OKRES OPAVA v mûna CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO
Ostravsko OKRES OPAVA Ploch povrch Vítkovské vrchoviny se zbytky krajinné struktury lesních lánov ch vsí. Uprostfied snímku obec Hofiej í Kunãice. Na pfiedcházející stranû: Údolí fieky Moravice u Jánsk ch Lázní. Území okresu Opava se nachází ve Slezsku v Moravskoslezském kraji pfii hranici s Polskem. Pohraniãní okres sousedí na západû s okresem Bruntál, s okresem Olomouc na jihozápadû, na jihu s okresy Nov Jiãín a Ostrava. K 3. 2. 200 mûl okres 8 68 obyvatel na plo e 44 km 2, tj. hustotu 80 obyvatel na km 2. Nejsevernûj í bod okresu se nachází na 50 03 58 s.. cca 0,5 km sv. od kóty 245,4 m n. m., asi,5 km SSV od obce Tfiebom v Hluãínské pahorkatinû, a nejjiïnûj í bod na 49 42 9 s.. v údolí fieky Odry u Spálovského ml na. Nejzápadnûj í bod okresu se nachází na 7 40 56 v. d. 0,6 km západnû od kóty 679,3 m n. m., cca,8 km ZJZ od obce Horní Guntramovice, a nejv chodnûj í bod na 8 7 37 v. d. v údolí fieky Odry, km SSV od obce Anto- ovice. Nejvy ím místem okresu je âervená hora (749,0 m n. m.) v Nízkém Jeseníku a nejniï í místo leïí v nivû fieky Odry (98,7 m n. m.) km SSV od Anto ovic. Z geologického hlediska se území okresu dûlí na dvû odli né ãásti, na západní, ve které na povrch vystupují zvrásnûné a rozlámané horniny moravskoslezské oblasti fundamentu âeského masivu, a na v chodní, která náleïí k opavské pánvi severní ãásti karpatské pfiedhlubnû vyplnûné miocénními a kvartérními horninami. Moravskoslezská oblast âeského masivu je tvofiena prekambrick m podkladem, na nûjï transgredují sedimenty devonu a spodního karbonu. Pokryvné útvary v této ãásti okresu jsou málo mocné a jsou tvofieny ostrûvky miocénních a kvartérních sedimentû. Hluboké podloïí opavské pánve tvofií kry karbonsk ch hornin. Kfiídové horniny jsou známé v jejich nadloïí jen z jediného vrtu u Hnûvo ic v Hluãínské pahorkatinû. Karpatskou pfiedhlubeà na území okresu vyplàují aï 600 m 234 OP 2
Okres Opava ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY mocné sedimenty spodního, stfiedního a svrchního badenu. Znaãné mocnosti v opavské pánvi dosahují také kvartérní sedimenty rûzn ch genetick ch typû, rozliãné litologie i stáfií, od starého pleistocénu aï do holocénu. Z nich nejvût í v znam mají sedimenty glaciální série elsterského a sálského zalednûní. Na povrchu opavské pánve tvofií témûfi souvisl pokryv spra ové hlíny. Pleistocénní aï holocenní tûrky tvofií spodní tûrkové souvrství pofiíãní nivy Opavy. Jejich mocnost kolísá mezi 3 a 5 m. Na nich leïí holocenní souvrství povodàov ch hlín o mocnosti kolem 2 m. Z regionálnû geomorfologického hlediska patfií západní ãást okresu do provincie âeská vysoãina, do celku Nízk Jeseník. Plochá vrchovina Nízkého Jeseníku je vyvinuta na spodnokarbonsk ch zvrásnûn ch a rozláman ch sedimentech fundamentu âeské vysoãiny. Na vrcholech a rozvodích jsou zachovány zbytky holoroviny. Okraje rozfiezávají hluboká, zãásti pfiedbadenská fiíãní údolí. Z podcelkû Nízkého Jeseníku zasahuje do nejzápadnûj í ãásti okresu v bûïek Doma ovské vrchoviny s nejvy ím bodem okresu âervenou horou (749,0 m n. m.). Povrch této ãlenité vrchoviny má stfiední nadmofiskou v ku 547 m. Rozsáhlá jiïní ãást náleïí OP 3 235
Ostravsko KRAJINN POKRYV podcelku Vítkovská vrchovina ve v chodní ãásti Nízkého Jeseníku. Její povrch má stfiední nadmofiskou v ku 429 m. Na zarovnan ch spodnokarbonsk ch drobách a bfiidlicích se nacházejí ãetné denudaãní zbytky badensk ch sedimentû (v údolích) a usazenin pleistocénního pevninského ledovce. Hluboká údolí Odry a Moravice vytváfiejí ve vrchovinû ãetné zaklesnuté meandry. Styk severního okraje Vítkovské vrchoviny a opavské pánve je tektonick. eka Opava proráïí pod Dûhylovem v chodní cíp vrchoviny prûlomov m údolím do Ostravské pánve. Do severní ãásti okresu zasahuje podcelek Stûbofiické pahorkatiny. Její povrch má stfiední nadmofiskou v ku 332 m. Povrch této kerné pahorkatiny je ve v chodní ãásti pokryt spra ov mi hlínami. V chodní ãást okresu náleïí k provincii Stfiedoevropská níïina, k soustavû Stfiedopolské níïiny; na na em území je to epiplatformní Slezská níïina. Z ní na území okresu zasahuje celek Opavská pahorkatina na sedimentech opavské pánve v karpatské pfiedhlubni. Opavská pahorkatina se dále dûlí na podcelek Poopavská níïina pfii úpatí Nízkého Jeseníku a podcelek Hluãínská pahorkatina pfii hranici s Polskem. Poopavská níïina je rovina, jejíï periglaciální georeliéf na pleistocénních sedimentech leïí ve stfiední nadmofiské v ce 26 m. Její osou je iroká opavsko-moravická niva. Pfii hranici s Polskem leïí podcelek Hluãínská pahorkatina, plochá níïinná pahorkatina o stfiední nadmofiské v ce 259 m. Její georeliéf byl ovlivnûn jednak neotektonick mi kern mi pohyby, jednak preglaciálními fluviálními pochody. Pliocenní a pleistocénní fiíãní síè byla pohfibena sedimenty elsterského a sálského zalednûní, které vtiskly akumulaãnímu povrchu pahorkatinn ráz se spodními a náporov mi morénami. V období posledního (viselského) zalednûní georeliéf dotvofiily kryogenní 236 OP 4
Okres Opava pochody v pfiítomnosti dlouhodobû zmrzlé pûdy. Do v chodní ãásti okresu zasahuje mal v bûïek Ostravské pánve. Nejstar í tvary georeliéfu se vyskytují v Nízkém Jeseníku. Povrch platformy vzniklé varisk m vrásnûním byl jiï v permu zarovnán v povariskou parovinu. Tektonické pohyby spojené s poãátkem alpínského vrásnûní vedly k transgresi kfiídového mofie, jehoï sedimenty byly nalezeny ve vrtu u Hnûvo ic a ke zvlnûní a rozlámání povariské paroviny. Koncem kfiídy zaãal vznikat paleogenní zarovnan povrch, na nûmï se vytvofiily mocné vrstvy tropick ch zvûtralin. Odnosem zvûtralin vznikly plo iny holoroviny (etchplénu), které dnes nacházíme v Nízkém Jeseníku spolu s hlubok mi pfiedbadensk mi údolími. V souvislosti se t rskou fází alpínského vrásnûní do lo ve spodním miocénu ke kern m pohybûm, které vedly jednak ke zdvihu Nízkého Jeseníku, jednak k poklesu ker a vzniku opavské pánve s v plní miocenních mofisk ch sedimentû. Radiální tektonické pohyby v âeské vysoãinû byly v neogénu doprovázeny vulkanickou ãinností. Neovulkanity byly zji tûny na Kamenné hofie (30,7 m n. m.) u Otic, na HÛrce (355,2 m n. m.) u templovce a severnû od Kobefiic. V pleistocénu ledovce elsterského a sálského zalednûní pokryly Opavskou pahorkatinu a zasáhly aï do okraje Nízkého Jeseníku. V poslední dobû ledové území leïelo v periglaciální oblasti s dlouhodobû zmrzlou pûdou a kryogenními pochody, které zejména v Opavské pahorkatinû vytvofiily typické tvary periglaciálního georeliéfu. Z holocénu pocházejí antropogenní tvary, zejména tûïební a agrární. Okres Opava se podle Quitta, E., 97, nachází prakticky cel v mírnû teplé klimatické oblasti. Jsou v ní zastoupeny témûfi v echny její teplotní a vlhkostní varianty, od nejteplej ích a nejsu ích na severu (Opavská pahorkatina, Ostravská pánev), které charakterizuje dlouhé teplé a mírnû suché léto a krátká mírnû teplá a velmi suchá zima, s krátk m trváním snûhové pokr vky, aï po nejchladnûj í a nejvlhãí na jihu okresu ve vy ích horsk ch polohách, kde pfiebírají urãité charakteristiky sousedící chladné klimatické oblasti. Jsou zde typické krátk m, mírnû chladn m a mírnû such m létem a normálnû dlouhou, mírnû chladnou a mírnû suchou zimou s normálním aï krátk m trváním snûhové pokr vky. V niï ích polohách dosahuje prûmûrn roãní sráïkov úhrn hodnoty 600 mm a prûmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje kolem 8 C, v nejvy ích polohách okresu se v ak prûmûrné roãní sráïkové úhrny plhají aï k 000 mm a prûmûrné roãní teploty vzduchu naopak klesají k 5 C. eky a potoky opavského okresu patfií do úmofií Baltského mofie, tzn. Okrovû Ïluté tilly v ãelní morénû sálského ledovce v kravafiské pískovnû. OP 5 237
Ostravsko Údolní nádrï KruÏberk v údolí fieky Moravice v Nízkém Jeseníku. odvádûjí své vody do fieky Odry. Pátefií okresu je fieka Opava, která jím protéká od severozápadu na v chod, tj. od Brumovic po Bobrovníky. Opava (P v Opavû 929,65 km 2, Q a 7,59 m 3 s ) pramení v okrese Bruntál a vlévá se v Ostravû do Odry. Jejím nejvût ím pfiítokem je Moravice (P 90, km 2, Q a 7,67 m 3 s ), protékající okresem od obce Moravská Harta a ústící v Opavû-Kyle ovicích do Opavy. Moravice pramení ve Velké kotlinû na jihov chodním svahu Vysoké hole v nadmofiské v ce 70 m. Z levé strany se do Moravice vlévá její nejvût í pfiítok fieka Hvozdnice, protékající územím okresu od Bohdanovic po ústí u Otic (pramení jihozápadnû od Horního Bene ova v nadmofiské v ce 600 m, P 63,5 km 2 aq a 0,80 m 3 s ). Do Opavy se dále vlévají u Brumovic z pravé strany âiïina (P 02,7 km 2, Q a 0,45 m 3 s ), Hofiina (P 3,6 km 2, Q a 0,5 m 3 s ) a u Holasovic Heraltick potok (P 50,4 km 2, Q a 0,9 m 3 s ). JiÏní hranici okresu tvofií mezi obcemi Podlesí a Klokoãov fieka Odra. Na Moravici leïí mezi obcemi Moravská Harta a Nové Tûchanovice vodárenské vodní dílo KruÏberk, které je souãástí Ostravského oblastního vodovodu. Kromû nûj jsou v okrese je tû dvû pfiehradní díla, na âiïinû v Pochni a na Odfie u Nov ch OldfiÛvek (Barnovská nádrï). V údolní nivû fieky Opavy vznikly po vytûïení pískû a tûrkû v Dolním Bene ovû a v Hluãínû rozsáhlej í vodní plochy vyuïívané k rekreaci. Zajímavostí je pfiírodní koupali tû v Opavû- Katefiinkách, které se nachází ve vytû- Ïeném sádrovcovém dole a je ãásteãnû napájeno podzemní vodou síranového typu (CaSO 4 ), která je fiedûna prostou podzemní vodou. V okolí nûkter ch vodních tokû byly v minulosti vybudovány drobné rybniãní soustavy; nejvût í z nich jsou na fiekách Hvozdnici, RaduÀce a âermné. V jiïní ãásti okresu (Vítkovská vrchovina a v chodní ãást Doma ovské vrchoviny) vznikla na kulmsk ch bfiidlicích a drobách kambizem typická (kyselá varieta) s doprovodn m pseudoglejem typick m na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí a místy se vyskytující kyselou varietou kambizemû pseudoglejové. Ve vy ích polohách (okolo Kamenné hory 477,5 m n. m. a âervené hory 749,0 m n. m.) pfiechází typická kambizem v silnû kyselou kambizem dystrickou na stejném podloïí. Spolu s ní se zde vyvinuly men í vloïky rankeru typického (kambického). Na spra ov ch hlínách v severní a severozápadní ãásti okresu (Hluãínská pahorkatina) jsou základními pûdními typy hnûdozemû (typická a luvizemní) a luvizemû (typická a pseudoglejová, která je vázána i na polygenetické hlíny). V oblastech v chozû kulmsk ch hornin je tu rovnûï roz ífiená kambizem typická. V severov chodní ãásti okresu vznikla na pokryvech spra ov ch hlín hnûdozem luvizemní, na men ích plochách také hnûdozem typická. Na spra ích se 238 OP 6
jako dominantní pûdní typ spolu s hnûdozemí typickou vyvinula podél nivy Opavy (severozápadnû od okresního mûsta) a v severním v bûïku (okolí Sudic a Tfiebomi) edozem typická. Místy jsou uvedené illimerické pûdy, hlavnû hnûdozem luvizemní, slabû oglejeny. V raznûj í oglejení se projevuje pfiedev ím u luvizemû pseudoglejové. V údolních nivách vût ích tokû (Opava, Moravice, Budi ovka, RaduÀka, Hvozdnice), potokû (Heraltick a Libavsk ) pokr vá nivní bezkarbonátové sedimenty fluvizem glejová s fluvizemí typickou. V okolí men ích pfiítokû uveden ch fiek vznikly úzké pásy gleje typického na nevápnit ch deluviofluviálních a fluviálních sedimentech. Hydromorfní pûdy doplàují samostatné celky pseudogleje typického v jiïní ãásti okresu, kde je vázán na polygenetické hlíny. JiÏnû od Kravafi leïí také men í ostrûvky slatinného druhu organozemû typické a glejové (pfiecházející ojedinûle do gleje organozemního). Fytogeografické pomûry Opavska urãuje pfiedev ím pfiíslu nost k obvodu âeskomoravské mezofytikum. Severov chodní níïe poloïené území patfií do fytogeografického okresu Slezská pahorkatina (fyt. podokres Opavská pahorkatina), jihozápadní v e poloïená ãást do fyt. o. Jesenické podhûfií, jihozápadní v bûïek zasahuje kolem âervené hory do oreofytika ve fyt. o. Nízk Jeseník. V kvûtenû Nízkého Jeseníku pfievládají stfiedoevropské a boreální geoelementy, v jimeãnû druhy karpatské a alpsko-karpatské. Opavskou pahorkatinou naopak pronikají ãetné druhy karpatského geoelementu daleko na západ. Napfi. PR Hnûvo ick háj osídlily hvûzdnatec zubat (Hacquetia epipactis), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides) a ostfiice chlupatá (Carex pilosa). K fytogeografick m zajímavostem patfií autochtonní borovice s vyvinut mi speciálními ekotypy, napfi. tzv. heraltické borovice, dále bohatá populace vzácného afránu Heuffelova (Crocus heuffelianus) v PR Hofiina a populace bfiízy tmavé (Betula obscura) v PP Úvalenské louky. Potenciální pfiírozená vegetace na Opavsku koresponduje s fytogeografick m ãlenûním: v nejniï ích polohách, tj. prakticky v celé severní polovinû, lze oãekávat lipové dubohabfiiny (Tilio-Carpinetum) a mozaiku such ch i vlhk ch acidofilních doubrav (Luzulo albidae-quercetum petraeae, Molinio arundinaceae-quercetum a Abieti-Quercetum) s men ími ostrûvky dubov ch buãin (Carici-Quercetum). Velkou plochu v tomto kolinním vegetaãním stupni v potenciální vegetaci zaujímají také luïní lesy, pfiedev ím stfiemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum), zejména v nivû fieky Opavy a v navazujících nivách Moravice a Hvozdnice. Na men ích plochách, pfiedev ím na sutích a strm ch skalnat ch svazích v údolí Moravice, lze oãekávat suèové lesy as. Aceri- -Carpinetum, na kontaktu s buãinami s hojnou jedlí. Ve vy ích polohách Nízkého Jeseníku, kam patfií jiïní polovina okresu, pfievládají v potenciální vegetaci bikové buãiny (Luzulo-Fagetum) a kvûtnaté buãiny (Festuco-Fagetum a Dentario enneaphylli-fagetum). Men í plochy zaujímají strdivkové buãiny (Melico-Fagetum), mapované pfiedev ím ve stfiední ãásti povodí Hvozdnice a v povodí Moravice. Aktuální vegetace Opavska se pfiedev ím v niï ích polohách markantnû li í od potenciálního stavu. Z pûvodnû pfievládajících lipov ch dubohabfiin zbyly v teplé a zemûdûlsky dlouhodobû intenzívnû vyuïívané ploché pahorkatinû pouze nepatrné rudimenty. V jimkou jsou porosty PR Hnûvo ick háj, na Vinné hofie u Hluãína a nûkteré porosty na úpatí svahû v údolí Moravice, kde se zachovaly na nepfiístupn ch místech pfiedev ím suèové lesy svazu Tilio- -Acerion. Vût ina dubohabfiin zde byla Okres Opava V Opavské pahorkatinû rostou ãetné karpatské druhy napfi. hvûzdnatec zubat (Hacquetia epipactis). 2 Porost bfiízy tmavé (Betula obscura) v rûzn ch vûkov ch stádiích. 2 OP 7 239
Ostravsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE jiï pfied mnoha staletími odlesnûna a pfiemûnûna na zemûdûlskou pûdu, zbylá ãást byla osázena smrkem, modfiínem nebo borovicí. Podobnû byly témûfi zlikvidovány suché acidofilní doubravy (Luzulo albidae-quercetum petraeae), které byly dílem pfiemûnûny na ornou pûdu, zãásti (na nejménû úrodn ch pûdách na fluvioglaciálních tûrkopíscích) na borové lesy. Znaãnû pozmûnûné zbytky vlhk ch acidofilních doubrav zûstaly pouze napfi. v okolí Dolních Îivotic, u Vûtfikovic a v âerném lese na Hluãínsku. Díky sníïené moïnosti zemûdûlského i lesnického vyuïití se na fiadû míst zachovaly dubové buãiny, napfi. v PR Dafienec, v PR V KaluÏích, u Chuchelné i jinde. Vût ina luãních spoleãenstev byla pfiemûnûna na ornou pûdu nebo znaãnû pozmûnûna zemûdûlskou ãinností, melioracemi, hnojením nebo pfieséváním. Jen málo porostû zûstalo zachováno v pûvodní podobû; k takov m patfií napfi. PR Koutské a ZábfieÏské louky jiïnû od Zábfiehu u Hluãína. Rostou tam napfi. hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kozlík dvoudom (Valeriana dioica), zábûlník bahenní (Comarum palustre), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia) aj. Dal í fragmenty mokfiadních luk nalezneme v okolí Hluãína, Závady a v údolí Moravice. Území okresu Opava spadá do dvou biogeografick ch podprovincií: hercynské a polonské. Proto je pomûrnû ostfie rozdûleno na dvû v raznû odli né ãásti. Men í severov chodní níïinná ãást (Opavsk bioregion) je tvofiena v bûïkem polonské podprovincie zahr- 240 OP 8
nujícím pahorkatinu (Opavská pahorkatina) na ledovcov ch sedimentech a spra ích, která je pfieváïnû kulturní zemûdûlskou krajinou bez velk ch rybniãních soustav. Vût í ãást okresu spadá do podprovincie hercynské; patfií k ní Nízkojesenick bioregion a navazující Krnovsk bioregion, které jsou tvofieny pfieváïnû lesnat mi plo inami holoroviny. V bûïek Nízkého Jeseníku, zasahující do opavského okresu je nejv chodnûj í v spou hercynské podhorské fauny. Pro níïinné ãásti okresu je charakteristická blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), severní hranice areálu zde dosahuje skokan tíhl (Rana dalmatina), na mokfiadních níïinn ch lokalitách Ïije je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). Ptactvo charakterizuje nûkolik hnízdních kolonií havrana polního (Corvus frugilegus), vzácnû hnízdící bfiehou ãernoocas (Limosa limosa), z jihov chodu se roz ífiil strakapoud jiïní (Dendrocopos syriacus). Charakteristick mi savci oblasti jsou my ice temnopásá (Apodemus agrarius), m. malooká (A. microps) a jeïek v chodní (Erinaceus concolor). Z vlhkomilné fauny slatini È a ra elinno-slatinn ch luk, které jsou dnes bohuïel pfieváïnû degradovány melioracemi, je nutno zmínit ohroïené druhy mot lû (modráska bahenního Maculinea nausithous, m. oãkovaného M. telejus) a dvoukfiídl ch (bránûnky Stratiomys potamida, Oxycera pulchella a O. leonina poslední zejména v okolí loïisek sádrovcû). Ve zbytcích pûvodních listnat ch lesû Ïijí zlatohlávek Liocola lugubris, páchník hnûd (Osmoderma eremita), ostruháãek dubov (Neozephyrus quercus), ostruháãek jilmov (Satyrium w-album) a stuïkonoska úzkopásá (Catocala promissa). Velmi zajímavé je zji tûní karpatské subspecie stfievlíka Carabus arcensis carpathus poblíïe Bûlé u Chuchelné; toto proniknutí karpatského taxonu do oblasti Hluãínska má obdobu také ve flófie (srovnej v skyt karpatsk ch druhû rostlin napfi. v PR Hnûvo ick háj). V lesích Ïijí mlok skvrnit (Salamandra salamandra) a je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), na nûkolika lokalitách zmije obecná (Vipera berus) a uïovka hladká (Coronella austriaca). Ptaãí fauna je typická pro lesnaté hercynské podhûfií vzácnû hnízdí s c rousn (Aegolius funereus) a lejsek mal (Ficedula parva), ãasto se setkáváme s ãápem ãern m (Ciconia nigra). Pozoruhodná je pfiítomnost tfií druhû plchû karpatského plcha lesního (Dryomys nitedula), plcha velkého (Glis glis) apl- íka lískového (Muscardinus avellanarius). V chodní hranicí svého hercynského subareálu sem je tû zasahuje rejsek horsk (Sorex alpinus). Bfiidliãné lomy slouïí jako zimovi tû netop rûm masové zimovi tû netop ra ãerného (Barbastella barbastellus), netop ra severního (Eptesicus nilssonii) a na severním okraji areálu netop ra brvitého (Myotis emarginatus). Pozoruhodn m mezi bezobratl mi je karpatsk druh plïe vfietenovka vosková (Cochlodina cerata), která zde Ïije v odli né subspecii v. opavská (C. cerata opaviensis). Charakteristická je muchule Penicillidia monoceros, která parazituje na netop ru vodním a na území âr probíhá jiïní hranice jejího areálu. V hlubokém kaàonovitém údolí fieky Moravice pfieïívá fiada horsk ch druhû, které sem byly splaveny tokem fieky a vytvofiily Ïivotaschopné populace, napfi. terciérní relikt sekáã klepítník ãlenûn (Ischyropsalis hellwigi), stfievlíci Carabus linnei a C. variolosus, klikoroh devûtsilov (Liparus glabrirostris) a dal í. Pro v e poloïené ra elinné louky jsou charakteristické nûkteré druhy mot lû, napfi. perleèovec kopfiivov (Brenthis ino) a pernatu ka Platyptilia nemoralis, pro zbytky smí en ch lesû zase bûlopásek topolov (Limenitis populi) a b. dvoufiad (L. camilla). Okres Opava 2 Skokan tíhl (Rana dalmatina) ob vá listnaté a smí ené lesy ní- Ïinn ch poloh okresu. 2 PP âern dûl je zimovi tûm fiady netop rû, mezi jin mi i netop ra brvitého (Myotis emarginatus). OP 9 24
Ostravsko Na rybníku tûpán, jiïnû od Hluãína, hnízdí silnû ohroïená ãírka modrá (Anas querquedula). Tekoucí vody patfií do pstruhového a lipanového, v niï ích oblastech (fieka Opava) také do parmového, ãásteãnû i cejnového pásma. Charakteristick m druhem pro odersk systém je ostroretka stûhovavá (Chondrostoma nasus), objevují se také stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus), piskofi pruhovan (Misgurnus fossilis), vranka obecná (Cottus gobio) a mihule potoãní (Lampetra planeri). Z ohroïen ch druhû bezobratl ch je moïno zmínit raka fiíãního (Astacus astacus), mot lice (oba druhy, Calopteryx virgo a C. splendens), ve vy - ích polohách páskovce dvojzubého (Cordulegaster bidentata) a v ãist ch tocích strumiãníka zlatookého (Osmylus fulvicephalus). Území spadá do. 5. lesního vegetaãního stupnû. Pfievládajícími stupni jsou 3. dubo-bukov a 4. bukov. V ãásti okresu zahrnující Opavskou pahorkatinu a pfiilehl okraj Nízkého Jeseníku je souvisleji roz ífien dubo-bukov stupeà, v Nízkém Jeseníku pak vegetaãní stupeà bukov. Na jihozápadû v nejvy í ãásti okresu pfievaïuje 5. jedlo-bukov stupeà. Vegetaãní stupnû. a 2. nejsou vyvinuty ve své typické podobû, to jest na pûdách zásoben ch vodou jen z atmosférick ch sráïek, a objevují se pouze na luïních stanovi tích, souvisleji v Poopavské níïinû. Zatímco v klimaticky pfiíhodnûj í dubo-bukové oblasti se vliv ãlovûka na les v raznû projevoval jiï v prehistorii, do Nízkého Jeseníku se osídlení ífiilo aï ve stfiedovûku. Z dobov ch zpráv víme, Ïe se na Opavsku uchovaly pfiirozené lesy s bukem jako hlavní dfievinou aï do 9. století, kdy byly nahrazeny pfieváïnû smrkem. Lesnatost území je 26 %. Nejvût í lesní komplexy jsou na v chod od dolního toku Moravice v okolí Skfiipova a Pusté Polomi. Smrkové porosty se nacházejí na celém území. Borovice je roz- ífiena ve Vfiesinské pahorkatinû a v okolí Mal ch a Velk ch Heraltic, kde jsou porosty ekotypu borovice lesní, tzv. heraltické borovice. Mezi Îimrovicemi a Jelenicemi leïí nejrozsáhlej í komplex bukov ch lesû v regionu (mimo Karpaty). V Opavské pahorkatinû jsou hojnûj- í dubové a smí ené porosty. Mnohde se jedná o pafieziny nebo stfiední lesy. Nejvíce zbytkû pfiirozen ch lesû se zachovalo na patnû pfiístupn ch svazích nad fiekou Moravicí ve 4. bukovém vegetaãním stupni. Nûkteré z nich jsou chránûny v NPR KaluÏa, PR Nové Tûchanovice a PR Valach. Unikátní porost pralesovitého rázu v dubo-bukové stupni (PR âern les u Âilhéfiovic II) byl zachránûn rozhodnutím lesních hospodáfiû z konce 9. století. V nûkter ch rezervacích lze vidût ukázky lesnického hospodafiení v minulosti. Pfiíklady stfiedního lesa a pafiezin jsou v PR Hnûvo ick háj a PR Hvozdnice, v PP Jezdkovick les jsou ukázky selského lesa pfiipomínající v bûrn les. O v voji osídlení oblasti mezi Opavou a Hluãínem pomûrnû dobfie informují archeologické v zkumy. Nalezeny byly stopy po prvobytnû pospolné spoleãnosti lovcû (Otice, Tfiebom). Roztrou ené nálezy z fiady lokalit pocházejí stejnû jako zbytky tábofii tû v Opavû na Kyle ovském kopci ze stfiední doby kamenné. Zemûdûlské osídlení z mlad- í a pozdní doby kamenné dokládají poãetná sídli tû a pohfiebi tû rûzn ch kultur (nejstar í kultura s lineární keramikou, kultura nálevkovit ch pohárû, kanelová keramika). Sídli tû doby bronzové byla nalezena pfiedev ím ve stejném prostoru, mezi Krnovskem a Hluãínskem. Na Kelty upomínají obranná sídli tû, perky a nástroje, zatímco germánské osídlení zanechalo otevfiená sídli tû, Ïárové hroby a pfiedmûty ze Ïeleza. Z doby fiímské pocházejí nálezy vût ího mnoïství mincí. Nálezy z doby stûhování národû dovolují pouze usuzovat z podobností. Pfiedmûty z ostroïny u Holasovic naznaãují, Ïe zde nebylo centrum kmene HolasicÛ, kterému je ir í Opavsko pfiipisováno. Od 0. století se Opavsko octlo na nepevn ch hranicích dvou slovansk ch sousedû. V 0. století patfiilo PfiemyslovcÛm, v následujícím opolsk m PiastovcÛm, ve 3. století se dotváfiely podmínky pro jeho oddûlení od Moravy jakoïto samostatného vévodství. Kolonizaci opavské provincie iniciovaly 242 OP 0
Okres Opava od 2. století církevní instituce, pozdûji lechta z âech. K osídlení pfiitahovaly jak pfiíznivé podmínky pro zemûdûlství, tak pfiíhraniãní poloha s prûseãíkem obchodních cest. Mûstská práva získala stávající sídli tû (Opava, Hluãín), nebo byla mûsta novû zaloïena (Vítkov). Kolonizací vznikly na Opavsku ãetné nûmecké obce. Velk ch obrann ch hradû bylo málo, ãetnûj í byly tvrze ( lechtické domy). Nepoãetné vrchnostenské statky patfiily pfiedev ím lechtû a olomouckému biskupovi. Rozvoj osídlení byl spojen s obdûláváním pûdy a zãásti s fiemeslnou v robou ve mûstech (soukenictví). Do mûst smûfiovali také nûmeãtí fiemeslníci, takïe od poloviny 8. století se v nich pfiestalo úfiadovat ãesky. Oblast trpûla válkami v 5., 7. a 8. století. Rozdûlením Slezska v roce 742 ztratilo opavské kníïectví hluãínskou ãást ve prospûch Pruska (38 obcí). OdtrÏení znamenalo úbytek obyvatelstva a pfieru ilo obchodní napojení Hluãínska na vzdálené trhy prostfiednictvím Opavy; jeho populace se vyvíjela v odli n ch hospodáfisk ch a kulturních podmínkách aï do 20. let 20. století. HluãíÀané mluvili vût inou moravsky. Hlavním mûstem nové rakouské zemû se stala Opava (v roce 760 mûla bez pfiedmûstí 3 09 obyvatel). Váleãné útrapy pokraãovaly v roce 778. Po rozdûlení Slezska se zhor ily podmínky pro rozvoj fiemesla, ztratilo se napojení Opavy na dálkov obchod prostfiednictvím Vratislavi. Zemûdûlství sice nadregionální trh témûfi nepotfiebovalo, ale koncentrace drïby v rukou lechty a církve vedla k vût ím robotám, coï iniciovalo selské boufie. O intenzifikaci zemûdûlské ãinnosti a zavádûní inovací se snaïil velkostatek aï po napoleonsk ch válkách, orientoval se na chov ovcí na vlnu a chov u lechtilého skotu, racionalizovalo se lesní hospodáfiství. Opavsko v první polovinû 9. století zûstávalo zemûdûlskou oblastí. Industrializovala se pomalu jen sama Opava s rûznorodou skladbou prûmyslov ch podnikû, men í textilní podniky vznikaly také v podhorsk ch oblastech Vítkovska. Obyvatelstva pfiib valo prûmûrn m tempem. Národnostní skladba uï ího Opavska ke konci 9. století souvisela se zpûsobem osídlení a sociálními pozicemi obyvatel. Vût inou ãeské bylo na Opavsku venkovské obyvatelstvo, ve mûstech bylo více nûmecké populace; ta mûla také vût í podíl mezi stfiedními vrstvami, podobnû jako Ïidovská populace, která se v regionu 2 Obranná linie pevností severnû Darkoviãek na Hluãínsku z konce 30.let nezabránila anektování tohoto území Nûmeckem. 2 Pazourkové jádro pyramidové a rydla z období paleolitu nalezeny v Opavû Kyle ovicích. Snímek pofiízen ze sbírek Slezského zemského muzea v Opavû. OP 243
Ostravsko Novorenesanãní budova v Opavû z let 902-03. ãastûji pfiiklánûla k nûmectví. V roce 92 bylo ve venkovském opavském okrese 56 % âechû a 40 % NûmcÛ, ve mûstû 25 % âechû a 66 % NûmcÛ. Na Vítkovsku a Odersku pfievaïovala nûmecká populace. TéhoÏ roku bylo pfiipojeno k âsr Hluãínsko. Rakouské povûdomí vedlo v Opavû k ustavení Sudetenlandu, kter mûl b t pfiipojen v roce 98 k Rakousku. S pfiipojením Hluãínska k republice nebyli spokojeni ani HluãíÀané, ktefií se dostali do odli n ch podmínek, ne vïdy pfiízniv ch, zejména v pracovních pfiíleïitostech. Po mnichovském diktátu se Opavsko stalo souãástí Sudetské Ïupy a Hluãínsko bylo pfiímo pfiipojeno k í i. Na konci války byla pfiedev ím Opava a nûkteré dal í obce velmi tûïce po kozeny. Vût ina nûmecké populace byla odsunuta. Ztráty na obyvatelstvu byly velké. Dosídlování vesnic nevytváfielo odli ná vydûlená kulturní spoleãenství, ale jeho zdroje byly podobné jako v ostatním pohraniãí. Pfii li âe i a Slováci z chud ch oblastí a reemigranti z Balkánu a Volynû. Scelování obdûlávan ch ploch a specializace zemûdûlsk ch závodû postupnû smûfiující k pûstování monokultur ovlivnily ráz krajiny. Po vût inu 20. století trvalo masové dojíïdûní za prací do Ostravy. V roce 960 Ïilo ve zvût eném okrese 66 623 obyvatel, hustota zalidnûní byla 46 osob na km 2, okres mûl 39 obcí, z nich ãtyfii mûly charakter mûsta. Sluãování obcí zpûsobilo, Ïe v roce 200 mûl okres ve dvou mûstech nad 0 tisíc obyvatel 42 % obyvatel Ïijících v okrese. Devadesátá léta 20. století pfiinesla, jako v ude jinde v âr, restrukturalizaci prûmyslu. Zanikla v roba strojû pro doly, nové technologie zmen ily potfiebu pracovních sil ve velk ch potravináfisk ch a chemick ch závodech, tak- Ïe okres Opava je v souãasnosti mírnû emigraãní. Pfiírodovûdné prûzkumy Opavska byly souãástí v zkumné práce Slezského zemského muzea v Opavû. Publikované v sledky se odrazily v návrzích maloplo n ch chránûn ch území. Nejstar í pfiírodní rezervací v okrese Opava je Hofiina (948), pûvodnû vyhlá ená na plo e témûfi 90 ha v Brumovicích k ochranû bohaté populace afránu Heuffelova (Crocus heuffelianus) v nivû potoka Hofiiny. K chránûn m plochám, jejichï existence byla mnohokrát ohroïena, patfií PP Úvalenské louky. K dokladûm v voje povrchu Opavska v ledov ch dobách patfií NPP Odkryv v Kravafiích. V 60. letech 20. století vznikly lesní rezervace témûfi v ech typû zdej ích lesních spoleãenstev. Pfies rozsah hospodáfiského vyuïívání krajiny Opavska se v tomto území podafiilo zajistit ochranu 2 MCHÚ a jednoho pfiírodního parku. 244 OP 2