Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Zpracovala: Naděžda Kalábová
Žil byl jeden skřítek a jmenoval se Jurda. Bydlel blízko lesa v pařezové chaloupce, měl dlouhé uši, které mu vyčnívaly z čepice, pracovité ruce, šišatou hlavu a vlasy z padaného listí. Skřítek v lese nebydlel sám. Bydlel se svým kamarádem Tondou. Tonda byl velmi bystrý skřítek a hrozně rád se učil na rozdíl od skřítka Jurdy. Jednou, když spěchali společně do školy, Jurda spěchal a zakopl, ale nic se mu nestalo. Když se dostali do školy, tak pan učitel zkoušel všechny žáky z poznávání rostlin, což Jurda uměl nejlépe z celé třídy. Uměl to proto, že byl velmi chytrý a ve škole, když pan učitel něco vysvětloval, pokaždé dával pozor. A také proto, že bydlel v lese, kde rostlo spousty kytek kolem.
Byl jednou jeden skřítek a měl všude moc kamarádů. Chvíli si hrál s veverkou Čiperkou, chvíli si povídal s kukačkou, chvíli stříhal trávu na louce lesní víle. Zkrátka všude, kde se objevil, ho měli rádi a těšili se jeho přítomností. Už z dálky ho bylo hodně vidět, protože nosil červenou čepičku.
Cestovníček šel na procházku a našel kytičky a trhal je. Mezi všemi rozkvetlými kytičkami objevil kytičku, která plnila přání. Vyčaroval si vílu a ta jim každý den pomáhala. Vařila snídani, uklízela a dělala vše za ně. Skřítek ji vzal za odměnu na procházku, běhali a hráli si spolu. Cestovníčkovi se cesta vyplatila, protože díky zázračné kytičce našel výbornou kamarádku. Říkal víle, že když byl sám, tak často brečel. Jednoho dne našli na cestičce kamínky ve tvaru srdíčka a měly dokonce červenou barvu. Dali si je pod polštář, aby jim přinesly štěstí. Na další společné cestě jim štěstí přinesly. Našli spolu pejska, který je hlídal a tulil se k nim každý den. Každá cesta s Cestovníčkem byla veselá a pokaždé jim přinesla něco nového.
Byli dva trpaslíci. Byli moc hodní. Jednoho dne se probudili a uviděli velký dům. Dům nebyl jejich, ale protože byli moc zvědaví, zajímalo je, co se v domě ukrývá. Chodili kolem domu a snažili se podívat do oken. Když vyskočili, něco se zablesklo. Bylo to světýlko. Trpaslíci pochopili, že v domečku někdo bydlí, a proto se rozhodli, že do domečku se podívat nepůjdou, ale počkají, až se někdo, kdo v domečku žije, objeví mezi dveřmi. Čekali dva dny. A najednou večer, když už byla tma, se ve dveřích stála bludička Julie. Měla vykulené oči a divila se, koho potkala. Nepřiznala trpaslíkům, že se jich lekla. A než se trpaslíci vzpamatovali, bludička zmizela neznámo kam.
Byla jednou jedna chaloupka a nebyla to obyčejná chaloupka. V této chaloupce bydleli dva skřítkové., Šmudla a Neposeda. Skřítkové byli oblíbeni u lesních zvířátek, protože byli moc milí a veselí chlapíkové. Říkalo se o nich, že jsou pracovití a starají se o celý les. V lese byli každý den a kontrolovali, jestli se v lese něco nestalo. Jednoho dne přišli ke studánce a našli nemocného zajíčka. Vzali ho s sebou do chaloupky, obvázali mu pacičku a až se uzdravil, tak ho zase pustili zpátky do lesa. A to je konec pohádky. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Jednou v lese stála malá dřevěná chaloupka. Žili v ní skřítkové a jmenovali se: Šikulka, Klouzek, Lesníček a Šípek Tihle malí skřítkové si jednoho dne vyrazili na procházku. Když se tak procházeli lesní cestičkou, potkali dalšího skřítka. Pozvali ho k sobě na návštěvu a nabídli mu výborný oběd. Když poobědval, tak ho doprovodili k jeho chaloupce.
Růžička byla víla, která žila v lese v pařezové chaloupce. Měla růžové šatičky a tančila pod šípkovým keřem. Když tančit přestala vypravila se do vysoké trávy, kde sbírala lesní jahůdky. Když se najedla unavená ulehla do trávy a spala. Kolem hlavy jí poletovali pestrobarevní motýlci, kteří ji hlídali její sny. Víla se ve spánku mile usmívala. Zřejmě se jí zdálo něco moc krásného. Třeba o tom, jak tančí se skřítky na louce.