rejstříku škol a školských zařízení zřizovatelů: HMP, MČ HMP, soukromí zřizovatelé, registrované církve a náboţenské společnosti, Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR, Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo spravedlnosti ČR (s výjimkou vysokých škol). Přehled o většině škol a některých druzích školských zařízeních na území hl. m. Prahy podle zřizovatelů podává následující tabulka. Největším zřizovatelem mateřských a základních škol jsou MČ HMP. U středních škol a vyšších odborných škol je to HMP a soukromí zřizovatelé. 67 Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze 37

Tab. č. 10 Školy a školská zařízení podle zřizovatelů (výčet není úplný) MČ HMP církev soukromé ostatní celkem MŠ 291 11 9 18 2 331 ZŠ 196 28 9 12 6 251 SŠ 1 107 8 79 5 200 Konzervatoře - 4-3 1 8 VOŠ - 16 6 16 1 39 ZUŠ 2 26 2 5 1 36 Střed. vol. času 2 15 * - - 1 18 DM, internáty - 22 6 2 3 33 DD, DD se školou - 2-1 2 5 DÚ, VÚ - - - - 6 6 Zdroj: ÚIV, Statistická ročenka školství 2010/2011 výkonové ukazatele * z toho DDM 13 Na území hl. m. Prahy se ve školním roce 2010/11 vzdělávalo 35 264 dětí v mateřských školách, 74 151 ţáků v základních školách, 70 583 ve středních školách, 1 511 v konzervatořích a 6 673 studentů ve vyšších odborných školách. Tab. č. 11 Počet škol, tříd a ţáků podle druhu školy celkem Druh školy / školského zařízení Počet škol tříd / skupin dětí / ţáků / studentů Mateřské školy 331 1 436 35 264 Základní školy 251 3 723 74 151 Střední školy: 200 3 038 70 583 z toho: x x x obory gymnázií 68 920 24 109 Konzervatoře 8. 1 511 VOŠ 39 258 6 673 Zdroj: ÚIV, Statistická ročenka školství 2010/2011 výkonové ukazatele Další povinností, která vyplývá krajskému úřadu (Magistrátu HMP) z 9 školského zákona je povinnost vypracovávat jednou za 4 roky dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji, který předkládá ministerstvu k vyjádření. V 10 školského zákona pak je definována povinnost krajského úřadu (Magistrátu HMP) zpracovávat kaţdoročně výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji. Krajský úřad (Magistrát HMP) plní úkoly nadřízeného správního orgánů ředitelů škol a školských zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, při rozhodování podle 165 odst. 2. Zde jsou taxativně vymezeny činnosti, o nichţ rozhoduje ředitel školy nebo školského zařízení v oblasti státní správy, mimo jiné sem patří například přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání, zamítnutí ţádosti o povolení individuálního vzdělávání, zamítnutí ţádosti o odklad povinné školní docházky apod. Na tuto oblast se zaměříme. Financování školství V oblasti financování škol a školských zařízení Krajský úřad (Magistrát HMP) finančně vypořádává finanční prostředky státního rozpočtu poskytované na činnost škol a školských zařízení, a to podle pokynů ministerstva a postupem stanoveným zvláštním předpisem. 38

z toho Zajišťuje sumarizaci účetní závěrky právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení zřizovaných kraji a obcemi. Zpracovává a vyhodnocuje rozbory hospodaření s finančními prostředky státního rozpočtu přidělovanými podle osnovy a postupu, které stanovuje ministerstvo. V období 2003 2007 byly z rozpočtu státu prostřednictvím rozpočtu MŠMT, kapitola 333, poskytovány finanční prostředky na úhradu přímých nákladů ve vzdělávání. Tyto prostředky byly určeny v souladu s platnou legislativou na: platy a náhrady platů, (popř. mzdy a náhrady mezd), odměny za pracovní pohotovost, ostatní osobní náklady, zvláštním způsobem stanovené odvody do sociálních a zdravotních fondů a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postiţených, výdaje na učební pomůcky, výdaje na učebnice a školní potřeby, pokud byly poskytovány bezplatně, výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků sluţby, které souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání. Ostatní běţné výdaje (provozní výdaje) jsou školám a školským zařízením zřizovaným hl. m. Prahou hrazeny z rozpočtu hl. m. Prahy, stejně jako kapitálové výdaje. Městské části hl. m. Prahy hradí tyto výdaje školám a školským zařízením, které zřizují. Tab. č. 12 Výdaje na školství ve vazbě na celkové výdaje HMP v tis. Kč ROK 2003 2004 2005 2006 2007 Běţné výdaje HMP celkem 28 251 531,7 26 352 773,8 29 619 704,2 31 931 237,6 31 658 835,5 Školství celkem 7 631 623,1 6 239 072,0 8 346 964,5 8 831 904,7 8 509 593,9 Školské organizace zřizované HMP v tom prostředky MŠMT Školské organizace zřizované MČ HMP v tom 3 682 844,30 3 860 445,60 4 079 047,10 4 341 186,00 4 530 356,70 2 768 170,30 2 906 098,50 3 061 836,10 3 176 151,30 3 317 387,60 prostředky HMP 914 674,00 954 347,10 1 017 211,00 1 165 034,70 1 212 969,10 prostředky MŠMT 3 282 991,10 1 668 621,0* 3 504 235,30 3 632 853,30 3 734 705,20 3 282 991,10 1 668 621,0 3 504 235,30 3 632 853,30 3 734 705,20 Soukromé školství 665 787,70 710 005,40 763 682,10 857 865,40 244 532,00 Kapitálové výdaje 13 881 194,60 15 558 819,70 14 876 415,60 15 452 937,40 17 449 656,60 Školství celkem 458 157,20 613 814,90 587 008,90 675 244,40 542 143,30 Zdroj: SMT a ROZ MHMP Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hl. m Prahy 2008 * Usnesením Z HMP č.18/19 ze dne 27. 5. 2004 byla schválena změna toku finančních prostředků - od 1. 7. 2004 byla poskytována dotace prostřednictvím MČ HMP ve výši 1 743 125,9 tis. Kč Přímé výdaje z prostředků MŠMT pro školy a školská zařízení zřizovaná krajem Hl. m. Praha, poskytnuté prostřednictvím krajských normativů, dosáhly v roce 2011 výše 3 361 539 tis. Kč. Z tohoto objemu činily mzdové výdaje 3 320 404 tis. Kč (podrobněji viz tabulka č. 22). Provozní výdaje, hrazené z prostředků hl. m. Prahy dosáhly pro školy a školská zařízení v působnosti hl. m. Prahy výše 1 332 478,2 tis. Kč. 39

V roce 2011 hl. m. Praha poskytlo ze svého rozpočtu na odměny pro pedagogické i nepedagogické pracovníky finanční prostředky v celkové výši 300 000 tis. Kč, a to pro školy a školská zařízení zřizovaná hl. m. Prahou ve výši 200 000 tis. Kč a pro školy a školská zařízení zřizovaná MČ hl. m. Prahy ve výši 100 000 tis. Kč. Z přehledu financování školství v letech 2003-2011 na území hlavního města Prahy (viz příloha č. 16) vyplývá, ţe kolísají přímé výdaje, z prostředků Ministerstva školství a tělovýchovy, na celé praţské školství. Po jejich navýšení v letech 2005-2007 došlo v roce 2008 k poklesu o téměř 20% a od té doby jsou přímé výdaje na vyrovnané úrovni, tzn. ţe se pohybují v rozmezí cca 200 tis. Velký nárůst nastal u dotací soukromým školám, kde prostředky narostly z 665 787,70 tis. v roce 2003 na 1 050 417 tis. v roce 2011. Ve sledovaném období hlavní město neustále mírně navyšuje náklady na školství a to jak provozní výdaje pro školy a školská zařízení jím zřizovaná, které vzrostly z 914 674,00 tis. v roce 2003 na 1 332 478,2 tis. v roce 2011. Také investiční výdaje pro školy a školská zařízení jím zřizovaná, která vzrostla z 458 157,20 tis v roce 2003 na 835 800 tis. v roce 2011. Charakteristika praţského školství - obecně Hlavní město Praha jako kraj má svá specifika, v porovnání s ostatními kraji České republiky má hl. m. Praha výrazně niţší podíl nově přijímaných ţáků do středního vzdělávání s výučním listem (18,8 %) a naopak nadprůměrný podíl nově přijímaných do gymnaziálního vzdělávání (26,8 %) a středního odborného vzdělávání s maturitní zkouškou (46,2 %). Vývoj celkového počtu nově přijímaných ţáků do středního vzdělávání měl ve školních letech 2003/04 aţ 2010/11 klesající tendenci, s výjimkou přechodného zvýšení v roce 2006/07. 68 68 podrobněji Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy 2012-16 40

Tab. č. 13Počty škol a školských zařízení a počty dětí, ţáků a studentů školy 2008/2009 2009/2010 2010/2011 Děti/ţáci/ studenti školy Děti/ţáci/ studenti školy Děti/ţáci/ studenti MŠ 320 31 308 322 33 403 331 35 264 ZŠ 251 74 470 251 73 400 251 74 151 SŠ 204 74 799 202 73 622 200 70 583 Konzervatoře 8 1 421 7 1 354 8 1 511 VOŠ 38 6 708 38 6 553 39 6 673 ZUŠ 36 24 060* 37 24 517* 36 24 758* Domy dětí a mládeţe 15 410 115** 15 411 193** 15 430 722** Domovy mládeţe, internáty 34 2 826 34 2 872 33 2 804 Dětské domovy 5 118 5 148 5 149 Diagnost. a vých. ústavy 6 276 6 321 6 261 Školní druţiny 242 27 471 242 28 304 243 29 797 Školní kluby 61 4 367 64 5 065 66 5 805 Zdroj: ÚIV, Statistická ročenka školství 2008/09, 2009/10, 2010/11 výkonové ukazatele * včetně vzdělávání dospělých ** účastníci Předškolní vzdělávání Na území hl. m. Prahy bylo ve školním roce 2010/2011 v provozu 331 mateřských škol všech zřizovatelů, které navštěvovalo celkem 35 264 dětí. 50 městských částí zřizuje mateřské školy. Dlouhodobě roste zájem rodičů o předškolní vzdělávání, a to nejenom obyvatel hl. města, ale i obyvatel sousedního středočeského kraje, kteří jezdí do Prahy za prací. Kapacita mateřských škol je nedostatečná a městské části se snaţí vyuţít všech moţností k jejímu navýšení a uspokojení potřeb svých obyvatel. Hlavní město Praha od roku 2009 uvedlo do provozu jiţ 24 Center pro předškolní děti zřizovaných při většině jím zřízených Domů dětí a mládeţe. Jedná se o náhradní moţnost předškolního zájmového vzdělávání, které je realizováno v dopoledních hodinách s celotýdenními programy, a to jak pro příleţitostné, tak i pro pravidelné návštěvníky přičemţ je vţdy kladen důraz na rozvoj pohybových, hudebních, výtvarných a herních aktivit a osobnostně sociální rozvoj dětí. Základní vzdělávání Síť základních škol je v Praze rovnoměrně rozloţena po celém jejím území, většina základních škol má všech devět ročníků, malotřídní nebo neúplné základní školy jsou na území hl. m. zřizovány jen výjimečně. Základní vzdělávání je na území hlavního města poskytováno na 251 základní škole různých zřizovatelů, včetně škol pro ţáky se speciálním vzdělávacími potřebami. Největší část základních škol na území hl. m. Prahy zřizovaly ve školním roce 2010/2011 městské části, z celkového počtu je to 196 základních škol (z celkového počtu 57 městských částí na území hl. m. Prahy je zřizovatelem základních škol 49 městských částí). Nabídku rozšiřují soukromí zřizovatelé 12 ZŠ a církev 9 ZŠ. Hl. m. 41

Praha zřizuje 28 ZŠ 69. Ve školním roce 2010/11 navštěvovalo praţské základní školy celkem 74 151 ţáků a tento počet bude v následujících letech dále narůstat. Od školního roku 2007/2008 byla základním školám stanovena povinnost vzdělávat ţáky podle platného Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání, vydaného MŠMT v r. 2005. Řada základních škol si tak vytvořila specifické školní vzdělávací programy, nabízející ţákům rozšířené moţnosti vzdělávání. Střední vzdělávání Síť středních škol je na území hl. m. Prahy v porovnání s ostatními kraji nejhustší. Ve školním roce 2010/11 studovalo na 200 středních školách různých zřizovatelů více neţ 70 tisíc ţáků. Samo hlavní město zřizovalo 107 středních škol. Rovněţ škála poskytovaných oborů vzdělání je velmi široká a jsou zastoupeny téměř všechny skupiny oborů "s výjimkou skupin oborů: 21- Hornictví a hornická geologie, hutnictví a slévárenství, 43 Veterinářství a veterinářská prevence, 61- Filozofie, teologie, 72 Publicistika, knihovnictví a informatika, 74 Tělesná kultura, tělovýchova a sport a 91 Teorie vojenského umění" 70. Konzervatoře Hlavní město Praha na svém území zřizuje 4 konzervatoře z nichţ jedna vykonává i činnost vyšší odborné školy. Celkem působí na území hl. m. Prahy 8 konzervatoří. Kvalita praţských konzervatoří je známá i za hranicemi České republiky, a proto se na praţských konzervatořích vzdělávají také ţáci a studenti ze zahraničí. Vyšší odborné vzdělávání Vyšší odborné vzdělávání je určeno absolventům středních škol, kteří ukončili studium maturitní zkouškou. Studium trvá 3 roky, u zdravotnických oborů aţ 3,5 roku. Na území hl. m. Prahy bylo ve školním roce 2010/11 zřízeno 39 vyšších odborných škol všech zřizovatelů "(16 zřizovaných hl. m. Prahou, 13 z nich vykonává činnost střední školy a 1 činnost konzervatoře, pouze 2 jsou samostatné vyšší odborné školy)" 71 2.6.3 Shrnutí Stát není jediným vykonavatelem veřejné správy v oblasti školství. Úkoly jsou delegovány i na jiné subjekty veřejné správy, kraje nebo obce. Při plnění výkonu veřejné správy na území Hlavního města Prahy má rozhodující podíl Magistrát hlavního města Prahy. V rámci samostatné působnosti plní úkoly, které mu ukládá Zastupitelstvo hl. m. Prahy a Rada hl. m. Prahy. V rámci přenesené působnosti zajišťuje Magistrát výkon státní správy přenesené na kraje, s výjimkou těch úkonů, které byly zákonem svěřeny zastupitelstvu, radě nebo 69 podrobněji Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy 2012-16 70 podrobněji Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy 2012-16 71 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy 2012-16 42

zvláštnímu orgánu. Ředitel magistrátu odpovídá za plnění úkolů svěřených Hl. m. Praze v samostatné i přenesené působnosti primátorovi. 72 Cíle a úkoly v oblasti školství na úrovni hl. m. Prahy vycházejí z deklarovaného práva na vzdělání a jsou i v souladu s dikcí Ústavy České republiky článku 8. Hlavní město Praha pak definuje své cíle oblasti školství v dlouhodobých záměrech, které předkládá Ministerstvu školství mládeţe a tělovýchovy. Ve srovnání s předchozími obdobími, v nichţ byla realizována samospráva v oblasti školství na území města Prahy orgány města, je současný systém školství a legislativa jej upravující i výkon státní správy a samosprávy ve fázi ověřující nastavené systémy a podmínky. Je tedy předčasné hodnotit jejich nastavení, fungování i výsledky. Jiţ teď však lze říci, ţe stále se měnící a rozsáhlá školská legislativa je nepřehledná, nejednoznačná a v praxi velmi obtíţně realizovatelná. 72 Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze 43

3 Komparativní analýza 3.1 Cíl a metodologie výzkumu Cílem výzkumného šetření bylo analyzovat vývoj školství v českých zemích a výkon samosprávy v oblasti školství na území hl. m. Prahy v období od josefínských reforem do roku 1939 a od roku 2004 po současnost. Období od roku 1939 do roku 2004 je v práci stručně popsáno, není však součástí analýzy, neboť v tomto časovém období byla na území českých zemí samospráva nahrazena státní správou a původně samosprávné orgány jen vykonávaly přenesenou působnost státu. Pro komparativní analýzu bylo zvolené období rozděleno na časové úseky zahrnující i vývoj společnosti, legislativní podmínky, vývoj školství, školského systému, financování školství, vzdělávání učitelů a úkoly samosprávy. Ve výzkumném šetření bylo částečně vyuţito kvalitativního i kvantitativního výzkumu a metody komparace za pouţití výzkumných technik jako analýza obsahů dokumentů. 3.2 Hlavní výzkumná otázka: Jaké podobnosti a rozdíly lze nalézt mezi jednotlivými časovými úseky zahrnujícími vývoj školství v českých zemích a výkon samosprávy v oblasti školství na území hl. m. Prahy? 3.3 Výzkumné podotázky: 1. Jaké byly a jsou legislativní podmínky upravující školství a jeho organizaci v českých zemích a výkon samosprávy na území hl. m. Prahy v jednotlivých obdobích? 2. Jak se vyvíjelo školství a školský systém v českých zemích a v Praze v jednotlivých časových obdobích? 3. Jak bylo a je financováno školství na území českých zemí a v Praze v jednotlivých časových obdobích? 4. Jak bylo zajišťováno vzdělávání učitelů v českých zemích a v Praze v jednotlivých obdobích? 5. Jaké úkoly zajišťovala a zajišťuje samospráva na území hl. m. Prahy? 3.4 Charakteristika výzkumu Období, které je v práci zpracováno, je rozděleno do 5 částí; první začíná v druhé polovině 18. století a časový úsek končí v roce 1868, druhý časový úsek je vymezen rokem 1869 a končí vznikem samostatné Československé republiky, třetí úsek je úsekem tzv. první republiky a končí aţ v roce 1939, čtvrtý úsek od roku 1939 do roku 2004 je sice v práci stručně popsán, ale není zařazen do analýzy z důvodů jiţ popsaných, posledním úsekem je 44

úsek od roku 2004 po současnost. V jednotlivých částech je zpracována jak školská legislativa, tak školský systém, délka povinné školní docházky, financování školství a to jak na území českých zemí tak na území města Prahy. Informace a data byly čerpány z odborné literatury, internetových zdrojů a archivních dokumentů Archivu hlavního města Prahy. Časový harmonogram Výběr pramenů a sběr dat 8/2012-10/2012 Studium odborné literatury, vyhledání a studium archivních pramenů Analýza a zpracování získaných dat pro kapitolu Společensko-ekonomický vývoj a vývoj školství v českých zemích Analýza a zpracování získaných dat pro kapitolu Praţská samospráva a vývoj praţského školství Zpracování dat pro kapitolu Komparativní analýza, finalizace dizertační práce 11/2012-1/2013 2/2013-3/2013 4/2013 5/2013 3.5 Výsledky šetření 3.5.1 Jaké byly a jsou legislativní podmínky upravující školství a jeho organizaci v českých zemích a výkon samosprávy na území hl. m. Prahy v jednotlivých obdobích? Legislativní dokumenty v českých zemích a v Praze České země Praha Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869 Nový školní řád pro obecné (triviální), hlavní a normální školy pro rakouské a české země - jednotná soustava, povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let Zrušení klášterů a řádů, které se nevěnovaly školství, vědecké činnosti nebo péči o nemocné Změna v realizaci správy státu - patrimoniální správa byla nahrazena státními úřady i soudy a samosprávou na úrovni obcí. Tři české země - Čechy, Morava a Slezsko byly rozděleny na politické- okresy a menší soudní okresy Přijata tzv. "prosincová ústava" habsburské mocnářství bylo změněno na dvojstátí Rakousko- Uhersko. Země koruny české se ocitly v tzv Předlitavsku Uvolněn dosavadní vztah státu a katolické církve. Vydán soubor zákonů v oblasti Krajští hejtmani se stali placenými úředníky, tím došlo k zestátnění krajských úřadů, navýšení počtu krajů v Čechách z 12 na 16 a na Moravě na 6 Spojení čtyř praţských měst - Staré město, Malá strana, Nové město a Hradčany - do jednoho správního celku se společným magistrátem Zrušena okresní hejtmanství a došlo ke spojení politické a soudní správy - vznik smíšených okresních úřadů. Obecní řád praţský daný vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 27. 4. 1850 V obecním zřízení z roku 1864 byla obcím v rámci jejich samostatné působnosti přiznána účast na správě obecních škol a škol středních, pokud je obce vydrţovaly. Do působnosti obecních výborů bylo dáno uţívání patronátních práv, jeţ příslušela k obci. 45

školství, rodinného a manţelského ţivota. Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) Vydán nový školský zákon, zavedena povinná osmiletá školní docházka. Zákonem zakázány fyzické tresty na školách Vydána Stremayerova jazyková nařízení, která zrovnoprávnila češtinu s němčinou ve vnějších úředních jednáních úřadů i u soudů Od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939 - Vstoupil v platnost zákon o územně správní organizaci ČSR - 4 země - Čechy, Moravskoslezská země, Slovensko, Podkarpatská Rus. Politické okresy a menší soudní okresy a samospráva se zastupitelstvy ze dvou třetin volenými - V r. 1922 Malý školský zákon Zákon o vytvoření Velké Prahy ze 6. února 1920 (č. 114/1920 Sb.) Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 128/ 2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 129/ 2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 131/ 2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření ÚSC, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 3.5.2 Jak se vyvíjelo školství a školský systém v českých zemích a v Praze v jednotlivých časových obdobích? Školství a školský systém v českých zemích a v Praze České země Praha Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869 Zákon ze dne 6. prosince 1774, základem byl "Všeobecný školní řád pro německé školy normální, hlavní a obecné ve všech dědičných zemích. Patent z roku 1781 ustanovil zaloţení školy na kaţdých 90-100 dětí ve věku povinné školní docházky. Školné bylo omezeno na jeden krejcar týdně na vsi a dva krejcary Praha tvořila zvláštní okrsek s vlastním dohlíţitelem. Přes rozhodující slovo církve ve školních záleţitostech se městských úřadů tato otázka úzce dotýkala, a to především správou materiálního zajištění. Náklady na stavbu škol a jejich provoz nesly společně obce, vrchnost a patronové far, přičemţ rozdělení nákladů bylo přesně určeno. Z titulu patronátních práv 46

týdně ve městě. Děti ze sociálně slabých tudíţ Praha financovala i tzv. praţské rodin byly od placení osvobozeny po venkovské školy na Smíchově, v Libni, Velké předloţení příslušného potvrzení. Za vlády Vsi, Dolních Chabrech, Kojeticích a Olšanech. Josefa II. byl zpřísněn i dohled nad 1848 celkem škol 28 naplňováním povinné školní docházky, a to z toho: hlavní školy 9 pod pokutou, a školní docházka se stala povinnou i pro dívky. Byly zavedeny jednotné triviální školy 17 učebnice, učitelům byla zakázána jakákoliv Praha nesla většinu nákladů na školy ve své jiná výdělečná činnost, kromě výpomoci v působnosti, přičemţ jí vůči nim nenáleţely kostele. pravomoci správní. Pokud si rodiče nebo opatrovníci nemohli pro své děti najmout domácího učitele, musely jejich děti navštěvovat povinně školu 6-7 let, pokud se nenaučily předmětům potřebným pro své další vzdělávání. Od roku 1781 byl povinná školní docházka stanovena pevně na 6 let, tedy od 6 do 12 let. Zákonem byly stanoveny tři souběţné typy národních škol Triviální školy Hlavní školy Normální školy Dohled nad školami byl svěřen v obci faráři, v okrese jej vykonával vikář nebo děkan a jejich povinností bylo informovat zemskou studijní komisi. Střední vzdělávání - gymnázia 1847 celkem škol 5501 z toho: hlavní školy 77 Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) Školská reforma vyplývající ze školského Obecné školy zřízené nebo vydrţované zcela zákona vydaného roku 1869 uzákonila nebo zčásti státem, zemí či obcí, byly povinnou, všeobecnou osmiletou školní prohlášeny za ústavy veřejné a k jejich docházku. Povinná školní docházka byla správě byly zřízeny místní školní rady, uzákoněna pro děti od šesti do čtrnácti let. v nichţ měli být zástupci obce, učitelstva a Právo na řízení škol a výchovu mládeţe bylo církve. Na úrovni politických okresů byly svěřeno státu, který u veřejných škol určoval zřízeny okresní rady školní, přičemţ Praha obsah vzdělávání a zřizování škol. Byly jako město se zvláštním zřízením obecním rozšířeny učební osnovy. tvořila sama o sobě okres. Bezprostřední řízení škol bylo svěřeno V Praze byly veškeré kompetence v těchto zemským, okresním a místním školským záleţitostech dány městskému radám a u nich působícím školským zastupitelstvu. inspektorům. V roce 1870 byl vydán Školní a Další změny přinesly zákony z roku 1873 a vyučovací řád, který podrobně upravil pravomoci v nich obsaţené platily prakticky veškeré organizační náleţitosti. aţ do vzniku samostatného Pod vlivem církve zůstaly ve veřejných československého státu. Praze byla přiznána školách pouze hodiny náboţenství. veškerá správa veřejného školství, kterou Soukromé školy mohly být zřizovány církví mělo obstarávat městské zastupitelstvo a nebo jinými právnickými osobami, stát si jeho výkonné orgány. ponechal právo kontroly a poskytoval právo Doplňkem škol obecných byly pomocné třídy, provozování škol. později celé pomocné školy pro mentálně slabší ţáky, těm měla slouţit i městská Typy škol podle zřizovatele: vychovatelna v Libni. - veřejné, státní a obecné; Předškolní vzdělávání pro pracující rodiče - soukromé - s právem veřejných škol a zajišťovalo město Praha od 80. let, ve své bez práva veřejných škol; kompetenci zřizovalo mateřské školy a - domácí výuka. 47

Typy škol Národní školy - obecné školy - měšťanské školy Střední školy - gymnázia - reálky zajišťovalo jejich chod jak po stránce pedagogické tak po stránce ekonomické. Národní školy - obecné školy - měšťanské školy Střední školy - - živnostenské školy - pro učňovskou mládež byly od roku 1883 zřizovány pokračovací školy, doplňující praktické vzdělávání učňů výukou teoretických předmětů; - Městská vyšší dívčí škola - nižší lyceum a vyšší reformní gymnázium - Městská dívčí pokračovací škola - škola připravovala žákyně jak pro vedení domácnosti, tak i pro praktická povolání, především v oborech oděvnictví; - Městské dívčí reálné gymnasium Krásnohorská. Od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939 - Československá republika zdědila dvě organizačně i strukturně rozdílné školské soustavy, soustavu předlitavskou (české země) a soustavu uherskou (Slovensko a Podkarpatská Rus), proto prvním úkolem bylo sjednocení obou školských soustav a vytvoření jednotných obsahů všeobecného a odborného vzdělání včetně sjednocení pedagogických, vyučovacích a výchovných metod. Byla provedena přestavba školství řadou zákonodárných aktů v období let 1919-1923, např. v r. 1919 tzv. Metelkův zákon o menšinových školách, v r. 1922 Malý školský zákon, 1923 osnovy pro nové předměty. Řízením školství na území státu bylo v roce 1918 pověřeno ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO). Tzv. Malý školský zákon, upravil vytvoření nezbytné sítě národních škol s mateřským vyučovacím jazykem. Typy škol Národní školy - obecné školy - měšťanské školy Střední školy - gymnázia - reálky Situace v praţském školství se značně zkomplikovala vytvořením velké Prahy, na jejímţ politickém území bylo vytvořeno pět školních okresů, mezi kterými byly značné právní rozdíly. V okrese, který tvořila vnitřní Praha, byl jediný reálný právní subjekt v oblasti školství, a to sama obec, která byla výhradním nositelem všech povinností a práv plynoucích z vydrţování národních škol, a to v oboru své vlastní, nikoli přenesené působnosti. Situaci dále komplikovalo to, ţe hranice předměstských školních okresů se nekryly s hranicemi politické obce Velké Prahy, proto bylo nutné v těchto lokalitách provést přiškolení, přičemţ bylo s venkovskými školními okresy vyjednáno hrazení poměrných nákladů, pokud ţáci setrvali ve školách, do kterých chodili před provedením nového přiškolení. Tento stav trval aţ do roku 1926, kdy došlo k unifikaci školní správy na území hlavního města Prahy Byl vytvořen jediný městský školní výbor. Školská správa byla tedy rozdělena mezi školní výbor a městské zastupitelstvo tak, ţe prakticky vznikly tři skupiny agend. Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 Školský systém je nastaven systémem právních předpisů upravujících organizaci jednotlivých typů vzdělávání, zřizování škol a školských zařízení, jmenování statutárních orgánů školy, poţadavky na kvalifikaci pedagogických pracovníků a upravujících jejich vzdělávání, hospodaření škol, evidenci ţáků a studentů a řadu dalších povinností. Hlavní město Praha tedy plní v oblasti zajišťování vzdělávání dvě funkce a to jak jako obec u některých činností, tak jako kraj. Úkoly obcí v převáţné většině zastávají městské části jako zřizovatelé mateřských a základních škol. Hlavnímu městu Praze je podle 181 školského zákona uloţena povinnost zajistit podmínky pro 48

Stěţejními zákony jsou školský zákon a zákon o pedagogických pracovnících. Školy mohou poskytovat vzdělávání podle vzdělávacích programů; jejich náleţitosti jsou definovány ve školském zákoně. Školský zákon rovněţ člení školy podle dosahovaného stupně vzdělání a podle charakteru poskytovaného vzdělávaní na tyto druhy: mateřské školy, základní školy, střední školy (gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště), konzervatoře, vyšší odborné školy, základní umělecké školy, jazykové školy s právem statni jazykové zkoušky. Mateřské školy, základní umělecké školy a jazykové školy neposkytuji definovaný stupeň vzdělání. uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, vzdělávání dětí, ţáků a studentů se zdravotním postiţením, dále jazykového, základního uměleckého a zájmového vzdělávání a pro výkon ústavní výchovy. K tomu zřizuje a ruší střední školy, vyšší odborné školy, mateřské, základní, střední školy a školská zařízení pro děti a ţáky se zdravotním postiţením a další školy a školská zařízení taxativně vyjmenovaná ve výše uvedeném paragrafu. Dále můţe kraj zřizovat další školy a školská zařízení uvedená v odst. 2, 181 školského zákona. Největším zřizovatelem mateřských a základních škol jsou městské části hl. m. Prahy. U středních škol a vyšších odborných škol je to Hlavní město Praha a soukromí zřizovatelé. 3.5.3 Jak bylo a je financováno školství na území českých zemí a v Praze v jednotlivých časových obdobích? Financování školství České země Praha Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869 Financování národních škol bylo sloţeno částečně z prostředků obce a šlechty u škol triviálních a z prostředků státu u škol hlavních. Učitelé národních škol nedostávali plat od státu, o venkovského učitele se měla starat vrchnost, městského učitele vydrţovalo město, ale plat se skládal z řady příjmů. Hlavním zdrojem byl poplatek, který platili rodiče zpravidla v tzv. sobotáles, dále pak sluţné za výpomoci v kostele. Praha nesla většinu nákladů na školy ve své působnosti, přičemţ jí vůči nim nenáleţely pravomoci správní - v roce 1848 to bylo 40 000 zlatých. Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) Výdaje školství hradila místní zastupitelstva a okresní a zemské orgány. Stát hradil náklady spojené se správou škol. Za vyučování v národní škole byl stanoven poplatek od 8 do 12 haléřů týdně, ve většině obcí však byl hrazen z obecních rozpočtů. Praţské školství jiţ bylo určitými částkami dotováno státem, především od roku 1908, kdy bylo rozhodnuto ulehčit Praze tím, ţe část nákladů na školství v připojovaných částech měl nést stát fixní částkou. Výše příspěvku byla určována tak, ţe od nákladu na školu, vloţeného obcí do okresního školního rozpočtu ve roce, kdy se uskutečnilo spojení, byl odečten výnos školného a 10% okresní školní přiráţky v obci. Největší nárůst počtu národních škol pak byl zaznamenán při vzniku Velké Prahy. Náklady vzrostly aţ na 3,6 mil. zl. Od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939 Národní školy byly spolufinancovány zeměmi - Školní budovy a vybavení hradily obce. 49

s podporou státu, ty hradily platy učitelů, oproti tomu školní budovy a vybavení hradily obce. Obecné nebo měšťanské školy byly financovány z místních a okresních rozpočtů. Na rozdíl od národních škol byly menšinové školy financovány ze zemského v některých případech ze státního rozpočtu. Odborné vzdělávání bylo téměř celé financováno z rozpočtu československého státu a za období od roku 1919 do konce 20. let první republiky vzrostly tyto náklady aţ 17x. Stát plně financoval většinu odborných škol, zvláště školy průmyslové. Obchodním školám hradil náklady na zaměstnance a velkou část nákladů hradil i školám pokračovacím. Obecní nebo měšťanské školy byly financovány z místních a okresních rozpočtů. 1927 1938 celkové náklady 33 mil. kolem 30 mil Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 Dle platné legislativy hradí stát ze státních prostředků prostřednictví rozpočtu ministerstva školství kap. 333 náklady na školství formou normativů a to takto: - platy a náhrady platů, (popř. mzdy a náhrady mezd), odměny za pracovní pohotovost, ostatní osobní náklady, zvláštním způsobem stanovené odvody do sociálních a zdravotních fondů a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, - nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou zdravotně postiţených dětí, - výdaje na učební pomůcky, - výdaje na učebnice a školní potřeby, pokud byly poskytovány bezplatně, - výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků - sluţby, které souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání. Soukromé školy a školská zařízeni, pokud splňují podmínky stanovené školským zákonem, získávají ze státního rozpočtu prostřednictvím krajů dotace. Tato dotace je určena na financování neinvestičních výdajů škol souvisejících s výchovou a vzděláváním a na financování běţných provozních neinvestičních výdajů. Ostatní běţné výdaje (provozní výdaje) jsou školám a školským zařízením zřizovaným územně samosprávnými celky, stejně jako kapitálové výdaje, hrazeny z rozpočtů zřizovatelů (krajů nebo obcí). 3.5.4 Jak bylo zajišťováno vzdělávání učitelů v českých zemích a v Praze v jednotlivých? Vzdělávání učitelů České země Praha Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869 Vzdělávání učitelů bylo organizováno jako bezplatné přípravné kurzy při všech normálních školách v tzv. preparandiích, které byly pro učitele triviálních škol tříměsíční a pro učitele hlavních škol 50

šestiměsíční. Kaţdý absolvent po skončení preparandia měl právo se stát pomocným učitelem a po absolvování roční praxe mohl sloţit odbornou zkoušku způsobilosti, byl-li starší dvaceti let mohl se následně stát učitelem. Učitelé gymnázií své vzdělání získávali na univerzitách. Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) Zákonem z roku 1869 bylo zavedeno vzdělávání učitelů obecných a měšťanských škol v učitelských ústavech. Na území českých zemí bylo v roce 1872 celkem 19 učitelských vzdělávacích ústavů pro učitele, v Čechách 12 (z toho polovina německých), na Moravě 4 a ve Slezsku 3. Pro učitelky bylo v českých zemích v roce 1872 celkem 5 učitelských vzdělávacích ústavů, v Čechách 2, na Moravě 2 a ve Slezsku 1. Toto vzdělávání bylo čtyřleté, oddělené pro učitele a učitelky. Při učitelských vzdělávacích ústavech byly zřizovány cvičné školy, v nichţ získávali budoucí učitelé praktické zkušenosti. Další vzdělávání. Pro učitele byly národních škol organizovány univerzitní učitelské kurzy, které trvaly zpravidla dva semestry a byly realizovány ve volných dnech. Pro učitele vyšších stupňů škol bylo předepsáno vysokoškolské univerzitní vzdělání. Od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939 Vzdělávání učitelů pro obecné a měšťanské školy bylo poskytováno tzv. učitelskými ústavy, které patřily do systému středních škol, a na základě přijímací zkoušky je mohli absolvovat ţáci, kteří ukončili čtvrtý ročník jakékoliv střední školy (gymnaziálního typu nebo reálky). Na středních školách bylo poţadováno vysokoškolské vzdělání pedagogů. Další vzdělávání pedagogů nebylo řešeno. Odborná pedagogická veřejnost poţadovala vysokoškolské vzdělání i pro učitele obecných a měšťanských škol. V roce 1921 v Praze a Brně vznikly soukromé Školy vysokých studií pedagogických (ŠVSP), jejich zřizovatelem byla Československá obec učitelská a slouţily učitelům obecných a měšťanských škol. V roce 1921 v Praze a vznikla soukromá Škola vysokých studií pedagogických (ŠVSP), jejím zřizovatelem byla Československá obec učitelská a slouţila učitelům obecných a měšťanských škol. Výuka probíhala o víkendech a veškeré náklady si učitelé hradili sami. Studium bylo čtyřsemestrální a jeho absolvováním neměli učitelé zajištěny ţádné profesní ani finanční výhody. ŠVSP poskytovala i další specializované kurzy pro učitele. Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 Vzdělání pedagogických pracovníků pro výkon jednotlivých profesí ve školství je stanoveno zákonem o pedagogických pracovnících a souvisejícími předpisy (prováděcími vyhláškami). Kvalifikační předpoklady pro výkon většiny profesí ve školství jsou na úrovni terciárního vzdělávání. Praha v současné době nemá ţádnou příspěvkovou organizaci pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Vzdělávání pedagogických pracovníků probíhá na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v akreditovaných agenturách 51

Získáním odborné kvalifikace však vzdělávání pedagogických pracovníků nekončí, legislativa stanoví poţadavky na další průběţné vzdělávání pedagogických pracovníků. Vysokoškolské vzdělávání je koncipováno zpravidla jako magisterský 4 aţ 5letý studijní obor nebo bakalářský 3letý obor spojený s předchozím odborným vzděláním. vzdělávání dospělých. 3.5.5 Jaké úkoly zajišťovala a zajišťuje samospráva na území hl. m. Prahy? Od josefínských reforem do vydání školského zákona v r. 1869 Radní byli voleni, ale pouze ti, kterým gubernium spolu s apelačním soudem udělilo tzv. decretum eligibilitatis. Byl zřízen nový magistrát, byl rozdělen na tři senáty: politický senát vyřizoval hospodářské a politické záleţitosti; judiciální senát spravoval civilně soudní agendu, a senát kriminální. V novém magistrátu zasedalo kromě purkmistra a dvou vícepurkmistrů, 28 radů. V roce 1848 přejalo městské zastupitelstvo i agendy politického senátu. Pod č. 1 a 9 agendy městské rady byly uvedeny i školní záleţitosti, a to dosazování a propouštění učitelů a správa školních fondů. Samo řízení národních škol se stále řídilo školním zákonem z roku 1805 a na něj navazujícími výnosy. Jimi byla správa škol svěřena do rukou církve. U triviálních škol byl téţ ustanovován z řad laiků místní dohlíţitel, který byl navrhován obcí a farářem a potvrzován vrchností. Ten však neměl nad školou ţádnou pravomoc, pouze dohlíţel na materiální záleţitosti, jako bylo školní stavení, nářadí, knihy a pomůcky a zastupoval školu vůči obci. Na úrovni okresu na školní záleţitosti dohlíţel vikář, kterého volil ordinariát, a potvrzovala zemská vláda. Do jeho povinností patřil téţ dohled na stavby škol a na vrchnost, zda plní své povinnosti, určené jí zákonem. Od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) V šedesátých letech bylo ukončeno vytváření organizačních a samosprávných orgánů obce a byl nastaven vnitřní systém a vnitřní hierarchie magistrátu. Základním předpokladem pro výkon správy bylo zajištění provozu finančních úřadů, hospodářské správy jako zdroje příjmů obce a zajištění obecních stavebních záleţitostí. Na konci 19. století ovlivnil činnost praţského zastupitelstva a vývoj magistrátu především mohutný hospodářský rozvoj obce a nárůst počtu obyvatelstva. Vznikají velké obecní podniky, rozšiřuje se komunikační síť, regulují se ulice, provádí se asanace, bourají se hradby. Byla řešena otázka osvětlení a zásobování pitnou vodou. Praţská obec se začala přetvářet na moderní město 20. století, a to jak po stránce územní, tak i hospodářské a kulturní. Na úrovni politických okresů byly zřízeny okresní školní rady, přičemţ Praha jako město se zvláštním zřízením obecním tvořila sama o sobě okres. Tyto rady byly tvořeny představeným politického okresu, v případě Prahy primátorem jako předsedou, zástupci církví a učitelů, které volilo okresní shromáţdění, a zástupci, které volilo okresní zastupitelstvo. V případě Prahy pak městské zastupitelstvo volilo tolik členů komise, kolik v ní bylo zástupců církví a učitelů. Pro financování obecního školství byly zřízeny zvláštní zemské a okresní fondy. Zákony z roku 1870 pak dále upřesňovaly pravomoci zmíněných orgánů s tím, ţe práva jmenovací přenesly ze školních obcí na školní okresy a dále upravily zřizování a vydrţování veřejných škol národních. V Praze byly veškeré kompetence v těchto záleţitostech dány městskému zastupitelstvu. Další změny přinesly zákony z roku 1873 a pravomoci v nich obsaţené platily prakticky aţ do vzniku samostatného československého státu. Praze byla sice přiznána na jedné straně veškerá správa veřejného školství, kterou mělo obstarávat městské zastupitelstvo a 52

jeho výkonné orgány, ale zároveň bylo určeno, ţe veškeré náklady na obecní školství si hradí samo město a byly zřízeny dvě okresní školní rady (německá a česká). Místní školní rady v Praze zřízeny nebyly a jejich funkci převzala městská rada. Od vzniku samostatné Československé republiky do roku 1939 Praha byla rozdělena na 19 obvodů, označených římskými číslicemi jako Praha I XIX. Roku 1919 byly z pravomoci městského zastupitelstva vyjmuty německé národní školy, německá okresní školní rada byla zrušena a školy byly podřízeny přímo ministerstvu školství a národní osvěty. Realizace ţupního zřízení byla stále oddalována, jako prozatímní orgány byly zřízeny okresní školní výbory se stejnou působností jako dřívější okresní školní rady. Řada zákonů, která následovala, se týkala především pedagogických záleţitostí a platových poměrů učitelů Na politickém území velké Prahy bylo vytvořeno pět školních okresů, mezi nimiţ byly značné právní rozdíly. V okrese, který tvořila vnitřní Praha, byl jediný reálný právní subjekt v oblasti školství, a to sama obec. Školská správa byla tedy rozdělena mezi školní výbor a městské zastupitelstvo tak, ţe prakticky vznikly tři skupiny agend. Současnost po přijetí školského zákona v roce 2004 Praha má 22 územně samosprávných obvodů a celkem 57 městských částí. Hlavní město Praha je samostatně spravováno Zastupitelstvem hlavního města Prahy, které volí primátora, který je z výkonu své funkce Zastupitelstvu odpovědný. Primátor jmenuje a odvolává, po předchozím souhlasu ministra vnitra, ředitele Magistrátu hlavního města Prahy. Výkonným orgánem hlavního města Prahy v oblasti samostatné působnosti je Rada hlavního města Prahy. Rada je ze své činnosti odpovědna Zastupitelstvu, které ji rovněţ volí. Praha dbá při zajišťování vzdělávání a školských sluţeb, zejména při zřizování a rušení škol a školských zařízení, o soulad rozvoje vzdělávání a školských sluţeb se zájmy občanů obce, kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem území, dostupnosti vzdělávání a školských sluţeb podle místních podmínek Plnění funkcí kraje v Hlavním městě Praze v oblasti školství spadá převáţně do působnosti Magistrátu. V rámci samostatné působnosti plní úkoly zadané mu Zastupitelstvem a Radou, připravuje také podklady pro činnosti výborů a komisí. Magistrát zajišťuje přenesenou působnost kraje, s výjimkou těch úkonů, které byly zákonem svěřeny Zastupitelstvu, Radě nebo zvláštnímu orgánu. Hlavní město Praha v souladu se školským zákonem zřizuje střední školy, vyšší odborné školy, konzervatoře a některé další školské právnické osoby, které jsou specifikovány školským zákonem. Magistrát hl. m. Prahy plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí při rozhodování podle 165 odst. 2 školského zákona. 3.6 Výsledky šetření Školství v českých zemích se od josefínských reforem vyvíjelo v souladu s ekonomickým a hospodářským rozvojem. Aby byl zajištěn dostatek kvalifikovaných lidí pro rozvoj společnosti, začal stát vytvářet síť institucí, které se zabývaly vzděláváním co nejširší populace. Stát přebral iniciativu ve vzdělávání obyvatelstva a nastavil základní podmínky, standardy a principy vzdělání širokých vrstev, postupně potlačil roli církve, nabízející vzdělání pouze úzké skupině lidí a pouze se specifickým zaměřením. Zavedením povinné školní docházky a řady 53

dalších reforem 2. poloviny 18 století byl vytvořen předpoklad pro strukturální změny ve společnosti a rozvoj národně osvobozeneckého hnutí na území českých zemí. Legislativní rámec pro zahájení těchto reforem byl velmi dobře propracován a aţ na některé úpravy vydrţel téměř sto let. Podobně tomu bylo i u školského zákona z roku 1869, který vydrţel i přes období první republiky a úpravy, které byly přijaty, se týkaly doplnění osnov a menšinových škol, přičemţ nejdůleţitějším úkolem bylo srovnání obou školských systémů, které republika převzala. Oproti tomu je nová školská legislativa a legislativa s ní související přijatá od roku 2004 po současnost velmi rozsáhlá a nepřehledná a většina zákonů jiţ byla mnohokrát novelizována. Touto školskou legislativou umoţnil stát také návrat vlivu církve na vzdělávání obyvatel. Školství a školský systém se na území Prahy rozvíjely a utvářely v návaznosti na potřeby jeho obyvatel. Ve 2. pol. 18. století byly realizovány zákonem stanovené úkoly související se zřízením triviálních a hlavních škol, vybudováním sítě školních budov a jejich vybavení. O sto let později nejenom, ţe jsou pokryty poţadavky národního školství, ale vzniká a rozvíjí se střední školství, a to nejen všeobecné, ale především odborné, a to i dívčí. Od 2. pol. 19. století vzniká jiţ i základ předškolního vzdělávání, v roce 1908 bylo na území Prahy jiţ 40 mateřských škol. V období první republiky odborníci hledali, zkoušeli a vytvářeli vhodný školský systém pro rozvíjející se společnost, jejich koncepce však jiţ bohuţel nebyly realizovány, Československo bylo okupováno německými vojsky a samospráva v oblasti školství byla na dlouhou dobu převedena na stát. Od roku 2004 vstoupil v platnost nový školský zákon, který spolu se změnou územního uspořádání obnovil podmínky pro uplatňování vlivu samosprávy na vývoj školství a vzdělanosti na spravovaném území, ale i zodpovědnosti za celou tuto oblast. Povinná školní docházka se v od 2. poloviny 18. století, kdy byla šestiletá postupně vyvíjela na 8 let ve 2. polovině 19. století a po řadě experimentů ve 2. polovině 20. století se ustálila na 9 letech. Rovněţ způsob jejího plnění se v období od druhé poloviny 19. století příliš nezměnil je moţno ji plnit buď na 2. stupni základních škol (dříve hlavních nebo později měšťanských) nebo na niţších stupních středních škol (dnes víceletá gymnázia, dříve gymnázia nebo reálné školy). Vzdělávání učitelů zaznamenalo největší změny od původní přípravy učitelů triviálních a hlavních škol při normálních školách v preparandiích nebo později ve specializovaných učitelských ústavech. Z historického vývoje počtu vzdělávacích institucí pro učitele a učitelky je rovněţ patrný vývoj feminizace tohoto povolání. Ještě na počátku 20. století bylo toto povolání ryze muţskou záleţitostí. S postupujícím emancipačním procesem se pak v průběhu dvacátého století stává povoláním řady ţen. V současné době je u pedagogických pracovníků zpravidla poţadováno vysokoškolské studium odpovídajícího zaměření a je nastaven systém doplňujícího a průběţného vzdělávání. To, co se však vytratilo z přípravy 54

pedagogů, je praktická zkušenost, která byla vyţadována při přípravě jak v preparandiích, tak na učitelských ústavech. Financování školství úzce souvisí s rolí státu a jeho odpovědnosti za organizování vzdělávání. Od okamţiku, kdy stát na sebe převzal nejprve částečnou odpovědnost za organizaci vzdělávání a školství a později aţ celou odpovědnost, postupně projevuje svůj podíl a vliv na jeho realizaci tím, ţe se podílí na jeho financování. V současné době hradí stát formou normativů převáţně náklady na platy zaměstnanců škol a ostatní osobní náklady, učební pomůcky a učebnice (podrobněji viz výše). Úkoly samosprávy při zajišťování školství na území Prahy se v jednotlivých časových obdobích velmi významně liší. Některé kontrolní mechanismy si ponechal stát ve své působnosti a obce nebo Praha je vykonávají v přenesené působnosti, nebo si je stát ponechal a zřídil si na ně vlastní kontrolní orgány (Česká školní inspekce). 55

4 Závěr Komparací jednotlivých časových období se podařilo získat poznatky o vývoji školství v českých zemích a o výkonu samosprávy v oblasti školství na území hl. m. Prahy od josefínských reforem do současnosti. Získané výsledky lze shrnout do následujících závěrů, které zároveň odpovídají na stanovené výzkumné podotázky. Reformy školství zahájené Marií Terezií roku 1774 poloţily základ školské soustavy s navazujícími vzdělávacími stupni a povinnou školní docházkou. Díky těmto reformám byla vytvořena síť vzdělávacích institucí poskytující základní vzdělávání na území českých zemí i města Prahy a rovněţ bylo nastartováno převzetí odpovědnosti státu za jeho vzdělávací a vzdělanostní politiku. Byly vytvořeny základní instituce státu kontrolující naplňování cílů vzdělávací politiky státu. Rozvoj průmyslu a vznik manufaktur ve 30. letech 19. stol., národnostní uvědomování a liberalismus přinesly nové vzdělávací potřeby. Legislativní rámec byl velmi dobře propracován a aţ na některé úpravy vydrţel téměř sto let. Školský zákon z roku 1869 prodlouţil povinnou školní docházku na osm let, posílil vliv státu, stát plně převzal garance za řízení škol a výchovu mládeţe. Pouze zřizování a financování škol zůstalo v kompetencích obcí. Církev směla zřizovat školy, ale její vliv byl omezen a i podmínky pro zřizování škol jí byly zpřísněny. Základním typem školy se stala osmiletá obecná škola. Po páté třídě bylo moţno navštěvovat tříletou měšťanskou školu (která poskytovala niţší střední vzdělání na vyšší úrovni neţ škola obecná), popř. školy střední, tj. reálnou školu nebo gymnázium. Po absolvování měšťanky nebo niţšího stupně střední školy bylo moţno pokračovat ve studiu na některé střední odborné škole. V tomto období Praha velmi aktivně na svém území rozvíjela síť mateřských škol i ostatních škol a to zejména škol středních ať uţ odborných nebo středních škol dívčích. Také školský zákon z roku 1869 byl dobře propracován a vydrţel i přes období první republiky a úpravy, které byly přijaty, se týkaly doplnění osnov, menšinových škol. Školský systém zůstal zachován s malými úpravami i po vzniku Československé republiky v r. 1918. Jedním z hlavních úkolů nového státu však bylo vytvoření jednotných podmínek pro vzdělávání na celém území a vyrovnat rozdíly v různých částech země: v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Ukrajině. V letech 1919 1923 bylo přijato několik legislativních norem, z nichţ, nejvýznamnější byl tzv. Malý školsky zákon z června 1922. Struktura českého školství jím zůstala nedotčena a podařilo se ji rozšířit na Slovensko a později aţ na Podkarpatskou Rus. Ve 20. a 30. letech byla započata snaha o zkvalitnění obsahů vzděláni, o sblíţení jednotlivých typů středních škol, o vyváţení vzdělávaní všeobecného a odborného a koncipování jednotné střední školy. Praha v tomto období řešila 56

úkoly související s jejím rozšířením a kompetencemi jednotlivých školských rad a tzv. "přiškolením". Školskou legislativou po roce 2004 byly cíle a úkoly v oblasti školství nataveny v souladu s dikcí Ústavy České republiky článku 8, tak aby bylo zajištěno právo na vzdělání. Oblast školství je upravena jednak školským zákonem a zákonem o pedagogických pracovnících a dlouhou řadou předpisů souvisejících z oblasti nejen výchovy a vzdělávání (předškolní, základní, střední, vyšší odborné, základní umělecké, jazykové), ochranné výchovy, ústavní výchovy, preventivně výchovné péče, školských sluţeb, ale i oblasti péče o pedagogické pracovníky, pracovní právo, bezpečnost práce, bezpečnost ve školách a školských zařízeních, dalšího vzdělávání, uznávání odborné kvalifikace, rekvalifikace, z oblasti financování činnosti škol a školských zařízení, správy majetku a účetnictví, kontroly, informací a statistiky. Dále legislativa umoţnila vznik církevních škol a tím byla státem obnovena moţnost církve ovlivňovat vzdělávání obyvatel. Ve srovnání s předchozími obdobími, v nichţ byla realizována samospráva v oblasti školství na území města Prahy orgány města, je současný legislativní rámec velmi nepřehledný díky častým novelizacím a rozsáhlý jak pro úředníky vykonávající správní činnosti v oblasti školství, tak pro pracovníky škol (ať jiţ pedagogické či nepedagogické) a školských zařízení. Síť škol na území hlavního města je u základních a středních škol dostatečná, a pokrývá zcela potřeby obyvatel Prahy, nedostatečná je v současné době jen kapacita míst v předškolních zařízeních. Vzdělávání učitelů zaznamenalo největší změny od původní přípravy učitelů triviálních a hlavních škol při normálních školách v preparandiích nebo později ve specializovaných učitelských ústavech je v současné době u pedagogických pracovníků zpravidla poţadováno vysokoškolské studium odpovídajícího zaměření a je nastaven systém doplňujícího a průběţného vzdělávání. To, co se však vytratilo z přípravy pedagogů je praktická zkušenost, která byla vyţadována při přípravě jak v preparandiích, tak na učitelských ústavech, současný systém přípravy pedagogických pracovníků je zaměřen na teoretickou přípravu a praktická výuka v průběhu přípravy na škole je minimální i kdyţ i nadále existují fakultní školy. Na vývoji počtu a struktury vzdělávací institucí učitelů lze také pozorovat feminizaci tohoto povolání v průběhu 20. století. Tato oblast je však na samostatné zkoumání, neboť je nutné analyzovat jak vývoj školství, tak i emancipační proces a celospolečenské jevy. Financování školství úzce souvisí s rolí státu a jeho odpovědnosti za organizování vzdělávání. Od okamţiku, kdy stát na sebe převzal nejprve částečnou odpovědnost za organizaci vzdělávání a školství, postupně prosazuje svůj podíl a vliv na jeho realizaci svým podílem na jeho financování. V současné době hradí stát formou normativů převáţně 57

náklady na platy zaměstnanců škol, ostatní osobní náklady, učebním pomůcky a učebnice a to i u škol jiných zřizovatelů neţ je stát a územně samosprávné celky. Úkoly samosprávy při zajišťování školství na území Prahy se v jednotlivých časových obdobích velmi významně liší. Některé kontrolní mechanismy si ponechal stát ve své působnosti a obce nebo Praha je vykonávají v přenesené působnosti nebo si stát zřídil vlastní kontrolní orgány jako je Česká školní inspekce. Školství je jednou z oblastí v níţ stát i územně samosprávné celky investují do budoucnosti celé společnosti, promítají se do něj všechna pozitiva i negativa společnosti. Školství na území českých zemí i na území Prahy má dlouholetou tradici, v 19. i ve 20. století patřily české země v prováděných srovnáních vzdělanosti obyvatel na přední místa Evropě a doufám, ţe i do budoucna bude docházet ke zvyšování kvality školského systému i vzdělávání jak v Praze, tak i v českých zemích. 58

5 Přílohy Příloha č. 1 Časová osa období od josefínských reforem do roku vydání školského zákona v r. 1869... 60 Příloha č. 2 Rozvoj národních škol a všeobecného vzdělávání v českých zemích v období 1775-1868... 63 Příloha č. 3 Generační gramotnost v českých zemích v letech 1800-1869,dle sčítání lidu z roku 1890... 64 Příloha č. 4 Časová osa období od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky). 65 Příloha č. 5 Rozvoj národních škol a všeobecného vzdělávání v českých zemích v období 1871-1918... 67 Příloha č. 6 Rozvoj středních škol v českých zemích v období 1869-1910... 67 Příloha č. 7 Generační gramotnost v českých zemích v letech 1880-1899, dle sčítání lidu z r. 1910, srovnávací data jsou ze sčítání r. 1880 a 1921... 68 Příloha č. 8 Časová osa období od vzniku samostatné Československé republiky do 15.března 1939... 69 Příloha č. 9 Přehled národních škol v Československu ve 20. a 30. letech 20. století... 70 Příloha č. 10 Přehled středních škol v Československu ve 20. a 30. letech 20. století... 71 Příloha č. 11 Procento gramotných z celkového počtu obyvatel v roce 1930... 71 Příloha č. 12 Časová osa období od roku 1939, poválečný vývoj a jednotná škola... 72 Příloha č. 13 Přehled školství v českých zemích v období 1949-1959... 75 Příloha č. 14 Časová osa období po přijetí školského zákona v roce 2004 (od roku 2004 po současnost)... 76 Příloha č. 15 Schéma vzdělávacího systému České republiky v roce 2010/11... 77 Příloha č. 16 Přehled financování v letech 2003-2011 na území hl. m. Prahy... 78 59

Příloha č. 1 Časová osa období od josefínských reforem do roku vydání školského zákona v r. 1869 Marie Terezie - nástup na trůn 1740 1740 Vpád Fridricha II. do Slezska Korunovace Marie Terezie českou královnou 1743 1741 Začátek války o rakouské dědictví, trvala do roku 1748 1. tereziánský katastr Zavedena zlatková měna Krajští hejtmani se stali placenými úředníky, tím došlo k postátnění krajských úřadů, navýšení počtu krajů v Čechách z 12 na 16 a na Moravě na 6 Nová správní reforma, zřízeno zemské gubernium v čele s nejvyšším purkrabím Vstoupil v platnost Tereziánský trestní zákoník sjednocující trestní právo v rakouských a českých zemích Nový školní řád pro obecné (triviální), hlavní a normální školy pro rakouské a české země - jednotná soustava, povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let Jednotný celní řád - základ jednotného vnitrostátního trhu českých a rakouských zemí Zrušení jezuitských knihoven = včlenění do univerzitních knihoven a zpřístupnění veřejnosti 1748 1750 1749 Změna státoprávního postavení českých zemí v rámci habsburské monarchie 1751 1751 První sčítání obyvatelstva Čechy 1,97 mil., Morava a Slezsko 1,04 mil. Celkem 3,01 mil. obyvatel 1762 1760 Zřízení studijní dvorské komise - nastaven základ ústřední školské správy 1756 Začala sedmiletá válka, trvala do roku 1763 1770 Od roku 1762 Pravidelně probíhaly soupisy obyvatelstva 1774 1773 Zrušení jezuitského řádu - majetek v českých zemích převeden do studijního fondu určeného na podporu školství 1775 1775 Nevolnické povstání - končí poráţkou u Chlumce nad Cidlinou=>nový robotní patent 1777 1778-1779 Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví Marie Terezie - umírá 29. listopadu 1780 1780 Josef II. nástup na trůn Vydán patent o zrušení nevolnictví v zemích koruny české => příliv obyvatel do měst a do škol Reorganizace soudnictví v českých zemích, byly zavedeny tři soudní instance Spojení čtyř praţských měst - Staré město, Malá strana, Nové město a Hradčany - do jednoho správního celku se společným magistrátem Občanský zákoník 1. díl vstoupil v platnost - zásady občanského práva pro příslušníky všech stavů 1.11. 1781 13.10. 1781 Vydán toleranční patent Josefa II. - legalizoval tři konfese a zrovnoprávnil je s katolíky 1783 1781 Zrušení klášterů a řádů, které se nevěnovaly školství, vědecké činnosti nebo péči o nemocné. 1784 1785 Reorganizace městské správy - nahrazení městských rad regulovanými magistráty 1787 1790 20. února umírá Josef II. Leopold II. nástup na trůn 1790 1791 Korunovace Leopolda II. českým králem a při té příleţitosti se v Klementinu konala 1. průmyslová výstava na evropském kontinentě 1. března umírá Leopold II. 1792 1792 František I. nástup na trůn Zaloţena Akademie výtvarných umění v Praze Zaloţen Český stavovský polytechnický institut v Praze Jmenován K. W. Metternich ministrem zahraničních věcí. Zahájena výuka hudby na Konzervatoři v Praze 1799 1798 - Napoleonské války 1815 1803 1804 František I. povýšil Rakousko na císařství 1809 1805 Bitva tří císařů u Slavkova 1811 1811 Vyhlášen státní bankrot v Rakousku v důsledku vleklých válek 60

Vstoupil v platnost Všeobecný občanský zákoník - zavádějící jednotné občanské právo pro příslušníky všech stavů Zaloţeno Vlastenecké (dnes Národní) muzeum Vstoupilo v platnost provizorium pozemkové daně, odstraňují nerovnost ve zdanění rustikálu a dominikálu Zaloţeny základy odborné české terminologie vydáno několik odborných děl J. Jungmann, A. Marek, J. V. Sedláček, J. S. Presl Ve Stavovském divadle se v neděli a ve svátek začala konat pravidelná česká představení. 1812 1817 Patent o zavedení nové berní soustavy, jejíţ součástí měl být i stabilní katastr. 1818 1819 Konference zástupců 9 největších německých států iniciovaná ministrem Mettrenichem výsledkem tzv. Karlovarská usnesení, zavádějící přísnější kontrolu univerzit a tisku. 1820 1820 Kongres mocností Svaté aliance v Opavě formuloval právo velmocí na intervenci proti revoluci v kterékoliv zemi 1820 1821 Začal vycházet první vědecký časopis Krok, česky psaný - J. S. Presl 1824 1831-1832 Epidemie cholery v českých zemích Zaloţena Matice česká 1831 1832 Zahájen pravidelný provoz na koněspřeţné ţeleznici z Budějovic do Lince 2. března umírá František I. 1835 1835 Ferdinand V. nástup na trůn J. E. Purkyně veřejně formuloval základní myšlenky buněčné teorie stavby ţivočišných organismů. 1837 1836 7. září Ferdinandova korunovace českým králem Vydán dvorský dekret, který zakazoval práci 1842 1845 Velké protirobotní hnutí na Opočensku dětí do 9 let a stanovil rozsah pracovní doby pro děti: do 10 let max. 10 hodin denně, od 12 do 16 let max. 12 hod. denně. V Praze otevřena Měšťanská beseda 1846 1846 Dvorský dekret o výkupu z roboty Hladové bouře v moravských a slezských městech Březen - vydána Svatováclavská petice obsahující jazykové, státoprávní i liberální poţadavky Červenec - zahájeno jednání ústavodárného sněmu Říjen - povstání ve 50dni, sněm i císař opouštějí Vídeň 1847 1848 Revoluční rok revoluce v Itálii, Francii, Olomouci Německu, Maďarsku 1848 1848 Červen - slovanský sjezd; praţské povstání, boj na barikádách; nad Prahou vyhlášen stav obleţení; rozpuštěn Národní výbor; zahájeno zatýkání. 1848 1848 Září - ústavodárný sněm zrušil poddanství a feudální povinnosti za náhrad 1848 1848 V v arcibiskupském paláci abdikoval 2. prosince Ferdinand V. František Josef I. nástup na trůn 1848 1849 4. března vydána ústava tzv. "okrojovaná ústava" obnovující centralismus a posilující pravomoci císaře. 7. března byl v Kroměříţi vojskem rozehnán sněm. Květen - zatčení vedoucích představitelů českých demokratů - bylo vyneseno 28 rozsudků smrti 1849 1849 Květen - vyhlášen stav obleţení nad Prahou, Hradcem Králové, Josefovem, Terezínem - trval do roku 1953. 1849 1850 Změna v realizaci správy státu - patrimoniální správa byla nahrazena státními úřady i soudy a samosprávou na úrovni obcí. Tři české země - Čechy, Morava a Slezsko byly rozděleny na politické- okresy a menší soudní okresy. Zaloţeny ţelezárny v Kladně a Ringhofferova vagónka v Praze na Smíchově. Konkordát mezi rakouskou státní mocí a katolickou církví. Prohraná válka o drţavy v severní Itálii (bitva u Solferina); odvolán Bach a představitelé neoabsolutismu. 1852 1855 Zrušena okresní hejtmanství a došlo ke spojení politické a soudní správy - vznik smíšených okresních úřadů. 1855 1856 Umírá K.H. Borovský a J.K. Tyl 1859 1860 20. 10. vydán Říjnový diplom, v němţ císař slíbil provedení liberálních reforem podle federalistického principu. 61

26. února vyhlášena nová ústava tzn. zavedené neúplné konstituční monarchie. posílení moci říšské rady (jmenovaná panská a volená poslanecká sněmovna). Bez volebního práva - lidé pracovně závislí, ţeny a mladí do 24 let, ostatní dle výše odevzdávaných daní. Byla přijata série ústavních zákonů zavádějících demokratické svobody, národnostní rovnoprávnost, spolčovací a shromaţďovací právo a jeho úprava. Probíhaly manifestační tábory lidu na řadě míst v českých zemích za demokratická, občanská, sociální a národnostní práva. Obnovení rozdělení moci na úrovni okresů na moc soudní, zákonodárnou a výkonnou. Opět zřízeny politické okresy v čele s hejtmany. Zavedená všeobecná branná povinnost a základní vojenská sluţba na tři roky. 1861 1866 Červen-srpen Prusko-rakouská válka => odchod Rakouska z Německého spolku. Říjen, odstoupení Benátska sjednocenému Italskému království a jeho uznání Rakouskem. 1867 1867 Přijata tzv. "prosincová ústava" habsburské mocnářství bylo rozděleno na dvojstátí Rakousko- Uhersko. Země koruny české se ocitly v tzv Předlitavsku. 1868-1868 Poloţen základní kámen Národního divadla. 1871 1868 1868 Uvolněn dosavadní vztah státu a katolické církve. Vydán soubor zákonů v oblasti školství, rodinného a manţelského ţivota. 1868 1869 Vydán nový školský zákon, zavedena povinná osmiletá školní docházka. zdroj Kovářová, S.: Dějepis I. České dějiny v datech, s. 234-341, Kovářová, S.: Dějepis II. České dějiny v datech, s. 7-28 a www.wikipedia.cz 62

Příloha č. 2 Rozvoj národních škol a všeobecného vzdělávání v českých zemích v období 1775-1868 Rok Národní školství Ţáci v tisících celkem z toho celkem z toho hlavní školy další městské triviální hlavní školy další městské triviální 1775 1000 - - - 30,0 - - - 1780 1881 15 28 1837 88,7 2,5 2,5 83,7 1785 2218 15 24 2178 142,8 3,7 3,0 136,1 1790 2579 24 20 2534 187,5 8,1 2,0 177,4 1795 2544 33 50 2461 216,7 - - - 1808 2427 31 37 2359 251,5 - - - 1828 3201 43 37 3121 448,3 - - - 1830 5147 69 - - 729,2 - - - 1835 5406 69 - - 762,8 - - - 1840 5398 71 773,5 - - - 1845 5510 77 808,7 - - - 1847 5501 77 823,5 - - - 1850 5546 84 828,1 - - - 1853 5596 93 858,7 - - - 1860 5976 137 930,5 1863 6062 163 925,5 - - - 1868 6246 139 931,4 zdroj Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu Tab. č. 1 s. 64, Tab. č. 2 str.70, Tab. č. 6 s. 88 63

Příloha č. 3 Generační gramotnost v českých zemích v letech 1800-1869, dle sčítání lidu z roku 1890 Školní docházka v letech Čechy Morava Slezsko české země Čechy Morava Slezsko české země Čechy Morava Slezsko české země Počet osob v kaţdé skupině v tisících 1806-1821 1816-1831 1826-1841 1836-1851 1846-1861 1856-1871 1866-1881 Uměli číst a psát v % 68,76 75,04 81,84 87,87 91,41 93,70 96,13 62,14 66,94 73,37 80,99 85,59 89,17 92,51 54,77 51,10 61,73 73,49 77,77 83,78 89,22 66,43 71,68 78,41 85,15 89,00 91,86 94,67 Uměli jenom číst v % 10,37 9,05 7,34 4,61 3,49 2,17 1,20 17,41 16,48 14,58 10,46 7,89 5,45 3,19 20,85 27,47 22,16 15,02 14,02 9,81 5,04 12,63 11,94 10,12 6,80 5,33 3,53 2,01 Neuměli ani číst ani psát v % 20,87 15,91 10,82 7,52 5,10 4,13 2,67 20,45 16,58 12,05 8,55 6,52 5,38 4,30 24,38 21,43 16,11 11,49 8,21 6,41 5,74 20,94 16,38 11,47 8,05 5,67 4,61 3,32 28 191 463 704 917 1134 1324 zdroj Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu Tab. č. 3 s. 71 64

Příloha č. 4 Časová osa období od r. 1869 po vznik samostatné Československé republiky (od přijetí školského zákona v roce 1869 po vznik samostatné Československé republiky) Duben - nová tzv. "dubnová ústava"- přímé volby do říšského sněmu Říjen - vstup českých poslanců do říšského sněmu - konec pasivní rezistence. Duben - vydána Stremayerova jazyková nařízení, která zrovnoprávnila češtinu s němčinou ve vnějších úředních jednáních úřadů i u soudů. Druhá vlna sociálního zákonodárství - povinné pojištění dělníků a zaměstnanců při nemocech a pro případ úrazu. Uzákoněno měnová reforma - zlatky nahrazeny korunovým a haléřovým systémem (zlatka = 2 koruny) Národopisná výstava československá v Praze Badeniho jazykové zákony zrovnoprávňující češtinu i ve vnitřním styku úřadů => demonstrace => stanné právo nad Prahou 1869 Vydán nový školský zákon, zavedena povinná osmiletá školní docházka. 1873 1873 Květen - krach na vídeňské burze, počátek hospodářské krize 1879 1879 Podepsána tajná smlouva mezi Rakousko- Uherskem a Německem - základ Trojspolku (v r. 1882 se připojí Itálie. 1880 1884-1885 1887-1888 Novely ţivnostenského zákona zahájena vlna tzv. sociálního zákonodárství - stanovena maximální prac. doba v některých odvětvích, zakázána práce dětí do 14 let. 1891 Jubilejní zemská výstava v Praze 1892 1893 Začátek bojů za všeobecné hlasovací právo v českých zemích, demonstrace, sráţky s policií i vojskem =>vyhlášení výjimečného stavu a proces s tzv. Omladinou 1895 1896 Badeniho volební reforma - vedle stávajících kurií byla zřízena pátá všeobecná, v níţ mohli volit všichni muţi starší 24 let bez daňového cenzu. 1897 1898 Další pokusy o uspořádání jazykových poměrů v českých zemích Gautschova a Thunova jazyková nařízení - opět neúspěšné. Vyšel první slabikář s ilustracemi M. Alše 1898 1900 Sčítání obyvatel v českých zemích celkem 9,372 mil. obyvatel T.G. Masaryk zaloţil Českou stranu lidovou - realistickou Září - listopad - demonstrace v mnoha místech v českých zemích; generální stávka 28. listopadu. 28. června - v Sarajevu atentát na následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda de Este. Odjel do zahraničí T. G. Masaryk, E. Beneš, a M. R. Štefánik Duben zavedení přídělového systému a nouzového válečného zásobování (lístky na chleba). 1900 1900 Další vlna krize - stávky horníků za zvýšení mezd a zkrácení prac. doby 1905 1907 První všeobecné volby do říšské rady, volit mohl kaţdý muţ starší 24 let. 1914 1914 12. srpna - vzájemné vyhlašování války mezi státy Trojspolku (s výjimkou Itálie) a Trojdohody. 1914-1915 1914-1915 Byli zatčeni nejvýznamnější představitelé českého politického ţivota (K. Kramář, A. Rašín, J. V. Klofáč, V. Dyk, starosta Sokola J. Schneider) byli odsouzeni k smrti v r. 1917 amnestováni. 1915 1916 Skupina kolem TGM v únoru vytvořila Českou národní radu (později Československou) 21. listopadu umírá František Josef I. 1916 1916 Nastupuje na trůn Karel I. Vlna hladových a protidrahotních demonstrací a stávek v českých zemích. Bitva u Zborova, česká legionářská jednotka se zde střetla s vojsky centrálních mocností. 1917 1917 Vznik československých legií v Rusku, ve Francii a v Itálii. 1917 1918 Přijetí Tříkrálové deklarace shromáţděním českým poslanců, právo národů na sebeurčení a spojení Čechů a Slováků v rámci federalizovaného Rakouska - Uherska. Leden - generální stávka a v průběhu 1918 1918 Povstání v Boce Kotorské. 65

celého roku probíhá řada demonstrací a stávek za mír, svobodu a chléb Květen v Pittsburghu podepsána dohoda o příštím státním spojení Čechů a Slováků. 1918 1918 Červen-září Národní radu československou uznaly, jako základ příští vlády, Francie, V. Británie, USA. Obnovena činnost Národního výboru 1918 1918 14. října - generální stávka místy s vyhlášením samostatné Československé republiky 14. - 18. října vydána Washingtonská deklarace, vytvořena čs. vláda v zahraničí v čele s TGM, E. Benešem a M. R. Štefánikem. TGM prezidentem. zdroj Kovářová, S.: Dějepis II. České dějiny v datech, s. 27-114, www.wikipedia.cz 1918 1918 Národní výbor v Obecním domě v Praze vyhlásil československý samostatný stát. 66

Příloha č. 5 Rozvoj národních škol a všeobecného vzdělávání v českých zemích v období 1871-1918 Rok Národní školství z toho Děti ve školním věku (v tis.) Ţáci, bez soukromých škol a domácích ţáků (v tis.) Podíl ţáků se všeobecným vzděláním celkem měšťanské obecné školy školy (v %) 1871 6 114 25 6 089 1 300,4 984,5 75,71 1875 6 555 129 6 426 1 315,6 1 127,7 85,72 1880 6 990 204 6 786 1 266,3 1 231,4 97,24 1890 7 717 314 7 403 1 471,3 1 400,6 95,19 1900 8 569 564 8 005 1 606,5 1 558,5 97,01 1910 9 647 878 8 769 1 774,9 1 708,8 96,28 1918 9 855 944 8 911 1 723,3 1 657,2 96,16 zdroj Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu s. 112 Příloha č. 6 Rozvoj středních škol v českých zemích v období 1869-1910 Rok Gymnázia všech typů a reálné školy Ţáci (v tis.) Podíl ţáků v počtu mládeţe odpovídajícího věku (v %) 1869 65 18,2 1,50 1880 111 31,9 2,43 1890 116 31,9 2,24 1900 158 41,6 2,69 1910 191 53,8 3,12 zdroj Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu s. 123 67

Příloha č. 7 Generační gramotnost v českých zemích v letech 1880-1899, dle sčítání lidu z r. 1910, srovnávací data jsou ze sčítání r. 1880 a 1921 Školní docházka v letech v po reformně Čechy Morava Slezsko české země Čechy Morava Slezsko české země Čechy Morava Slezsko české země vstupní data z roku 1880 1850-1859 1860-1869 1870-1879 1880-1889 1890-1899 Uměli číst a psát v % srovnávací data z roku 1921 86,14 94,56 97,11 98,78 99,22 99,31 97,11 79,64 91,37 94,62 97,35 98,57 99,12 96,04 73,52 87,94 91,70 95,11 97,25 98,87 95,49 83,59 93,33 96,08 98,14 98,92 99,23 96,72 Uměli jenom číst v % 5,35 1,23 0,53 0,17 0,09 0,05 0,37 9,94 3,31 1,58 0,55 0,19 0,08 0,47 14,64 5,84 2,89 1,13 0,48 1,13 0,79 7,18 2,05 0,97 0,34 0,14 0,06 0,50 Neuměli ani číst ani psát v % 8,51 4,24 2,36 1,05 0,69 0,64 2,52 10,42 5,32 3,80 2,10 1,24 0,80 3,19 11,84 6,22 5,41 3,76 2,27 1,00 3,72 9,23 4,62 2,95 1,52 0,94 0,71 2,78 zdroj Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu s. 89, a tab. 9 s. 113, s. 177 68

Příloha č. 8 Časová osa období od vzniku samostatné Československé republiky do 15.března 1939 14. - 18. října vydána Washingtonská deklarace, vytvořena čs. vláda v zahraničí v čele s TGM, E. Benešem a M.R. Štefánikem. TGM prezidentem. Okolkování rakouských bankovek - vznik československé měny 25.2. 1918 1918 Národní výbor v Obecním domě v Praze vyhlásil československý samostatný stát. 1918 1919-1920 Mezinárodní konference v Paříţi o poválečném uspořádání Evropy - územní vymezení Československého státu. Přijat zákon o pozemkové reformě. 1919 1919 Duben - červenec vojenský konflikt mezi ČSR a Maďarskem. Červen - obecní volby v českých zemíchvytvořena rudo zelená koalice v čele s V. Tusarem. Volby do Národního shromáţdění - duben. Vítěz čs. sociální demokracie. Únor - sčítání obyvatel ČSR celkem 13,003446 mil. z toho 10,009587 v českých zemích. 1919 1920 29. 2. přijata Ústava ČSR - volební právo volit poslance měli muţi i ţeny starší 21 let. Vydán i jazykový zákon. 1920 1920 Srpen - podepsána tzv. Malá dohoda 1921 1923 5. ledna - atentát na A. Rašína - ministra financí, strůjce finanční reformy. Uzavření spojeneckých smluv s Francií a Itálií. 1924 1926 Vstoupily v platnost zákony o sociálním pojištění. Zavedení starobní penze zaměstnaných muţů i ţen po 60. Leden - vstoupil v platnost zákon územně správní organizaci ČSR - 4 země - Čechy, Moravskoslezská země, Slovensko, Podkarpatská Rus. Politické okresy a menší soudní okresy a samospráva se zastupitelstvy ze dvou třetin volenými. Prosinec - sčítání obyvatel ČSR celkem 13,998497 mil. z toho 10,674386 v českých zemích Za protistátní činnost rozpuštěny některé nacionalistické strany (DNSAP, DNP) Prosinec - abdikace TGM. Volba dr. E. Beneše prezidentem ČSR. 1928 1929 24.10. Černý pátek na New Yorské burze - začátek hospodářské krize. 1930 1930-1932 Demonstrace průvody dělníků a nezaměstnaných (Radotín, Duchcov, Košúty atd.) stávky (Most, Kladno, Ostrava, Rosice). počet nezaměstnaných přesáhl 1 mil. 1933 1935 Uzavřena smlouva o vzájemné pomoci a spolupráci se Sovětským svazem. 1935 1936 Válka ve Španělsku - ČSR - taktika nevměšování. Anexe Rakouska - Německem 1938 1938 Květen - vyhlášena částečná mobilizace z důvodu pohybu německých vojsk směrem k českým hranicím. Květen - červen, obecní volby v českých oblastech vítězství demokratických stran v oblastech s převahou německého obyvatelstva vítězí Henleinova Sudetoněmecká strana. 22.-23. září, vlna demonstrací a generální stávka. Odstoupení vlády, nová vláda v čele s generálem Syrovým vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Dr. Beneš abdikoval a později odešel do emigrace, kde byl od roku 1940 exilovým prezidentem, který jmenoval exilovou vládu. 13. - 14. březen, odhlasoval slovenský sněm vznik samostatného slovenského státu. 1938 1938 Stupňující se nátlak Němců na odstoupení pohraničí - Sudet. Vyslání "vyšetřující a zprostředkující" mise lorda Runcimana do ČSR. Výzva české vládě z Francie a Anglie k odstoupení Sudet Německu. 1938 1938 29.-30. září, podepsána v Mnichově dohoda o odstoupení pohraničních území Německu, Těšínsko Polsku a jiţní Slovenko a Podkarpatskou Rus Maďarsku, dohodu podepsali zástupci Německa, Francie, Anglie a Itálie. 1938 1938 prezidentem se stal Emil Hácha zdroj Kovářová, S.: Dějepis II. České dějiny v datech, s. 114-184 a www.wikipedia.cz 1939 1939 15. března - prezident Hácha podepsal v Berlíně kapitulaci ČSR a Německo obsadilo zbytek českých zemí. Následně zřízen Protektorát Čechy a Morava. 69

Příloha č. 9 Přehled národních škol v Československu ve 20. a 30. letech 20. století Národní školství Ţáci v tisících Rok z toho z toho Československo české země Slovensko Podkarpatská Rus Československo české země Slovensko Podkarpatská RUS Obecné školy Obecné školy 1921 13 633 9 730 3 373 530 1 804,2 1 380,4 356,6 67,2 1925 16 984 9 870 3 522 565 1 296,3 934,6 306,4 55,3 1930 14 900 10 266 3 932 702 1 719,0 1 141,7 480,3 97,0 1935 15 257 10 372 4 141 744 1 799,0 1 106,7 549,0 143,3 1937 - - 4 297 800-529,7 - Měšťanské školy Měšťanské školy 1921 1 564 1 442 113 9 251,0 247,5 24,5 2,0 1925 1 702 1 555 131 16 321,5 288,7 28,4 4,4 1930 1 868 1 709 141 18 231,8 198,6 27,4 5,8 1935 1 973 1 765 175 33 449,6 374,5 65,4 9,8 1937 - - 232 49-71,3 - zdroj. Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu tabulka č 23 s. 200 70

Příloha č. 10 Přehled středních škol v Československu ve 20. a 30. letech 20. století Střední školy Ţáci v tisících Rok z toho z toho Československo české země Slovensko Podkarpatská Rus Československo české země Slovensko Podkarpatská Rus 1920 300 253 44 3 86,8 73,1 12,3 1,4 1925 301 256 41 4 91,9 77,1 13,2 1,6 1925 287 240 42 5 400,1 81,3 16,6 2,3 1929 288 239 44 5 81,0 62,1 16,6 2,3 1935 292 239 46 7 133,0-25,1 - zdroj. Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu tabulka č 24 s. 203 Příloha č. 11 Procento gramotných z celkového počtu obyvatel v roce 1930 Země Uměli číst i psát Uměli pouze číst Neuměli ani číst ani psát české země 98,39 0,29 1,32 Slovensko 90,03 1,81 8,16 Podkarpatská Rus 68,02 1,10 30,88 Československo 95,29 0,64 4,07 zdroj. Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu s. 212 71

Příloha č. 12 Časová osa období od roku 1939, poválečný vývoj a jednotná škola 13. - 14. březen, odhlasoval slovenský sněm vznik samostatného slovenského státu. V českých zemích uplatňovány některé německé zákony. Vládu přebírá říšský protektor, česká vláda má jen velmi omezené pravomoci. Represe vůči obyvatelstvu, zatýkání odpůrců a odbojářů, uplatňování norimberských zákonů; po atentátu na Heydricha vyhlášeno stanné právo. Duben, vyhlášen Košický vládní program, vytvořena Česká národní rada - vrcholný orgán odboje. Květen - červen, vydán soubor dekretů o národní správě, konfiskaci majetku Němců, kolaborantů a zrádců - tzv. Benešovy dekrety. Národní soudy s představiteli nacistické moci, členy protektorátních vlád, příslušníky gestapa, konfidenty a zrádci. Volby do Ústavodárného národního shromáţdění, v českých zemích zvítězili komunisté (40,2%) na Slovensku zvítězila demokratická strana (61,4%). Podle výsledků voleb reorganizovány národní výbory na všech úrovní. Jmenována nová vláda v čele s K. Gottwaldem. Únor, vládní krize, demise nekomunistických ministrů, demonstrace a manifestace na řadě míst, hlavně na Václavském a Staroměstském náměstí. Květen - volby do Národního shromáţdění - jednotná kandidátka. Přijat zákon o táborech nucené práce a zákon o ochraně lidově demokratické republiky. Reorganizace územní správy - zrušeny země Čechy, Morava a Slezsko nahrazeny kraji v čela s národními výbory; sjednocena struktura politických a soudních okresů. Sčítání lidu - Československo 12,338450 mil. obyvatel, české země 8,896133. Slánský vyloučen z KSČ, zbaven všech funkcí a souzen. Měnová reforma s diferencovanou výměnou peněz od kurzu 5:1 aţ po 50:1. Zrušen přídělový systém. Roste tlak na kolektivizaci zemědělství. Umírá Ant. Zápotocký. Prezidentem je zvolen Ant. Novotný. Přijata Ústava Čs. socialistické republiky (ČSSR) obsahovala paragraf o vedoucí úloze KSČ. 1939 1939 15. března - prezident Hácha podepsal v Berlíně kapitulaci ČSR a Německo obsadilo zbytek českých zemí. Následně zřízen Protektorát Čechy a Morava. 1939 1939 1. září, napadení Polska, začátek druhé světové války, postupně se připojuje většina evropských států a velmocí. 1939-1945 1939-1945 Útěk vojáků a některých obyvatel do zahraničí, formování zahraničních jednotek ve Francii, Anglii a Sovětském svazu, která se zapojily do bojů proti Německu. 1945 1945 Květen, demonstrace obyvatelstva v různých částech republiky, praţské povstání, osvobození, kapitulace Německa a konec války. 1945 1945 Prezidentskými dekrety znárodněny banky, pojišťovny, doly, hutě a velké podniky nad 500 zaměstnanců. Měnová reforma. 1946 1946 Odsun většiny německého obyvatelstva z ČSR. 1946 1947 Schválena a vyhlášena pozemková reforma. 1948 1948 Parlament přijal zákon o nové pozemkové reformě, o dalším znárodnění, o všeobecném národním pojištění a jednotné škola. Schválena nová Ústava 9. května. Prezident Beneš ji odmítl podepsat a abdikoval 2 června. 1948 1948 Prezidentem zvolen K. Gottwald 1948 1949 1. pětiletý národohospodářský plán; vznik RVHP. 1949 1949 Přijat zákon o zemědělských druţstvech. IX:sjezd KSČ - úkoly - industrializace, kolektivizace a upevnění diktatury proletariátu. Zahájeno budování socialismu, pětileté plán, budovatelské stavby, stavby mládeţe atd. 1950 1950 Uzavřeny všechny kláštery. Zahájeny politické procesy (s dr. Miladou Horákovou a dalšími) 1952 1953 Umírá K. Gottwald. Prezidentem se stává Ant. Zápotocký. 1953 1955 Vznik Varšavské smlouvy. 1957 1960 Schválena nová územně správní organizace ČSR, zvětšení území dosavadních okresů i krajů (v českých zemích 7 krajů a hl. m. Praha). 1960 1960 Dokončena elektrifikace celého území republiky. Provedeny personální změny ve vedení KSČ. 1963 1964 Vydán zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, upravující právní vztahy mezi občany 72

Vydán zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, upravující pracovněprávní vztahy Krize státního i stranického vedení KSČ, začátek Praţského jara - Novotný nahrazen ve funkci 1. tajemníka ÚV KSČ Dubčekem. Rozpory uvnitř KSČ, dohodnuto svolat mimořádný sjezd; vyšlo Prohlášení 2000 slov poţadující prohloubení demokratizačního procesu. Setkání v Čierné n. T.; výzvy k potlačení "kontrarevoluce", setkání představitelů soc. států v Bratislavě; 21.8. okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, internace vedoucích představitelů ČSSR a KSČ v Moskvě, podepsán tzv. moskevský protokol o normalizaci. Přijat ústavní zákon o federativním uspořádání ČSSR (vešel v platnost 1.1.1969). Československo se rozdělilo na Českou a Slovenskou socialistickou republiku, obě země měli kaţdá svou národní radu a vládu. Centrální orgány byly reprezentovány prezidentem, vládou a federálním shromáţděním, sloţeným ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Zahájeny prověrky a výměna stranických legitimací, 22% členů vyloučeno z KSČ. Přijat výklad událostí tzv. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. 1965 1965 František Tomášek jmenován apoštolským administrátorem v Praze (od r. 1977 arcibiskup) a J. Beran jmenován kardinálem a mohl odjet do Říma. 1968 1968 Abdikace Ant. Novotného na funkci prezidenta republiky. Prezidentem zvolen Ludvík Svoboda. 1968 1968 Zaveden pětidenní pracovní týden 42,5 hod. 1968 1969 Na protest proti okupaci se upálil Jan Palach; demonstrace proti okupaci, odstranění Dubčeka z vedení KSČ, zahájení normalizace, 1. tajemníkem ÚV KSČ zvolen G. Husák.. 1970 1974 Počet obyvatel v českých zemích přesáhl 10 mil. Prezidentem zvolen G. Husák 1975 1977 Zformulována Charta 77 poţadující dodrţování lidských a demokratických práv v Československu, signována 239 signatáři. Byla uzákoněna 10letá povinná školní docházka, tj. včetně učňovských škol. Oficiální návštěva generálního tajemníka ÚV KSSS M.S. Gorbačova v Československu. Od srpna demonstrace za obnovení demokratických svobod, za lidská práva, za svobodu vyznání. 17. 11. - manifestace studentů, začátek Sametové revoluce, následně demonstrace a manifestace ve všech velkých městech Československa, zaloţení OBČANSKÉHO FÓRA. Volby do Federálního shromáţdění. Jednání o státoprávním uspořádání a kompetenci federálních a republikových orgánů. Zrušena Varšavská smlouva. Odsun sovětských vojsk z území Československa. 1978 1985 Vydal papeţ Jan Pavel II. encykliku Slavorum Apostoli a na Velehradě se sešlo mohutné shromáţdění katolických věřících. 1987 1987 1. tajemníkem ÚV KSČ zvolen M. Jakeš 1988-1989 1989 Ve Vatikánu 12.-13. 11. svatořečena Aneţka Přemyslovna, papeţ přijal poutníky na generální audienci. 1989 1989 G. Husák rezignoval na funkci prezidenta. Prezidentem zvolen V. Havel. 1990 1990-1991 Štěpení OF na jednotlivé politické strany. 1991 1992 Schválen zákon o rozdělení republiky a zániku ČSFR. Schválena ústava České republiky 1992 1993 Václav Havel zvolen prezidentem České republiky Povodeň na Moravě a Odře proběhla zhruba v rozpětí 5.-16. července 1997 na Moravě, ve Slezsku a na východě Čech. 1997 1998 Václav Havel znovu zvolen prezidentem České republiky - II. funkční období 12.března vstup ČR do NATO 1999 2000 Schválen zákon č. 128/ 2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) Schválen zákon č. 129/ 2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) Povodeň v Čechách z roku 2002 proběhla na Vltavě, Labi, Ohři a na Dyji, ve dnech 6.-18. 2000 2000 Schválen zákon č. 131/ 2000 Sb., o hlavním městě Praze 2002 2003 Václav Klaus zvolen prezidentem České republiky 73

srpna byla největší událostí svého druhu v historii České republiky, místy aţ 500letá voda. 1.5.2004 vstoupila v platnost smlouva o vstupu ČR do EU Schválen zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) zdroj Kovářová, S.: Dějepis II. České dějiny v datech, s. 184-332, www.wikipedia.cz 2004 2004 Schválen zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 2004 2004 Schválen zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů 74

Příloha č. 13 Přehled školství v českých zemích v období 1949-1959 na školách/učilištích Ţáci/ studenti Školní rok 1949/50 1950/51 1951/52 1952/53 1953/54 1954/55 1955/56 1956/57 1957/58 1958/59 MATEŘSKÉ ŠKOLY 160 541 187 427 172 613 166 521 159 124 164 584 169 156 179 957 180 647 184 730 VŠEOBECNĚ VZDĚLÁVACÍ 1 129 313 1 163 785 1 199 761 1 263 411 1 273 486 1 299 764 1 337 595 1 352 329 1 383 681 1 401 832 v tom: národních 711 977 741 314 755 746 795 599 322 119 333 250 335 560 331 177 331 002 323 425 osmiletých středních 376 006 388 606 414 987 441 366 787 849 778 003 812 970 813 556 816 430 823 151 jedenáctiletých středních 41 330 33 865 29 028 26 446 163 179 179 511 189 065 207 569 236 249 255 256 Pro mládeţ vyţadující zvláštní péči 11 640 15 290 17 934 19 331 19 466 22 867 25 585 27 363 29 027 30 530 Bývalých státních prac. záloh - - - - - - - - - - UČŇOVSKÝCH - - - - - - - - - - ODBORNÝCH 67 429 72 551 80 368 83 546 103 252 122 052 132 759 146 723 143 677 137 507 v tom: pedagogických 96 6 313 6 512 7 974 11 228 10 593 10 550 11 932 10 723 7 644 průmyslových 25 499 26 484 28 115 36 619 49 289 61 306 68 413 75 624 75 454 72 390 hospodářských 16 859 15 176 14 221 12 554 19 895 25 210 29 076 32 446 27 685 23 208 zdravotnických 17 426 15 904 16 802 17 433 13 576 12 821 11 623 11 878 12 497 14 723 zemědělských 5 547 8 441 7 216 6 810 8 460 9 430 11 401 15 051 1 192 7 563 lesnických 896 517 590 609 785 872 909 1 097 1 192 osvětových - - - - 205 437 401 405 415 503 výtvarných 303 299 274 243-1 106 1 111 984 1 160 1 403 hudebních 1 948 1 892 1 690 1 437 1 189 tělovýchovných - - - - 237 189 203 164 75 - Státních kurzů pro přípravu pracujících na vysoké školy 1 902 1 320 1 941 2 456 460 - - - - - zdroj. kol. autorů.: Dějiny školství v Československu 1945-1975 I. příloha PŘEHLED ŠKOLSTVÍ 75

Příloha č. 14 Časová osa období po přijetí školského zákona v roce 2004 (Od roku 2004 po současnost) Schválen zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 2004 2004 Schválen zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů Začátek hospodářské krize 2008 2008 Václav Klaus znovu zvolen prezidentem České republiky - II. funkční období Od. 1.1. - 30.6. předsednictví ČR v EU 2009 2009 Hospodářské problémy, pokles výkonu ekonomiky 8. dubna Barack Obama a Dmitrij Medveděv v Praze podepsali dohodu Novou dohodu START o jaderném odzbrojení. Září - Říjen, metanolové otravy - kvůli otravám metanolem vláda ČR vyhlásila plošnou prohibici na prodej alkoholu s obsahem nad 20 % čistého lihu. zdroj www.wikipedia.cz 2010 2011 25. aţ 26. března proběhlo v Česku celostátní sčítání lidu, domů a bytů, které zajišťoval Český statistický úřad 2012 2013 Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky 76

Příloha č. 15 Schéma vzdělávacího systému České republiky v roce 2010/11 Zdroj UIV 77