Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesa a myslivosti Nekróza jasanu Chalara fraxinea - fenologie, bionomie, charakteristika symptomy, rozšíření na revíru Běstvina, LS Nasavrky, LČR, s.p. Bakalářská práce Přílohy Brno 2014 Ladislav Koudelka

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Nekróza jasanu Chalara fraxinea - fenologie, bionomie, charakteristika symptomy, rozšíření na revíru Běstvina, LS Nasavrky, LČR, s.p. vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití práce jako školního díla podle 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádáme písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvěk na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:... podpis studenta

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat Ing. Dagmar Palovčíkové za její ochotu odpovídat na otázky a výpomoc při práci v laboratoři, dále pak prof. Dr. Ing. Liboru Jankovskému za vedení práce a poskytování cenných rad, Ing. Pavlovi Starému, který mi poskytl z pozice revírníka odborné podklady pro práci v lese, Ing. Miloni Dvořákovi, Ph.D. za pomoc při tvorbě statistiky a v neposledné řadě i mému bratrovi Oldřichu Koudelkovi za pomoc při práci v terénu. Tato práce vznikla za podpory projektu InoBio - Inovace biologických a lesnických disciplín pro vyšší konkurenceschopnost.tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0018.

Jméno: Ladislav Koudelka Nekróza jasanu Chalara fraxinea fenologie, bionomie, charakteristika symptomy, rozšíření na lesní správě Nasavrky. Ash necrosis thanks to Chalara fraxinea - phenology, bionomy, characteristic of symptoms, expansion in forest governance Nasavrky. Abstrakt: Populace jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) je decimována ve většině zemí Evropy patogenní houbou Chalara fraxinea. Ta je hlavní příčinou chřadnutí a odumírání jasanu ztepilého. Tato práce pojednává o výskytu a dopadu této houby na lesní porosty jasanu ztepilého v Železných horách. Pro porovnání mortality porostů byly vybrány tři lokality. Z odebraného materiálu na lokalitách byl v laboratoři patogen úspěšně vyizolován. Výsledky terénního sledování ukázaly, že poškození je velice závažné a hrozí kolaps populací v jasanových porostech. Klíčová slova: Fraxinus, Hymenoscyphus albidus, H. pseudoalbidus, Chalara fraxinea, chřadnutí, jasan, odumírání Abstract: The population of common ash (Fraxinus excelsior) is decimated in most European countries a pathogenic fungus Chalara fraxinea. This is the main cause of decline and death of common ash. This thesis deals with occurrence and impact of this fungus on common ash forests in Železné Mountain. For comparison mortality stands were selected three sites. From the collected material on the sites was successfully isolated by the laboratory pathogen. Results of field monitoring showed that the damage is very serious and threatening to collapse populations of ash stands. Key words: ash, Chalara fraxinea, decline, dieback, Fraxinus, Hymenoscyphus albidus, H. pseudoalbidus,

Obsah 1 Úvod... 6 2 Cíl práce... 7 3 Literární přehled... 8 3.1 Chalara fraxinea... 8 3.2 Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L., 1753)... 13 3.3 Jasany... 13 3.4 Další choroby jasanu... 14 4 Charakteristika území... 15 4.1 Popis majetku... 15 4.2 Popis přírodních podmínek... 15 4.2.1 Charakteristika porostů na lokalitách... 16 4.2.2 Půdní charakteristiky na lokalitách... 17 4.3. Geologie... 18 4.4. Klimatické poměry... 19 4.4.1 Srážky... 19 4.4.2 Teplota... 20 5 Metodika... 21 5.1 Terénní práce... 21 5.2 Kancelářské práce... 23 5.3 Laboratorní práce... 24 5.3.1 Izolace patogena... 24 5.3.2 Determinace patogena... 26 6 Výsledky... 27 6.1 Výsledky pozorování v terénu... 27 6.2 Výsledky laboratorního šetření... 30 6.3 Výsledky hodnocení napadení v porostech... 32 6.4 Výsledky porovnání napadení na lokalitách... 37 6.5 Výsledky poškození na zkusných plochách... 40 7 Diskuze... 41 8 Závěr... 44 9 Summary... 45 10 Seznam literatury... 46 11 Přílohy... Chyba! Záložka není definována.

1 Úvod Jasan ztepilý Fraxinus excelsior je poměrně známá dřevina, jejíž areál výskytu zaujímá s vyjímkou nejzazšího severu či severovýchodu téměř celou Evropu a jeho jižní hranice probíhá středem Pyrenejského a Apeninského poloostrova až k jižní polovině Balkánského poloostrova (Nárovec a kol. 2008). Jasany jsou oblíbenými dřevinami vysazovanými ve městských aglomeracích i jako alejové stromy v krajině. Využívána je řada kultivarů, které se liší jak velikostí a tvarem koruny, tak i barevným vybarvením pupenů a letorostů. Jasany byly spíše spojovány s jejich schopností invazivně obsazovat některé lokality, než s problematikou škůdců a chorob (Jankovský a kol. 2009a). V posledních letech však dochází k intenzivnímu odumírání jasanů. V České republice docházelo k různým projevům chřadnutí jasanů od konce 90. let, k výraznému rozvoji choroby došlo až po roce 2003. Projevy chřadnutí byly zaznamenány v letech 2004 až 2009 v řadě regionů ČR (Košťálová a Sázelová 2010). Chřadnutí jasanů bylo zaznamenáno na několika místech v České republice od konce devadesátých let, ale pokusy vyizolovat původce, kterým je Chalara fraxinea, byly až do roku 2007 neúspěšné. První potvrzující informace o výskytu vznikla až ze vzorků odebraných v září 2007 ze stromu Fraxinus excelsior cv. Pendula v arboretu Křtiny (Jankovský a Holderieder 2009). Houbový patogen Chalara fraxinea byl potvrzen téměř ve všech zemích severní a střední Evropy. První zmínky o chřadnutí jasanů jsou uváděny z počátku 90. let z Litvy a Polska, od poloviny 90. let z Lotyšska a Estonska. Od počátku tohoto desetiletí je chřadnutí jasanů pozorováno v Německu, kde škody na jasanech podstatně narůstají již od roku 2002, dále v Dánsku a Švédsku. Další nálezy byly oznámeny z Rakouska, Norska, Finska, Maďarska, Slovinska, Francie, Itálie a Švýcarska (Košťálová a Sázelová 2010). V nastíněné problematice nekrózy jasanu jsou použity termíny jako je chřadnutí jasanu a odumírání jasanu. Zahraniční autoři popisují chřadnutí jasanů jako ash decline a odumírání nejčastěji jako ash dieback (anglický překlad). Z německého překladu lze zaznamenat název eschen schaden jako jasanové poškození. Jankovský a kol. (2009b) navrhnuli zavedení českého termínu, pro infekci jasanu houbou Chalara fraxinea, tzv. nekróza jasanu. 6

2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce bylo zpracovat do literárního přehledu problematiku druhového spektra a rozšíření jasanů, choroby jasanů a problematiku rozšíření Chalara fraxinea v Evropě. Vedle Chalara fraxinea, resp. Hymenoscyphus pseudoalbidus, sledovat rovněž případný výskyt dutilky jasanové Prociphilus bumeliae a dalších chorob jasanu. Na vybraných lokalitách revíru Běstvina sledovat výskyt a biologii této houby a dopad infekce na mortalitu porostů jasanu v různých věkových stupních. Popsat symptomatický obraz infekce v různých ročních obdobích. Dále pak zhodnotit rozšíření jasanu na daném lesním majetku a odhadnout případné ekonomické ztráty, které vyplývají z poškození jasanových porostů v důsledku šíření nekrózy jasanu. Z pohledu lesního hospodářství navrhnout taková opatření, které by vedly k minimalizaci škod v jasanových porostech. 7

3 Literární přehled 3.1 Chalara fraxinea Na začátku roku 1990 byly poprvé pozorovány závažné příznaky odumírání jasanu (Fraxinus excelsior L.) v severovýchodním Polsku. V současné době je velká část rodné oblasti jasanu ztepilého ovlivněna tímto potencionálně smrtelným onemocněním (Pautasso a kol. 2013). Původce onemocnění byl detekován Kowalskim (2001) a později ho popsal jako novou mitosporickou askomycetu (synonymum anamorfní vřeckovýtrusá houba) Chalara fraxinea (Kowalski 2006). Sexuální stádium bylo zpočátku přiřazeno k v Evropě rozšířené diskomycetě (terčoplodá houba) Hymenoscyphus albidus (Kowalski a Holdenrieder 2009b). Nicméně, H. albidus je v Evropě saprotrofní nebo endofytický domácí druh a nevytváří anamorfní stádium. Absence nepohlavního stádia H. albidus a jeho přítomnost v H. pseudoalbidus je nápadným morfolofickým rysem rozlišujícím tyto dva druhy (Kirisits a kol 2013). Hymenoscyphus albidus nebyl nikdy zaznamenán jako patogenní a nezdá se, že by byl původcem odumírání jasanu. Na základě molekulárních dat uznaly autoři, jako je Bakys, Kowalski nebo Holdenrieder, patogena jako nový kryptický druh a jeho teleomorfu pojmenovali Hymenoscyphus pseudoalbidus. Důležitým odlišovacím znakem je to, že H. pseudoalbidus má oproti H. albidus o něco větší askospory (Queloz a kol. 2011). Podle morfologické a genetické studie se v poslední době ukázalo, že H. pseudoalbidus je v Evropě zavlečeným patogenem pravděpodobně z východní Asie (Zhao a kol. 2012). Před současnou epidemií, byly příznaky odumírání na vzrostlých jasanech v Evropě zaznamenány, ale interpretovány jako abiotické škody (způsobené mrazem nebo suchem), jako důsledek nadměrného žíru kůrovců (Leperisimus varius a Hylesinus spp), nebo kombinací abiotických a biotických faktorů (Hull a Gibbs 1991). I když je někdy velmi obtížné vyizolovat H. pseudoalbidus ze symptomatických rostlinných tkání, je nyní nesporné, že H. pseudoalbidus je původce, který ohrožuje jasan ztepilý (F. excelsior) a jasan úzkolistý(f. angustifolia) v Evropě (Gross a kol. 2014). Stromy jsou napadány ve všech věkových kategorií na různých místech a jsou ovlivněny v lesích i ve školkách, městských výsadbách a i stromořadích podél silnic. U mladých jedinců nemoc často vede k odumření stromu během několika let po infekci. U 8

starších stromů je odumírání často dlouhotrvající (chronické), což vede k jejich oslabení a náchylnosti pro jiné škodlivé faktory. Úmrtnost porostů byla zaznamenána na plochách v řádech hektarů (Zachara a kol. 2007). Pro nekrózu jasanů je typický velmi rychlý nástup choroby, který je spojován s vysokou denzitou inokula (askospor), které se vytvářejí v létě v plodničkách pohlavního stádia, šíří se vzduchem a infikují listy a řapíky hostitele (Havrdová a kol. 2013). Miskovité plodničky pohlavního stádia čili apothécia vyrůstají na opadu z předchozího roku a příležitostně se také vyskytují na malých kmíncích ležících na zemi (Gross a kol. 2014). Hlavní období sporulace probíhá od konce července do poloviny srpna a hlavní depozice askospor probíhá mezi 6 a 8 hodinou ranní s výrazným vrcholem kolem 7 hodiny ranní. Tyto údaje byly zjištěny v podmínkách Norska a rok od roku se mohou v závislosti na povětrnnostních a geografických podmínkách lišit (Timmermann a kol. 2011). Kirisits a Čech (2009), uvádí poznatek z Dolního Rakouska, kde na mnoha místech ve Vídni docházelo (např. v roce 2009), ke sporulaci od června až do října, a také uvádí, že je nepravděpodobné, aby vypouštění askospor H. pseudoalbidus bylo synchronizované s konkrétní růstovou fází hostitele. Patogen se v pletivech intenzivně rozrůstá, nekrózy se rychle zvětšují a už po několika týdnech infekce dochází k předčasnému opadu napadených listů. Mycelium může prorůstat z napadených řapíků do výhonů hostitele v místě listových stop. Patogen pravděpodobně může do hostitele proniknout i pupeny, lenticelami, poraněními či v místech po sání hmyzu či jiných bezobratlích. Na napadených výhonech a větvích pak v podzimních a zimních měsících způsobuje rozsáhlé hnědavé až černavé nekrózy, které se rychle prodlužují; části výhonů a větví nad poškozením mohou usychat. Sazenice a mladé výsadby jasanů jsou nekrózou poškozovány rychleji a ve větším rozsahu, než výsadby plně vzrostlé. U vzrostlých jedinců se choroba v první fázi projevuje odumíráním posledních výhonů a řídnutím koruny. Mycelium v pletivech hostitele může přežívat zimu, dále se šířit, přičemž poškození dřeviny narůstá. Hostitel regeneruje a na rozvoj patogenu reaguje tvorbou proventivních výhonů (vlků), které se vytvářejí pod odumřelými částmi větví a vzniká typické shlukovité olistění. V pozdní fázi onemocnění dochází i k odumírání kosterních větví a strom nakonec odumírá (Havrdová a kol. 2013). 9

Obr. 1. Příznaky odumírání jasanu (Gross a kol. 2014) (A) počáteční fáze infekce listů s mnoha malými nekrotickými skvrnami, z jednoho lístku se infekce rozšířila do vřetene a spustila vadnutí okrajů listových částí (šipka); (B) nekrotické léze se rozšiřují podél střední žilky listu (šipka); (C) izolace houbového mycelia z fragmentu nekrotické žilky listu, jak je ukázáno na obrázku B; podhoubí Hymenoscyphus pseudoalbidus přerůstá pouze z řezu žilky (šipky), ostatní mycelia patří endofytickým houbám; (D) počáteční nekrotická léze na vřetenu po infekci přes řapík; jizva u lístku vlevo je označena šipkou; (E) nekrotická léze na mladém kmínku (F) nekrotická léze na kůře staršího kmínku (G) vadnutí výhonů na jaře; (H) uvadlý terminální výhon s nasazenými listy během léta; (I) uschlý výhon s nasazenými řapíky 10

(a vřeteny) během zimy; (J) vnitřní nekróza xylému a zahájení růstu nekrózy v kambiu (šipka); (K) centrální nekróza obklopená zdravými okraji xylémových pleti; (L) dospělý odumírající strom a tvorba epikormických výhonů (vlků) (Gross a kol.). Patogen přezimuje v živých pletivech hostitele (výhony, větve) ve formě mycelia a v opadaném materiálu (listy, výjimečně výhony) ve formě pseudosklerócií. Koncem jara a v létě se na pseudoskleróciích v opadu vyvíjejí bělavé stopkaté plodničky (Havrdová a kol. 2013). Jestliže je fruktifikace potlačena nevhodnými podmínkami prostředí, mohou pseudosklerócia vydržet v přírodě minimálně 2 roky. Patogen může přežít i mimořádně suché léto a sporulaci odloží do příštího roku (Gross a Holdenrieder 2013). Obr. 2. Plodničky H. pseudoalbidus na nekrotických kmíncích (EPPO 2013) Apothécia (plodničky) Hymenoscyphus pseudoalbidus jsou zprvidla diskovitého tvaru, většinou až 3 mm v průměru, zřídka 8 mm (Gross a kol. 2014). Stopka 0,4 až 2 mm dlouhá, 0,2 až 0,5 mm silná, báze je rozšířená nebo zůžená, bazální oblast často černá (Kowalski a Holdenrieder 2009b). Obr. 3. Plodničky H. pseudoalbidus (vlevo) a H. albidus (vpravo), vytvořené na řapících jasanu (Hietala a Solheim 2011) 11

Morfologické charakteristiky v čisté kultuře lze objektivně pozorovat po 2 3 týdnech při skladování ve tmě při teplotě 20 až 22 C. Chalara fraxinea se vyznačuje oválnými hyalinními nebo světle hnědými konidiemi (3,2-4,0 x 2,0-2,5 µm), které jsou produkované z pigmentovaných fialid (16-24 µm dlouhých) v řetězcích nebo častěji ve slizovitých kapičkách. První vytvořené konidie jsou krátce kyjovité s rozměry 6-7 x 2,2-2,5 µm. Takto popsané izoláty byly potvrzeny jako C. fraxinea na základě morfologic - kých vlastností popsaných Kowalskim (2006) (EPPO 2013). Obr. 4. (A,B) čisté kultury Chalara fraxinea na agaru MEA, (C) stará kultura (s nepravým ochranným pletivem) na MEA, (D, E) čisté kultury Chalara fraxinea připravené k použití, (F) konidie ve kapičkách, (G) konidie (podlouhlé konidie odpovídají první vytvořené konidii), (H) fialidy (500 x zvětšení, měřítko = 10 µm) (EPPO 2013). 12

3.2 Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L., 1753) V našich lesích je jasan ztepilý šestou nejrozšířenější dřevinou; jeho plošný podíl ve druhové skladbě činí 3,5 % (Nárovec a kol. 2008). V dospělosti dosahuje výšky až 40 m, průměru kmene přes 1,5 m a dožívá se až 250 let. Koruna nese lichozpeřené listy, které jsou rozmístěny převážně po obvodu. Lístky jsou podlouhlé až podlouhle vejčité, 3-10 cm dlouhé, téměř přisedlé, pilovité (špičky zubů nejsou zahnuté). Na podzim se listy nebarví a opadávají zelené. Jasan ztepilý kvete každoročně, latnatá květenství rozkvétají před rašením listů a vyrůstají z postranních pupenů. Křídlaté nažky zrají na podzim a vytrvávají obvykle přes zimu (Úradníček a kol. 2009). Na našem území jsou zastoupeny všechny tři ekotypy jasanu ztepilého. Lužní jasan provází nejčastěji dub letní a jilmy v zaplavovaných luzích podél větších řek. Horský jasan je zastoupen v oblasti buku tam, kde jsou příznivé vlhkostní a půdní poměry, tj. zejména podél potoků s olšemi a často spolu s klenem a jilmem horským, vystupuje až na 1000 m n. m. Vápencový jasan provází dub zimní, zejména na bazických horninách, nejčastěji spolu s bukem nebo břekem až po lesostepní společenstva s šípákem (Úradníček a kol. 2009). Jasan poskytuje velmi kvalitní dřevo a patří mezi nejhledanější materiály k výrobě nábytku, dýh, sportovního nářadí, parket a hudebních nástrojů. V horských oblastech se jasan vysazoval jako silniční alejový strom, použití našel i při zakládání ochranných lesních pásů (Úradníček a kol. 2009). Jasan je považován spíše za invazivní dřevinu než za dřevinu, která by byla náchylná k chorobám (Jankovský a kol. 2009b). 3.3 Jasany Rod jasan (Fraxinus) zahrnuje asi 60 až 65 druhů. V České republice jsou původní dva druhy, jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), který zasahuje svým severním okrajem areálu na Moravu. Jasan zimnář (Fraxinus ornus) byl na území České republiky vysazen lokálně. V lesích byl v minulosti poměrně často vysazován jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica). Další cizokrajné druhy můžeme v České republice potkat jen vzácně v parcích a arboretech (Košťálová a Sázelová 2010). 13

Kromě jasanu ztepilého (F. excelsior), jasanu úzkolistého (F angustifolia) dochází k napadení na jasanu zimnáři (F. ornus), v Estonsku byla nekróza zaznamenána na jasanu černém (F. nigra) a jasanu pensylvánském (F. pennsylvanica), méně pak na jasanu americkém (F. americana) a jasanu mandžuském (F. mandshurica). V České republice jsou v parkových výsadbách nejvíce napadeny jasan ztepilý a jasan pensylvánský, méně pak jasan zimnář, jasan úzkolistý a jasan americký. Z kultivarů bývá nejvíce poškozen F. excelsior Pendula a nejméně F excelsior Nana (Koukol a Havrdová 2014). 3.4 Další choroby jasanu Nejčastějšími chorobami jasanu v ČR jsou dřevomor kořenový Ustulina deusta, václavky Armillaria spp., šupinovka kostrbatá Pholiota squarrosa, troudnatec jasanový Perenniporia fraxinea, rezavec štětinatý Inonotus hispidus. Tyto dřevní houby se však spíše podílí na snížení stability kmene, než na jejich chřadnutí. Deformace větví a kmenů s následným rozvojem rakovin jsou způsobeny nejčastěji bakteriózou jasanu Pseudomonas sevastanoi (Jankovský a kol. 2009a). Poškození mrazem nepatří mezi choroby, ale mezi abiotické faktory poškození. Poškození mrazem však může být primárním faktorem v odumírání jasanu, protože předurčuje poškozené orgány k houbovým kolonizacím. Mezi nejčastěji nalezené houby, které kolonizovaly nekrotické výhony a pupeny, patří Alternaria alternata, Discula sp., Fusarium sp., Phomopsis sp. a Cladosporium sp. (Pukacki a Przybyl 2005). 14

4 Charakteristika území 4.1 Popis majetku Revír Běstvina je součástí lesní správy Nasavrky, LHC Ronov nad Doubravou. Nachází se převážně na území Pardubického kraje (pověřený úřad Chrudim), částečně v kraji Vysočina (Havlíčkův Brod, Chotěboř) a okrajově ve Středočeském kraji (Čáslav). Výměra lesních porostů ve vlastnictví státu činí cca 1 245 ha na katastrální rozloze cca 15 000 ha. Zároveň je vykonávána odborná správa v nestátních lesích. Převážná část lesů je soustředěna na hřebeni Železných hor a na pravém břehu řeky Doubravy (Starý 2007). Obr. 5. Katastrální mapa s lokalitami, (http://nahlizenidokn.cuzk.cz 2014) 4.2 Popis přírodních podmínek Pro svěřené území je charakteristická značná rozmanitost klimatických a stanovištních podmínek. To je dáno mimo jiné poměrně velkým rozpětím nadmořských výšek (250 555 m n. m.), dále pomístně značnou členitostí terénu (údolí, rokle) a velkou typologickou pestrostí lesních stanovišť. Převážná část revíru, se nachází v přírodní lesní oblasti č. 10 Středočeská pahorkatina, jen okrajově zasahuje do PLO 15

č.16 Českomoravská vrchovina. Na revíru je vylišen 2. 5. lesní vegetační stupeň (LVS), převažují 3. a 4. LVS (Starý 2007). Tab. 1. Zastoupení LVS v revíru Běstvina, (Starý 2007) LVS % zastoupení 0. borový okrajově 2. bukodubový 17,5 3. dubobukový 24,9 4. bukový 56,6 5. bukojedlový 1,0 Nejvíce zastoupenými soubory lesních typů jsou 3S svěží dubová bučina, 4O svěží dubová jedlina, 4S svěží bučina (Starý 2007). Vznik Železných hor datují geologové do období třetihor. V dávných dobách zdejší kraj osidlovali Keltové, po nich Slované a v roce 1250 byl založen hrad Lichnice, který je významnou dominantou této část chráněné krajinné oblasti (CHKO) Železné hory. V této oblasti se velmi dobře zmlazuje buk lesní a lesníci zde hospodaří přírodě blízkým způsobem již z toho důvodu, že v této oblasti je vyhlášena Národní přírodní rezervace (NPR) Lichnice Kaňkovy hory (Bárta 2009). 4.2.1 Charakteristika porostů na lokalitách Údaje byly převzaty z hospodářské knihy LS Nasavrky, revír Běstvina, platnost plánu 1.1.2010-31.12.2019 (Anonymus). Jde o stručnou charakteristiku nejdůležitějších údajů o sledovaných porostních skupinách. 510B9c/1q (Běstvina) Plocha porostní skupiny 2,45 ha, převažující lesní typ 3O6 (jedlodubová bučina šťavelová), hospodářský soubor etáže 9c je 455, věk 88 let, zakmenění 9, zastoupení (%) JS 60, OL 20, SM 19, MD 1. 525F8/1q (Javorka) Plocha porostní skupiny 2,77 ha, převažující lesní typ 4V9 (vlhká bučina s přesličkou), hospodářský soubor 6461, věk 75 let, zakmenění 9, zastoupení (%) SM 55, JS 40, OL 5 525A8 (Javorka) Plocha porostní skupiny 2,03 ha, převažující lesní typ 4S9 (svěží bučina svahová), hospodářský soubor 6401, věk 79 let, zakmenění 9, zastoupení (%) SM 55, JS 32, KL, 8, BR 5 16

517A9 (Kaňkovy hory) Plocha porostní skupiny 6,99 ha, převažující lesní typ 4A1 (lipová bučina bažanková), hospodářský soubor 3446, věk 84 let, zakmenění 10, zastoupení (%) HB 45, JS 22, JV 7, KL 8, BK 13, DB 3, SM 2, doplňující informace: u jasanu je uvedena fenotypová klasifikace B (porosty nadprůměrné objemové produkce a morfologických znaků a dobrého zdravotního stavu) 517B8 (Kaňkovy hory) Plocha porostní skupiny 1,53 ha, převažující lesní typ 4B4 (bohátá bučina s kostřavou nejvyšší), hospodářský soubor 3446, věk 76 let, zakmenění 9, zastoupení (%) JS 44, BK 30, HB 25, JV 1 4.2.2 Půdní charakteristiky na lokalitách Údaje o půdní typologii byly zjištěny na webových stránkách České geologické služby (ČGS). Na lokalitě Běstvina převládá kambizem mesobazická (KAa ), na lokalitě Javorka kambizem modální a kambizem mesobazická a na lokalitě Kaňkovy hory převládá kambizem modální (KAm) a na samém hřebeni Železných hor je vylišen ranker kambický (RNk) (Česká geologická služba 2012). KAMBIZEM KA Půdy se stratigrafií O Ah nebo Ap Bv IIC, s kambickým hnědým (braunifikovaným) horizontem, vyvinutých převážně v hlavních souvrstvích svahovin magmatických, metamorfovaných a zpevněných sedimentárních hornin. Půdy se tedy vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinnátém reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů tak podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska trofismu, zrnitosti a skeletovitosti (Němeček a kol. 2011). RANKER RN Půdy se stratigrafií O Ah (možné i Am, Au) nebo Ap Cr R, vyvinuté ze skeletových rozpadů hornin či ze skeletovitých bazálních souvrství silikátových hornin s více než 50 % skeletu. Jsou rozšířeny rozptýleně po celém území pahorkatin a hornatin (Němeček a kol. 2011). 17

4.3. Geologie Obr. 6. Schéma geologické stavby CHKO Železné hory (Agentura ochrany přírody a krajiny 2014) Oblast Železných hor je geologicky velice složitá. Centrální část CHKO tvoří několik samostatných geologických jednotek. Ohebské krystalinikum tvoří nejvyšší partie Železných hor. Je složeno především ze silně přeměněných hornin- migmatitů a ortorul. U Běstviny se donedávna těžil fluorit s barytem. Pozoruhodný zbytek usazenin z mladších prvohor zvaný železnohorský permokarbon, je v okolí Kraskova. Na povrchu je tato přítomnost signalizována nápadnou červenohnědou barvou půdy. Horniny zde obsahují hlavně arkozové pískovce a slepence. Druhohorní usazeniny nasedají na starší útvary vlastních Železných hor a jsou zastoupeny převážně opukami, opukovými slíny a pískovci. Plošně největší usazeniny v CHKO jsou pod hlavním hřebenem v povodí řeky Doubravy. Tvoří zde tzv." Dlouhou mez", což je úzký pás druhohorních usazenin vybíhající z Polabí až k Velkému Dářku ve Žďárských vrších. 18

Tento pás odděluje zbytek CHKO, který geologicky patří k Hornosázavské pahorkatině, která je tvořena rulami (Agentura ochrany přírody a krajiny 2014). 4.4. Klimatické poměry Klimatické podmínky jsou dány přibližně rozmezím průměrných ročních teplot (v současnosti) 7,0 8,5 C a ročního úhrnu srážek 650 800 mm. Roční úhrny srážek přehrady Pařížov (333 m n. m.) v období let 1992 2005 se pohybovaly v hodnotách od 467,1 mm (2003) do 886,3 mm (2001) a v průměru činily 667 mm (Starý 2009). 4.4.1 Srážky Z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) pobočka Hradec Králové, byly objednány údaje o srážkách za období 1999 2013 pro informaci o vyrovnanosti za posledních 15 let. Tabulka byla doplněna autorem práce o sumu množství srážek, kde lze konstatovat, že výrazně vyšší srážky byly v roce 2001 a výrazně nižší srážky v roce 2003 než v jiných letech. Srážkově silný rok 2001 a srážkově slabý rok 2003 potvrzuje i Starý (2009) z údajů přehrady Pařížov v blízkosti obce Běstvina. Z uvedených hodnot v tabulce lze usuzovat, že srážky ve vegetační době, až na výjimky kterou byl rok 2003, jsou poměrně dobře rozložené a zdravotní stav jasanu ztepilého výrazně neovlivňují. Tab. 2. Úhrny srážek meteorologické stanice Seč, (ČHMÚ, zpracoval Koudelka 2014) Měsíční úhrny srážek v mm stanice Seč v letech 1999 2013 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Σ 1999 41,1 75,3 61,1 32,3 43,3 77,9 138,3 33,8 54 35,8 48,2 56,6 697,7 2000 57,3 58 139 19 70 72,6 151,6 34,9 53,8 39,5 42,1 35,7 773,5 2001 38,2 38,9 51,2 73,2 151,8 109,9 157,6 106,4 160 36,5 51,8 39,2 1014,7 2002 21,7 69,8 18,7 55,6 45 75,6 100,3 212,1 50,8 81,9 58,5 53,1 843,1 2003 42,4 2,6 14 23,3 130,5 10,9 69,8 35,8 34,5 64,9 13,8 56,4 498,9 2004 59,7 46 64,9 48,1 38,9 79,6 77,2 79,2 50,4 30,4 79,4 16,1 669,9 2005 43,9 38,4 14,3 17,7 58,4 55 164,9 89,7 36,3 2 7 32,1 559,7 2006 17,4 17,7 28,8 19,7 82,9 56 10,9 205,8 5,6 70,6 51,7 30 597,1 2007 61 59,8 40,9 9,3 59,8 197,1 93,7 43,5 181,8 17,4 93,8 30,9 889 2008 45,7 22,1 52,3 36 62,1 71,9 91,5 61,9 43,1 40,7 59,6 31,4 618,3 2009 27,4 90,9 97 16,4 88,1 125 104,6 63,7 18,4 93,7 26,4 79,2 830,8 2010 71,4 14,7 44,5 63,6 111,3 66,6 157,8 138,7 108,6 4,8 48,6 65,7 896,3 2011 51,8 11,5 15 44,2 69,1 78 177,2 70 91,1 42,3 0,4 49,8 700,4 2012 109,3 50,1 19,1 24,3 63,9 77,1 124,2 89,5 45,1 50,4 23,6 77,3 753,9 2013 91,6 58,4 38,1 21,6 146,4 148 59,2 69,7 110,7 49,6 22,7 21,9 837,9 19

4.4.2 Teplota Údaje o teplotách byly zjištěny rovněž z pobočky ČHMÚ v Hradci Králové. Měření teploty na meteorologické stanici Seč bylo započato v říjnu 2001, a proto byly objednané údaje doplněny, za období leden 1999 - říjen 2001, z technické řady ČHMÚ. Autorem práce byl proveden výpočet ročních průměrů teplot, což vyjadřuje poslední sloupec tabulky. Hodnoty průměrných ročních teplot za zmiňované období se pohybují v rozmezí 7,2 C (2010) až 8,9 C (2000). V detailnějším pohledu na tabulku hodnot najdeme rozdíly měsíčních průměrů, zvláště mezi IV. a V. měsícem, které sice nejsou v některých letech tak velké, ale každopádně stojí za úvahu. Ačkoliv jasan ztepilý patří mezi pozdě rašící dřeviny, nejvíce mu škodí příchod pozdních mrazů na jaře. V přírodě je tato situace zcela běžná a poškození nízkými teplotami pod bodem mrazu, lze očekávat zejména na otevřených plochách, které nejsou chráněny mateřským porostem. Tab. 3. Přehled průměrných teplot vzduchu meteorologické stanice Seč, (ČHMÚ, zpracoval Koudelka 2014) Průměrné měsíční teploty vzduchu ve C stanice Seč v letech 1999 2013 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Ø 1999-0,6-2,2 4,1 8,3 13,1 14,8 18,5 16,7 16 7,9 1,2-0,6 8,1 2000-2,7 1,9 3,1 11 14,7 16,8 15,1 18,6 12,7 10,8 5,1 0,2 8,9 2001-2,1-0,6 2,9 6,4 14 13,6 17,5 17,9 11 11,3 1,2-4,1 7,4 2002-1,1 3,5 4,5 7,1 15,3 17,1 18,1 18,9 12,1 6,7 4,9-3,1 8,7 2003-2,5-4,2 3,9 7 15 19 17,6 20 13,8 4,7 5-0,5 8,2 2004-4,1-0,2 1,9 8,4 10,6 14,5 16,5 18,2 13,1 9,3 2,9-1,2 7,5 2005-0,6-4 1 9,1 13 15,3 17,3 15,5 14,5 9,7 1,7-1,7 7,6 2006-5,7-3,4-0,3 7,9 12,5 16,5 21,4 14,7 15,8 10,8 5,5 2,3 8,2 2007 2,9 2,4 5,1 10,4 14 17,5 17,8 17,6 11,4 7,1 0,7-1,6 8,8 2008 0,9 2,2 2,7 7,6 13,2 17 17,5 17,5 11,9 8,6 4,5 0,3 8,7 2009-4,4-1,5 2,6 12,7 13,3 14,2 18,2 18,8 15,1 6,7 6-1 8,4 2010-5,2-1,9 2,8 8,1 10,9 16,4 20,2 17,2 11,4 6,5 4,9-4,9 7,2 2011-0,9-2 4,3 10,6 13,4 16,6 16,1 18,4 15,2 8,1 2,7 1,7 8,7 2012-0,6-5,9 5,2 8,5 14,7 16,9 18,3 18,7 13,7 7,3 5,1-1,1 8,4 2013-2,4-1,8-1 8,1 11,7 15,5 19,5 17,9 11,7 9,7 4 1,3 7,9 20

5 Metodika Pracovní postup bakalářské práce byl zaměřen, na sledování dopadu fytopatogenní houby Chalara fraxinea na různá věková stádia jasanu ztepilého. Pro tuto práci bylo vybíráno z počtu asi 11 porostních skupin, v nichž se nacházel jasan ztepilý většinou ještě v kombinaci s ostatními hospodářskými dřevinami. Většina těchto porostů se nacházela v CHKO Železné hory a jeden porost se nacházel mimo CHKO poblíž obce Běstvina. Zaprvé bylo vybráno 5 porostních skupin, kde se hodnotil zdravotní stav všech jasanů v porostu od mladých až po dospělé. Zadruhé byly vybrány porostní skupiny, které byly určeny, pro hodnocení přirozené obnovy jasanu na zkusných ploškách 10x10 m (100 m 2 ). Tyto plochy byly vybrány z důvodu snadnějšího pozorování příznaků onemocnění na kmíncích a větvích mladých jasanů. Jednalo se o porosty 510B9c/1q, 525F8/1q, 526A9/1, 517B14/2 a 513B13/1. Zjišťování stavu porostů probíhalo na třech lokalitách lesního majetku. Lokality byly pojmenovány podle místních názvů nebo podle nejbližší obce následovně: lokalita č. 1 Běstvina (porost 510B9c/1q), lokalita č. 2 Javorka (porosty 525F8/1q, 525A8) a lokalita č. 3 Kaňkovy hory (porosty 517A9, 517B8). Vzdálenost ploch od sebe byla několik kilometrů a plochy se nacházeli v různé nadmořské výšce. Třetí částí pozorování v porostech bylo sledování výskytu dutilky jasanové Prociphilus bumeliae a dalších chorob jasanu. 5.1 Terénní práce Sběr dat a hodnocení stavu jasanových porostů probíhalo formou pochůzek ve vybraných porostních skupinách. Pro hodnocení stavu porostů byly plochy vybrány tak, aby reprezentovali přibližně stejný věk, který se pohyboval v rozmezí 75 let u nejmladšího porostu a 88 let u nejstaršího porostu. V některých porostech bylo ve spodní etáži přítomné zmlazení především jasanu, ale také javoru klenu nebo jeřábu ptačího. Obrazová dokumentace byla pořizována fotoaparátem Fujifilm Finepix S2950. Pochůzky do porostů byly započaty v polovině dubna 2013, kdy byly z jednoletých nebo dvouletých letorostů odebrány vzorky ze stromů s patrnými nekrotickými lézemi. Přítomnost patogena ve výhonech výškově dostupných větví lze snadno odhalit přímo v terénu, pokud za pomocí nože provedeme příčný nebo lépe šikmý řez, v místě s odlišným povrchovým zbarvením výhonu. Pokud je nekróza 21

v pokročilejším stádiu, lze na řezu vidět tmavě zbarvené dřevo, prostupující výhonem v podélném směru a postihuje část anebo celý průřez výhonu, v závislosti na pokročilosti napadení. Některé nalezené nekrotické léze, byly již staršího data a na povrchu výhonů měli světle hnědou až okrovou barvu a postihovali nejčastěji terminální výhon anebo se vyskytovali v různě velkém rozsahu na boční straně výhonu. Pozorování v terénu bylo prováděno okulárně s využitím pozorovacího dalekohledu Bresser 7x50 pro sledování vzrostlých stromů. Další pochůzky se v porostech odehrávaly na přelomu září a října 2013, kdy bylo pozorováno opadávání listů a rozdíly v opadu stromů mezi lokalitami. Přednostně byly sledovány listy, které přišly do kontaktu s nákazou. U mladých jedinců byla sledována přítomnost letošních listů, které vytrvávaly uvadlé na letorostech. Při pochůzkách v únoru 2014 se na vybraných lokalitách zaznamenával zdravotní stav porostů jasanu. Hodnocení probíhalo formou okulárního pozorování mladých jedinců (5-20 let), starších jedinců (20-40 let) a dospělých jedinců (nad 40 let). Pro zhodnocení zdravotního stavu byla určena pětistupňová stupnice poškození znázorněná v tabulkách č. 4, 5 a 6. Tab. 4. Stupnice pro hodnocení mladých jasanů, (Koudelka 2014) MLADÉ JASANY odumřelé silně napadené středně napadené slabě napadené odolné napadení znaky poškození suchý kmínek a větve, odlupující se kůra, výskyt starých nekróz, labilní vůči vyvrácení (napadené kořeny), možný výskyt požerků Lýkohuba jasanového výskyt nekróz, deformovaný růst, zdvojené terminály, olámané větvičky, zaschlé letošní listy, neživé letorosty, neživé pupeny, špatná regenerace pomístné nekrotické léze, neopadlé zbytky řapíků listů, živé letorosty (hladké, olivová nebo šedavé barva) převažují nad neživými, jedinec regeneruje živé letorosty, pravidelné větvení s minimálním množstvím neživých letorostů bez projevů napadení Tab. 5. Stupnice pro hodnocení starších jasanů, (Koudelka 2014) STARŠÍ JASANY odumřelé silně napadené středně napadené slabě napadené odolné napadení znaky poškození suchý kmen a větve, odlupující se kůra, výskyt starých nekróz, labilní vůči vyvrácení, často požerky Lýkohubů na kmeni výskyt nekróz, deformovaný růst, zdvojené terminály, olámané větvičky, zaschlé letošní listy, neživé letorosty, neživé pupeny, špatná regenerace pomístné nekrotické léze, neopadlé zbytky řapíků listů, živé letorosty (hladké, olivová nebo šedavé barva) převažují nad neživými, jedinec regeneruje živé letorosty, pravidelné větvení s minimálním množstvím neživých letorostů bez projevů napadení 22

Tab. 6. Stupnice pro hodnocení dospělých jasanů, (Koudelka 2014) DOSPĚLÉ JASANY odumřelé silně napadené středně napadené slabě napadené odolné napadení znaky poškození suchý kmen a olámané větve, odpadávající kůra, labilní vůči vyvrácení, požerky Lýkohuba zrnitého na kmeni proschlá nerozvětvená koruna, pahýly kosterních větví, výmladky na bázi kmene nebo i v koruně podíl proschlých olámaných kosterních větví je menší než živých normálně rostlých téměř pravidelné větvení, minimální výskyt napadených větví bez projevů napadení, pravidelná koruna Na mladých a starších jasanech se pozorování soustředilo na kmen, větve, pupeny a pozůstatky zaschlých listů. U dospělých vzrostlých jasanů se hodnotil hlavně stav koruny. U stavu koruny se přihlíželo na pravidelnost větvení, odumření větví, olámání kosterních větví, regeneraci koruny napadeného jedince zvýšenou tvorbou výmladků a na zbytky zaschlých řapíků listů na letorostech. V březnu 2014 bylo provedeno zhodnocení na zkusných plochách 10x10 m. Předmětem zájmu bylo zmlazení od výšky přibližně 0,5 m do přibližné výšky 5 metrů nad zemí. Do zápisníku se evidovali jedinci s poškozením z loňského roku, z minulých let a s destruktivním poškozením, které vede k záhubě jedince. Onemocnění z loňského roku se hodnotilo na posledních letorostech, výskyt onemocnění z minulých let na kmínku a větvích s výjimkou posledních letorostů a destruktivní onemocnění se evidovalo, pokud jedinec vykazoval znaky proschnutí kmínku nebo větví a minimum živých letorostů nebo žádných. Do terénního zápisníku byly zaevidovány počty všech dřevin, které se ve vymezeném čtverci nacházely. 5.2 Kancelářské práce Údaje z terénních zápisníků byly zpracovány do programu Microsoft Office Excel 2003 a v tomto programu byly provedeny i výsledné grafy. Pro statistické zpracování byl použit program NCSS 9.0.9. Zjištěná data neměla normální rozdělení, proto byla úspěšně provedena logaritmická transformace. Pro výpočet byla použita jednosměrná analýzu rozptylu (One-Way ANOVA). V grafu četností poškozených stromů podle stupně napadení (Obr. 25) byl na ose x označen slabý stupeň napadení číslem 1, střední číslem 2, silný číslem 3 a odumřelí jedinci číslem 4. Zároveň byly vygenerovány testy vícenásobného porovnání; Tukey-Kramerův test a Kruskall-Wallisův test (též Dunnův test). Lokality v krabicovém grafu Porovnání poškození lokalit (Obr. 26.), byly označeny takto: B = Běstvina, J1 = Javorka první porost, J2 = Javorka druhý porost, K1 23

= Kaňkovy hory první porost, K2 = Kaňkovy hory druhý porost. Porovnání nám vyjadřuje i neparametrický Kruskal-Wallisův test. Krabicový graf Porovnání vážnosti poškození stromů mezi věkovými stádii (Obr. 27.) byl vytvořen tak, že pro procentická zastoupení poškozených stromů v jednotlivých věkových stádiích byla vynásobena stupněm poškození (1, 2, 3, 4). Věk na ose x byl označen takto: M = mladé jasany, S = starší jasany a D = dospělé jasany. I zde byl proveden neparametrický Kruskal-Wallisův test. 5.3 Laboratorní práce 5.3.1 Izolace patogena Pro izolace se nejprve muselo připravit živné médium. Byl použit sladinový agar s označením MEA (Malt extract agar) s přídavkem streptomycinu. Na přípravu média se doporučuje rozředit množství 50 g agarové sušiny v baňce s 1000 ml destilované vody a ponechat minimálně 30 minut bobtnat. Následně se vloží do autoklávu a po dobu 20 minut se vystaví teplotě 121 C z důvodu sterilizace. Po vyjmutí z autoklávu se nechá chladnout na teplotu 60 C, pak se obvykle přidává médium s přídavkem antibiotik (Streptomycin), které potlačuje růst bakterií a dalších hub a následně lze rozlévat do Petriho misek. Složení agarové sušiny MEA (Malt Extract Agar), od firmy HIMEDIA s označením M137 a ph 5,4 (±0,2), znázorňuje tabulka č. 7. Tab. 7. Složení agarové sušiny MEA MEA (Malt extract agar) váha (v gramech na litr) Malt extract 30,00 Mycological peptone 5,00 Agar 15,00 U nasbíraných vzorků byla v laboratoři odstraněna kůra a větvička s patrnou nekrózou byla pomocí zahradních nůžek nastříhána na malá kolečka, která se ještě skalpelem rozřezala na 4 nebo 5 segmentů a následně se prováděla jejich izolace ve flowboxu. Pro manipulaci se vzorky se používala pinzeta, kterou bylo potřeba desinfikovat nad plamenem kvůli zachování sterility. Segmenty se musely nejříve oprat v kádince s roztokem 10% chlornanu sodného (NaClO) po dobu přibližně 1 minutu, podle velikosti segmentů. Poté segmenty putovaly do kádinek s 90% denaturovaným etanolem (C 2 H 6 O), kde se ponechaly také 1 minutu a to se opakovalo 2x. V poslední fázi se segmenty protřepáním ve skleničce opraly v destilované vodě a v tu chvíli byly 24

připravené k pokládání na Petriho misky s médiem. Misky se popsali fixem s datem izolace a po stranách se uzavřely parafilmem. Skladovaly se ve tmě při teplotě 24 C, kterou hlídal termostat. Pokud není vzorek infikován kvasinkami, po dvou až třech týdnech je většina kultur narostlá a aby se zabránilo kontaminaci jinými patogeny v misce, mycelium Chalary se musí tzv. přeočkovat na nové Petriho misky. Obr. 7. Izolace ve flowboxu, [24. IV. 2013] Obr. 8. Práce ve flowboxu, [24. IV. 2013] 25

5.3.2 Determinace patogena Kultura na agarovém živném médiu (nejčastěji MEA) má bavlněný, matně bílý, žlutohnědý až hnědý vzhled, přičemž některé se stávají šedými až tmavě šedými. Po 21 dnech při teplotě 20 C ve tmě, dosahuje kultura průměru 9 28 mm (Kowalski 2006). Obr. 9. Mycelium vyizolované na živném médiu (Palovčíková 2008) Po odebrání části mycelia preparační jehlou a důkladném rozředění v kapce vody na podložním sklíčku lze pod mikroskopem sledovat lahvicovité útvary tzv. fialidy, které produkují otevřeným koncem nepohlavní spory konidie (Obr. 10). Obr. 10. Fialidy (Palovčíková 2009) 26

6 Výsledky 6.1 Výsledky pozorování v terénu Při pochůzkách v terénu byly pozorovány primární a sekundární příznaky napadení napříč všemi lokalitami. Onemocnění bylo přítomné při okraji větví nebo letorostů anebo postihovalo celý povrch letorostu. Při zániku terminálního letorostu, vznikaly z postranních pupenů náhradní terminály. Zbarvení nekróz bylo nejčastěji černé a v souvislosti s rozrůstáním patogena v pletivech docházelo k odumírání a zaschnutí letorostu. Napadený letorost byl oproti normální olivově zelené nebo šedavé barvě zbarven černavě nebo hnědavě a to zvláště v okolí pupenů. Obr. 11: Pozitivní nálezy nekrózy na mladých jasanech, [21. IV. 2013] Obr. 12: Průřez výmladkem s postupující nekrózou, [14. IV. 2013] 27

V době opadu listů byly nejsnáze pozorovatelné projevy nekrózy na řapících a listech. Neinfikované listy opadávaly zelené, ale projevy infekce byly pozorovatelné v podobě hnědých skvrn na listech a hnědých nebo černých skvrn na řapících (Obr. 13). Na lokalitách Kaňkovy hory i Javorka bylo při sledování v terénu zjištěno na zelených listech mladých jasanů padlí jasanové Phyllactinia fraxini (Obr. 14). Obr. 13: Symptomy nekrózy na listech (Javorka), [5. X. 2013] Obr. 14. Padlí jasanové (Phyllactinia fraxini), Javorka [5. X. 2014] 28

Obr. 15. Projevy nekrózy na větvích po odstranění kůry (Kaňkovy hory), [24. II. 2014] V porostech lokality Kaňkovy hory byly odebrány z větví pokáceného jasanu výhony, u kterých byla za pomocí kapesního nože odstraněna vrstva kůry. Na přiloženém obrázku č. 15 je vyfotografovaná přítomnost hnědých skvrn, způsobených rozvojem nekrózy, v různých stádiích pokročilosti. Na větvičce vlevo je nekróza staršího data, proniká hlouběji do dřevní části, na ostatních exemplářích se nekróza nachází v zóně lýka a kambia. 29

6.2 Výsledky laboratorního šetření Pokusy, izolovat patogen v laboratorních podmínkách, byly u většiny izolovaných vzorků úspěšné a přítomnost patogena na lokalitách je prokazatelná. Na přiložených obrázcích jsou vyfotografované kultury Chalara fraxinea po 23 dnech (Obr. 16) a 30 dnech (Obr. 17) od data izolace. Obr. 16. Kultura houby Chalara fraxinea, [17. V. 2013] Obr. 17. Kultura houby Chalara fraxinea, [17. V. 2013] 30

Na obrázku č. 18 jsou patrné konidiogenní buňky tzv. fialidy vyrůstající na konidioforu (speciální hyfa). Fialidy už vyprodukovaly všechny konidie a jsou prázdné. Snímek byl pořízen digitálním fotoaparátem Olympus agregovaným s laboratorním mikroskopem při zvětšení 100x a použití imerzního oleje na čočku. Obr. 18. Konidiogenní buňky Chalara fraxinea [3. III. 2014] V laboratoři byl také proveden pokus, vložit opadlé řapíky jasanu do vlhkých komůrek. Po uplynutí asi jednoho týdne bylo provedeno pozorování pod mikroskopem a byly odhaleny přehrádkované konidie houby Alternaria alternata. Konidie vyrůstají v rozvětvených řetězcích a jsou tmavé barvy. Obr. 19. Alternaria alternata [26. III. 2014] 31

6.3 Výsledky hodnocení napadení v porostech Na lokalitě Běstvina, zastoupené jedním porostem, byla ze všech lokalit sledována největší hustota zmlazení, čemuž také odpovídají čísla z tabulky uvedená u mladých jasanů. Poměrně vysoká čísla, která se vzájemně velmi podobala, byla zjištěna u odumřelých a silně napadených mladých jasanů. Výrazně menší hodnota byla zjištěna u středně napadených jedinců a slabě napadených bylo jen velmi malé procento. V době sbírání výsledků nebyl nalezen žádný mladý jasan, který by nevykazoval známky poškození, a tedy odolával napadení. Ve starších a dospělých jasanech se již nacházeli jedinci, na kterých nebylo onemocnění patrné. V počtech starších jasanů bylo silně napadených jedinců 3krát více než jedinců odumřelých. U dospělých jasanů bylo silné napadení více jak jedenáctinásobně větší než počet odumřelých jedinců a počet středně napadených dospělců byl několikanásobně nižší než silně napadených. Tab. 8. Zdravotní stav jasanů Běstvina lokalita BĚSTVINA porost č. 510B9c/1q MLADÉ JASANY: (5-20 let) odumřelé: 391 silně napadené: 377 středně napadené: 64 slabě napadené: 12 odolných 0 Z celkového počtu 844 STARŠÍ JASANY: (20-40 let) odumřelé: 12 silně napadené: 37 středně napadené: 23 slabě napadené: 1 odolných 2 Z celkového počtu 75 DOSPĚLÉ JASANY: (40+ let) odumřelé: 18 silně napadené: 210 středně napadené: 25 slabě napadené: 3 odolných 13 Z celkového počtu 269 32

Lokalita Javorka byla zastoupena dvěma porosty. V prvním z nich bylo přítomné zmlazení, které vykazovalo značný rozdíl v rámci napadení, kdy bylo napočítáno vysoké číslo odumřelých jedinců, zatímco silně napadených bylo zhruba 10krát méně. Naopak ve druhém porostu této lokality byl zjištěn počet silně napadených jedinců přibližně 1,6krát menší než jedinců odumřelých. Mladí jedinci, kteří by odolávali napadení, se taktéž jako na lokalitě Běstvina, nevyskytovali. Výsledky mezi porosty u starších a dospělých jasanů byly taktéž značně proměnlivé. Porosty starších jasanů se od sebe vzájemně lišily v zastoupení středně a silně napadených jedinců. U obou dospělých porostů dominovalo silné napadení. Silně napadení jedinci byli v prvním porostu zastoupeni 1,7krát více než středně napadení a ve druhém 1,3krát více než jedinci středně napadení. Tab. 9. Zdravotní stav jasanů Javorka lokalita JAVORKA 1. porost č. 525F8/1q 2. porost č. 525A8 MLADÉ JASANY: (5-20 let) MLADÉ JASANY (5-20 let) odumřelé: 380 odumřelé: 42 silně napadené: 37 silně napadené: 26 středně napadené: 12 středně napadené: 4 slabě napadené: 6 slabě napadené: 0 odolných 0 odolných 0 Z celkového počtu 435 Z celkového počtu 72 STARŠÍ JASANY: (20-40 let) STARŠÍ JASANY: (20-40 let) odumřelé: 11 odumřelé: 3 silně napadené: 31 silně napadené: 14 středně napadené: 18 středně napadené: 27 slabě napadené: 5 slabě napadené: 8 odolných 5 odolných 3 Z celkového počtu 70 Z celkového počtu 55 DOSPĚLÉ JASANY: (40+ let) DOSPĚLÉ JASANY: (40+ let) odumřelé: 19 odumřelé: 2 silně napadené: 139 silně napadené: 62 středně napadené: 81 středně napadené: 48 slabě napadené: 6 slabě napadené: 2 odolných 6 odolných 4 Z celkového počtu 251 Z celkového počtu 118 33

Lokalitu Kaňkovy hory reprezentují dva porosty, které z důvodu plného zakmenění téměř postrádaly přirozenou obnovu, a tedy u mladých jasanů nelze porovnávat údaje. U starších jasanů už byla situace příznivější a v prosvětlených místech již tito jedinci byli nalezeni. Počty evidovaných stromů nejsou vysoké, ale lze vyvodit závěr, že v prvním porostu počet středně napadených stromů několikrát převyšoval počet silně napadených i odumřelých. Ve druhém porostu porostu však kvůli poměrně nízkému počtu jedinců tohoto věku nelze objektivně posoudit zda silné napadení je zde natolik významné. V kategorii dospělých jasanů jsou již počty stromů dosti vysoké a lze tedy říct, že v prvním porostu bylo zjištěno nejvíce jedinců se středním napadením a toto zjištění vykazoval i druhý porost. Počet silně napadených jedinců oproti středně napadeným jedincům byl u prvního porostu 2,6krát menší a u druhého porostu přibližně 2,9krát menší. Tab. 10. Zdravotní stav jasanů Kaňkovy hory lokalita KAŇKOVY HORY 1. porost č. 517A9 2. porost č. 517B8 MLADÉ JASANY: (5-20 let) MLADÉ JASANY (5-20 let) odumřelé: 16 odumřelé: 0 silně napadené: 11 silně napadené: 0 středně napadené: 0 středně napadené: 0 slabě napadené: 0 slabě napadené: 0 odolných 0 odolných 0 Z celkového počtu 27 Z celkového počtu 0 STARŠÍ JASANY: (20-40 let) STARŠÍ JASANY: (20-40 let) odumřelé: 3 odumřelé: 4 silně napadené: 2 silně napadené: 9 středně napadené: 31 středně napadené: 3 slabě napadené: 5 slabě napadené: 0 odolných 6 odolných 4 Z celkového počtu 47 Z celkového počtu 20 DOSPĚLÉ JASANY: (40+ let) DOSPĚLÉ JASANY: (40+ let) odumřelé: 11 odumřelé: 9 silně napadené: 110 silně napadené: 49 středně napadené: 285 středně napadené: 140 slabě napadené: 8 slabě napadené: 0 odolných 45 odolných 14 Z celkového počtu 459 Z celkového počtu 212 34

Výsečové grafy slouží pro zobrazení procentického poškození, dle jednotlivých stupňů napadení. Slabě poškozených jedinců nebylo v žádném z porostů zjištěno více než 2 %. Poměrně zajímavá čísla jsou ovšem v porovnání středního a silného napadení. Dospělé jasany BĚSTVINA 510B9c/1q 5% 9% 1% 7% odumřelé: silně napadené: středně napadené: slabě napadené: 78% odolných Obr. 20. Poškození dospělých jasanů dle stupně napadení Poškození dospělých jasanů na lokalitě Běstvina je velice závažné. Pozorováním bylo zjištěno 9 % středně napadených jedinců, 78 % silně napadených a odumřelých stromů bylo 7 %. Dospělé jasany JAVORKA 525F8/1q 2% 32% 2% 8% odumřelé: silně napadené: středně napadené: slabě napadené: 56% odolných Obr. 21. Poškození dospělých jasanů dle stupně napadení V prvním porostu na lokalitě Javorka bylo poškození následovné: 32 % středně napadených, 56 % silně napadených a 8 % odumřelých jedinců. 35

Dospělé jasany JAVORKA 525A8 2% 3% 2% odumřelé: silně napadené: 41% 52% středně napadené: slabě napadené: odolných Obr. 22. Poškození dospělých jasanů dle stupně napadení Ve druhém porostu byla situace poměrně podobná, kdy středně napadených bylo 41 %, silně napadených 52 % a odumřelých jedinců pouze 2 %. Dospelé jasany KAŇKOVY HORY 517A9 2% 10% 2% 24% odumřelé: silně napadené: středně napadené: slabě napadené: 62% odolných Obr. 23. Poškození dospělých jasanů dle stupně napadení Na lokalitě Kaňkovy hory byla situace naprosto odlišná než na předchozích lokalitách. Střední napadení zde ukázalo hodnotu 62 %, silné napadení 24 % a odumřelých stromů byly přibližně 2 %. Dospělé jasany KAŇKOVY HORY 517B8 0% 7% 4% 23% odumřelé: silně napadené: středně napadené: slabě napadené: 66% odolných Obr. 24. Poškození dospělých jasanů dle stupně napadení Druhý porost se lišil od prvního jen nepatrně. Střední napadení dosáhlo hodnoty 66 %, silné napadení 23 % a odumření stromů ve 4 % případů. 36

6.4 Výsledky porovnání napadení na lokalitách Pro ilustraci zde máme krabicový graf, který vyjadřuje rozdělení četností poškozených stromů podle stupně napadení. Mezi poškozenými stromy bylo slabě napadených stromů signifikantně méně, než stromů vážněji napadených. 6,0 trposkozenych vs Poskozeni 4,7 h n y c e o z k s tr Po 3,4 2,1 0,8-0,5 1 2 3 4 Poskozeni Obr. 25. Porovnání četností poškozených stromů podle stupně napadení 37

Výsledný přehled analýzy rozpylu zobrazuje i testy vícenásobného porovnání, které nám potvrzují informaci o statistickém rozdílu mezi slabým napadením (1) a ostatními stupni napadení stromů (2, 3, 4). Tab. 11. ANOVA mezi stupni poškození. Test vypočetl hladinu pravděpodobnosti nižší, než zvolenou hladinu (α = 0,05), tzn. mezi stupni napadení je rozdíl. Analysis of Variance Table Source Sum of Mean Power Term DF Squares squares F-Ratio Prob level (Alpha=0,05) A: Poskozeni 3 44,76216 14,92072 6,55 0,000708* 0,962171 S(A) 56 127,4927 2,276656 Total (Adjusted) 59 172,2549 Total 60 pozn.: Term significant at alpha = 0,05 Tab. 12. Tukey-Kramerův test Tukey-Kramer Multiple-Comparison Test Response: trposkozenych Term A: Poskozeni MSE=2,276656 Critical Value=3,7514 Alpha=0,050 Error Term=S(A) DF=56 Group Count Mean Different From Groups 1 15 1,125534 2, 3, 4 2 15 2,96847 1 3 15 3,429437 1 4 15 2,633533 1 Tab. 13. Kruskal-Wallisův test Kruskal-Wallis Multiple-Comparison Z-Value Test (Dunn's Test) trposkozenych 1 2 3 4 1 0 3,2528 3,9023 2,399 2 3,2528 0 0,6495 0,8538 3 3,9023 0,6495 0 1,5033 4 2,399 0,8538 1,5033 0 Regular Test: Medians significantly different if z-value > 1,9600 Bonferroni Test: Medians significantly different if z-value > 2,6383 Z hodnota je vyšší než 1,96, proto se napadení 2, 3 a 4 významně liší od napadení 1. 38