PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem EU LEGAL NEWS K V Ě T E N 2 0 1 3 (nejen) v oblasti soutěže a regulace Vážení klienti, mám to potěšení Vás znovu oslovit s dalším vydáním Evropských právních aktualit, které Vám přináší informace o aktuálních trendech v evropském právu a které pro Vás připravuje náš specializovaný tým zabývající se touto oblastí. V úvodním příspěvku Vás Richard Otevřel seznámí se zajímavým rozsudkem Soudního dvora EU, který se zabývá otázkou přípustnosti předávání osobních údajů poskytovateli služeb elektronických komunikací za účelem vymáhání pohledávky. Následně Vám Jakub Zvolánek podá aktuální informace o stavu projednávání nových směrnic o zadávání veřejných zakázek a koncesí, jejichž přijetí bylo předpokládáno již v roce 2012. Dále Vám Markéta Kořínková přiblíží výklad Soudního dvora EU k použití nařízení o soudní příslušnosti s ohledem na žalované s bydlištěm mimo EU. Online sázky a jiné loterijní hry s přeshraničním prvkem mají roztříštěnou úpravu, která je pro toto rychle rostoucí odvětví služeb vnímána jako nevhodná. Naději na změnu v podobě reformy evropské i české legislativy Vám představí Jaroslav Šuchman. O určení pravomoci soudů ve sporech ze směnek dále pojedná článek kolegyň Jany Poddané a Terezy Cafourkové, který přiblíží odpovědi Evropského soudního dvora na předběžné otázky kladené v této souvislosti Městským soudem v Praze. Evropské právní aktuality pak tradičně uzavře přehled novinek ze soutěžního práva připravený kolegy Robertem Nerudou a Romanem Světnickým. Přeji Vám příjemné čtení Evropských právních aktualit. OBSAH TELEKOMUNIKACE, OSOBNÍ ÚDAJE A VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK STAV PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHŮ NOVÝCH SMĚRNIC O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK A KONCESÍ SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE PODAL VÝKLAD PRAVIDEL O SOUDNÍ PŘÍSLUŠNOSTI OHLEDNĚ ŽALOBY PODANÉ ORGÁNEM VEŘEJNÉ MOCI PROTI NĚKOLIKA ŽALOVANÝM, KTEŘÍ MAJÍ BYDLIŠTĚ JAK NA ÚZEMÍ EU, TAK MIMO NĚJ PŘESHRANIČNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB ONLINE HRANÍ JIŽ BRZY SVOBODNĚ(JI)? 2 4 6 8 SOUDNÍ DVŮR EU POSKYTL KLÍČ PRO STANOVENÍ PRAVOMOCI A PŘÍŠLUŠNOSTI SOUDŮ VE SPORECH ZE SMĚNEČNÉHO RUKOJEMSTVÍ S MEZINÁRODNÍM PRVKEM 11 Robert Nešpůrek, partner AKTUALITY ZE SVĚTA SOUTĚŽNÍHO PRÁVA 13 KONTAKTY Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice (2012) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2012)
TELEKOMUNIKACE, OSOBNÍ ÚDAJE A VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK Soudní dvůr EU v minulém roce podal výklad směrnice 2002/58/ES o soukromí a elektronických komunikacích ohledně toho, jak může poskytovatel služeb elektronických komunikací předat osobní údaje zákazníka za účelem vymožení pohledávky. Německé soudy a následně i Soudní dvůr EU se zabývaly otázkou související s ochranou osobních údajů uživatelů poskytovateli služeb elektronických komunikací (operátory) v případě, že samotný operátor vymáhá dluhy za takovými uživateli prostřednictvím třetích osob, konkrétně v daném případě formou postoupení pohledávek na základě faktoringových smluv. Pan Probst, který byl zákazníkem operátora Deutsche Telekom/Verizon, neuhradil fakturu za poskytnuté služby a dlužnou částku pak vymáhala faktoringová společnost mr.nexnet. Pan Probst se obrátil na soud, neboť se domníval, že německá právní úprava (konkrétně telekomunikační zákon) neumožňuje předání provozních údajů, které operátor v souvislosti s poskytováním služeb panu Probstovi o něm zpracovává, za jiným účelem než je vyúčtování. Celá věc se dostala až k německému Nejvyššímu soudu, který položil Soudnímu dvoru EU následující otázku: Umožňuje čl. 6 odst. 2 a 5 směrnice 2002/58/ES poskytovateli služeb předat provozní údaje postupníkovi za účelem vymáhání pohledávky? Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí C-119/12 dovodil, že operátor může předat provozní údaje (tzn. jakékoli údaje zpracovávané pro účely přenosu sdělení sítí elektronických komunikací nebo pro jeho účtování) postupníkovi, jemuž postoupil své pohledávky za účelem jejich vymáhání. Postupník pak může zpracovat tyto osobní údaje pod podmínkou, že jedná z pověření operátora a že se omezí na zpracování provozních údajů nezbytných pro účely vymáhání uvedených pohledávek. Předmětem dalšího výkladu Soudního dvora EU byl pojem z pověření. Vzhledem k tomu, že zpracování provozních údajů v souvislosti s vyúčtováním služeb je výjimkou z povinnosti důvěrnosti sdělení stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice, je nutné tento pojem vykládat striktně. To znamená, že operátor musí mít možnost vykonávat účinný dohled, který mu umožní ověřit, zda postupník dodržu- je povinnosti, jež má při zpracování provozních údajů. Současně musí postupník jednat podle pokynů operátora. Smlouva uzavřená mezi poskytovatelem služeb a postupníkem musí zejména obsahovat ustanovení zaručující oprávněné zpracování provozních údajů postupníkem a musí poskytovateli služeb umožnit, aby se kdykoli mohl ujistit, že postupník dodržuje uvedená ustanovení. Pokud bychom obdobný případ posuzovali podle českého práva, pak zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, obsahuje v 90 odst. 9 pravidlo velmi podobné tomu ve směrnici 2002/58/ES, jaké vyvolalo pochyby o jeho významu u německých soudů, tj. že operátor je povinen zajistit, aby provozní údaje zpracovávaly pouze osoby, které k tomu oprávnil a které zajišťují účtování, tj. konkrétně o vymáhání či postupování pohledávek ani český zákon výslovně nehovoří. Ve světle rozhodnutí Soudního dvora EU by však české orgány (dosud o sporech souvisejících s finančními pohledávkami rozhodoval Český telekomunikační úřad, Parlament ČR však nyní posuzuje legislativní návrh přesouvající tuto kompetenci na soudy) měly tuto úpravu posuzovat ob- EU LEGAL NEWS 2
dobně, jak byly nakonec nuceny záležitost vyhodnotit soudy německé, a případné námitky ohledně oprávněnosti využití provozních údajů vyřizovat v souladu s výše uvedeným. Je ovšem třeba mít na paměti uvedené limity zmíněné v rozhodnutí Soudního dvora EU, pokud operátor uvažuje o outsourcingu činností souvisejících s vymáháním pohledávek za svými zákazníky a pokud tyto činnosti zahrnují i předávání osobních údajů těchto zákazníků. Zejména je tedy nutné zabezpečit, aby operátor neztratil účinnou kontrolu nad předanými údaji, kterou si zajistí především smluvně, ale současně nad rámec obvykle ukládaných povinností nevyloučí možnost faktického dohledu. S přihlédnutím k 90 odst. 9 písm.b) zákona o elektronických komunikacích by si také měl operátor dát pozor, v jakém rozsahu provozní údaje předá, aby splňovaly kritérium nezbytnosti pro daný účel, tj. vymáhání pohledávky. Závěrem lze poznamenat, že obdobnými principy týkajícími se nakládání s osobními údaji zákazníků či klientů při externím vymáhání pohledávek se dnes řídí např. i bankovní či pojišťovací sektor, a tudíž lze očekávat, že tato pravidla se čím dál častěji budou uplatňovat všude tam, kde zákazník u poskytovatele služeb očekává určitou úroveň soukromí či tam, kde po- skytovatelé služeb o svých zákaznících zpracovávají čím dál větší rozsah osobních údajů, ať už za účelem ochrany vlastních oprávněných zájmů, anebo s cílem poskytovat zákazníkům více personalizované a pro zákazníka výhodnější služby. Richard Otevřel, advokát EU LEGAL NEWS 3
STAV PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHŮ NOVÝCH SMĚRNIC O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK A KONCESÍ Na konci roku 2011 Evropská komise ( Komise ) schválila a předložila Evropskému parlamentu ( Parlament ) a Radě EU ( Rada ) návrhy nových zadávacích směrnic, a to: - primárně návrh nové směrnice o zadávání veřejných zakázek ( Návrh ), 1 která by měla nahradit stávající směrnici 2004/18/ES platnou pro veřejné zadavatele, jakož i - návrh nové směrnice o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb ( Návrh sektorové směrnice ), 2 která by měla nahradit stávající směrnici 2004/17/ES platnou pro sektorové zadavatele, a konečně - návrh zcela nové směrnice o zadávání koncesí ( Návrh směrnice o koncesích ). 3 Zároveň byl vytyčen poměrně ambiciózní cíl přijmout nové směrnice do konce roku 2012. Do dnešního dne však směrnice přijaty nebyly. Jak vlastně legislativní proces ohledně návrhů těchto směrnic postupuje a kdy lze reálně očekávat jejich přijetí a promítnutí do českého právního řádu? Tento příspěvek se předně zaměřuje na dosavadní postup při projednávání Návrhu (obecné směrnice) v rámci legislativního procesu EU a jeho cílem je upozornit na nejzásadnější témata, která byla v souvislosti s Návrhem doposud diskutována na půdě Rady a Parlamentu. Pro bližší informace o hlavních obsahových novinkách, které Návrh oproti stávající právní nek nazvaný Komise zveřejnila návrh nové směrnice o zadávání veřejných zakázek Aleše Roztočila v našich EU Legal News z května 2012. Ve vybraných částech se tento příspěvek dále věnuje stavu projednávání Návrhu sektorové směrnice a Návrhu směrnice o koncesích. Projednávání Návrhu v Parlamentu Po předložení Návrhu Parlamentu byl jako výbor odpovědný za Návrh určen Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů ( IMCO ) a řada dalších výborů měla k Návrhu vyjádřit své stanovisko (např. Výbor pro mezinárodní obchod, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci, Výbor pro regionální rozvoj, a další). Za zpravodaje IMCO byl určen sociálně demokratický poslanec Marc Tarabella, který dne 3. 5. 2012 představil návrh zprávy k Návrhu, po jejímž zveřejnění bylo možné podávat pozměňovací návrhy, jichž se sešlo úctyhodných 1593, a to jak ze strany IMCO, tak ze strany ostatních dotčených výborů. V návaznosti na pozměňovací návrhy zpracoval poslanec Tarabella upravenou zprávu o Návrhu, 4 která byla IMCO přijata dne 18. 12. 2012. Zpravodaj v této zprávě shrnul předkládané pozměňovací návrhy do následujících okruhů: Účinné a sociálně udržitelné zadávání veřejných zakázek příkladem navržených změn v rámci tohoto okruhu je zavedení povinnosti vyloučit ze zadávání veřejných zakázek ty hospodářské subjekty, které porušily své povinnosti v oblasti sociálního a pracovního práva a rovnosti žen a mužů, jež jsou stanove- úpravě přináší, jinak odkazujeme na člány vnitrostátními a evropskými právními předpisy a kolektivními smlouvami. Účinná účast malých a středních podniků díky řádnému systému subdodavatelů v této souvislosti zpravodaj ve zprávě mimo jiné podpořil systém zapojení subdodavatelů, neboť tento umožňuje rozvoj malých a středních podniků. Nicméně navrhuje omezit možnost řetězení subdodavatelů zavedením limitu maximálně tří na sebe navazujících subdodavatelů, aby nedocházelo k vykořisťování pracovníků a nekvalitním veřejným zakázkám. Zpravodaj rovněž navrhuje zavést zásadu odpovědnosti v celém řetězci subdodavatelů, aby všechny stupně byly zodpovědné za dodržování základních práv ochrany, zdraví a bezpečnosti pracovníků a platného pracovního práva. Zadávání veřejných zakázek zjednodušené pro veřejné zadavatele zpravodaj v této souvislosti mimo jiné uvádí, že je důležité, aby v každém členském státě byl orgán zodpovědný za řádné fungování zadávání veřejných zakázek. Nemá však vznikat další administrativní zátěž, která by mohla zpomalit činnost veřejných zadavatelů. Proto jde spíš o svěření nových úkolů stávajícím orgánům. Projednávání Návrhu v Radě Rada o Návrhu zatím jednala na třech jednáních. Na prvním jednání, které se uskutečnilo dne 20. 2. 2012, byl nejprve stanoven předpokládaný časový harmonogram, jehož cílem bylo dosáhnout shody na základních principech Návrhu do května 1 Dokument ze dne 20. prosince 2011, KOM(2011)0896 v konečném znění. 2 Dokument ze dne 20. prosince 2011, KOM(2011)0895 v konečném znění. 3 Dokument ze dne 20. prosince 2011, KOM(2011)0897 v konečném znění. 4 Dokument ze dne 11. ledna 2013, COM(2011)0896 C7-0006/2012 2011/0438(COD). EU LEGAL NEWS 4
roku 2012 a společně s Parlamentem Návrh schválit do konce roku 2012. Dále na tomto jednání Rada diskutovala následující témata (i) stupeň flexibility, který by se měl uplatňovat při použití zadávacích řízení s vyjednáváním, a (ii) pravidla pro určité kategorie služeb: sociální, kulturní, zdravotní atd. Druhé jednání Rady se uskutečnilo dne 30. 5. 2012 a jeho předmětem byla následující témata (i) využití elektronických systémů při zadávání veřejných zakázek (tzv. e-procurement), a (ii) dohled a monitorování zadávacích řízení. O tom, jak náročné je projednávání Návrhu v Radě, svědčí skutečnost, že navzdory původně vytyčenému cíli, totiž aby byl Návrh schválen do konce roku 2012, se další jednání Rady uskutečnilo až 10. 12. 2012. Na tomto jednání byl navíc přijat teprve tzv. obecný přístup (agreement on general approach), 5 na jehož základě Rada projedná postoj Parlamentu k Návrhu přijatý Parlamentem v prvním čtení. Projednávání Návrhu sektorové směrnice a Návrhu směrnice o koncesích v Parlamentu a Radě Projednávání těchto návrhů v Parlamentu a Radě zatím téměř bez odchylek kopíruje projednávání Návrhu v obou zmíněných institucích. Na půdě Rady tak bylo o obou návrzích diskutováno na stejných jednáních jako o Návrhu, tj. 20. 2. 2012, 30. 5. 2012 a 10. 12. 2012. V Parlamentu byl jako výbor odpovědný za Návrh sektorové směrnice a Návrh směrnice o koncesích určen IMCO. Zpráva o Návrhu sektorové směrnice, kterou mimochodem zpracoval poslanec Tarabella, byla ze strany IMCO předložena Parlamentu dne 7. 2. 2013 a zpráva o Návrhu směrnice o koncesích dne 1. 2. 2013. Další legislativní postup První čtení všech tří návrhů v plénu Parlamentu je naplánováno na 10. 9. 2013. V rámci něho by měl Parlament, vycházeje ze zpráv předložených výborem IMCO, zaujmout ke každému z návrhů svůj postoj, jež bude následně předložen k prvnímu čtení Radě. Rada tento postoj projedná a v případě, že jej schválí, bude takový návrh definitivně přijat ve znění odpovídajícím postoji Parlamentu. Je však třeba zmínit, že k přijetí návrhu v podobě, v níž vzešel z prvního čtení Parlamentu, prakticky nedochází. Pokud Rada postoj Parlamentu neschválí, přijme svůj vlastní postoj a postoupí jej Parlamentu, v němž bude projednán ve druhém čtení. Významným aspektem prvního čtení v Radě i v Parlamentu je, že tyto instance nejsou omezeny žádnými lhůtami, v nichž musí první čtení návrhu proběhnout. Ve druhém čtení Parlament postoj Rady buď schválí, nebo o něm ve lhůtě tří měsíců od postoupení nerozhodne a takový návrh pak bude přijat ve znění odpovídajícím postoji Rady, případně postoj Rady odmítne a návrh přijat nebude, popřípadě navrhne změny a postoupí změněný text Radě do druhého čtení. Ta tyto změny ve lhůtě tří měsíců od postoupení buď schválí a návrh bude přijat v podobě vzešlé z Parlamentu, nebo neschválí a potom proběhne zvláštní dohodovací postup mezi Radou a Parlamentem následovaný třetím čtením v obou institucích. Je tedy možné shrnout, že všechny tři návrhy by mohly být přijaty nejdříve po prvním čtení v Radě (tedy po projednání postoje Parlamentu). Vzhledem k absenci lhůt však není možné ani odhadnout, kdy by toto první čtení mohlo proběhnout. S ohledem na stanovené datum prvního čtení v Parlamentu a s ohledem na množství navržených pozměňovacích návrhů se však očekává, že přijetí nových směrnic do konce roku 2013 není pravděpodobné. Promítnutí do národního práva (implementace) Původně se předpokládalo, že povinností členských států bude implementovat nové směrnice do národního práva ve lhůtě do 30. 6. 2014, to ale za původního předpokladu, že návrhy budou přijaty do konce roku 2012. Vzhledem k průtahům, ke kterým v celém legislativním procesu dochází, se počítá s přiměřeným posunutím lhůty pro implementaci. Jakub Zvolánek, koncipient 5 Dokument ze dne 30. listopadu 2012, 16725/1/12 REV 1. EU LEGAL NEWS 5
SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE PODAL VÝKLAD PRAVIDEL O SOUDNÍ PŘÍSLUŠNOSTI OHLEDNĚ ŽALOBY PODANÉ ORGÁNEM VEŘEJNÉ MOCI PROTI NĚKOLIKA ŽALOVANÝM, KTEŘÍ MAJÍ BYDLIŠTĚ JAK NA ÚZEMÍ EU, TAK MIMO NĚJ měrný díl výtěžku z prodeje nebo tržní ceny nemovitosti. Spolkové zemi Berlín byla uložena povinnost vydat žalovaným poměrný díl výtěžku z prodeje. Nicméně při realizaci této výplaty se Spolková země Berlín dopustila chyby. Advokátovi, jenž zastupoval právní nástupce bývalého vlastníka, totiž omylem poukázala celkovou částku kupní ceny, kterou tento advokát rozdělil mezi tyto osoby. Spolková země Berlín nyní požaduje v původním řízení u Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně) od žalovaných vrácení přeplatku (bezdůvodného obohacení), který vyčíslila na 2,5 milionů eur. Žalovaní v původním řízení proti této žalobě namítali, že Landgericht Berlin nemá mezinárodní příslušnost, která by mu umožňovala rozhodnout v původním řízení o žalovaných s bydlištěm ve Spojeném království, Španělsku a Izraeli. Žalovaní dále tvrdili, že mohou požadovat platbu částky převyšující podíl z výtěžku z prodeje, který jim náleží, neboť tento výtěžek je nižší než tržní hodnota pozemku, který náležel Juliu Bussemu. Německé soudy žalobu Spolkové země Berlín zamítly jako nepřípustnou z toho důvodu, že podle práva EU nemají mezinárodní příslušnost, která by jim umožňovala o žalobě rozhodnout. Podle německého soudu se daný spor netýká občanské věci ve smyslu nařízení o soudní příslušnosti, nýbrž jde Ve svém nedávném rozhodnutí 1 Soudní dvůr Evropské unie ( Soudní dvůr ) vyložil nařízení o soudní příslušnosti 2 nejen z hlediska rozsahu působnosti tohoto nařízení, ale podrobně se zabývá i mezinárodní soudní příslušností ve sporu, v němž je společně žalováno několik žalovaných, kteří mají bydliště jak na území, tak mimo území členského státu EU. Julius Busse byl vlastníkem pozemku nacházejícího se na území, které bylo dříve součástí Východního Berlína. Byl pronásledován národně socialistickým režimem a v roce 1938 musel pozemek prodat třetí osobě. Tento pozemek byl později vyvlastněn Německou demokratickou republikou a sloučen s jinými státními pozemky. Po znovusjednocení Německa se celý tento pozemkový celek stal zčásti majetkem spolkové země Berlín a zčásti majetkem Spolkové republiky Německo. V roce 1990 požádalo více právních nástupců J. Busseho někteří z nich s bydlištěm v Izraeli, jiní s bydlištěm ve Spojeném království a ve Španělsku o zpětný převod části pozemku, která mu dříve náležela. V roce 1997 však Spolková země Berlín a Spolková republika Německo prodaly celý pozemkový celek investorovi. Převedení pozemku zpět právním nástupcům původního vlastníka se stalo nemožným a právní nástupci mohli získat pouze poo spor veřejnoprávní, na který se uvedené nařízení nepoužije. Z tohoto důvodu se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr), který rozhoduje v posledním stupni, obrátil na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí v předběžné otázce. Soudní dvůr v rozsudku nejprve konstatoval, že působnost nařízení o soudní příslušnosti je omezena na pojem občanské a obchodní věci. S odkazem na předchozí judikaturu Soudní dvůr dovodil, že působnost nařízení o soudní příslušnosti je vymezena hlavně z důvodu prvků, které charakterizují povahu právních vztahů mezi účastníky sporu nebo předmět tohoto sporu. Soudní dvůr proto přezkoumal základ a podmínky výkonu podané žaloby. Jelikož Soudní dvůr konstatoval, že vnitrostátní předpisy, na základě kterých byla podána žaloba, ukládají stejnou povinnost odškodnění bez ohledu na to, zda je vlastníkem zatíženého majetku soukromá osoba nebo státní entita, uvedl ve svém rozsudku, že žaloba podaná pro bezdůvodné obohacení Spolkovou zemí Berlín je svou povahou občanskoprávní a nesouvisí s výkonem veřejné moci této spolkové země. S ohledem na výše uvedené pojem občanské a obchodní věci zahrnuje podle rozsudku Soudního dvora žalobu na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy bylo orgánu veřejné moci nařízeno orgánem zřízeným zákonem o odškodně- 1 Rozsudek Soudního dvora EU (třetí senát) ze dne 11. dubna 2013, Spolková země Berlín v. Ellen Mirjam Sapir a další, C-645/11, dosud nezveřejněné ve Sb. rozh. 2 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. EU LEGAL NEWS 6
ní za pronásledování totalitním režimem, aby vyplatil poškozené osobě z titulu odškodnění část výtěžku z prodeje pozemků, ale tento orgán zaplatil této osobě omylem celou částku kupní ceny a následně se u soudu domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Soudní dvůr se dále zabýval výkladem čl. 6 odst. 1 nařízení o soudní příslušnosti, na jehož základě má žalobce možnost nad rámec obecného pravidla o místě bydliště žalovaného žalovat osobu, která má bydliště na území některého členského státu, je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý z žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je vyšetřit a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních. Soudní dvůr se zejména zabýval otázkou, zda čl. 6 odst. 1 nařízení o soudní příslušnosti musí být vykládán v tom smyslu, že existuje úzké spojení ve smyslu tohoto ustanovení mezi žalobami podanými proti několika žalovaným s bydlištěm na území jiných členských států v případě, kdy tito žalovaní za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, namítají, že mají další nároky na odškodnění, o nichž je nezbytné rozhodnout společně. Soud se neodchýlil od předchozí judikatury, když zdůraznil, že toto zvláštní pravidlo odlišné od obecného pravidla pro určení soudní příslušnosti na základě bydliště žalovaného musí být vykládáno restriktivně v tom smyslu, že nedovoluje výklad, který přesahuje případy výslovně předvídané v tomto nařízení. Pro použití tohoto pravidla je nutné ověřit, zda existuje mezi jednotlivými žalobami podanými týmž žalobcem proti různým žalovaným takový vztah souvislosti, aby bylo účelné rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo možnosti dojít v oddělených řízeních k protichůdným soudním rozhodnutím. Je třeba poznamenat, že pouhá totožnost právních základů žalob podaných proti různým žalovaným není dostatečnou podmínkou pro použití pravidla podle čl. 6 odst. 1 nařízení o soudní příslušnosti. Soudní dvůr nicméně dospěl k závěru, že podle nařízení o soudní příslušnosti existuje úzké spojení mezi žalobami podanými proti několika žalovaným s bydlištěm na území jiných členských států v případě, kdy tito žalovaní za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, namítají, že mají další nároky na odškodnění, o nichž je nezbytné rozhodnout společně. Nakonec se Soudní dvůr zabýval otázkou, zda se má nařízení o soudní příslušnosti použít na žalované, kteří nemají bydliště na území některého členského státu EU, jestliže jsou žalováni v rámci žaloby podané proti několika žalovaným, mezi nimiž se rovněž nacházejí osoby s bydlištěm v Evropské unii. Z ustálené judikatury vyplývá, že čl. 6 odst. 1 nařízení o soudní příslušnosti představuje zvláštní pravidlo, které musí být vykládáno úzce v tom smyslu, že nedovoluje výklad, který přesahuje případy výslovně předvídané v témže nařízení. Toto nařízení navíc obsahuje výslovné ustanovení, které vyčerpávajícím způsobem upravuje otázku osob, jejichž bydliště se nenachází na území Unie, když stanoví, že příslušnost pro tyto osoby se určuje v každém členském státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů (s výjimkou výlučné příslušnosti a ujednání o příslušnosti podle čl. 22 a 23 uvedeného nařízení). Z toho vyplývá, že aby mohl být na základě nařízení o soudní příslušnosti žalován další žalovaný u soudu některého členského státu, je nezbytné, aby měl bydliště na území jiného členského státu EU. Nařízení o soudní příslušnosti se tak nepoužije na žalované, kteří nemají bydliště na území některého členského státu, jestliže jsou žalováni v rámci žaloby podané proti několika žalovaným, mezi nimiž se rovněž nacházejí osoby s bydlištěm v Unii. Markéta Kořínková, koncipientka EU LEGAL NEWS 7
PŘESHRANIČNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB ONLINE HRANÍ JIŽ BRZY SVOBODNĚ(JI)? Pokud si v České republice prostřednictvím internetu vsadíte u některé z velkých společností nabízejících sportovní sázky v celé Evropě, jednáte pravděpodobně v rozporu se zákonem. Jak je ale na druhé straně možné, že pokud prostřednictvím stejné společnosti sázíte např. ve Velké Británii, zákon neporušujete? Neměl by přece být zaručen svobodný pohyb služeb v rámci celého kontinentu? To se nicméně může brzy změnit, a tato změna by měla být prospěšná všem. Úprava (online) hraní v ČR a EU Podle údajů zveřejněných Evropskou komisí je online hraní jednou z nejrychleji rostoucích oblastí služeb v rámci EU, s rychlostí růstu téměř 15 % a odhadem tržeb pro rok 2015 ve výši 13 miliard eur. Právní úprava této oblasti nicméně zůstává roztříštěná. To vede ke vzniku třecích ploch mezi imperativy zakládajících smluv EU, národními právními řády některých členských států a zájmy poskytovatelů služeb a jejich uživatelů. Loterie a jiné podobné hry upravuje v ČR zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů ( loterijní zákon ). Loterijní zákon definuje loterie a jiné podobné hry ( hazardní hry ) jako hry, v nichž fyzická osoba zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje, a kde o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost, bez ohledu na použité zařízení. Regulátor zde Ministerstvo financí České republiky ( ministerstvo ) vydává českým provozovatelům oprávnění k poskytování služeb online her, které umožňuje sázení převážně na sportovní akce prostřednictvím internetu. Obecné podmínky pro vydání oprávnění Jak bylo uvedeno výše, jednotlivé členské státy EU upravují provozování hazardních her prostřednictvím internetu různě vzhledem k absenci harmonizace na evropské úrovni. Jelikož je online hraní službou, kterou je možné provozovat prostřednictvím internetu, poskytují často držitelé oprávnění vydaného v jednom členském státě své služby spotřebitelům v jiných členských státech, bez ohledu na odlišnou právní úpravu platnou v jednotlivých zemích v rámci vnitřního trhu EU. Někdy se pro označení poskytování těchto služeb v EU poskytovateli, kteří jsou držiteli oprávnění vydaného v jiném členském státu EU, používá slovní spojení šedé trhy. To vyvolává otázku, jak a do jaké míry mohou jednotlivé členské státy poskytování těchto služeb omezovat svými národními právními předpisy. Český loterijní zákon je poměrně restriktivní v tom, kdo je způsobilý k udělení oprávnění. Nejvýznamnější omezení vyplývají ze státní příslušnosti či požadavku fyzické přítomnosti v České republice: O oprávnění se mohou ucházet výlučně subjekty se sídlem na území České republiky. Oprávnění vesměs nelze vydat české právnické osobě, v níž má majetkovou účast zahraniční osoba, ani právnické osobě, v níž má taková osoba majetkovou účast. Právní forma poskytovatelů služeb v oblasti hazardních her je omezena výhradně na akciovou společnost, jejíž veškeré akcie musejí znít na jméno. Další omezení se týkají účasti v hazardních hrách v zahraničí. Provozování zahraničních loterií, včetně prodeje zahraničních sázkových tiketů a přijímání sázek v sázkových hrách provozovaných v zahraničí nebo zprostředkování sázek pro sázkové hry provozované v zahraničí, je zakázáno. Dalším souvisejícím omezením je zákaz propagace a další podpory prodeje regulovaných her, jež nejsou poskytovány na základě oprávnění vydaného dle českého loterijního zákona. Právo EU Diskuse mezi zainteresovanými subjekty o tom, zda výše popsaná právní úprava platná v ČR může obstát v konfrontaci se základními principy fungování vnitřního trhu EU probíhající jak v České republice, tak i s institucemi EU v poslední době zesílila. Ustanovení zakládajících smluv EU upravující základní svobody, v kontextu jejich výkladu v rámci rozhodo- EU LEGAL NEWS 8
vací praxe Soudního dvora EU (Smlouva o fungování Evropské unie: článek 49, článek 56 a článek 63), stále jednoznačněji zakazují uvedená omezení v rámci takového regulačního režimu, jaký je v současnosti uplatňován v České republice. Soudní dvůr EU opakovaně uvedl, že je-li v členském státě ohledně nabídky určitých druhů hazardních her zaveden režim předchozího správního povolení, může takový režim, který představuje odchylku od volného pohybu služeb, splňovat požadavky vyplývající z ustanovení zakládajících smluv pouze za podmínky, že je založen na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích tak, aby byly pro výkon posuzovací pravomoci vnitrostátních orgánů stanoveny určité meze, které by zabránily tomu, aby mohla být použita svévolně. Aktuální stav Omezení uplatňovaná vůči žadatelům o oprávnění v České republice znamenají, že poskytování hazardních her prostřednictvím internetu ze zahraničí (byť i v rámci EU) je jak loterijním zákonem, tak i vládou, jež má zajišťovat jeho dodržování, považováno za nezákonné. Avšak nejen to; loterijní zákon zakazuje i účast na sázení v zahraničí, kdy jsou sázky placeny do zahraničí. Ministerstvo k dnešnímu dni vydalo několik oprávnění k podnikání v oblasti provozování hazardních her prostřednictvím internetu, avšak pouze subjektům splňujícím výše uvedená omezující kritéria (tj. provozovatelům s českými vlastníky a se sídlem v ČR). Ačkoli zahraniční provozovatelé (včetně těch se sídlem v EU) poskytují služby zákazníkům v České republice, a to bez oprávnění vydaného dle loterijního zákona, nepostupuje vůči nim vláda při vymáhání loterijního zákona nijak rázně. Jedinou oblastí, kde dochází k aktivnímu vymáhání ohledně služeb online hraní poskytovaných zahraničními subjekty, se zdá být oblast inzerce a reklamy. Došlo k uložení pokuty poskytovateli reklamy, který dal prostor provozovatelům podnikajícím bez příslušného oprávnění, avšak tato pokuta byla na základě odvolání zrušena. Nedávno udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ČR dvěma médiím pokutu ve správním řízení za vysílání reklamy provozovatelů, kteří podnikají bez příslušného oprávnění. Přezkoumání ze strany Evropské komise a plánované reformy S cílem modernizovat loterijní zákon a zohlednit alespoň částečně jemu adresovanou kritiku představila česká vláda v roce 2012 návrh nového zákona o loteriích a jiných hrách. Ačkoli návrh vypustil požadavek na tuzemské vlastnictví provozovatelů hazardních her, zůstávají v něm některá další problematická ustanovení stávajícího loterijního zákona, včetně povinnosti mít sídlo na území České republiky a registrovat účastníky online hazardu výlučně v kamenných provozovnách. Koncem roku 2012 Komise EU, která byla vyrozuměna o této připravované české právní úpravě týkající se přeshraničního poskytování služeb, vydala k návrhu zákona své stanovisko. Ačkoli nebylo zveřejněno, tisk informoval, že se jednalo o značně kritické stanovisko. Údajně kritizovalo výše uvedená omezení a v zásadě české vládě zabránilo v přijetí zákona v navrhovaném znění. V březnu 2013 ministerstvo oznámilo, že návrh zákona přepracuje tak, aby zohledňoval kritiku ze strany Komise, a vláda přijala usnesení, kterým zrušila své předchozí usnesení ze srpna 2012 schvalující problematický návrh zákona. Dále vláda pověřila ministra financí, aby do 30. června 2013 předložil nový návrh, který bude plně slučitelný s právem EU a závěry notifikační procedury. Komise vyhlašuje akční plán pro online hraní Koncem roku 2012 Komise zintenzivnila své úsilí ve vztahu k členským státům v oblasti online hraní. Představila akční plán s řadou iniciativ na následující dva roky, jehož cílem je vyjasnit úpravu online hraní a podpořit spolupráci mezi členskými státy. Komise, nikoli překvapivě, nenavrhla legislativní úpravu online hraní platnou pro celou EU, u níž by hrozilo riziko, že půjde proti zásadě subsidiarity, nýbrž navrhla spíše měkčí přístup k této citlivé otázce. Klíčovým oznámeným opatřením je přijetí tří doporučení Komise členským státům, a to konkrétně o (i) společné ochraně spotřebitelů, (ii) zodpovědné reklamě na hazardní hry a (iii) prevenci a boji proti ovlivňování výsledků sportovních utkání souvisejícímu se sázením. Nadcházející změna V kontextu skutečností uvedených výše lze na současné změny české právní úpravy hazardních her pod dohledem Komise EU pohlížet jako na součást celounijní snahy směřující k umožnění toho, aby všichni zainteresovaní účastníci mohli vykonávat svá práva vyplývající ze zakládajících smluv EU při současném zachování nezbytných bezpečnostních opatření, jež členské státy legitimně vyžadují k účinné ochraně veřejného pořádku. Případný úspěch této snahy České republice prospěje, EU LEGAL NEWS 9
neboť bude moci inkasovat část výnosů z přeshraničního hraní vzniklých na jejím území; přeshraniční provozovatelé z EU získají v České republice právní jistotu tím, že budou moci získat požadované místní oprávnění; provozovatelé se sídlem v ČR již nebudou znevýhodněni oproti zahraničním provozovatelům a zlepší se jejich přístup na ostatní trhy v rámci EU; a spotřebitelé budou mít užitek z kvalitnějších služeb vyplývajících z větší konkurence a ucele- nějšího dohledu a nebudou si už muset připadat jako zločinci, když si budou chtít vsadit na svého oblíbeného koně. Jaroslav Šuchman, advokát EU LEGAL NEWS 10
SOUDNÍ DVŮR EU POSKYTL KLÍČ PRO STANOVENÍ PRAVOMOCI A PŘÍŠLUŠNOSTI SOUDŮ VE SPORECH ZE SMĚNEČNÉHO RUKOJEMSTVÍ S MEZINÁRODNÍM PRVKEM též. Obě předběžné otázky byly přitom vykládány ve vztahu k nárokům z vlastní směnky, neboť právě ty byly předmětem původního řízení před českým soudem. Jak vyplývá z argumentace citovaného rozhodnutí, lze z něho však bezpochyby vyvodit i některé obecné závěry použitelné mimo specifický okruh směnečných vztahů. Důvodem podání předběžných otázek byla námitka nepříslušnosti českých soudů podaná v původním řízení žalovaným (směnečným rukojmím), který je fyzickou osobou s bydlištěm na území Rakouské republiky a který byl českou bankou žalován k zaplacení nároků ze směnky vystavené dlužníkem - společností, jíž byl žalovaný v době vystavení směnky jednatelem a většinovým společníkem. Směnka byla vystavena za účelem zajištění čerpaného podnikatelského úvěru a jako rukojmí ze směnky se zavázal žalovaný jako fyzická osoba. Žalovaný odůvodňoval svou námitku nepříslušnosti tím, že jako fyzická osoba - spotřebitel - může být v souladu s článkem 15 nařízení Brusel I žalován pouze ve státě svého bydliště, v tomto případě v Rakousku. Směnka, která byla předmětem původního sporu, byla navíc vystavena jako blanketní a místo její splat- Věřitelé ze směnek uplatňující své nároky vůči avalovi zahraniční osobě s bydlištěm na území členského státu EU napříště nemusí váhat s určením pravomoci soudů, u kterých své nároky žalovat. Klíčem jim může být s napětím očekávané rozhodnutí Soudního dvora EU ( Soudní dvůr ) vydané na základě předběžných otázek položených Městským soudem v Praze. Dle rozhodnutí Soudního dvora se pro určení soudu příslušného pro rozhodnutí o žalobě, kterou remitent vlastní směnky usazený v jednom členském státě uplatňuje nároky z této vlastní směnky, která má v den svého podpisu neúplnou podobu a později je doplněna remitentem, vůči směnečnému rukojmímu s bydlištěm v jiném členském státě použije článek 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 44/2001. Rozsudek, který Soudní dvůr vydal dne 14. 3. 2013 pod spisovou značkou C-419/11, se zabýval dvěma předběžnými otázkami týkajícími se výkladu článku 5 odst. 1 1 písm. a) a článku 15 odst. 1 nařízení Brusel I. 2 Účelem rozhodnutí bylo blíže vymezit okruh spotřebitelských smluv předpokládaných článkem 15 nařízení Brusel I a dále poskytnout výklad pojmu nároky užívaného článkem 5 tamnosti doplnila sama banka až po jejím vystavení, a to na základě smlouvy o vyplňovacím právu směnečném, jejíž stranou byl mimo dlužníka a věřitele i žalovaný jako směnečný rukojmí. S ohledem na tyto skutečnosti považoval Městský soud v Praze za nezbytné, aby Soudní dvůr taktéž vyložil pojem nároků ze smlouvy užívaný článkem 5 nařízení Brusel I a vyjádřil se, zda je toto ustanovení aplikovatelné na daný vztah. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí Soudní dvůr primárně zdůraznil nutnost autonomního výkladu posuzovaných otázek bez ohledu na odlišnosti v právních řádech jednotlivých členských států a v kontextu své dřívější judikatury znovu konstatoval aplikovatelnost své rozhodovací praxe vztahující se k ustanovením Bruselské úmluvy, 3 která lze kvalifikovat jako rovnocenná nařízení Brusel I. 4 Při posuzování otázky aplikovatelnosti spotřebitelského režimu na řešený případ Soudní dvůr dále zdůraznil nutnost restriktivního výkladu článku 15 nařízení Brusel I odpovídající jeho charakteru tedy výjimky z výjimek. Tento postup již Soudní dvůr v minulosti mnohokrát v rámci své rozhodovací praxe potvrdil, když zdůraz- 1 Článek 5 Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, 1. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány, c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 2 Nařízení (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 3 Bruselská úmluva ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 4 Naposledy např. v rozsudek Soudního dvora EU (druhý senát) ze dne 25. října 2012, Folien Fischer AG a Fofitec AG proti Ritrama SpA, C 27/02, zveřejněno ve Sb. rozh., částka 2005 I-00481, bod 31; a další tam uvedené. EU LEGAL NEWS 11
Soudního dvora dostatečný důkaz o svobodném přijetí závazku z takové směnky vyplývajícího, s tím, že v konkrétním případě byla navíc svobodnost ve vztahu ke způsobu a obsahu vyplnění směnky umocněna uzavřením smlouvy o vyplňovacím právu směnečném. Z důvodu zachování efektivní použitelnosti nařízení Brusel I pak Soudní dvůr podotkl, že posouzení platnosti ujednání o platebním místě směnky, jakožto určovatele pro stanovení soudu příslušného k rozhodnutí sporu, musí být provedeno soudem příslušným dle místa na směnce uvedeného, dle jeho kolizních norem, a to i v případě, kdy je vznik závazku ze směnky či jeho obsah mezi účastníky sporný, s tím, že nebude-li na základě takového rozhodnutí příslušnost tohoto soudu nadále dána, postoupí věc soudu, který bude příslušný v návaznosti na toto jeho rozhodnutí. 7 Je tedy nyní úkolem Městského soudu v Praze, aby v kontextu uzavřené smlouvy o vyplňovacím právu směnečném posoudil, zda bylo platební místo do směnky doplněno na základě a v souladu s platným ujednáním stran a zdali je jeho příslušnost z tohoto pohledu dána. Jak jsme již naznačili výše, významem rozhodnutí v dané věci je především zvýšení právní jistoty věřitelů ze směnek ve vztahu k řešení otázky pravomoci soudů při uplatňování nároků v řízeních s přeshraničním dosahem v rámci EU, kteří napříště nebudou ze strachu o prodloužení sporu v důsledku námitky soudní nepříňoval nutnost použití spotřebitelského režimu pouze za účelem, pro nějž byl zaveden, tedy ochrany slabší strany, kterou dovedl až do krajního vymezení spotřebitelské smlouvy pouze na vztah uzavřený za účelem uspokojení vlastních potřeb jednotlivce z hlediska osobní spotřeby. 5 Jak vyplývá z posouzení generální advokátky Eleanor Sharpston v projednávané věci, žalovaný nepředložil jediný důkaz o tom, že by úvěr zajištěný jeho směnečným rukojemstvím jakkoliv souvisel s jeho osobním rozhodnutím o koupi spotřebního zboží. Vzhledem k úzké vazbě žalovaného na dlužníka (výstavce směnky) a jeho podnikatelské aktivity, jakož i k charakteru zajišťovaného vztahu, pak Soudní dvůr uzavřel, že v daném případě není dán důvod speciální ochrany žalovaného, a aplikaci článku 15 nařízení Brusel I vyloučil. Pro určení pravomoci pro rozhodnutí v původním řízení pak nezbývalo, než aby Soudní dvůr potvrdil použitelnost článku 5 nařízení Brusel I, tedy příslušnost soudu místa splatnosti směnky ve smyslu jeho odst. 1 písm. a). V souladu s nutností zachování jednotnosti výkladu nařízení Brusel I Soudní dvůr opakovaně vyložil pojem nároky ze smlouvy jako nároky z jakéhokoliv právního závazku svobodně přijatého, 6 zahrnujícího tedy i závazky ze směnky, kterou český právní řád považuje za abstraktní cenný papír, přičemž otázka původní nedokonalosti směnky dle Soudního dvora nebyla pro určení soudní příslušnosti relevantní. Připojení doložky per aval na blankosměnku představuje podle slušnosti (nepravomoci) nuceni vynakládat vysoké náklady na právní zastoupení a podstupovat časově náročná a dlouhá soudní řízení. Jana Poddaná, advokátka Tereza Cafourková, koncipientka 5 Např. rozsudek Soudního dvora EU (šestý senát) ze dne 3. července 1997, Francesco Benincasa proti Dentalkit Sri, C-269/95, zveřejněno ve Sb. rozh., částka I-03767/1997, bod 17. 6 Např. rozsudek Soudního dvora EU (druhý senát) ze dne 20. ledna 2005, Petr Engler proti Janus Versand GmbH Engler, C 27/02, zveřejněno ve Sb. rozh., částka 2005 I-00481, bod 51. 7 Např. rozsudek Soudního dvora EU (první senát) ze dne 4. března 1982, Effer SpA proti Hansovi-Joachimovi Kantnerovi, C-38/81, zveřejněno ve Sb. rozh., částka 825/1982, body 6 a 7; či výše zmíněné rozhodnutí Engler, bod 46. EU LEGAL NEWS 12
AKTUALITY ZE SVĚTA SOUTĚŽNÍHO PRÁVA Distributor krmiv Candy uzavíral zakázané vertikální dohody o určení cen (11. 3. 2013) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ( ÚOHS ) uložil pokutu ve výši 802 000 Kč společnosti CANDY, spol. s r.o. ( CAN- DY ) za uzavírání vertikálních dohod o určení cen. CANDY je distributorem krmiv pro psy a kočky. Své výrobky distribuuje přímým prodejem koncovým spotřebitelům prostřednictvím svého internetového obchodu, dodávkami do maloobchodních prodejen a dále pomocí velkoobchodních prodejců svých registrovaných distributorů. Podle rozhodnutí se CANDY protisoutěžního jednání dopustila tím, že v letech 2010 až 2012 uzavírala se svými registrovanými distributory a internetovými obchody zakázané dohody o určení doporučených, resp. minimálních cen pro další prodej, a to na trzích suchých krmiv a pamlsků pro psy a kočky. CANDY také podnikala aktivní kroky k zajištění plnění dohod o cenách a uplatňovala nátlak na odběratele, kteří odmítali stanovené ceny dodržovat. S provozovateli internetových obchodů CANDY uzavírala zakázané dohody spočívající v navýšení cen krmiv. Zajímavou skutečností je v tomto ohledu fakt, že CANDY měla na dotčeném relevantním trhu pouze 2% tržní podíl. SD EU rozhodl, že dohoda směřující k vyloučení soutěžitele je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, i když takový soutěžitel operuje na trhu neoprávněně (7. 2. 2013) Česká společnost Akcenta CZ, a.s. ( Akcenta ) v roce 2008 obvinila tři přední slovenské banky z uzavření kartelové dohody s cílem vytlačit společnost Akcenta ze slovenského trhu devizových služeb. Bankovní domy totiž firmě zrušily účty. Akcenta je nebankovní finanční institucí, která poskytuje devizové služby menším klientům, přičemž pro své služby využí- vala bankovních účtů Slovenské sporitel ny, Československé obchodné banky a Všeobecné úverové banky ( Banky ). Na poskytování těchto služeb Akcenta zřejmě potřebovala licenci od Slovenské národní banky, kterou však neobdržela. Banky měly následně uzavřít zakázanou dohodu, která vedla ke zrušení veškerých bankovních účtů společnosti Akcenta. V řízení před slovenskými soudy vyvstalo několik nejasností ohledně výkladu čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie ( SFEU ), a proto se slovenský Nejvyšší soud obrátil na Soudní dvůr EU ( SD EU ). Ten ve svém vyjádření 1 uvedl, že údajná protiprávní účast společnosti Akcenta na trhu není relevantní ve vztahu k určení, zda byly splněny podmínky porušení soutěžních pravidel. SD EU dále zdůraznil, že čl. 101 SFEU chrání strukturu trhu, a tím i soutěž jako takovou. Z toho důvodu při posuzování dohod narušujících soutěž není podstatné, zda soutěžitel, proti kterému je dohoda namířena, vykonává svou 1 Rozsudek Soudního dvora EU (desátý senát) ze dne 7. února 2013, Slovenská sporitel na, C-68/12, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí. EU LEGAL NEWS 13
dů, čímž došlo ke zmírnění soutěže mezi dealery. Zákaz online obchodování navíc omezoval soutěž v rámci značky mezi jednotlivými dealery, v důsledku čehož byli spotřebitelé zbaveni výhod nižších cen, a dále byli omezeni v možnostech výběru dealerů, což se týkalo především spotřebitelů žijících ve větších vzdálenostech od prodejen. Vedle pokuty byla společnosti Bang & Olufsen France uložena povinnost, aby ve lhůtě tří měsíců upravila své dealerské dohody tak, aby bylo zřejmé, že jsou dealeři oprávněni prodávat produkty online. C-32/11 Allianz Hungária rozhodnutí o předběžné otázce (14. 3. 2013) SD EU vydal rozhodnutí o předběžných otázkách 2 maďarského Nejvyššího soudu ohledně výkladu čl. 101 SFEU ve věci smluv uzavíraných mezi pojišťovnami a opravnami automobilů. SD EU rozhodl, že bilaterální dohody mezi opravnami automobilů a pojišťovnami, dle kterých byla stanovována výše ceny za opravu vozidla na základě počtu uzavřených pojistných smluv (ze strany opraven jako pojišťovacích zprostředkovatelů), mohou být za určitých okolností považovány za dohody, jejichž cílem je omezení soutěže. SD EU k tomu dodává, že se jedná o tento konkrétní případ, kdy je zjevné, že svou povahou takové dohody narušují řádné fungování hospodářské soutěže, a to jak na trhu oprav automobilů, tak na trhu pojišťovacích služeb. Komise nepovolila 3 plánované převzetí letecké společnosti Aer Lingus irským přepravcem Ryanair (27. 2. 2013) Plánovanou akvizicí by došlo ke spojení dvou předních irských leteckých společností. Komise uzavřela, že by spojení vyvolalo negativní účinky na hospodářskou soutěž, kdy by došlo k poškození spotřečinnost legálně či nikoli. Soudní dvůr rovněž uvedl, že z pohledu aplikace čl. 101 SFEU není významné, zda se posuzovaného jednání dopustila fyzická osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle zvláštních předpisů či nikoli. Evropská komise nepovolila plánované převzetí nizozemské TNT americkou UPS Evropská komise ( Komise ) nepovolila plánovanou akvizici nizozemské firmy TNT Express americkou zasilatelskou společností United Parcel Service ( UPS ). Komise v této věci dospěla k závěru, že by toto spojení omezilo soutěž v patnácti členských státech na trhu expresních dodávek malých balíků do jiných evropských zemí. V těchto státech by vlivem spojení došlo ke snížení počtu významných soutěžitelů ze tří na dva. Jedinou alternativou k UPS by zůstala německá společnost DHL. Komise k tomu uvádí, že by spojení s největší pravděpodobností poškodilo spotřebitele zvyšováním cen. TNT je druhou největší zasilatelskou společností v Evropě po německé DHL. Její převzetí za 5,2 mld. eur (133 mld. Kč) by bylo pro amerického giganta největší v jeho 105leté historii. UPS by si akvizicí pojistila pozici největšího přepravce zásilek na světě, stala by se jedničkou i v Evropě a získala by významný přístup na trhy Asie a Latinské Ameriky. Francouzský antimonopolní úřad pokutoval společnost Bang & Olufsen za bránění v online prodeji (12. 12. 2012) Francouzský antimonopolní úřad (Autorité de la concurrence) uložil společnostem Bang & Olufsen France a Bang & Olufsen A/S (dánská mateřská společnost) pokutu ve výši 900 000 eur za to, že od roku 2001 de facto bránily svým dealerům v prodeji produktů prostřednictvím online obchobitelů v souvislosti s vytvořením monopolu nebo dominantního postavení na 46 leteckých linkách, na kterých v současnosti Aer Lingus a Ryanair vzájemně soutěží. Spojení by tedy omezilo možnost výběru pro spotřebitele a s největší pravděpodobností by vedlo ke zvýšení cen letenek na daných linkách. V průběhu vyšetřování Ryanair nabídnul závazky ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže. Komise tyto závazky důkladně posoudila a provedla několik tržních testů. Po posouzení však vyšlo najevo, že nabízené závazky nebyly schopny převážit obavy vznesené Komisí. Toto spojení Komise zakázala už podruhé; poprvé se tak stalo v roce 2007. V případě spojování podniků neplatí překážka věci rozhodnuté. Komise schválila akvizici poskytovatele software, společnosti I.R.I.S., společností Canon (18. 2. 2013) Komise schválila 4 v souladu s unijními předpisy navrhované spojení belgické společnosti I.R.I.S. a japonské společnosti Canon. Přezkum transakce byl Komisi postoupen belgickým antimonopolním úřadem, následně se ve věci žádosti o přezkum přidaly i antimonopolní úřady z Rakouska, Francie, Irska, Itálie, Portugalska a Švédska. V průběhu šetření Komise zjistila, že spojením vzniklý subjekt bude nadále čelit konkurenci ze strany dalších soutěžitelů se silným postavením na trhu zařízení pro automatizaci kanceláří a záznamového software. Komise pokutovala společnosti Telefónica a Portugal Telecom částkou 79 mil. eur za nezákonná a protisoutěžní ustanovení uzavíraných smluv (23. 1. 2013) Komise udělila 5 společnosti Telefónica pokutu ve výši 66 894 000 eur a společnosti Portugal Telecom pokutu ve výši 12 290 000 eur. Společnosti se dohodly na 2 Srov. rozsudek Soudního dvora EU (první senát) ze dne 14. března 2013, Allianz Hungária Biztosító a další, C-32/11, dostupné na www:http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=135021&pageindex=0&doclang=cs&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=633836. 3 Srov. http://europa.eu/rapid/press-release_ip-13-167_en.htm. 4 Srov. http://europa.eu/rapid/press-release_ip-13-124_en.htm. 5 Srov. http://europa.eu/rapid/press-release_ip-13-39_en.htm?locale=en. EU LEGAL NEWS 14
poskytnout každému, kdo o ni zažádá, a to za rozumných, spravedlivých a nediskriminačních podmínek. Pokud Komise potvrdí své předběžné rozhodnutí, hrozí Samsungu pokuta ve výši přes 25 mld. USD. Tato částka je 25krát vyšší než škody, které má Samsung zaplatit společnosti Apple v prohraném soudním sporu v Kalifornii. Aliance leteckých společností Star Alliance předložila Komisi návrh závazků za účelem schválení jejich zámořské spolupráce (21. 12. 2012) Letecké společnosti Lufthansa (Německo), United Airlines (USA) a Air Canada (Kanada) předložily Komisi seznam závazků, které mají směřovat ke zmírnění obav Komise z jejich plánované zámořské spolupráce. Letecké společnosti spolupracují prostřednictvím dohod o sdělování příjmů, společného spravování letových plánů a stanovování cen či kapacity letů. Největší obavy dle Komise vzbuzuje možné ohrožení tzv. prémiových pasažérů na trase Frankfurt nad Mohanem New York. Zde by totiž vlivem spolupráce mohlo dojít k navýšení cen, což by vedlo k porušení unijních soutěžních předpisů. Navržené závazky spočívají především ve zpřístupnění přistávacích a odletových ploch na obou zmíněných letištích, čímž dojde k usnadnění vstupu novým soutěžitelům na konkrétní trasu. Strany jsou také připratom, že spolu nebudou vzájemně soutěžit na iberijském trhu telekomunikací, přičemž tímto jednáním byl porušen čl. 101 SFEU. V červenci 2010 v souvislosti se spojením Telefónicy a brazilského mobilního operátora Vivo, který byl do té doby společně kontrolován pokutovanými soutěžiteli, tyto strany do vzájemné dohody začlenily ustanovení, dle kterého spolu neměly soutěžit na území Španělska a Portugalska, a to počínaje měsícem září 2010. Protisoutěžní dohodu strany vypověděly na začátku února 2011, tedy poté, co se Komise začala případem zabývat. Komise zaslala Samsungu sdělení výhrad ve věci možného zneužití patentu na trhu s mobilními telefony (21. 12. 2012) Komise zaslala 6 společnosti Samsung sdělení výhrad, dle kterého Komise předběžně vnímá soudní spory iniciované společností Samsung proti společnosti Apple založené na patentech zásadních pro fungování mezinárodních patentů jako zneužití dominantního postavení na trhu. Společnost Samsung totiž vyvinula a patentovala část technologií, které se staly součástí mezinárodních standardů pro mobilní sítě 3. generace. Patenty, které jsou součástí standardů, musejí jejich držitelé nabízet podle tzv. FRAND zásad. Dle těchto zásad musí držitel licence tuto veny umožnit novým soutěžitelům nabízet letenky těchto soutěžitelů na lety stran aliance a usnadnit jim přístup k dopravnímu spojení. Závazky tedy směřují zejména k odstraňování překážek vstupu na trh. Komise pokutovala výrobce CRT obrazovek za účast v kartelu (5. 12. 2012) Sedmi podnikatelským skupinám, zabývajícím se výrobou CRT obrazovek, udělila Komise pokutu v souhrnné výši 1,47 mld. eur za cenový kartel, rozdělování trhu a zákazníků a za omezování produkce v období od roku 1996 do 2006. Na účasti v kartelu se podílely mimo jiné společnosti Samsung, Toshiba či Panasonic. Vyšetřování bylo zahájeno po tom, co jeden z účastníků kartelu, společnost Chunghwa, podala žádost o leniency. Skutkově shodný případ byl již projednáván ze strany ÚOHS ve vztahu k jeho účinkům na trh v ČR vdobě před vstupem do EU. ÚOHS tehdy uložil společnostem pokuty v celkové výši 51,787 mil. Kč. ÚOHS uložil více než půlmilionovou pokutu za nepovolenou fúzi (6. 2. 2013) ÚOHS v roce 2010 povoloval spojení soutěžitelů KAREL HOLOUBEK Trade Group a.s. ( KHTG ) a Karlovarská teplárenská, a.s. V rámci správního řízení však 6 Srov. viz tiskové prohlášení Komise, dostupné online na http://europa.eu/rapid/press-release_ip-12-1448_en.htm. EU LEGAL NEWS 15
ÚOHS zjistil, že společnost KHTG již od 1. 7. 2002 na základě Smlouvy o půjčce akcií kontrolovala 51% podíl na hlasovacích právech společnosti Karlovarská teplárenská, a.s. Podle zákona o ochraně hospodářské soutěže v případech, kdy dochází ke spojení soutěžitelů, které podléhá povolení ÚOHS, nesmí být toto uskutečněno, dokud ÚOHS nevydá rozhodnutí, jímž se spojení povoluje. Za protiprávní stav, který trval více než 8 a půl roku, uložil ÚOHS společnosti KHTG pokutu ve výši 530 000 Kč. Komise přijala 7 nové priority pro digitální hospodářství a společnost (18. 12. 2012) Digitální hospodářství roste oproti ostatním odvětvím sedmkrát rychleji, avšak tento potenciál je v současnosti omezen roztříštěnou povahou celoevropského rámce politiky. Nově přijaté priority vycházejí z cílů Digitální agendy pro Evropu z roku 2010. Hlavní digitální prioritou Komise na rok 2013 je dokončení nového a stabilního regulačního prostředí v oblasti širokopásmového připojení. Balíček deseti opatření v roce 2013 bude zahrnovat doporučení ohledně posílení nediskriminačního přístupu k síti a nové metodiky pro výpočet nákladů pro velkoobchodní přístup k sítím širokopásmového připojení, neutralitu sítě, univerzální službu a mechanismy snižování stavebních nákladů na zavádění širokopásmového připojení. Bude vycházet z nových pokynů pro státní podporu v oblasti širokopásmového připojení a půjček v rámci navrhovaného nástroje pro propojení Evropy. 7 Srov. viz tiskové prohlášení Komise, dostupné online na http://europa.eu/rapid/press-release_ip-12-1424_en.htm?locale=en. EU LEGAL NEWS 16
PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem EU LEGAL NEWS K V Ě T E N 2 0 1 3 (nejen) v oblasti soutěže a regulace Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners s kancelářemi v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, několika desítek studentů právnických fakult a více než 400 spolupracovníků, včetně 130 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 1000 klientům, z toho více než 35 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 100 společnostem patřícím do Fortune 500. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výsledků oficiální soutěže Právnická firma roku v posledních třech letech nejúspěšnější českou advokátní kanceláří, a to jak podle počtu titulů, tak podle počtu nominací. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 a 2012 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 a 2013 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/3, 110 00 Praha 1 Česká republika Tel.: +420 224 895 950 Fax: +420 224 895 980 Hilleho 1843/6 602 00 Brno Česká republika Tel.: +420 545 423 420 Fax: +420 545 423 421 www.havelholasek.cz Poděbradova 2738/16 702 00 Ostrava Česká republika Tel.: +420 596 110 300 Fax: +420 596 110 420 Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy 49 821 09 Bratislava Slovenská republika Tel.: +421 232 113 900 Fax: +421 232 113 901 V případě Vašeho zájmu o bližší informace, kontaktujte prosím přímo Roberta Nešpůrka (robert.nespurek@havelholasek.cz), Jaroslava Šuchmana (jaroslav.suchman@havelholasek.cz) nebo Lenku Gachovou (lenka.gachova@havelholasek.cz). Evropské právní aktuality připravuje advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zpravidla čtvrtletně nebo podle aktuální situace. Evropské právní aktuality přináší aktuální informace z oblasti práva EU a české legislativy mající k právu EU bezprostřední vztah, které mohou být zajímavé pro české i zahraniční subjekty podnikající v České republice. Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách a vývoji judikatury, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci. 2013 Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.