Číslo jednací: - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ludmily Sandnerové v právní věci žalobce: CET 21 spol s.r.o., Praha 5, Kříženeckého nám 1078/5, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 6/44, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1.7. 2009, č.j.mac/5995/09, sp.zn. 2008/1656/mac/CET, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů říze ní. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada nebo žalovaná ) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým Rada uložila žalobci pokutu ve výši 100.000,- Kč pro porušení ustanovení 32 odst. 1 písm.g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon ), kterého se dopustil tím, že dne 7.listopadu 2008 v čase od 17:35 hodin, odvysílal na programu NOVA v rámci pořadu Kriminálka New York, scény, které obsahovaly šokující drastické záběry mrtvol a částí lidských těl-amputovanou nohu na pitevním stole (v čase 07:07-07:14), mrtvola muže s amputovanou nohou(v čase 12:00-12:44) způsobilé děsit a traumatizovat dětského diváka a tím ohrozit zejména jeho psychický vývoj. Žalobce za prvé tvrdí, že rozhodnutí je nezákonné v důsledku nesprávného právního závěru ohledně hodnocení pořadu. Porušení zákona Rada shledala ve skutečnosti, že v rámci pořadu byly odvysílány scény, které obsahovaly šokující záběry mrtvol a částí lidských těl
pokračování 2 (amputované nohy na pitevním stole, mrtvoly muže s amputovanou nohou), odůvodnění pak rozvádí důvody tohoto výroku. Analýza pořadu hodnotí scény druhé dějové linie pořadumuže s apotemnofilií- se závěrem, že důsledky této úchylky byly v pořadu znázorňovány značně drasticky. Popsané scény ve výroku rozhodnutí hodnotí Rada tak, že základním problémem jsou detailní záběry obětí násilných trestných činů a k námitce žalobce, že jsou tyto záběry krátké, na hranici vnímatelnosti, Rada uvedla, že záběry uvedené ve výroku a odůvodnění jsou stěžejní pro celý děj a je tedy pravděpodobné, že budou vnímány velice pozorně. Rada tak dovodila, že jde o ohrožení zejména psychického vývoje dětí a mladistvých. Žalobce setrvává na názoru, že popsané scény v kontextu děje pořadu nevyznívají tak, že by byly způsobilé děsit a traumatizovat dětského diváka a ohrozit jeho psychický vývoj, záběry s amputovanou nohou nejsou delší než 2-3 sekundy a jsou na hranici vnímatelnosti, scéna se záběrem na obličej mrtvého muže zobrazuje bledou lidskou tvář bez zranění a závěr Rady o tom, že z výrazu vyšetřovatelů je patrné, že je mrtvola v pokročilém stupni rozkladu je spekulací Dále žalobce tvrdí, že není průkazné, že žalovaná provedla k důkazu obrazovězvukový záznam pořadu, když spis při nahlížení dne 21.4.2009 neobsahoval protokol o provedení důkazu. Lze mít za to, že Rada vycházela z analýzy, v níž jsou statické barevné záběry, ty však nemohou být podkladem pro posouzení skutečného vyznění předmětných scén pořadu (žalovaná nezpochybňuje, že jde o krátké záběry); jde tak o nesprávný právní závěr ohledně hodnocení pořadu v důsledku nesprávného vyhodnocení důkazu. Za druhé žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesrozumitelnost odůvodnění a pro nedostatek důvodů a výrok nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který je uložena sankce. Analýza uvádí popis úvodní scény (vražedný útok v obchodě), vyznění scén hodnotí jako hororové, nicméně z hlediska přístupu ke ztvárnění jako mírnější případ. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že analýza diagnostikovala porušení zákona, ale ve výroku však tato scéna uvedena není, tedy podle žalobce mezi odůvodněním rozhodnutí a výrokem je (ohledně první dějové linie-vražedného útoku v obchodě, pozn.soudu) rozpor. Tato vada způsobuje nezákonnost, výrok nespecifikuje dostatečně delikt, za který je uložena sankce. Další rozpor spatřuje žalobce v tom, že odůvodnění uvádí že pořad má detailní záběry obětí násilných trestných činů, scény podle rozhodnutí označené za rozporné neobsahují takové záběry, týkají se případu muže trpícího apotemnofilií. Závěr žalované ohledně mrtvoly muže v pokročilém stupni rozkladu, což má být patrno z výrazu vyšetřovatelů, je spekulace o rozkladu těla a samotný detail mrtvého nezpůsobuje ohrožení. Za třetí žalobce tvrdí, že při stanovení výše pokuty bylo překročeno správní uvážení, když Rada učinila nesprávné závěry při posuzování některých kritérií. Konkrétně uvádí, že žalovaná při hodnocení kritérií podle 61 odst. 2 zákona o vysílání vycházela z rozsahu, typu a dosahu vysílání, tedy kritérií dle 61 odst. 3 téhož zákona, a dovodila vysokou odpovědnost žalobce vůči divácké veřejnosti. Za čtvrté nezákonnost rozhodnutí žalobce spatřuje ve vadě řízení předcházející vydání rozhodnutí, a to v tom, že správní spis neobsahuje protokol o provedení důkazu obrazovězvukovým záznamem pořadu v souladu s ust. 18 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád; v důsledku toho má za to, že došlo k nesprávnému hodnocení pořadu, jak již uvedl shora.
pokračování 3 Žalovaná ve vyjádření k žalobě jednotlivým námitkám oponovala. Ohledně prvé uvedla, že vycházela z analýzy a ze shlédnutí obrazově zvukového záznamu, nosič s tímto záznamem byl obsažen ve spise, jako důkaz tedy ve spise nechyběl. Rada neposuzovala scény pouze statické, ale v kontextu pořadu, i když byly krátké jsou stěžejní, od nich se odvíjí děj pořadu, jsou na začátku zejména, aby upoutaly pozornost. Rada proto trvá na tom, že řádně posoudila skutkový stav a učinila správný závěr, že odvysíláním pořadu došlo k porušení ust. 32 odst. 1 písm.g) zákona. K druhé námitce Rada uvádí, že správní delikt je specifikován ve výroku jednoznačně časem, místem vysílání a jsou specifikovány navíc scény, které považovala Rada za závadné, ve výroku nechybí žádná, resp. v odůvodnění jsou uvedeny a popsány všechny, jejichž odvysíláním došlo k porušení zákona. Ohledně třetí námitky žalovaná odmítá, že by překročila meze správního uvážení,v odůvodnění hodnotila všechna kriteria, pokud při hodnocení odpovědnosti provozovatele vůči divácké veřejnosti použila i jiná hodnotící kriteria, pouze tím dokreslila, jak velká je odpovědnost i komerční televize vůči divácké veřejnosti. Ke čtvrté námitce, že chybí protokol o provedení důkazu, žalovaná uvádí, že ale do spisu založila nosič se záznamem jako provedený důkaz, z něhož vycházela. Ze správního spisu vyplývá, že oznámením ze dne 3.2.2009 byl žalobce informován o zahájení řízení a byla mu stanovena lhůta k vyjádření, v oznámení je kromě jiného identifikován pořad a popsány dvě dějové linie vyšetřovaných případů v tomto pořadu uvedené. Podle protokolu o nahlížení ze 4.3.2009 zástupci žalobce byla pořízena fotokopie podkladu-analýzy poř. č. AO/OT/8O5/08 a obsahu spisu. Ve vyjádření ze dne 16.3.2009 žalobce učinil nesporným, že předmětný pořad, 6.díl 1.řady, v uvedený den a čas odvysílal, popsal charakter uvedeného druhu kriminálního pořadu, resp. seriálu a vyjádřil se ke konkrétním scénám obou dějových linií uvedených v oznámení. Rada následně žalobci oznámila, že bylo ukončeno dokazování a doplněny podklady (přípis z 6.4.2009), dle spisu šlo o doplnění Analýzou zpracovanou Analytickým odborem Rady dne 6.4.2009 sp.zn. 2008/1656/mac/CET, jejíž přílohou dle textu je záznam pořadů na CD disku (CD disk je ve spise). Podle protokolu o nahlížení do spisu ze 21.4.2009 žalobce nahlédl do spisu a byla mu pořízena kopie uvedené doplněné analýzy. Usnesením Rady ze dne 1.7.2009 (včetně přílohy tohoto usnesení) Rada rozhodla o uložení pokuty, v připojené příloze je sumarizován průběh řízení a celá Analýza pořadu s tím, že přílohou je uvedený záznam pořadu na CD disku. Dále je založeno písemné vyhotovení rozhodnutí Rady tj. žalobou napadené rozhodnutí a následný protokol o opětném nahlížení do spisu z 6.10.2009. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Rada nejprve (I) shrnula námitky účastníka k zahájenému správnímu řízení, obsahem bodu II. odůvodnění je pak přepis Analýzy pořadu ze dne 6.4.2009. Uvádí se zde, že daný pořad byl reprízou 6.dílu 1.řady, jde o kriminální seriál, v němž probíhá souběžně vyšetřování dvou týmů, a následuje přesný popis obou dějových liníí, první se týká vyšetřování vražedného útoku v obchodě, druhá se týká případu muže s apotemnofilií. Z obou dějových linií vyšetřování jsou s uvedením času označeny záběry a jejich popis. Např. k první dějové linii : vražda v obchodě je zprostředkovaně znázorněna pohledem do tváře jedné z obětí (time code 00:02-1:20), která přes igelitový sáček, který má přes hlavu, sleduje jak vrah zabíjí další lidi. Jsou slyšet výkřiky zděšených lidí, kteří prosí, aby je střelec nezabíjel, a následné výstřely.... V popisu druhé linie
pokračování 4 vyšetřovaného případu kromě vysvětlení, že apotemnofilie je nemoc, při které člověka vzrušuje představa apmutace vlastní končetiny a bývá posedlý snahou sám si končetinu amputovat. Kromě popisu důsledků této úchylky v rámci vyšetřování vyšlých najevo a konkrétních záběrů jsou součástí odůvodnění rozhodnutí i barevné ukázky detailních záběrů z odvysílaného pořadu (soud pro stručnost dále plně odkazuje na tuto pasáž odůvodnění rozhodnutí žalované). V bodě III. Rada uvedla, že na základě provedeného obrazově-zvukového záznamu, vyjádření účastníka a výše uvedené analýzy dospěla k závěru, že účastník porušil ust. 32 odst. 1 písm.g) zákona o vysílání a k jeho námitkám ve vyjádření uvedla, že je nesporné, že jde o jiný typ kriminálního seriálu. Rada popsané scény shora vyhodnotila jako scény, které mohly mít negativní vliv na psychiku dětí a mladistvých. Základním problémem tohoto pořadu jsou podle žalované detailní záběry obětí násilných trestných činů, záběry jsou sice vedeny s ohledem na vyšetřování konkrétního trestného činu, jsou však natolik hyperrealistické, že je zde oslabeno vnímání mezi realitou a fikcí. Toto vnímání pak může být oslabeno zejména u dětí, kteří sledují pořady v těchto vysílacích hodinách většinou bez přítomnosti rodičů, tudíž bez jakékoli korekce a vysvětlení. K námitce účastníka, že záběry jsou tak krátké, že hraničí s možností vnímatelnosti, Rada uvedla, že je nutné zvážit, že právě problematické záběry uvedené ve výroku rozhodnutí a v čl. I odůvodnění (správně II) jsou ztěžejní pro celý děj, ve kterém se kriminalisté snaží vyšetřit jednotlivé trestné činy a je tedy pravděpodobné, že budou diváky vnímány velmi pozorně. Shlédnutí předmětných záběrů dítětem by tak mohlo vést k rezistentnosti k detailnímu pohledu na mrtvá těla, což jistě není schopnost, která by u dítěte byla normální. Záběry nebyly žádným způsobem tlumeny nebo rozostřeny, čímž bylo přispěno k jejich co nejrealističtějšímu pojetí. Provozovatel vysílání by měl k takovým pořadům přistupovat kriticky a vždy zvažovat v jakém vysílacím čase je zařadí. Rada má za to, že vzhledem k vysílacímu času od 17:35 hodin se specifikované odvysílané záběry mohly dotknout dětských a nezletilých diváků, popsané scény mohou mít vliv na dětskou psychiku a z toho důvodu se jeví zařazení takového pořadu v tuto vysílací dobu jako nevhodné a způsobilé porušit povinnost dle 32 odst.1, písm.g) zákona. Rada při hodnocení pořadu z hlediska porušení tohoto ustanovení dospěla k závěru, že jeho odvysíláním v uvedeném dnu a čase došlo k odvysílání scén, které mohly ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých. V bodě IV. Rada uvedla znaky skutkové podstaty 32 odst.1 písm.g) zákona s tím, že došlo k jeho porušení, shledala splněné i další podmínky pro vyvození sankce (předchozí upozornění ) a odůvodnila výši ukládané pokuty. Při jednání konaném dne 4.2.2010 oba účastníci sporu setrvali na svých písemných podáních, soud provedl opakovaní důkazu promítnutím obrazově zvukového záznamu z CD nosiče obsaženého ve spise. Zástupce žalobce následně potvrdil shodu s odvysílaným pořadem a záznamem na CD předloženým jím samým soudu. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů a ve svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu zjištěného jednak z obsahu správního spisu, jednak sám v souladu s ust. 77 odst. 2 o.s.ř. zopakoval stěžejní důkaz, jehož provedení navrhl žalobce, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následující právní úpravy účinné ke dni spáchání skutku :
pokračování 5 Podle ustanovení 2 odst. 1 písm. l/ zákona se pro účely tohoto zákona rozumí pořadem obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část rozhlasového nebo televizního vysílání; v rozhlasovém vysílání se pořadem rozumí i programový prvek. Podle ustanovení 60 odstavec 3 písmeno d) zákona uloží Rada pokutu od 20.000,- Kč do 10.000.000,- Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Jedná se o porušení jedné ze základních povinností provozovatelů vysílání, která je zakotvena v ustanovení 32 odst.1 písmeno g) zákona, který stanoví, že provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Městský soud v Praze v souladu s judikaturou tohoto soudu /rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 9 Ca 249/2005-27/ uvádí předně, že ochrana poskytovaná ustanovením 32 odst.1 písm. g/ zákona o vysílání je zaměřena na vymezenou skupinu diváků (děti a mladistvé) především s ohledem na jejich věk, který nedává vždy záruku, že se dítě či mladistvý s obsahem pořadu vypořádá shodně, jako když týž pořad vnímá dospělý divák. Stran otázky posuzování naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu soud poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 27.10.2005, č.j.: II ÚS 396/05, dle něhož o naplnění skutkové podstaty ohrožení psychického nebo morálního vývoje dětí je bezezbytku oprávněn rozhodnout správní orgán a soud, aniž by bylo namístě zjišťovat jakákoliv odborná vyjádření či znalecké posudky. Jednotlivé žalobní body posoudil soud takto: Mezi žalobcem a žalovanou není sporné určení a označení konkrétního pořadu, ani časové vymezení, kdy byl vysílán, sporné je zda tímto odvysíláním došlo k naplnění skutkové postaty správního deliktu. V prvé žalobní námitce žalobce brojí předně proti hodnocení odvysílaného pořadu Radou; žalobce nesouhlasí s hodnocením, že konkrétně označené scény mohly mít negativní vliv na dětskou psychiku, resp. mohly ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých, jak předpokládá ust. 32 odst. 1 písm.g) zákona; podle žalobce tyto scény nevyznívají v kontextu děje tak, že by byly způsobilé děsit a traumatizovat dětského diváka..., žalobce se pak odvolává na krátkost záběru s amputovanou nohou (2-3 sekundy), tvrdí, že ze záběru na obličej mrtvého muže nelze dovodit, že je v pokročilém stupni rozkladu, jde jen o spekulaci, a pahýl amputované nohy není možné dle žalobce označit za drastický. V druhé žalobní námitce žalobce dále tvrdí rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí, namítá, že postihované jednání nebylo řádně vymezeno výrokem rozhodnutí, když druhá dějová linie pořadu neobsahuje detailní záběry obětí násilných trestných činů. Vzhledem k logickému postupu při přezkoumání rozhodnutí soud posouzení obou námitek spojil, neboť musí být předně zřejmé, zda byl skutek řádně vymezen, a následně teprve může být učiněn závěr, zda bylo řádně vyhodnoceno ve vztahu ke skutkové podstatě správního deliktu toto jednání jako protiprávní. Žalobce, ačkoliv se dovolává kontextu celého děje odvysílaného pořadu (či obou dějových linií, které se v něm prolínají), míří prvou námitkou do dílčích, v podstatě tří
pokračování 6 jednotlivých záběrů, a to z druhé dějové linie případu muže s amputovanou nohou. Zcela opomíjí, že dle výroku napadeného rozhodnutí, a to ve shodě s oznámením o zahájení řízení i ve shodě s odůvodněním napadeného rozhodnutí, byl postih vyvozen za jednání, kterého se dopustil tím, že dne 7.listopadu 2008 v čase od 17:35 hodin, odvysílal na programu NOVA v rámci pořadu Kriminálka New York, scény, které obsahovaly šokující drastické záběry mrtvol a částí lidských těl-amputovanou nohu na pitevním stole (v čase 07:07-07:14), mrtvola muže s amputovanou nohou(v čase 12:00-12:44) způsobilé děsit a traumatizovat dětského diváka a tím ohrozit zejména jeho psychický vývoj. Jednání, které bylo kvalifikováno jako protiprávní tedy spočívalo v odvysílání označeného pořadu v uvedené době, a to proto, že v tomto pořadu byly jednak scény obsahující šokující drastické záběry mrtvol a jednak scény obsahující části lidských těl, přičemž ve výroku k této druhé skupině scén jsou označeny dvě přímo výslovně. Odvysílaný pořad, a to pokud jde o prvou z dějových linií hromadnou vraždu v obchodě - obsahoval, jak i vyplývá z konkretizace dle Analýzy z 6.4.2009 přejaté v rozhodné části do bodu II. napadeného rozhodnutí, i scény pohledů do tváře jedné z obětí hromadné vraždy v obchodě, v záběrech jsou zakrvavené igelitové sáčky zakrývající obličeje obětí a pod. Skutečnost, že ve výroku rozhodnutí jsou, pokud jde o části lidských těl, výslovně uvedeny dva případy záběrů, popř. že do odůvodnění rozhodnutí jsou přímo přeneseny detailní záběry z druhé dějové linie (případu s amputovanou nohou) neznamená, že k vyvození postihu vůči žalobci došlo jen ve vztahu k druhé dějové linii(případu s amputovanou nohou) a že o totéž se opírá hodnocení Rady o negativním vlivu na dětskou psychiku, tedy, že Rada vychází toliko z jednotlivých (tří) záběrů, na které žalobce poukazuje (a dle druhé žalobní námitky v tom spatřuje dokonce rozpor). Podle názoru soudu Rada hodnotila celý obsah pořadu a jeho jednotlivé scény, jak byly popsány v Analýze,resp. obsaženy v pořadu samém. Soud po shlédnutí odvysílaného pořadu shledal jednání žalobce správně vymezeným výrokem rozhodnutí, jemuž odpovídá obsah odůvodnění a hodnocení Rady shledal zákonným a věcně správným. Pořad v první dějové linii -hromadné vraždy v obchodě- obsahuje detailní záběry obětí této vraždy (zkrvavené obličeje mrtvol pod igelitovými sáčky), pokud jde o druhou dějovou linii obsahuje sice i záběr obličeje mrtvého muže s amputovanou nohou, který žalobce vypichuje. Zde však není předmětem postihu a hodnocení Rady jen záběr obličeje tohoto mrtvého (když při jeho nalezení v bytě cca po 24hodinách od smrti vyšetřovatelé dají najevo určitý stupeň rozkladu, což Rada vyjádřila a žalobce má za spekulativní, protože tvář muže zjevný rozklad zatím nejeví), ale v kontextu s dříve nalezenou dolní částí končetiny mezi odpadky jsou předmětem hodnocení zejména záběry detailní na zakrvavený pahýl mrtvého a následné detailní záběry z kriminalistické laboratoře při zjišťování možných způsobů oddělení spodní části dolní končetiny včetně přímých detailních pokusů za užití pily odříznout část končetiny a pod. Podle názoru soudu je nesporné, že ve výroku obsažený text scény, které obsahovaly šokující drastické záběry mrtvol... není možné chápat zúženě, jak činí žalobce, totiž, že jde jen o scénu z druhé dějové linie pořadu, a pokud jde o šokující drastické záběry mrtvol míní se tím jen obličej mrtvoly muže s amputovanou nohou, ale tento výrok odpovídá i odůvodnění, že analýza přesně diagnostikovala možná provinění a znamená, že postihován je žalobce za tento odvysílaný pořad proto, že v něm byly jak záběry obětí trestného činu vraždy v obchodě tak záběry z druhé dějové linie muže s amputovanou nohou, které byly vyhodnoceny jako ohrožující zájem chráněný předmětným ustanovením zákona. Není tedy dán žalobcem namítaný rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí a soud neshledal ani, že by nebyl dostatečně vymezen skutek výrokem rozhodnutí. Vymezení skutku v daném případě předpokládá řádné označení vysílaného pořadu co do názvu, dne a času vysílání, tedy tak, aby nemohl být zaměněn s jiným pořadem či týmž jindy vysílaným, způsob jednání,
pokračování 7 jímž došlo k porušení právní povinnosti a naplnění skutkové postaty deliktu je nutno považovat za odpovídající, je-li uvedeno, co bylo obsahem pořadu, a to i zobecňujícím způsobem, popř. s uvedením konkrétního záběru jako příkladu. Z povahy dané skutkové podstaty deliktu a vymezení zákonné povinnosti v ust. 32 odst. 1 písm.g) zákona nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých je nepochybné, že takového vymezení pořadu a způsobu spáchání deliktu je dostatečné a není možné požadovat, aby výrok rozhodnutí obsahoval výčet všech záběrů s konkrétní časovou stopáží v rámci pořadu odvysílaných. Při představě cca hodinového či dokonce dvouhodinového pořadu(filmu) by se totiž takovýto požadavek vymezení skutku jevil absurdním, konkretizace jednotlivých záběrů, odpovídajících zobecněnému shrnutí ve výroku, až v odůvodnění, postačí. Žalobce se rovněž stran vymezení skutku dovolává vyjádření v analýze k první dějové linii. Tvrdí, že analýza vyznění scén této linie hodnotí jako hororové, nicméně z hlediska typických postupů při ztvárnění klíčových momentů v seriálu jde o relativně mírnější případ. Z tohoto textu analýzy předně podle soudu nelze mít zato, že tím byl vyloučen postih za záběry odvysílané v rámci pořadu z této první dějové linie, tedy, že záběry z části o hromadné vraždě v obchodě nejsou předmětem postihovaného jednání, nic takového nevyplývá ani z oznámení o zahájení řízení (to by byla tato pasáž popisu první dějové linie zcela vypuštěna) ani z napadeného rozhodnutí. Navíc, věta v závěru analýzy k první dějové linii se nevztahuje ke všem záběrům této linie předně v ní popsaným, ale toliko k záběrům obsahujícím zobrazení představy jednoho z kriminalistů, v níž si tento rekonstruuje, jak postřelený muž táhne postřelenou ženu k telefonu a snaží se přivolat pomoc, k tomu, že obě postavy jsou zakrvavené...atd., a toto ztvárnění hodnotí jako mírnější případ. Z napadeného rozhodnutí podle názoru soudu vyplývá, že takto vymezené jednání žalobce bylo podrobeno testu hodnocení a žalovaná vycházela při hodnocení z obsahu pojmu psychický (nebo-li duševní) vývoj, jež je obecně známým, a shledala porušení povinnosti ve vztahu k tomuto pořadu v tom, že uvedené šokující a drastické záběry obětí trestných činů a částí lidských těl mohly ohrozit zejména psychický duševní vývoj dětí a mladistvých. Podle názoru soudu nesporně uvedený pořad představuje možné ohrožení tohoto vývoje (možnou odchylku od normálního, obvyklého, běžného, průměrného) vývoje jedince v důsledku shlédnutí pořadu v televizním vysílání, ke které ale fakticky nemusí dojít (může být včasným zásahem zabráněno), nicméně v daném případě ohrožení chráněného zájmu pro naplnění skutkové podstaty postačuje. Pod pojmem normální vývoj jedince lze podřadit vývoj jedince podle určitých ustálených společenských norem v konkrétním historickém období, nicméně je zřejmé, že každý jedinec je de facto osobností jedinečnou. Vývoj každého jedince může být v důsledku vnějších vlivů utvářen i tak, že dojde k jeho vybočení nežádoucím směrem tj. jednání, které není společensky akceptovatelné např. jednání provázené negativními lidskými vlastnostmi (sobeckost, vulgarita, bezzásadovost), jenž mohou postupně vést i k možnému směřování k páchání trestné činnosti (krádež, fyzické násilí), a proto se společnost brání i tím, že se v právních normách snaží takové vnější okolnosti limitovat, omezovat. Žalobce v první námitce směřující proti hodnocení daného pořadu současně uvedl, že obsahem spisu není a v době nahlížení 21.4.2009 nebyl protokol o provedení důkazu obrazově-zvukovým záznamem ve smyslu 18 správního řádu a není tak prokázáno, že Rada své hodnocení, ač tak v odůvodnění rozhodnutí uvádí, opřela o shlédnutí daného pořadu. Pokud vycházela z analýzy pořadu, tedy statických záběrů, pak její závěr o závadnosti scén stojí na nesprávném vyhodnocení důkazu.
pokračování 8 Soud ze správního spisu zjistil, že jeho součástí je CD-disk, na němž je nahrán předmětný pořad, dále analýzy pořadu vyhotovené analytickým odborem žalované představující písemně zpracovaný popis jednotlivých pasáží s poukazem na problematická, sporná místa ve vztahu k porušení ust. 32 odst. 1 písm. g) zákona a přílohou Radě předložené analýzy ze dne 6.4.2009 byl CD disk se záznamem pořadu a byl od té doby součástí spisu, stejně tak i jako součást je označen v přílohách usnesení Rady, jímž bylo rozhodnuto o uložení pokuty. K tvrzení, že žalovaná neprovedla důkaz shlédnutím obrazově zvukového záznamu pořadu, z čehož žalobce dedukuje, že žalovaná nemohla řádně provést hodnocení skutkového stavu věci, soud uvádí, že zatímco soudní řízení (jehož součástí se v dané věci stalo i ústní jednání konané dne 4.2.2010, v jehož průběhu soud provedl důkaz záznamem předmětného pořadu), je veřejné (vyjma řízení, kdy veřejnost je soudem vyloučena), správní řízení (jehož součástí bylo i zasedání Rady, na němž došlo k projednání a hlasování o předmětné pokutě) je neveřejné. Podstatným pro posouzení dané otázky je proto ta skutečnost, zda žalovaná při svém zasedání, kdy bylo rozhodováno o předmětné pokutě, měla k dispozici správní spis, jenž by jí umožnil seznat, zjistit obsah předmětného pořadu, resp. poskytl žalované možnost porovnat a zhodnotit obsahuje-li předmětný pořad prvky, které by mohly ohrozit psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Soud po provedení důkazu obrazově-zvukovým záznamem předmětného pořadu konstatuje, že správní spis (jehož součástí je i CD-disk s předmětným pořadem) byl dostatečným podkladem umožňujícím žalované řádně zhodnotit předmětný pořad. Nadto soud sám provedl důkaz promítnutím CD-disku a může tak konstatovat, že námitka obsažená v žalobě není důvodná, neboť Radou provedené hodnocení odpovídá záznamu předmětného pořadu, nebyl seznán rozpor mezi obsahem záznamu a v rozhodnutí vyjádřeném hodnocení. Absence protokolu o provedení důkazu obrazově-zvukovým záznamem ve správním spise tak představuje formální vadu, Rada, jak v rozhodnutí uvádí, vycházela z tohoto důkazu; samotné nevyhotovení protokolu o jeho provedení nemohlo mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí. Po posouzení výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že správní orgán v daném případě dostál své povinnosti řádného zjištění a hodnocení stavu věci ve vztahu k v ust. 60 odst. 3 písm. d) resp. ust. 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. a soud proto neshledal uvedené námitky žaloby důvodné. Soud dodává, že u vysílaného pořadu se může ocitnout dítě i velmi nízkého věku, které není samo s to rozeznat podstatu pořadu, v daném případě to, že jde o vyšetřování kriminálního případu speciálními postupy. Může se u obrazovky ocitnout dítě zcela náhodně, jen v okamžiku vysílání určité sekvence či vyobrazení. Mladší děti stěží porozumí souvislostem mezi vizuálně vnímanými scénami pořadu a jejich slovním doprovodem, nadto nemusí takový pořad vnímat jako celek. Je přitom třeba vzít ve zřetel, že televize se v dnešní době stala jedním z nejdůležitějších zdrojů informací, což má za následek, že způsoby a modely chování v ní prezentované jsou diváky (i dětskými) často přebírány a posléze bez hlubšího uvažování používány. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že předmětný pořad obsahoval prvky způsobilé ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých a žalobce jeho odvysíláním v době před 22.00 hod. porušil zákaz zakotvený v ust. 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Jestliže žalobce měl v úmyslu předmětný pořad zařadit do programu, mohl tak učinit po 22.00 hod. Tím, že zákonodárce stanovil v době od 6.00 hod. do 22.00 hod. striktní zákaz
pokračování 9 vysílání pořadů, které by mohly ohrozit fyzický, psychický či mravní vývoj dětí či mladistvých, měl by tento zákaz být provozovateli pořadů dodržován, aby i rodiče měli možnost spolehnout se na to, že jejich děti nebudou v této době ohroženy negativními vlivy při sledování televize a to minimálně právě v tomto pevně daném časovém úseku. Ve třetím žalobním bodu brojí žalobce proti hodnocení kritérií při stanovení výše pokuty, konkrétně žalobce tvrdí, že Rada podřadila pod kritéria uvedená v ust. 61 odst. 2 zákona i hlediska dle 61 odst. 3 téhož zákona, resp. že hodnocení povahy vysílaného programu a postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem k odpovědnosti vůči divácké veřejnosti ( 61 odst. 2) nemá zohlednit plnoformátovost, celoplošnost a nejvyšší podíl sledovanosti na mediálním trhu, ale skutečnost, zda provozovatel vysílání je subjektem veřejnoprávním s vyšší mírou odpovědnosti vůči divácké veřejnosti nebo subjektem komerčním. Podle ust. 61 odst. 2 zákona při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle ust. 61 odst. 3 zákona stanoví Rada výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. K této námitce lze z napadeného rozhodnutí konstatovat, že žalovaná se při stanovení výše pokuty nejprve zabývala povahou vysílaného programu televize NOVA, následně rozsahem a dosahem vysílání, závažností a mírou zavinění, a finančním prospěchem účastníka řízení (předposlední strana rozhodnutí a poslední strana nahoře). Dále uvedla, že při stanovení výše pokuty zohlednila všechna zákonná kritéria, když přihlédla k povaze vysílaného programu a k postavení účastníka na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Je jisté, že program NOVA je plnoformátovým programem, který je vytvářen především kombinací zábavy, soutěží, televizních seriálů, kinematografické produkce, zpravodajství, publicistiky sportovních pořadů a pořadů s komerčním charakterem. Je jisté, že účastník řízení se snaží přilákat k obrazovkám co největší počet diváků. Dále má Rada za prokázané, že účastník řízení provozuje celoplošné vysílání. Z obecně známých skutečností má Rada za prokázané, že účastník řízení má nejvyšší podíl sledovanosti na mediálním trhu. Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost účastníka řízení jako provozovatele televizního vysílání vůči divácké veřejnosti je velmi vysoká. Soud neshledal uvedenou námitku důvodnou. Podle ust. 61 odst. 2 zákona má Rada přihlížet k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Z předně uvedené citace odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Rada se zabývala povahou programu televize NOVA ( je plnoformátovým programem, který je vytvářen především kombinací zábavy, soutěží, televizních seriálů, kinematografické produkce, zpravodajství, publicistiky sportovních pořadů a pořadů s komerčním charakterem ) i postavením provozovatele na mediálním trhu (účastník řízení provozuje celoplošné vysílání... účastník řízení má nejvyšší podíl sledovanosti na mediálním trhu). Výhrada žalobce, že kritérium uvedené v 61 odst. 2 zákona nemá zohlednit
pokračování 10 plnoformátovost, celoplošnost a nejvyšší podíl sledovanosti na mediálním trhu není důvodná, neboť o postavení žalobce na mediálním trhu vypovídá mj. právě i to jaký je rozsah a dosah jeho vysílání a podíl sledovanosti jeho vysílání diváckou veřejností. Soud neshledal závěr Rady, že odpovědnost žalobce je velmi vysoká, proto v rozporu se zákonem. Odpovědnost vůči divácké veřejnosti provozovatele vysílání, ať již provozovatele komerčního nebo veřejnoprávního vysílání, v případě porušení povinnosti dle 32 odst. 1 písm.g) zákona a při srovnatelném jejich postavení na mediálním trhu a srovnatelném rozsahu a dosahu jejich vysílání je u obou subjektů i srovnatelně vysoká. Rozdíl v míře odpovědnosti provozovatele komerčního a veřejnoprávního vysílání vůči divácké veřejnosti lze vážit se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy, to však podle názoru soudu neznamená, že provozovatel komerčního vysílání má, při srovnatelných parametrech vysílání výrazně nižší míru odpovědnosti při ohrožení zájmu chráněného ust. 32 odst. 1 písm.g) zákona. Rozhodující v každé věci je, aby správní orgán neopomenul posoudit zákonem daná kriteria, které zákonodárce stanovil právě proto, aby tímto zabránil možné libovůli ze strany správních orgánů. V daném případě však soud konstatuje, že žalovaná své povinnosti posouzení jednotlivých zákonných kriterií dostála a i když posouzení jednotlivých kriterií není zcela pregnantní, úvaha správního orgánu je v němž obsažena seznatelným a přezkum rozhodnutí soudem umožňujícím způsobem. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce poukázal na chybějící protokol o provedení důkazu obrazově zvukovým záznamem. S touto námitkou se soud již vypořádal shora při posouzení prvé námitky ve spojení s druhou, a proto na svůj závěr v tomto bodě již toliko odkazuje a předmětnou námitku neshledává důvodnou. Neboť žalobce navrhl v petitu žaloby, aby soud uloženou pokutu za správní delikt ve výši 100 000,-Kč jakožto zjevně nepřiměřenou přiměřeně snížil, zabýval se soud i tím, zda je namístě v daném případě nahradit správní uvážení správního orgánu užitím moderačního práva soudu. Jak již judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30.11.2005, sp.zn.: 1 As 30/2004-82, takový zásah do uvážení správního orgánu je zásahem dovoleným, umožněným soudu ustanovením 78 odst. 2 s.ř.s., kde soud se chová jako správní orgán a může zasáhnout do výše trestu jako by jej uděloval sám. Tím, že trest soud sníží či od něj upustí, nezpochybňuje závěr správního orgánu o tom, že žalobce porušil zákon a dopustil se správního deliktu. Městský soud v Praze dospěl v daném případě k závěru, že uložená pokuta ve výši 100.000,- Kč není pokutou zjevně nepřiměřenou, nýbrž pokutou, která odpovídá danému porušení zákona i zákonnému rozpětí stanovenému v ust. 60 odst. 3 písm. d) zákona, dle něhož lze uložit za skutkovou podstatu správního deliktu, kterého se žalobce dopustil pokutu v rozmezí od 20.000,- Kč až do výše 10.000.000,- Kč a která znamená uložení pokuty při dolní hranici zákonné sazby. Je namístě zdůraznit, že výše sankce za protiprávní jednání musí mít i preventivní charakter, a to předně ve vztahu k žalobci a musí tak s sebou nést přiměřeně citelný zásah do jeho majetkové sféry, aby byl veden k důslednějšímu dodržování všech zákonných norem, kterými je vázán a to zejména zákona č. 231/2001 Sb. Preventivní úlohu musí uložená sankce pak mít rovněž ve vztahu i ke všem ostatním subjektům pohybujícím se
pokračování 11 na daném trhu. Žalobce v daném případě pak ani netvrdí žádný konkrétní důvod, který by nasvědčoval tomu, že uložená výše pokuty je zjevně nepřiměřená. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl Městský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto dle ust. 78 odst. 7 s.ř.s. podanou žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. 60 odst. 1 s.ř.s. Za situace, kdy žalobce neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému správnímu orgánu náklady řízení před soudem podle obsahu spisu nad rámec běžných činností nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat ve lhůtě dvou (2) týdnů po doručení rozhodnutí kasační stížnost za podmínek 102 a násl. s.ř.s., a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná, nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 4.února 2009 Za správnost vyhotovení: Krejčová B. Mgr.Jana Brothánková, v.r. předsedkyně senátu