Jak se žilo v pravěku Mgr. Eva Tinková Mgr. Kateřina Hrbková Ilustrace: Jiří Petráček R www.computermedia.cz 1
Obsah Život člověka v pravěku Časová osa... 6 Starší doba kamenná Nejstarší paleolit... 8 Člověk zručný Homo habilis...10 Starší doba kamenná Starý paleolit...12 Člověk vzpřímený Homo erectus... 14 Starší doba kamenná Střední paleolit...16 Člověk moudrý Homo sapiens... 17 Člověk neandertálský Homo neanderthalis... 19 Starší doba kamenná Mladý a pozdní paleolit...20 Člověk dnešního typu Homo sapiens sapiens... 21 Střední doba kamenná Mezolit... 24 Mladší doba kamenná Neolit... 28 Doba měděná eneolit/chalkolit... 34 Doba bronzová...40 Doba železná...46 kvíz...54 4
Starší doba kamenná 40 000 8 000 let př. n. l. Mladý a pozdní paleolit Lovci mamutů, Věstonická venuše, nástěnné malby v jeskyních to vše patří do období mladého a pozdního paleolitu, tedy do závěrečné fáze doby kamenné, jejímž představitelem byl člověk dnešního typu Homo sapiens sapiens. Z nástěnných maleb se nepřímo dozvídáme, že člověk dnešního typu již důsledně dodržoval dělbu práce mezi muži a ženami ve znázorněných loveckých scénách chybějí ženy, lov byl tedy výhradně záležitostí mužů. Dále z maleb můžeme vyčíst, že ve výbavě lovců mamutů se objevily dvě nové zbraně harpuna a luk s šípy. Z dalších nálezů lze soudit, že své úkoly měly i ženy a děti. Ženy se staraly o domácnost, připravovaly pokrmy a vytvářely zásoby. Protože lidé už znali konzervační účinky sušení a uzení, mohli tímto způsobem uchovat přebytky masa a jiných potravin po dlouhou dobu. Děti nejčastěji chodily sbírat bobule a kořínky a vypomáhaly doma. Stále důležitější roli v životě člověka hrály náboženské rituály. Lidé věřili, že za přírodními jevy (bouřka, povodně, mrazy, sucha) stojí neviditelní duchové, a tak jim přinášeli různé dary, aby si je naklonili. Vznikla skupina lidí, kteří se na komunikaci s nadpřirozenými silami přímo specializovali šamani. Také obrazy, rytiny a sošky, které tehdejší lidé vytvořili, byly většinou náboženského charakteru a měly ovlivnit působení tajemných sil v přírodě. Dospívající děti se učily umění rodičů a členů kmene. 20
Člověk dnešního typu Homo sapiens sapiens Člověk dnešního typu nezískal své označení náhodou hodně se již podobal lidem naší doby. Měřil přibližně 170 180 centimetrů a vážil okolo 80 kilogramů. Také velikost jeho mozku je srovnatelná s mozkem naším, to znamená objem zhruba 1 600 cm 3 (něco přes 1,5 litrů) a jeho váha okolo 1,5 kilogramu. Oproti nám měl prakticky jen robustnější kosti a větší přední zuby. Člověk dnešního typu Homo sapiens sapiens 70 80 kg 170 180 cm Lovecké artefakty Ozdobou mužů-lovců byly náhrdelníky, vyrobené velmi často ze zubů a drápů jeskynního medvěda. Artefakt měl lovce chránit a dávat mu sílu zabitého zvířete. Obydlí I v mladém a pozdním paleolitu žili lidé spíše kočovným životem. Chaty z kostí velkých zvířat a kůlů se stavěly na místech, kde se tlupa mohla díky dostatku lovné zvěře zdržet delší dobu a kde v okolí nebyla žádná vhodná jeskyně. Střechu chaty tvořily kůže, podlaha bývala zahloubená pod úrovní terénu. Pokud se lidé stěhovali často za zvěří a budovali pouze přechodná tábořiště, používali stanovité chaty z kůží, které se daly přenášet z místa na místo. Kosti zvířat se používaly i k výrobě nástrojů typické bylo kostěné šídlo 21
Domestikace zvířat Prvotním účelem domestikace (zdomácnění) zvířat bylo uchovat maso co nejdéle, aby mohlo být zdrojem energie v době, kdy rostlinná potrava scházela tedy v zimě. Lidé proto přišli na to, že nejjednodušší je držet zvířata živá. Postupně si tak ochočili ovce, kozy, prasata i hovězí dobytek, přičemž vykrmené kusy zabíjeli v dobách hladu. V následující epoše eneolitu odhalili i další přínos zvířat ovce dávaly vlnu, krávy mléko, slepice vejce. Tím člověk získal další cenný zdroj potravy, který navíc nebyl závislý na roční době. Příze Z ovcí se získával především základní materiál pro tkaní vlna. Ostříhanou vlnu lidé nejprve dobře vyprali a poté rozčesali. Z chomáče vlny se pak odvíjela tenká vlákna, která se zakroucená namotávala na jednoduché dřevěné vřeténko. Příze sloužila především ke zhotovování oděvů. 1 2 Pečení chleba První těsto bylo velmi jednoduché a skládalo se pouze z vody a nahrubo namletých obilných zrn. Z těsta se tvarovaly nejčastěji placky, které se nechávaly upéct na rozžhavených kamenech okolo ohniště. Protože pečení na kamenech probíhalo pomalu, byly placky spíše tenčí. Tkaní Neolitický člověk si už dokázal sestavit primitivní tkalcovský stav. Mezi dvě dřeva napnul několik vláken příze (příze je ovčí vlna zpracovaná v tenké provázky) a těmito vlákny kolmo proplétal jiné vlákno. Tímto způsobem dokázal vyrobit poměrně velký textilní výrobek, který obvykle ještě barvil přírodními barvivy. Barviva získával ze všech částí rostlin květů, plodů, listů, kůry. Z těchto tkanin pak zhotovoval především oděv a obuv, ale i řadu dalších užitečných látkových předmětů (pokrývky, vaky apod.). 32 Teprve o několik tisíc let později lidé vynalezli pec, která umožňovala péct takřka v přímém ohni, a mohlo se tedy tvarovat i objemnější pečivo.
Keramika tvarování nádob...z ní se vymodelovaly potřebné nádoby... 3 vyschnutí keramiky... které se po zhotovení nechaly vyschnout na slunci... 2 Výroba keramiky V neolitu se také naplno rozvinulo zpracování hlíny. Lidé si všimli, že hlína s vodou po uschnutí tvrdne a po vypálení v ohni se dokonce stává velmi pevným materiálem, který se už ve vodě nerozpustí. Jako materiál k výrobě keramických nádob využíval člověk spraš druh hlíny, na níž si první zemědělci stavěli vět- šinu svých osad. Obzvlášť si dával zále- žet na nádobí, ze kterého se jedlo, hrubší byla keramika určená k vaření a sklado- vání potravin. hnětení hlíny Nejprve se z hlíny uhnětla dostatečně vláčná hmota... 1 Vypálení keramiky 4...a nakonec se dotvrda vypálily v ohni. Kultury V rámci jednotlivých, zejména mladších období pravěku vznikaly kulturní oblasti, které se od sebe lišily různými zvyky i uměním. V neolitu se tak například vyvinuly tři hlavní kultury, které získaly jméno podle vzhledu keramiky. Kultura s lineární keramikou Kultura s vypíchanou keramikou Lengyelská keramika Šperky Oblíbené byly v neolitu šperky z jantaru. Jantar je přeměněná pryskyřice jehličnatých stromů z období třetihor (před asi 65 až 2 miliony let). Stékající pryskyřice se hromadila v půdě, kde ztvrdla a díky nulové přítomnosti vzduchu zůstala v nezměněné podobě uchována miliony let. Pro svou výjimečnou krásu se v neolitu jantar stal oblíbeným materiálem pro výrobu náhrdelníků, náramků, přívěsků a dalších ozdob. Dnes jej nejčastěji známe jako zlatavý kámen, může však mít i jiný barevný odstín červený, černý, modrozelený, hnědý a řadu dalších. Archeologicky velmi cenné jsou kusy jantaru s fosilními pozůstatky hmyzu či rostlin. 333