Adam Smola Ústav pro pravěk a RDD UK v Praze FF Seminář pro protohis. období 2009/2010 zimní semestr (pracovní verze) Kovové artefakty z prvního a druhého laténského pohřebiště u Radovesic úvod garnitury Pro práci s jednotlivými hroby byl na základě zkušeností z mnohých předchozích výzkumů plochých laténských pohřebišť sestaven typologický systém, který stojí na evidentním faktu, že ukládání mrtvých mělo svá pravidla a zvyklosti pramenící z pohlaví, společenského postavení a snad i náboženského uvažování tehdejších lidí. Typologický systém členění hrobů na základě artefaktů a jejich polohy v hrobě se nazývá garnitury. Bylo ustanoveno celkem 9 základních garnitur v řadě po stovkách 100, 200, 300, 900 a v rámci každé garnitury jsou další podskupiny, které detailněji vyjadřují konkrétní nálezovou situaci. Garnitura č.100 označuje veškeré hroby se zbraněmi a další výbavou bojovníka a jedná se výhradně o muže v rozmezí věku 18 až minimálně 60 let. Číslem 200 jsou označovány hroby žen s nánožníky a početnější další výbavou reprezentovanou převážně kruhovým šperkem v podobě náramků, nápažníků a prstenů. Garnitura 300 patří také ženám, jejich výbava neobsahuje nánožníky, ale jsou přítomny náramky a případné další nepočetné milodary. Pro obě výše uvedené skupiny platí, že se jedná výhradně o ženy od čerstvě dospělého věku až po přibližně šedesátileté, nejčastěji však v plodném věku 20-30 let. Pod garnituru 400 spadají veškeré pohřby mladších dospělých jedinců s jedním náramkem a ojedinělými dalšími předměty, častěji se jedná o ženy, než o muže. Garnitura 500 reprezentuje pohřby osob s nápažníky a občasným dalším přídavkem (spínadlo oděvu, náramek) a nejčastěji jsou to muži i ženy v pokročilém věku. Garnitura 600 náleží pohřbům, kde je obsažena jedna nebo dvě spony a jedná se bez výjimky o muže, ale všech věkových kategorií. Garniturou 700 jsou označeny všechny hroby bez výbavy méně často obsahující ojediněle sponu, náramek, či nápažník, ale jde pouze o hroby dětské. Předposlední skupina s označením 800 vyjadřuje veškeré pohřby bez jakékoliv zjištěné výbavy zpravidla se jedná o muže všech věkových kategorií. Systém uzavírá garnitura 900, která se dále nečlení jako 1
ostatní po desítkách, ale po jednotkách a je vyhrazena pro atypicky vybavené pohřby, či nestandartně uložené artefakty v hrobech. Radovesice I První pohřebiště spadající do katastrálního území Radovesic v okrese Teplice bylo objeveno v roce 1974 a jeho výzkum ukončen roku 1977, za toto období bylo celkem objeveno 37 hrobů z toho 34 kostrových plochých a 3 žárové. Vedoucím výzkumu byl Jiří Waldhauser a asistovali mu V. Tesař, V. Džuganová, V. Matoušek, A. Adámek a J. Muška. Sídelněgeograficky patří pohřebiště do makroregionu 10: Podkrušnohoří a severozápadní Čechy, regionu 12: Střední tok Bíliny, mikroregionu 4: Horní Lukovský potok a do sídlištního areálu 4-8: Horní Lukovský potok. Hroby 1 a 2 jsou výjimečné svou polohou vůči zbytku pohřebiště, protože se nacházejí v přímém sousedství sídelního celku přibližně 250 metrů SZZ směrem od zkoumané hlavní zkoumané plochy Vápenka (Radovesice IX) z roku 1976. Právě hroby 1 a 2 byly objeveny jako první a odkryty již v rámci výzkumu sídliště v roce 1974 (a datovány do období HD/LT A), stejně jako nejjižněji položený žárový jámový hrob 4 ležící mimo celek pohřebiště a byl prozkoumám taktéž roku 1974 v rámci jiné archeologické akce. Relativní chronologie sestavená na základě chronologicky citlivých artefaktů řadí pohřebiště do období LT B1b až přelom LT B2b/LT C1a, či konec LT C1a. V absolutní chronologii tomu odpovídá rozmezí let 380/370 až 260/250, ale v případě konce stupně LT C1a se může jednat i o rok 225/215. Pohřebiště tedy fungovalo přibližně 120-155 let. V terénu se dospělo ke zjištění, že pohřebiště bylo zaplňováno od níže položené severní části ve směru jihozápadním. Výbava hrobů byla v rámci pohřebiště značně kontrastní, neboť vedle 9 bohatých ženských hrobů (garnitury 2xx, 3xx) se zde nacházelo 10 chudých (obvykle garnitury 6xx) a 7 zcela bez výbavy (garnitury 750, 800). Průměrně vybavené hroby (často garnitury 4xx, méně 3xx) byly pouze 3 (hroby 6, 7 a 16) a jen 4 hroby obsahovaly zbraně (garnitury 110, 140 a 150). Do statistiky nemůžeme zahrnout hrob 34, který se nedochoval, zároveň ani hrob 28, který je jedinečný díky absenci mrtvého (kenotaf?), zato s pravidelně rozloženými symbolickými milodary v podobě tří železných svorek, které pravděpodobně sloužily k opravám prasklých štítů. Do standardní výbavy patřily železné a bronzové varianty duchcovské a pozdně duchcovské spony. Dále byly zastoupeny různé druhy bronzové spony münsingenského typu a bronzových i 2
železných spon s většími uzlíky na patce. V hrobě 36 byly nalezeny 2 spony spojené konstrukce (středolaténského schématu) odkazující pravděpodobně již na v chronologickém určení zmíněný stupeň LT C1. Mezi mimořádné kusy patří dvě münsingenské spony z hrobu 20, které jsou na terčíkovité patce zdobeny perletí ze schránky mořského plže (Cypraecassis Rufa) *. Zrovna tak jsou perletí zdobeny trojcípé rozety na patkách dvou loďkovitých spon münsingenského vzoru a je možné, že podobným materiálem byla vykládána i rozetka spony z hrobu 12. V šesti hrobech se našly (vždy v páru) otevřené nánožníky vyrobené z bronzu a jejich rozdílnost spočívala v různém zpracování těla (z hladké, vroubkované, vprostřed zesílené, či vývalkovité tyčinky) a konců (pečetítkovité, zesílené). Z hrobu 31 pochází fragment pravděpodobně z nánožníku vyrobeného z hladkých dutých polokoulí. Nedílnou součást pohřební výbavy tvořily náramky, kterých se našlo celkově 21 (17 bronzových a 4 železné) a u 3 kusů železných kroužků nebylo možné z důvodu silné koroze, či nefunkčního umístění určit, jakou funkci daný předmět plnil. Podobně jako u nánožníků můžeme i náramky rozčlenit podle zpracování tyčinky. Na prvním radovesickém pohřebišti se vyskytovaly náramky hladké, vroubkované, vprostřed zesílené, vývalkovité a s izolovanými vývalky ap. U otevřených náramků byly jejich konce určeny jako pečetítkovité, hladké, zesílené, lehce vroubkované nebo příčně rýhované (oba náramky z hrobu 24). Další skupinou milodarů zastoupenou na pohřebišti Radovesice I byly nápažníky, které definovala funkční pozice v oblasti humeru (nejčastěji na něm přímo navlečené). Na lokalitě byly však prokazatelně zastoupeny pouze ve třech hrobech (17, 25, 31) a to jeden železný a dva švartnové (sapropelitové). Unikátní švartnový kruh v nefunkční poloze (za hlavou) obsahoval bohatý hrob 21. Jeden z prvních takových šperků svého druhu v Čechách již v době užívání na dvou místech praskl, ale byl opraven dvěma tepanými kosodélníkovitými svorkami s bronzovými nýtky. Součástí bohatších ženských hrobů byly rovněž kovové opaskové háčky, nebo kroužky jako zbytek po organickém pásku. Zajímavý je například opaskový bronzový kroužek s očky z hrobu 12, který byl použit ke spektrální analýze bronzu. K laténským kostrovým pohřebištím neodmyslitelně patří také zbraně a výzbroj z hrobů bojovníků, které ale vzhledem k jejich nevelkému počtu přiblížím pouze souhrnně. Hroby se zbraněmi měly typickou výbavu v podobě železného meče v pochvě uloženého u pravého boku nebožtíka, železného opasku, hrotu kopí a dřevěného štítu s železnou puklicí (hrob 13 skvěle zachovaná) a okrajovým kováním. Pouze hrob 15 se vymykal popisu ostatních, protože * Cypraecassis rufa šišan rudý, mořský plž obývající vody Indického a Tichého oceánu 3
obsahoval v porovnání s meči z ostatních hrobů (h. 13 73,7 cm, h. 25 78 cm, h. 33 85,6 cm) pouze krátký mečík (46,7 cm), navíc byl výjimečný také dodatečně zjištěnou zlatou inlejí ve formě malé zlaté tyčinky. Mnohé výše uvedené kovové předměty nesou stopy otisku tkanin a látek z pohřebních oděvů. Hrob 33 obsahoval na pravé straně, přibližně v úrovni kolen pohřbeného, atypický předmět čtyři železné rovnoběžné svorky připevněné kolmo na železný segment (osu), interpretovaný jako protéza štítu. K zajímavostem pohřebiště dále patří prokázaná přítomnost dřevěných dlabaných rakví v sedmi případech (hroby 12, 13, 15, 16, 17, 20, 21) a ve třech případech byla předpokládala (hroby 9, 22, 25). Po vyznačení hrobů s rakví v celkovém plánu pohřebiště je patrné, že tyto hroby nejsou rozesety po celé ploše, ale utvářejí určitou uzavřenější skupinu. Zachycené žárové hroby 4, 29 a 30 mají důležitou vypovídací hodnotu o archeologicky špatně zachytitelném způsobu pohřbívání, které v nepatrném množství koexistovalo s převládajícím kostrovým ritem v rámci jednoho pohřebiště. Radovesice II Druhé radovesické pohřebiště bylo v roce 1981 náhodně objeveno Jiřím Waldhauserem v místě skrývky, kde měla být rozšířena výsypka uhelného dolu Maxima Gorkého. Stalo se tak po vytrvalých deštích, při nichž odtokem dešťové vody vznikla erozní rýha, která narušila hrob číslo 2 a obnažila jeho výbavu v oblasti lebky a hrudi pohřbeného. Pohřebiště se nacházelo v poloze s pomístním názvem Na vyhlídce vzdálené od prvního pohřebiště téměř kilometr severovýchodním směrem. Sídliště komunity, která v poloze Na Vyhlídce pohřbívala se nepodařilo přesně lokalizovat, protože bylo nejpravděpodobněji jižním, jihozápadním, či jihovýchodním směrem v oblasti intravilánu obce v té době již zatopené povrchovou vodou zachycenou hranou výsypky. Fungování pohřebiště je vyjádřeno v relativní chronologii rozmezím stupňů LT B1b B2b, čemuž v absolutní chronologii odpovídá doba mezi lety ±390/380 260/250 před n. l. V blízkém okolí se nacházelo několik dalších poloh s objekty doby železné (U bílinské silnice X, U silnice do Kostomlat XIII), ale pouze východním směrem 650 metrů vzdálené místo Pod Chlomkem XVI obsahovalo mimo jiné nečetně objektů datovaných do LT B LT C1/D1 tedy svou existencí částečně se překrývajících s dobou fungování 4
pohřebiště. Přímo na ploše výzkumu byly odkryty 3 sídlištní objekty datované jako mladší, s pohřebištěm nesouvisející do stupňů LT C1 LT D1/2. Následný archeologický výzkum pod vedením Petra Budínského z teplického muzea (a z malé části také pod vedením J. Waldhausera) odhalil v poloze Na Vyhlídce přítomnost celkově 22 hrobů, z toho 5 s výbavou bojovníka, 7 ženských hrobů s bohatou výbavou, 4 s průměrným obsahem milodarů, zbylé 4 byly chudě vybavené (alespoň jeden artefakt) a v případě 2 hrobů nebyla objevena žádná výbava. Mezi zajímavosti pohřebiště patří pohřeb bojovníka (hrob 16/81), který měl atypicky uložený meč v pochvě, železný opaskovitý řetěz i hlavici kopí u levého strany svého těla. Další nezvyklost se ukrývala v hrobě (7/81) dalšího bojovníka, který měl dřevěný štít s puklicovitým kováním zasunutý podél levého boku. Bohatý hrob ženy 15/81 obsahoval sponu münsingenského typu s masivním zdobeným lučíkem a volnou patkou s plochým diskovitým uzlíkem, který byl vykládána segmenty z ulit mořských plžů a opatřen nýtkem (analogický nález k vykládaným sponám z Radovesic I). Oproti sousednímu pohřebišti se v poloze Na Vyhlídce našlo větší množství nánožníků z bronzových hladkých polokoulí, které jsou nejčastější až ve stupni LT C1a avšak proti předatování hrobů stojí artefakty nalézané spolu s nánožníky, které patří stále do stupně LT B2b. Železná pohřební výbava se na druhém radovesickém pohřebišti dochovala ve značně zkorodovaném a fragmentárním stavu a vyžadovala kvalitní konzervaci. Vybrané bronzové předměty z prvního a naprostá většina předmětů z druhého radovesického pohřebiště byla podrobena neutronové aktivační analýze složení slitin bronzu, která poukázala na značnou nehomogenitu slitin. Teprve další analýzy bronzových předmětů z pohřebišť v Podkrušnohoří a z pohřebiště v Kutné hoře umožnily přehodnocení výsledků a daly tomuto vědeckému přístupu nový rozměr. Podařilo se tak rozčlenit bronzy z Radovesic I a II do 5 rámcových skupin: 1) předměty z cínového bronzu se středním obsahem (Sn 5 10%) Radovesice I 10,52% (2 předměty), Radovesice II 36,11% (13 předmětů) 2) předměty z cínového bronzu s vysokým obsahem ( Sn více než 10%) Radovesice I 21,05% (4 předměty), Radovesice II 8,33% (3 předměty) 3) předměty z olovnatého bronzu s nízkým až středním obsahem (Pb 1 10%, Sn do 10%) Radovesice I 31,57% (6 předmětů), Radovesice II 36,11% (13 předmětů) 4) předměty z olovnatého bronzu s nízkým až středním obsahem (Pb 1 10%, Sn nad 10%) Radovesice I 26,31% (5 předmětů), Radovesice II 16,66% (6 předmětů) 5
5) předměty z olovnatého bronzu s vysokým obsahem (Pb nad 10%, Sn 5 10%) Radovesice I 10,52% (2 fragmenty předmětu), Radovesice II 0% (0 předmětů) (stopově byl přítomný arzen, antimon, bismut, nikl, stříbro a zinek) Výsledky analýzy složení slitin poukázaly na užívání víceméně standardizovaných slitin mědi, cínu a olova u Keltů, kteří pohřbívali na obou zkoumaných pohřebištích. Nejčastěji se jednalo o cínový bronz se středním až vysokým obsahem cínu a z olovocínového bronzu s nízkým a středním obsahem olova. Literatura: Budínský, P. Waldhauser, J. 2004: Druhé keltské pohřebiště z Radovesic v severozápadních Čechách. Teplice. Waldhauser, J. 1987: Keltische Gräberfelder in Böhmen. In: Bericht der Römisch-germanischen Kommission 68, s. 25-179. Waldhauser, J. 1999: Jak se kopou keltské hroby. Praha. Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha 6