âesk KRAS CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy
Stfiední âechy CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST âesk KRAS Na pfiedcházející stranû: Pohled ztetínského hradu údolím Berounky do západní ãásti NPR Karl tejn jednoho z nejsu ích míst âeského krasu, na obzoru vrchy Kvûtná, Vysoká stráà, Boubová. Svat Jan pod Skalou svou podivuhodnou scenérií stále láká pfiírodovûdce i turisty a není divu, Ïe se zde kdysi usadil i poustevník Sv. Ivan. Chránûná krajinná oblast âesk kras byla vyhlá ena v nosem Ministerstva kultury âsr pod ãj. 4. 947/7 II/ ze dne. dubna 97 na území o rozloze 83 ha, které v souãasnosti zaujímá ãást dvou okresû (Beroun a Praha-západ) a ãást obvodu Praha 5 v Karl tejnské vrchovinû. NejniÏ ím bodem oblasti je hladina Berounky u Hlásné Tfiebanû (99 m n. m.) a nejvy ím bodem vrchol Bacín severov chodnû od obce Vinafiice (498,9 m n. m.). Celkov poãet dotãen ch katastrálních území ãiní 4, z toho je úpln ch katastrû a 9 katastrálních území je hranicí CHKO dûleno. Tyto plochy spadají pod správu 37 obcí a dvou mûstsk ch ãástí. Posláním chránûné krajinné oblasti je ochrana v ech hodnot její krajiny, jejího vzhledu a jejích typick ch znakû i pfiírodních zdrojû a vytváfiení vyváïeného Ïivotního prostfiedí. âesk kras je pfiedev ím jedineãné území z hlediska svûtové geologie, stratigrafie siluru a devonu a v zkumu v voje Ïivota v tûchto obdobích historie Zemû. Je to rovnûï nejvût í vápencové území v âechách se zachoval mi rozsáhl mi plochami spoleãenstev skalních stepí, lesostepí a listnat ch lesû s velmi bohatou pfiirozenou kvûtenou a zvífienou. Pestrost pfiírody je zde v raznû ovlivnûna fiíãním a krasov m fenoménem. Pro mnoho druhû rostlin a bezobratl ch ÏivoãichÛ je âesk kras jedin m v skyti tûm v âechách. K ochranû mimofiádn ch hodnot zde bylo dosud zfiízeno 9 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území o celkové v mûfie 70 ha. Geologick podklad území âeského krasu tvofií pfieváïnû vápencová souvrství uloïená v mofii prvohorní praïské pánve. Jedná se dnes o elipsovité území, jehoï del í osa sahá od Brand sa nad Labem do Starého Plzence u Plznû. Mofiská sedimentace probíhala nepfietrïitû od ordoviku do stfiedního devonu. V ordovickém útvaru se stfiídavû usazovaly písãité a jílovité sedimenty, které odpovídají stfiídání prostfiedí mûlkého mofie s bohat m pfiínosem úlomkû z pevniny s obdobími klidnûj ího ukládání v hlub ím prostfiedí. V sedimentech nejvy ího ordoviku jsou ucho- 606 CHKO CK
CHKO âesk kras ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY vány nepfiímé stopy po velkém kontinentálním zalednûní jiïní polokoule. Po celkovém oteplení je tû na konci ordoviku, pfii kterém roztály ledovce, do lo celosvûtovû ke zdvihu mofiské hladiny, a tím i k celkovému prohloubení mofií. Zaãátkem siluru se usazovaly v ude na svûtû kromû tropick ch oblastí ãerné bfiidlice s pfievaïujícími vymfiel mi planktick mi graptolity. Prakticky celosvûtové roz ífiení ãern ch bfiidlic svûdãí o celkovû nízkém obsahu kyslíku v atmosféfie (35 65 % dne ní úrovnû), které zpûsobilo, Ïe vody mofií hlub í neï 00 m byly v té dobû prakticky bez kyslíku, a tudíï nevhodné pro aerobní Ïivot. Od stfiedního ordoviku se zaãal na geologické stavbû praïské pánve v znamnû uplatàovat celosvûtovû unikátní podmofisk bazaltov vulkanismus. V praïské pánvi byl v ordoviku v ãinnosti rozsáhl komárovsk vulkanick komplex a ve stfiedním siluru vzniklo nûkolik vulkanick ch center, z nichï nejv znamnûj í bylo v oblasti dne ního Svatého Jana pod Skalou. Tato podmofiská sopka vytvofiila ve svrchním siluru ostrov, na kterém rostlo jedno z nejbohat ích spoleãenstev nejstar ích suchozemsk ch rostlin na svûtû. V okolí vulkanick ch center do lo k nápadnému zmûlãení mofie, k velkému rozvoji bentick ch organismû, mlïû, hlavonoïcû, bfiichonoïcû, ramenonoïcû a korálû a k usazování vápencû. V ponûkud hlub- ích ãástech pánve, kde dosahovaly aï ke dnu povrchové mofiské proudy, do- lo k rozvoji prostfiedí hlavonoïcov ch vápencû, které jsou v praïské pánvi biostratigraficky celosvûtovû nejv znamnûj í. V nejhlub ích ãástech pánve se zprvu usazovaly je tû ãerné bfiidlice, které ve svrchním siluru nahradily vápence stfiídající se s vápnit mi bfiid- CHKO CK 3 607
Stfiední âechy Masivní v chodní stûnu anova kouta tvofií tufitické vápence siluru, jak prozrazuje jejich tmav í edé zbarvení. licemi. Karbonátová sedimentace pokraãovala ve stfiední ãásti pánve bez pfieru ení prakticky aï do stfiedního devonu. Doãasnû byla ve stfiedním devonu nûkolikrát zatlaãena pfiínosem jílového aï písãitého materiálu, kter vedl k ukládání vápnit ch a písãit ch bfiidlic aï pískovcû. Bûhem devonu se praïská pánev dostala následkem pohybu kontinentálních desek do rovníkové zóny, coï umoïnilo dal í bohat rozvoj organismû v tropickém mofii. Na nûkter ch vystupujících ãástech dna pánve vznikaly útesy tvofiené z vápnit ch fias, stromatopor a útesotvorn ch lilijic, které byly osídleny pfiedev ím mnoïstvím korálû, mechovek a ramenonoïcû. Koncem stfiedního devonu mofie ustoupilo a uloïeniny byly v prûbûhu horotvorn ch pochodû následujícího variského vrásnûní stlaãeny do jednoduch ch vrás JZ SV. Zhruba v místech, kde dno pánve zaklesávalo v dobû sedimentace pod tíhou usazenin, do lo ke vzniku smûrn ch pfiesmykû, podél kter ch byly nasunuty star í vrstvy na mlad í. Po zvrásnûní byla geologická stavba dále poru ena ãetn mi pfiíãn mi zlomy SZ JV smûru. Po tûchto procesech bylo území dne ního âeského krasu po období asi 70 miliónû let sou í a docházelo k postupnému zarovnávání variského horského georeliéfu, k vytváfiení postvariské paroviny. AÏ v nejmlad ím období druhohor ve svrchní kfiídû bylo toto území naposledy zalito mofiem. Jeho usazeniny se zachovaly ve v plních nûkter ch povrchov ch krasov ch jevû a v souvisl ch ãástech pokryvû severnû a severov chodnû od vlastní chránûné krajinné oblasti. Po ústupu kfiídového mofie do lo k vytváfiení paleogenního zarovnaného povrchu a místy k exhumaci pfiedkfiídové paroviny. V období tfietihor pravdûpodobnû tekla pfies území âeského krasu severozápadním smûrem mohutná fieka, která se v prostoru dne ní Bíliny vlévala do podkru nohorsk ch pánví. Tato fieka zanechala v âeském krasu písãité a tûrkovité náplavy v oblasti Kosofie, Mofiiny, Litnû a v polesí Koda. Do tohoto období spadá rovnûï poãátek vzniku krasov ch jeskyní. V chladn ch obdobích pleistocénu byl místy vyvinut permafrost. Bûhem ãtvrtohor se vyvinul georeliéf do podoby, kterou známe dnes. Do lo k zahloubení fieky Berounky a jejích oboustrann ch pfiítokû a ke vzniku kaàonovit ch údolí. Na dnû 608 CHKO CK 4
CHKO âesk kras KRAJINN POKRYV tûchto údolí pod krasov mi prameny vznikaly a místy je tû vznikají travertinové kupy a kaskády. âesk kras jako paleontologicky v znamné území proslavil jiï v 9. století pûvodem francouzsk badatel Joachim Barrande (799 883), kter pfiedev ím z této oblasti popsal nûkolik tisíc druhû zkamenûlin z mnoha dodnes klasick ch nalezi È. Mezi nejznámûj í Barrandova nalezi tû patfií Konûprusy, Li tice, Lodûnice, BudÀanská skála v Karl tejnû, Lochkov a Radotínské údolí. Mnoho druhû zkamenûlin trilobitû, tentakulitû, graptolitû, ostnokoïcû, mlïû, hlavonoïcû, ramenonoï- Hrad Karl tejn, symbol âeského krasu v lûnû tepl ch hájû. CHKO CK 5 609
Stfiední âechy Skalní kulisa Na Bfiíãi mezi ústím Kaãáku a Srbskem je nejzachovalej ím úsekem kaàonu Berounky. V pozadí lomová stûna na Chlumu. Pestrá mozaika tepl ch hájû, krasov ch stepí i skalních hfiebenû vûnãen ch reliktními borovicemi v jádru âeského krasu. Tfiesina, Vysoká stráà a Boubová nad Hostimí. cû, mechovek, korálû a dal ích bylo poprvé popsáno právû podle nálezû z âeského krasu. Hojnost zkamenûlin a nepfieru ené ukládání sedimentû v ordoviku, siluru a v devonu uãinily z âeského krasu rovnûï v znamnou oblast z hlediska svûtové stratigrafie prvohor. Nûkteré geologické odkryvy byly vyhlá eny jako globální hraniãní stratotypy standardy pro mezinárodní korelaci hranic geologick ch jednotek s celosvûtovou platností. V roce 97 na Mezinárodním geologickém kongresu v Montrealu byl na skalnatém svahu návr í Klonk u Suchomast vyhlá en globální stratotyp, se kter m se na celém svûtû srovnává hranice mezi prvohorními útvary silurem a devonem. Byl to vûbec první hraniãní stratotyp dvou útvarû, kter byl kdy vyhlá en. Tektonicky jen málo poru ené ordovické aï stfiednûdevonské usazeniny ve stfiedních âechách, obsahující velké bohatství zkamenûlin, mají mimofiádn a celosvûtov v znam pro geologii a pro v zkum v voje Ïivota v prvohorách. Proto byl âesk kras spoleãnû s ordovickou ãástí praïské pánve navr- Ïen je tû pfied koncem tisíciletí âesk m geologick m ústavem do seznamu konvence UNESCO o svûtovém dûdictví. PfievaÏujícím typem georeliéfu je mírnû zvlnûná plochá vrchovina. Rozsáhlá denudaãní plo ina ve v ce okolo 400 m n. m., která je o málo pfievy- ována zaoblen mi vrchy a krátk mi hfibety, je profiíznuta hlubok m ka- 60 CHKO CK 6
CHKO âesk kras 3 Àonovit m údolím Berounky. Krátké a málo vodnaté pfiítoky Berounky vytvofiily údolí s nevyrovnan m spádem. Na silurské a devonské vápence jsou vázány ãetné formy krasového georeliéfu. Krasové jevy zde nejsou sice tak poãetné a mohutnû vyvinuté jako v Moravském krasu, ale pfiesto vtiskly krajinû zvlá tní ráz. Krasové procesy zde byly podstatnû ovlivnûny velkou pestrostí ve sloïení hornin. Rozvoji krasu bránil i nedostatek vody. Krasovûní naopak usnadàovalo mnoïství poruch, které se staly místem soustfiedûní krasov ch vod a jejich korozního pûsobení. Na poruchách a na jejich kfiíïení se vytváfiely vertikální dutiny i hluboko pod erozní bází danou úrovní Berounky. Pfies nepfiíznivé faktory dané geologick mi podmínkami jsou v âeském krasu na první pohled patrné charakteristické krasové formy. Je to pfiedev ím údolí Berounky a hluboká údolí charakteru krasov ch roklí, napfi. údolí Kaãáku (Lodûnice), Císafiská rokle, Kodská rokle, údolí Bubovického potoka a Karlického i Radotínského potoka. Vedle drobn ch krapov ch polí a závrtû nechybí ani jeskynû a rozsáhlej í jeskynní systémy. Vût ích jeskyní je známo dodnes pouze nûkolik, zato drobnûj ích dutin bylo objeveno pfies 400. Nejznámûj í a nejv znamnûj í je jeskynní systém Konûprusk ch jeskyní na Zlatém koni (475,3 m n. m.) s celkovou délkou chodeb pfies km. V oblasti Konûprus jsou dal í ãetné jeskynû na území dne ní národní pfiírodní památky Kot z. K nejznámûj ím z nich patfií jeskynû Ve vratech, JelínkÛv most, Dûravá jeskynû a Kozí díry. Druhou oblastí intenzivnûj ího zkrasovûní je okolí Srbska, kde je vedle fiady drobn ch dutin i znám jeskynní systém na Chlumu (347,6 m n. m). K velk m jeskyním patfií Barrandova jeskynû nad údolím Berounky a jeskynû Martina v národní pfiírodní rezervaci Koda. V jámovém lomu âefiinka u Bubovic je nejhlub í známá jeskynû Interiér Konûprusk ch jeskyà. Silursk hlavonoïec. 3 S kaskádami tvofiících se pûnovcû se v âechách setkáváme jen v âeském krasu. Císafiská rokle v NPR Koda. CHKO CK 7 6
Stfiední âechy Lomy na jiïním svahu Zlatého konû opu tûné v. polovinû 0. století jsou dokladem, Ïe nejlep- í revitalizaci umí uskuteãnit sama pfiíroda. Jámové lomy s jezery ãisté vody vytvofiily nové krajinné prvky na plo inû pfii sz. hranici CHKO, které nejen lákají trampy a filmafie, ale pfiedstavují i cenné pokusné plochy ke sledování spontánní revitalizace. Velká Amerika u Mofiiny. v âechách jeskynû Arnoldka (8 m pod povrchem). Aãkoliv její dno leïí 7 m pod úrovní Bubovického potoka, vzdáleného necel ch 40 m, nenese známky zaplavování. Propadání povrchov ch vod do podzemní krasové cirkulace se dnes dûje vzácnû na nûkolika málo místech a v malém rozsahu v údolí Bubovického potoka, Propadl ch vod, v Tetínské rokli av Císafiské rokli. Je zde nûkolik krasov ch v vûrû. Nejvût í je Kodská vyvûraãka, známá je Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou a MûÀanská vyvûraãka. Na v vûrech krasov ch vod dochází k tvorbû sladkovodních vápencû pûnovcû (v Císafiské rokli, Kodské rokli, v údolí Bubovického potoka i u krasového v vûru v Nesvaãilech). PÛdní pomûry oblasti jsou pestré. Klimazonálnû patfií území k oblasti s hnûdozemním pûdotvorn m procesem. Vliv mateãné horniny jako pûdotvorného ãinitele je velmi siln. Na vápencích vznikají rendziny aï vápnité hnûdozemû pfiecházející do pûd typu terra fusca, vyskytují se i zbytky fosilních pûd vznikl ch v teplém tfietihorním podnebí terra rosa. Na fiíãních terasách jsou kyselé kambizemû a na kysel ch horninách (bfiidlice, kfiemence) hnûd ranker aï málo vyvinuté kambizemû. V omezeném rozsahu se vyskytují gleje. Jádro âeského krasu i jeho západní ãást patfií do mírnû teplé klimatické oblasti, která je zde charakterizovaná dlouh m, tepl m a such m létem a krátkou, 6 CHKO CK 8
CHKO âesk kras mírnû teplou a suchou zimou s krátk m trváním snûhové pokr vky. Severov chodní praïská ãást území CHKO náleïí do teplé klimatické oblasti, která je zde oproti sousedící mírné klimatické oblasti celkovû jen mírnû su í a na jafie a na podzim mírnû teplej í. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se v celém území CHKO pohybuje v rozmezí 8 9 C a prûmûrn roãní úhrn sráïek dosahuje 480 530 mm. SráÏkové maximum pfiipadá na ãervenec. Díky pestrosti terénu a charakteru rostlinného pokryvu se zde v raznû uplatàují mikroklimatické vlivy. Pátefi krajiny tvofií fieka Berounka a její pfiítoky. Hydrogeologická prozkoumanost oblasti je nerovnomûrná, vût ina vrtû se pouïívá úãelovû k získání pitné vody a provádí se blízko území její spotfieby. Specifick odtok v ech povrchov ch tokû CHKO se pohybuje vrozmezí,4, l s km a objemov souãinitel roãního odtoku pfiedstavuje 9 % roãního úhrnu atmosférick ch sráïek. âást sráïkové vody je infiltrována do pûdy a odtéká do nespojité puklinové krasové zvodnû podzemních vod, které jsou odvodàovány Berounkou. PrÛmûrn v par ãiní asi 77 % prûmûrného roãního úhrnu srá- Ïek, a tak lze stanovit celkov odtok z území âeského krasu ve v i zhruba 3,9 l s km.zhlediska dlouhodobého specifického odtoku je CHKO klasifikována jako oblast se zv en m odtokem podzemních vod. Opu tûn lom na Chlumu u Srbska, kter kdysi zhyzdil scenérii nad kaàonem Berounky, poskytuje dnes jedineãn prostor pro v zkum pfiirozené revitalizace a také se stává mil m zákoutím, jemuï nelze upfiít estetickou hodnotu. Pohled z Bfiíãe proti proudu Berounky. V popfiedí skalní hrana s porosty netfiesku v bûïkatého (Jovibarba globifera) a ãistcem pfiím m (Stachys recta), v pozadí stûna lomu Alkazar se tolami a zcela vzadu edé stûny anova kouta. CHKO CK 9 63
Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Z botanického hlediska celé území CHKO spadá do samostatného fytogeografického okresu âesk kras. SloÏení kvûteny a vegetace zde bylo a je ovlivnûno geologick m (pfieváïnû vápencov m) podkladem, specifickou geomorfologií krajiny, sousedstvím teplej ích a su ích regionû xerotermní kvûtenné oblasti a v neposlední fiadû i lidskou ãinností a osídlením. Krasov fenomén souvisí se zvlá tním zvûtráváním vápencû a jejich jednostrann m chemismem, stejnû jako se specifick m v vojem pûd. íãní fenomén Berounky a jejích vût- ích pfiítokû zvy uje celkovou stanovi tní pestrost a znásobuje úãinek krasového fenoménu. Pro oblast je charakteristick v skyt jednak teplomiln ch a suchomiln ch submediteránních druhû rostlin, jednak druhû stfiedoevropské lesní kvûteny. Na nûkter ch místech jsou vrstvy vápencû, které pûvodnû sedimentovaly ve vodorovné poloze, sklonûny v úhlu kolem 30 k jihu. Na takov ch lokalitách se kombinují dva faktory, a to velmi mûlk pûdní profil tvofien pouze primitivní protorendzinou, protoïe vytvofiené pûdní ãástice neustále sklouzávají po hladk ch vápencov ch plotnách, a velmi teplé mikroklima na pfiíznivû sklonûném jiïním svahu, kter absorbuje sluneãní záfiení dopadající po velkou ãást roku kolmo na tento úklon svahu. Za tûchto podmínek se nemohou trvale uchytit dfieviny stfiedoevropského listnatého lesa a vzniká zde pfiirozené, ekologicky podmínûné bezlesí. Hovofiíme proto o xerotermní hranici lesa. To umoïnilo existenci fiady reliktních stanovi È skalních stepí, xerotermních trávníkû a lesostepí, které mozaikovitû zpestfiují mírnû zvlnûnou krajinu habrov ch doubrav. S v jimkou nev znamn ch a men ích nalezi È v rámci kfiídové tabule je âesk kras jedin m vût ím vápencov m územím v âechách, na nûmï jsou v úpln ch v vojov ch sériích a ekologick ch fiadách vyvinuta spoleãenstva svûtlomiln ch xerofilních rostlin. Nûkolik desítek zdej ích rostlinn ch druhû dnes náleïí v rámci âeské republiky k ohroïen m aï kriticky ohroïen m. Rostou zde druhy fytogeografic- 64 CHKO CK 0
CHKO âesk kras ky v znamné s hraniãním roz ífiením v âeském krasu, napfi. ãilimník fiezensk (Chamaecytisus ratisbonensis) azimostrázek alpsk (Polygaloides chamaebuxus). Vyskytují se tu i druhy v znaãné sv m reliktním roz ífiením, napfi. na více lokalitách vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum), na Li tinû lipnice bádenská (Poa badensis), na nûkolika lokalitách hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), hojnûj í tr zel kardolist (Erysimum crepidifolium), ojedinûle kavyl tenkolist (Stipa stenophylla), hadí mord nachov (Scorzonera purpurea) a dal í. âesk kras je jedinou vût í oblastí v âechách, kde roste devaterníãek ed (Rhodax canus). Pouze na Karl tejnsku se v âechách vyskytuje rudohlávek jehlancovit (Anacamptis pyramidalis) a jednu ze dvou ãesk ch lokalit tu má prorostlík prutnat (Bupleurum affine). V ipákov ch doubravách a na skalních stepích se zde vyskytuje apomiktick jefiáb krasov (Sorbus eximia), endemit âeského krasu. K nejcennûj ím spoleãenstvûm patfií ipákové doubravy s dfiínem (Lathyro versicoloris-quercetum pubescentis). Tvofií rozvolnûné, vût inou zakrslé porosty na velmi mûlk ch pûdách vápencû. Kromû dubu p fiitého (Quercus pubescens) v nich rostou dfieviny pfieváïnû kefiového vzrûstu, napfi. jefiáb muk (Sorbus aria), j. bfiek (S. torminalis), dfiín jarní (Cornus mas), svída krvavá (Swida sanguinea), hlohy (Crataegus spp.), rûïe (Rosa spp.), ptaãí zob obecn (Ligustrum vulgare), dfii Èál obecn (Berberis vulgaris), skalník celokrajn (Cotoneaster integerrimus), fie- etlák poãistiv (Rhamnus cathartica) a dal í. Bohat je i v skyt bylin a trav napfi. tfiemdava bílá (Dictamnus albus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hrachor chlumní (Lathyrus lacteus), prorostlík dlouholist (Bupleurum longifolium), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), vstavaã nachov (Orchis purpurea), rozrazil klasnat (Pseudolysimachion spicatum), oman srstnat (Inula hirta), prvosenka jarní (Primula veris), lnûnka bavorská (Thesium bavarum) a mnoho jin ch. Na ipákové doubravy navazují na plo inách s odvápnûnou pûdou, ãasto fosilní tzv. terra fusca, mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum) s acidofilními druhy, napfi. s kostfiavou ovãí (Festuca ovina), a souborem druhû, které indikují jílovité nepropustné pûdy, k nimï patfií mochna bílá (Potentilla alba), srpice barvífiská (Serratula tinctoria), bukvice lékafiská (Betonica officinalis), svízel severní (Galium boreale) apod. Z pfiirozen ch lesních spoleãenstev jsou nejroz ífienûj í habrové doubravy (Melampyro nemorosi-carpinetum) sv skytem ãetn ch vzácnûj ích druhû rostlin, jako je napfi. lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník velkokvût Na svazích Císafiské rokle se stfiídá mozaika teplomiln ch dfievin jako je jefiáb muk (Sorbus aria) ajalovec obecn (Juniperus communis) sdruhy teplomiln ch lemû, napfi. tfiemdavou bílou (Dictamnus albus). a 3 V znamnou dfievinou âeského krasu je () dub ipák (Quercus pubescens) a (3) jefiáb bfiek (Sorbus torminalis). 4 Kapradina podmrvka jiïní (Notholaena marantae) roste na pikritov ch skalkách u obce Lety- -Rovina. CHKO CK 65 3 4
Stfiední âechy 3 CHKO âesk kras je v znamnou lokalitou pro ãeleì Orchidaceae. Napfi.: Rudohlávek jehlancovit (Anacamptis pyramidalis) roste v âechách pouze na Karl tejnsku, dal í lokality jsou aï na jihov chodní Moravû. Prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina) je v âeském krasu druhem nevápencov ch substrátû; nalezneme jej ve formû se Ïlut mi nebo vzácnûji s fialov mi kvûty. 3 Na vápencov ch skalách v údolí Berounky se uchytí na mûlk ch pûdách spoleãenstva skalní stepi se seselem siv m (Seseli osseum) vpo- pfiedí. (Melittis melissophyllum), orlíãek obecn (Aquilegia vulgaris), l kovec jedovat (Daphne mezereum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), o. dlouholistá (C. longifolia), kru tík irolist (Epipactis helleborine), na kysel ch podkladech prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina) a vemeník dvoulist (Platanthera bifolia). V chránûn ch územích Karl tejn a Karlické údolí se v nepoãetn ch populacích vyskytuje i zvonovec liliolist (Adenophora liliifolia). V komplexu vrchû Mramor a amor roste vstavaã muïsk (Orchis mascula). Lokálnû se na vhodn ch lokalitách vyskytuje silnû ohroïen kru tík rûïkat (Epipactis muelleri) a ohroïen k. tmavoãerven (E. atrorubens), jako napfi. v navrhovaném chránûném území Na Voskopû. Plo nû mnohem men í jsou zbytky vápnomiln ch buãin (Cephalanthero- -Fagenion) s charakteristick m v skytem okrotice ãervené (Cephalanthera rubra). V tûchto lesích buk pfiirozenû sestupuje do nejniï ích nadmofisk ch v ek ve stfiedních âechách. Na strm ch svazích s hrubou pohyblivou sutí roste javor mléã (Acer platanoides) a j. klen (A. pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), v podrostu líska (Corylus avellana), bez ãern (Sambucus nigra), srstka angre t (Ribes uvacrispa) a v znamn druh sutí rybíz alpínsk (Ribes alpinum). Na tyto suèové svahy ãasto navazují dna roklí, kde pfievládá javor klen a javor mléã s lípou malolistou (Tilia cordata) anûkdy s vtrou en m bukem. Nápadn je v nich pfiedev ím jarní aspekt v podrostu s dymnivkami (Corydalis cava, C. intermedia, C. solida), jaterníkem trojlaloãn m (Hepatica nobilis), orsejem jarním (Ficaria bulbifera), kyãelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), pitulníkem Ïlut m (Galeobdolon luteum) a vzácnûji s omûjem vlãím (Aconitum vulparia). Ojedinûle se tu vyskytuje omûj pestr (Aconitum variegatum) mezi Hostimí a Sv. Janem a zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides) na Vo kovû. Pozoruhodn je v skyt druhû kvûteny skal a skalních stepí ve dvou extrémních podobách, jednak kvûteny oslunûn ch vápencov ch a diabasov ch skal a skalních stupàû s nevyvinut mi pûdami (Alysso-Festucion, Helianthemo cani-festucion pallentis), jednak kvûteny stinn ch vápencov ch skalnat ch srázû (Seslerio-Festucion). Strmé, pfiedev ím k jihu orientované skalní stûny hostí z nápadn ch a dnes vût inou ohroïen ch druhû napfi. koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kosatec bezlist (Iris aphylla), chrpu chlumní (Cyanus triumfettii), tafiici skalní (Aurinia saxatilis), vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa), bûlozáfiku liliovitou (Anthericum liliago), lociku vytrvalou (Lactuca perennis), 66 CHKO CK
svízel siv (Galium glaucum), sesel siv (Seseli osseum) a dal í. Vlhãí a stinné vápencové stûny a srázy poskytly útoãi tû druhûm s optimem roz ífiení v evropsk ch horách. Pro tato spoleãenstva je charakteristick v skyt pûchavy vápnomilné (Sesleria albicans), lomikamene vïdyïivého (Saxifraga paniculata), l. trsnatého (S. rosacea), dvoj títku hladkoplodého (Biscutella laevigata) ahvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus). Druhovû bohatá spoleãenstva pûchavy vápnomilné s devaterníãkem ed m a penízkem horsk m (Thlaspi montanum) nebo spoleãenstva kostfiavy walliské (Festucion valesiacae) na hlub ích rendzinov ch pûdách mají své klasické lokality v dne ní národní pfiírodní rezervaci Karl tejn. Na pikritov ch v chozech u obce Lety-Rovina byly v nedávné dobû objeveny pozoruhodné porosty skalních stepí svazu Asplenion serpentini se sleziníkem hadcov m (Asplenium cuneifolium) a kriticky ohroïenou podmrvkou jiïní (Notholaena marantae), která byla na území âeské republiky dosud známá pouze z hadcové skalní stepi u Mohelna na jihozápadní Moravû. Vzhledem k propustn m horninám a pûdám se v âeském krasu nevyvinula rozsáhlej í mokfiadní spoleãenstva. Podél fieky Berounky rostou pobfieïní spoleãenstva s chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea) a stále se rozrûstající porosty vrb, pfieváïnû stromov ch vrb kfiehk ch a vrb bíl ch. Roz ífiená je tu mimo jiné rukev obojïivelná (Rorippa amphibia), ojedinûle se vyskytla skfiípina kofienující (Scirpus radicans). Podrobnûji byly sledovány zmûny v roz ífiení melu okoliãnatého (Butomus umbellatus) a pfiímo v fiece je hojn stolístek klasnat (Myriophyllum spicatum). Podél nûkter ch ir ích údolí kultivovan ch potokû, napfi. v Radotínském údolí, vznikly kosením blatouchové louky (Calthion), které bez péãe zarûstají vysok mi bylinami. Pramenné vápnité mokfiady v jihozápadní ãásti âeského krasu byly ve. polovinû 0. století témûfi úplnû vysu eny. DÛleÏit m biotopem jsou dnes umûlé vodní nádrïe, kde se vyskytují mnohé vodní a mokfiadní druhy. Na rybníku Obora u Litnû (nejvût í vodní nádrï v CHKO) byl zaznamenán napfi. rozrazil pobfieïní (Veronica catenata), u rybníka v Kornû zase tajniãka r Ïovitá (Leersia oryzoides), v malém rybníãku na Kodû rostou mechy Fontinalis antipyretica a Platyhypnidium riparioides. Nejãastûj ími spoleãenstvy v rybnících jsou Lemnetum minoris, Typhetum latifoliae, Phragmitetum communis a Sparganietum erecti. Vedle cévnat ch rostlin je âesk kras znám pfiedev ím v skytem mnoha druhû hub. Travinné xerotermní porosty jsou v znaãné v skytem ãetn ch druhû bfiichatek, porosty lesostepí a teplomilné doubravy v skytem lan ÏÛ, nûkter ch hub smrïovit ch i více druhy peãárek a bedel. Mezi jin mi druhy tu lze nezfiídka nalézt napfi. ohroïen hfiib satan (Boletus satanas) a h. královsk (B. regius). SuÈové lesy a buãiny naproti tomu charakterizuje mnoïství dfievních hub. V posledních letech zde byly studovány také hlenky. Podrobn v zkum odhalil fiadu druhû, které do té doby nebyly z území na eho státu známé, jako jsou napfi. Arcyria major, Hemitrichia calyculata ãi Paradiacheopsis solitaria. Zajímavé jsou i v skyty fias, li ejníkû a pfiedev ím vápnomiln ch mechorostû. Bryoflóra území vzhledem k pestrosti stanovi È i vzhledem k obecnû vût í druhové bohatosti mechorostû na vápencovém podkladû ãiní kolem 337 druhû (60 játrovek, hlevíky a 75 mechû). Z tohoto poãtu patfií témûfi ãtvrtina mezi ohroïené druhy, napfi. klaminka tupolistá (Anomodon rugelii), krondlovka zelená (Fissidens viridulus), dûrkavka tlustoïeberná (Grimmia teretinervis), zobanitka smûstnaná (Rhynchostegium confertum) a kápûnka (Seligeria calcarea). Na v slunn ch skalách a stepích jsou CHKO âesk kras Hfiib královsk (Boletus regius), druh popsan v polovinû 9. stol. ze stfiedních âech. Vzácn teplomiln druh, nápadnû zbarven. CHKO âesk kras je v znamnou lokalitou pro ãeleì Orchidaceae. Napfi.: Okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia) je nejvzácnûj- ím ze tfií druhû okrotic rostoucích ve stfiedních âechách. 3 Vstavaã kukaãka (Orchis morio) dosud v âeském krasu roste na seãené louce nedaleko Mofiinky. 4 Vstavaã muïsk (Orchis mascula) se ve stfiedních âechách v souãasnosti vyskytuje jen na jediné lokalitû v âeském krasu nedaleko Litnû. CHKO CK 3 67 3 4
Stfiední âechy V âeském krasu roste fiada druhû se subkontinentálním roz- ífiením, napfi. zvonovec liliolist (Adenophora liliifolia). K subkontinentálním druhûm patfií téï locika vytrvalá (Lactuca perennis). 3 MuchomÛrka císafika (Amanita caesarea), velmi vzácná lupenatá houba listnat ch lesû nejteplej ích území, dnes v âechách vymírající. Stfiedozemní element. 4 P chavka závojová (Lycoperdon mammiforme), zfiídka se vyskytující bfiichatkovitá houba typická pro listnaté lesy, nápadná strupovit mi vloãkami na povrchu plodnice. 5 Ryzec citronov (Lactarius citriolens), typická lupenatá houba dubohabrov ch lesû na vápencích. 3 4 5 ãasto zastoupeny druhy submediteránní, napfi. mozolka vonná (Mannia fragrans), tfiásnatka upinatá (Crossidium squamiferum), pározub bledoïlut (Didymodon luridus), krasatka pfieslenitá (Eucladium verticillatum), dûrkavka istrijská (Grimmia tergestina), bokoplodka kostrbatá (Pleurochaete squarrosa) nebo termovka hustá (Weissia condensa). Na zastínûn ch skalách a sutích se mezi jin mi nachází i ohroïená vápnomilka pfieru ovaná (Pedinophyllum interruptum), podhofianka lesklá (Porella arboris-vitae), klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius), hájovka Vaucherova (Cirriphyllum tommasinii), pározub zproh ban (Didymodon sinuosus), trnûnka tlustoïeberná (Eurhynchium crassinervium), t. aksamitová (E. flotowianum), krondlovka nejmen í (Fissidens gracilifolius) a úzkolistec tíhl (Rhynchostegiella tenella). Zajímav m fenoménem jsou spoleãenstva travertinov ch kaskád, kde se mechorosty podílejí jako Ïivá sloïka na jejich stavbû. Nacházíme zde druhy jako hruboïebrec promûnliv (Palustriella commutata), pobfieïnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia), prutník hvûzdovit (Bryum pseudotriquetrum) nebo krasatka pfieslenitá (Eucladium verticillatum). Pro svou pestrost a ojedinûlost byl âesk kras odedávna klasick m místem rozvíjejícího se botanického v zkumu. Byla zde napfi. pro vûdu popsána fiada nov ch rostlinn ch druhû. Z vy ích rostlin je to napfi. rozrazil zubat (Veronica dentata) a kavyl IvanÛv (Stipa joannis). V první polovinû 0. století se âesk kras stal u nás kolébkou rostlinné sociologie. Studie pfiírodních pomûrû Velké hory, organizovaná ve 40. letech J. Klikou, byla první kolektivní studií pfiírodovûdcû rûzn ch oborû v âechách. Ve druhé polovinû 0. století zde byla mimo jiné uskuteãnûna i rozsáhlá studie sukcesního zarûstání opu tûn ch polí, organizovaná t mem geobotanikû Karlovy univerzity v Praze. Pfies znaãné mnoïství nashromáïdûn ch poznatkû v ak ucelené a kritické zpracování kvûteny i vegetace dosud chybí. Zvífiena âeského krasu je stejnû bohatá a pozoruhodná jako rostlinstvo. Fauna obratlovcû je celkem shodná s obratlovci jin ch ãástí stfiedních âech. Dlouhodob tlak ãlovûka ji ochudil o druhy citlivé na kultivaci krajiny. Ve srovnání s Kfiivoklátskem zde z velk ch savcû chybí pouze jelen evropsk (Cervus elaphus). S ohledem na vzácnost odpovídajících biotopû je zde chudá zvífiena vodní a mokfiadní, zato bohat je v skyt letounû. Vrápenci a netop fii 68 CHKO CK 4
mají úzk vztah ke zvlá tním podmínkám krasu a lze jich zde zastihnout okolo ãtrnácti druhû. Mezi bûïné druhy patfií netop r ãern (Barbastella barbastellus), n. vodní (Myotis daubentonii), n. velk (M. myotis), n. fiasnat (M. nattereri), n. u at (Plecotus auritus) an. dlouhouch (P. austriacus) a n. veãerní (Eptesicus serotinus). Byl zde prokázán i zimní v skyt n. pestrého (Vespertilio murinus). Za zmínku téï stojí vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros), jehoï poãetní stavy pomalu opût stoupají. Jako raritu z âeského krasu lze zmínit i jedin nález vrápence velkého (Rhinolophus ferrumequinum) na území âech a v skyt netop ra parkového (Pipistrellus nathusii). V poslední dobû v CHKO byla nalezena letní kolonie netop ra severního (Eptesicus nilssonii). Snad ãastûji neï v okolní krajinû je moïné se zde setkat s jezevcem lesním (Meles meles) a kunou skalní (Martes foina), ãlenité prostfiedí opu tûn ch lomû velice vyhovuje li ce obecné (Vulpes vulpes). Pfiedev ím jezevec umí pro své nory vyuïívat i drobné krasové dutiny a obûma druhûm vyhovuje ãlenit ráz vápencov ch kopcû. Z velk ch savcû se v posledních letech stalo trval m obyvatelem lesních ãástí prase divoké (Sus scrofa). Jeho hojnûj í v skyt mûïe pfiedstavovat nebezpeãí pro nûkteré druhy vzácnûj ích rostlin, které po kozuje rytím. Z hmyzoïravcû v CHKO stojí za zmínku oba druhy jeïkû (j. západní Erinaceus europaeus a j. v chodní E. concolor) a v skyt rejska malého (Sorex minutus) i bûlozubky edé (Crocidura suaveolens), která je bûïn m druhem zvlá tû na stanovi tích lesostepního charakteru. Z hlodavcû zasluhuje pozornost pl ík lískov (Muscardinus avellanarius) a plch velk (Glis glis). Také byl prokázán v skyt hrabo e mokfiadního (Microtus agrestis) v Karlickém údolí. Mezi nejvût í vzácnosti patfií pûvodní populace sysla obecného (Spermophilus citellus) na loukách u Lodûnic. V posledních letech se do âeského krasu dostal pûvodem asijsk psík m valovit (Nyctereutes procyonoides), z farem utekl norek americk (Mustela vison), nepûvodní tu je i danûk skvrnit (Dama dama) amuflon (Ovis musimon). Ptaãí fauna je díky bohat m hnízdním pfiíleïitostem patrnû poãetnûj í neï v sousedních oblastech, zejména pokud jde o pûvce. PfievaÏují zde lesní druhy, z nichï nejv znamnûj í je datel ãern (Dryocopus martius), lejsek mal (Ficedula parva), skfiivan lesní (Lullula arborea), vãelojed lesní (Pernis apivorus) a holub doupàák (Columba oenas). Vzácnû zde hnízdí také ostfiíï lesní (Falco subbuteo). Ze stepních ptákû je potfieba jmenovat pfiedev ím kfiepelku polní (Coturnix coturnix), pûnici vla skou 3 CHKO âesk kras 4 Vrápenec velk (Rhinolophus ferrumequinum) byl v âechách raritnû zji tûn pouze v âeském Krasu. OstfiíÏ lesní (Falco subbuteo) u nás vzácnû hnízdí, vyhovuje mu otevfiená krajina s lesíky a okraje lesû. 3 Kfiepelka polní (Coturnix coturnix) je pûvodnû stepní druh, kter si na el náhradní prostfiedí v zemûdûlské krajinû. 4 âmelák zahradní (Bombus hortorum) je dosti roz ífien m druhem zahrad a lesních okrajû. CHKO CK 5 69
Stfiední âechy Bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe) Ïije na otevfien ch plochách s fiídkou vegetací. Zastínûné skalní partie s v skytem Ïivné rostliny lomikamene vïdyïivého (Saxifraga paniculata) jsou biotopem pfiedivky Kessleria alpicella, památného druhu s tûïi - tûm roz ífiení v horsk ch oblastech, jehoï izolovan v skyt v âeském krasu je unikátní. (Sylvia nisoria) a ojedinûlé zahnízdûní dudka chocholatého (Upupa epops) poblíï anova kouta. Z ptákû ob vajících skály je v znamná pfiedev ím kavka obecná (Corvus monedula), v r velk (Bubo bubo), pozoruhodné je obãasné zahnízdûní bûlofiita edého (Oenanthe oenanthe) a za zmínku také stojí kaïdoroãní zimní v skyt zedníãka skalního (Tichodroma muraria) pfiedev ím v lomu na Chlumu. Do roku 999 byly v CHKO âesk kras pozorovány 74 druhy ptákû, z toho 5 druhû v CHKO hnízdilo a u 7 druhû bylo hnízdûní pravdûpodobné. Nûkteré zde dfiíve hnízdící druhy vymizely sokol stûhovav (Falco peregrinus), jefiábek lesní (Bonasa bonasia), tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus), tetfiívek obecn (T. tetrix), mandelík hajní (Coracias garrulus), skalník zpûvn (Monticola saxatilis), Ïluva hajní (Oriolus oriolus), oba druhy bramborníãkû (rod Saxicola), strnad luãní (Miliaria calandra) a s. zahradní (Emberiza hortulana) a pomûrnû nedávno i chocholou obecn (Galerida cristata). Zajímaví jsou plazi a obojïivelníci, zejména ãastûj í v skyt uïovky hladké (Coronella austriaca) a pfii Berounce a Kaãáku (Lodûnice) uïovky podplamaté (Natrix tessellata) i u. obojkové (N. natrix). âastá je je tûrka obecná (Lacerta agilis) a slep kfiehk (Anguis fragilis). Na jediné souãasné lokalitû se v CHKO vyskytuje i je tûrka zelená (Lacerta viridis), a to v území s nevápencov m podkladem. Její v skyt pfiedstavuje z biogeografického hlediska propojení mezi znám m roz ífiením na Kfiivoklátsku a ve stfiedním Povltaví. Z obojïivelníkû se i pfies silné zneãi tûní vod vyskytuje mlok skvrnit (Salamandra salamandra), ãolek obecn (Triturus vulgaris), ã. velk (T. cristatus) a ojedinûle i ã. horsk (T. alpestris). Bezocasí obojïivelníci jsou zastoupeni 7 aï 8 druhy, z nichï kuàka obecná (Bombina bombina) pravdûpodobnû jiï vymizela. Mezi nejv znamnûj í patfií silná populace skokana skfiehotavého (Rana ridibunda) v údolí Berounky a vcelku poãetné populace ropuchy obecné a zelené (Bufo bufo a B. viridis). Malá pfieïívající populace rosniãky zelené (Hyla arborea) v posledních letech jiï nebyla potvrzena. V poslední dobû se zaãíná ífiit na mnohé dfiíve neznámé lokality skokan tíhl (Rana dalmatina), kdeïto druh druh hnûdého skokana, s. hnûd (R. temporaria), je zase naopak na ústupu. Rybí fauna je pomûrnû bohatá pfiedev ím v potoce Kaãáku (Lodûnice). Vroce 989 pfii odlovu agregátem pod Hostimí zde bylo zji tûno 9 druhû ryb, mezi nimi i úhofi (Anguilla anguilla) a vranka obecná (Cottus gobio). Mnohem bohat í, ale v raznû ménû prozkoumaná je fauna bezobratl ch. Dobfie prostudované skupiny (mûkk i, mot li, nûkteré ãeledi broukû) prokazují sloïením svého druhového spektra v jimeãnost oblasti. Mnohé teplomilné druhy zde dosahují hraniãních bodû svého roz ífiení a nûkteré druhy tu mají i jediné známé v skyty na území âeské republiky. Zvlá È úzk vztah k vápencovému podkladu mají mûkk i. Vedle hojného a i jinde roz ífieného hlem Ïdû zahradního (Helix pomatia) a nápadnû zbarvené páskovky Ïíhané (Cepaea vindobonensis) se zde vyskytuje více neï 00 vût inou drobn ch a nená- 60 CHKO CK 6
padn ch druhû. KuÏelovka skalní (Pyramidula pusilla) má v âeském krasu jedinou oblast v skytu v âechách. Ovsenka skalní (Chondrina avenacea) je známá v celé âeské republice jen odsud. V znamn je i neoendemit vfietenka lesklá (Bulgarica nitidosa), kter dále Ïije i v sousedním Kfiivoklátsku. Pokud jde o hmyz, objevují se zde v znaãné druhy lesostepí, xerotermních trávníkû a skalních stepí s bohatou kvûtenou. Jde o teplomilné a suchomilné druhy roz ífiené jinak hlavnû v jiïní a jihov chodní Evropû. Nûkteré skupiny hmyzu jsou zde vázány na specifická stanovi tû, napfi. na kamenité sutû, vápencové skály, vût í mnoïství lesní opadanky a humusu, ztrouchnivûlé dfievo apod. Do této skupiny patfií mimo jiné draví brouci, napfi. stfievlíkovití a drabãíkovití. Z v znaãnûj ích xerotermních stfievlíkovit ch druhû v území Ïije stfievlíãek Notiophilus germinyi, nalézan v okolí Karl tejna, Srbska a v Radotínském údolí, dále noãní druh Bradycellus verbasci Ïijící na kofienech rostlin, zdruhû svûtl ch lesû a kfiovinat ch strání je pozoruhodn napfi. stfievlíãek Molops elatus. Pestfie ãernooranïovû zbarven je lesostepní stfievlíãek Lebia cruxminor, v území dosud zji tûn jen na vrchu StráÏi tû. Jiné skupiny hmyzu jsou vázány na urãité druhy rostlin a nûkteré z nich pouze na jedin druh Ïivné rostliny. Z broukû jsou to pfiedev ím mandelinky, tesafiíci, nosatci a kûrovci. Dosti roz ífien je v âeském krasu potemník Platydema violaceum, povaïovan na území âech za vzácného brouka. Tradici má v âeském krasu prûzkum mot lû. Podle souãasn ch znalostí jde o mimofiádnû bohaté území, z nûhoï je doposud známo pfies 800 mot lích druhû. Vedle mnoha nenápadn ch a ãasto obtíïnû rozli iteln ch druhû zde Ïijí i velcí, nápadnû zbarvení mot li, jako napfi. otakárek fenyklov (Papilio machaon), o. ovocn (Iphiclides podalirius), batolec duhov (Apatura iris), bûlopásci, baboãky, martináãi, okáãi, perleèovci a dal í. Je tû pfied nûkolika lety se tu na více lokalitách vyskytoval ustupující okáã skalní (Chazara briseis), kter byl v roce 004 potvrzen pouze na skalních stepích Kot zu u Konûprus. ada druhû mot lû má na území âeského krasu jediné známé v skyti tû v âechách, pfiípadnû i v celé âeské republice (uvést je moïno napfi. pfiedivku Kessleria alpicella, zavíjeãe Pyrausta castalis ãi píìalku Entephria nobiliaria). RovnûÏ z poãetného fiádu blanokfiídl ch se v âeském krasu vyskytuje mnoho druhû vázan ch na xerotermní nelesní stanovi tû a jinde v âechách mnohdy neznám ch. Jsou to pfiedev ím nûkteré druhy samotáfisk ch vãel, ãmelákû, vos, hrabalek, kutilek, zlatûnek, lumkû, lumãíkû a mravencû. Podobnû je tomu s ãetn mi druhy obrovského fiádu dvoukfiídl ch. Z ostatních skupin hmyzu zde mimo jiné Ïijí v znaãné druhy saranãí a kobylek, plo tic a kfiísû. Na pfiíhodn ch stanovi tích se zde roztrou enû vyskytuje ploskoroh pestr (Libelloides macaronius), kriticky ohroïen zástupce z fiádu síèokfiídl ch. Zhruba pfied 80 000 lety poprvé zavítal do míst, kter m dnes fiíkáme âesk kras, tehdej í typ ãlovûka. Tehdy zaãala dlouhá a od 5. tisíciletí pfi. n. l. pak témûfi nepfietrïitá pfiítomnost lidí nejen v tomto prostoru, ale i v jeho bezprostfiedním okolí. âlovûk zapoãal vyuïívat bohatosti zdej í krajiny pro lov, sbûraãství a od mlad í doby kamenné navíc je tû pro pastevectví azemûdûlství. S rozvojem a zmûnami ve spoleãnosti zaãalo docházet k ãím dál vût ímu ovlivàování v voje pfiírody a krajiny. V obdobích, kdy byla budována hradi tû a roz ífiila se v roba kovû, pfiedev ím bronzu a pozdûji také Ïeleza, docházelo k postupnému od stfiední doby bronzové po ãasn latén k prudkému odlesàování. Otevfiené bezlesé plochy byly vyuïívány k chovu ovcí a koz, zakládání dal ích osad a polí. Z hlediska archeologického jde o de- CHKO âesk kras Zavíjeã Pyrausta castalis pfiedstavuje jihoevropsk element, jehoï izolovan reliktní v skyt vâeské kotlinû je jedineãn. Cikáda trnková (Cicadivetta tibialis) je z âech známá jenom zradotínského údolí. CHKO CK 7 6
Stfiední âechy Dûravá jeskynû, magdalénská rytina kozoroha (podle Fridrich- -Sklenáfi 976). sítky lokalit ãasto leïících uvnitfi maloplo n ch chránûn ch území v rámci CHKO s celorepublikov m nebo i evropsk m v znamem. Specifikem tohoto prostoru je vyuïívání jeskyní v rûzn ch obdobích od paleolitu aï po stfiedovûk. Mezi v znamné lokality leïící v CHKO, ale mimo pfiírodní rezervace, patfií nejvy í bod âeského krasu, vrch Bacín (498,9 m n. m.) severnû od obce Vinafiice. V krasov ch puklinách byly uskuteãnûny nálezy stfiedního paleolitu, mezolitu, kultury se ÀÛrovou keramikou a pozdní doby bronzové kultury knovízské a zji tûny lidské kosti provázené nálezy keramiky star í doby Ïelezné. Volné plochy pod ir m nebem byly nûkolikanásobnû vyuïívány od pravûku do souãasnosti. Mimo nálezû shodn ch s nálezy v puklinách byly navíc objeveny doklady pozdního paleolitu, eneolitu, raného stfiedovûku a novovûku. Jinou v znamnou lokalitou je hradi tû na vrchu Stfievíc v nadmofiské v ce 330 385 m s traèov m názvem Na Brdláku. Valové opevnûní na jiïní stranû je dochováno v remízku a v lese ve formû volnû spadan ch kamenû. Na poli je patrná terénní vlna. Dal í skupina nálezû je známa z intravilánu obce Korno, kde jsou nálezy z mlad í doby bronzové a stfiedovûku (tvrz), z katastru obce Konûprusy (pozdní doba bronzová), z Kosofie osídlení kulturou lineární keramiky, mladé a pozdní doby bronzové a laténu. Vprvních stoletích na eho letopoãtu osídlení z dosud neobjasnûn ch dûvodû doãasnû ustoupilo. Dal í doklady osídlení âeského krasu jsou uvnitfi historick ch jader obcí. Písemné zmínky pocházejí pfieváïnû z. a. století. Na poãátku historické doby patfiilo zalesnûné a málo osídlené území k rozsáhlé lovecké oblasti ãesk ch kníïat. Jedním z jeho správních stfiedisek byl pfiemyslovsk hrad Tetín, ze kterého se do dne ní doby dochovaly jen pozdûj- í kostely uprostfied b valého valového opevnûní. Dnes na území CHKO Ïije asi devût tisíc trvale bydlících obyvatel. Celková hustota zalidnûní je asi 70 osob na km. Oblast je z hlediska regionálních vztahû vázaná na hlavní mûsto Prahu, které leïí za její v chodní hranicí. Území má venkovsk charakter. Nachází se zde fiada v znamn ch kulturních památek. Jednou z nich je klá terní soubor ve Svatém Janu pod Skalou, kter pfiipomíná nejstar ího poustevníka v âechách, sv. Ivana. V sostné postavení v krajinû âeského krasu má hrad Karl tejn, kter patfií k unikátním svûtov m umûleck m památkám a je rovnûï vyhledávanou turistickou atrakcí. Území CHKO je rozdûleno do ãtyfi zón odstupàované ochrany pfiírody. Vprvní, nejcennûj í zónû je asi 800 ha lesû a 6 ha pozemkû ze zemûdûlského pûdního fondu. V dal ích zónách podíl plochy lesû rychle klesá. Je pozoruhodné, Ïe pro CHKO âesk kras je v souãasnosti typické nedostateãné mnoïství luk a pastvin pfievaïují totiï lesy a pole. Druh m scházejícím stanovi tûm jsou vodní plochy, jejich nedostatek je ale vlastnost charakteristická pro v echna stfiedoevropská krasová území. Lesy pokr vají 38 % plochy chránûné krajinné oblasti. Lesní tûïba v âeském krasu je nahodilá a provádí se pouze po kalamitách zpûsoben ch sérií such ch let. Lesy v CHKO jsou v pásmu ohroïení D a C. Do pásma D se fiadí lesní pozemky s porosty s nejniï ím imisním zatíïením, kde zhor ení zdravotního stavu zatím nelze definovat. Do pásma ohroïení C se fiadí lesní pozemky s porosty s imisním zatíïením, kdy u listnat ch porostû odumfie z celkového mnoïství 5 % stromû roãnû. Na témûfi celém území CHKO jsou 6 CHKO CK 8
ve smyslu zákona o myslivosti uznávané honitby. Myslivci peãují o zvûfi bûïn m zpûsobem. Je potfieba zamezit pfiísunûm a soustfieìování zvûfie, která není pfiirozen m prvkem tohoto území, podobnû jako pfiemnoïení prasete divokého. V znamn m ãinitelem ovlivàujícím uspofiádání krajiny âeského krasu je zemûdûlství. Plocha zemûdûlské pûdy zde ãiní 6 43 ha (asi polovina rozlohy CHKO), pfii zornûní asi 78 %. Do budoucna by se toto zornûní v zájmu ochrany pfiírody mûlo postupnû sniïovat. Území CHKO patfií mezi stfiednû úrodné oblasti âeské republiky, pfievaïuje v robní oblast bramboráfisko-p eniãná, okrajovû (okolí Mofiiny a Tfiebotova) i fiepafisko-jeãná. V souãasnosti v CHKO pûsobí nebo sem zãásti zasahuje 6 vût ích a nûkolik desítek men ích zemûdûlsk ch podnikû vãetnû soukrom ch zemûdûlcû a osob s ãásteãn m zdrojem pfiíjmû vzemûdûlství, z toho jsou dvû velká zemûdûlská druïstva (Mofiina, Byko t. ã. v likvidaci). Hlavními centry Ïivoãi né v roby v CHKO jsou MûÀany, dále Konûprusy, Srbsko a Tetín. V blízkosti hranice CHKO jsou velkokapacitní stáje v Kozolupech a v Litni. Chov skotu se postupnû pfieorientovává z mléãn ch na masná plemena a obnovuje se systém jejich pastevního odchovu. Zanikl m provozem, jehoï pozûstatky ov em v krajinû pfietrvávají, je velkokapacitní drûbeïárna vsedlci (Svat Jan pod Skalou), areál kravínû v Mofiinû a velkokapacitní vepfiín v Roblínû tûsnû za hranicí CHKO. Velmi v znamná je v CHKO âesk kras vodní eroze. Ze zemûdûlsk ch pûd CHKO je 60 % fiazeno k extrémnû eroznû ohroïen m (nad 7,5 t ha rok smyvu ornice). Pfiím mi v poãty byly urãeny smyvy ornice na 3 povodích vintervalu,5 5 t ha rok. Díky nerostn m zdrojûm se na území âeského krasu soustfiedí tûïební prûmysl. V CHKO se nalézá 9 schválen ch dob vacích lokalit, které zaujímají prostor 75 ha (asi 7 % z celkové plochy oblasti). Jedním z hlavních problémû tu je stfiet vysoké krajináfiské hodnoty krasového území s hospodáfisk mi zájmy na tûïbû a zpracování vápencû. V poslední dobû zde v ak do lo k fiadû technick ch i technologick ch opatfiení, a tedy k sníïení pûsobení negativních vlivû na Ïivotní prostfiedí. Nejvût í negativní vliv na Ïivotní prostfiedí âeského krasu mají imise produkované prûmyslov mi komplexy, zejména imise prachu a NO x. Koncentrace tûchto kodlivin bûïnû pfiesahují povolené limity a zpûsobují kody na vegetaci a sniïují Ïivotnost lesû. Pfii hodnocení úrovnû kvality Ïivotního prostfiedí v roce 989 bylo území âeské republiky rozdûleno do pûti tfiíd kvality. Prostfiedí vysoké úrovnû. tfiídy a prostfiedí vyhovující. tfiídy se na území âeského krasu nevyskytuje. Zastoupeny jsou tfiídy 3. a 5. prostfiedí rozporné a extrémnû naru ené. Vznik CHKO âesk kras zaruãuje ze své podstaty ochranu Ïivotního prostfiedí této jedineãné krajiny, snahu její správy omezit negativní pûsobení antropogenních ãinitelû a vytvofiit nejlep í podmínky pro dal í pfiirozen v voj pfiírody na tomto území. Dlouhodob m cílem ochrany pfiírody a krajiny je obnova ekologické stability a zabezpeãení trvale udrïitelného rozvoje celé CHKO. Je snaha o zachování tradiãní regionální venkovské architektury a sídelní struktury, ov em bez dal ího roz- ifiování. BIBLIOGRAFIE: 95, 08, 3, 44, 5, 6, 66, 68, 8, 04, 6, 50, 54, 6, 308, 39, 396, 44, 446, 454, 468, 477, 505, 508, 53, 56, 58, 56, 534, 56, 67, 745, 749, 760, 764, 798, 849, 85, 877, 89, 049, 05, 06, 63, 78, 30, 4, 43, 454, 546, 640 CHKO âesk kras anûv kout, magdalénská rytina konû (podle Vencl 995). CHKO CK 9 63