č. 2/2011-2012 nakreslil Jiří Kadlec Masopust ve škole Pohádky Kouzelná dimenze O hajném Kubovi Velké dobrodružství O Jiříkovi a Amálce Dobrodružství indiána Jindřicha Zábava Hádanky Najdi rozdíly
Vítáme Vás v novém čísle našeho časopisu! Tentokrát je téměř celý pohádkový naši členové pro Vás vymysleli několik pohádek. Věříme, že se Vám budou líbit. Masopust ve škole Na začátku dne jsme se od 8:00 do 10:00 hodin učili v maskách. Po svačině jsme se šli obléknout a děti, které v masce nepřijely, se do ní převlékly. Vyšli jsme v průvodu, šli jsme přes nové schody, jak se tam říká, a rovnou k obecnímu úřadu. Tam nám dal pan starosta svolení procházet se po Chodově. Nakonec jsme šli zpátky do školy, kde jsme si chvíli povídali s paní učitelkou o Masopustu. Co vlastně Masopust znamená? Masopust znamená, že se od Tří králů můžou jíst tučná jídla a po Masopustu se nejí maso až do Velikonoc. Někde se ještě udržuje tradice, že Masopust je vždy v úterý, třeba v Postřekově, nebo tady u nás v Chodově. No, inu, dost povídání, to je vše. Jiří Kadlec nakreslil Pavel Strnad nakreslila Petra Šimšová Fotografie z Masopustu najdete na stránkách školy www.zschodov.estranky.cz Chodovský školáček č. 2/2011-2012 Stránka 2
Kouzelná Dimenze Napsala Eliška Koutná Byla jednou jedna louka a na té louce se páslo stádo koní. Klisny se jmenovaly: Sixteen, Lukava, Astra, Sendy, Bublina, Registána a Amantgry. Hřebci se jmenovali: Furiozo, Tiumen, Maskul, Caspian, Napoli, Narcius a Šmudlík. Jednoho dne se Sixteen a Tiumenovi narodilo hříbě. Byla to klisnička a pojmenovali ji Mejsa, ale na čele měla malý růžek, a jak Mejsa rostla, růžek se zvětšoval. Sixteen a Tiumen přemýšleli, proč má Mejsa růžek, nakonec si vzpomněli, že nepochází z dimenze koní, ale z dimenze jednorožců. A proto je Mejsa jednorožec. Když Mejsa vyrostla, Sixteen a Tiumen se rozhodli, že Mejsu naučí kouzlit. A tak ji vzali k dimenzi jednorožců. Když vstoupili, Sixteen a Tiumenovi narostly rohy. A tak se rozhodli, že nejdřív naučí Mejsu Obnovovací kouzlo. To znamenalo, že kdykoli bude Mejsa bojovat a bude vyčerpaná, Obnovovací kouzlo jí pomůže. A mohla to použít na kohokoliv. A tak to Mejsu začali učit. Mejse to pořád nešlo, ale pak se jí to povedlo. A byla to nádhera. Pak ji učili Oživovací kouzlo. Pak Energetickou kouli. A Mejsa pomalu sílila. Sixteen Mejsu naučila Roh lásky, velmi silné kouzlo. A usoudili, že Mejsa toho prozatím umí dost. Šli zpátky k dimenzi koní, a když prošli, rohy jim zmizely. A byli zase koně. Mejsa se zeptala Sixteen, jestli naroste roh každému, kdo vstoupí do dimenze jednorožců, ale Sixteen jí odpověděla, že do dimenze jednorožců může vstoupit jen pravý jednorožec. Blížili se ke stádu, a najednou se leknou a zůstanou stát na místě. Na jejich louce jsou lidé a odvádějí koně pryč! Chtěli se lidem pomstít, ale věděli, že na louce zůstat nesmí, protože by je lidé našli. A usoudili, že nejlepší bude jít do Dimenze jednorožců. Dimenze se před nimi otevřela a oni vešli dovnitř. Opět se z nich stali jednorožci. Chtěli zjistit, jaký druh jednorožce Mejsa je, a tak šli ke knize moudrosti. Sixteen a Tiumen naučili Mejsu, jak knihu používat. Mejsa zjistila, že Sixteen je jednorožec lásky a Tiumen je vodní jednorožec. A pak zjistila, že ona je všemocný jednorožec a díky tomu může používat všechny útoky. Takoví jednorožci jsou velmi vzácní, na celém světě jsou jen dva. Šli na cvičiště a naučili Mejsu Bublinkový proud. A také Vodní trysku. A Sixteen ji naučila Pramen lásky. A pak šli do paláce jednorožců a dokonce potkali i Poseidona, který byl vodní jednorožec. Řekli Poseidonovi, co se jim stalo s loukou a Poseidon řekl, že můžou zachránit jen ty koně, kteří jsou jednorožci, jiní koně do Dimenze jednorožců nesmí. Chodovský školáček č. 2/2011-2012 Stránka 3
Nakonec rozhodli, že svolají jednorožce a zaútočí na lidi. Svolali soud a byli tam různí jednorožci, například Sakura, Ninja a další. A nakonec rozhodli, že zaútočí na lidi. Lidé chovali v otroctví mnoho koní, ale naštěstí žádný z nich nebyl jednorožec. Ninja řekl, že by měli zaútočit, ale Poseidon ho zastavil a řekl, že pokud vkročí do Dimenze koní, jejich rohy se ztratí a jejich schopnosti nebudou tak silné. A tak se rozhodli, že jeden kůň naláká lidi do Dimenze jednorožců, stádo vyběhne a osvobodí koně. Sakura řekla, aby si dali pozor na Ledovou zem. V Ledové zemi byla taková zima, že každý, kdo tam vkročí, ten umrzne na místě a propadne do spárů Ledové královny. Ledová královna má srdce ledové jak led a čeho se dotkne, to se promění v led. Chce mít moc všech jednorožců, aby mohla celou zem proměnit v led. Jediné čeho se ledová královna bála, byl ohnivý jezdec. Nikdo vlastně neví, jestli existuje, je to legenda. Podle legendy ohnivý jezdec jezdil na ohnivém koni, který se uměl proměnit v oheň. Všichni koně souhlasili a mohli začít jednat podle plánu. Všechno se dařilo, ale těsně před tím než vypustili koně z ohrady, branka zamrzla. Všichni koně se lekli, věděli, že je to znamení Ledové královny. Najednou zmrzl jeden kůň a všichni se rozutekli na všechny strany. Zjevila se ledová postava a všichni poznali, že je to Ledová královna. Měla ledovou hůl a byla oblečená v ledových šatech. Ledová královna bez slitování mrazila všechno, co jí přišlo pod hůl. Za chvíli jediní, kdo nebyli zmražení, byli: Tiumen, Sixteen a Mejsa. Ledová královna mávla holí a zmrazila Tiumena. Rozzlobená Sixteen a Mejsa začaly útočit. Sixteen použila listovou břitvu a Mejsa Energetickou kouli, ale Ledová královna útoky zmrazila a zmrazila i Sixteen. Mejsa se tolik naštvala, že se naučila použít skrytou sílu a Ledovou královnu přemohla. Rozmrazila ostatní koně a žili šťastně až do konce života. O hajném Kubovi Napsal Jiří Kadlec Byl jednou jeden hajný Kuba, který měl svou hájenku v hlubokém lese. A ten hajný Kuba pomáhal houbařům sbírat ty nejlepší hříbky v lese. Hajnému Kubovi pomáhal pes Azor, který uměl vyčmuchat každé zraněné zvíře v celém hlubokém lese. Jednoho dne, když se hajný probudil, uslyšel Azorovo štěkání. A tak si nasadil klobouk, dal si pušku na rameno, vzal Azora na vodítko Chodovský školáček č. 2/2011-2012 Stránka 4
a šli. Když přišli na paseku, našli tam jelena dvacateráka, který byl chycen do pytláckých želez. Chudák tam byl přikrčený a smutný; z kousku lesa tam na něj koukala celá jeho rodina - mladý koloušek bez parůžků a kolouškova maminka laň. Když chudáka jelena vyprostil hajný Kuba, jelen s bolestí nohy vstal, poklonil se hajnému a s kulháním běžel za svou rodinou. Zazvonil zvonec a pohádky byl KONEC. Velké dobrodružství Napsala a nakreslila Marie Psutková Byl jednou jeden křeček cestovatel, a ten moc chtěl zažít dobrodružství. Jednoho dne se vydal na cestu. Zahlédla ho kočka. Běžela pořád za ním. Cestovatel utekl do dřevěné boudy a kočka ho následovala a běhala a běhala za ním. Z celé honičky s kočkou křečka cestovatele zachránil pes jménem Hafík. Křeček poděkoval a zeptal se Hafíka, jestli nechce cestovat s ním. Hafík řekl ano, rád s tebou půjdu. Tak šli a šli, a před nos jim spadla veverka a před nimi kráčela myška. Chtěly cestovat s nimi a křeček a pes odpověděli ano. Když nastal večer, uložili se v lese ke spánku. Myška se večer vzbudila a slyšela, jak všechna lesní zvířátka utíkají z lesa pryč. Lovci! zakřičela myška. Všichni ostatní se probudili a začali před nimi utíkat. Ale protože veverka a myška nebyly moc rychlé, tak je lovci chytili. Lovci byli dohromady dva. A protože myška byla moc a moc roztomilá, tak se jednomu lovci líbila a chtěl ji dát své dceři, která měla přesně za dva dny narozeniny. Až za dlouho dobu zjistili křeček a pes, že tam myška a veverka nejsou. Vydali se je hledat. Našli je až za tři dny. Pomohli jim z klece a společně pokračovali v cestě. Šli dál, kam je cesta zavedla a došli až do města. Ve městě potkali děti, které si moc přály zvířátko, ale nemohli ho mít, proto jim dali jídlo na cestu. Tak se tedy vydali na cestu a došli k velkému dubu, ve kterém bydlí jezevec Míša. Ten je pozval, aby u něj zůstali na noc. Ráno, když vyšlo slunce, dali se na cestu. Potkali čtyři myslivce. Jeden myslivec je zkusil zastřelit, ale nepovedlo se mu to. Druhý to zkusil, ale také se to nepovedlo, tak to chtěl zkusit třetí, který je nejlepší ve střelbě, ale čtvrtý ho zadržel. Nakonec je dovedl do města a stali se zvířátky malých dětí. A moc se jim u dětí líbilo. Chodovský školáček č. 2/2011-2012 Stránka 5
O Jiříkovi a Amálce Napsala Petra Šimšová Byli jednou jeden chlapec a dívka. A ti se jmenovali Jiřík a Amálka. Bydleli v jedné malé staré chaloupce uprostřed velkého lesa. Žila tam s nimi nemocná maminka. Maminka je jednoho slunečného dne poslala do lesa, aby jí tam nasbírali jahůdky. A tak šli a nasbírali jahůdky. A protože je maminka nikdy nechtěla pustit až na konec lesa, tak nevěděli, jak to tam vypadá. Vyšli z lesa a viděli tam spoustu věcí, které nikdy neviděli. Uplynula spousta dní a maminka si o Jiříka a Amálku dělala starost. Děti zabloudily a nevěděly, co mají dělat. Na jedné louce potkali nějakého člověka. Zeptali se ho, jestli neví, kde jsou. A ten člověk jim řekl, že jsou u velkého města. Zeptali se, jestli neví, kudy se jde do velkého lesa. Muž se jich zeptal, proč to potřebují vědět. Tak mu Amálka řekla, že v tom lese bydlí s nemocnou maminkou. A ten pán jim řekl, že mají jít pořád rovně, pak zabočit doprava, a pak zase doleva. A ten pán se jich zeptal, jestli může jít s nimi. Jiřík a Amálka mu řekli, že může jít s nimi. Šli jeden den, než došli ke své chaloupce. Maminka byla ráda, že už jsou zase zpátky doma. Muž byl lékař, dal mamince léky a ona se uzdravila. Byli šťastní až do smrti. Konec Dobrodružství indiána Jindřicha Napsal Pavel Strnad Kdysi v jedné malé vesnici žili indiáni. Jednoho dne dostali dopis. Byl to pergamen pro Jindru, na kterém stálo: Hledej svoji mámu. Kluk jménem Jindra se šel zeptat náčelníka, kde je jeho máma a on mu řekl, že ji spolkla velryba. Jindřich se ho zeptal, kde ji má hledat a on mu řekl, že ji má hledat v Baltském moři. Jindřich řekl všem: Ahoj. A tatínek povídá: Nezapomeň na mapu. Jindřich mu odpověděl: Mám ji. Jindřich se vydal hledat svoji maminku, ale zapomněl pírko pro štěstí. Došel až k Baltskému moři a volal: Mami, kde jsi? Mamina odpověděla: Tady jsem. Byla v tlamě velryby. Jindřich chtěl velrybu zabít a vzít si její maso. Ale ta velryba promluví lidským hlasem: Nestřílej mě, Jindro, dám ti tvoji mámu. Chodovský školáček č. 2/2011-2012 Stránka 6
Jindřich volá: Mami! a mamina říká: Jindro! Tak Jindra našel maminku a jeli domů. Po návratu bratranec říká: To se musí oslavit! a tatínek říká: Ahoj Jindro! A Jindra říká: Ahoj děti! Hádanky I když je to velké, tak se to protáhne i malou dírkou. Co je to? Ráno je to vidět, a když zajde slunce, tak to zmizí. Co je to? Vidíme ho jenom v noci, je to odraz. Co je to? (vítr) (stín) (slunce) Najdi rozdíly Chodovský školáček č. 2/2011-2012 Stránka 7
č. 2/2011-2012 Číslo vychází 12. března 2012 Vedoucí: Eva Altmanová Členové redakce: Jiří Kadlec Eliška Koutná Michaela Ondruchová Marie Eva Psutková Pavel Strnad Petra Šimšová Vydavatel: Základní škola Chodov, okres Domažlice Chodovský školáček č. 2/2011-2012 Stránka 8