Ing. Eva Hrudová, Ph.D.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Druhové spektrum škůdců ozimých obilnin ve vybraném podniku na Prostějovsku Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Eva Hrudová, Ph.D. Vypracoval: Luděk Říha Brno 2009

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Druhové spektrum škůdců ozimých obilnin ve vybraném podniku na Prostějovsku vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěl poděkovat Ing. Evě Hrudové, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce a za ochotu při poskytování cenných rad a připomínek.

ABSTRAKT Práce podává popis živočišných škůdců vyskytujících se na ozimých obilninách, a to především na pšenici seté (Triticum aestivum) a ječmeni setém (Hordeum vulgare). Jsou zde shrnuty vlastnosti jednotlivých škůdců, jejich výskyt, škody, které působí a případná opatření proti nim. Práce je dále zaměřena na zmapování druhů vyskytujících se na území Prostějovského regionu. Pozorování byla prováděna na plochách ozimé pšenice v okolí obce Brodek u Prostějova. Vizuální kontrolou porostů obilnin a smýkáním hmyzu bylo zjištěno, že mezi nejpočetnější druhy škůdců v dané oblasti patří především třásněnky (Thysanoptera), kohoutek modrý (Oulema gallaeciana), dřepčík stébelný (Chaetocnema aridula) a mšice (Aphididae). Ostatní škůdci byli zaznamenáni v minimálním množství nebo vůbec. Klíčová slova: škůdci, obilniny ABSTRACT The work is focused on a description of animal pests that are found in winter cereals, namely in wheat (Triticum aestivum) and barley (Hordeum vulgare). There are summarized characteristics of individual pests, their occurrence, caused damage and possible precautions against them. Next goal of the work is to create an overview of the species that are presented in the area of Prostějov region. The observations were performed by visual control and trapping of insect on wheat stands in surroundings of the municipality Brodek u Prostějova. There was found out that insect from family Thysanoptera, cereal leaf beetle Oulema gallaeciana, flea beetle Chaetocnema aridula and insect from family Aphididae belong to the most numerous pests in given area. Other pests were detected in minimal amount or were not present at all. Keywords: pests, cereals

OBSAH 1. ÚVOD... 7 2. CÍL PRÁCE... 8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED... 9 3.1 Představení řešené problematiky... 9 3.2 Přehled škůdců obilnin... 9 3.2.1 Řád: Třásnokřídlí (Thysanoptera)... 9 3.2.2 Řád: Sternorrhyncha... 11 3.2.3 Řád: Dvoukřídlí (Diptera)... 13 3.2.4 Řád: Brouci (Coleoptera)... 20 3.2.5 Řád: Křísi (Fulgoromorpha)... 23 3.2.6 Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera)... 25 3.2.7 Řád: Ploštice (Heteroptera)... 26 3.2.8 Řád: Motýli (Lepidoptera)... 27 3.2.9 Řád: Háďátka (Tylenchida)... 29 3.2.10 Slimáčci a hraboši... 30 3.3 Výskyt škůdců obilnin v ČR... 31 3.3.1 Mapy výskytu škodlivých organizmů v sezóně 2007 2008... 31 4. MATERIÁL A METODIKA... 34 4.1 Místo pozorování... 34 4.2 Charakteristika sledovaného podniku... 34 4.3 Metody... 35 5. VÝSLEDKY A DISKUSE... 35 6. ZÁVĚR... 37 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 38 8. SEZNAM OBRÁZKŮ... 40

1. ÚVOD Obilniny patří k celosvětově nejpěstovanějším plodinám současného zemědělství. Z botanického hlediska jsou to rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Mezi obilniny bývá zařazována i pohanka (Fagopyrum esculentum), která má podobný způsob pěstování a využití, ale patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Ozimé obilniny jsou takové druhy, které pro svůj vývin potřebují delší období nízkých teplot, aby přešly z vegetativní fáze vývinu do generativní, to znamená, aby byly schopny vytvořit květ a plod. Tento proces je označován jako jarovizace. V České republice je z ozimých druhů nejvíce pěstována pšenice setá ozimá (Triticum aestivum), která byla v roce 2008 pěstována na 760 399 ha zemědělské půdy. Mezi další u nás pěstované ozimé druhy patří ječmen setý ozimý (Hordeum vulgare), osevní plocha v roce 2008 činila 141 174 ha, žito seté ozimé (Secale cereale), pěstováno na 43 399 ha a tritikale (Triticosecale), které bylo vyseto na 57 758 ha zemědělské půdy (www.czso.cz, 2009). Vzhledem k tak velkému zastoupení v osevních postupech, jaké dnes ozimé obilniny mají, je velmi důležité dbát na jejich dobrý zdravotní stav, pokud chceme dosahovat vysokých a stabilních výnosů. Jednou z možností jak rostliny udržovat v dobrém zdravotním stavu je ochrana proti napadení živočišnými škůdci. K tomu mimo jiné velkou mírou napomáhá i včasná diagnostika napadení škůdci a následně ochrana proti nim. 7

2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce bylo zpracovat přehled škůdců ozimých obilnin a podat popis o jejich výskytu, bionomii a škodách, které způsobují. 8

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Představení řešené problematiky Škůdci obilnin jsou významnou příčinou snížení výnosu a znehodnocení kvality zemědělských plodin. Poznání biologie, způsobu šíření a škodlivosti hospodářsky významných škůdců je prvním předpokladem pro účinné ochranné zásahy proti nim. Pro včasné rozhodnutí o ochranném zásahu je neméně důležité znát příznaky napadení porostu. 3.2 Přehled škůdců obilnin 3.2.1 Řád: Třásnokřídlí (Thysanoptera) Třásněnka ostnitá (Limothrips denticornis) Jedná se o hmyz velikosti 1,3 až 1,5 mm. Je tmavě hnědočerně zbarvená a má nápadně utvářený třetí tykadlový článek, který je na vnější straně zubovitě protažen. Larvy jsou bělavé až sytě žluté, s prvním výskytem koncem května. Přezimuje dospělec ve vhodných úkrytech a ve druhé polovině dubna ji zastihneme na obilninách (Rotrekl, 2003). Vajíčka jsou samičkami nejčastěji kladena za listové pochvy a později na tvořící se klasy (Kazda et al., 2001). Nejpočetněji se vyskytují dospělci v červenci. V době zrání a sklizně obilnin migrují na travnaté meze a luční porosty, kde pak přezimují. Třásněnka ostnitá má dvě generace za rok. Škodí sáním larvy i dospělci, nejprve v listových pochvách a později na kláscích, v době mléčné zralosti napadají i obilky. Největší škody způsobuje na kvítcích v době maximálního výskytu larev (Rotrekl, 2003). Třásněnka obilná (Frankliniella tenuicornis) Dospělci této třásněnky jsou 1,0 až 1,4 mm velcí, larvy jsou žlutavě oranžové, až 1 mm velké. Třásněnka obilná má dvě generace za rok (Rotrekl, 2003). 9

Třásněnka ovesná (Stenothrips graminum) Tato třásněnka, o velikosti 0,8 až 1,0 mm, se vyskytuje výhradně na ovsu. Dospělci přezimují v půdě pod rostlinami ovsa, na nichž se vyvíjely larvy. Larvy jsou světle šedožluté s maximem výskytu počátkem června. Sají především na kláscích, které bělají a jsou hluché. Dorostlé larvy zalézají do půdy, kde pokračuje jejich vývoj. Tato třásněnka má pouze jednu generaci za rok (Rotrekl, 2003). Truběnka travní (Haplothrips aculeatus) Velikost dospělců je až 1,5 až 2 mm a přezimují ve stádiu imaga. Larvy jsou oranžově žluté s červeným koncem zadečku. Tato truběnka má jednu generaci za rok (Rotrekl, 2003). Truběnka pšeničná (Haplothrips tritici) Velikost je stejná jako u truběnky travní, tedy 1,5 až 2 mm, barva hnědočerná. Dospělci přezimují v půdě až do května a maximum výskytu dosahují v červnu. Zbarvení larev je zpočátku žlutavě oranžové, později karmínově červené. Vyvíjejí se v pochvách listů, ale hlavně v kláscích, kde sají na květech a dozrávajících obilkách. Dorostlé larvy zalézají do půdy, kde prodělávají proměnu a přezimují. Truběnka pšeničná má jednu generaci za rok a vyskytuje se převážně na pšenici (Rotrekl, 2003). Vývoj třásněnek a truběnek na obilninách podporuje teplé a středně vlhké počasí. Druhy s dvěma generacemi do roka se v jedné generaci vyvíjí na ozimech a ve druhé na jařinách (Rotrekl, 2003). Napadené květní části rostlin se přestávají vyvíjet, pluchy jsou pokroucené, části klasů nebo i celé klasy bělají, zasychají a bývají hluché. Přítomnost třásněnek na rostlinách dokládají stříbřitě lesklé skvrnky v místech sání a drobné částečky tmavého trusu (Kazda et al., 2001). Největší škody způsobují především na kvalitě zrna. Napadené potravinářské odrůdy často nedosahují stanovených kvalitativních parametrů a musí se prodávat jako krmné (Kazda, 2008). Na škody je možno usuzovat z množství třásněnek v klasech v období květu obilnin. Hodnocení se provádí ve fázi DC 59 (konec metání: klas celý viditelný) až DC 65 (plný květ) (Zimolka et al., 2005). Ochranu provádíme po migraci do obilnin, před 10

vykladením vajíček. Proti larvám či dospělcům žijícím skrytě nejsou chemické přípravky dostatečně účinné. U pšenice provádíme ochranu při výskytu 40 až 50 larev i dospělců na jeden klas při sloupkování. Ostatní porosty obilnin ošetřujeme při výskytu 10 až 25 larev či dospělců na jeden klas v době metání až nalévání zrna. Z agrotechnických opatření se provádí zaorání strniště ihned po sklizni s následnou hlubokou orbou a ve sledu plodin nezařazujeme obilniny po sobě (Rotrekl, 2003). Obr.1 Třásněnka - dospělec (foto www.syngenta.cz) Obr.2 Klas poškozený sáním třásněnek (foto www.syngenta.cz) 3.2.2 Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Mšicovití (Aphididae) Mšice střemchová (Rhopalosiphon padi) Je 1,7 až 2,2 mm velká mšice, tmavě zeleného až olivově hnědého zabarvení. Konec zadečku je často červenohnědý (Rotrekl, 2003). Okřídlená samička má hlavu a hruď černou, zadeček zelený s hnědočervenou skvrnou mezi sifunkuli (Kazda et al., 2001). Jedná se o dicyklickou mšici, primárním hostitelem je střemcha. Na střemše přezimuje jako vajíčko a při teplotě 17 C přelétá na obilniny. Při vyšších teplotách v období mléčné zralosti jejich počet rapidně klesá (Zimolka et al., 2005). Letní generace žijí na obilninách, nejčastěji mezi listovými pochvami, na dolních částech čepelí listů, v klasech a latách. Způsobují bělání klasu (Rotrekl, 2003). Kyjatka osenní (Sitobion avenae) Je mšice o velikosti 2,2 až 3,3 mm se štíhle vřetenovitým tvarem těla (Rotrekl, 2003). Bezkřídlé samičky jsou žlutozelené až hnědozelené, okřídlené samičky mají tmavou hlavu a hruď. Mají typicky černé sifunkuly (Kazda et al., 2001). 11

Většina populace se vyskytuje na klasech. Přezimuje ve stádiu vajíčka v paždí pupenů na druzích rodu Rubus a Rosa. Na jaře se líhnou larvy, které dospívají v bezkřídlé zakladatelky (fundatrix), vzniká druhá generace (bezkřídlé fundatrigenie), třetí generace jsou okřídlené virginogenie a tyto migrují na obilniny či na trávy. Zde se vyvíjí několik generací a koncem září se vrací na ostružníky (Rotrekl, 2003). Kyjatka travní (Metopolophium dirhodum) Velikost 2,2 až 3,6 mm. Bezkřídlé samičky jsou zelené s tmavším pruhem na dorsální straně těla, okřídlené samičky mají tmavou hlavu a hruď (Kazda et al., 2001). Vyskytuje se výlučně na listech. Primární hostitelskou rostlinou je růže. Zde probíhá vývoj tří generací a pak odlétají okřídlené samičky na obilniny. Na podzim se vrací na zimního hostitele (Rotrekl, 2003). Mšice zhoubná (Diuraphis noxia) Velikost obdobná jako u ostatních mšic. Je protáhlá, má světle zelenou barvu, krátká tykadla (maximálně do jedné třetiny těla), na osmém zadečkovém článku je hrbolek (Zimolka et al., 2005). Brvnatka pestrá (Sipha (Rungsia) elegans) Je žlutohnědá až žlutá s řídkými delšími voskovými brvami, tělo má oválné s tmavými skvrnami (Zimolka et al., 2005). Všechny mšice patří k významným škůdcům obilnin. V některých letech může být jejich výskyt až kalamitní, v jiných letech je naopak sporadický (Kazda et al., 2001). Rostliny poškozují sáním, které způsobuje žluté skvrny na posátých místech, kroucení a usychání listů. Snižuje také hmotnost a jakost zrna (Rotrekl, 2003). Jednotlivé druhy mšic mohou sát jak na listech, tak i na klasech. Kyjatka osenní významně preferuje sání na klasech a latách, zbývající druhy mšic častěji sají na listech (Kazda et al., 2001). 12

Mšice škodí též přenosem virů (např. virová zakrslost ječmene). Dále škodí medovice, kterou mšice vylučují. Ta brání dýchání rostlin a přispívá k rozvoji hub (Rotrekl, 2003). Ochrana proti mšicím se provádí insekticidy v závislosti na výskytu, někdy postačuje ošetření okrajů porostů, jindy se musí ošetřovat celoplošně a opakovaně. Výskyt mšic podporuje suché a teplé počasí. Ošetřuje se na základě průměrného výskytu mšic na odnož v závislosti na druhu obilniny a místu napadení rostliny ve fázi sloupkování nebo v době od počátku květu až do začátku tvorby obilky. Po fázi mléčné zralosti je aplikace insekticidů již neúčelná (Kazda et al., 2001). Obr.3 Mšice střemchová Obr.4 Kyjatka osenní Obr.5 Kyjatka travní (foto www.syngenta.cz) (foto www.syngenta.cz) (foto www.syngenta.cz) 3.2.3 Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Bzunka ječná (Oscinella frit) Čeleď: Zelenuškovití (Chloropidae) Je to drobná muška o velikosti 1,5 až 2 mm. Zbarvení je černé lesklé, se žlutým prvním článkem zadečku. Bzunka přezimuje uvnitř nebo poblíže srdéček osení ve stádiu dospělé larvy. Larva je 4 až 5 mm dlouhá, štíhle protáhlá, bělavá, na jaře se kuklí. Vývoj larev trvá asi 2 až 3 týdny (Zimolka et al., 2006). Dospělci první generace létají koncem dubna a začátkem května samičky kladou vajíčka na rostliny do fáze 3. až 4. listu. Larvy této generace ničí vegetační vrchol. Od konce června až do doby zrání obilek létají imaga druhé generace a kladou vajíčka za pochvy mladých listů nebo na metající či vymetané klasy. Larvy této generace se živí na základech kvítků, později na obilkách, které zasychají. Imaga třetí generace létají v srpnu až říjnu a vajíčka kladou na výdrol nebo osení. Larvy této generace přezimují (Rotrekl, 2003). 13

Bzunka ječná působí škody na všech obilninách, nejvíce však na ječmeni. Škody jsou na vzešlém osení, na mladé kukuřici a na klasech a latách. Ochrana spočívá především ve správné agrotechnice a v uplatnění nepřímých opatření, jako je včasný výsev na jaře a naopak pozdější výsev na podzim (Zimolka et al., 2006). Je také možné ošetření pomocí insekticidů. Proti první generaci škůdce se provede postřik do fáze dvou až tří listů a za 8 až 10 dní se opakuje. Proti druhé generaci se první postřik aplikuje do sedmi dnů po vymetání hlavního stébla a druhý opět za 8 až 10 dní. Další možnou ochranou je moření osiva (Rotrekl, 2003). Obr.6 Bzunka ječná dospělec (foto www.syngenta.cz) Obr.7 Bzunka ječná larva (foto www.syngenta.cz) Zelenuška žlutopásá (Chlorops pumilionis) Čeleď: Zelenuškovití (Chloropidae) Je až 4 mm dlouhá, žlutá moucha se třemi výraznými černými podélnými pruhy na hrudi a s trojúhelníkovou skvrnou mezi očima (Rotrekl, 2003). Má u nás dvě pokolení. První jarní generace se líhne koncem dubna až do počátku června. Samičky kladou vajíčka na pšenici, ječmen, pýr a vzácně na žito po jednom až dvou vajíčkách především na líc listů. Vylíhlé larvy lezou po čepelích listů do pochvy a pronikají ke stéblu těsně pod dosud nevymetaným klasem. Zde vyhlodávají směrem dolů podélnou rýhu až k prvnímu kolénku. Před kuklením se larvy vrátí směrem ke klasu a v rýžce se zakuklí (Zimolka et al., 2006). Žír larev způsobuje zpomalení nebo zastavení růstu, klas nevymetá nebo jen částečně, klasy mají méně zrn, která jsou často i menší (Kazda et al., 2001). Dospělci druhé generace se líhnou koncem července a v srpnu a létají dlouho do podzimu. Vajíčka kladou v září a říjnu na čepele listů ozimů, vzešlého výdrolu a pýru 14

plazivého. Většina vajíček je opět na líci listů (Zimolka et al., 2006). Vylíhlé larvy pronikají u ozimů do srdéček, způsobují zduřování vnitřních listů a posléze zasychání napadených odnoží. Rostliny na napadení reagují zvýšeným odnožováním a částečně tak kompenzují ztráty, které se projevují snížením hmotnosti a kvality zrna (Kazda et al., 2001). Hospodářský význam mají především larvy druhé, letní generace. Škody jsou ještě významnější, napadnou-li málo vyvinuté obilniny. Přezimující larvy, vyvíjející se na osení, nepůsobí zjistitelné škody (Zimolka et al., 2006). Ochrana spočívá ve správné agrotechnice a ničení pýru plazivého, na kterém se přezimující larvy vyvíjejí (Zimolka et al., 2006). Pokud se porosty ošetřují insekticidy, je to v době letu dospělců, kladení vajíček a na počátku líhnutí larev (Kazda et al., 2001). Obr.8 Zelenuška žlutopásá (foto www.syngenta.cz) Obr.9 Pupárium zelenušky žlutopásé (foto www.syngenta.cz) Bejlomorka obilná (Mayetiola destructor) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Jedná se o hmyz tvarem podobný komárům, velikosti 3 až 4 mm. Zbarvení imaga je červenohnědé, larva je bílá až zelená, kukla hnědá. Bejlomorka obilná má dvě generace. Dospělci se objevují od poloviny května. Samička klade vajíčka na lícní stranu listů, podél nervů. Po vylíhnutí larvy pronikají k prvnímu kolénku, kde se usadí a kuklí se mezi listovou pochvou a stéblem. Koncem léta se objevují dospělci a samice druhé generace kladou vajíčka na výdrol a vzešlé ozimy. Poškozená stébla se v místě napadení ohýbají, snadno se lámou a klas bývá menší. Ochrana proti bejlomorce obilné není vypracována (Kazda et al., 2001). 15

Bejlomorka sedlová (Haplodiplosis marginata) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Velikost v dospělosti je 4 až 5 mm, barva je třešňově červená se žlutým ochlupením, hruď a hřbet jsou hnědočerné (Rotrekl, 2003). Larvy jsou 4 až 5 mm dlouhé, červenooranžové (Zimolka et al., 2005). Bejlomorka sedlová má jednu generaci. Dospělci se objevují od konce května a kladou vajíčka na bázi listů. Larvy po vylíhnutí zalézají za listové pochvy a pronikají ke stéblům, kde sají a stimulují vznik sedlovitých hálek, nejvíce mezi předposledním a posledním kolénkem (Kazda et al., 2001). Jakmile larvy dokončí vývoj, zalézají do půdy, kde v zámotku přezimují. Kuklí se v horní vrstvě půdy v dubnu příštího roku a asi za měsíc se líhnou dospělci (Rotrekl, 2003). Největší ztráty na obilninách bývají při napadení před nebo na začátku sloupkování. Napadený porost je nevyrovnaný, částečně nebo vůbec nevymetá, klasy se špatně vyvíjejí a v místě hálek se stébla lámou (Rotrekl, 2003). Více napadány bývají okraje porostu. Výskyt se opakuje ve víceletých intervalech a liší se podle oblastí (Kazda et al., 2001). Podle metodické příručky SRS je ochrana ekonomická, je-li prováděna při náletu škůdce a při hustotě 10 imag v Möerickeho misce za jeden den. Je účinná při použití systémově působících insekticidů nebo jejich směsí s pyrethroidy (Zimolka et al., 2005). Z agrotechnických opatření je vhodné nevysévat opakovaně ječmen a pšenici po sobě na jednom pozemku, vysévat ozimy před jařinami, udržovat porosty v dobré kondici a důsledně odstraňovat pýr (Rotrekl, 2003). Obr.10 Bejlomorka sedlová dospělec (foto www.syngenta.cz) Obr.11 Larva a typická sedlovitá hálka (foto www.syngenta.cz) 16

Plodomorka pšeničná (Contarinia tritici) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Je to drobný hmyz podobný komárům, citronově žlutého zbarvení, o velikosti 2,5 mm. Má jednu generaci za rok. Larvy se živí pylem, tyčinkami a pestíkem, dospělci neškodí (Kazda et al., 2001). Samičky kladou vajíčka za pluchy obilek, v době od konce května až do konce metání (Rotrekl, 2003). Larvy se líhnou po čtyřech dnech s průměrnou teplotou 20 C. Za tři týdny larvy dospívají, padají na zem a těsně pod povrchem půdy se po přezimování kuklí (Zimolka et al., 2005). Po napadení obilnin jsou klasy nestejnoměrně vyvinuté, často hluché nebo s deformovanými obilkami. Pluchy bývají částečně šedé až hnědé. Ochrana se provádí postřikem insekticidy v době, kdy asi 40 % klasů je patrných z boku, jestliže zjistíme jednu kladoucí samičku na jeden klas (Rotrekl, 2003). Obr.12 Plodomorka pšeničná (foto www.syngenta.cz) Plodomorka plevová (Sitodiplosis mosellana) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Je také drobný komárek, který na rozdíl od plodomorky pšeničné má oranžový zadeček. Velikost i bionomie je podobná jako u plodomorky pšeničné. Létá v červnu a samičky kladou vajíčka do právě vymetaných klasů, mezi plevy a pluchy (Rotrekl, 2003). Oranžově červené larvy poškozují zejména tvořící se obilná zrna, která se vyvíjejí pomaleji a zakrňují, snižuje se hmotnost i klíčivost zrna. Vyšší výskyt plodomorek podporuje vlhké a chladnější počasí v době líhnutí dospělců, během května a června (Kazda et al., 2001). Škodlivý výskyt je nepravidelný a opakuje se zhruba po pěti až sedmi letech. Napadají hlavně pšenici, méně často ječmen a žito (Rotrekl, 2003). 17

Ochrana spočívá v ošetření insekticidy v době, kdy je 80 % klasů z obou stran volných, jestliže je výskyt 0,33 a více kladoucích samiček na jeden klas (Rotrekl, 2003). Avšak chemická ochrana provedená pouze proti plodomorkám nebývá v současné době ekonomická (Zimolka et al., 2005). Z agrotechnických opatření je třeba dodržovat správný osevní postup, pěstovat méně náchylné odrůdy a ihned po sklizni odstranit z pole plevy i klásky (Rotrekl, 2003). Vrtalky Čeleď: Vrtalkovití (Agromyzidae) Mezi vrtalky škodící na obilninách patří vrtalka ječná (Agromyza megalopsis), vrtalka černá (Domomyza mobilis) a vrtalka pšeničná (Phytobia lateralis). Vrtalka ječná a vrtalka černá jsou černé mouchy o velikosti 2 až 3 mm. Jejich larvy jsou smetanově bílé až žlutavé s délkou 3 až 5 mm. Oba druhy mají podobnou bionomii (Rotrekl, 2003). Samičky kladou vajíčka do listových čepelí nejčastěji od konce května do konce června. Larvy minují v listech, často několik larev v jedné mině zabírající až tři čtvrtiny pochvy listu (Kazda et al., 2001). Larvy, které zastihneme od června do srpna, se po dokončení vývoje dostávají do půdy, kde se kuklí a v hloubce asi 20 cm přezimují. Imaga se líhnou od poloviny dubna (Rotrekl, 2003). Vrtalka pšeničná je černohnědá s kombinací výrazně žluté barvy o velikosti 2 až 2,5 mm. Larvy jsou výrazně žluté, asi 3 mm dlouhé a vytvářejí na koncích listů ploché miny. V jedné mině je vždy jen jedna larva (Rotrekl, 2003). Larvy jmenovaných vrtalek vyžírají miny v listech, ty zasychají, žloutnou a předčasně opadávají (Rotrekl, 2003). Může dojít i k zasychání klasu a celé odnože, napadené rostliny mají tendenci předčasně dozrávat a dochází ke snížení výnosu. Vrtalky patří k druhům s lokálním a proměnlivým výskytem v jednotlivých letech (Kazda et al., 2001). Významné ztráty v letech přemnožení způsobují jen larvy vrtalky ječné na výnosech ječmene. Ochrana se doporučuje formou agrotechnických opatření, zejména včasnou podmítkou, hlubokou orbou a dodržením izolačních vzdáleností mezi loňskými a letošními výsevy (Rotrekl, 2003). 18

Pestřice pšeničná (Opomyza florum) Pestřice trojtečná (Geomyza tripunctata) Čeleď: Pestřicovití (Opomyzidae) Pestřice pšeničná je velká 3 až 4,3 mm, okrově žlutá, s pěti skvrnami na křídlech. Pestřice trojtečná je šedavá, asi 3 mm dlouhá štíhlá muška se třemi hnědými skvrnami. Larvy obou druhů jsou bělavé, 6 až 8 mm dlouhé. Samičky na podzim kladou vajíčka do okolí rostlin pšenice v hloubce do 3 cm, kde přezimují. Začátkem března se líhnou larvy, které vnikají za listy a vyžírají vegetační vrchol. Po 35 až 40 dnech se v půdě kuklí a v druhé polovině června se líhnou dospělci nové generace. Poškození rostlin je podobné jako u bzunky ječné, na rozdíl od ní však larvy pestřic nemigrují do ostatních výhonů. (Rotrekl, 2003). Napadené srdéčkové listy nejprve žloutnou, později srdéčko a celá odnož zasychá. Pestřice patří k druhům s lokálním výskytem (Kazda et al., 2001). Ochrana je podobná jako proti bzunce ječné, tedy především moření osiva. Proti larvám jsou insekticidy málo účinné (Rotrekl, 2003). Květilka obilná (Delia coarctata) Čeleď: Květilkovití (Anthomyiidae) Je to žlutošedá moucha s nažloutlými křídly o velikosti 6 až 7 mm. Larvy jsou bělavé, dlouhé 7 až 8 mm. Samičky kladou vajíčka do půdy s řídkou vegetací nebo na zoranou půdu. Larvy se líhnou z přezimujících vajíček od konce února do dubna, vyhledávají živné rostliny, ve kterých se zavrtávají za listovou pochvu až k srdéčku, které vyžírají. Během svého vývoje larvy zničí několik odnoží. V květnu se kuklí a v červnu se líhnou dospělci. Květilka obilná má jednu generaci za rok (Rotrekl, 2003). V místech pravidelného výskytu poškozují zejména porosty pšenice a žita, méně ozimého ječmene. Patří k druhům s lokálním výskytem (Kazda et al., 2001). Hlavní škody způsobují larvy svým žírem, rostliny vadnou a často bývají na bázi uhnilé. Jako ochrana jsou doporučována jen agrotechnická opatření. Je dobré po sklizni zaset strniskové plodiny, nenechávat půdu holou a vysévat dobře odnožující odrůdy s včasným výsevem (Rotrekl, 2003). 19

3.2.4 Řád: Brouci (Coleoptera) Hrbáč osenní (Zabrus tenebrioides) Čeleď: Střevlíkovití (Carabidae) Dospělec je 14 až 17 mm velký, leskle černé barvy se spodní částí smolně černou. Larva má velikost 30 až 35 mm, je bělavá s tmavohnědou až černou hlavou a předohrudí. Na ostatních hrudních a zadečkových článcích má hnědá políčka. Hrbáč osenní má jednu generaci za rok (Rotrekl, 2003). Larvy mají tři páry nohou a mohutná kusadla (Zimolka et al., 2005). Samičky kladou vajíčka do půdy většinou během srpna. Larvy se líhnou během podzimu. V blízkosti živné rostliny si vyhrabávají systém chodbiček, ve kterých se přes den skrývají a v noci vyhledávají listy, které rozžvýkají a vysají jejich obsah. Špičky listů často zatahují do kolmých chodbiček v půdě. Škodí až do příchodu mrazů, potom přečkají zimu v půdě a na jaře pokračují v žíru. Koncem jara se kuklí a v červnu až červenci se líhnou brouci nové generace, kteří se živí květy obilnin a obilkami v mléčné zralosti (Kazda et al., 2001). Poškozené porosty poznáme podle specificky rozžvýkaných listů, které připomínají koudel. Hospodářské škody hrozí po mírném, suchém podzimu a po mírné zimě. Výskyt bývá často jen v ohniscích, kdy hlavní nebezpečí představují larvy. Napadají více ozimé obilniny než jařiny (Rotrekl, 2003). Práh ekonomické škodlivosti je na podzim po vzejití 0,5 larvy třetího instaru a 3 až 4 larvy prvního instaru na 1 m² porostu ozimé pšenice, při odnožování 3 až 6 larev a na jaře 3 až 4 larvy na 1 m² (Smutný, Hrudová, 2008). Insekticidy aplikujeme na základě zjištění počtu larev v půdě formou půdních výkopků, a to v době od vzcházení rostlin na podzim, až do fáze sloupkování na jaře (Kazda et al., 2001). Obr.13 Hrbáč osenní dospělec (foto www.syngenta.cz) Obr.14 Hrbáč osenní - larva (foto www.syngenta.cz) 20

Kohoutek černý (Oulema melanopus) Kohoutek modrý (Oulema lichenis) Čeleď: Mandelinkovití (Chrysomelidae) Jsou to brouci velikosti 5 až 6 mm. Dospělci kohoutka černého mají štít, hruď, břicho a nohy žlutočervené, krovky, hlavu a tykadla modrozelené. Larvy odvrhují slizovitý povlak a kuklí se v půdě. Dospělci zůstávají přes zimu v půdě (Rotrekl, 2003). Brouci kohoutka modrého jsou celí modrozelení. Larvy se kuklí v bílém pěnovitém kokonu přilepeném přímo na rostlině. Imaga migrují po vylíhnutí na luční porosty a přezimují v různých úkrytech (Rotrekl, 2003). Kohoutek modrý je méně hojný než kohoutek černý. Brouci obou druhů během května migrují na obilniny, kde poškozují listy vykusováním podélných úzkých otvorů, tzv. proužkování (Kazda et al., 2001). Samičky kladou vajíčka na líc listů podél středního nervu. Asi po týdnu se líhnou larvy, které při žíru, na rozdíl od brouků, ponechávají dolní pokožku listů neporušenou (Rotrekl, 2003). Škodlivější je žír larev, po kterém listy žloutnou a vadnou, rostliny špatně metají a předčasně dozrávají. Výskyt kohoutků je proměnlivý ve víceletých cyklech, více napadány bývají okraje porostů. Ošetření se provádí insekticidy, podle potřeby, v době převažujícího líhnutí larev (Kazda et al., 2001). Mezi přirozené nepřátele kohoutků patří blanokřídlí parazitoidi larev jako např. Tetrastichus julis (Wlk.), Diaparsis carinifer (Thoms) a Lemophagus curtus (Town), kteří jsou záměrně využívání k biologické ochraně v USA (Lokaj, 1996). Obr.15 Kohoutek černý dospělec (foto www.syngenta.cz) Obr.16 Kohoutek modrý dospělci (foto www.syngenta.cz) 21

Larvy kovaříků drátovci Čeleď: Kovaříkovití (Elateridae) Jsou to polyfágní škůdci. K nejhojnějším a nejškodlivějším drátovcům patří druhy rodu Agriotes a to především kovařík obilný (Agriotes lineatus), kovařík začoudlý (A. ustulatus), kovařík locikový (A. sputator), kovařík tmavý (A. obscurus) a kovařík krátký (A. brevis) (Rotrekl, 2003). Jsou to brouci velikosti 6 až 10 mm se štíhlejším, žlutohnědým nebo černavě zbarveným tělem. Larvy jsou dlouhé až 25 mm, žlutohnědé až rezavé, s tvrdým a lesklým povrchem. Samice kladou vajíčka do půdy v květnu až červnu, přednostně do hustých, vlhkých porostů. Larvy se nejprve živí humózními částicemi a kořenovými vlásky a nezpůsobují tak významné škody. Zásadní škody působí až později, kdy ožírají všechny podzemní části rostlin. Vývoj trvá 3 až 5 let, v červenci a srpnu se v zemi kuklí. Za 3 až 4 týdny se líhnou brouci, kteří pak přezimují v půdě nebo ve vegetaci na zemi. Škodí larvy, především vyšších instarů, brouci neškodí. (Rotrekl, 2003). Larvy kovaříků poškozují žírem klíčící obilky, bazální části stébel, u mladých rostlin překusují kořenové krčky. Napadené rostliny potom žloutnou a zasychají. Škodlivý výskyt bývá lokální, časté je ohniskové napadení porostů (Kazda et al., 2001). Jako ochrana proti drátovcům se používají plošně zapravené granulované insekticidy, kapénková aplikace insekticidů do řádku a moření osiva. Z agrotechnických opatření je dobré provádět intenzivní obdělávání půdy, hnojení dusíkatým vápnem, likvidace výdrolu obilnin a pýru a setí v ranějších termínech (Rotrekl, 2003). Obr.17 Larva kovaříka (foto www.syngenta.cz) 22

Dřepčík stébelný (Chaetocnema aridula), Dřepčík obilní (Phyllotreta vittula) Čeleď: Mandelinkovití (Chrysomelidae) Dřepčík stébelný je černý brouk s kovovým leskem o velikosti 1,9 až 2,1 mm. Larvy jsou velké 4 až 5 mm, válcovité, nažloutlé s tmavými skvrnami. Brouci přezimují v půdě a na jaře se stěhují na obilniny, kde koncem května a začátkem června kladou samičky vajíčka do pletiv spodních listů. Larvy se zavrtávají do stébla, kde vyžírají dužnatou část mezi kolénky a tím působí hlavní škody. Kuklí se v půdě. V červenci se líhnou brouci nové generace, kteří žijí na travách a ozimech a poté v půdě přezimují. Brouci vykusují podélná okénka na listech (Rotrekl, 2003). Dřepčík obilní je velký asi 2 mm, má černé krovky se žlutými podélnými pruhy. Přezimující dospělec se na jaře živí na listech brukvovitých a v dubnu přeletuje na obilniny. Vajíčka kladou do půdy, vylíhlé larvy žijí v půdě a ožírají kořínky rostlin. V červnu se larvy kuklí a v červenci se líhnou brouci nové generace. U tohoto druhu způsobuje hlavní škody brouk svým žírem na listech. Požerky mají formu podélných okének mezi nervy, spodní pokožka zůstává zachována (Rotrekl, 2003). V současnosti nepatří dřepčíci mezi vážné škůdce obilnin, proto ochrana není doporučována (Rotrekl, 2003). Obr.18 Dřepčík stébelný (foto www.biol.uni.wroc.pl) Obr.19 Dřepčík obilní (foto www.biol.uni.wroc.pl) 3.2.5 Řád: Křísi (Fulgoromorpha) Ostruhovník průsvitný (Javesella pellucida) Čeleď: Delphacidae Jedná se o zástupce křísů, kdy dospělec je dlouhý asi 4 mm, má průhledná křídla s černou žilnatinou a dlouhým ostruhovitým trnem na konci zadních holení (Rotrekl, 2003). Barva samců je černá, samice jsou hnědavé. Dospělci a nymfy se od jara do 23

podzimu vyskytují na loukách, obilninách a jetelovinách, kde sají na listech. Je to široce polyfágní druh, upřednostňuje vlhká a stinná stanoviště (Kazda et al., 2001). Příznaky poškození rostlin jsou povadlé mladé listy s bělavými skvrnami, někdy jsou celé rostliny načervenalé či tmavozelené. Hlavní škodlivost ovšem spočívá v přenosu virů (sterilní zakrslost ovsa, drsná zakrslost kukuřice, proužkovitost pšenice a další). Ochrana se provádí insekticidy, proti larvám nebo proti dospělcům. Proti larvám ošetřujeme jejich zimoviště na jaře při obrůstání (podsevy pícnin). Proti dospělcům se ošetřuje v době maximální migrace ze zimovišť (Rotrekl, 2003). Křísek polní (Psammotettix alienus), Křísek žlutonohý (Macrosteles laevis) Čeleď: Křískovití (Cicadellidae) Patří mezi další druhy křísů vyskytujících se na obilninách. Zbarvení je rozmanité, většinou šedavé, společným znakem jsou střechovitě složená křídla přes zadeček. Většina druhů při vyrušení odskakuje (www.agromanual.cz, 2009). Tito křísi sají na jaře a na podzim na osení (Rotrekl, 2003). Přímé škody způsobené sáním ovšem nebývají velké, mnohem významnější jsou škody způsobené přenosem virů, podobně jako u ostruhovníka průsvitného. Ošetření prosti křísům je společné pro všechny druhy. Při přemnožení se používá postřik insekticidy (www.agromanual.cz, 2009). Ozimům jako ochrana před virózami prospívá pozdní setí, načasované tak, aby vzcházely po polovině října. Cenou za zdravý porost je ovšem snížení výnosu (Bouma, 2004). Obr.20 Ostruhovník průsvitný (foto www.flickr.com) Obr.21 Křísek polní (foto www.flickr.com) 24

3.2.6 Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera) Bodruška obilná (Cephus pygmaeus) Čeleď: Bodruškovití (Cephidae) Tento blanokřídlý hmyz je 6 až 10 mm velký, leskle černý se žlutou kresbou na zadečku. Larvy měří 12 až 14 mm, jsou žlutavé, beznohé a mají typický tvar písmene S (Rotrekl, 2003). Na porosty nalétává v květnu a červnu (Zimolka et al., 2005). Vajíčka jsou kladena na metající pšenici a žito, kdy samičky kladélkem naříznou stéblo a vloží do něj jedno vajíčko. Vylíhlé larvy vyžírají vnitřek stébla směrem dolů až pod úroveň půdy. Před zakuklením vyhryžou ve stéblu těsně nad zemí kruhovitou rýhu a v tomto místě se pak stéblo láme. V nejnižší části chodby larva přezimuje v jemném kokonu a na jaře příštího roku se kuklí. Má jednu generaci za rok. Napadení bodruškou poznáme podle předčasného žloutnutí a usychání stébel, stébla se lámou, napadené rostliny trpí běloklasostí a mají vysoký podíl zadinových semen. Výskyt bývá lokální, škodlivost sporadická (Rotrekl, 2003). Chemická ochrana proti bodrušce obilné se neprovádí, převážnou část přezimujících larev likviduje hluboká orba (Zimolka et al., 2005). Obr.22 Bodruška obilná dospělec (foto www.syngenta.cz) Obr.23 Bodruška obilná larva (foto www.syngenta.cz) Pilatka travní (Dolerus gonager) Čeleď: Pilatkovití (Tenthredinidae) Je to černý hmyz s kouřově zabarvenými křídly. Larvy (housenice) jsou šedozelené se světlými podélnými pruhy na hřbetní straně, mají tři páry hrudních končetin a osm párů panožek. Samičky kladou od konce dubna vajíčka do parenchymu listů. Koncem června larvy opouštějí rostlinu a přezimují v půdě v hnědém kokonu a na 25

jaře se kuklí. Má jednu generaci za rok. Hlavní škody způsobují housenice, které v květnu a červnu, především na ozimech, ožírají listy od špičky ke stéblu. Škody jsou hospodářsky významné jen při silných výskytech. Ochrana se neprovádí (Rotrekl, 2003). 3.2.7 Řád: Ploštice (Heteroptera) Kněžice kuželovitá (Aelia acuminata), Kněžice nosatá (Aelia rostrata). Čeleď: Kněžicovití (Pentatomidae) Tyto ploštice jsou 8 až 10 mm velké, žlutavě zbarvené s kuželovitým tvarem těla (Hrudová, 2009). Dospělci i larvy sají výhradně na travách a obilninách, kde poškozují především obilky v mléčné zralosti (Rotrekl, 2003). Kněžice obilná (Eurygaster maura), Kněžice velká (Eurygaster austriaca) Čeleď: Scutelleridae Kněžice velká má červenohnědé zabarvení a velikost 11 až 13 mm. Kněžice obilná je menší, 8 až 11 mm dlouhá a hnědavě zbarvená (Rotrekl, 2003). Tyto kněžice se vyskytují na sušších a teplejších stanovištích. Dospělci po přezimování migrují na trávy a obilniny, kde sají a později kladou vajíčka. Škodí larvy i dospělci sáním na listech, klasech a obilkách. Všechny kněžice mají podobnou bionomii. Z hospodářského hlediska je považujeme pouze za potenciální škůdce (Rotrekl, 2003). Způsobují běloklasost a snížení hmotnosti a jakosti obilek (Kazda et al., 2001). Obr.24 Kněžice kuželovitá Obr.25 Kněžice nosatá Obr.26 Kněžice obilná (foto www.biolib.cz) (foto www.biolib.cz) (foto www.biolib.cz) 26

3.2.8 Řád: Motýli (Lepidoptera) Obaleč obilní (Cnephasia pumicana) Čeleď: Obalečovití (Tortricidae) Je to šedý motýlek s rozpětím křídel 15 až 20 mm. Housenky jsou oranžově žluté, 11 až 13 mm dlouhé. Dospělci létají v noci, od poloviny června do srpna. Vajíčka kladou na kmeny a větve stromů a keřů. Housenky nepřijímají potravu a přezimují v zámotcích v trhlinách kůry. Asi od poloviny dubna jsou pomocí upředených vláken větrem roznášeny na okolní pole. Tam nejprve minují v listech, později okusují okraje listů, nakusují stéblo pod klasem a také okusují obilky. Kuklí se v klasech a v listových pochvách posledních listů. Má jednu generaci za rok (Rotrekl, 2003). Housenky znehodnocují žírem zrno a snižují tak výnosy. Vzhledem ke způsobu šíření bývají častěji napadány jen okraje porostů, především v klimaticky teplejších lokalitách (Kazda et al., 2001). Plošné napadení se vyskytuje při přemnožení a při větrném počasí v době migrace. Proti obaleči obilnímu není doporučována žádná ochrana (Rotrekl, 2003). Osenice pšeničná (Euxoa tritici) Čeleď: Můrovití (Noctuidae) Je to můra o rozpětí křídel 30 až 34 mm. Dospělci létají v červnu až září a koncem léta kladou vajíčka (Hrudová, 2009). Housenky, o velikosti 40 mm, jsou přes den ukryté v půdě a v noci ožírají různé části rostlin, osení a zejména podzemní části. Jsou polyfágní. Přezimují housenky, případně i vajíčka. Vážnější škody působí na jaře (Rotrekl, 2003). Šedavka obilná (Apamea sordens) Čeleď: Můrovití (Noctuidae) Má rozpětí křídel 35 až 40 mm (Hrudová, 2009). Motýli se líhnou koncem května a v době odkvětu obilnin kladou vajíčka do klasů. Housenky vyžírají obilky v mléčné zralosti, dozrávající obilky i suchá zrna. Poté housenky přezimují a na jaře se kuklí (Rotrekl, 2003). 27

Šedavka žitná (Mesapema secalis) Čeleď: Můrovití (Noctuidae) Je to můra o velikosti 27 až 33 mm (http://www.biolib.cz, 2009). Motýli se líhnou koncem června a v srpnu kladou vajíčka na listy trav. Vylíhlé housenky se stěhují na osení, kde vyžírají srdéčka odnoží, pak jako nedorostlé přezimují a na jaře působí škody na obilninách. Vyžírají nejmladší listy v pochvách a nevymetané klasy. V období metání housenky dospívají, zalézají do půdy a kuklí se (Rotrekl, 2003). Obr.27 Šedavka žitná (www.biolib.cz) Obr.28 Osenice pšeničná (foto www.biolib.cz) Můra luční (Carapteryx graminis) Čeleď: Můrovití (Noctuidae) Má velikost 25 až 31 mm (http://www.biolib.cz, 2009). Motýli létají od červa do září. Přezimují vajíčka nebo mladé housenky, které poškozují trávy a osení. V dubnu začínají žrát na travách a obilí (Hrudová, 2009). Žír housenek je plýtvavý, odkousnou výhonek ve výšce asi 2 cm a sežírají jen zbylý pahýl. Housenky v červnu dospívají, kuklí se v půdě a koncem června se líhnou motýli. Gradační ohniska výskytu jsou neošetřované louky a slatinné porosty (Rotrekl, 2003). Obr.29 Můra luční (foto www.biolib.cz) Obr.30 Housenka můry luční (foto www.biolib.cz) 28

Všechny uvedené druhy můrovitých škůdců mají jednu generaci za rok. Ochrana proti nim se neprovádí. V úvahu přichází jen ošetření napadených luk proti můře luční (Rotrekl, 2003). 3.2.9 Řád: Háďátka (Tylenchida) Háďátko ovesné (Heterodera avenae) Čeleď: Háďátkovití (Heteroderidae) Cysty tohoto háďátka jsou citronkovité, velké 1 mm. Samečci jsou štíhlí o velikosti asi 1,4 mm. Larvy se líhnou v březnu při teplotě půdy 4 C a larvy druhého instaru vnikají do kořínků. Háďátko ovesné má jednu generaci za rok (Hrudová, 2009). Tato háďátka škodí především na ovsu, ale i na jarních a ozimých ječmenech, pšenicích a žitu. Výskyt je většinou ohniskový. V mladých porostech se projevuje zpomalením růstu, slabým odnožováním a pozdějším dozráváním rostlin. Při silném napadení rostliny hynou, díky silně redukovanému kořenovému systému. Na kořenech lze pozorovat světlé, později tmavnoucí cysty (Kazda et al., 2001). Jako ochrana se doporučuje používat rezistentní odrůdy a vhodné osevní postupy (Hrudová, 2009). Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) Čeleď: Háďátkovití (Heteroderidae) Je to osní háďátko, dlouhé až 1,5 mm. Vývoj první generace trvá 3 až 6 týdnů a generací může být ročně několik. Při napadení tímto háďátkem rostliny nadměrně odnožují, mají krátká, deformovaná internodia a zahnívají. Klasy špatně metají. Napadení rostlin bývá v ohniscích, hlavně na pšenici, ječmeni a žitu. Jako ochrana se doporučuje vhodné střídání plodin (Hrudová, 2009). Obr.31 Háďátko zhoubné (foto www.mactode.com) 29

Háďátko pšeničné (Anguina tritici) Čeleď: Háďátkovití (Heteroderidae) Samičky jsou dlouhé 3 až 5 mm, samečci 2 mm. (http://www.guh.cz/, 2009). Listy napadené tímto háďátkem jsou šroubovitě deformované, obilky jsou přeměněny v tmavé hálky, v kterých jsou larvy háďátek. Zdrojem šíření je osivo kontaminované těmito hálkami (Kazda et al., 2001). Jako ochranu před napadením je proto nutné používat jen zdravé osivo (Hrudová, 2009). 3.2.10 Slimáčci a hraboši Na obilninách, mimo hmyzí škůdce, působí škody i plži a hlodavci. Mezi plže, které můžeme označit jako škůdce, patří např. plzák zahradní (Arion distinctus), slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) a slimáček polní (Deroceras agreste). Na rostlinách způsobují požerky, vykusují otvory v listech i kořenech, mladší listy sežírají celé. Žerou většinou navečer a v noci a větší škody působí hlavně ve vlhkých letech. Pro tlumení jejich výskytu má velký význam správná agrotechnika a vápnění. Jako ochranu lze použít granulované dusíkaté vápno, případně aplikovat požerové nástrahy (Kazda et al., 2001). Z hlodavců působí škody především hraboš polní (Microtus arvalis). Škodlivý výskyt je často ohniskový, k přemnožení dochází obvykle jedenkrát za tři až pět let po mírných zimách a suchých létech. Při kalamitním přemnožení mohou hraboši působit značné škody. Jako ochranu lze použít granulované nástrahy, které se aplikují buď volně na povrch půdy, nebo jsou ve formě tablet vkládány do nor (Kazda et al., 2001). Obr.32 Slimáček síťkovaný (foto www.biolib.cz) Obr.33 Hraboš polní (foto www2.zf.jcu.cz) 30

3.3 Výskyt škůdců obilnin v ČR Aby měli pěstitelé zemědělských plodin přehled o výskytu nejzávažnějších škůdců, monitoruje Státní rostlinolékařská správa České republiky (SRS) výskyt těchto škodlivých organismů a zpracovává prognózy jejich výskytu. Z živočichů škodících na obilninách, u kterých Státní rostlinolékařská správa zpracovává mapy výskytu, jsou to bejlomorka sedlová, hraboš polní, kohoutci (kohoutek černý, kohoutek modrý), křísek polní, kyjatka osenní, kyjatka travní, mšice střemchová, obaleč obilní, plodomorka plevová, plodomorka pšeničná a vrtalka ječná. 3.3.1 Mapy výskytu škodlivých organizmů v sezóně 2007 2008 Legenda: - slabý výskyt - škodlivý výskyt Obr.34 Bejlomorka sedlová Obr.35 Hraboš polní Obr.36 Kohoutci Obr.37 Křísek polní 31

Obr.38 Kyjatka osenní Obr.39 Kyjatka travní Obr.40 Mšice střemchová Obr.41 Obaleč obilní Obr.42 Plodomorka plevová Obr.43 Vrtalka ječná Zdroj: Státní rostlinolékařská správa, 2009. 32

Z uvedených mapek je zřejmé, který ze sledovaných škůdců měl největší počet škodlivých výskytů na území České republiky a v jakých oblastech. Pro srovnání škodlivých výskytů i s minulými sezonami uvádím tyto hodnoty v následující tabulce a grafu. Hodnoty byly zjištěny z údajů Státní rostlinolékařské správy. Tab.1: Počet míst se škodlivým výskytem škůdců na území ČR Škůdce Sezóna 2005-2006 2006-2007 2007-2008 Bejlomorka sedlová 1 0 1 Hraboš polní 41 20 104 Kohoutci 14 9 57 Křísek polní 0 45 9 Kyjatka osenní 2 2 7 Kyjatka travní 5 3 9 Mšice střemchová 0 0 12 Obaleč obilní 4 4 4 Plodomorka plevová 1 2 1 Vrtalka ječná 3 4 2 Graf 1: Počet míst se škodlivým výskytem vybraných škůdců na území ČR 33

4. MATERIÁL A METODIKA 4.1 Místo pozorování Pozorování byla prováděna na plochách ozimů v Prostějovském regionu v okolí Brodku u Prostějova. Bioregion se nachází ve střední části střední Moravy v Hornomoravském úvalu, zabírá geomorfologický celek Vyškovská brána a podcelek Prostějovská pahorkatina. Reliéf má charakter ploché pahorkatiny s výškovou členitostí 30 70 m, na severu a východě směrem k nivě Moravy přechází až do roviny s výškovou členitostí do 30 m. Typická nadmořská výška bioregionu je 220 280 m. Celé území leží v teplé oblasti T 2, pouze vyšší západní okraje území leží v mírně teplé oblasti MT 11. Podnebí je na severu vlhčí, jižněji sušší, neboť zde se postupně začíná uplatňovat mírný srážkový stín Drahanské vrchoviny. Průměrná roční teplota pro oblast Prostějov je 8,5 C, srážky 577 mm, pro Vyškov 8,4 C a úhrn srážek 542 mm. Zcela dominují černozemě na spraších, výše k okraji Drahanské vrchoviny přecházejí do hnědozemí. V úvalových polohách podél říček, stékajících z Drahanské vrchoviny, jsou vyvinuty typické černice, podél Valové až Pernicové černozemě a organozemě typu slatin (Culek et al., 1996). 4.2 Charakteristika sledovaného podniku Pozorování jsem prováděl na pozemcích zemědělského podniku Zevas s. r. o. sídlícím v Brodku u Prostějova. Podnik se zabývá rostlinnou výrobou, a to především pěstováním pšenice seté ozimé (Triticum aestivum), jarního ječmene (Hordeum vulgare), řepky olejné (Brassica napus) a máku setého (Papaver somniferum). Z ozimých obilnin je tedy pěstována pouze ozimá pšenice, na které jsem výskyt škůdců sledoval. Ozimý ječmen ani žito v podniku nepěstují a ani do budoucna jejich pěstování neplánují. 34

4.3 Metody Na polích s vysetými ozimy byl výskyt škůdců zjišťován vizuálním pozorováním porostu a smýkáním hmyzu pomocí smýkadla. Porosty jsem procházel a kontroloval v nepravidelných intervalech v průběhu celého roku. Nachytaný hmyz jsem potom určoval podle klíčů k určování hmyzu a různých atlasů hmyzu. Byly použity tyto klíče a atlasy: Häni et al. (1993), Hůrka (2005), Pokorný, Šifner (2004). Výsledky jsem zaznamenával tak, aby bylo možné zjistit kompletní spektrum škůdců, porovnat jejich početní stavy a určit, který druh se vyskytoval na sledovaných plochách v největším počtu. 5. VÝSLEDKY A DISKUSE Pozorováním porostů bylo zjištěno, že nejhojnějším škůdcem na ozimé pšenici v dané oblasti jsou třásněnky. Dále pak sestupně podle počtu výskytů jsou to kohoutek modrý, dřepčík stébelný, mšice, křísek polní a kohoutek černý. V určené lokalitě byl také pozorován výskyt hraboše polního. Ostatní škůdci obilnin nebyli za dobu pokusu zaznamenáni, což svědčí o tom, že se v dané lokalitě buď vůbec nevyskytovali, nebo jen v minimálním množství. Tabulka 2: Průměrný počet škůdců na 100 smyků škůdce počet škůdců na 100 smyků třásněnky 46 kohoutek modrý 26 dřepčík stébelný 22 mšice 11 kohoutek černý 6 křísek polní 3 35

Graf 2: Průměrný počet škůdců na 100 smyků Z uvedených výsledků vyplývá, že výskyt škůdců na plochách ozimů v daném podniku je spíše slabší. Způsobené škody nebyly významné, a proto nejsou živočišní škůdci vážnou hrozbou pro dosažení vysokých a kvalitních výnosů pěstovaných obilnin. Malého výskytu škůdců je dosahováno především vhodnou agrotechnikou, případný vliv na početnost hmyzu může mít i klima. K podobnému závěru dospěli i Honěk, Martinková (2008), kteří uvádějí, že na základě jejich dlouholetých výsledků lze konstatovat, že dostupné agrotechnické metody jsou významným regulačním faktorem škůdců obilnin. 36

6. ZÁVĚR Vzhledem k tomu, že v současně používaných osevních postupech zaujímají obilniny přední místo, je v zájmu každého pěstitele dbát na jejich dobrý zdravotní stav. Jedná se především o eliminaci výskytu plevelů, chorob a v neposlední řadě škůdců rostlin. Škůdci napadají obilniny po celou dobu vegetace, a pokud jejich výskyt překročí práh škodlivosti, působí na porostech významné škody. Ty jsou způsobeny jak přímými požerky na rostlinách, tak i přenosem virů. Výsledkem je potom snížená kvalita i kvantita produktu, tedy zrna. Jako ochranu před škůdci a následně vzniklými škodami je potřebné dodržovat vhodná agrotechnická opatření. V případě již vniklého napadení a překročení ekonomického prahu škodlivosti bývá nutné ošetřit porosty insekticidy. Podle Zimolky et al. (2005) vznikají nejvýznamnější škody na obilninách při sání křísků a mšic na podzim, kdy tito škůdci omezují počet odnoží, zhoršují schopnost dobrého přezimování rostlin a zejména v teplejších oblastech přenášejí virus žluté zakrslosti ječmene a zakrslosti pšenice. V době plného kvetení obilnin se v největších počtech vyskytují zejména mšice a třásněnky. Na mnou sledovaných plochách patřily mezi nejhojnější škůdce především třásněnky, kohoutek modrý, a dřepčík stébelný. V menší míře se potom vyskytovali mšice, kohoutek černý a křísek polní. 37

7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Agromanuál [online]. 2009 [cit. 2009-04-05]. Dostupné na WWW: <http://www.agromanual.cz/cz/atlas/skudci/skudce/krisek-polni.html> BioLib [online]. c1999-2009 [cit. 2009-04-10]. Dostupné na WWW: <http://www.biolib.cz/cz/main/> BOUMA, D. Škůdci ozimů jsou již připraveni [online]. 2004 [cit. 2009-04-10]. Dostupné na WWW: <http://www.agroweb.cz/skudci-ozimu-jsou-jizpripraveni s44x18213.html> CULEK, M., GRULICH, V., POVOLNÝ, D. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996. 347 s. ISBN: 80-85368-80-3. ISBN: 80-86064-82-4 Český statistický úřad. Struktura ploch osevů v roce 2008 [online]. [cit. 2009-04-01]. Dostupné na WWW: <http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/790031201e/$file/21040803.pdf> Flickr [online]. [cit. 2009-04-01]. Dostupné na WWW: <www.flickr.com> HÄNI, F., POPOW, G., REINHARD, H., SCHWARZ, A., TANNER, K., VORLET, M. Obrazový atlas chorob a škůdců polních plodin: příručka ochrany rostlin v integrované produkci. 3. vyd. Praha: Scientia, 1993. 335 s. ISBN 80-85827-12-3. HONĚK, A., MARTINKOVÁ, Z. Stav porostu a výskyt škůdců na obilninách. Úroda, 2008/9: 8 10. ISSN 0139-6013. HORČIČKO, P., LYSONĚK, I., Album Hlísti č. 003 [online]. 2004 [cit. 2009-04-01]. Dostupné na WWW: <http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_bezobratli/html05/foto_003.html> HRUDOVÁ, E., POKORNÝ, R., VÍCHOVÁ, J. Integrovaná ochrana rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 151 s. ISBN 80-7157- 980-7. HRUDOVÁ, E., Škůdci polních plodin, ovocných druhů a zeleniny [online]. 2006 [cit. 2009-03-09]. Dostupné na WWW: <http://old.mendelu.cz/~upsr/prezentace/skudci/> HŮRKA, K. Brouci České a Slovenské republiky. Zlín: Kabourek, 2005. 390 s. ISBN 80-86447-11-1. 38

KAZDA, J. Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. 3. vyd. Praha: Farmář - Zemědělec, 2003. 158 s. ISBN 80-86726-03-7. KAZDA, J. Třásněnky nenápadní, ale významní škůdci. Úroda, 2008/3: 82 83. ISSN 0139-6013. LOKAJ, Z. Kohoutci v obilninách. Obilnářské listy, 1996, 4(3): 40 41. ISSN 1212-138X. Mactode Publications [online]. [cit. 2009-04-10]. Dostupné na WWW: <http://www.mactode.com> pfidis [online]. c2002-2007 [cit. 2009-04-05]. Dostupné na WWW: <http://www2.zf.jcu.cz/~zacekv00/pdss/_cz/prehledy/pagens.php> POKORNÝ, V., ŠIFNER, F. Atlas hmyzu. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004. 71 s. ISBN 80-7185-658-4. ROTREKL, J. Zemědělská entomologie: (nejdůležitější hmyzí škůdci polních plodin). 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000. 83 s. ISBN 80-7157- 473-2. SMUTNÝ, V., HRUDOVÁ, E. Jaké mohou být škody způsobené hrbáčem osenním v ozimé pšenici? Úroda, 2008/10: 14 15. ISSN 0139-6013. Státní rostlinolékařská správa. Mapy výskytu škodlivých organismů [online]. [cit. 2009-04-10]. Dostupné na WWW: < http://www.srs.cz/srsmapa/> Syngenta ČR. Atlas škůdců. [online]. [cit. 2009-04-08]. Dostupné na WWW: <http://syngenta.cz/cz/atlas/skudci/> Wydział Nauk Biologicznych [online]. [cit. 2009-04-01]. Dostupné na WWW: <www.biol.uni.wroc.pl> ZIMOLKA, J. a kol. Ječmen. - formy a užitkové směry v České republice. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006. 200 s. ISBN 80-86726-18-5. ZIMOLKA, J. a kol. Pšenice: pěstování, hodnocení a užití zrna. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2005. 180 s. ISBN 80-86726-09-6. 39