Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav Blízkého východu a Afriky Filologie Jazyky zemí Asie a Afriky Hebraistika Lenka Uličná Staročeské glosy ve středověkých hebrejských rabínských spisech Old Czech Glosses in Medieval Hebrew Rabbinic Writings Disertační práce Vedoucí práce doc. PhDr. Jiřina Šedinová, CSc. 2014
Prohlašuji, že jsem disertační práci napsala samostatně s využitím pouze uvedených a řádně citovaných pramenů a literatury a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Olomouci 19. 3. 2014 Lenka Uličná
Děkuji své školitelce doc. PhDr. Jiřině Šedinové, CSc., za vedení této disertační práce a za všechny cenné rady, které mi v průběhu doktorského studia poskytovala. Děkuji rovněž celé své rodině. Lenka Uličná Tento text obsahuje 398 704 znaků s mezerami, tj. 221,5 normostran.
Obsah 1 Úvod... 1 2 Jinojazyčné glosy v hebrejských spisech... 3 2.1 Glosa ve funkčně omezeném jazyce... 3 2.2 Charakter glos... 4 2.3 Glosa jako prostředek při konstruování významu v textu... 6 2.4 Jiné druhy sémantizace nejasných míst hebrejského textu... 7 2.5 Gramatografické využití glos (Avraham ben ʿAzriʾel)... 8 2.5.1 Neosobní konstrukce... 10 2.5.2 Perifrastické pasivum... 11 2.5.3 Futurum... 11 2.5.4 Intranzivita... 11 2.5.5 Kauzativita... 12 2.5.6 Slovnědruhová příslušnost... 12 2.5.7 Deverbativní podstatná jména... 13 3 Tzv. židovské jazyky... 14 3.1 Počátky studia židovských jazyků... 14 3.2 Židovské jazyky a židovská identita... 14 3.3 Vliv náboženství na jazyk... 16 3.4 Specifika židovských jazyků... 19 3.4.1 Písmo... 19 3.4.2 Hebraismy a arameismy a samostatný vývoj židovských jazyků... 20 3.5 Samostatné jazyky, nebo variety jazyka jediného?... 22 3.5.1 Religiolekty vs. etnolekty... 25 3.6 Problém rozlišení jednotlivých jazyků... 26 4 O tzv. jazyku kenaanském... 27
4.1 Kenaanská subkultura v pojetí Maxe Weinreicha... 28 4.2 Judeozápadoslovanština Paula Wexlera... 28 4.2.1 Roman Jakobson a Kenaan... 29 4.3 Kenaanština vs. judeočeština vs. (židovská) čeština... 30 5 Sociolingvistická situace Židů na českém území v období 11. 13. století... 31 5.1 Židé středověkého (proto)aškenázského prostoru... 31 5.1.1 Židé na českém území... 34 5.2 Pražská exegetická škola?... 35 5.2.1 Vzdělanost českých Židů a otázka české komentátorské školy... 35 5.2.2 Avraham ben ʿAzriʾel... 41 5.2.3 Jicḥaḳ ben Moše... 43 6 Staročeské glosy psané hebrejským písmem... 46 6.1 Staročeské glosy v ʿArugat ha-bośem... 47 6.2 Staročeské glosy z Maḥzoru norimberském... 83 6.3 Staročeské glosy v Or zaruaʿ... 90 7 Závěrečné poznámky... 143 7.1 Nové poznatky... 143 7.2 K otázce archaických rysů kenaanských glos... 144 7.3 Tzv. nadměrné rozlišování fonémů v židovské češtině... 145 7.4 Slabikotvorné likvidy... 146 7.5 Rozlišení protikladu napjatosti... 146 7.6 Intertextuální funkce glos a otázka existence středověkého kenaanského glosáře... 147 8 Shrnutí a výhledy... 148 8.1 Proměna hranic české jazykové identity... 148 8.2 Výhledy... 149
Abstrakt Tato práce si klade za cíl představit a interpretovat staročeské tzv. kenaanské glosy dochované ve středověkých rabínských hebrejsky psaných spisech, a to v textech ʿArugat habośem autora Avrahama ben ʿAzriela, v komentáři k Maḥzoru norimberskému a ve spise Or zaruaʿ autora Jicḥaḳa ben Mošeho. Doposud byly lingvistické analýzy tohoto jazykového materiálu založeny na čtení glos, jak je uvádějí edice. Předkládaná práce vychází z analýzy rukopisných verzí glos a významným způsobem tak zpřesňuje dosavadní bádání. Otázku tzv. kenaanských glos chápeme především jako otázku sociolingvistickou, čemuž odpovídají i použité metody: nutná předcházející jazykovědná práce však vyžadovala využít metody paleografické a analytické metody diachronní lingvistiky. Výsledky této analýzy prezentované prostřednictvím slovníkových hesel jsme pak použili při charakteristice tzv. kenaanského jazyka a jeho postavení vzhledem k tzv. jazykům židovským na jedné straně a k češtině křesťanské majority na straně druhé. Glosa je mj. projevem bilingvismu produktora textu. Ten si je vědom nedostatečnosti jednoho jazyka a s intencí zabezpečit porozumění jistému výrazu v původním textu využívá jinojazyčnou glosu tak, že ji do textu zakomponuje, nebo ji použije v pomocné větné konstrukci, nebo pod. Jazykový kontakt může přispívat ke vzniku jazyka nového, avšak vnější i vnitřní podmínky způsobují, že různé jazyky se v obdobných situacích chovají různě: zatímco např. jidiš se vyvinulo ve svébytný jazyk, jiné jazyky, které si Židé v dějinách osvojili, touto cestou nešly. Tak také ze srovnávací analýzy vyplynulo, že neexistují závažné důvody, proč by měl být. tzv. kenaanský jazyk doložený ve výše zmíněných dílech pokládán za samostatný židovský jazyk,nebo za etnolekt češtiny, případně za její religiolekt. Jedinou výraznější odlišností dochovaného materiálu vůči křesťanské češtině je použité hebrejské písmo; u ostatních drobných odchylek glos od předpokládaného systému češtiny ve 13. století nabízíme různé interpretace. Žádná z těchto odchylek nenarušuje pružnou stabilitu staročeského jazykového systému. Tzv. kenaanské glosy jsme se v této práci pokusili představit jako významné doklady nejranější fáze staré češtiny, jako staročeské glosy psané hebrejským písmem, které by bohemistika měla už dnes na základě předložené komplexní interpretace přijmout za své. Obdobně by měly být středověké hebrejsky psané spisy českých židovských autorů vnímány jako součást dějin české literatury, stejně jako je tomu např. v případě spisů latinských. Staročeské glosy zaznamenané hebrejským písmem posouvají hranice české jazykové identity, dávají nový rozměr dějinám českého jazyka i české literatury. Obohacují je o kapitolu z počátků české historie a vzdělanosti a doplňují jazykový obraz středověké české společnosti, na němž se doposud podílely památky staročeské, staroslověnské a latinské.
Klíčová slova kenaanština středověká čeština židovské jazyky cizojazyčné glosy leazim rabínská literatura jazyková identita glosy komentářová literatura Abstract of the dissertation This study aims to present and interpret the Old Czech (so-called Canaanic) glosses preserved in medieval Hebrew rabbinic writings Arugath ha-bosem by Abraham ben Azriel, Or zarua by Isaac ben Moses and in the commentary to the Mahzor Nuremberg. So far, linguistic analyses of this language material have been based on the editions. The present work analyzes manuscript versions of the glosses and significantly refines the research. We consider the so-called Canaanic glosses primarily as a sociolinguistic subject and this attitude influenced the selection of methods used in this study. Due to the character of the language material, we had to combine the sociolinguistic methods with methods of contrastive linguistics, paleographic methods and analytical methods of diachronic linguistics. The results of this analysis are presented in dictionary entries and they provide a basis for the following characterization of the so-called Canaanic language and its position towards the so-called Jewish languages on the one hand and towards the Czech language of the Christian majority, on the other. The gloss is i.a. a manifestation of bilingualism of the productor of the text. Being aware of the insufficiency of one language he tries to secure the understanding of a certain term in the original text and thus he uses an expression from another language. The language contact may contribute to the emergence of a new language, however, external and internal conditions cause different languages to behave differently in similar situations: whereas e.g. the initial Judaeo-German dialects developed into a separate language, Yiddish other languages adopted by Jews did not go this way. Now, the comparative analysis showed that there are no compelling reasons to treat the socalled Canaanic language documented in the above mentioned works as a separate Jewish or Judeo-language, as a specific Czech Jewish ethnolect or as a Czech Jewish religiolect. The only significant difference between the researched language material and the Christian Czech is the Hebrew script used to record it. The other minor deviations of the glosses from the expected Czech language system of the 13th century can be interpreted within the elastic stability of the language system. In the present work, we aimed to present the so-called Canaanic glosses as an important part of the earliest stages of Old Czech, as Old-Czech glosses recorded in Hebrew script, which should be accepted as such by Bohemicists. Similarly, medieval Hebrew writings
written by Czech Jewish authors should be perceived as a part of the history of the Czech literature, similarly to e.g. the Latin writings. The Old-Czech glosses recorded in Hebrew script push the boundaries of the Czech language identity and give a new dimension to the history of the history of the Czech language and the Czech literature. They enrich both with a chapter from the very beginning of the Czech history and the Czech scholarship and they complete the linguistic picture of the medieval Czech society, which has been so far constituted exclusively by Old Czech, Church Slavonic and Latin texts. Key words Canaanic medieval Czech language Jewish languages glosses leazim Rabbinic literature language identity commentary literature
Poznámka k přepisu hebrejštiny a aramejštiny V této práci používáme způsob transkripce hebrejštiny navržený v článku P. Čecha a P. Sládka, Transliterace a transkripce hebrejštiny: základní problémy a návrhy jejich řešení, Listy filologické 82 (2009), č. 3 4, s. 305 339, označený jako norma D filologická transkripce. Dvě výjimky představuje přepis hebrejského ḳof (nepřepisujeme q, ale ḳ) a přepis hebrejského cade (nepřepisujeme ṣ, ale c). Poznámka k citační a bibliografické normě V této práci používáme citační a bibliografickou normu užívanou nakladatelstvím Academia v Praze, edice Judaica. Zkratky pramenů a sekundární literatury AB Avraham ben ʿAzriʾel, Sefer ʿArugat ha-bośem, ed. Efraim E. Urbach, Jerušalajim: Meḳice Nirdamim, 1939 1963. ESJČ Machek, Václav, Etymologický slovník jazyka českého, Praha: Academia, 1968. ESSČ Elektronický slovník staré češtiny: viz Vokabulář webový [on-line]. Verze 0.8.0. [citováno ze dne 17.6. 2010]. Oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Dostupný na <http://vokabular.ujc.cas.cz>. MN MSS OZ Maḥzor norimberský, Curych, soukromá sbírka Davida Jeselsohna Bělič, Jaromír Kamiš, Adolf Kučera, Karel, Malý staročeský slovník, Praha: SPN, 1979. Jicḥaḳ ben Moše, Or zarua I II, Žitomir: Spira, 1862; Or zarua III IV, Jerusalem: Chajim Hirschensohn, 1887 1890. StčS Staročeský slovník, Praha: Academia, 1968 2008.
Zkratky jazykovědných termínů Acc. akuzativ aor. aorist aram. - aramejsky/ý du. duál fem. femininum fut. futurum fr. - francouzsky/ý Gen. genitiv hebr. hebrejsky/ý imp. imperativ ind. indikativ inf. infinitiv Instr. Instrumentál ital. italsky/ý jid. jidiš Loc. lokál masc. maskulinum neutr. neutrum Nom. nominativ něm. německy/ý n-ptc. n-ové participium pass. pasivum pf. perfektum pl. plurál pres. prézens pron. pronomen sg. singulár s-ptc. s-ové participium stč. staročesky/ý stfr. starofrancouzsky/ý sthněm. starohornoněmecky/ý střhněm. středohornoněmecky/ý
1 Úvod Staročeské glosy psané hebrejským písmem patří k rodinnému stříbru české hebraistiky. Ta je přejala z rukou německých badatelů hnutí Wissenschaft des Judentums (Leopold Zunz, Šlomo Jehuda Rapoport) a dalších autorů publikujících na stránkách Monatschrift für die Geschichte und Wissenschaft des Judentums (Isaak Markon 1 v návaznosti na Alberta Harkavyho, 2 Chajim Tykocinski, 3 Joseph Perles 4 ). Jako první česky píšící autor se glosami zabýval v roce 1893 mladoboleslavský rabín Max Grünwald; 5 jeho práci cituje Jan Gebauer, 6 který však tento materiál z různých důvodů nevyužil. Později se tématem glos zabýval Roman Jakobson, 7 o jehož aktivitách v tomto směru se však dovídáme hlavně na základě korespondence, protože plánovanou monografii o glosách nevydal. Na konci 50. let vychází zásadní monografie polských orientalistů Franciszka Kupfera a Tadeusze Lewického, 8 která zpřístupňuje materiál edic hebrejsky psaných textů slavistům, v českém slavistickém a bohemistickém prostředí však bez většího ohlasu. Zde tyto tzv. kanaanské glosy udržovali v povědomí filologické veřejnosti hlavně čeští hebraisté, a to zejména Otto Muneles, 9 Vladimír Sadek a Jan Heřman, 10 Jiřina Šedinová 11 ad. Současný stav výzkumu tzv. kenaanských glos je třeba nahlížet ze dvou úhlů pohledu: za prvé je zde otázka posouzení tzv. kenaanského jazyka, jeho postavení ve vztahu k jazykům slovanským a zejména k češtině, a pak ve vztahu k tzv. jazykům židovským (tento aspekt problematiky včetně stavu výzkumu představíme podrobněji v kap. 3 a 4). Za druhé je to pak samotný soubor glos, se kterým pracujeme a který v průběhu let narostl z Grünwaldových 86 glosovaných míst na současných asi 200 slov; 12 ten avizoval (avšak v úplnosti nepředstavil) Roman Jakobson. V naší práci z něj vybíráme asi stovku glos, u nichž můžeme garantovat jejich bohemicitu. Tato práce v návaznosti na všechna zmíněná jména, především na Romana Jakobsona, Otto Munelese a Jiřinu Šedinovou, která je školitelkou autorky této disertace, a v návaznosti na diplomovou práci Uličná, L. Staročeské glosy ve spisech Or zarua a Arugat ha bosem 1 Markon, Die slawischen Glossen bei Isaak Or Sarua. 2 Harkavy, Ha-jehudim u-sfat ha-slavim. Die Juden und die slavischen Sprachen. 3 Tykocinski, Lebenszeit und Heimat des Isaak Or Sarua. 4 Perles, Das Buch Arugath habbosem des Abraham b. Asriel. 5 Grünwald, Staročeské glossy z X. XIII. století. 6 Gebauer, Historická mluvnice 1, s. 672. 7 Zejména: Jakobson, Iz razyskanij nad staročešskimi glossami ; Řeč a písemnictví českých židů ; Jakobson Halle, The Term Canaan. 8 Kupfer Lewicki, Żródła hebrajskie do dziejów Słowian. 9 Muneles, Die hebräische Literatur auf dem Boden der ČSSR ; lístkový katalog kenaanských glos (ŽMP). 10 Sadek Heřman, České glosy v rukopise Chebské bible. 11 Zejména: Šedinová, Alttschechische Glossen in mittelalterlichen hebräischen Schriften ; Life and Language in Bohemia a Literatura a jazyk Židů v Českých zemích ; lístkový katalog kenaanských glos (ŽMP). 12 Všechny doposud známé kenaanské glosy se objeví v publikaci Bláha Dittmann Komárek Polakovič Uličná, Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země, v tisku. 1
obhájenou v roce 2006, chce být součástí další fáze výzkumu tohoto fascinujícího jazykového materiálu. Díky grantu GA ČR č. P406/11/0861 Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země, řešenému na FF UK v Praze, na němž se autorka této práce podílela, se podařilo získat kvalitní fotografie glos z dochovaných rukopisů. Přínosem této práce je tedy především přesnější podoba zkoumaných glos na základě analýzy rukopisů a dále rozšíření počtu glos. Přímý přístup k rukopisům umožnil rovněž zpřesnění kontextů glos, a tedy i zpřesnění některých významů zkoumaných glos. Některé pasáže z této práce budou jakožto výsledek jmenovaného grantu součástí obsáhlé kolektivní monografie Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země, která by měla vyjít v r. 2014. Spolu se sborníkem z mezinárodní konference Knaanic language: Structure and historical background (25. 26. října 2012 v Praze), jehož spolueditorkou byla autorka této disertace, tak získají zejména bohemisté a slavisté snazší přístup k jazykovému materiálu, který bezpochyby alespoň zčásti koriguje tzv. vnější dějiny češtiny. Lingvistické metody a postupy využité v předkládaném textu odpovídají charakteru úkolu a cíle zadané práce, tj. interpretaci staročeských glos psaných hebrejským písmem v době kolem poloviny 13. století. Vzhledem k tomu bylo nutné pojmout příslušná zkoumání jako úkol sociolingvistický, resp. etnolingvistický, kontrastivní, diachronní a také paleografický. Metody sociolingvistické a kontrastivní bylo vhodné propojit. Ve srovnání s obvyklými aplikacemi sociolingvistických metod 13 jsme byli omezeni jazykovým materiálem. Tak sběr dat byl omezen glosami uvedenými v odborné literatuře, v edicích a konečně v rukopisech, takže požadavek reprezentativnosti vzorku byl z podstaty věci spojen s úplností jazykového materiálu. Další sociolingvistický aspekt, tj. relevance sociálních kategorií, zde alespoň zčásti splývá s kategorií etnicity. Zato se výrazněji uplatňuje sociolingvistika mobility, a to vzhledem k mezinárodnímu charakteru židovské vzdělanosti a jejích institucí v tehdejší Evropě. V rukopisech se také objevuje v bohemikách a glosách tzv. střídání kódů, tj. hebrejštiny a češtiny, jako další sociolingvistická kategorie. Jde však o psané metajazykové texty, tedy aspekt dnešní moderní problematice mluveného bilingvismu a bilingvní komunikace značně vzdálený. Období vzniku glos, první polovina 13. století, patří do začátku bouřlivého vývoje češtiny zvláště ve fonologické, a následně i morfologické oblasti. Proto bylo třeba také použít metod diachronních, zvl. srovnávání stavu a vývoje fonologické, morfologické a lexikální struktury majoritní češtiny s češtinou židovskou, což se mohlo zdařit jen díky existenci vynikajících diachronních prací českých strukturalistů. Tak bylo možné v této práci vyslovit domněnku, že čeština pražských vzdělaných Židů byl např. co do vývoje tehdy probíhající přehlásky a ě pravděpodobně konzervativnější než čeština majoritní společnosti. 13 Srov. např. nejnovější český překlad práce Milroy a Gordon, Sociolingvistika metody a interpretace. 2
Přípravné práce týkající se prosté identifikace hebrejsky psaných výrazů jako výrazů staročeských si vyžádala také využití paleografických a textologických metod; z nich zejména emendace vycházely z odhalování písařských chyb a neporozumění záměny písmen, chybějící punktace v edicích apod. Z paleografických metod se uplatnila zvl. metoda morfologická, tj. zkoumání duktu písmen, dále metoda modelová, tj. stanovení odchylky konkrétního písma od typů v dané době obvyklých aj. Aplikace paleografických analyticko-komparativních metod při čtení rukopisů umožnila odhalit řadu nepřesností v zápisu i interpretaci glos v edicích. V následujících kapitolách představíme obecně problematiku jinojazyčných glos v hebrejských spisech (kap. 2), v kontextu tzv. židovských jazyků (kap. 3) se pokusíme charakterizovat tzv. jazyk kenaanský (kap. 4) a to především s ohledem na sociolingvistickou situaci Židů na českém území v období 11. 13. století (kap. 5). Následuje stěžejní část práce, 6. kapitola s názvem Staročeské glosy psané hebrejským písmem, ve které formou rozšířených slovníkových hesel pojednáme o dochovaných glosách. V posledních částech pak představíme závěry lingvistické analýzy glos a téma shrneme. 2 Jinojazyčné glosy v hebrejských spisech 2.1 Glosa ve funkčně omezeném jazyce Židé v středověké Evropě, v prostoru stabilizujících se křesťanských států, měli po zániku Říše římské stále svůj jednotný dorozumívací jazyk, hebrejštinu; byl to však jazyk plnící převážně funkce oficiálních a polooficiálních komunikačních situací, písemného styku a funkce bohoslužebné. Proto usazující se židovští obchodníci přijímali jazyky okolních majorit, kterými postupně nahrazovali své původní mluvené dialekty. Hebrejština si uchovávala silnou funkci charakterizační a reprezentativní a stále si udržovala svou posvátnou hodnotu, středověký židovský učenec však musel velmi často narážet na její nedostatečnost a nedokonalost. Dokladem toho jsou středověké hebrejsky psané spisy, jež obsahují řadu slov, které autor textu hodnotil jako nesrozumitelné nebo nejednoznačné; proto je přeložil, někdy hned do několika cizích jazyků najednou, a/nebo jednoduše definoval. Jinojazyčné glosy v hebrejských textech tedy slouží v první řadě jako meliorační mechanismus hebrejštiny, která už v této době nedokázala spolehlivě plnit některé základní komunikační funkce. Středověkou hebrejštinu je třeba chápat jako jazyk stojící na periferii přirozených jazyků, protože v této době byla už spíše jazykem uměle udržovaným, obdobně jako latina. Např. Umberto Eco 14 popisuje scholastickou latinu jako umělý ( ) mezinárodní jazyk církve 14 Eco, Hledání dokonalého jazyka, s. 39 3
a univerzit, ustrnulý v systému pravidel stanovených gramatiky. Jak uvádí Sadek a Heřman, 15 z hlediska komunikačních funkcí středověká hebrejština v mnohém připomíná postavení středověké latiny. I hebrejština byla ve středověku především jazykem knižním, v kterém se rovněž vyučovalo na školách. Valná většina židovského obyvatelstva však mluvila jazyky okolního obyvatelstva (arabsky, francouzsky, španělsky, německy, jazyky slovanskými), z nichž se v některých případech vyvinuly zvláštní dialekty, užívající částečně i hebrejského slovního fondu a psané v hebrejském písmu. Scholastická latina a středověká hebrejština se touto funkční omezeností sbližují se skutečnými umělými jazyky. 16 Nedostatečnost středověké hebrejštiny se projevuje především v její neschopnosti dostatečně přesně pojmenovat některé kulturně vázané předměty, např. předměty denní potřeby, situace či stavy, nebo jejich dostatečné druhové odlišení. Hebrejština tedy selhává především v pojmenovací funkci, komunikační nefunkčnosti se však objevují i v hebrejském gramatickém systému. Jednou z možností překlenutí komunikačních omezení konzervovaného jazyka je právě použití vysvětlující glosy vzaté z běžně mluveného jazyka většinového. Je však třeba zdůraznit, že středověká hebrejština byla fungujícím jazykem společenství, které o zachování tohoto jazyka vědomě usilovalo; naznačené problémy se srozumitelností lze pak chápat spíše jako dynamické synchronní procesy, řečeno s Mathesiem, 17 jako projevy pružné stability hebrejského jazyka. Na druhé straně jsou ovšem glosované výrazy s přihlédnutím k typu textů (nábožensko právní kodexy, komentáře posvátného textu apod.) záležitostí periferie hebrejského lexika a statisticky jde zřejmě o okazionalismy. 2.2 Charakter glos Glosa funguje jako svého druhu resuscitační mechanismus: aktuálně nesrozumitelný (hebrejský) výraz oživuje, činí jej znovu srozumitelným a působí tak jako prostředek udržování dynamické rovnováhy v jazyce. Z hlediska specifiky židovského myšlení patří glosa k typu komentářů tzv. metody pšaṭ. Pšaṭ znamená jednoduchý, prostý, tedy doslovný význam (výrazu, textu). Cílem této metody je postihnout význam textu prostřednictvím základních sémantických jednotek slovních významů, a to v kontextu historického významu biblického textu. Pašṭanim, francouzští komentátoři striktně využívající metodu pšaṭ, používali často domácí francouzská slova pro vysvětlení obtížných hebrejských a aramejských slov či frází. Pašṭanim navazují na tradici potrim, francouzských učitelů Písma, kteří pro didaktické účely překládali biblický text do místních dialektů 18 a rovněž začali rozvíjet 15 Sadek Heřman, České glosy v rukopise Chebské bible, s. 12 16 K otázce umělých jazyků viz např. Marvan Hvorecký, Základní pojmy filosofie jazyka a mysli, s. 161 162. 17 Mathesius, O potenciálnosti jevů jazykových, s. 5 34. 18 Taitz, The Jews of Medieval France, s. 83. 4
kontextovou metodu exegeze, tedy právě pšaṭ, 19 a to včetně využívání cizojazyčných glos. Patrná je rovněž návaznost pašṭanim na učence židovsko-islámského světa a jejich zájem o gramatiku, lexikologii a rétoriku; zřejmá je i souvislost s křesťanskou metodou interpretace ad litteram, rozvíjenou ve stejné době učenci majoritní společnosti. 20 Cizí slova zapsaná hebrejským písmem se hebrejsky nazývají laʿaz, pl. leʿazim. Tento výraz původně označuje cizí jazyk, do kterého byl překládán hebrejský text, většinou posvátný. Výraz laʿaz označoval nejdříve latinu, později všechny románské jazyky, a nakonec byl tento termín vyhrazen pro francouzštinu, zejména v důsledku výskytu velkého množství starofrancouzských glos v komentářové literatuře. Chápání tohoto výrazu jako zkratky pro lešon ʿam zar, jazyk cizího národa, je až sekundární. Leʿazim slouží k potvrzení argumentu nebo specifikaci určitého popisovaného předmětu a bývají uvozena spojením be-laʿaz, tj. v románském (francouzském) jazyce. Takovéto glosy se objevují téměř ve všech středověkých rabínských textech. Glosu v hebrejském textu je třeba chápat nikoli jako osamocený výraz, nýbrž jako vícečlennou strukturu, realizovanou převážně větnou konstrukcí, např. A se v jazyce y (belaʿaz, bi-lešon Aškenaz, bi-lešon Kenaʿan) říká B, resp. A nazýváme v jazyce y B nebo pouze A (je) v jazyce y B. Příklad: כלי זיין (je) v jazyce kenaanském oružie (AB I, s. 57); oružie znamenalo ve staré češtině zbroj, zbraně. Obě části glosy se vztahují k témuž denotátu, pouze stabilita a síla těchto vztahů se liší: vztah mezi překládajícím výrazem a denotátem je silnější než vztah mezi denotátem a výrazem překládaným. Glosa obsahuje přechodový prvek (v jazyce y se říká, nazýváme v jazyce y, je v jazyce y), který upozorňuje na měnící se kód, pojmenovává kód relevantní komunikační situace (jazyk y). Jeho tranzitní povaha spočívá v tom, že se zde mluví o jazyce, který bude následovat (jazyk y), stále se však komunikuje jazykem základním (jazyk x), tedy hebrejsky. Dalším rysem tohoto přechodového prvku je zdůraznění protikladu psanosti (oblast výrazu A) a mluvenosti (oblast výrazu B), protože jeho součástí bývá verbum dicendi (tomu říkáme / se říká tak a tak).,ברד např.: Mnohdy je v textu nakupeno hned několik jinojazyčných glos najednou, čemuž se říká glas ə v laʿaz a v jazyce kenaanském led (OZ II, s. 30). Zde je glosa trojčlenná: výraz A vysvětlován dvěma glosami (B, C), přičemž obě vysvětlující části mají vlastní přechodový prvek. Vztahy v tomto typu konstrukce však mohou být složitější: glosa C může překládat či modifikovat výraz A prostřednictvím glosy B, není zde tedy přímý vztah A C. Srov. glosu konopie: Výklad konopí (קנבוס) není to, co se nazývá v jazyce aškenázském anef a v jazyce kenaanském konopie, protože to kvete každý rok, ale jiný druh je to, a to, co se nazývá hanef v jazyce aškenázském a konopie v jazyce kenaanském, řekl rabi Efrajim, že je to len (OZ I, s. 75). 19 Harris, Discerning Parallelism, s. 17. 20 Op. cit., s. 33. 5
Glosa může být i čtyř- či vícečlenná (výjimečně je jako vysvětlovací jazyk použita arabština, viz glosa makovica), princip však zůstává týž, pouze oblast vysvětlujícího se zmnožuje a kupí kolem vysvětlovaného. Srov. glosu p i lt: Seděl v lodi nebo na voru [ ] výklad Rašiho: [ ] Dřeva přivázaná jedno k druhému, mnoho [kmenů] dohromady. V jazyce Písma se nazývají vory/plováky, v jazyce [starofrancouzském] red, v jazyce aškenázském vlōʒ a v jazyce kenaanském p i lt; plují po řece, aby převážely [lidi] z místa na místo, a člověk po nich může chodit jako na lodi (OZ I, s. 27). Aramejský výraz pro vor (asda) je nejprve vyložen a pak přeložen do hebrejštiny, do staré francouzštiny, do jidiš a nakonec do staré češtiny. Z pořadí glos se zdá, že staročeská glosa je nejmladší, aramejský termín je od ní v textu značně vzdálen, proto je pravděpodobnější, že autor staročeské glosy překládá spíše glosu v jidiš. Jak už bylo zmíněno výše, první velké soubory glos byly starofrancouzské. Raši a další komentátoři svým výběrem obtížných slov do jisté míry předurčili skupinu výrazů, které byly potom překládány i do jiných jazyků. Tento předvýběr se nejspíš promítl i do souboru staročeských glos, protože jak Avraham ben ʿAzriʾel, tak především Jicḥaḳ ben Moše místy překládají hebrejský či aramejský výraz nejspíš i proto, že byl přeložen do francouzštiny. Mechanismus vzniku glosy tedy není vždy stejný: zatímco Raši zjednodušeně řečeno opravdu překládá výrazy, které považoval za obtížné, další glosátoři na jedné straně přejímají Rašiho předvýběr a předvýběr dalších komentátorů, na druhé straně pak sami aktivně vybírají výrazy k překladu. Tyto dvě činnosti jsou však obtížně rozlišitelné. Glosátor totiž mohl původní glosu zachovat a pouze připsat glosu novou, nebo mohl původní glosu, v jeho jazykovém prostředí třeba nefunkční, vynechat. Pro naše účely jsme se níže pokusili srovnat soubor staročeských glos s edicemi Rašiho glos a s glosami obsaženými v tzv. bernském ʿAruchu. Přestože toto srovnání je pouze částečné a pro možnost učinit z něj závěry by bylo třeba korpus jinojazyčných glos rozšířit, domníváme se, že pro vhled do problematiky vzniku a šíření glos to svůj význam má. Srov. v této souvislosti glosu glavaticě: Máme se poučit z jeho slov a povolit nežidovský,קומפושט totéž jako jsou glavaticě, do kterých se, jak známo, nedává víno ani ocet, jako v tomto království, kde je vaří a pak je přepravují na vozech k prodeji (OZ IV, s. 53). Zde překládá Jicḥaḳ ben Moše zcela jistě jidiš termín, protože svatý jazyk ekvivalent tohoto pokrmu nezná. Srov. též níže kap. 2.4 Jiné druhy sémantizace. 2.3 Glosa jako prostředek při konstruování významu v textu Glosa je projevem bilingvismu produktora textu. Ten si je vědom nedostatečnosti jednoho jazyka a s intencí zabezpečit rozumění jistému výrazu ve větě do textu zakomponovává či zapouští jinojazyčnou glosu v pomocné větné konstrukci. Strukturuje tak svět z hlediska použití jazykového kódu: vymezuje oblast světa, pro kterou se používá jeden jazyk, a oblast, pro kterou se lépe hodí jazyk jiný, resp. jazyky jiné. 6
Jak přítomnost glosy poznamená obsah věty? Zmnožení jednoho výrazu, jeho uvedení v různých jazykových mutacích, je redundantní pouze z pohledu člověka, který ovládá všechny použité jazyky. U adresáta tohoto textu se však takovéto znalosti nepředpokládají: to je ostatně prvotním důvodem uvedení jinojazyčné glosy. Jistou vzdálenou paralelu tu můžeme vést s Ecovým příkladem s mimozemšťany. Máme-li zabezpečit, aby důležitou informaci přijal i ten, kdo používá velmi odlišný komunikační kód, můžeme nahromadit v dané oblasti zprávy všeho druhu ve všech jazycích a sémiotických systémech a doufat ve statistickou pravděpodobnost, že alespoň jednomu systému budoucí návštěvníci porozumějí. I kdyby dokázali rozluštit jen zlomek jediného upozornění, redundance celku by jim posloužila podobně jako Rosettská deska. 21 Tak i při kupení jinojazyčných glos v textu je redundance pojistkou zachování obsahu věty: redundance je totiž funkční tehdy, když umožňuje dorozumívání za ztížených podmínek. Dokonale multilingvní adresát textu, který by rozuměl všem uvedeným glosám ve všech použitých jazycích, je spíše hypotetický. Lze předpokládat, že pro reálného adresáta byl výraz v jednom použitém jazyce srozumitelnější než jiné, takže ostatní výrazy, ať už mezi ně patřil i hebrejský výraz či nikoli, pro něj představovaly hodnotu co do obohacení slovní zásoby a upřesnění významu daného výrazu podle jeho použití v kontextu. Navážeme-li na Wittgensteinovu tezi Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa, 22 pak lze mluvit o hranici jazyků a hranici světů, které se zcela nekryjí, třebaže to jsou jazyky jednoho a téhož mluvčího. Jinojazyčné glosy jsou tedy příkladem průniku jazyků, ale i světů téhož mluvčího. 2.4 Jiné druhy sémantizace nejasných míst hebrejského textu Překladová glosa není jediným způsobem nápravy nedostatečného sdělovacího potenciálu středověké hebrejštiny: do textu zapojený jinojazyčný výraz, např. bohemikum, bez hebrejského nebo aramejského ekvivalentu i vyplní mezeru v jazyce. Srov. A říká náš mistr Jicḥaḳ bar Šmuʾe[l], blahé paměti, o těch plodech, které se nazývají jagody v jazyku kenaanském a ve Francii se nazývají יש יש, פר že se nad nimi pronáší požehnání který tvoří plody stromu (OZ I, s. 56). Takovéto výrazy, pro které neexistuje v druhém jazyce ekvivalent, mají potenciál stát se přejímkou. (V případě jahod k tomu nedošlo, ale doklady na přejímky ze slovanských jazyků do hebrejštiny existují, nejsou však tématem této práce.) Jinojazyčné výrazy, které žádný hebrejský či aramejský výraz nepřekládají a přímo vyplňují chybějící termín, jsou významné i z toho důvodu, že rozšiřují soubor pojmů potenciálně předvybraných k překladu. Srov. výše v kap. 2.2 příklad s glosou glavaticě. 21 Eco, Hledání dokonalého jazyka, s. 160. 22 Wittgenstein, Tractatus logico-philologicus, s. 129, 5.6. 7
Ve středověkých hebrejských textech se setkáme i s makarónštinou, tedy zapojením jinojazyčného výrazu do hebrejského textu bez přechodového prvku typu čemuž se říká, někdy dokonce v příslušném pádu: A kdo byl lstivý za svého života, je jako vši, které jsou v hlavě, to jest veš, není obyčejem belchy být v hlavě. (OZ II, s. 15). Český genitiv přivlastňovací belchy se zde objevuje v hebrejské genitivní konstrukci s přivlastňovací předložkou šel. V případě makarónštiny se obvykle neobjevuje přechodový prvek naznačující změnu kódu. Funkce tohoto mechanismu je však táž jako v případě překladové glosy: překlenuje nedostatečnost středověkého hebrejského lexika. Jinou možností, obvykle doplňující překlad, je výklad významu nebo dokonce jakási stručná definice: Metla, אשקובא, kterou se zametá dům, a v jazyce kenaanském pometlo, dělá se z listů větviček, ty se otrhají ze stonku a připevní kolem tyče, mnoho najednou (OZ II, s. 234). Dalším způsobem je vysvětlení výrazu v jednoduchém (umělém, pomocném) kontextu rozumíme-li promluvě, uchopujeme (tedy chápeme) její význam, i kdybychom neznali významy jednotlivých součástí promluvy.23 Této metody zabezpečení srozumitelnosti hebrejštiny bývá využito jako metody doprovodné, např. ve spojení s glosou. Příklad: Bič [ ]שוטט může být podstatné jméno, ku příkladu: můj otec vás trestal karabáči, v jazyce kenaanském prut (AB I, s. 64). Překlad je ze všech uvedených možností překlenutí sdělovacích nefunkčností konzervovaného jazyka metodou nejúspornější, hodí se však nejlépe právě pro jasně ohraničené jednotliviny,24 př. provázek, který se nazývá v jazyce kenaanském motovúz (OZ II, s. 37). V případě komunikačních nejasností gramatického rázu bývají v textu využity i další možnosti vysvětlení, zejména kontextové použití, př. Ať není sňat! A jsou tací, kteří říkají: ať není sňata, v celém Izraeli, protože tefila [ modlitba, jedna část modlitebních řemínků] je femininum, podle tanaitů modlitba ruky nezdržuje modlitbu hlavy. Je to zbytečné, protože se říká: [sic!] buď dán Avišag Adoniášovi, [sic!] buď vydán země, protože překlad buď dán je v jazyce kenaanském budi dáno a ne budi dán, protože to by bylo v maskulinu, a stejně tak je to s výkladem ať je sňat (AB II, s. 72). 2.5 Gramatografické využití glos (Avraham ben ʿAzriʾel) Cizojazyčné glosy v hebrejském textu bývají tedy funkčně využity pro objasnění významu hebrejského, aramejského, případně i jidiš nebo starofrancouzského (románského) výrazu. Mohou však být stejně účinně využity i pro objasnění formy daného výrazu. Tohoto potenciálu glosy hojně využívá zejména Avraham ben ʿAzriel (k autorovi i jeho dílu podrobněji viz níže). Tzv. kenaanské glosy se tak stávají přínosem i pro zkoumání počátků 23 24 Srov. Koťátko, Význam a rozumění, s. 23, 27, 29. Horálek, Filosofie jazyka, s. 90. 8
české gramatografie. Této specifické funkci kenaanských glos bude věnována tato rozsáhlejší subkapitola. 25 Přehledy české gramatografie obyčejně začínají traktátem De orthographia Bohemica (zřejmě z let 1406 nebo 1412). 26 Za první gramatiku pro Čechy se považuje zlomek gramatiky obsažený ve Slovníku klementinském, 27 datovaném do roku 1455. O vnímání formujících se národních jazyků ve středověkém křesťanském prostoru máme až poměrně pozdní zprávy; české země s církevněslovanským dědictvím však byly místem, kde lze předpokládat vyšší míru citlivosti pro jazyk. 28 Už Roman Jakobson roku 1941 poukázal na židovský příspěvek k metajazykovému uvažování o češtině, který je obsažen u Avrahama ben ʿAzriʾela v díle ʿArugat ha-bośem, dokončeném roku 1234. 29 Jakobson tento přínos Avrahama ben ʿAzriʾela zmiňuje i ve své (a Halleho) nejrozsáhlejší publikované studii k tomuto tématu 30 a také ve své nejcitovanější studii Řeč a písemnictví českých židů v době přemyslovské : 31 Slovní, gramatické problémy převládají v díle Abrahamově; užívá českých příkladů především jako ilustrací k učeným výkladům o slovních druzích, o gramatickém rodu, oslovesných způsobech, rodech a časech, o bezpodmětných vazbách, o složených tvarech časovacích a o podstatných jménech slovesných atd.; zkrátka toto dílo je nejstarším příspěvkem k rozboru češtiny, o století předcházející prvotiny české mluvnické literatury. Ohlas těchto aktivit z řad českých bohemistů najdeme až v roce 1957 a pouze v recenzi Zdeňka Tyla na Jakobsonovu studii Řeč a písemnictví: 32 máme tu před sebou nepochybně nejstarší nám známý příspěvek k mluvnickému rozboru češtiny. Jakobson tuto svou myšlenku však dále nerozvíjel a ani nikdo z bohemistů či slavistů na tento podnět nereagoval. 25 Tato kapitola vznikla s finanční podporou grantu GA ČR č. P406/11/0861 Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země, řešeného na FF UK v Praze a čerpáme v ní z našeho příspěvku ke kolektivní studii On the Problem of Judeo-Czech, Jews & Slavs 24, v tisku. 26 Čejka, Kořeny české gramatografie. Přístupné online: http://mirekcejkaa.wordpress.com/2010/10/14/jakzacali-cesi-psat-gramatiky/ (vloženo 2010). 27 Národní knihovna, signatura XVII F 31. Voleková, Latinsko-český slovník Klementinský, zejm. s. 20 23, edice textu s. 80 81. 28 Srov. nejnověji Čejka, Kořeny české gramatografie. 29 Jakobson, The City of Learning, s. 7: The verbal, grammatical problems captivate the first author [Avraham ben ʿAzriʾel], and his specimens of Czech are mostly various forms of conjugation and declension, of different voices, moods, tenses, genders and cases. The ʻArugath-ha-Bosemʼ is the first contribution to Czech grammar, centuries ahead of the rudiments of Czech grammatical literature proper. 30 Jakobson Halle, The term Canaan, s. 155: Arugath habosem, written probably in the late thirties of the 13 th century by Abraham ben Azriel of Bohemia, illustrates with numerous Czech examples difficult grammatical and lexical questions of the Hebrew text. 31 Jakobson, Řeč a písemnictví, s. 38 39. Prakticky totožný text najdeme už v Židovské ročence na rok 1954 1955, bez udání autora, pouze v redakci H. Volavkové ( Židovská vzdělanost v době přemyslovské, s. 78). 32 Zdeněk Tyl, Řeč a písemnictví českých židů v době přemyslovské [recenze], cit. podle WWW: <http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4545>, 20. 6. 2012. 9
Zmiňované dílo Avrahama ben ʿAzriʾela není primárně gramatickým dílem. V poměrně skromném výčtu aškenázských gramatiků33 jej nenajdeme. Přesto jej např. M. Fruchtmanová za gramatika jednoznačně považuje: Avraham ben ʿAzriʾel byl vskutku gramatik [hebrejštiny], který se gramatikou velmi zabýval, třebaže prostřednictvím komentátorské činnosti, a [třebaže] žádný [samostatný] gramatický spis, jak se zdá, nenapsal (překl. LU).34 Jak bylo ve středověké knižní kultuře obvyklé, v ʿArugat ha-bośem najdeme dlouhé citace z děl významných komentátorů a rovněž gramatiků, ne vždy s jasným určením autora. Avraham ben ʿAzriʾel čerpá především z Jehudy Chajjudže,35 často cituje Menaḥema ben Saruḳa, méně Dunaše ibn Labraṭa; v jeho díle najdeme pasáže z Avrahama ibn ʿEzry, Rašiho a dalších. Stejně jako další učenci této doby, i Avraham ben ʿAzriʾel přistupuje ke gramatickým otázkám především jako k otázkám správného čtení Písma. Jeho přístup je do jisté míry emocionální,36 ale není to (slovy Mayy Fruchtmanové) fanatický normativista. Jeho dílo je cenné tím, že zachycuje morfologické a fonetické varianty hebrejštiny v Aškenázu počátku 13. století. Jestliže hebrejská gramatika není v díle Avrahama ben ʿAzriʾela hlavním tématem, tím méně je jeho cílem gramatika kenaanštiny,37 tj. staré češtiny. K té se dostává spíše výjimečně tam, kde mu paralela z typologicky odlišného jazyka poslouží pro objasnění gramatického problému v hebrejštině. ʿArugat ha-bośem tedy rozhodně není (první) systematickou a cílenou gramatikou češtiny, nýbrž jde o příležitostná poučení a zajímavé kontrastivní detaily hebrejsko-české. 2.5.1 Neosobní konstrukce Avraham ben ʿAzriʾel využívá české neutrum pro vysvětlení neosobní vazby v hebrejštině: [dáti], imp. pass. masc. budi dán, imp. pass. neutr. budi dáno ידן בוֹד, ידנוֹ בוֹד, ידן ב וד ידנוֹ ב וד dát, vydat (AB II, s. 72) Ať není sňat! A jsou tací, kteří říkají: ať není sňata, v celém Izraeli, protože tefila [ modlitba, jedna část modlitebních řemínků] je femininum, podle tanaitů modlitba ruky nezdržuje modlitbu hlavy. Je to zbytečné, protože se říká: [sic!] buď dán Avišag Adoniášovi, [sic!] buď vydán země, protože překlad buď dán je v jazyce kenaanském budi dáno a ne budi dán, protože to by bylo v maskulinu, a stejně tak je to s výkladem ať je sňat. 33 Rozbory jednotivých gramatik viz Eldar, Sifrut ha-diḳduḳ šel Jahdut Aškenaz. Fruchtman, Diḳduḳej pijuṭ, s. 6. 35 Fruchtman, Diḳduḳej pijuṭ, s. 8, zdůrazňuje, že jako první Aškenáz přijal Avraham ben ʿAzri el Chajjudžovy metody. 36 Emocionální charakter Avrahamova přístupu konstatuje Fruchtmanová tamtéž: z lásky k hebrejštině a v touze zabránit tomu, aby ji lidé kazili, zkoumal a studoval díla významných gramatiků a komentátorů. Srov. též emocionální přístup Jekutiʾela ha-naḳdana, který je nešťastný z ledabylé činnosti punktátorů, viz Eldar, Sifrut ha-diḳduḳ šel Jahdut Aškenaz, s. 11. 37 Viz zde kap. 3 a 4. 34 10
[poviedati], n-ptc. pass. masc. poviedán, n-ptc. pass. neut. poviedáno ידן פוֹב, ידנוֹ פוֹב : oznámit, povědět (AB I, s. 84) Přemohlo mě vyhnanství. Vyhnanství je femininum, jak je řečeno v Amosovi protože je vyhnal do úplného vyhnanství, taktéž [je to v případě výrazu] vidění, tíživé vidění mi bylo oznámeno z Izajáše, ale bylo oznámeno [ ]הוגד nic nedokazuje, protože je to také maskulinum, protože výklad bylo oznámeno [ ]הוגד je v jazyce kenaanském povědáno a ne povědán, a stejně tak vzdáleno [ ]רחוק je hříšníkům spasení z Žalmů je v jazyce kenaanském daleko a není (to) dalek, tedy daleko je od hříšníků je spasení. Spolu s dvojicí poviedán poviedáno se uvedená dvojice daleký - daleko se jeví spíše jako protiklad adjektiva a adverbia. 2.5.2 Perifrastické pasivum České n-ové participium povymeten identifikuje Avraham ben ʿAzriʾel s hebrejským pasivem: [povymésti], n-ptc. pass. masc. povymeten פובמיטין : vymést (AB I, s. 3) Slyšel jsem od r. Josi Naḳdana: Důstojnost/důležitost [ ]כבוד vzácných předmětů je nedostatečná podle výkladu, jako když se zametá dům a bude vymeten [ ]כבוד - to je paʿul (participium pas), což je v jazyce kenaanském povymeten, a tak nakonec bude poctěn [ ]הכביד, překlad je: vymést koštětem. 2.5.3 Futurum Jednoduchý tvar hebrejského futura převádí Avraham ben ʿAzriʾel do češtiny jako složené futurum, rozvité agentním instrumentálem. [objáti], 1. sg. ind. fut. pass. budu objat בודו אוביט obejmout (AB I, s. 113) Můj Bože, k tobě se přimknu, jako tonoucí usiluje [dostat se] k zátoce, zátoka je na pobřeží moře, místo, kde se shromažďují lodě, místo poblíž. Výklad: jako je tonoucí, který spěchá k zátoce, a v jazyku kenaanském spěchá [ ]יאבק gribie sa. Říká: dobré je přimknout se, když má k čemu. Slovo přimknu se/přilnu je tvar futura, v jazyce kenaanském tobú budu objat. 2.5.4 Intranzivita Rozdíl mezi kmeny paʿal a piʿel u kořene r-p-j spočívá v tranzitivitě (paʿal je intranzitivní, piʿel tranzitivní). Avraham ben ʿAzriʾel zde poukazuje na pouze malý rozdíl ve vokalizaci. Ve dvou tvarech uvedené intranzitivní stč. sloveso oslabiti sa (sě) se jen málo liší od svého tranzitivního protějšku (oslabiti). [oslabiti sa], 1. sg. ind. fut. oslabu sa, אוֹסל בוֹס א zeslábnout (AB I, s. 71) 11
Budu čekat a nezeslábnu [ ] nezeslábnu, je psáno v Ezdrášovi: proč by se měla zastavit práce, když bych zeslábnul/polevil38, a stejně je vymezeno ať nezeslábnou tvé ruce, oslabím na místo zeslábnu, zeslábnou [ ]ירפו je intranzitivní sloveso, výraz zeslábnu [ ]ארפה je v jazyce kenaanském oslabu sa. 2.5.5 Kauzativita Avraham ben ʿAzriʾel vysvětluje význam ojedinělého slovesa hiśʿir pomocí aoristu českého slovesa zvichřit (śeʿara - bouře, vichr) a aplikuje tak hebrejský kmenový slovesný systém na češtinu, zde konkrétně kauzativitu, přestože čeština nemá kategorii kauzativních sloves formálně nijak výrazně rozvinutou. [*zvichriti], 3. sg. ind. aor. zvichri וו יכ רי, זויכרי rozvířit, odvát větrem (AB II, s. 230) Zvichřila [ ] chodil v jižních bouřích39. Překlad: jako vanoucí z jihu a v jazyce kenaanském zvichřila zvichri. A tento tvar se nenachází jinde než v Zacharjášovi. 2.5.6 Slovnědruhová příslušnost Jazyková reflexe slovnědruhové příslušnosti je u autora doložena dvakrát, reflektuje se rozdíl mezi přídavným jménem a slovesem, viz první příklad, a mezi podstatnými a přídavným jménem, viz druhý příklad. Hebrejský kořen k-h-j se realizuje jako sloveso i jako přídavné jméno, bez punktace jsou některé tvary nerozeznatelné. Pro vysvětlení rozdílného užití využívá Avraham ben ʿAzriʾel českou dvojici temná potemněla. [potemněti], 3. sg. ind. pf. potemněla פוֹט מנ יל א : ztmavnout, potemnět, verusus [temný] temná/temna ימנ א ט temný (AB II, s. 39) K ruce temné, temná je adjektivum, jako je: nalomenou třtinu nedolomí, matné [světlo z] lněného [knotu] neuhasí, u Izajáše.40 A v jazyce kenaanském [je to] temná, ale hle, dosáhla tmavosti, je v jazyce kenaanském potemněla, a to není adjektivum. Avraham ben ʿAzriʾel dále dokazuje, že hebrejský výraz mivḥor - je podstatné, a ne přídavné jméno. Využívá k tomu právě bohemikum, protože v češtině je rozdíl mezi těmito slovními druhy zřetelnější než v hebrejštině.41 [výbor], Gen. výbora אוֹט בי בוֹרא výběr (AB II, s. 241) Mocný byl král a jel na svém slonu, dobrém, z výběru. Výběr je substantivum jako žalm, skrýš, věž, jako mistrovský trojúhelník. A tak je to v Izajášovi: pokácím 38 Mělo by se to dílo snad přerušit tím, že bych je opustil a sestoupil k vám? (Neh 6:3, http://www.biblenet.cz/b/neh/6) 39 [...] vydá se na pochod ve vichřicích z jihu (Zach 9:14, http://www.biblenet.cz/b/zech/9). 40 Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy (Iz 42:3, http://www.biblenet.cz/b/isa/42). 41 Pozoruhodné je, že např. i kralický překlad Iz 37,24 dává přednost přídavnému jménu výborný. 12
výběr jeho cypřišů42 a v jazyce kenaanském z výběru je ot výbora, proto ten, kdo říká המבחור, chybuje. 2.5.7 Deverbativní podstatná jména Avraham ben ʿAzriʾel ukazuje produktivitu staročeských deverbativních podstatných jmen: [obznamenánie sa], Loc. sg. obznamenání sa אוֹ בז נ מי נ נ יס א פו מם obeznámení se. (AB II, s. 139) Litoval jsem ve svém srdci i jazykem. Je psáno: po svém návratu jsem litoval, po svém poučení jsem se plácl do stehna.43 Výklad litoval jsem je jako: litoval jsem, co jsem učinil; litoval jsem, že jsem ustanovil Saula králem. Výklad po svém poučení je: nejprve jsem byl zmaten a potom je poučil/obeznámil. V jazyce kenaanském po mém obznamenání sa. Stejně tak člověku, který ve své nemoci mluví hlouposti, když se z ní uzdraví a je jako ostatní, se říká: obznamenaj sa. Neboť každý, kdo učiní přestupek, je jako hlupák. Jak praví naši učenci: člověk neučiní přestupek, než do něj vstoupí duch bláznovství. A když se vrátí, zmoudří, je zmaten sám sebou a říká: běda, co jsem to učinil. Jiný příklad deverbativního substantiva v ʿArugat ha-bośem je překlad zvláštního substantiva be-hitḥolel: [zameškánie sa], Loc. zameškání sa, usebrání, וז מ ישכ נ יס א, ( ומיזשכניםא AB II, s. 18) V usebrání, gramaticky je v usebrání jako podstatné jméno, jako je soustředění se na Boha, utišil se pro něj. V jazyce kenaanském omežkánie sa. A [gramaticky] podobné je: zaradoval se všechen lid nad darováním se, z Paralipomenon.44 Srovnáme-li pasáže z ʿArugat ha-bośem s výše zmiňovaným zlomkem gramatiky z latinsko-českého Slovníku klementinského, je zřejmé, že dílo Avrahama ben ʿAzriʾela postrádá ambici sepsat systematickou českou (anebo i hebrejskou) gramatiku. Přesto v něm použitá komentátorská metoda vykazuje podobnost s metodou výkladu zmíněné latinskočeské gramatiky: autor pojmenuje gramatickou kategorii výchozího jazyka (latina, hebrejština) a uvede k ní českou paralelu. Typologická odlišnost výchozího jazyka (hebrejštiny) má za následek, že vybrané pasáže z ʿArugat ha-bośem působí spíše jako náznaky srovnávací gramatiky a potvrzují, že autor těchto pasáží měl velmi dobrou znalost gramatického systému češtiny. Tato znalost u dalších generací českých Židů klesala, proto na gramatické pokusy Avrahama ben ʿAzriʾela na poli češtiny nikdo nenavázal. 42 [ ] Pokácím tam statné cedry, skvělé cypřiše [...] (Iz 37:24, http://www.biblenet.cz/b/isa/37). Po svém návratu chci činit pokání, po svém poučení budu se bít v prsa, stydět se a hanbit, že nesu potupu svého mládí (Jer 31:19, http://www.biblenet.cz/b/jer/31). 44 Lid se radoval z toho, co bylo dobrovolně darováno, že z celého srdce se odevzdávaly dobrovolné dary Hospodinu. Také král David se převelice radoval (1Kr 29:9, http://www.biblenet.cz/b/chr1/29). 43 13
3 Tzv. židovské jazyky V této kapitole se věnujeme překladovým jazykům, které se v glosách využívají. Označení jazyků v hebrejštině v tomto případě není dostačující: laʿaz, lešon Aškenaz, tedy jazyk aškenázský, či lešon Kenaʿan, jazyk kenaanský, mohou odkazovat k více jazykům. Např. jazyk označovaný jako lešon Aškenaz lze nazírat jako jednu z vývojových fází němčiny, dobově vázaný židovsko-germánský etnolekt, nebo jako historickou etapu jazyků Judendeutsch nebo jidiš. Obdobný bude okruh otázek v souvislosti s kterýmkoli jazykem, s nímž Židé ve svých dějinách přišli do kontaktu a částečně či zcela si jej osvojili. Dotkneme se proto obecně problematiky tzv. židovských jazyků a pokusíme se vymezit především pojem kenaanština, možnosti jeho chápání, jeho časoprostorové ohraničení a vztah k staré češtině. 3.1 Počátky studia židovských jazyků Prehistorie teorie židovských jazyků sahá do začátku 20. století; mezi její průkopníky patřil v této době např. Mathias Mieses (Die Entstehungsursache der jüdischen Dialekte). Za lingvisticky relevantní jsou však považovány až práce jidišistů Salomo Birnbauma a Maxe Weinreicha; 45 později modifikoval teorii tzv. židovských jazyků Joshua Fishman, dále Paul Wexler a další. Moderní analýza židovských jazyků začala podle Joshuy Fishmana 46 od 80. let 20. století, a to na základě sociolingvistických kritérií. Tehdy bylo založeno periodikum Jewish Language Review a na západních univerzitách se objevují kurzy s touto tematikou. Sociolingvistický přístup k židovským jazykům přinesl podle Fishmana zásadní obrat: doposud výlučně jazyková hlediska aplikovaná na definování a analýzu židovských jazyků totiž nestačila. Konec 20. století je také doba, kdy se začíná uvažovat i o množství dalších židovských jazyků, mnohdy odlišných od charakteru klasického židovského jazyka, jako bylo jidiš. Jazyk jidiš stál však na počátku vědeckého výzkumu židovských jazyků a tento fakt výrazně ovlivnil přístup ke všem dalším židovským jazykům, resp. varietám. 3.2 Židovské jazyky a židovská identita Nejnovější teorie chápou židovské jazyky jako úzce související s otázkou židovské identity. John Myhill 47 podle svého pojetí etnicity formuluje čtyři podmínky příslušnosti k etnické skupině: (1) příbuzenství a/nebo rasa, (2) náboženská příslušnost a/nebo víra a/nebo tradice a/nebo životní styl, 45 Srov. Timm, Historische jiddische Semantik, s. 29. 46 Readings in the sociology of Jewish languages, s. ix. 47 Myhill, Language in Jewish Society, s. 13. 14