STŘEDOVĚK - pracovní list VY_52_INOVACE_CVSD2_27_4B Ročník: 4. Vzdělávací oblast: Člověk ve světě místo kde ţijeme Anotace: Autor: Tento výukový materiál je určen pro práci dvojic a slouţí k načerpání nových poznatků týkající se historického období středověku. Ţáci postupně obcházejí stanoviště s naučnými texty, pročítají si je a společně se snaţí formulovat své odpovědi na zadané otázky, které si zapíší do pracovního listu. Ke splnění úkolu musejí pouţívat vyjasňování, vyhledávání informací, shrnování vlastními slovy. Mgr. Zbyněk Machetanz Vzdělávací cíl: Ţák získá nové poznatky týkající se historického období středověku. Kompetenční cíl: Rozvoj čtenářských dovedností práce s textem: orientace v textu, vyjasňování, vyhledávání informací, shrnování vlastními slovy. Rozvoj schopnosti spolupracovat ve dvojici na společném úkolu. Poznámka: Ţáci se nejprve rozdělí do dvojic tak, aby ve dvojici byl alespoň jeden dobrý čtenář. Poté dvojice postupně obcházejí volná stanoviště s naučnými texty (nutno rozstříhat na jednotlivé kartičky A G), pročítají si je a společně se snaţí formulovat své odpovědi na zadané otázky, které si zapíší do pracovního listu. Datum: 17. května 2011
STŘEDOVĚK naučné texty -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- A) Král sídlící v Praze uţ nebyl schopen kontrolovat, co se děje na celém území české země. Proto si ze svých muţů vybíral ty nejvěrnější a nejschopnější a těm pak nařídil, aby dohlíţeli na dění v jednotlivých městech. Tito nejbliţší pomocníci krále se nazývali šlechticové = páni a sídlili na hradech. Kaţdý šlechtic dohlíţel na jinou oblast země, se svou druţinou bojovníků zde zajišťoval bezpečí a pořádek, pravidelně podával králi zprávy o tom, co se děje a pečoval o jeho poddané a o majetek: pole, lesy, doly, města. V případě války museli šlechticové přijít se svými bojovníky králi na pomoc. Šlechticové také vybírali od poddaných daně - poplatky a suroviny - část z nich předávali králi a část si nechávali přitom samozřejmě sami bohatli. B) Král vládl sám sám rozhodoval spory, sám určoval zákony, sám pasoval šlechtice, sám stanovoval tresty. Král mohl všechno - byl panovníkem = pánem všech lidí neboli poddaných. Šlechticové měli svá práva a výsady, ale nejchudší poddaní neměli téměř ţádná práva ţili téměř jako otroci. Kdyţ se král výjimečně někdy chtěl s někým poradit, svolal k tomu své šlechtice a uspořádal sněm. Chudých rolníků se nikdo nikdy na jejich názory neptal očekávalo se od nich jen, ţe budou poslušní a pracovití. Králova dcera se nazývala princezna a králův syn princ. Vládu po králi podle tradice přebíral jeho nejstarší syn - kralevic. Král nechal razit kovové mince (platidlo) se svou podobou zlaťáky, dukáty, groše a jiné. C) Kaţdá jednotlivá oblast království nabízela odlišné přírodní bohatství a jiné hospodářské podmínky. Někde se nacházela úrodná půda k pěstování plodin, jinde dostatek vody ke stavbě rybníků; někde stříbro, ţelezná ruda, jinde kámen či písek. Některé město stálo v úrodné níţině, jiné v horách uprostřed lesů. Kaţdé město se proto specializovalo na něco jiného, ale potom si suroviny a výrobky vzájemně vyměňovala. Aby v tom nebyl zmatek, král proto vydával speciální povolení (práva) - kaţdému městu jiná: některá města měla právo pořádat trhy, kutat stříbro, právo hrdelní (popravovat zločince), vařit pivo, D) Větší část krajiny tehdy stále ještě pokrývaly husté lesy plné divoké zvěře, ale i lupičů a loupeţníků. Král vysílal své šlechtice také do těchto málo obydlených a nebezpečných oblastí, aby zde zakládali a budovali nová města. Na ochranu obchodních cest a hranic království se na kopcích stavěly stráţní hrady. Pod jejich ochranou pak vyrůstala další města. Většina měst byla tehdy obehnána silnými kamennými hradbami, za které se utíkali schovat všichni obyvatelé z kraje, kdyţ hrozilo nějaké nebezpečí (např. útok Švédů v Příboře). E) Uvnitř městských hradeb bylo náměstí, kolem něhoţ stály kamenné domy měšťanů váţených a bohatých obchodníků a řemeslníků. Ostatní domy byly jen dřevěné. Vzhledem k tomu, ţe se tehdy topilo a vařilo na otevřeném ohni, nebezpečí vzniku poţáru bylo velmi časté. Mnohdy shořelo celé město. Ve městech ţili řemeslníci: kameníci, krejčí, ševci, truhláři, zedníci, soukeníci, skláři, kováři a další. Řemeslníci se sdruţovali do tzv. cechů. Kaţdý cech měl svůj znak a své předpisy. Rada cechu rozhodovala o tom, kdo bude mít povolení věnovat se tomuto řemeslu, jaké budou ceny a podporovala také své členy v případě nemoci nebo úrazu. F) Blízko náměstí se nacházely vysoké a krásné kamenné kostely největší a nejkrásnější budovy ve městě. Uličky mezi domy byly úzké, hygienická opatření ani kanalizaci tehdy ještě lidé neznali špinavá voda se lila z oken ven na ulici, splachovací záchody neměli - proto se zvláště ve městech šířily různé nemoci. Nejstrašnější z nich byl mor, který přenášely blechy a potkani. K ochraně proti moru se na náměstích stavěly tzv. morové sloupy zasvěcené Panně Marii a dalším svatým. Pranýř = kůl hanby, stál také na náměstí u něj se bičovali nebo jinak trestali ti, kdo porušili zákon. Potrestání se dělo před očima všech, aby provinilec pocítil co největší hanbu. Za hradbami města ţili chudí zemědělci = rolníci. Ti zajišťovali výrobu potravin a dodávali je do města. V případě nebezpečí se rolníci mohli skrýt za hradbami města. -
G) Mnišské kláštery byly jediným místem, kde mohl člověk studovat samozřejmě, ţe jenom Bibli a před tím se ještě sám musel stát mnichem. Tiskařský stroj tehdy ještě neexistoval, proto se všechny knihy - hlavně Bible, modlitební kníţky a kroniky - opisovaly ručně v klášterech. Výroba jedné takové knihy mohla trvat řadu let. Proto koupit si takovou knihu nebylo vůbec levné a mohli si to dovolit jen bohatí měšťané, šlechticové a král. Jiné knihy, noviny, časopisy, internet neexistoval. Chudí lidé tak mohli poučení získat jen v kostelích, z úst kněţí. Kněţí proto měli obrovskou moc: co řekli, tomu lidé věřili jako pravdě Křesťanští kněţí se snaţili zničit všechny předchozí pohanské tradice. Všechny hlubší vědomosti o přírodě a lidském těle označovali za čarodějnictví a takovéto lidi upalovali. Jediné, co člověk potřeboval vědět měl najít v Bibli. Jelikoţ si ale kněţí začali vysvětlovat text Bible podle toho, jak se jim to hodilo, docházelo k velkému překrucování Kristova učení, k šíření různých pověr a k zastrašování peklem. Proto se někdy středověku přezdívá doba temna doba nevědomosti a pověr, kdy lidé věřili, ţe Země je placatá deska, ţe oceán končí vodopádem, ţe hvězdy visí na skleněné kupoli,
STŘEDOVĚK OTÁZKY K TEXTŮM pracovní list pro dvojice -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- A) Proč asi král nestačil kontrolvat celou zemi sám?... Kdo to byli šlechticové? Jaké měli šlechticové povinnosti a výsady?... B) Kdo vymýšlel a schvaloval zákony? Kdo soudil? Kdo povyšoval do šlechtického stavu a trestal?.. Kdo byli poddaní?... Kdo to byl kralevic?... C) Proč král vydával městům povolení k provozování řemesel a těžbě surovin?... Která povolení / práva existovala?.. D) Jak vypadala krajina naší země v období středověku? Proč se ve středověku stavěly hrady?... E) Kdo to byli měšťané?... Proč se lidé ve městech obávali požárů?... Jaká řemesla se tehdy ve městech provozovala?... Co to byly cechy?
F) Jaká budova byla největší a nejkrásnější ve městě? Jak na tom byli obyvatelé středověkých měst s hygienou?... Jaká nejstrašnější nemoc se tehdy šířila ve městech a umíraly na ni tisíce lidí?... Co to byl pranýř a kde stál?. Žili zemědělci také ve městech? Kde?... G) Kde a jak se vyráběly knihy?... Kolik stály? Kdo si je mohl koupit?. Kde se mohli poučit chudí poddaní?... Jak se chovali křesťanští kněží ve středověku?... Proč se někdy středověk označuje jako doba temna?.