MUDr. Olga Gimunová, Ph.D KARIM, FN Brno LF MU
Hlavní přínos doc. Nekvasila spočívá v zavádění nových metod a postupů ve Fakultní dětské nemocnici v Brně. Propagátor neonatálního ECMO v České republice. Pod jeho vedením se uskutečnil v roce 1992 první úspěšný případ použití neonatálního ECMO v České republice.
Konformita (z latinského con-formis, shodného tvaru, podoby) je přizpůsobení se převažujícím názorům, požadavkům a normám skupiny či společnosti, v níž člověk žije. Určitá míra konformity je podmínkou pro bezkonfliktní fungování společnosti, nadměrná konformita vede k potlačení individuality. Opakem konformity je nekonformita, která je chápána jako snaha odlišit se, vyčnívat z davu a nebýt jako ostatní.
Narozen v roce 1950 v rodině architekta v Brně. Během studia na LF UJEP v Brně byl dvakrát díky své studentské vědecké činnosti jmenován nejlepším studentem ročníku. Promoval s červeným diplomem.
Po promoci v r. 1976 nastupuje na II. dětskou kliniku Fakultní dětské nemocnice v Brně. Dobrá znalost angličtiny, soustavné intenzivní studium, zájem o moderní diagnostické a léčebné přístroje ho předurčily k vědeckému směřování.
Vynikající pozorovací schopnosti, rychlá syntéza klinických symptomů a vyšetření jej během krátké doby zařadily k předním diagnostikům kliniky. Oplýval jistou lehkostí a elegancí při stanovení správné diagnózy, což se později promítlo i do jeho práce pedagogické a vědecké.
Od počátku svého působení na II. dětské klinice věnoval svůj veškerý klinický a badatelský zájem nemocným novorozencům, zejména předčasně narozeným. V té době bylo třeba velkého úsilí k zvládnutí umělé plicní ventilace, parenterální výživy, racionální farmakoterapie, ale i ošetřování novorozenců v prostředí inkubátorů. Prožíval často zdánlivě marnost o prosazení těchto metod do klinické praxe.
Doc. Nekvasil byl spolu se svými kolegy řešitelem následujících výzkumných projektů IGA MZ ČR: Použití perfluorokarbonové liquidní ventilace v terapii respiračního selhání v neonatálním období. Inhalace oxidu dusnatého v terapii respiračního selhání novorozenců a dětí nízkých porodních hmotností. Použití ECMO v terapii respiračního a srdečního selhání refrakterního na jinou možnou terapie (neonatální, pediatrická a adultní aplikace).
Habilitační práce z roku 1993 má název Současné možnosti řešení kritické hypoxie v neonatálním období. Objevují se tam již kazuistiky dětí léčených ECMO. Řada novorozenců v té době umírala na JIP nikoliv na základní onemocnění, ale v důsledku barotraumatu způsobeného umělou plicní ventilací. U tenzního PNO byla mortalita téměř 50%.
Tým doc. Nekvasila se výjimečně spolu s personálem ARO FN Brno Bohunice podílel v roce 1994 na záchraně 14letého chlapce s těžkým ARDS po tonutí a KPR, u kterého naprosto selhávala ventilace konvenčním ventilátorem. Relativně brzy (třetí den po příhodě) byl napojen na několik dní na extrakorporální membránovou oxygenaci. Chlapec následně po odpojení od ventilátoru byl bez neurologického deficitu. Příčinou tonutí byla jeho snaha přeplavat bazén několikrát pod vodou. Kontakt s pacientem byl znovu navázán po 22 letech v listopadu 2016. Pracuje jako stavební inženýr a stále sportuje. Máme povolení zveřejnit jeho mail a fotografie. První fotografie z roku 1994 byla pořízena jeho otcem.
Od roku 1994, kdy jsem byl na vašem oddělení zachráněn, jsem se snažil co nejdříve vrátit do sportovního života, na který jsem byl před utonutím zvyklý. Nejprve jsem začal opět trénovat plavání, ale bohužel do závodní formy už jsem se nikdy nedostal. Proto jsem přešel na krátký triatlon (600m/20km,5km), který v amatérských závodech absolvuji v průměru 2x ročně. Několikrát jsem se zúčastnil týmových závodů na 70 km na kole nebo na lyžích, které se v Krkonoších pravidelně pořádají pod názvem Krkonošská 70.
V roce 2008 jsem se v jarním období na skialpových lyžích dostal na vrchol Mont Blanc 4809 m n m. Přikládám pár ilustračních fotografií a jednu z vašeho oddělení. Myslím, že moje plíce i zbytek těla se vám podařilo spravit náramně. Od plavecké nehody žiji 22 let plnohodnotným životem a ještě jednou děkuji.
Výše zmíněná kazuistika zaujala i prof. Gattinoniho během jeho návštěvy Colours of Sepsis v Ostravě začátkem tohoto roku.
Jen omezenému okruhu jeho přátel a spolupracovníků byl známy další zájmy doc. Nekvasila. Jeho emotivní vztah k moravskému Slovácku, tamní lidové muzice, ale i jeho sklony umělecké zrcadlící se v vlastnoručně malovaných obrazech.
V posledních 3 letech svého života byl ředitelem Výzkumného ústavu zdraví dítěte v Brně. Toto zařízení dokázal moderně transformovat. Mnohé z toho, co dále zamýšlel, však zůstalo nedokončeno. Kyvadlo času mu vyměřilo pouhých 51 let života.
Byl to snad paradox či řízení osudu, že sám umírá v 51 letech (v roce 2001) na nevyléčitelné onemocnění respiračního systému, kterému věnoval tolik energie a nejlepší léta svého badatelského úsilí.
Za spolupráci děkuji MUDr. Nekvasilové, MUDr. Ondráškové Ph.D, doc. MUDr. Fedorovi, Ph.D. a prof. MUDr. Doleželovi, CSc.