Rozdíly ve vzdělávání trenérů krasobruslení v České republice a ve Švédsku v současné době. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her Rozdíly ve vzdělávání trenérů krasobruslení v České republice a ve Švédsku v současné době Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Petr Starec, Ph.D. Vypracoval: Ondřej Spiegl 3. ročník TVS-T Brno, 2015

Děkuji panu PaedDr. Petru Starcovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při vypracování bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 23. dubna 2015 -------------------------------------- Ondřej Spiegl

Obsah ÚVOD... 6 1. Cíle a úkoly bakalářské práce... 8 1.1. Cíl bakalářské práce... 8 1.2. Úkoly práce... 8 2. Charakteristika krasobruslení... 9 3. Historie krasobruslení... 10 3.1. Historie českého krasobruslení... 11 3.2. Historie švédského krasobruslení... 12 4. Specifika oboru trenérství... 15 4.1. Požadavky na znalosti trenéra... 17 4.2. Vzdělávání trenérů... 18 5. Vzdělávání trenérů krasobruslení v České republice... 19 5.1. Jednotlivé licence... 19 5.1.1. Lektor bruslení... 19 5.1.2. Asistent trenéra... 20 5.1.3. Trenér krasobruslení III. třídy, (licence C)... 21 5.1.4. Trenér krasobruslení licence II. třídy, (licence B)... 22 5.1.5. Trenér krasobruslení licence I. třídy, (licence A)... 23 5.1.6. Diplomovaný trenér... 24 5.2. Semináře pro trenéry a platnost licencí... 24 5.3. Obsah školení jednotlivých trenérských tříd... 25 5.3.1. Obecná část školení... 25 5.3.2. Specializovaná část školení... 26 6. Vzdělávání trenérů krasobruslení ve Švédsku... 27 6.1. Jednotlivé licence... 28 6.1.1. Základní kurz... 28 6.1.2. Úroveň 1A + 1B... 29 6.1.3. Úroveň 2A+2B... 29 6.1.4. Úroveň 3A+ 3B... 30 6.1.5. Úroveň 4 A+4 B... 31 6.2. Semináře pro trenéry a platnost licencí... 32 6.3. Systém doškolení pro zahraniční trenéry... 32

6.4. Instruktoři školení... 33 6.5. Obsah školení jednotlivých trenérských tříd... 34 7. Srovnání vzdělávacích systémů trenérů krasobruslení v České republice a ve Švédsku... 35 7.1. Vysoké školy a trenérské licence krasobruslení v České republice... 35 7.1.1. Srovnání licence II. třídy (licence B) získané svazovým školením a vysokoškolským studiem... 35 7.2. Vysoké školy a trenérské licence krasobruslení ve Švédsku... 39 7.2.1. Srovnání svazového školení a vysokoškolského studia... 39 7.3. Srovnání českého a švédského vzdělávacího systému... 40 7.3.1. Nejvyšší trenérská licence trenéra krasobruslení v České republice a ve Švédsku...... 40 7.3.2. Výstupní testy pro získání licence trenéra krasobruslení... 40 7.3.3. Školení pro zahraniční trenéry krasobruslení... 42 7.3.4. Trenéři synchronizované bruslení... 42 7.3.5. Vzdělávací materiály... 43 7.3.6. Informace o školeních a přihlášky... 43 7.3.7. Časové dotace školení v České republice a ve Švédsku... 44 8. Zpracované dotazníky trenérů krasobruslení v České republice a ve Švédsku... 45 9. Návrhy ke vzdělávání trenérů krasobruslení... 55 9.1. Návrhy ke vzdělávání trenérů Českému krasobruslařskému svazu... 55 9.2. Návrhy ke vzdělávání trenérů Švédskému krasobruslařskému svazu... 59 Závěr... 63 Použitá literatura... 64 Elektronické zdroje... 65 Ostatní použité zdroje... 68 Seznam použitých zkratek... 69 Seznam obrázků... 70 Seznam tabulek... 70 Přílohy... 71 I. Dotazník pro české trenéry... 71 II. Dotazník pro švédské trenéry... 76 Resumé... 81

ÚVOD Touto bakalářskou prací bych rád přispěl krasobruslařskému svazu v České republice a ve Švédsku novými informacemi a návrhy v oblasti vzdělávání budoucích trenérů krasobruslení. Tyto návrhy budou vypracovány na základě srovnání prostudovaných zdrojů, které se týkají vzdělávání trenérů krasobruslení v obou zemích a také na základě zodpovězených dotazníků českými a švédskými trenéry. Nejen z mého pohledu aktivního krasobruslaře, ale i z pohledu ostatních krasobruslařů (amatérských, profesionálních či hobby bruslařů) je velice důležité mít trenéra, který bude disponovat odpovídajícími znalostmi a zkušenostmi. Během své sportovní kariéry jsem byl pod vedením mnoha trenérů a každý z nich se něčím odlišoval. Nejviditelnější rozdíly byly především v samotném přístupu ke svěřencům, k trénování a také znalosti a zkušenosti jednotlivých trenérů se velmi lišily. V současné době, kdy jsou na sportovce kladeny stále větší nároky a kdy se neustále zvyšují sportovní výkony, se také od trenérů očekávají širší znalosti týkající se nejenom daného sportovního odvětví, ale i dalších specifických oblastí, které se více či méně mohou daného sportu týkat. Trenér pak může tyto specifické znalosti využít buď v prevenci úrazu či zdravotních komplikací nebo je využít pro zvýšení výkonnosti svých svěřenců. Pokud těmito znalostmi sám nedisponuje, měl by znát osoby, které jsou v těchto oblastech odborníky a s nimi spolupracovat. Není neobvyklé, že vrcholový krasobruslař má k dispozici celý tým trenérů a odborníků, kde se každý specializuje na určitou tréninkovou část. V praxi to funguje tak, že bruslař využívá různé trenéry na techniku skoků, techniku kroků, piruet, choreografii či na suchou přípravu. V týmu ale může být i trenér na mentální trénink, nutriční poradce, psycholog, fyzioterapeut, doktor, masér a další. Takový tým odborníků však bývá značně finančně nákladný a ne každý si toto může dovolit. Většina krasobruslařů má proto jednoho trenéra, který se snaží o svého svěřence starat po všech stránkách sportovního tréninku. Je však nemožné, aby jeden člověk, jeden trenér, disponoval znalostmi všech potřebných specialistů. Nicméně je v zájmu všech sportovců, aby jejich trenér měl co nejširší spektrum znalostí a zkušeností, které může při své trenérské činnosti využít. 6

Školící a vzdělávací centra trenérů by se proto měla neustále aktualizovat s ohledem na potřeby sportovců a být na takové úrovni, aby trenér po jejich absolvování disponoval potřebnými znalostmi. Právě z toho důvodu jsem se v mé práci zaměřil na systém vzdělávání trenérů. 7

1. Cíle a úkoly bakalářské práce 1.1. Cíl bakalářské práce Cílem této bakalářské práce je vypracovat stručný přehled současného vzdělávání trenérů krasobruslení v České republice a ve Švédsku a navrhnout krasobruslařským svazům v obou zemích možný vývoj ve vzdělávání trenérů. Tyto návrhy budou vycházet ze vzájemného porovnání systémů vzdělávání v obou zemích a z odpovědí z dotazníků. 1.2. Úkoly práce 1. Nashromáždit a prostudovat příslušnou literaturu. 2. Získat informace o vzdělávání trenérů v obou zemích na základě komunikace s oběma krasobruslařskými svazy, popřípadě s vysokými školami. 3. Vypracovat dotazník v českém a švédském jazyce, jehož obsahem budou otázky týkající se školení trenérů přes krasobruslařský svaz. Dotazník následně rozeslat trenérům krasobruslení v obou státech. 4. Uspořádat veškeré získané informace do přehledného celku. 5. Na základě porovnání získaných informací vypracovat návrhy oběma svazům a ta jim následně předat. 8

2. Charakteristika krasobruslení Krasobruslení je zimní sport provozovaný na ledové ploše zimních stadionů, kde jednotlivci, páry nebo synchronizované týmy na bruslích soutěží v předvedení svých programů na hudební doprovod. Bruslení může být provozováno jako sport rekreační, soutěžní (amatérský) a profesionální (show a exhibice). Krasobruslařské disciplíny rozlišujeme následovně: Bruslení jednotlivců Sportovní dvojice Tance na ledě Synchronizované bruslení Krasobruslení je často považováno za jeden z nejkrásnějších sportů. Krása krasobruslení spočívá v jeho rozmanitosti. Skládá se ze dvou velmi odlišných částí a tím jsou sportovní výkon a umělecký projev. Skloubení těchto částí není vůbec jednoduché a vyžaduje od jedinců specifické vlastnosti, schopnosti, povahové rysy a dovednosti a také roky sportovní přípravy. Mezi nepostradatelné schopnosti patří zejména senzomotorická koordinace v prostoru a čase, dynamická rovnováha a pohybová tvořivost, které jsou důležité pro dokonale esteticky předvedenou sestavu pohybů při krasobruslařské jízdě. Další vlastnosti nutné pro bruslaře jsou vyrovnanost, schopnost maximálního soustředění, prostorová orientace, výbušnost, vytrvalost, obratnost, smysl pro rytmus a vnímání hudby a také rychlostní a odrazové schopnosti (Starec, 2007, p. 36). Tím se krasobruslení stává jedinečné a odlišné od ostatních sportů. Pokud bychom se pokusili vyčíst vlastnosti z jiných sportů a profesí a ty aplikovat na krasobruslaře, měl by takový krasobruslař disponovat grácií baleríny, rychlostí sprintera, kreativitou umělce a talentem baviče. V průběhu staletí se krasobruslení formovalo až do současné podoby a i nadále se neustále vyvíjí. Mění se krasobruslařská výbava, tzn. brusle a kostýmy, ale i prvky, pravidla, zimní stadiony a mnoho ostatních věcí. Téměř každým rokem dochází ke změnám, nejčastěji v oblasti pravidel a složitosti prvků. 9

3. Historie krasobruslení Časové ani místní určení prvního náznaku bruslení nebylo prozatím přesně definováno. První zmínky o bruslení se objevují v souvislosti s cestováním a lovem, kdy lidé začali tzv. klouzat po ledě. Pokud bychom bruslení datovali podle nejstarších dochovaných bruslí, pak by stáří této formy pohybu dosahovalo 4000 let. Takové brusle našli archeologové poblíž Říma, ale předpokládá se, že bruslení pochází ze severských zemí, kde se také našly podobné exempláře. Brusle z dávné doby se od těch dnešních podstatně lišily. První brusle člověk vyráběl z kostí zvířat. Nejvhodnějšími kostmi se staly kosti z končetin větších zvířat. Staří Vikingové právě pomocí tzv. lårbensskridskor (stehenní brusle, nebo také femorální brusle) cestovali přes zamrzlá severská jezera (Englund-Crispin, 1969, p. 11). Pohyb na takto zhotovených bruslích byl ve srovnání se železnými bruslemi ze 14. století velice obtížný. Je to zejména dáno tím, že kostěné brusle neměly ostré hrany a k rozjetí tedy bylo nezbytné použít hole, se kterými se od ledu odstrkovali. Kostěné brusle se také našli na dalších místech světa, například na území dnešního Ruska, ve Švýcarsku, Německu, Belgii, Velké Británii, Skandinávii i u nás. Nová epocha bruslení přišla s nástupem železných bruslí. Nejstarší dochované železné brusle mají stáří 2000 let a našly se v kovolitecké dílně keltského mistra. Železné brusle se začaly stále častěji objevovat asi 200 let př.n.l. v severských zemích. Jízda na nich připomínala něco mezi jízdou na lyžích a na bruslích. I na těchto bruslích se lidé museli odrážet holemi kvůli tomu, že brusle stále neměla hrany. Bruslilo se totiž na té širší části železné brusle. Až náhodou truhlářský učeň z holandského cechu pro lodní a bruslařské nástroje změnil vodorovnou polohu brusle za svislou a brusle v dnešní podobě byly na světě (Šťastná-Königová, 1985, pp. 5-6). Poté, co měly kovové brusle hrany, mohli bruslaři odložit své hole a začít se pohybovat obratněji a rychleji. Bruslení postupně získávalo na popularitě a stalo se součástí společenské zábavy. Tento fakt dokazují mnohá díla starých mistrů, na kterých je bruslení např. v Nizozemí provozováno ať už obchodníky, kteří na bruslích uhání s pletenými košíky a jiným rozličným zbožím, tak dětmi, ale i váženými občany, kteří se prohání na holandských zamrzlých kanálech. Mezi historicky známé osobnosti, které čas od času obuli brusle, můžeme zmínit Napoleona I, Napoleona III, Stuartovce, Casanovu, německého básníka J. W. Goethe a F. Schillera. V aristokratických kruzích však bruslení nebylo sportem, nýbrž prestižní záležitostí. 10

Od 18. století se začaly pořádat první závody a to rychlostního typu na zamrzlých holandských průplavech a bruslení tak získalo sportovnější charakter. Bruslení se postupně zformovalo na rychlobruslení a krasobruslení, začaly vznikat první bruslařské kluby a vycházely první bruslařské příručky a návody (Šťastná-Königová, 1985, pp. 5-6). Podstatně modernější charakter vdechl krasobruslení americký baletní mistr a krasobruslař Jackson Haines (1840-1875). Jackson po roce 1860 cestoval po Evropě a ukazoval lidem svoje bruslařské umění. Jeho vystoupení ve Vídni vyvolalo obrovský zájem o tento sport. Bruslení obohatil o nové taneční prvky a byl také první bruslař, který měl brusle napevno připevněné k botě (Englund-Crispin, 1969, p. 11). Jackson se také podílel na vzniku prvních pravidel bruslení. Tato pravidla později převzala Mezinárodní bruslařská unie (dále jen ISU) založená v roce 1892. Se vznikem ISU se začala vytvářet a upravovat pravidla krasobruslení a rychlobruslení a také se začaly systematicky pořádat různé soutěže. Počátkem 20. století přišel na scénu švédský krasobruslař Ulrich Salchow. Výkonnostní laťku posunul svým stylem bruslení výrazně výše. Do historie bruslení se také zapsal jeho vynález bruslí se zoubky. Tento nový typ bruslí podpořil nejen odrazy v bruslařské jízdě, ale především odrazy do skoků (Starec, 2007, p. 42). K dalšímu posunu v bruslení obecně přispělo budování zastřešených kluzišť. Prvním zastřešeným kluzištěm s umělým ledem a mechanickým chlazením na světě se stal roku 1876 stadion v Chelsea v Londýně a byl pojmenován Glaciarium. Kluziště však bylo jen experimentální a mělo rozměry 12x7m, bylo drahé a neefektivní. S postupem času docházelo k pokrokům v chladících technikách a zastřešená kluziště větších rozměrů se stala dostupnými široké veřejnosti (Carpenter, 2007, p. 2). Úpravu ledové plochy provádělo obvykle ručně pět mužů. Úprava byla náročná jak fyzicky tak i časově. To se změnilo až s Frankem Zamboni, který roku 1949 v místě Paramount Island, zdokonalil svůj stroj na zbroušení ledu (Hines, 2011, p. 24). 3.1. Historie českého krasobruslení Na území České republiky byly nalezeny kostěné brusle s odhadovaným stářím 30 000 let. Bruslení se v českých zemích popularizovalo v 16. století a to díky příchodu šlechty z rodu Habsburků. Císař Rudolf II. uspořádal roku 1610 na svém dvoře karneval na ledě, který byl jedním z rozhodujících momentů pro další rozvoj bruslení 11

(Dědič, 1981, pp. 6-7). V roce 1868 vznikl první veslařsko-bruslařský klub v Praze s názvem Lední klub, který se zaměřoval na celoroční trénink sportovců, v zimě na bruslení a v létě na veslování. K dalšímu rozvoji bruslení v České republice přispěl Jackson Haines, který roku 1871 navštívil Prahu. Jako první v Čechách předvedl pražskému publiku volnou jízdu na hudební doprovod. Rozvoj bruslení poté nabral rychlý spád. Ing. Fiedler k nám přivezl první přimontované brusle na boty a také se v roce 1887 objevila první krasobruslařská učebnice Nauka o bruslení, jejímž autorem je Augustin Krejčí. Díky velké oblibě tohoto sportu byl v roce 1922 založen Bruslařský svaz Republiky Československé, který byl společný pro krasobruslení i rychlobruslení. V roce 1923 byl svaz uznán a přijat za člena Mezinárodní bruslařské unie. Jediné, co Československé republice chybělo pro celoroční přípravu krasobruslařů, byl zastřešený zimní stadion. Ten se otevřel v Praze na Štvanici v roce 1932 (Šťastná- Königová, 1985, pp. 17-23; Dědič, 1981, p. 8). 3.2. Historie švédského krasobruslení O bruslení ve Skandinávii se můžeme dočíst v islandských ságách, které jsou datovány někdy mezi 12. a 14. století. Nejstarší kostěné brusle ve Švédsku se našly v místě Birka v Mälaren. Vznik prvního bruslařského klubu se datuje kolem roku 1850 (Förbundets historia, 2014). Jackson Haines, který v Evropě působil v rozmezí let 1860-1870 za účelem zkusit své štěstí a předvést své bruslařské umění, odstartoval sérii úspěšných vystoupení právě ve Stockholmu. V Nybroviken ve Stockholmu bylo pro něj speciálně připraveno kluziště. Carl XV:s založil ve Stockholmu roku 1866 bruslařský klub Royal Skating Club. V tomto klubu však mohli bruslit pouze lidé z vysokých společenských kruhů. Pro veřejnost bylo vytvořeno kluziště v Nybroviken, které splňovalo svůj účel pouze během denního osvětlení. Dne 5. 4. 1883 byla ve Švédsku uspořádána první krasobruslařská soutěž. Organizátorem se stal Stockholm Rowing Association, tedy veslařský klub. Soutěž se v mnohém lišila od soutěží, které známe dnes. Soutěžilo se v následujících kategoriích: 12

Závod na 2000-3000 m Závod v bruslení pozadu, vzdálenost byla o něco kratší, než při závodě v jízdě dopředu Volná jízda, která trvala několik málo minut a bruslaři v ní měli předvést své schopnosti (bruslit v hranách, skoky a piruety) (Englund-Crispin, 1969, p. 12). Velkou iniciativu v pořádání soutěží také vynaložil historicky nejznámější švédský bruslařský klub SASK (Stockholms Allmänna Skridskoklubb), který byl založen 12. dubna 1883. V roce 1900 dosáhl klub SASK úctyhodného členství. Po intenzivní náborové kampani se do klubu přihlásilo 415 členů. První mistrovství Švédska se konalo dne 10. 4. 1895 v Nybroviken ve Stockholmu. Závod byl rozdělen do tří disciplín: Povinné figury Figury vlastního designu Volná jízda Vítězem v povinných figurách se stal Ulrich Salchow a gentleman jménem Th. Borgh zvítězil ve volné jízdě. Protože však byli dva vítězové, celkový výsledek závodů byl nerozhodný. O dva roky později roku 1897 Ulrich Salchow porazil Th. Borgha a stal se mistrem Švédska. Byl to jeho první, ale také poslední titul mistra Švédska, protože na další mistrovství Salchow nikdy nenastoupil. Založení švédského krasobruslařského svazu se událo v roce 1904. Je považovaný za jeden z nejstarších sportovních svazů v zemi. Od svého počátku byl společný jak pro krasobruslení, tak pro rychlobruslení, až v roce 1945 se bruslařský svaz rozdělil na dvě samostatné větve. První zimní stadion se ve Švédsku otevřel v roce 1957 v Jönköpingu díky iniciativě Svena Sternera, který byl velkým příznivcem krasobruslení. Švédi měli své zastoupení i v řadách nejvyšších a to na postu prezidenta Mezinárodní bruslařské unie (ISU). V roce 1895 byl prezidentem ISU zvolen švédský generál Viktor Gustaf Balck, který byl nazýván "otec švédského sportu." Jeho nástupcem se v roce 1925 stal Ulrich Salchow. Ulrich Salchow celým jménem Karl Emil Julius Ulrich Salchow se navždy zapsal do krasobruslařských dějin. Byl prvním mužem, který vyhrál první olympijské hry v krasobruslení, vynalezl brusle se zoubky a dodnes 13

je po něm pojmenován krasobruslařský skok. Mimo jiné byl i předsedou svazu krasobruslení, velocipedistů, boxu a vedoucí představitel švédské sportovní federace (Olsson, 2004, p. 3). 14

4. Specifika oboru trenérství Trenér je člověk, který vychovává a vede své svěřence sportovním životem. Trenérskou činnost lze mimo jiné v určitém ohledu považovat také za činnost vychovatele. Své svěřence učí nejen sportovním dovednostem, ale také je vychovávají a připravují na morální a etické nároky. Trenéři tak musí být dostatečně vzdělaní a vědět, jak své znalosti a zkušenosti předat a převést do praxe. Vzhledem k neustálému vývoji ve sportu i společnosti, by se měl trenér neustále vzdělávat a přizpůsobovat tak svoji trenérskou činnost aktuálním potřebám. (Martens, 2006, pp. 8-9). Efektivní trénování je vždy výsledkem spolupráce mezi trenérem a jeho svěřencem. Dobrý trenér by měl být trpělivý, měl by umět vysvětlit odborně technické termíny a to i zjednodušeně pro malé začínající děti a v neposlední řadě by měl mít k dětem pozitivní přístup. Podle Fassiho a Smithe (1981, p. 176) je trénování pomalý proces. Často se setkáváme s trenéry, kteří po svých svěřencích chtějí příliš rychle nějaké výsledky. Tímto přístupem mohou vyvolat hlavně u začínajících sportovců nezájem a lhostejnost nebo dokonce odpor ke sportu. V této fázi není vhodné spěchat, přechod na složitější prvky by měl následovat teprve až po úspěšném zvládnutí jednodušších prvků. Důležitou roli hraje rozdíl mezi rekreačním sportem a soutěžním sportem. Důraz na trénink a cíle sportovců se v obou těchto případech budou značně odlišovat. Rekreačním sportem jedinec sleduje krátkodobé cíle, jako jsou radost a zábava, přičemž vítězství pro něj není rozhodující faktor. V soutěžním sportu si jedinec dává za hlavní cíl vítězství a vysokou výkonnost a zábava a radost jsou až vedlejší (Martens, 2006, p. 28). S tímto ohledem by měl trenér k tréninku přistupovat tak, aby dosáhl tří hlavních cílů, tj. mít svěřence, kteří vyhrávají, mají ze sportu radost a dělají ho pro zábavu a tím zároveň rozvíjet jejich psychickou, fyzickou a společenskou stránku života (Martens, 2006, p. 36). Postoj trenéra ke sportu a svěřencům je nesmírně důležitý. Jeho postoj by měl být pozitivní a povzbuzující. Teprve pak může očekávat, že jeho přístup budou jeho studenti opětovat a ve sportu najdou zálibu (Fassi & Smith, 1981, p. 10). S tímto ohledem by měl trenér k tréninku přistupovat tak, aby dosáhl tří hlavních cílů, tj. mít svěřence, kteří vyhrávají, mají ze sportu radost a dělají ho pro zábavu a tím zároveň rozvíjet jejich psychickou, fyzickou a společenskou stránku života (Martens, 2006, p. 36). Trenér by měl být modelem, vzorem pro své svěřence. 15

Shrnutí řídících činností trenéra: Být přísný, ale chápající, schopný sebepoznání a seberegulace Vyžadovat plné odevzdání se a prožívání sportu, ale dávat též najevo, že v životě mohou být i důležitější věci Usilovat o spravedlivost, pokud jde o pozornost a sympatie Budovat u sportovců sebedůvěru, ale i sebekontrolu Učit umění koncentrace a relaxace Komunikovat s rozhodností, ale i přátelsky, s dobrou náladou Korigovat krátce, nejprve pochválit to dobré a pak opravovat to nesprávné Hněv má být pozitivní. Negativní odsouzení působí destruktivně Pochválit co je dobré, ale nechválit neustále Sledovat, s jakými příčinami sportovci spojují své výsledky v soutěži Vytvářet atmosféru, v níž má sportovec právo se vyjádřit Nepřehánět v ničem, ani v povzbuzení ani v kritice Po neúspěchu najít způsob, jak sportovce z této situace dostat Klást odpovědnost na jedince i ostatní členy týmu Rozlišovat nechuť od únavy fyzické či psychické (Dovalil, Choutka, Svoboda, Hošek, Perič, Potměšil Bunc, 2012, p. 231). Je na trenérovi, aby pomohl svým svěřencům objevit a rozvíjet jejich vlastní jedinečné schopnosti a proto by měl být flexibilní ve svých tréninkových metodách a měl by být schopný je upravit a uzpůsobit na míru svému svěřenci (Fassi & Smith, 1981, p. 175). Toto platí zejména u vrcholových sportovců, kde každá maličkost hraje velkou roli při dosahování vrcholové formy. Každý člověk je individuální, od druhých se odlišuje ve své fyzické a psychické stránce, v temperamentu, charakteru, v rozdílném pohybovém stylu a v mnoha dalších. Proto některá tréninková metoda nebo technika může jednomu jedinci vyhovovat, ale pro druhého může být nevhodná. Výběr správného a vyhovujícího trenéra je jedním ze zásadních rozhodnutí bruslaře. Při výběru hrají roli odpovědi na následující otázky: Kde během své kariéry trénoval a na jaké úrovni Kdo byl trenérův trenér, instruktor, učitel 16

Jakou má trenér akreditaci a jaké získal tituly Kteří sportovci prošli a jsou pod jeho trenérským vedením Jaká je jeho trenérská filosofie Je důležité najít trenéra, který bude podporovat a dále rozvíjet zájmy svých svěřenců a pomůže jim v dobývání jejich cílů. Při dlouholeté spolupráci trenéra se svěřenci se trenér stane součástí jejich života a často také jejich rodin. Získá tak značný vliv na jejich životy a přispívá k utváření disciplíny, respektu, sportovního chování a pozitivního postoje k životu (Shulman, 2002, p. 4). 4.1. Požadavky na znalosti trenéra Sportovní trenér je profese s více jak stoletou tradicí, jejíž funkce spočívá ve vedení tréninku sportovce. Na trenéra a jeho znalosti jsou kladeny stále vyšší nároky a to zejména na jeho odborné znalosti, taktické, strategické a vůdcovské schopnosti a v neposlední řadě také na jeho pedagogickou odpovědnost (Jůva, 2008, pp. 1-2). Trenérská práce vyžaduje jednak okruhy znalostí v oblastech daného sportu, ale také další znalosti jako jsou například znalosti v oblasti fyziologie, biomechaniky, psychologie a pedagogiky. Při vedení samotného tréninku a při soutěžích se pak uplatňují praktické a interakční aktivity (Jůva, V. 2008, pp. 2-3). Kvalitní trenérské vzdělání je proto podstatným prvkem na cestě k dobré sportovní výchově jedinců, k odhalování sportovních talentů a jejich vedení k získání nejvyšších příček na světových šampionátech, k dobrému socializačnímu vývoji zejména mladých lidí, ale může také vést k ustanovení plnohodnotné trenérské profese. Trenérského vzdělávání lze dosáhnout dvojí cestou: Vysokoškolským studiem sportovních fakult Účastí trenérských kurzů (nejčastěji organizovaných sportovním svazem daného sportu) Po úspěšném zakončení vzdělání, tj. kurzu či vysoké školy, získá absolvent trenérské osvědčení o odborné způsobilosti k vykonávání trenérské činnosti (trenérská licence). Pro získání trenérské licence mohou někdy být požadovány kromě výše uvedeného trenérského vzdělání i další podmínky. Těmito podmínkami jsou např. zkušenosti z aktivního sportu nebo délka trenérské praxe (Jůva, 2008, p. 8). 17

V České republice (dále jen ČR) se můžeme setkat s třístupňovou trenérskou licencí, tzn. 3., 2. a nejvyšší 1. třída (licence C, B a A). Počet dosažitelných licencí v zahraničí bývá různý dle sportovních odvětví, nejčastěji se setkáme se čtyřmi i více úrovněmi trenérských licencí. Další licencí může být licence diplomovaný trenér, které lze dosáhnout absolvováním sportovní univerzity (Jůva, 2008, p. 8). 4.2. Vzdělávání trenérů Vzdělávání je proces nabytí znalostí a vědomostí během výuky či získávání zkušeností při provádění nějaké činnosti. Je to souhrn získaných vědomostí prostřednictvím vzdělávacího procesu. Každý vzdělávací proces je založený na získávání zkušeností. Naše vzdělání nás ovlivňuje, ovlivňuje naše chování a to má vliv na lidi okolo nás (Kramná 2010, p. 13). Pro úspěšnou trenérskou dráhu je jistě dobrým, možná i důležitým a nezbytným základem, předchozí aktivní kariéra sportovce. Vedení úspěšného tréninkového procesu je však závislé mimo jiné i na individuálním přístupu ke sportovci, motivačních a intelektuálních schopnostech, na komunikaci a na trenérově vzdělání (Kramná 2010, p. 26). 18

5. Vzdělávání trenérů krasobruslení v České republice Vzděláváním trenérů různých sportovních specializací se v České republice zabývá Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze (dále jen FTVS UK) a Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně (dále jen FSpS MU) ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) a jednotlivými sportovními svazy (Kramná, 2010, p. 35; Zásady pro trenéry, 2014, p. 2). Po úspěšném absolvování trenérského vzdělání (kurzu, trenérské školy), určitého stupně odbornosti, získá trenér certifikát odborné způsobilosti k výkonu trenérské činnosti (trenérskou licenci), kterou v ČR udělují sportovní svazy (Jůva, 2008, p. 8). Dostupné licence trenéra krasobruslení Lektor bruslení Asistent trenéra krasobruslení Trenér krasobruslení III. třídy, licence C Trenér krasobruslení II. třídy, licence B Trenér krasobruslení I. třídy, licence A Diplomovaný trenér Základní dosažitelnou trenérskou licencí bruslení je licence Lektor bruslení, další třídy se již specializují přímo na krasobruslení. Nejnižší třídou je kvalifikace asistenta trenéra a nejvyšší možná dosažená trenérská licence je licence Trenér krasobruslení I. třídy, licence A a Diplomovaný trenér. 5.1. Jednotlivé licence 5.1.1. Lektor bruslení Osvědčení Lektor bruslení je základní možnou dosaženou licencí trenéra bruslení. Tato lektorská kvalifikace je bez specializace na krasobruslení. Držitel tohoto osvědčení tak může vykonávat dozor na základních kurzech bruslení a to v rámci klubu nebo tělovýchovné jednoty ať už krasobruslařů, hokejistů či rychlobruslařů. 19

Kvalifikaci lze získat absolvováním jedné z následujících možností: školením pro lektory bruslení organizovaným Českým krasobruslařským svazem (dále jen ČKS) školením pro lektory bruslení organizovaným krajskou komisí krasobruslení, resp. pověřeným oddílem/klubem. Rozsah školení: 16-18 hodin výuky, která se skládá jak z teorie, tak i z praxe. Teorie se skládá z alespoň čtyř hodin první pomoci, praxe také z alespoň čtyř hodin a obsahem jsou základy metodické řady bruslení. Kritéria: Ukončení základního vzdělání a dosažení věku 16 let v kalendářním roce konání školení. (Zásady pro trenéry, 2014, p. 2). 5.1.2. Asistent trenéra Osvědčení Asistent trenéra je kvalifikace, která umožňuje působit jako asistent trenéra krasobruslení v rámci klubu nebo tělovýchovné jednoty. Trenér s touto licencí je oprávněn pomáhat při zabezpečení organizace a výuky v kurzech základního bruslení. Kvalifikaci lze získat: absolvováním školení pro trenéry III. třídy organizovaným ČKS Rozsah školení: Školení je vypsáno pouze při minimálním počtu 20-ti účastníků a probíhá formou třídenního bloku (pátek neděle). 18 hodin teorie 6 hodin praxe Výstupní testy pro získání licence Asistent trenéra: 1. Test z pravidel krasobruslení na 20-25 otázek s výběrem možností (a, b, c), (minimální úspěšnost je 70%). 20

2. Praktická zkouška na ledě, která spočívá v názorné ukázce přiděleného kroku, či obratu, skoku a piruety, dále musí na demonstrátorovi (dítě ve věku 8-10 let) ukázat, že ví, jak daný prvek naučit a co musí předcházet, než jedinec s nácvikem daného prvku začne. 3. Ústní zkouška interpretace protokolu. Tato zkouška spočívá ve vysvětlení reálného, anonymního protokolu z odpovídajících kategorií krasobruslařskému laikovi. Kritéria: Ukončení základního vzdělání a dosažení věku 16 let v kalendářním roce konání školení. (Zásady pro trenéry, 2014, p. 2). 5.1.3. Trenér krasobruslení III. třídy, (licence C) Osvědčení Trenér krasobruslení III. třídy umožňuje samostatně vést kurzy krasobruslení a tréninkovou přípravu mládeže. Kvalifikaci lze získat absolvováním jedné z následujících možností: absolvováním školení pro trenéry III. třídy akreditovaným MŠMT a organizovaným ČKS absolvováním vysokoškolského studia na FTVS UK v Praze nebo FSpS MU v Brně (trenérský směr se specializací krasobruslení nebo učitelský směr se specializací krasobruslení) vysokoškolským studiem bakalářského programu se specializací krasobruslení na FSpS MU v Brně Seniorští reprezentanti, účastníci ME, MS, MSJ, ZOH nebo univerziády mohou licenci získat úspěšným absolvováním vypsané závěrečné zkoušky. O tuto závěrečnou zkoušku musí uchazeč oficiálně požádat (Zásady pro trenéry, 2014, p. 3). Rozsah školení, výstupní testy pro získání licence III. třídy (licence C) a kritéria: - viz Asistent trenéra 21

5.1.4. Trenér krasobruslení licence II. třídy, (licence B) Osvědčení Trenér krasobruslení II. třídy umožňuje samostatně vést tréninkovou přípravu krasobruslařů všech úrovní a je podkladem k žádosti pro získání živnostenského listu. Kvalifikaci lze získat absolvováním jedné z následujících možností: absolvováním školení akreditovaným MŠMT a organizovaným ČKS ve spolupráci se školícím a kooperačním centrem FTVS UK v Praze nebo FSpS MU v Brně absolvováním vysokoškolského studia na FTVS UK v Praze nebo FSpS MU v Brně (trenérský směr se specializací krasobruslení nebo učitelský směr se specializací krasobruslení) vysokoškolským studiem bakalářského programu se specializací krasobruslení na FSpS MU v Brně Rozsah školení: Školení je vypsáno pouze při minimálním počtu 20-ti účastníků a probíhá formou čtyř prodloužených víkendových bloků v průběhu 15-ti měsíců. 45 hodin všeobecná část 105 speciální část (60 hodin teorie, 45 hodin praxe) Výstupní testy pro získání licence II. třídy (licence B): 1. Test z pravidel na 20-25 otázek s vyšší obtížností a bez výběru možností, (minimální úspěšnost je 70%) 2. Praktická zkouška na ledě vyšší obtížnosti, která spočívá v názorné ukázce přidělené kombinace tří obratů, dvojitého, či trojitého skoku a piruety. Na demonstrátorovi (dítě ve věku 8-10 let) musí ukázat, že ví, jak daný prvek naučit a co musí předcházet, než jedinec s nácvikem daného prvku začne. 3. Ústní zkouška 4. Seminární práce na zadané téma o rozsahu 10 až 15 stran, ve které uchazeč o trenérskou licenci prokáže, že dokáže spojit teorii s praxí a její obhajoba. 22

Závěrečná zkouška má jeden řádný zpoplatněný termín a jeden opravný zpoplatněný termín. Kritéria: Úplné středoškolské vzdělání ukončené maturitou a dosažení věku 19 let v kalendářním roce konání školení. Uchazeč musí být držitelem kvalifikace Trenér III. třídy, licence C a mít minimálně 2 roky praxe potvrzené příslušným klubem. Tato praxe se započítává od data složení zkoušky Trenér III. třídy, licence C. (Zásady pro trenéry, 2014, pp. 3-4). 5.1.5. Trenér krasobruslení licence I. třídy, (licence A) Osvědčení Trenér krasobruslení I. třídy umožňuje samostatně vést tréninkovou přípravu krasobruslařů všech úrovní, vést trenéry nižších kvalifikací a vést školení a doškolování trenérů v rámci ČKS. Toto osvědčení je také podkladem k žádosti pro získání živnostenského listu (Zásady pro trenéry, 2014, p. 4). Kvalifikaci lze získat absolvováním jedné z následujících možností: absolvováním vysokoškolského studia magisterského programu na FTVS UK v Praze nebo FSpS MU v Brně (trenérský směr se specializací krasobruslení nebo učitelský směr se specializací krasobruslení) vysokoškolským studiem bakalářského programu se specializací krasobruslení na FSpS MU v Brně a minimálně 2 roky praxe po ukončení studia kombinovaným studiem trenérů I. třídy se specializací krasobruslení (Projekt kombinovaného studia trenérů I. třídy, n.d.; Zásady pro trenéry, 2014, p. 4). Rozsah školení: Školení je vypsáno pouze při minimálním počtu 15-ti účastníků. Kombinované studium trenérů I. třídy probíhá formou šestnácti víkendových soustředění a dvou týdenních kurzů po dobu dvou let, (4 semestrální) studium. 122 hodin obecné části 292 speciální části (64 hodin teorie, 128 hodin praxe, 100 hodin kurz) (Projekt kombinovaného studia trenérů I. třídy, n.d.). 23

Výstupní testy pro získání licence I. třídy (licence A): U kombinovaného studia trenérů I. třídy se specializací krasobruslení: Obhajoba závěrečné práce Zkouška z teorie a didaktiky sportu Zkouška ze specializace (Projekt kombinovaného studia trenérů I. třídy, n.d.). Pro získání licence trenéra krasobruslení studiem vysoké školy je nutné zakončit studium úspěšným složením státní závěrečné zkoušky, jejíž součástí je i zkouška ze specializace. Kritéria: Přijímací řízení na příslušných vysokých školách, odpovídající výkonnostní stupeň v krasobruslení, doporučení sportovním svazem, ukončení středoškolského vzdělání s maturitou a dále uchazeč musí být držitelem kvalifikace Trenér II. třídy, licence B. (Zásady pro trenéry, 2014, p. 4). 5.1.6. Diplomovaný trenér Rozsah studia, výstupní testy a kritéria pro získání licence Diplomovaného trenéra viz. Trenér licence I. třídy, licence A. Kvalifikaci lze získat absolvováním jedné z následujících možností: absolvováním vysokoškolského studia magisterského programu se specializací krasobruslení na FTVS UK v Praze, nebo FSpS MU v Brně a minimálně 2 roky praxe po ukončení studia (Zásady pro trenéry, 2014, pp. 4-5). 5.2. Semináře pro trenéry a platnost licencí Každý rok pořádá svaz pro trenéry semináře. Trenéři licencí C, B a A, tj. trenérských tříd III., II. a I. + diplomovaní trenéři se musí těchto seminářů zúčastnit alespoň jednou za dva roky z důvodu platnosti licence. Na těchto seminářích se většinou probírají nově chystané změny na sezónu, dále jsou informováni o systémech pořádání soutěží a jsou jim vysvětleny směrnice o dopingu, jejich dodržování a kontrola. Náklady 24

na semináře si hradí všichni účastníci většinou sami (Kramná 2010, p. 36; Zásady pro trenéry, 2014, p. 5). 5.3. Obsah školení jednotlivých trenérských tříd 5.3.1. Obecná část školení V tabulce číslo 1 uvádím srovnání probíraných látek obecné části trenérských tří A, B, C a Asistent trenéra (uvedené předměty licence A jsou předměty probírané při vysokoškolském studiu, předměty ostatních licencí jsou probírány při svazovém školení). Tab. 1: Probírané látky obecné části jednotlivých trenérských tříd Licence C + Asistent trenéra Základy pedagogiky Základy psychologie Teorie sportovního tréninku Zdravověda Prevence úrazů První pomoc a rehabilitace Licence B Pedagogika Psychologie Teorie didaktiky sportu Anatomie Fyziologie Kineziologie Biomechanika Traumatologiezásady první pomoci Úrazová zábrana Právní problematika Licence A Pedagogika Psychologie Teorie a didaktika sportu Antropomotorika Biomechanika Anatomie Fyziologie Sportovní traumatologie Výživa ve sportu Regenerace a kompenzační cvičení Hygiena, masáž, regenerace Kondiční příprava Diagnostika trénovanosti + výběrový předmět (Projekt kombinovaného studia trenérů I. třídy, n.d.; Podrobný studijní plán školení trenérů II. třídy (licence B), n.d.; Program školení trenérů III. třídy (licence C) a Asistent trenéra, 2013). 25

5.3.2. Specializovaná část školení V tabulce číslo 2 uvádím srovnání probíraných látek specializované části trenérských tří A, B, C a Asistent trenér (uvedené předměty licence A jsou probírané při vysokoškolském studiu, předměty ostatních licencí při svazovém školení). Tab. 2: Probírané látky specializované části jednotlivých trenérských tříd Licence C + Asistent trenéra Licence B Licence A Pravidla krasobruslení ISU systém hodnocení Základní metodická řada bruslení Teorie a didaktika základů bruslení, skoků a piruet Suchá příprava Periodizace tréninkové přípravy s ohledem na věk Roční tréninkový cyklus Pohybová příprava Kompenzační cvičení Praxe: Součástí školení je i praxe na ledě, při které se pracuje s dětmi ve věku 8 až 10 let. Historie krasobruslení Pravidla krasobruslení obecně ISU systém hodnocení OBO systém hodnocení Pravidla krasobruslení jednotlivých disciplín Roční tréninkový cyklus Pohybová průprava, kompenzační cvičení Komplexní informace o problematice a funkci povinných cviků a jejich modifikace do současného trendu krasobruslení Základní metodika bruslení včetně prvků testů výkonnosti Technika kroků a choreo sekvencí Technika piruet Technika skoků, kombinací a sekvencí Předepsané tance + krátké tance Technika párového bruslení a technika zvedaných figur Technika bruslení a prvků synchronizovaného bruslení Zásady choreografií programů pro všechny kategorie, výběr hudebních doprovodů Technicko- taktická a psychologická příprava Seminář k zadání témat závěrečných prací Praxe: Součástí školení je i praxe na ledě, při které se pracuje s dětmi ve věku 8 až 10 let. Historie krasobruslení Technika a metodika bruslení Technika a metodika povinné jízdy (oblouky, kruhy, obraty, kličky), krokové sekvence Testy výkonosti Technika a metodika jednotlivých prvků všechny krasobruslařské disciplíny Rozbor techniky předních světových krasobruslařů Pravidla krasobruslení pro sólo, sportovní dvojice, taneční páry a synchronizované bruslení Všeobecná tělesná příprava krasobruslaře Aktuální taneční formy, všeobecná gymnastika, atletika, posilování, strečink Speciální příprava krasobruslaře Výběr talentů, specifika v přípravě jednotlivých věkových skupin Roční tréninkový plán krasobruslaře Odborná trenérská praxe (lékařsko-pedagogické sledování, rozbor tréninkové jednotky, atd.) Výběr hudby a choreografie Novinky v krasobruslení Konzultace závěrečné práce Praxe: Technika a metodika bruslení Technika a metodika obratů Testy výkonnosti Technika a metodika jednotlivých prvků všech krasobruslařských disciplín Odborná trenérská praxe (lékařsko-pedagogické sledování, rozbor tréninkové jednotky) (Program školení trenérů III. třídy (licence C) a Asistent trenéra, 2013; Podrobný studijní plán školení trenérů II. třídy (licence B), n.d.; Podrobný studijní plán specializace trenérů I. třídy (licence A), n.d.; Kamberská, Re: Bakalářská práce, 2014). 26

6. Vzdělávání trenérů krasobruslení ve Švédsku Švédský systém školení trenérů krasobruslení je založený na absolvování jednotlivých kurzů, tzv. úrovní 1 až 4 ( Steg 1až 4), kdy každá úroveň se skládá ze školící části A a B. Část A je absolvovaná bez zkoušek, zkoušky jsou obsahem pouze školící části B. Mezi částmi A a B musí uplynout minimální doba 4 měsíce a musí být pod vedením stejného instruktora. Nejnižší trenérská licence je 1A, naopak nejvyšší možná je 4B. Po úspěšně absolvovaném kurzu určité úrovně získá absolvent diplom s osvědčením k výkonu trenérské činnosti. Trenérskou licenci lze získat pouze absolvováním úrovně 4B (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014a, p. 2). Jak píše Regina Jensen ve svém e-mailu z 21. 8. 2014, při neúspěšně složené zkoušce může vedoucí instruktor školení po uchazeči vyžadovat: vypracování písemné práce na zadané téma trenérskou stáž pod vedením zkušeného trenéra opakování školení- pouze školící část B Školení pro trenéry synchronizovaného bruslení je organizováno stejným systémem, jen je rozšířená o teorii spojenou se synchronizovaným bruslením a praxí s tréninkem synchronizovaného týmu (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014b, p. 2). Vzděláváním trenérů různých specializací se zaobírá Švédská organizace sportovní edukace (dále jen SISU) ve spolupráci s Národní sportovní asociací (dále jen RF). Ve Švédsku je kromě hlavní krasobruslařské organizace - Švédského krasobruslařského svazu (dále jen SKF)- také 11 regionálních krasobruslařských svazů (dále jen SDF). Tyto krajové svazy ve spolupráci se SISU a RF organizují pro trenéry vzdělávací kurzy: Základní kurz (grundkurs), úroveň 1 (A+B), úroveň 2 (A+B). Na organizování a vzdělávání trenérů pro vyšší licenci (úroveň 3 A+B, úroveň 4 A+B) se kromě SISU a RF podílí také SKF (Organisation, 2012). 27

Dostupné licence trenéra krasobruslení Základní kurz (Grundkurs) Úroveň 1A, úroveň 1B (Steg 1) Úroveň 2A, úroveň 2B (Steg 2) Úroveň 3A, úroveň 3B (Steg 3) Úroveň 4A, úroveň 4B (Steg 4) (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014a, p. 1). 6.1. Jednotlivé licence 6.1.1. Základní kurz Kvalifikaci lze získat úspěšným absolvováním školení pro trenéry základního kurzu, který je organizovaný SDF. Rozsah školení: Školení se koná v průběhu dvou až tří dnů. 12-13 hodin teorie/ praxe Výstupní testy pro získání diplomu: Školení neobsahuje žádnou zkoušku, diplom je udělen všem přítomným na školení. Kritéria: Dosažení věku 14 let v kalendářním roce konání školení. (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014a, p. 1; Jensen, SV: utbildningsfrågor, 2014). 28

6.1.2. Úroveň 1A + 1B Kvalifikaci lze získat úspěšným absolvováním školení pro trenéry úrovně 1 (A+B), které je organizované SDF. Rozsah školení: Školení je vypsáno zvlášť pro úroveň1a a 1B a každé se koná v průběhu dvou dní. 15 hodin teorie/praxe pro každou úroveň 1A i 1B Výstupní testy pro získání diplomu: Teoretická část písemná zkouška z probíraných okruhů na školení úrovně 1 (A+B) pro trenéry synchronizovaného bruslení je písemná zkouška doplněná o specifické otázky oboru Praktická část trenér musí znát krokové variace, které jsou obsaženy v základních testech výkonnosti, ty musí názorně předvést a také na demonstrátorovi ukázat, že ví, jak dané prvky naučit pod vedením zkušeného trenéra nebo rozhodčího musí trenér samostatně vést jednu tréninkovou jednotku na ledě musí prokázat, že se jako trenér aktivně zapojuje do tréninkového procesu svých svěřenců Kritéria: Dosažení věku 15 let v kalendářním roce konání školení. Úspěšné dokončení základního kurzu a poté absolvování jedné sezóny jako trenér. (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014ab, p. 1; Jensen, SV: utbildningsfrågor, 2014). 6.1.3. Úroveň 2A+2B Kvalifikaci lze získat úspěšným absolvováním školení pro trenéry úrovně 2 (A+B) organizovaného SDF. 29

Rozsah školení: Školení je vypsáno zvlášť pro úroveň 2A a 2B a každé se koná v průběhu dvou dní. 15 hodin teorie/praxe pro každou úroveň 2A i 2B 30 hodin praxe u trenéra, který je držitelem licence úrovně 3 + 10 hodin praxe pro trenéry synchronizovaného bruslení Výstupní testy pro získání diplomu: Teoretická část písemná zkouška z probíraných okruhů na školení úrovně 1 až 2 (A+B) pro trenéry synchronizovaného bruslení je písemná zkouška doplněná o specifické otázky oboru Praktická část Viz praktická část úrovně 1 (A+B) Kritéria: Úspěšné dokončení školení úrovně 1A+1B a poté absolvování jedné sezóny jako trenér. (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014ab, p. 1; Jensen, SV: utbildningsfrågor, 2014). 6.1.4. Úroveň 3A+ 3B Kvalifikaci lze získat úspěšným absolvováním školení pro trenéry úrovně 3 (A+B) organizovaného SKF. Rozsah školení: Školení je vypsáno zvlášť pro každou úroveň 3A a 3B a každé se koná v průběhu čtyř dní. 28 hodin teorie/praxe pro úroveň 3A i 3B 45 hodin praxe u trenéra, který je držitelem licence úrovně 4 + 15 hodin praxe pro trenéry synchronizovaného bruslení 30

Výstupní testy pro získání diplomu: Teoretická část písemná zkouška z probíraných okruhů na školení úrovně 1 až 3 (A+B) pro trenéry synchronizovaného bruslení je písemná zkouška doplněná o specifické otázky oboru vypracování písemné práce a krátkého filmu (zdokumentování nějakého prvku: skok, pirueta atd.) které je zadané v školící části A a v školící části B je autorem prezentované Praktická část trenér musí znát všechny obraty, které musí názorně předvést a také na demonstrátorovi ukázat, že ví, jak dané prvky naučit musí znát využití povinných cviků v současném krasobruslení (krokové variace a spojovací prvky), složení krokové variace dle pravidel musí prokázat, že se jako trenér aktivně zapojuje do tréninkového procesu svých svěřenců Kritéria: Úspěšné dokončení školení úrovně 2 A+2 B a poté absolvování jedné sezóny jako trenér. (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014ab, p. 1; Jensen, SV: utbildningsfrågor, 2014). 6.1.5. Úroveň 4 A+4 B Kvalifikaci lze získat úspěšným absolvováním školení pro trenéry úrovně 4 (A+B) organizovaného SKF. Rozsah školení: Školení je vypsáno zvlášť pro každou úroveň 4A a 4B a každé se koná v průběhu čtyř dní. 28 hodin teorie/praxe pro úroveň 4A i 4B 60 hodin praxe u trenéra, který je držitelem licence úroveň 4 + 20 hodin praxe pro trenéry synchronizovaného bruslení 31

Výstupní testy pro získání licence: Teoretická část písemná zkouška z probíraných okruhů na školení úrovně 1 až 4 (A+B) pro trenéry synchronizovaného bruslení je písemná zkouška doplněná o specifické otázky oboru vypracování písemné práce a krátkého filmu (zdokumentování nějakého prvku: skok, pirueta atd.) které je zadané v školící části A a v školící části B je autorem prezentované Praktická část Viz praktická část úrovně 3 (A+B) Kritéria: Úspěšné dokončení školení úrovně 3A + 3B a poté absolvování jedné sezóny jako trenér. (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014ab, p. 1; Jensen, SV: utbildningsfrågor, 2014). 6.2. Semináře pro trenéry a platnost licencí Každý rok pořádá SKF pro trenéry semináře. Držitelé nejvyšší licence (úroveň 4) se musí alespoň jednou za 3 roky zúčastnit seminářů pořádaných SKF nebo SISU seminářů z důvodu udržení platnosti licence, jinak bude ponížena na licenci úrovně 3 (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014a, p. 2). 6.3. Systém doškolení pro zahraniční trenéry SKF a často i jednotlivé krasobruslařské kluby ve Švédsku vyžadují po svých trenérech, kteří jsou držiteli zahraniční trenérské licence, aby se zúčastnili školení a získali tak platnou švédskou licenci. Pro tento účel má SKF vypracovaný systém doškolení pro zahraniční trenéry. Pokud trenér doloží překlad dokumentu, ve kterém stojí, že je držitelem nejvyšší licence trenéra krasobruslení ve své zemi, pak ve Švédsku navazuje na školení úrovně 4A + 4B. Pokud není držitelem nejvyššího stupně nebo nedoloží potvrzení, pak navazuje na školení úrovně 3A + 3B (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014d, p. 1). 32

6.4. Instruktoři školení Instruktorem školení se může stát kdokoliv, kdo absolvuje kurz pro budoucí instruktory. Náročnost a obsah kurzu jsou závislé na tom, jaké úrovně školení se bude instruktor věnovat. Konkrétní podmínky pro získání licence instruktora: 1. Absolvování kurzu pro budoucí instruktory školení 2. Splnění podmínek, které jsou pro držení jednotlivých stupňů školení odlišné: Základní kurz: Instruktor musí být držitelem licence úrovně 3 a musí podstoupit stáž pod vedením instruktora při průběhu školení. Úroveň 1: Instruktor musí být držitelem licence úrovně 3 a musí podstoupit stáž pod vedením instruktora při průběhu školení části A nebo B a musí být zároveň instruktorem základního kurzu. Úroveň 2: Instruktor musí být držitelem licence úrovně 4 a musí podstoupit stáž pod vedením instruktora při průběhu školení části A nebo B a musí být zároveň instruktorem pro školení úrovně 1. Úroveň 3 a 4: Instruktory jmenuje SKF a to na základě jejich trenérských zkušeností s krasobruslením na vrcholové úrovni. Každé dva roky pořádá SKF pro instruktory školení, aby je nasměrovala a sjednotila v tom, jakým tématům se mají na školení věnovat a čemu přikládat větší důraz. Pokud se školení nezúčastní, licence instruktora je jim odebrána (Jorvid, Wallin, Raabe, Ahlgren, Craas, & Tjernström, 2014c, p. 1). 33

6.5. Obsah školení jednotlivých trenérských tříd Na školeních jsou od úrovně 1 až po úroveň 4 probírána témata a předměty uvedené v tabulce číslo 3. Jejich hloubka probírání a obtížnost se zvyšuje s vyšší úrovní licence. Tab. 3: Předměty obecné a specializované části na školení úrovní 1 až 4 (A+B) Obecná část školení Biomechanika Lidské tělo a trénink (anatomie, fyziologie, obecné vědy o lidském pohybu) Věda sportovního tréninku- kondice, síla, pohyb, sportovní specifika Komunikace a mentální trénink Nauka o hudbě Vedení týmu Periodizace tréninku Specializovaná část školení Organizace švédského krasobruslení Pravidla krasobruslení Bruslařské dovednosti- teorie + praxe Technika a metodika krasobruslařských skoků, piruetteorie + praxe Tréninkové požadavky krasobruslení sólo Choreografie Testový systém (testy výkonnosti) (Kursinnehåll steg 1-4, 2012). 34

7. Srovnání vzdělávacích systémů trenérů krasobruslení v České republice a ve Švédsku 7.1. Vysoké školy a trenérské licence krasobruslení v České republice Vysokoškolským studiem níže zmíněných programů lze dosáhnout licence Trenéra krasobruslení II. třídy (licence B). FTVS UK v Praze (trenérský směr se specializací krasobruslení nebo učitelský směr se specializací krasobruslení) FSpS MU v Brně (trenérský směr se specializací krasobruslení nebo učitelský směr se specializací krasobruslení) FSpS MU v Brně (bakalářský program se specializací krasobruslení) (Zásady pro trenéry 2014, p. 4). 7.1.1. Srovnání licence II. třídy (licence B) získané svazovým školením a vysokoškolským studiem Hlavním důvodem pro srovnání licence Trenér krasobruslení II. třídy (licence B) byl fakt, že právě této výše zmíněné licence lze dosáhnout jak vysokoškolským studiem, tak i svazovým školením. Délka studia a školení: Vysokoškolské studium Délka studia bakalářského programu je tři roky. Svazové školení Délka svazového školení pro získání licence Trenéra krasobruslení II. třídy (licence B) je 15 měsíců. Uchazeč o licenci B však musí být držitelem licence C a mít dva roky praxe. Celková doba nutná pro dosažení licence B je tedy delší než tři roky (Zásady pro trenéry 2014, pp. 3-4). 35