Listopasi rodu Sitona na hrachu a ochrana proti nim. Diplomová práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Listopasi rodu Sitona na hrachu a ochrana proti nim Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce : Vypracovala : Ing. Hana Šefrová, Ph. D. Miroslava Zdražilová

2 Prohlášení : Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Listopasi rodu Sitona na hrachu a ochrana proti nim vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne Podpis diplomanta

3 Poděkování : Můj velký dík patří především celému pracovnímu týmu VÚP Troubsko, především Doc. Jiřímu Rotreklovi za cenné připomínky, rady a náměty, dále Ing. Jiřímu Cejtchamlovi a Andree Zahradníkové za pomoc při hodnocení a zpracování výsledků a za příjemnou atmosféru, kterou vytvořili při zpracovávání mé diplomé práce. Velké poděkování patří také mé vedoucí diplomové práce Ing. Haně Šefrové, Ph. D. za dobré náměty a připomínky při konečné úpravě diplomové práce. Zvláštní dík patří mým rodičům a mému partnerovi, kteří byli pro mě velikou oporou při řešení studijních i životních zkoušek.

4 ANOTACE The weevils of genus Sitona are serious pests of legume, adults damage leaves and larvae feeds on roots. Control possibility of germinating pea (Pisum sativum) was studied in laboratory and in outside conditions and effectiveness of some insecticides was investigate during the years 2004-2005. An experimet had five variants in the year 2004 and six variants in the year 2005 and each had four repetition. In the year 2005 protection against damage of leaves was studied in conditions of artificial infestation moreover. Five weevils were given into every variant. These weevils of genus Sitona cause on leaves pea typical kind of damage maturation feeding. Study experiment was based on testing two kinds of insecticid seed dressings against Sitona weevils, compared to un dipped control. The four variants were new tested seed dressings (Cruiser 350 FS and Chinook 200 FS with different rations). In the year 2005 the one variant pesticide (Nurelle D) was tested. After finalization of tests it was found, that all new tested variants and pesticide variant had better effect against Sitona weevils than the un dipped control. It was observed, that insecticide Cruiser 350 FS is the most effectivest regulator of Sitona weevils.

5 OBSAH 1. ÚVOD...10 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED......11 2.1. CHARAKTERISTIKA ČELEDI NOSATCOVITÝCH......11 2.2. ROD SITONA GERMAR 1824- LISTOPAS. 12 2.3. ROZLIŠENÍ SITONA LINEATUS A SITONA MACULARIUS......12 2.4. BIONOMIE RODU SITONA..14 2.5. LISTOPAS ČÁRKOVANÝ SITONA LINEATUS (LINNAEUS, 1758).14 2.6. LISTOPAS ZDOBENÝ SITONA MACULARIUS (HERBST, 1785)...17 2.7. ŠKODLIVOST RODU SITONA 17 2.7.1. ŠKODLIVOST IMAG..17 2.7.2. ŠKODLIVOST LAREV 20 2.7.3. VLIV LISTOPASŮ RODU SITONA NA SNÍŽENÍ VÝNOSŮ.. 22 2.8. OCHRANA PROTI LISTOPASŮM RODU SITONA 22 2.8.1. PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ..22 2.8.2. VYUŽITÍ PŘIROZENÝCH NEPŘÁTEL. 22 2.8.3. CHEMICKÁ OCHRANA..23 2.9. MOŘENÍ OSIVA.. 24 2.9.1. VÝZNAM MOŘENÍ...24 2.9.2. HISTORIE VYUŽITÍ MOŘÍCÍCH LÁTEK. 25 2.9.3. ZPŮSOBY MOŘENÍ....26 2.9.4. NAKLÁDÁNÍ S NAMOŘENÝM OSIVEM....26 2.9.5. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KVALITU MOŘENÍ.....27 3. CÍL PRÁCE...29 4. MATERIÁL A METODY 30 4.1. MATERIÁL.30 4.1.1. OSIVO, MOŘÍCÍ PŘÍPRAVKY, POSTŘIKOVÝ PŘÍPRAVEK...30

6 4.2. METODIKA 33 4.2.1. PODROBNÁ METODIKA POKUSU.33 4.2.1.1. SKLENÍKOVÉ POKUSY..33 4.2.1.2. MALOPARCELKOVÉ POKUSY... 34 4.2.1.3. VARIANTY.35 4.2.2. METODIKA HODNOCENÍ BIOLOGICKÉ ÚČINNOSTI...37 5. VÝSLEDKY...39 5.1. STATISTICKÉ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZA ROK 2004...39 5.1.1. VZCHÁZENÍ ROSTLIN...39 5.1.2. ŽÍR IMAG...41 5.1.3. ŽÍR LAREV...43 5.1.4. VÝNOSOVÉ PARAMETRY...48 5.2. STATISTICKÉ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZA ROK 2005, SKLENÍKOVÉ POKUSY...50 5.2.1. ŽÍR IMAG...50 5.3. STATISTICKÉ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZA ROK 2005, MALOPARCELKOVÉ POKUSY...51 5.3.1. KLÍČIVOST, ENERGIE KLÍČENÍ...51 5.3.2. ŽÍR IMAG...53 5.3.3. ŽÍR LAREV...55 5.3.4. VÝNOSOVÉ PARAMETRY...59 5.3.5. ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ LISTOPASŮ...61 5.3.6. NÁKLADY NA POUŽITÉ PŘÍPRAVKY...62 6. DISKUSE...63 7. ZÁVĚR...67 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...68

7 Seznam fotografií Foto č. 1 - Listopas čárkovaný dorzálně str. 13 Foto č. 2 Listopas čárkovaný ventrálně str. 13 Foto č. 3 Kukla listopasa čárkovaného str. 16 Foto č. 4 Listopas čárkovaný na vojtěšce seté str. 16 Foto č. 5 - Příznaky poškození dospělci listopasů rodu Sitona str. 19 Foto č. 6 - Detail žíru listopasů na rostlině hrachu setého str. 19 Foto č. 7 Larva listopasa čárkovaného na kořenovém systému str. 21 Foto č. 8 Poškození kořenového systému larvami str. 21 Foto č. 9 Skleníkové pokusy izolátory s hrachem str. 33 Foto č. 10 Skleníkové pokusy vzešlý hrách str. 34 Foto č. 11 Maloparcelkové pokusy model znáhodněných bloků, rok 2005 str. 35 Seznam tabulek a grafů Tab. č. 1: Biometrické uspořádání pokusu s listopasi rodu Sitona, rok 2004 str. 34 Tab. č. 2: Maloparcelkový pokus, rok 2004 str. 35 Tab. č. 3: Skleníkový pokus, rok 2005 str. 36 Tab. č. 4: Maloparcelkový pokus, rok 2005 str. 36 Tab. č. 5: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků vzcházivosti rostlin v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 28. 4. 2004 str. 39 Tab. č. 6: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků vzcházivosti rostlin v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 5. 5. 2004 str. 39 Tab. č. 7: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na prvním pravém listu v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 30. 4. 2004 str. 41 Tab. č. 8: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na dvou pravých listech v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 5. 5. 2004 str. 41 Tab. č. 9: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na třech pravých listech v jednotlivých variantách pokusu 3. hodnocení 12. 5. 2004 str. 42 Tab. č. 10: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na čtyřech pravých listech v jednotlivých variantách pokusu 4. hodnocení 17. 5. 2004 str. 43 Tab. č. 11: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu nepoškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 10. 6. 2004 str. 43

8 Tab. č. 12: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu poškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 10. 6. 2004 str. 44 Tab. č. 13: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu larev a kukel v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 10. 6. 2004 str. 45 Tab. č. 14: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu nepoškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 25. 6. 2004 str. 46 Tab. č. 15: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu poškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 25. 6. 2004 str. 46 Tab. č. 16: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu larev a kukel v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 25. 6. 2004 str. 47 Tab. č. 17: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků hmotnosti tisíce semen v jednotlivých variantách pokusu 11. 8. 2004 str. 48 Tab. č. 18: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků výnosu semen z parcelek v jednotlivých variantách pokusu 11.8. 2004 str. 48 Tab. č. 19: Procentický podíl semen velikostní frakce str. 49 Tab. č. 20: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na prvních palistech v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 30. 5. 2005 str. 50 Tab. č. 21: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na druhých palistech v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 2. 6. 2005 str. 50 Tab. č. 22: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků klíčivosti semen v jednotlivých variantách pokusu 7. 4. 2005 str. 51 Tab. č. 23: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků energie klíčení semen v jednotlivých variantách pokusu 4. 4. 2005 str. 52 Tab. č. 24: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na prvních palistech v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 2. 5. 2005 str. 53 Tab. č. 25: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na druhých palistech v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 9. 5. 2005 str. 54 Tab. č. 26: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu výkusů na třetích palistech v jednotlivých variantách pokusu 3. hodnocení 17. 5. 2005 str. 54 Tab. č. 27: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu nepoškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 15. 6. 2005 str. 55 Tab. č. 28: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu poškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 15. 6. 2005 str. 56

9 Tab. č. 29: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu larev a kukel v jednotlivých variantách pokusu 1. hodnocení 15. 6. 2005 str. 56 Tab. č. 30: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu nepoškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 30. 6. 2005 str. 57 Tab. č. 31: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu poškozených hlízek v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 30. 6. 2005 str. 58 Tab. č. 32: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků počtu larev a kukel v jednotlivých variantách pokusu 2. hodnocení 30. 6. 2005 str. 58 Tab. č. 33: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků hmotnosti tisíce semen v jednotlivých variantách pokusu 28. 7. 2004 str. 59 Tab. č. 34: Statistické zpracování a zhodnocení výsledků výnosu semen z parcelek v jednotlivých variantách pokusu 28. 7. 2004 str. 60 Tab. č. 35: Procentický podíl semen velikostní frakce str. 61 Graf č. 1: Náklady na použité přípravky v ochraně proti listopasům rodu Sitona str. 62

10 1. ÚVOD Luskoviny jsou velmi důležité plodiny, které v osevních postupech plní funkci přerušovače především mezi dvěma obilninami, obohacují půdu o dusík, organické látky, zlepšují půdní strukturu a mají pozitivní vliv na rozvoj půdních mikroorganismů. Mimo jiné jsou také významným zdrojem kvalitních rostlinných bílkovin pro krmivářský a potravinářský průmysl jak z hlediska jejich obsahu (20-45 %), tak i biologické hodnoty. Přes tyto aspekty, které by měly stimulovat rozšiřování ploch luskovin, je jejich situace nepříznivá. Jaké je postavení luskovin v zemědělství zemí Evropské unie? Podle statistiky FAO se jejich podíl na orné půdě pohybuje pouze okolo 2,5 %, v porovnání s Afrikou, Asií a Jižní Amerikou, kde kolísá mezi 6 a 8 %, to je málo. Existují samozřejmě diference mezi jednotlivými státy EU. Pro pokrytí své potřeby dovážejí země EU skoro dvě třetiny krmných luštěnin, především ze Severní a Jižní Ameriky. Hlavními příčinami, proč plochy luskovin stagnují, jsou především ekonomické důvody, nižší konkurenceschopnost plodin, problémy s uplatněním na trhu a s tím úzce související nízká rentabilita. Zásadní praktickou roli při rozhodování, jestli danou plodinu pěstovat, či nepěstovat, hrají ekonomická kritéria vycházející z konkurenceschopnosti plodiny a její rentability (Hrachovinová, 2001). Pokud chceme dosahovat podobných výnosů jako farmáři v EU, je třeba kromě dodržování přísné agrotechniky také minimalizovat škody způsobené škůdci. Ze škůdců jsou významní brouci rodu Sitona listopasi. Hospodářsky významné škody způsobují svým žírem ve fázi děložních lístků až 4. pravého listu, kdy úbytek asimilační plochy rostlina není schopna nahradit a je vážně ohrožen její další růst nebo dojde k odumření. Systém integrované ochrany předpokládá racionální využití všech dostupných forem ochrany zemědělských rostlin před škodlivými činiteli. Nejrozšířenějším způsobem přesto zůstává aplikace pesticidních látek. Jednou z ekologicky a ekonomicky nejvýhodnějších forem je ošetření osiva, které při relativně nízkých dávkách pesticidů splňuje požadavek vysoké účinnosti na cílové organismy (Rotrekl & Nedělník, 1992).

11 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. CHARAKTERISTIKA ČELEDI NOSATCOVITÝCH Systematické zařazení: TŘÍDA: INSECTA-HMYZ ŘÁD: COLEOPTERA- BROUCI PODŘÁD: POLYPHAGA-VŠEŽRAVÍ ČELEĎ: CURCULIONIDAE-NOSATCOVITÍ NOSATCOVITÍ SKUPINY LOMENOROHÝCH ( GONATOCERI ) PODČELEĎ: BRACHIDERINAE- LISTOPASOVÉ Nejnápadnějším znakem této čeledi, podle něhož každého příslušníka snadno poznáme, je nosec, který je ve skutečnosti protaženou částí hlavy. Ústní ústroje jsou na jeho špičce, avšak zřetelně jsou vyvinuta jen kusadla (mandibuly), kdežto čelisti (maxily) a spodní pysk jsou jen krátké, málo patrné. Druhým nápadným znakem jsou tykadla, která jsou 10-12 členná a u veliké většiny příslušníků lomená. Prvý článek je dlouhý (scapus), ostatní jsou krátké, sdružené v bičík. Poslední 3-4 články tvoří kyj. Jsou vetknuta na nosci uprostřed nebo posunuta na špičku, popř. blíže k jeho kořeni. Po stranách nosce jsou vyvinuty rýhy, do nichž jsou tykadla ukládána. Krovky kryjí zpravidla celé tělo, řidčeji zůstává pygidium volné. Často jsou pokryty šupinkami. Blanitá křídla někdy chybějí. Nohy jsou silné, opatřené čtyřčlennými chodidly (kryptotetramera), čtvrtý článek ležící před článkem nesoucím drápky (5.) je totiž velmi nepatrný, těžko viditelný a někdy vůbec nevyvinutý. Larvy jsou beznohé (apodní, eucephální), tlusté, zpravidla prohnuté, rohlíčkovitého tvaru, opatřené laloky nebo hrbolky, které jim pomáhají při pohybu. Hlava je hypognátní, kusadla jsou mohutně vyvinuta. Jsou, stejně jako dospělci, výhradními fytofágy. Živí se listy, pupeny, květy, kůrou, dřevem, kořeny ap. Nosatci i jejich larvy jsou většinou polyfágy, některé druhy jsou však přísnými monofágy. Samičky ukládají vajíčka zpravidla do dutinek vyhloubených noscem v rostlinných ústrojích, někdy také do země poblíž živných rostlin.

12 Vývoj je nejčastěji jednoletý, někdy i dvouletý. Dospělci některých druhů žijí dlouho a přezimují dvakrát. Nosatcovití jsou jednou z nejpočetnějších čeledí brouků, neboť je popsáno přes 25 000 druhů rozdělených do velikého počtu rodů (Miller, 1956). 2.2. ROD SITONA GERMAR, 1817 - LISTOPAS Nosatci s krátkým, širokým, zpravidla rýhovaným nebo široce vtisklým noscem a poměrně krátkými, tenkými tykadly. Tykadlové rýhy jsou tenké, silně dolů ohnuté. Štít je jednoduše tečkovaný bez zrnek. Krovky jsou oválné, se zřetelnými lopatkami, tečkované, křídla jsou vyvinuta. Nohy krátké, silné, stehna bez zoubků. Tělo je podlouhlého tvaru, více méně skvrnitě šupinkaté a pýřité. Patří sem mnoho vzájemně velmi podobných druhů, které vesměs žijí na bobovitých rostlinách. Zastihneme je na polích a loukách na zemi a na nižších rostlinách. Larvy žijí na kořenech bobovitých rostlin. Celkem se udává asi 10 škodlivých druhů tohoto rodu, z nichž nejznámější je Sitona lineatus (L., 1758) (Miller, 1956). 2.3. ROZLIŠENÍ SITONA LINEATUS A SITONA MACULARIUS Sitona lineatus (L., 1758) - listopas čárkovaný Štít je hustě, jemně a jednoduše tečkován, tečky jsou mnohem jemnější než tečky v rýhách u kořene krovek. Štít je příčný, za středem nejširší. Krovky zpravidla s podélnými, světlými proužky mají mezi šupinkami zcela kratičké, téměř přilehlé chloupky, patrné alespoň vzadu při pohledu ze strany. Holeně, chodidla a tykadla jsou červenohnědé, stehna smolně hnědá. Čelo je jemně a hustě vrásčité, opatřené rýžkou, která přichází na široký a krátký nosec. Prvý článek tykadel je tak dlouhý jako dva následující dohromady, druhý článek je téměř dvakrát delší, než je široký, ostatní články jsou skoro kulovité, sedmý je příčný, palička je vřetenovitá, málo odlišná. Délka 4,5-5 mm (Miller, 1956).

13 Foto č. 1 - Listopas čárkovaný- dorzálně Foto č. 2 - Listopas čárkovaný- ventrálně Sitona macularius (Marsham, 1802) - listopas zdobený Mezery krovek s odstálými a řazenými štětinkami nebo dlouhými chloupky. Štít je silně a hustě tečkovaný. Oči jsou okrouhlé, vypuklé, uprostřed nejvyšší. Nosec po stranách s tupými kýly, které jsou od střední rýhy nosce více vzdáleny než od tykadlových rýh. Štít s třemi podélnými, světlejšími pásky. Zbarvení šupinek je velmi proměnlivé, štětinky jsou většinou černé a bílé. Zřídka je celý povrch téměř jednobarevně šedobílý. Délka 3-4,5 mm (Miller, 1956).

14 2.4. BIONOMIE RODU SITONA Všechny druhy rodu Sitona mají obdobný způsob života. Brouci se živí listy bobovitých rostlin a larvy žijí na kořenech těchto rostlin, kde vyžírají bakteriové hlízky, nebo přímo poškozují kořeny. Požerky brouků na listech jsou velmi charakteristické. Brouci sedí při žíru jako jezdci na kraji listu a silnými kusadly vykrajují z čepelí polokruhovité části pokud dosáhnou noscem. Pak postupují dále a vykusují novou část, takže list je nakonec na svém kraji více méně pravidelně vroubkován. Rozdíly v bionomii jednotlivých druhů spočívá zejména v době rozmnožování. Některé druhy totiž kladou vajíčka na jaře a přezimují jako pohlavně nedospělí brouci, jiné druhy kladou vajíčka v pozdním létě a přezimují jako larvy. Některé druhy nakladou část vajíček na podzim a pokračují v snůšce na jaře, takže přezimují ve stadiu vajíčka a pohlavně zralých brouků (Miller, 1956). 2.5. LISTOPAS ČÁRKOVANÝ SITONA LINEATUS (LINNAEUS, 1758) Patří k druhům, kde přezimují brouci, a to v půdě pod různými rostlinnými zbytky apod., zejména na polích osetých vytrvalými bobovitými rostlinami. Na jaře opouštějí zimní úkryty často již počátkem dubna. Sitona lineatus se rozšiřuje letem v brzkém jaru za slunného a klidného počasí (nízká rychlost větru) s teplotou okolo 15 C. Dvě třetiny populace z víceletých leguminóz se rozšiřují v 1. periodě letové aktivity (na jaře před klíčením). Další rozšíření nastává po měsíci, kdy dochází k několika středním periodám letové aktivity (Nielsen & Jensen, 1993). Jsou to denní brouci, které za slunečních dní zastihneme při žíru na jetelích a vojtěškách, odkud se později stěhují na hrách, fazole a vikve. Příčiny této migrace spočívají pravděpodobně ve změně mikroklimatických podmínek a zejména v kvalitativních změnách potravy, na přítomnosti nebo nedostatku nezbytných a lehce přístupných bílkovin a vitamínů. Brouky jen zřídka zastihneme na listech, neboť již při nejmenším otřesu půdy nebo i zastínění se pouštějí a padají k zemi, kde se staví mrtvými (Miller, 1956). Po skončení úživného žíru se brouci páří a samičky počínají s kladením vajíček. Kladou je jednotlivě na povrch půdy nebo na povrch listů, na nichž se dlouho neudrží,

15 neboť vítr a déšť je záhy setřese a smyje. Vajíčka jsou drobná, téměř kulovitá, o průměru asi 0,3 mm. Po vykladení jsou žlutavá, ale po 2-3 dnech zčernají (Miller, 1956). Plodnost samiček velmi kolísá, neboť je závislá na druhu i množství potravy a na meteorologických podmínkách. Tak samičky krmené starými listy vojtěšky nakladly za 14 dní průměrně 105 vajíček, kdežto samičky živené mladými výhonky vikve jich za tutéž dobu nakladly 854 kusů. Produkce vajíček trvá velmi dlouho, od několika týdnů do 4 měsíců a za tu dobu mohou některé samičky naklást až 1500 vajíček. Pro snůšku je optimální teplota od 21-25 C, minimální teplota, při níž začínají samičky klást, je 10-11 C, horní tepelnou hranicí je 26-27 C. Vývoj vajíček je velmi závislý na teplotě a jeho trvání kolísá od 7-36 dní. Normální vývoj vajíček se může uskutečnit při relativní vlhkosti alespoň 60 % (Miller, 1956). Vylíhlé larvy jsou jen 0,5 mm dlouhé. Larvy se zavrtávají do půdy a jejich žír je zpočátku výhradně uskutečňován na bakteriálních hlízkách (Seidenglanz, 2003). I v pevné půdě se pohybují poměrně rychle, neboť za 18-20 minut urazí asi 1 cm. Jakmile dorazí na kořínek, postupují podle něho až k nejbližší hlízce, do níž se zavrtají a vyžírají její obsah. Při tom rychle rostou a poprvé se svlékají. Jak dlouho se zdrží uvnitř hlízky závisí na její velikosti, tato doba kolísá od 4-12 dní (Miller, 1956). Jedna larva vyžere 2-6 hlízek, a jakmile dosáhne velikosti 2 mm, škodí i na ostatních částech kořenového systému. V silnějších vykusuje nepravidelné dutinky, tenké kořínky ožírá celé (Seidenglanz, 2003). Dorostlá larva měří 5-6 mm. Její vzhled je typický pro larvy brouků čeledi Curculionidae, je beznohá, zavalitá a rohlíčkovitě prohnutá, žlutá nebo hnědá hlava je dobře vyvinuta, tělo bílé. Všechny zadečkové články mají na hřbetní straně příčnou řadu četných, dosti dlouhých chloupků a naspodu dva mohutnější chloupky. Kuklí se ve zhotovené komůrce poblíž kořenů hostitelských rostlin (Seidenglanz, 2003). Vývoj larev trvá 26-40 dní a kuklení se pak děje v půdě, v hloubce do 30 cm. Larvy si tam zhotovují kolébku s hladkými stěnami, v níž se kuklí. Vývoj kukly trvá 8-11 dní. Jedná se o kuklu nekousací (nepohyblivá kusadla, pevně připevněná k hlavě), volnou (s pohyblivými končetinami, tykadly a základy křídel) (Kazda, 2003). Vylíhlí brouci zůstávají v kolébce ještě asi 10 dní a pak teprve vylézají na povrch. Brouci nové generace se objevují na polích často v obrovských množstvích v červenci, srpnu a v září, ale zastihneme je i později na podzim. V létě ožírají listy hrachu a po jeho

16 sklizni se stěhují na jetel a vojtěšku. Téhož roku však již pohlavně nedospějí, nýbrž teprve po přezimování. Celkem zřídka se stává, že přezimují také larvy. Ty však nepatří k druhé generaci, nýbrž jde o larvy, které se vylíhly z vajíček pozdě nakladených. Tyto se kuklí záhy na jaře a mladí brouci se líhnou asi v téže době, kdy přezimující brouci opouštějí své úkryty (Miller, 1956). Foto č. 3 - Kukla listopasa čárkovaného Foto č. 4 - Listopas čárkovaný na vojtěšce seté

17 2.6. LISTOPAS ZDOBENÝ SITONA MACULARIUS (MARSHAM, 1802) Škodí na vojtěšce a bývá uváděn i jako škůdce jetele, dokonce i řepy cukrové. Má podobné rozšíření jako většina ostatních druhů tohoto rodu. U nás je od časného jara do zimy velmi hojný (Miller, 1956). 2.7. ŠKODLIVOST LISTOPASŮ RODU SITONA Zeměpisné rozšíření těchto škůdců je v celé palearktické oblasti. U nás je listopas čárkovaný všude velmi hojný a vystupuje vysoko do hor, kde žije na různých bobovitých rostlinách (Miller, 1956). Listopasi jsou schopni se úspěšně živit na 102 druzích dvouděložných rostlin rostoucích volně v přírodě a není tedy pro ně pravděpodobně vůbec nutností vyhledávat pole s víceletými jetelovinami. Zvláště, když v okolí žádná nejsou. Pravděpodobně také značný podíl populace v polích s víceletými jetelovinami nehibernuje a vyhledává si zimoviště na okrajích lesů. Tam, kde ale tyto pícniny v okolí jsou, dávají brouci jednoznačně přednost jim (Seidenglanz, 2003). Brouci škodí každoročně žírem na vzcházejících rostlinách, obzvlášť k velkým škodám dochází, jestliže suché a studené počasí brzdí rostliny ve vzrůstu. Naopak je-li dostatek jarní vláhy, rostliny poškození listů rychle nahradí. Úbytek kořenových hlízek způsobuje snížení výnosů. Larvami poškozené kořeny bývají napadány houbovými chorobami. Podobně jako listopas čárkovaný škodí i jiné druhy listopasů rodu Sitona (Anonym, 1999). 2.7.1. ŠKODLIVOST IMAG Žír těchto brouků je z hospodářského hlediska významný na vzcházejících porostech v období od děložních lístků až do vytvoření druhého až třetího lístku, kdy úbytek asimilační plochy rostlina není schopna nahradit. Při své vyšší početnosti a příznivému průběhu povětrnostních podmínek (teplé a suché počasí) mohou zakládané porosty silně poškozovat brouci buď plýtvavým žírem, nebo typickými okusy listů. Plýtvavý žír bývá

18 pozorován na jaře. Brouci listopasů překusují vzcházejícím rostlinkám lodyhy mezi povrchem půdy a bázi děložních lístků (Rotrekl, 1998). Častější bývá poškození listů. Požerky brouků na listech jsou velmi charakteristické. Brouci sedí při žíru jako jezdci na kraji listu a silnými kusadly vykrajují z čepelí polokruhovité části pokud dosáhnou noscem. Pak postupují dále a vykusují novou část, takže list je nakonec na svém kraji více méně pravidelně vroubkován (Miller, 1956). Tyto výkusy mohou představovat dost podstatné snížení asimilační plochy, kterou by rostlina v prvních růstových fázích (od prvního do čtvrtého pravého listu - BBCH 11-14) normálně disponovala. Pokud nastane situace, že výskyt škůdců je v porostu značný již od vzejití, stagnuje růst hrachu v úvodních růstových fázích (důležité je to do vytvoření čtvrtého pravého listu), zvyšuje se podstatně význam tohoto škůdce pro celý následný vývoj plodiny, a tím i její výnos na daném pozemku. Jednoduše řečeno, to co rostlina na počátku ztratí, už nedožene, je-li ztráta asimilační plochy na počátku růstu významná, i když symptomy poškození přestanou být později vizuálně patrné (asi od šestého listu) (Seidenglanz & Huňady, 2004). Okusy okrajů listů se jednak zmenšuje asimilační plocha listů, jednak se na takto vzniklých poraněních projevuje postupující zasychání a korkovatění, které zasahuje často hluboko do listové plochy, nebo dochází k infekci ran různými saprofytickými, popřípadě parazitickými plísněmi. Nejzávažnější je ovšem zmenšení asimilační plochy. Poškodí-li se listy v časném stadiu růstu rostliny, kdy takováto ztráta nemůže být rostlinou snadno nahrazena, je tím vážně ohrožen další růst, nebo hrozí odumření rostlin. Tak tomu bývá zejména na jaře, kdy v době vzcházení jednoletých luskovin převládá počasí teplé a suché, jež je pro výskyt a aktivitu listopasů příznivé (Obrtel, 1955). Z pokusů prováděných v USA vyplývá, že při napadení hrachu v časných fázích růstu (porost vzešlý ze 75 % až první pravý list) je schopen jeden brouk po sedmi dnech žíru zmenšit asimilační plochu jedné rostliny o 10-15 %. Osm brouků po sedmi dnech žíru na jedné rostlině redukuje její asimilační plochu až o 50 %. V tomto druhém případě ještě i po třech týdnech růstu byla asimilační plocha při srovnání s rostlinami nenapadenými o 25 % menší. Při náletu brouků do porostu hrachu v pozdější fázi růstu (2-4 pravé listy) a při intenzitě napadení osm brouků na jednu rostlinu se redukce asimilační plochy po sedmi dnech žíru pohybovala kolem 35 %.

19 Při nižší intenzitě výskytu (jeden brouk na rostlinu) byla zaznamenána redukce asimilační plochy po sedmi dnech žíru o 8-10 %, přičemž ani po dalších třech týdnech růstu hrachu nedošlo k vyrovnání této ztráty při srovnání s nenapadenými rostlinami. Celá problematika ochrany porostů hrachu proti listopasům je ještě komplikována tím, že dospělci nejsou jediné vývojové stadium tohoto hmyzu, které daným plodinám škodí (Williams et al.1995). Foto č. 5 - Příznaky poškození dospělci listopasů rodu Sitona Foto č. 6 - Detail žíru listopasů na rostlině hrachu setého

20 2.7.2. ŠKODLIVOST LAREV Larvy listopasů rodu Sitona poškozují svým žírem podzemní orgány živných rostlin. Nalézáme je v rhizosféře mnohých druhů bobovitých rostlin. Většina druhů poškozuje výhradně bakteriové hlízky na kořenech bobovitých rostlin, které v dalších stadiích vyžírají uvnitř a později ožírají i zvenčí. Kromě nádorků ožírají i malé kořínky a do větších vykusují dutinky. Tím vším narušují výživu rostlin, především dusíkem. Larvami poškozené kořeny bývají napadány houbovými chorobami (http://www.agrobio.cz/ choroba.php?choroba=52). V některých letech dochází k přemnožení brouků. Na to mají vliv především povětrnostní podmínky, které panují v době snůšky vajec, tedy od dubna do června. Čím teplejší je toto období při dostatečné vlhkosti, tím více vajíček samičky nakladou. V takových letech jsou škody zvlášť veliké. Bylo zjištěno, že hrách, jehož listy byly z 13,5 % poškozeny, dal na výměře 1 ha o 1,5 q zrna méně. Menší škody vznikají na vytrvalých rostlinách bobovitých rostlin, které celkem rychle nahrazují poškozené listy (Miller, 1956). Škodlivost larev je pravděpodobně ve vztahu ke snížení výnosu významnější než škodlivost brouků, avšak nikomu se dosud nepodařilo tento vztah kvalifikovat. Larvy jsou totiž nejžravější v době (poslední instary ), kdy nitrogenázová aktivita nenapadené rostliny dosahuje maxima. To znamená ve fázi kvetení a tvorby lusků, když jsou nároky na zdroje dusíku pro semena nejvyšší (Seidenglanz & Huňady, 2004). Velmi významné jsou však i škody, které vznikají žírem larev na kořenových hlízkách a na kořenech samých, čímž dochází k úbytku dusíku v kořenech hrachu. Turajev (1936), který se zabýval touto otázkou, ukázal, že 5-30 larev na jedné rostlince vikve přivodí snížení úrody zrna na 12-14 % a snížení zelené hmoty na 10-13 % (Miller, 1956). Turajev (1936), který sledoval obsah dusíku v kořenech leguminóz, uvádí, že poškození nebo zničení hlízek má za následek podstatné snížení obsahu dusíku v kořenech. V přímém poměru k napadení hlízek a k nedostatku dusíku v půdě se snižuje výnos hmoty i semena a také kvalita hmoty poklesem obsahu proteinů. Laboratorní rozbory ukázaly, že se při 28-91 % poškození hlízek sníží obsah dusíku v kořenech hrachu o 9-36 %, podobně u vikve při 35-80 % zničených hlízek klesl obsah dusíku o 7 až 31 %.

21 Foto č. 7 - Larva listopasa čárkovaného na kořenovém systému Foto č. 8 - Poškození kořenového systému larvami

22 2.7.3. VLIV LISTOPASŮ RODU SITONA NA SNÍŽENÍ VÝNOSŮ Významné škody lze předpokládat, pokud dojde k náletu brouků do porostů při vzcházení či v době, kdy rostliny mají vytvořeny 1-2 pravé listy a růst rostlin je navíc retardován suchým a studeným počasím. Při příznivém vývoji počasí mohou rostliny hrachu přímým škodám odrůst a je tedy těžké vyjádřit přesný vztah závislosti mezi počtem brouků v porostu (vztaženým na jednotku plochy nebo na rostlinu) a mírou poškození rostlin a následným snížením výnosu (Seidenglanz, 2003). Podle Landona et al. (1995) jsou listopasi dlouhodobou příčinou snížení výnosů hrachu o 5-10 %, avšak v některých letech a na některých místech mohou ztráty na výnosech dosáhnout až 1 tuny z hektaru. Tyto ztráty jsou důsledkem společného působení imag (redukce asimilační plochy) a larev (částečná až totální destrukce kořenových hlízek snížení fixace vzdušného dusíku, celkové snížení výkonnosti kořenového systému, zvýšení rizika pro napadení kořenů houbovými patogeny). 2.8. OCHRANA PROTI LISTOPASŮM RODU SITONA 2.8.1. PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ - včasná setba jednoletých bobovitých rostlin - výsev odrůd, které rychle rostou a snadno vytvářejí postranní výhonky - vápnění kyselých půd, čímž podporujeme vývin a aktivitu kořenových hlízek - hnojení nitraginem (bakteriální hnojivo) - rychlá sklizeň hrachu a vikve - jednoleté luskoviny nevysévat v blízkosti jetelů a vojtěšek (Anonym, 1999). 2.8.2.VYUŽITÍ PŘIROZENÝCH NEPŘÁTEL Je-li v období od dubna do června teplé a vlhké počasí, zvyšuje se plodnost listopasů a dochází k přemnožení. Veliký počet potomstva jedinců rodu Sitona je v přírodě silně redukován jak houbovými patogeny, tak i živočišnými parazitoidy.

23 Brouky hubí houby z rodu Beauveria, které jich v umělých chovech zničily až 50 %. Třásněnka Aeolothrips fasciatus (L., 1761) a její larvy vysávají vajíčka listopasů. Vaječným parazitoidem je drobněnka z rodu Anaphes (Haliday, 1833), která se množí asi partenogeneticky a má v roce asi tři pokolení, jedna samička je schopná infikovat až 31 vajíček Siton. Dalšími přirozenými nepřáteli listopasů jsou lumci a lumčíci, kteří parazitují larvy listopasů. Střevlíci a drabčíci požírají vajíčka listopasů (Miller, 1956). K parazitoidům brouků patří lumčík Pygostolus falcatus (Nees ab Esenbeck, 1834). Cizopasí u druhů Sitona lineatus (Linnaeus, 1758), S. macularius (Marsham, 1802), S. humeralis (Stephens, 1831), a S. inops (Gyllenhal, 1832). Při kladení vajíček vsunuje lumčík, sedící na hřbetě nosatce, kladélko zezadu pod krovky a propichuje jím tergity. Napadený brouk padá i s útočníkem z listu k zemi, ale parazitoid se nepustí, dokud nevyklade vajíčka. Parazitovaní brouci hynou krátce před tím, než je dorostlé larvy opustí. Larvy se kuklí v listech. Podobným způsobem cizopasí u jedinců rodu Sitona lumčík Perilitus labilis (Ruthe, 1856), jehož larvy se však kuklí v zemi v bílých kokonech. Parazitoid napadá přednostně samičky. Jeden parazitoid může zlikvidovat až 16 brouků. Nejaktivnějším parazitoidem imag je lumčík Allurus lituratus (Haliday, 1835), který napadá nosatce ze strany a kladélko zabodává mezi předohruď a zadohruď. Jeho larvy se kuklí v zemi v kokonech vyrobených z rostlinných částeček a vývoj kukly trvá 12-13 dní (Miller, 1956). 2.8.3. CHEMICKÁ OCHRANA K ochraně je třeba přikročit především tehdy, kdy vlivem sucha je zbržděn růst rostlin a také panuje teplé počasí příhodné pro vývoj listopasů. Termín aplikace chemických přípravků se řídí početností dospělců rodu Sitona, popřípadě požerky, či fází vývoje. Seidenglanz (2003) uvádí kritické počty podle zahraničních autorů: Tansky (1981) - 2-20 brouků na 1 m 2 ve fázi 2-3 pravých listů, Buhl & Schutte (1971) 2 brouci na 1 m 2 nebo ztráta 10 % listové plochy, Taupin (1992) - 5-10 brouků na 1 m 2 v časných fázích růstu. Podle Wnuka & Wiecha (1996) není ale vhodné vztahovat počet brouků zaznamenaných na jednotce plochy k předpokládané hodnotě ztráty výnosu, protože

24 brouci jsou během dne často skrytí v půdě, uvnitř listových záhybů a díky své dobré pohyblivosti snadno mění stanoviště. Dle metodické příručky pro ochranu rostlin (Anonym, 1999) se ošetření porostů doporučuje v období vzcházení do fáze 3-4 pravých listů. V seznamu registrovaných přípravků pro rok 2005 jsou uvedené povolené přípravky pro ČR, např. Furadan 5 G, Furadan 10 G, s účinnou látkou carbofuran, případně Karate Zeon 5 CS s účinnou látkou lambda-cyhalothrin, dále Nurelle D s účinnou látkou chlorpyrifos a cypermethrin, Talstar 10 EC s účinnou látkou bifenthrin (Kužma, 2005). Regulovat početnost listopasů můžeme několika způsoby. Je to aplikace granulovaných insekticidů plošně, nebo při setí do řádku, nebo provedení postřiku některými z insekticidů. Z granulovaných insekticidů se v minulosti ověřoval Furadan 10 G, Dacamox 10 G a Temik 10 G. Jejich účinnost byla do určité míry závislá na průběhu počasí v době vzcházení. V teplém a suchém období, při kterém jsou listopasi aktivní, byla úspěšnost relativně nižší a škody způsobené na vzcházejících rostlinách trpících nedostatkem vláhy se výrazněji projevily. Tento způsob ochrany vzcházejícího porostu je ekonomicky nejvíce náročný. Pro foliární ošetření vzcházejících porostů lze použít v případě zasetí nemořeného osiva a vyšším výskytu než 5-10 brouků na 100 rostlin povolené přípravky. Jejich aplikace je směrována do fáze děložních lístků až do vytvoření 2-3 lístků. Toto opatření je několikanásobně levnější než aplikace granulátu, účinně hubí listopasy, ale i užitečný hmyz (Rotrekl & Nedělník, 1992). Při zvažování nutnosti postřiku je vhodné brát v úvahu i to, že vzcházející porost zakrývá povrch jen částečně a tak zbytečná aplikace razantního insekticidu je nejen neekonomická, ale též necitlivá k necílové entomofauně. Zvláště k broukům čeledi Carabidae (střevlíkovití) a čeledi Staphylinidae (drabčíkovití). Z těchto důvodů se zdá být perspektivní používání osiva ošetřeného insekticidními mořidly (Seidenglanz, 2003). 2.9. MOŘENÍ OSIVA 2.9.1. VÝZNAM MOŘENÍ OSIVA Systém integrované ochrany rostlin předpokládá racionální využití všech dostupných forem ochrany zemědělských plodin před škodlivými činiteli. I když se v poslední době objevují některé biologické prvky, nejrozšířenějším způsobem ochrany zůstává aplikace

25 pesticidních látek. U těchto přípravků jsou více než kdy jindy zdůrazňovány efektivnost, úspornost a minimalizace škodlivého účinku na necílové organismy (Rotrekl, 1998). Správné používání mořidel zajistí účinnou ochranu proti škůdcům, produkci zdravého osiva, přinese snížení znečištění životního prostředí, zvýší bezpečnost pro farmáře a konzumenty potravin a sníží celkovou hladinu reziduí. Výhoda specificky účinných mořidel spočívá v časově přesném dodání ochrany přímo semeni nebo jeho nejbližšímu okolí během klíčení nebo v raných fázích růstu a vývoje (Váňová & Spitzerová, 2003). Další výhodou mořidel je snížení zátěže znečištění životního prostředí. To je dáno především technologií použití těchto speciálních pesticidů, které jsou přesně umístěny v nízkých dávkách a bez nebezpečí, že ohrozí okolní rostliny a necílový hmyz úlety. Rovněž tak bezpečnost potravin je zaručena podlimitními hladinami reziduí po použitých mořidlech ve sklizené produkci (Váňová & Spitzerová, 2003). Po finanční stránce je moření nenáročné a ekologicky výhodné, protože chrání užitečné druhy hmyzu v nově zakládaném porostu. Přes všechny výhody tohoto způsobu ochrany vzcházejících rostlin předpokládáme, že by k moření nemělo být přistupováno paušálně, ale cíleně tam, kde je pravidelný výskyt listopasů. Jeho účinnost není závislá na průběhu povětrnostních podmínek během vzcházení (Rotrekl, 1998). 2.9.2. HISTORIE VYUŽITÍ MOŘÍCÍCH LÁTEK Skutečný zlom v oblasti moření osiva nastal až používáním rtuťnatých sloučenin v první čtvrtině dvacátého století. Nejprve byl používán sublimát a později i organické sloučeniny rtuti s velmi širokým spektrem účinku. Ve druhé polovině dvacátého století se rozjel ohromný výzkum, který do současnosti přinesl mnoho velmi účinných a zároveň výrazně dražších nertuťnatých přípravků a pomocných látek (Tichý, 2003). Ošetření osiv mořením bylo v naší republice vybudováno na úroveň, která je řadila mezi jedno z prvních míst mezi evropskými zeměmi v žebříčku hodnocení technického vybavení i technologické úrovně. Zásluhu na tom mají především ty semenářské podniky, které prosadily zavádění nových technologií. Tato vybudovaná úroveň moření doznala v posledních letech podstatných změn negativního charakteru. To lze přisoudit ekonomické situaci zemědělců, ale i přístupu některých podniků provádějících moření osiv, kdy například vědomě a na přání

26 odběratelů zhoršují kvalitu namořenosti osiva používáním nižších dávek mořidel, a stejně tak přístupu některých zemědělských podniků, které provádějí moření osiv vlastními prostředky, často nekvalitně připravenými (Harašta, 2003). 2.9.3. ZPŮSOBY MOŘENÍ Vlastní proces moření na kterékoliv mořičce je složen ze dvou základních fází: -primární moření na osivo je pomocí mechanického nebo pneumatického zařízení aplikováno mořidlo -sekundární moření - promícháváním osiva pomocí přídavných zařízení dochází k přenosu mořidla ze zrna na zrno a obsah mořidla na jednotlivých zrnech je tak homogenizován Při diskontinuálním moření (někdy nazývaném vsádkové moření) je mořidlo aplikováno do předem odváženého množství osiva. Typickým systémem diskontinuálního moření je systém Rotostat, který vyvinula anglická firma ICI. Pracovní zařízení tvoří rotor a stator, do kterého je přesně odváženo osivo (vsádka). Rotor vynáší osivo na stěny statoru, o které se zabrzdí, a padá zpět do rotoru. Při pohybu se vytvoří rotující prstenec osiva. Do takto pohybující se hmoty je v časovém úseku nastřikováno mořidlo. Tento druh mořiček vyrábí u nás HMD strojírna, s.r.o., z Litomyšle (Rotostat Mini, Rotostat Compact a další doplňkový sortiment) (Harašta, 2003). Při kontinuálním moření probíhá mořící proces nepřetržitě s dávkováním osiva i mořidla ve vzájemném poměru. Celý proces lze rozdělit na dvě části. V první je zajištěno dávkování mořidla na jednotku ošetřovaného osiva, ve druhé distribuce mořidla na jednotlivá zrna. Systém dávkování je dán konstrukcí podle jednotlivých typů mořiček. Kontinuální mořičky dokáží také kvalitně namořit osivo a mají své místo v procesu moření. Běžné typy těchto mořiček: Heid, Niklas, Kenogard, Gomper, Gustafson (Harašta, 2003). 2.9.4. NAKLÁDÁNÍ S NAMOŘENÝM OSIVEM Osivo je živý materiál, který je po namoření vybaven chemickou ochranou v podobě mořidla. Biologická hodnota osiva je velmi silně ovlivňována technologickou úrovní osivářské linky.

27 Po stránce technologie moření nejkvalitněji pracují mořicí linky systému Rotostat, které umožňují rozdělení mořidla na jednotlivá zrna a pak díky možnosti výrazného zkrácení cesty namořeného osiva do obalu dochází i k výrazně nižším provozním ztrátám mořidla proti kontinuálním linkám. Testování mořiček a mořících linek potvrdilo, že systém Rotostat je schopen pracovat na trase mořička - obal se ztrátou mořidla v rozmezí pouhých 9-15 %. Při další cestě osiva k zákazníkovi na trase obal - secí stroj pak dochází při použití pytlů nebo vaků ke ztrátám do 5 %. Pokud použijeme jiný způsob přepravy osiva od mořičky k setí, ztráty výrazně stoupnou a mohou celkově dosáhnout i více než 50 %. Vedle zbytečné finanční ztráty na mořidle lze očekávat i velmi silný pokles účinnosti mořidla (Tichý, 2003). 2.9.5. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KVALITU MOŘENÍ Osivo Osivo, které vstupuje do moření, musí splňovat základní požadavky na kvalitu, tj. vlhkost, klíčivost, čistotu, zdravotní stav, a to u certifikovaného nebo také u tzv. farmářského osiva. Pro kvalitu moření jsou nebezpečné především příměsi, tzn. prach, úlomky osiv, plevy atd. Nejnebezpečnější je prach, který má obrovský povrch a dokáže na sebe navázat někdy i podstatnou část aplikovaného mořidla (až 40 %). Proto je nutné osivo dokonale vyčistit a ještě jako pojistku před vstupem do mořičky umístnit jednoduché odprašovací zařízení. Kvalitu osiva ovlivňuje i jeho mechanické poškození. Vzhledem k tomu, že distribuce mořidla na jednotlivá semena není nikdy rovnoměrná, může u jednotlivých semen dojít k několikanásobnému předávkování a tím i k fytotoxicitě. Mechanické poškození toto nebezpečí prakticky znásobuje. Hmotnost tisíce semen (HTS) hraje určitou roli u mořiček, které mají hmotnostní dávkování, tzn. že vstupní dávka osiva je přesně odvážena. Podle HTS se pohybuje i množství účinné látky na jednotlivých semenech. Objemová hmotnost ovlivňuje kvalitu namoření naopak u mořiček s objemovým dávkováním (Beran, 2001). Mořidlo U mořidel je nejdůležitějším ukazatelem jejich formulace, která označuje stupeň obtížnosti aplikace. Přípravky používané v současnosti jsou ve formulacích SC (suspenzní

28 koncentrát), FS (kapalný suspenzní koncentrát), ES (emulsní mořidlo osiva), LS (roztok k moření osiva). Jsou ředitelné vodou, dobře aplikovatelné již v nízkých dávkách a mají dobré ulpívací schopnosti. Jednou z technologických podmínek je, že nesmí snižovat tzv. sypkost osiva, která je v přímé úměře k dobré vysévatelnosti a také k bezproblémovému plnění obalů (Beran, 2001). Mořička Teoretický, ale i praktický je požadavek, že ideálně namořené osivo musí mít rovnoměrnou distribuci účinné látky na jednotlivých semenech a rozdělenou po celé ploše. To znamená, že moderní mořička nemůže jen zabezpečit přesné dávkování mořidla na určitou hmotnost osiva, ale musí se co nejvíce přiblížit ideální aplikaci. Vzhledem k cílevědomé práci při moření v minulosti patříme v současnosti mezi země s nejlepším aplikačním vybavením, a to ještě z domácí výroby. Mořičky typu Rotostat s rotačním rozstřikovacím kotoučem nejlépe vyhovují výše uvedeným požadavkům. Velmi dobře pracují především s nižšími aplikačními dávkami. Porovnáme-li rovnoměrnost namoření jednotlivých zrn, tzn. obsah mořidla na nejméně a nejvíce namořeném zrnu, dostáváme se u Rotostatu na poměr 1:2,5-4 a u kontinuálních mořiček při podstatně vyšší aplikační dávce na velmi široký poměr 1:7-35 (Beran, 2001). Umístění mořičky Zásadou je, že pro co nejmenší ztráty musí být co nejkratší cesta od namoření do obalu. I v tom nejhorším případě musí být zabezpečena tzv. biologická účinnost, to znamená, že technologické ztráty nesmí převýšit 25 %. Nejlepší technologií z hlediska výsledků moření je použití mořičky typu Rotostat s nejkratší cestou do obalu, to znamená do pytlů nebo vaků. Přesto jsou ztráty při vlastním moření do 9 % a následnou manipulací s osivem v obalech narostou o dalších 5 %. Celkové ztráty jsou do 14 % a jsou z hlediska zajištění účinnosti v pořádku. Složitější situace je u kontinuálních mořiček. Tam se cesty do obalů prodlužují a v průměru jsou od šesti do dvanácti metrů. Naměřené ztráty se pohybují do 20 %. Další používané technologie pouze zvyšují ztráty mořidla na osivu a z hlediska účinnosti moření jsou pouze vyhazováním peněz za přípravek a poškozováním jména přípravku (Beran, 2001).

29 3.CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo posoudit různé typy ochrany hrachu setého před listopasy rodu Sitona. Dílčí cíle byly vymezeny následovně: sledovat výskyt listopasů rodu Sitona na porostu hrachu setého a zjistit zastoupení nehojnějších druhů otestovat biologickou účinnost různých insekticidů na ochranu hrachu setého podle stupně poškození kořenových hlízek a listové plochy posoudit účinnost na vývojová stadia listopasů (larvy, imága) zhodnotit možný vliv chemických látek mořidel na vzcházivost, klíčivost a energii klíčení hrachu setého porovnat biologickou účinnost insekticidních mořidel a postřiku porovnat výnosové parametry (HTS, výnos) hrachu setého u různých variant ošetření pomocí ekonomických ukazatelů zhodnotit efektivitu jednotlivých variant ošetření

30 4. MATERIÁL, METODY 4.1. MATERIÁL 4.1.1. OSIVO, MOŘÍCÍ PŘÍPRAVKY, POSTŘIKOVÝ PŘÍPRAVEK HRÁCH SETÝ odrůda SONET poloraná odrůda normálního typu. Semeno je kulaté, žluté, drobnější. Odrůda je velmi plastická a dává vysoké výnosy ve všech oblastech. Podle délky lodyhy ji řadíme mezi vyšší intermediální odrůdy. Odolnost vůči komplexu krčkových a kořenových chorob je dobrá. HRÁCH SETÝ odrůda ZEKON výnosná zelenosemenná plastická odrůda s redukovanou listovou plochou, vhodná zvláště do řepařské a lepší bramborářské oblasti. Ranost 113 dnů, nepoléhá, má velmi dobrý zdravotní stav. CHINOOK 200 FS - nově testovaný přípravek je tekutá suspenze, tmavě modré barvy, hodnota ph 4,5 6,5 (nezředěný), relativní hustota při 20 C cca 1,08 g/cm3, rozpustný ve vodě při 20 C mísitelný. Použití mořidla Chinnok 200 FS umožňuje setí spíše nižších výsevků, neboť ztráty na osivu jsou minimální (Ort, 2003). Účinná látka: betacyfluthrin 100 g/l, imidacloprid 100 g/l, charakteristika: mořidlo ve formě suspenzního koncentrátu na ochranu proti škůdcům vzcházejících rostlin. Působení přípravku: Chinook 200 FS obsahuje dvě účinné látky, které se ve své účinnosti vhodně doplňují. Betacyfluthrin působí kontaktně, kolem namořeného semínka přechází částečně do plynné fáze a zajišťuje tak ochranu proti půdním škůdcům. Systémový imidacloprid se při vzcházení dostává do rostliny a akropetálně i do všech nadzemních částí. Rostlinami je snášen velmi dobře. Vzhledem k silnější vazbě na organické částice a omezené rozpustnosti ve vodě je toto mořidlo v půdním profilu minimálně pohyblivé, a tak si udržuje dlouhodobou účinnost v suchých i vlhkých podmínkách. Spektrum účinnosti: Kromě spolupůsobení proti půdním škůdcům je dlouhodobě účinný především proti škůdcům poškozujícím vegetační vrchol, řapíky a listovou plochu. Technologie moření: Aplikujeme v souladu s technologickými postupy platnými pro moření osiva a na k tomuto účelu vhodných mořičkách. Doporučená dávka přípravku je daná množstvím osiva, obvykle dobře absorbována a nemá negativní vliv na jeho

31 mechanické vlastnosti. V případě potřeby lze přidat absorbent na bázi kaolinu Talkum blue v dávce 20-40 kg /t osiva. Omezení: Xn-zdraví škodlivý, Přípravek je v registračním řízení. CRUISER 350 FS nově testovaný insekticidní přípravek ve formě kapalného suspenzního koncentrátu Účinná látka: thiamethoxam 350 g/l Působení a spektrum účinku: Cruiser 350 FS obsahuje účinnou látku thiamethoxam ze skupiny neonikotinoidů. Thiamethoxam je neselektivní insekticid s reziduálním působením. Šíří se systémově do kořenů. Hubí škůdce rychlým požerovým a dotykovým účinkem. U zasaženého hmyzu je narušena činnost nervového systému. Díky optimální rozpustnosti ve vodě je účinná látka thiamethoxam velmi dobře dostupná v půdě, snadno přijímána kořeny rostlin (většina zůstává ve svrchní vrstvě půdy) a díky plně systémovému účinku následně rychle rozváděna v rostlině. Působí za jakéhokoli počasí (včetně velmi suchých podmínek). Technologie moření: kapalné moření přípravkem se provádí na schválených mořičkách, které zaručí přesné a rovnoměrné dávkování a pokrytí povrchu osiva mořidlem. Dávka vody se přizpůsobí typu mořičky, technologickému postupu moření a požadavkům na aplikaci jiných mořidel a pomocných látek při moření osiva. Vlastnosti mořidla Cruiser 350 FS: široké spektrum účinku proti savým a žravým škůdcům, spolehlivá účinnost i za sušších podmínek, nízká aplikační dávka, mimořádně tolerantní vůči kulturní plodině, bez negativního vlivu na skladovatelnost a klíčivost osiva, příznivý ekotoxikologický profil přípravku a formulace Omezení: Přípravek je registrován na škůdce v kukuřici, v registračním řízení pro použití ve hrachu NURELLE D Účinná látka: chlorpyrifos 500 g/l, cypermethrin 50 g/l Charakteristika: Postřikový širokospektrální insekticid ve formě emulgovatelného koncentrátu. Působení a spektrum účinku: Působí jako kontaktní, požerový a dýchací insekticid s výrazným fumigačním efektem. Po aplikaci proniká do rostlinných pletiv, není však rozváděn cévními svazky. Při ochraně rostlin proti přenašečům virů se uplatňuje též značná

32 repelentní účinnost přípravku, která omezuje nálet dalších škůdců do porostu. Vykazuje po aplikaci významnou reziduální aktivitu, která snižuje počet nutných insekticidních zásahů v období déle trvajícího tlaku škůdců. Nurelle D hubí škůdce ve všech vývojových stadiích, pokud jsou přípravkem zasaženi. Fumigační efekt přípravku umožňuje hubení i těch jedinců, kteří zůstávají skryti před účinkem kontaktních a požerových insekticidů, např. mšice v řepném srdéčku apod.

33 4.2. METODIKA 4.2.1. PODROBNÁ METODIKA POKUSU 4.2.1.1. SKLENÍKOVÉ POKUSY Skleníkové pokusy byly založeny v roce 2005. Pokus probíhal ve 4 opakováních s 5 variantami, odrůda hrachu setého Zekon. Hrách byl zaset 17. 5. 2005 do kontejnerů (izolátorů) o velikosti 18 * 18 cm 324 cm 2 v počtu 9 rostlin na 1 kontejner. Kontejnery se zeminou a semeny hrachu byly pravidelně zalévány. Po plném vzejítí, v době, kdy hrách měl vyvinut první pár palistů byly infestovány dospělci listopasa čárkovaného. Odběr listopasů probíhal na maloparcelkovém pokusu pomocí exhaustoru. Do každého kontejneru bylo infestováno 5 dospělců. Kontejnery byly přikryty prodyšnou tkanou textilií a zalévány. Po dvou dnech probíhalo první hodnocení žíru dospělců. Stanovil se počet výkusů na rostlinu, první hodnocení proběhlo 30. 5. 2005, druhé hodnocení 2. 6. 2005. Foto č. 9 Skleníkové pokusy izolátory s hrachem

34 Foto č. 10 Skleníkové pokusy vzešlý hrách 4.2.1.2. MALOPARCELKOVÉ POKUSY Maloparcelkový pokus byl založen v lokalitě Troubsko, na pozemcích, které náleží Výzkumnému ústavu pícninářskému. Jedná se o řepařskou výrobní oblast, půda v místě pokusů je klasifikována jako luvizem modální, zrnitostním složením hlinitá až jílovitohlinitá s půdní reakcí neutrální. Dlouhodobý průměr ročního úhrnu srážek je 547 mm, z toho ve vegetačním období 344 mm, dlouhodobá průměrná roční teplota 8,4 C, ve vegetačním období 14,8 C. Průměrná zásoba P střední, zásoba K dobrá, zásoba Mg vysoká, obsah celkového N průměrný, dlouhodobý obsah humusu 1,61 % - obsah nízký, půdy jsou tedy mírně humózní. Velikost parcel (velikost plochy k hodnocení) byla 10 m 2. Pokus byl tvořen 5 variantami pro rok 2004, pro rok 2005 byla přidána 1 varianta postřik, každá varianta měla 4 opakování. Levý a pravý okraj pokusu tvořily takzvané nuláky - pásy nehodnocených parcel. Parcely byly umístněny metodou úplně znáhodněných bloků, aby se minimalizoval vliv nehomogennosti pozemku. 0 3 1 5 2 4 0 0 4 5 2 3 1 0 0 2 4 1 5 3 0 0 1 2 3 4 5 0 Tab. č. 1: Biometrické uspořádání pokusu s listopasi rodu Sitona, rok 2004