II. internacionála a vznik sociálně demokratických stran v Rakousku Uhersku Po rozpadu I. internacionály (Londýn 1864) byla v Paříži v roce 1889 v den 100. výročí dobytí Bastily (14. července 1789) založena druhá mezinárodní dělnická organizace, která se jmenovala II. internacionála. Zabývala se organizací dělnického hnutí do roku 1914. Na zakládajícím sjezdu bylo rozhodnuto slavit 1. květen jako Svátek práce (svátek všech pracujících lidí J. Neruda, fejeton 1. máj 1890) a dále 8. březen jako Mezinárodní den žen. Sociálně demokratická strana v Rakousku - Uhersku prosazovala zájmy a požadavky dělníků (volební právo, výše mzdy, délka pracovní doby, sociální výhody apod.) v Rakousku byla založena v roce 1874 v Neudörflu [nojderflu] z celorakouské sociálně demokratické strany se roku 1878 oddělila Českoslovanská sociálně demokratická strana založená v Praze v břevnovském hostinci U Kaštanu.
U zrodu stál Josef Boleslav Pecka Strahovský, Ladislav Zápotocký a Norbert Zoula. Hlavním požadavkem dělníků a tedy i sociální demokracie bylo boj za všeobecné hlasovací právo. Volební právo bylo vázáno na majetek, tzn. volit mohli pouze majetní muži. 1897 volební reforma, voleb se mohli zúčastnit plnoletí plnoprávní muži bez rozdílu majetku (právo všeobecné). 28. 11.1905 proběhla generální stávka a na jejím základě vláda ustoupila požadavkům sociálně demokratické strany. 1905 sociálně demokratická strana prosadila další reformu, podle níž získali muži starší 24 let všeobecné a rovné hlasovací právo ve volbách do říšské rady.
Rozvoj českých měst většinu obyvatel tvořili dělníci závislí na svých zaměstnavatelích k váženým profesím patřili živnostníci (řemeslníci a drobní obchodníci) velké vážnosti se těšili vzdělaní lidé, mohli získat úřednická místa (české země se na konci 19. století staly oblastí s nejvyšší gramotností) ve volném čase se lidé často věnovali sportu případně navštěvovali biograf rostl počet českých podnikatelů, např. Josef Hlávka Josef Hlávka vystudoval architekturu a získával stavební zakázky po celé habsburské monarchii. Stal se mecenášem (Hlávkova kolej), podporoval studenty ve vzdělávání a podporu poskytoval vědcům a umělcům (přispěl na vznik Národohospodářského ústavu).
Emancipace žen Jev typický pro konec 19. století. Muži museli rodinu finančně zajistit a reprezentovali ji na veřejnosti. Ženy zůstávaly v domácnosti, věnovaly se jejímu chodu a výchově dětí. Pracovaly jen služky a dělnice v továrnách. Dívky měly omezený přístup ke vzdělání. Politická práva byla vyhrazena pouze mužům. Snaha o emancipaci (zrovnoprávnění s muži) vzešla z měšťanského prostředí hlavně proto, že žen bylo více, a proto všechny nemohly uzavřít sňatek a získat životní jistoty. Snaha o zrovnoprávnění žen měla různé podoby. Zakládaly se spolky. Prvním významným ženským spolkem v Praze byl Americký klub dam (zakladatelem Vojtěch Náprstek). Klub pořádal přednášky, společné
výlety, ženy zde poznaly šicí stroj a další vymoženosti doby (pobyt Náprstka v USA), ženy organizovaly dobročinné akce apod. Rozvoj vyššího vzdělání pro ženy První dívčí gymnázium Minerva zakladatelka Eliška Krásnohorská, dívky získaly maturitu, mohly studovat na vysoké škole (první lékařky). Nejčastěji ženy pracovaly jako vychovatelky, učitelky, telefonistky, telegrafistky, úřednice nebo se věnovaly podnikání. Hnutí sufražetek Radikální hnutí amerických a anglických žen, které prosazovaly volební právo (divoké demonstrace, útoky na politiky).