Subphyllum: Pucciniomycotina

Podobné dokumenty
ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae

Mikroskopické houby (Bi6620)

Oddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ

Systém houbových organsimů

Přehled pozorovaných objektů

Systém houbových organismů část 5 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.

Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Fytopatologická praktika

Basidiomycota. Popsáno asi druhů Většina zástupců jsou terestrické druhy, některé i sladkovodní a mořské Saprofyté, parazité a symbionti

4. cvičení. Říše FUNGI; Oddělení: EUMYCOTA; Pododdělení: BASIDIOMYCOTINA - houby stopkovýtrusé

Ţlutá zakrslost ječmene Původce Barley yellow dwarf virus Sterilní zakrslost ovsa Původce - Oat sterile dwarf virus

Sněť kukuřičná - nejrozšířenější choroba kukuřice. Ustilago maydis (DC.) Corda 1842

H O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková

Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů

Basidiomycota. Popsáno asi druhů Většina zástupců jsou terestrické druhy, některé i sladkovodní a mořské Saprofyté, parazité a symbionti

verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18

Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Saprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Fytopatogenní houby a houbové organizmy

Cvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota

Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby

Diverzita, systém a fylogeneze hub. a houbových organizmů.

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

ORGANISMY A SYSTÉM ŘASY A MECHOROSTY

Základy buněčné biologie

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Biologie houbových organismů. Buňka, hyfa, pletiva, metabolismus, rozmnožování

Vodní režim rostlin. Obsah vody, RWC, vodní potenciál a jeho komponenty: Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy,

Vodní režim rostlin. Úvod Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy, lišejníky, kapradiny, vyšší rostliny) a homoiohydrické.

Fytopatologická praktika

Rostlinné orgány. Kořen (radix)

DuPont Treoris FUNGICID. Dosáhněte úspěchu díky profesionální ochraně obilnin!

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Úvod do biologie rostlin Pletiva Slide 1 ROSTLINNÉ TĚLO. Modelová rostlina suchozemská semenná neukončený růst specializované části

Sněti rodu Tilletia spp. Ing. Barbora Dobiášová ÚKZÚZ Odbor osiv a sadby

prokaryotní Znaky prokaryoty

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Úvod do mikrobiologie

Mycelium (podhoubí) = soubor hyf. Součástí mycelia jsou i útvary kde vznikají spory

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Rozmnožování hub. Typy hniloby dřeva. Hlenky. Mechy. Lišejníky. Řasy

kvasinky x plísně (mikromycety)

VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách

Z Buchanan et al. 2000

OBSAH 1 ÚVOD Výrobek a materiál Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu ZDROJE DŘEVA... 13

Vznik dřeva přednáška

BUNĚČNÁ STĚNA - struktura a role v rostlinné buňce

Botanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení

Obilniny. Limitované škodlivé organismy a jejich laboratorní stanovení

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Energetický metabolizmus buňky

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie

Pletiva krycí, vodivá, zpevňovací a základní. 2/27

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

Vladimír Vinter


o Retengo Plus, číslo povolení :

Vladimír Vinter

Obecná charakteristika hub

Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Vakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich

Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D.

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/

Obecná mykologie. GENETIKA HUB (základní principy a metody) Petr Pikálek. Úvod

Digitální učební materiál

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN

Energie fotonů je předávána molekulám chlorofylu A, který se zachyceným fotonem excituje (uvolní se energeticky bohatý elektron).

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Rostlinná pletiva. Rostlinná pletiva se mohou dělit buď podle tloušťky buněčné stěny, nebo podle funkce.

Cvičení z mykologie (pro učitele) 9. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Přehled řádů uvnitř odd: Chytridiomycota

Biologické základy péče o stromy II.

RŮST = nevratné přibývání hmoty či velikosti rostliny spojené s fyziologickými pochody v buňkách

Sešit pro laboratorní práci z biologie

HOUBY (Fungi) Rozmnožovaní hub houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia) nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy

KAPRAĎOROSTY. pracovní list

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Mitóza a buněčný cyklus


Transkript:

8.000 druhů Monofyletická vývojová skupina Subphyllum: Pucciniomycotina Karyogamie a meiosa se odehrávají odděleně v různých částech basidie - probasidie a metabasidie Metabasidium je transversálně septované a basidie jsou produkovány laterárně Septální pór nemá dolipór Mycelium netvoří přezky Tř: Pucciniomycetes Řád: Pucciniales Puccinia phragmites

Ř: Pucciniales Gymnosporangium sabinae teliární stádium na jalovci obligátní parazité rostlin (obligátní biotrófové) (Pteridophyta, Gymnospermní i angiospermní rostliny) Parasitismus je geneticky kódován jak u hostitelské R tak u HO geny agresivity a patogenity, rostlina geny pro rezistenci (funguje to jako klíč a zámek) parazitické myceliární struktury - apresorium, penetrační hrot, Haustorium pravděpodobný vývoj a vznik je datován k období Křídy (144-66 mil.let) a Kenozoika (výskyt prvních kvetoucích rostlin)

Infekční proces Klíčení spóry (př. Uredospora autoinhibiční látky: methyl 4-dimethyltoxycinamát musí být odbourán před klíčením spóry, proces odbourání je několika-úrovňový proces založený na výměně informací mezi houbou a rostlinou a to jak na fyzikální, biochemické a molekulární úrovni. Jedním ze základních kroků je hydratace spóry a formace adhezní mucilagenní vrstvy (kutinázy a esterázy) Klíční vlákno (glukany a proteiny, směrem k přirozenému vstupu do listu stomata, hydatody klíční vlákno tlačí na okraj stoma, to se otevírá a z klíční hyfy se začíná formovat apresorium, zároveň aktivují transportní Ca2+nosiče, integriny a mikrotubuly dochází k rozšiřování a růstu hyfy tento jev se nazývá thigmotropismus) Apresorium (formuje se v důsledku thigmotropické reakce, skrze přirozené otvory hydatody, stomata) Penetrační hrot (formuje se z apresoria, proniká hostitelskou buňkou a na spodu tvoří tzv. substomatální váčky) Parazitická hyfa intercelulární (vyrůstá ze substomatálních váčků a na povrchu mezofylových buněk vytváří haustoriální mateřskou buňku ta zprostředkovává penetraci (velmi úzký penetrační hrot) skrze buňku R a uvnitř vytváří haustorium) Haustorium (parazitický útvar, prstovitého nebo kulovitého tvaru, obsahují kompletní organely jako hyfa, haustoriální cytoplasma je obklopena haustoriální membránou, extrahaustoriální matrix je obklopena extrahaustoriální membránou (modifikovaná rostlinná plasmalema).

Klíčící basidiospóra monokaryotické mycelium (intra i intercelulární růst) a haustorium M-typu (podlouhlé) Klíčící urediniospóra: dikaryotické klíční vlákno formuje apresorium nad stomatálním otvorem a jako penetrační hrot prorůstá do mezofylových buněk, mycelium je intercelulární, haustoria jsou globózní (D-haustoria).

a a: Klíčící urediniospóra (polystyren s mřížkou tvoří haustoria jakmile dosáhne překážky na povrchu (thigmotropismus) b: klíčící uredospóra na povrchu listu, formace apresoria nad průduchem

sacharóza Transport živin skrze haustorium protonový gradient (H+), enzymatické reakce (plné šipky) a diffúzní gradient a translokace (přerušované šipky). Sacharóza je invertázou v extrahaustoriálním matrix štěpena na glukózu a fruktózu, pomocí specializovaných přenašečů se dostávají přes haustoriální membránu do haustoria, kde jsou konvertovány na manitol (transportní cukr) pomocí alkohol dehydrogenázy.

Rezistence u hostitelských rostlin Hypersensitivní reakce (molekulární a biochemické reakce v místě kontaktu mezi spórou a rostlinnou buňkou tj. R obětuje jednu buňku nebo několik okolních k tomu, aby zbrzdila nebo zastavila patogena) Koncepce gen proti genu - R=geny rezistence a citlivosti x Houba=geny virulence a avirulence, rostlina je rezistentní pokud její geny jsou v interaktivním systému dominantní a geny virulence jsou recesivní. Inkompatibilní reakce (hostitel a patogen k sobe nepasují) hostitel mí dominantní geny avirulence a hostitelská rostlina geny rezistence. Rzi mají schopnost překonávat major-genovou rezistenci u rostlin, vytváří rasy specifické pro kultivary

primární mycelium (z teliospóry, basidiospóry) - septované, haploidní, jednojaderné - vzniká z homokaryotické basidiospóry - má omezený růst - je základem pro tvorbu pletiv pohlavních orgánů ve tkáních hostitelské rostliny sekundární mycelium (aeciospóra, uredospóra) - dikaryotické, dvoujaderné ( jádra kompatibilní, haploidní) - dikaryotické spóry - disperze na jiného hostitele - sekundární mycelium rzí netvoří přezky - ve vrcholu hyfy se tvoří primitivní septa k oddělení dvou binukleátních článků, přičemž ten vrcholový se neustále dělí a prodlužuje - karyogamie - teliospóry, teliospóra se stává součástí basidie - neprodukují basidiokarp

Životní cyklus makrocyklické rzi (Puccinia graminis - rez travní) Hostitelské rostliny:1/ Dřišťál sp. (Berberis sp) 2/ Traviny (Poaceae) Fáze 0 - spermogonia nesou spermacie (n) (+) a receptivní hyfy (n) (-) (dřišťál) dikaryotizace fáze I - Aecia + aeciospóry (n+n) (dřišťál) infikuje traviny fáze II - Uredinia + uredospóry (n+n) (travina) infekční fáze fáze III - Telia + teliospóry (n+n 2n) (travina) fúze jader, přezimování, meioza fáze IV - basidia + basidiospóry (n) (travina) infikuje dřišťál

Spermogonium a aecium (Puccinia graminis/ list dřišťálu)

Spermogonium a aecium (Puccinia graminis/ list dřišťálu)

Receptivní hyfy spermacie Spermogonium rzi vonné (Puccinia punctiformis) na pcháči osetu

uredinium uredospóra List obilniny s ložisky (sori, pustuly) rzi travní

telia teliospóry Formace basidie a basidiospór

Životní cykly: makrocyklické rzi - formují všech pět typů spór demicyklické rzi - chybí urediální fáze (± spermaciální) mikrocyklické rzi - chybí: urediální, aecidiální fáze homothalické nebo nepohlavní druhy Rzi mají a/ dva hostitele - heteroaecické b/ jednoho hostitele -autoecické Významné determinační znaky při určování rzí: 1/ hostitel 2/ typ aecia (pět základních typů) 3/ morfologie teliospóry

Tranzschelś law Transcheliho zákon Aecidiální stádia makrocyklických rzí, které byla nalezena na R druzích kolonizovanými také některých mikrocyklickým druhem mají vzájemně morfologicky podobné teliospóry. (Telia mikrocyklických rzích napodobují aecia makrocyklických předků.) Př: Na Krušině olšové můžete najít mikrocyklickou rez (Puccinia mesnierana) pouze ve formě telií, teliospory jsou výrazné s výrůstky. Velmi podobné teliospóry můžeme najít u rzi P.coronata, ale na obilovinách (oves), aeciální fáze P. coronata probíhá na krušině (nebo obdobně některé rostliny čeledi Rhamnaceae).

Aecidiální fáze na Šťovíku Puccinia phragmites 2. Hostitel: Phragmites australis

Melapsora larici -populi na Populus tremula (uredia), aecidiální fáze na Larix decidua Uredia a uredospory rzi slézové Mikrocyklická rez

Puccinia obscura na chudobce - aecium

Rez hrušňová Spermogonia a aecia na Rosaceae Netvoří urediniální fázi Telia se tvoří na č: Cupressaceae tvorba telií je spojena s poškozením kůry - nádory Demicyklické

Coleosporium seneciensis na Starčeku obecném aeciální stadium Aeciospory jsou dikaryotické a formují se v řetízkách Ložisko kryje Peridie

(č: Melampsoraceae) rod Cronartium sp. 20 druhů Makrocyklické a heteroaecické rzi Hlavní hostitel (Ribes sp. - mycelium je každý rok obnovováno)+ alternující (Pinus sp.) (vytrvalé mycelium Peridermium sp nebo Endocronartium sp. aeciospory jsou schopné opakovaně infikovat stejného hostitele Pinus sp.) Původ Asie, k nám se dostal kolem roku 1900 Cronartium ribicola: aecia typu peridium na rodu Pinus sp. Uredia a telia na rodu Ribes

Telia a teliospóry Uromyces ficarie na Ficaria verna (Orsej jarní) Teliospory-Phragmidium mucronatum (Rez růžová) makrocyklická rez, autoecická hostitelé č. Rosaceae Teliospóry Puccinia elachorioides Rez třtinová

Puccinia punctiformis Rez vonná (Cirsium arvense) Pcháč oset

Řád: Septobasidiales - obligátní spojení s červci (Homoptera: Coccoidea) -tenkostěnné probasidium produkuje septovanou metabasidií - basidiospóry infikujíčervce prostřednictvím infekční hyfy a haustoria - na povrchu hmyzu tvoří myceliální krustu - kolonizace rody Septobasidium a Uredinella nevede ke smrti hostitele, ten pouze není schopen rozmnožování - tropické a subtropické pásmo

Tř: Microbotryomycetes Řád: Microbotryales Řád: Sporidiobolales Kvasinkovitá stádia Některé druhy obsahují karotenoidy (produkce se zvyšuje oxidativním stresem) Rhodosporidium spp. (tel.) Rhotodula spp. (an.) Vegetativně se množí pučením Neprodukují balistokonodie Střídání haploidní a diploidní fáze v životním cyklu Při 2n fázi se formují teliospóry Nacházejí se v půdě, v mořích ve fyloplánu rostlin Rod: (an.) Sporobolomyces spp. (tel.) Sporidiobolus spp. Produkují balistokonidie Vegetativně se množí pučením Střídání haploidní a diploidní fáze v životním cyklu Při 2n fázi se formují teliospóry Nacházejí se v půdě, v mořích, ve fyloplánu rostlin Sporobolomyces roseus jako indikátor čistoty ovzduší (pozitivní)

Životní cyklus Sporidiobolus salmonicolor: 2n fáze plasmogamie dvou kompatibilních kvasinkovitých buněk (nebo vede k formaci dikaryotického pseudomycelia a následně teliospóry, kde před klíčením dochází k meioze.

Subphyllum: Ustilaginomycotina Tř: Ustilaginomycetes Řád: Ustilaginales (Sněti) -monofyletická skupina (1997, Begerow et al.), sesterská paraelní k Hyphomycetes (sacharidy bs a sekundární struktura 5S rrna) - parazitují na dřevinách, bylinách, kapradinách i mechorostech -teliospóry pouze sněti na bylinách, v parenchymatických pletivech -organotropní, hypertrofie a hyperplazie pletiv -jsou více příbuzné s Hyphomycetes než s Urediniomycetes - typ B 5S rrna, mycelium je septované s póry bez vrstev parentozómů póry jsou uzavíratelné trojvrstevnou membranózní zátkou Glukóza je hlavní sacharidová jednotka buněčné stěny (xylóza)

Generalizovaný životní cyklus

Č: Ustilaginaceae (Sněti prašné) - jednoděložné rostliny, symptomy: deformace a nádory - masa snětivých teliospór - morfogenetické změny během životního cyklu -nepatogenní haploidní kvasinkovité buňky - feromony pro opačné párovací typy - fúze - dikaryotické parazitické mycelium -feromonový systém je založen na allelickém systému - loci a a loci b vláknité dikaryotické mycelium v hostiteli - teliospóra (probasidium) klíčí v metabasidium (promycelium) a basidiospóra (sporidie) - Rod: Ustilago maydis, Ustilago nuda, Ustilago tritici

Ustilago maydis Sněť kukuřičná Snětivé nádory na listech a v palici kukuřice

Životní cyklus Ustilago maydis

Ustilago avenae Prašná sněť ovesná

Tolyposporium ehrnbergii

Řád: Tilletiales Č: Tilletiaceae (sněti mazlavé) - liší se způsobem klíčení teliospór - ve zralé teliospóře dochází ke karyogamii a meióze + 2x mitotické dělení a jádra migrují do promycelia (není septátní) - basidie (soridie) (mitóza, dceřiná jádra putují zpět do promycelu) -sousedící soridie opačného párovacího typu fúzují dikaryon - aseptátní promycelium - klíčí ve tvaru písmene H a produkuje spirálovité sporidie

Tilletia walkeri - Snět rýžová Tilletia tritici-sněť pšeničná

Rod: Urocystis spp. Teliospory obsahují více melanizovaných buněk obklopených sterilními buňkami.

Class: Exobasidiomycetes Ř. Exobasidiales - parazité na kvetoucích rostlinách především č: Ericaceae - deformace hostitelských pletiv - na hymeniálním povrchu produkují holobazidie -vyklíčí v sekundární spóry č: Exobasidiaceae - jemné větvené intercelulární septované s pórem mycelium -krátká vakovitá haustoria - na kolonizovaných orgánech hostitele se formují basidie (banánovitý tvar a hillum) - u některých druhů ihned klíčí v sekundární mycelium na kterém se tvoří sekundární spóry - přezimuje ve formě perenujícího mycelia na kořenech rostlin - homothalické druhy

Exobasidium vacinii Exobasidium azalea

Zvídavá otázka: Jaké jsou odlišnosti a podobnosti mezi Puccinia graminis a Tilletia tritici? Použité zdroje informací: http://www.mycoweb.com http://www.mycokey.com http://www.ucmp.berkeley.edu/fungi/fungisy.html http://www.mykoweb.com/systematics.html http://www.biolib.cz/ http://tolweb.org/fungi http://www.ilmyco.gen.chicago.il.us http://en.wikipedia.org www.syngenta.cz www.apsnet.org Papoušek J. (2004) Velký fotoatlas hub z Jižních Čech Alexopoulos C.J., Mims C.W., Blackwell (1996) Introductory Mycology pp 868 http://mykoweb.prf.jcu.cz/urediniomycetes/ http://mykoweb.prf.jcu.cz/ustilaginales/