Základní charakteristiky vývoje českého vzdělávacího systému mezi lety

Transkript

1 Základní charakteristiky vývoje českého vzdělávacího systému mezi lety V souladu s dramatickými změnami politického uspořádání po roce 1989 došlo přirozeně i ke změnám v navazujících oblastech společenského a kulturního života. Vzdělávání, jakožto jedna z těchto oblastí, nebylo výjimkou. Významné změny v pojetí a uspořádání českého vzdělávacího systému se v posledních dvaceti letech projevily jak ve formě nově přijaté legislativy, tak následně ve struktuře vzdělávacího systému, ale také na školách samotných: výrazně se změnilo a stále se mění školní prostředí, vzdělávací obsah i obecný přístup ke vzdělávání. Následující text stručně shrnuje vývoj uspořádání vzdělávací soustavy po roce 1989, a to včetně nejvýznamnějších legislativních změn. Legislativní rámec V roce 1989 upravoval základní a střední školství zákon o soustavě základních, středních a vyšších škol, tzv. školský zákon, který byl výsledkem několika novel původního zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol. Politické změny v roce 1989 vyvolaly potřebu novelizovat i školský zákon. První novela školského zákona č. 171/1990 Sb. uzákonila základní změny, které zcela změnily tvář českého školství. Byla zkrácena povinná školní docházka z desíti na devět let a současně byla prodloužena docházka na základní škole z osmi na devět let. Devátý ročník základní školy však nebyl po přechodnou dobu povinný, žáci mohli poslední rok povinné školní docházky plnit na střední škole. Současně byl zrušen systém jednotné školy a byla zavedena diverzifikace výuky podle schopností a zájmu žáků. Novela taktéž umožnila vznik víceletých gymnázií pro nadané žáky a vznik nestátních, tj. soukromých a církevních škol, čímž skončil monopol státu na zřizování institucí poskytujících vzdělání. Legislativní změny týkající se vysokých škol byly zahájeny přijetím zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, který vrátil vysokým školám akademické svobody, samosprávu a autonomii. Vedle vědeckých rad byly zavedeny samosprávné akademické senáty na úrovni škol a fakult. Zákon rovněž zavedl tři nové formy vysokoškolského studia: bakalářské, magisterské a doktorské studium. V průběhu let byl školský zákon několikrát znovu novelizován. 1 Významná novela č. 138/1995 Sb. iniciovala změny jak v základním, tak středním vzdělávání, dotkla se i oblasti speciálního školství a rovněž uzákonila nový druh škol vyšší odborné školy. V oblasti základního školství byla zavedena povinná devítiletá školní docházka na základní škole, příp. na víceleté střední škole gymnáziu a konzervatoři v oboru tanec. Základní škola byla dále rozdělena na pětiletý první stupeň (dříve čtyřletý) a čtyřletý druhý. stupeň (dříve pětiletý s nepovinným devátým ročníkem). Délka studia na gymnáziích byla stanovena na čtyři, šest a osm let, byla zrušena pětiletá a sedmiletá gymnázia. Délka studia na střední odborné škole byla stanovena na maximálně čtyři roky. 1 Novela č. 522/1990 Sb., č. 134/1993 Sb., č. 190/293 Sb., č. 331/1993 Sb., č. 49/1994 Sb.

2 Touto novelou byly zrušeny všechny formy státem financovaného pomaturitního studia. Absolventi maturitních oborů na středních školách mohou od té doby dále pokračovat ve studiu na vyšších odborných školách. Délka studia na VOŠ byla stanovena na 2 3,5 roku, studium se ukončuje absolutoriem. Následně však přijetím nového školského zákona v roce 2004 (viz dále) došlo ke sjednocení délky studia na vyšších odborných školách na 3 roky, v případě zdravotnických oborů na 3,5 roku. V oblasti speciálního školství byl novelou zaveden nový druh školy: praktická škola v délce 1 3 roky pro absolventy pomocných škol (dnešních základních škol speciálních) a zvláštních škol (dnešních základních škol praktických), případně pro žáky základních škol, kteří ukončili povinnou školní docházku před ukončením devátého ročníku. Novelou bylo zajištěno státní uznání školy jejím zařazením do sítě škol, předškolních a školských zařízení a bylo rovněž umožněno zřizovat více druhů a typů škol jako jednu právnickou osobu. V oblasti vyššího odborného vzdělávání byla zakotvena možnost poskytovat vzdělání na vyšších odborných školách včetně státních za úplatu. Další úpravy školského zákona byly provedeny následnými novelami č. 306/1999 Sb., 19/2000 Sb., 132/2000 Sb. Novela č. 19/2000 Sb. umožnila přístup na střední školy i žákům, kteří ukončili povinnou školní docházku a absolvovali základní školu v nižším než devátém ročníku základní školy, případně absolvovali zvláštní školu. V současné době upravuje strukturu českého vzdělávacího systému školský zákon z r a zákon o vysokých školách. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, upravuje veškerou výchovu a vzdělávání ve školách a školských zařízeních s výjimkou vzdělávání poskytovaného vysokými školami a ústavní výchovy. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, upravuje celospolečenské cíle a funkci vysokých škol. Ústavní výchovu pak upravuje zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Kurikulární reforma a rámcové vzdělávací programy V roce 2004 MŠMT schválilo nové principy v politice pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Toto rozhodnutí změnilo systém kurikulárních dokumentů, které jsou nyní vytvářeny na dvou úrovních, a to na úrovni státní a na úrovni školské. Státní úroveň představuje Národní program pro rozvoj vzdělávání (tzv. Bílá Kniha) a rámcové vzdělávací programy (RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek a rámcové programy pak vymezují závazné rámce pro jednotlivé etapy vzdělávání (předškolní, základní a střední vzdělávání). Školní úroveň pak představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle kterých se uskutečňuje výuka na jednotlivých školách. RVP vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje tzv. klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. Rámcové vzdělávací programy vycházejí z koncepce celoživotního učení, formulují očekávanou úroveň vzdělání

3 stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání a podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání (podrobnější informace lze nalézt na webu MŠMT ( Výzkumného ústavu pedagogického ( či Národního ústavu odborného vzdělávání ( Schválením zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon) a Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV) dne vyplývá školám povinnost vypracovat školní vzdělávací programy (ŠVP), které budou v souladu se závaznými rámcovými vzdělávacími programy. Rámcové vzdělávací programy vznikají odděleně pro předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, gymnaziální vzdělávání a střední odborné vzdělávání. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání byl přijat v roce 2002 a je již ve fázi realizace. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením byl přijat na začátku školního roku 2004/2005. V červnu roku 2007 skončila fáze ověřování a od roku 2009/2010 se na všech základních školách v 1., 2. a 3. ročníku a v 6., 7. a 8. ročníku vyučuje podle ŠVP. Dne schválilo MŠMT Rámcový vzdělávací program pro gymnázia a Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou. Tyto programy jsou určeny pro čtyřletá gymnázia a vyšší stupeň víceletých gymnázií. Během dvouletého období (2007 až 2009) měla gymnázia čas na přípravu svých školních vzdělávacích programů, podle kterých začala vyučovat nejpozději od 1. září Rámcové vzdělávací programy pro předškolní a základní vzdělávání i pro gymnázia a gymnázia se sportovní přípravou jsou dostupné na stránkách Výzkumného ústavu pedagogického ( Rámcové vzdělávací programy pro programy odborného vzdělávání jsou připravovány postupně v Národním ústavu odborného vzdělávání a jejich schvalování probíhá v několika fázích. Jedná se o RVP pro obory středního vzdělání s maturitní zkouškou, středního vzdělání s výučním listem, středního vzdělání se závěrečnou zkouškou a samostatné RVP pro nástavbové obory. Pro každý obor vzniká samostatný RVP a zároveň se redukuje původních 800 oborů na cca 250 šířeji koncipovaných oborů. Výuka podle RVP v programech odborného vzdělávání tak nabíhá postupně v závislosti na tom, jak probíhá schvalovací proces na MŠMT. Přehled dosud schválených RVP pro odborné vzdělávání je dostupný na stránkách Národního ústavu pro odborné vzdělávání ( V roce 2008 byly přijaty dvě významné novely školského zákona: Zákonem č. 242/2008 Sb. byl změněn školský zákon v oblasti maturitní zkoušky (zákon přinesl novou podobu maturitní zkoušky). Zákonem č. 243/2008 Sb. se změnila pravidla stanovená školským zákonem pro přijímání uchazečů ke střednímu vzdělávání. Změny ve struktuře českého vzdělávacího systému V návaznosti na legislativní změny po roce 1989 došlo k významným změnám i ve struktuře českého vzdělávacího systému. Tyto změny reflektovaly prodlouženou délku povinné školní docházky, velice se však změnila zejména celá soustava středního školství, nově vznikly vyšší odborné školy. Nejvýraznější změny se udály

4 ve třech obdobích v roce 1990, následně v roce 1996 a v roce 2004, kdy byl přijat v současné době platný školský zákon. Vzdělávací systém platný do roku 1990 Co se týče předškolního vzdělávání, mateřskou školu mohly stejně jako v současné době navštěvovat děti od tří let věku až do svého nástupu do základní školy, docházka byla nepovinná. Povinnou školní docházku pak před rokem 1990 plnili žáci v délce 10 let, a to 8 let na základní škole a 2 roky na střední škole. Oba stupně základní školy byly čtyřleté. Po ukončení 4. třídy mohli pohybově nadaní žáci studovat na osmileté konzervatoři obor tanec. Na středních školách gymnáziích, středních odborných školách a středních odborných učilištích se mohli žáci vzdělávat ve čtyřletých oborech zakončených maturitní zkouškou, nebo ve dvou až tříletých učebních oborech zakončených závěrečnou zkouškou. Výjimku tvořily konzervatoře, které byly osmileté nebo šestileté a vzdělávání na nich bylo ukončeno absolutoriem. Absolventi středoškolských oborů ukončených maturitní zkouškou mohli získat další maturitu, a tím i odbornou (případně další odbornou) kvalifikaci formou jedno či dvouletého pomaturitního studia na střední škole. Kromě běžných typů základních a středních škol existovaly i školy pro děti a mládež vyžadující zvláštní péči, tedy pro žáky zdravotně postižené. Tyto školy prostupovaly vzdělávací soustavou od zařízení předškolní výchovy až po střední vzdělávání. Studium na vysokých školách trvalo 4 5 let (resp. 6 let) a bylo ukončeno buď státní závěrečnou zkouškou, nebo rigorózní zkouškou (tituly Ing., MUDr., RNDr. atd.). Absolventi běžného studia na vysokých školách mohli pokračovat ve studiu formou aspirantury a získat titul CSc. Vzdělávací systém mezi lety Mateřskou školu mohly stejně jako před rokem 1989 době navštěvovat děti od tří let věku až do svého nástupu do základní školy, docházka byla nepovinná. Povinnou školní docházku v délce 9 let plnili žáci v devítileté základní škole. Základní škola měla čtyřletý první stupeň a pětiletý druhý stupeň. Devátý ročník byl však nepovinný a žáci mohli odcházet do středních škol po ukončení 8. ročníku. Nadaní žáci měli možnost odejít ze základní školy a vzdělávat se na víceletých gymnáziích, a to na šestiletých po ukončení 6. ročníku ZŠ, sedmiletých a osmiletých po ukončení 4. ročníku ZŠ. Pohybově nadaní žáci se mohli po ukončení 4. ročníku ZŠ vzdělávat v osmiletém oboru tanec na konzervatořích. Gymnázia nabízela jak víceleté formy studia, tak čtyřleté studium po ukončení 8., resp. 9. ročníku ZŠ. Navíc některá gymnázia s výukou vybraných předmětů v cizím jazyce (tzv. bilingvní gymnázia) nabízela i pětileté studium. Střední odborné školy nabízely 4 5leté obory ukončené maturitní zkouškou a 2 3leté obory ukončené závěrečnou zkouškou. Výjimku tvořily konzervatoře, které byly osmileté nebo šestileté a vzdělávání na nich bylo ukončeno absolutoriem. Na středních odborných učilištích byla situace obdobná jako na středních odborných školách, učiliště navíc nabízela i výuku v oborech se zvlášť upravenými plány pro žáky, kteří ukončili základní školu v nižších ročnících. Nematuritní 2 3leté obory na SOU byly ukončeny výučním listem, 4leté obory pak maturitní zkouškou.

5 Absolventi tříletých učebních oborů mohli dále studovat v oborech nástavbového studia, které bylo ukončeno maturitní zkouškou. Pro absolventy středoškolských oborů ukončených maturitní zkouškou, kteří nechtěli pokračovat na vysoké škole, bylo určeno jedno až dvouleté pomaturitní studium, případně mohli studovat v experimentálně ověřovaném vyšším studiu s absolutoriem. Tento druh studia byl MŠMT povolen pouze na několika středních odborných školách. Vysoké školy nabízely buď studium ve 3letých bakalářských oborech, nebo ve 4 6letých oborech magistersko-inženýrských. Absolventi bakalářských oborů získávali titul Bc., absolventi magistersko-inženýrského studia titul Mgr., Ing., MUDr., MVDr. apod. Absolventi magistersko-inženýrského studia mohli pokračovat ve studiu na vysoké škole v postgraduálním studiu a získat titul Ph.D. (Dr.). Žáci zdravotně postižení mohli navštěvovat speciální školy (od předškolní výchovy až po středoškolské vzdělání), případně speciální třídy běžných škol, nebo mohli být integrováni do běžných tříd. Současný vzdělávací systém Předškolní vzdělávání probíhá v mateřských školách, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy. Nový školský zákon s platností od ledna 2005 mateřské školy nově řadí mezi školy (vedle základních, středních a vyšších odborných škol, konzervatoří, základních uměleckých škol a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky), na rozdíl od dřívějšího zařazení mezi předškolní zařízení. Stejně jako dříve, mateřská škola zajišťuje péči dětem ve věku zpravidla od tří do šesti let, tedy do dosažení věku vstupu do povinné školní docházky. Vzhledem k tomu, že přes 20 % dětí má odloženou povinnou školní docházku, je zde i vysoké procento dětí šestiletých. Účastí v základním vzdělávání plní žáci povinnou školní docházku, která trvá 9 let. V rámci výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je možný i desetiletý studijní program. Převážná většina dětí nabývá základního vzdělání na základní škole s následující strukturou: první stupeň zahrnuje ročníky 1. 5., druhý stupeň ročníky Školy jsou většinou plnotřídní s oběma stupni, některé jsou tvořeny jen prvním či druhým stupněm, případně vzdělávají žáky jen v některých ročnících. Část žáků absolvuje vzdělávání odpovídající druhému stupni základní školy nebo jeho část na víceletých gymnáziích (šestiletém oboru po ukončení 7. ročníku ZŠ či osmiletém oboru po ukončení 5. ročníku ZŠ) nebo v osmiletých oborech tanec na konzervatořích. Střední vzdělávání může mít stejně jako v minulosti všeobecný charakter nebo být odborně zaměřené (s vyšším či nižším podílem všeobecné složky). Oproti minulým letům se však změnila struktura a názvosloví středních škol. Úspěšným ukončením příslušného vzdělávacího programu ve střední škole se dosahuje následujících stupňů vzdělání: a) střední vzdělání: převážně odborně zaměřené, toto vzdělání získá jen velice malý počet žáků (cca 0,5 % z celkového počtu absolventů středních škol); b) střední vzdělání s výučním listem: jedná se o odborné vzdělávání v délce 2 nebo 3 let zaměřené především na praxi; toto vzdělání získá přibližně 30 % žáků středních škol;

6 c) střední vzdělání s maturitní zkouškou: trvá 4 roky, kdy obory mohou být odborně zaměřené nebo mít charakter všeobecného vzdělávání (obory gymnázií). Absolventi mohou pokračovat na vysoké nebo vyšší odborné škole. Toto vzdělání získá zhruba 70 % absolventů středních škol. Další skupinu tvoří obory lyceí (technická, ekonomická či pedagogická, zdravotnická, waldorfská nově kombinované, přírodovědná), která poskytují odborné vzdělání na širším všeobecném základě. Střední školy mohou také organizovat postsekundární vzdělávání, které vede k dosažení některého ze stupňů středního vzdělání. Jde o: nástavbové studium; dosahuje se v něm středního vzdělání s maturitní zkouškou. Je určeno pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s výučním listem v délce 3 let denní formy vzdělávání. Vzdělávání se uskutečňuje podle rámcového vzdělávacího programu pro příslušný obor vzdělání. Vzdělávání v nástavbovém studiu trvá při denní formě vzdělávání 2 roky. zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou. Je určeno pro uchazeče, kteří již získali střední vzdělání s maturitní zkouškou a chtějí si doplnit vzdělání v jiném oboru. Toto studium trvá při denní formě vzdělávání 1 až 2 roky. Mohou je poskytovat střední školy, které poskytují střední vzdělání s maturitní zkouškou v daném oboru vzdělání. zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem. Je určeno pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou, nebo pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s výučním listem v jiném oboru vzdělání. Toto studium trvá při denní formě vzdělávání 1 až 2 roky; délku stanoví rámcový vzdělávací program příslušného oboru vzdělání. Mohou je poskytovat střední školy, které poskytují střední vzdělání s výučním listem v daném oboru vzdělání. Konzervatoře poskytují odborné umělecké vzdělávání v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění. Toto vzdělávání se uskutečňuje ve dvou typech vzdělávacích programů šestiletých oborech (zahajuje se po dosažení základního vzdělání) a osmiletých oborech tanec (zahajuje se po ukončení vzdělávání v 5. ročníku základní školy). Absolventi obou typů oborů získávají vyšší odborné vzdělání v konzervatoři, které umožňuje studium pouze v uměleckých oborech vysokých škol, anebo střední vzdělání s maturitní zkouškou, které umožňuje vstup na celou terciární úroveň. Terciární sektor vzdělávání se člení na vzdělávání vysokoškolské a vyšší odborné. Vysokoškolské vzdělávání poskytují tradičně vysoké školy, vyšší odborné vzdělávání organizují prakticky zaměřené vyšší odborné školy. Vyšší odborné vzdělávání Vyšší odborné školy byly jako nový typ postsekundárního vzdělávání experimentálně ověřovány od školního roku 1992/93. Novelou školského zákona z roku 1995 byly od školního roku 1995/96 zavedeny jako nová řádná součást vzdělávacího systému. Většina těchto institucí vznikla a dosud působí při středních odborných školách. Vzhledem k tomu, že problematika vyššího odborného vzdělávání byla do školského zákona zavedena až jeho novelou z roku 1995, a to pouze částečně, došlo v novém školském zákoně z roku 2004 ke komplexní úpravě této oblasti vzdělávání. Jak již bylo uvedeno, zákon přinesl změnu např. v délce studia, kterou sjednotil na 3 roky

7 (v případě zdravotnických oborů na 3,5 roku). Vzdělávací programy jednotlivých vyšších odborných škol podléhají akreditaci, kterou uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné školy, která má postavení poradního orgánu ministerstva. Současný vývoj vede ke sbližování terciárního vzdělávání na vyšších odborných školách a školách vysokých (akreditací vzdělávacích, resp. studijních programů systémem kreditů, systémem hodnocení studentů apod.). Vysoké školy Zákon o vysokých školách z dubna 1998 změnil právní postavení dosavadních státních vysokých škol (s výjimkou vojenských a policejních) na veřejnoprávní instituce; veškerý majetek, který dosud užívaly, jim byl předán do vlastnictví. Zákon dále rozlišil vysoké školy na ty, které poskytují všechny 3 typy studijních programů bakalářské, magisterské a doktorské (univerzitní vysoké školy), a na ty, které poskytují převážně bakalářské vzdělání, případně vzdělání magisterské, nikoliv však doktorské (neuniverzitní vysoké školy), umožnil vznik soukromých vysokých škol a výrazně posílil kompetence nezávislé Akreditační komise. Do konce roku 2007 byl zákon šestnáctkrát novelizován. Předmětem novel bylo mj. zvýšení pravomocí vysokých škol v nakládání s majetkem s cílem usnadnit vícezdrojové financování. Striktní restrukturalizace studia dále zavedla celoživotní vzdělávání v rámci akreditovaných studijních programů, kdy úspěšným absolventům těchto programů při zařazení do běžného studia může vysoká škola započítat až 60 % získaných kreditů. Nejvýznamnější novelizace v posledních letech se týkala struktury studia, kdy v roce 2001 byla striktně zavedena třístupňová struktura vysokoškolského vzdělávání a byla upravena i délka magisterského studia (dříve 2 3, nyní 1 3 roky) navazujícího na 3 4leté bakalářské. Od akademického roku 2004/05 je převážná většina studentů přijímána do bakalářských studijních programů. I nadále mohou existovat nestrukturované 4 6leté studijní programy; jsou to buď ty, kterým dosud nevypršela akreditace, nebo jsou to programy v určitých oborech, např. medicína, veterinární vědy, farmacie aj., které schválila Akreditační komise. Počínaje rokem 2006 byla upravena délka doktorského studia (z dřívějších 3 let na 3 4 standardní roky studia) a dokladem o ukončení studia již není vysvědčení o státní zkoušce, ale nově dodatek k diplomu, který se vydává současně s diplomem. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Výchovu a vzdělávání dětí, resp. žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami zajišťují jak běžné školy, tak školy samostatně pro ně určené a dále poradenská a jiná školská zařízení, která poskytují podpůrné služby. V souvislosti se školským zákonem musí školy počítat s možností modifikace školních vzdělávacích programů pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ať už jde o žáky integrované do hlavního vzdělávacího proudu (formou individuální nebo skupinové integrace), či o žáky, kteří se vzdělávají ve školách samostatně pro ně zřízených. Podle nových vzdělávacích programů, popř. podle jejich přílohy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením, se od školního roku 2008/09 povinně vyučuje v a ročnících všech základních škol. Pro základní školu speciální (určenou pro žáky s těžkým mentálním postižením, s více vadami nebo s autismem) byl rámcový vzdělávací program dokončen v roce 2008.

8 Zvýšená pozornost se i nadále věnuje vzdělávání Romů, kteří představují podstatnou část sociálně znevýhodněných žáků.