Po celý raný středověk převládal typ obuvi, který byl šit z rubové strany a po dokončení převrácen - proto převracená bota (v angličtině turned shoe). Tyto boty jsou výrobně velmi jednoduché, je na nich minimum švů a dobře sedí na noze. Jednotlivých vzorů těchto bot je nepřeberné množství. Většina jich je k noze jištěna vázáním, jsou ale i typy na knoflíky. Zapínání na přezky je dokázáno až u bot vrcholného středověku, proto jej nedoporučujeme. Boty mohou vypadat třeba takto (nálezy z Yorku): Nebo takto (nálezy z Yorku): Jak tedy podobnou botu, která bude zdobit nohu, bude historicky odpovídající a nebude nás stát mnoho peněz vyrobíte? Nejdříve zahoďte kanady obalené králičí kožkou, vysmějte se pověrám, že kožené podešvě kloužou více než guma mechovka a vyčleňte si několik hodin času. Pokračujte tím, že si seženete následující materiál:
Kůži o síle cca 2 mm na svršek. Použijte usni činěnou rostlinnými tříslovinami, ne odpornou šedivou chromovanou kůži. Barvu volíme hnědou, spíše světlejší. Ne černou, ne zelenou, ne červenou či jinou umělou barvu. Kůži o síle 4-6 mm na podešve. Pokud možno ne lisovanou, špatně se do ní dělají šídlem díry a trhá se. Dvě silnější jehly, pokud možno s ouškem v síle jehly. Jelikož jehly rády praskají či se ohýbají, doporučuji pořídít si jich více. Lněnou sedlářskou dratev. Šídlo. V případě, že neplánujete šít více párů, či s kůží pracovat pravidelně, může šídlo nahradit silná jehla zaražená do korkové zátky nebo podobného držáku. Pracuje se s ní ale výrazně hůře. Pokud kupujete šídlo, doporučuji hrot s kosočtvererčným průřezem. Lépe kůži řeže. Ševcovský pop, nebo včelí vosk. Dratev je v průběhu práce nutno bohatě voskovat kvůli impregnaci a zvýšení trvanlivosti. Více vosku či popu je lepší než méně! Velké nůžky nebo knejp či ostrý nůž na řezání kůže. Nůžky lépe kontrolujete, ale s knejpem jsou okraje hezčí a lépe se s nimi pracuje. Zvláště podešev je lepší vyříznout. Pro ulehčení práce byste ještě mohli potřebovat kleště kombinačky, náprstek a větší vařečku. Pro výrobu "modelu" silnější čtvertku nebo lepenku, lepicí pásku, sešívačku, fix, kus silnější látky, nůžky. 1. Výběr vzoru Vzor si vyberte podle dostupné literatury. Hezké příklady jsou na stránce Marca Carlsona, inspirovat se můžete i fotografiemi výše. Když víte, jak by měla bota vypadat, pustíte se do Výroby modelu, podle kterého pak budete stříhat kůži. Několik pravidel, které platí po celou dobu práce: Dvakrát měr, jednou stříhej! Každá minuta práce při přípravě mi ušetří pět minut při samotné práci Nikdy neříkám "To stačí", vždy vše dotáhnu do dokonalosti Neexistuje nešikovný člověk, jsou jen lidé, kteří to nezkoušeli dostatečně dlouho. Co jednou ustřihnu, už nepřilepím. Proto stříhám pomalu, opatrně a po kouscích.
. Výroba modelu Model je bota z papíru a látky, podle které pak nastříháte kůži. Při jejím vytváření pracujte pečlivě, když botu ušijete podle špatného vzoru, nebude vám sedět. Začněte obkreslením chodidla na papír. Je důležité uvědomit si, jak budete botu nosit - na boso nebo jen s ponožkou, nebou budete používat onuce a vycpávání bot proti zimě? Podle toho si chodidlo obkreslete buď tužkou kolmo k papíru, nebo objedete linii dotyku zatíženého chodidla s podložkou. Modrá linie je tužkou kolmo k podložce, červená linie dotyku s podložkou.
Přidejte minimálně centimetr u prstů, dokreslete tvar podrážky dle libosti (jsou dokázány jak mírně zašpičatělé, tak zakulacené špičky) a vystřihněte ji z tvrdého papíru.
Podrážka nahoře je historičtější a patří na boty, které budou vycpány vlnou či senem, nebo do nich budete nosit onuce. Spodní podrážka je mladší, objevuje se na botách z vrcholného středověku, bota s touto podrážkou výrazně lépe sedí na noze bosé či s tenkou ponožkou. Získáme ji tak, že kromě rozšíření i prstů odstříháme všechny části, které vyčnívají mezi zatíženou nohou a podložkou (tip: postavte se na podložku a požádejte někoho, ať jede prstem kolem nohy. Kde ucítí vyčnívající podrážku, udělá značku, tu část poté odstříhnete). Výsledná podrážka má extrémně úzkou patu. Tak to má být! Viz (Mark Carlson)
Postavte se na výslednou podrážku a omotejte látku kolem přední částí nohy:
Linii styku látky s podrážkou označte fixem, zvýrazněte místo, kde máte palec:
Získali jste střih přední části svršku. Nezapomeňte si jej popsat, později můžete snadno ztratit předhled, která část to je!
Vystřizenou část svršku pomocí lepicí pásky přichytněte k podrážce. Doporučuji přicvaknout svršek sešívačkou na místě, kde je palec. Z tohoto místa pak budete vždy vycházet při stříhání i šití. Vznikne nám tak hezký pantofel:
Jak je vidět, po zasunutí nohy tak, jak bude v botě, vznikly na svršku faldy. Ty je nutno odstranit úpravami svršku. Stejně tak můžeme upravit podrážku, pokud je příliš široká či úzká, nebo vytváří "kachní nohu". Konečný výsledek musí být hezky rovný:
Dalším krokem je dotvoření celého svršku tak, jak má vypadat, včetně případného zapínání, slepení dohromady pomocí pásky a případně sešívačky:
Na místech, kde je třeba úpravy svršku, si potřebné označte fixem. Poprovedení úprav a opětovném vyzkoušení botu sundejte a oddělte svršek od podrážky.
Svršek býval většinou z jednoho kusu, spojující šev na vnější straně chodidla. Postupujeme v souladu s tím. Výsledek je následující:
Jak je vidět, tento tvar byste z jednoho kusu kůže nevystříhli. Proto jej upravte, v tomto případě mírný zastříhnutím přední části svršku a změnou úhlu pásku zapínání. Takhle už by to šlo.
Musíte ale znovu vyzkoušet, jestli bota sedne na nohu i v novém tvaru. Pokud si věříte, stačí zkusit jen svršek, ideálně ale znovu slepte celý model včetně podrážky. Pomocí lepicí pásky můžete dodat chybějící části svršku tam, kde jste stříhali příliš horlivě:
Je to v pořádku, máte tedy střih. Nahoře je nově vytvořený střih, dole střih na stejnou velikost nohy, ale jiný typ obuvi. Můžete se tedy dát do stříhání kůže.
3. Stříhání Začněte podrážkou.
Na kus silné kůže si obkreslíte z obou stran střih podrážky. Doporučuji označit si obkreslenou stranu a pak dělat druhou.
S úspěšně získanými dvěma podrážkami se pustíte do svršku. Jedna rada hned na začátek: pokud jsou na svršku nástřihy či ostré úhly, dělejte je vzdy tak, že vyrazíte do kůže dírku a stříháte k ní.
Zabráníte tím tomu, aby se kůže při namáhání trhala. Na konci svršku nechejte vždy o cca 5 cm kůže více, pro případ, že by šití nevyšlo zcela přesně.
Dalším krokem je naděrování podrážky pro šití. Nejpraktičtější je vytlačit se rýhu asi 0,5 cm od okraje
pak na ní udělat po opět cca 0,5 cm čárky
Můžete použít i propisku, vevnitř boty to většinou nebude vidět.
Následně podrážku kolem dokola naděrujeme, a to tak, aby díra šla od značky do přibližně středu okraje kůže. Pak už můžeme začít našívat svršek.
4. Šití Začněte od značky u palce, kde slícujete svršek a podrážku. Doporučuji jedincům se slabšími prsty postupovat následovně: Udělejte šídlem skrze podrážku díru do svršku (siláci mohou vynechat a rvát tam rovnou jehlu).
Protáhněte první nit. Nit neustále silně voskujte, pokud to dělat nebudete, rozpadne se vám za nepříjemně krátkou chvíli.
Protáhněte druhou nit.
A řádně utáhneme.
Pokračujte, dokud nemáte hotový celý šev. Pozor na místo, kde se svršek spojuje. Jen konec nastřihněte, neoddělujte jej celý!
Hotový šev vypadá následovně:
Jak je ale vidět, podrážka je nerovná a okraje svršu přečnívají.
Jelikož tato část boty bude ve styku s chodidlem, je třeba udělat ji co nejhladší. Proto přečnívající okraje kůže ořežte (pozor na švy!) a nerovnosti zahlaďte poklepáním paličkou s hladkým čelem, nebo zatlačením lžící.
Celá boty je teď naruby a téměř hotová.
Botu tedy obraťte. Není to složité. Začněte špičkou, kterou ale obracíte od otvoru boty směrem ke špici. Pokud obrátit nejde, namočte ji do vody, popřípadě použijte varečku a protlačení vzpurných částí.
Poté si botu vyzkoušejte a případně upravte. Hlavně si ověřte, že dovnitř snadno dostanete nohu. Poslední krokem v šití hrubého boty je spojení svršku. Použijte skrytý šev, který není vidětz ani z jedné strany boty a díky tomu je chráněn před předřením.
5. Dokončení Okraje boty můžete následně olemovat. Vypadá to lépe a také zabraňuje vytahování kůže při nošení. Používal se kožený řemínek nebo obšití.
Je možné použít různé dekorativní oplety a švy, například tzv. přikrývkový.
Zcela obšité botě chybí už jen zapínání.
Nezapoměňte, že knoflíky není možno regulovat, a proto, když si do boty vezmete v zimě dvoje onuce, nemusíte ji zapnout. U těchto bot jsem proto zvolil vázání.
Bota je hotová, směle do druhé a pak vzhůru do lesů či boje!