Ţivotní cyklus českých platidel

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Ţivotní cyklus českých platidel Diplomová práce Autor: Bc. Šárka Vicherová Finance Vedoucí práce: Ing. Marcela Soldánová Praha Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 3. dubna 2014 Šárka Vicherová

Poděkování: Děkuji vedoucí své diplomové práce paní Ing. Marcele Soldánové za všestrannou pomoc, velmi cenné rady a metodické vedení a dále odborným pracovníkům České národní banky, především paní Ing. Evě Krulové, za poskytnutí podkladů, vynaloţení času a úsilí při konzultacích poskytnutých ke zpracování diplomové práce.

Anotace Diplomová práce na téma Ţivotní cyklus českých platidel poskytuje ucelený přehled o vývoji naší zákonné měnové jednotky, tj. koruny československé resp. české (název závisí na politických okolnostech), a to od roku 1919 do současnosti. První tři kapitoly zachycují jednotlivé vývojové etapy korunového oběţiva, s čímţ úzce souvisí i vývojové změny emisní instituce. Poslední kapitola obsahuje podrobnou analýzu vývoje struktury oběţiva v kusovém a korunovém vyjádření a dále náhled na vliv inflace a HDP v České republice na mnoţství oběţiva. Pomocí grafů je zde také provedena komparace vývoje ceny zlatých pamětních mincí vydaných Českou národní bankou v letech 1995 aţ 2013 v závislosti na vývoji ceny zlata. Závěr práce shrnuje odborné poznatky týkající se nejen makroekonomických vlivů na emisi bankovek a mincí, ale také subjektů, které mají moţnost přímo ovlivnit výši oběţiva. Klíčová slova: bankovka, státovka, mince, emise, emisní instituce Annotation Thesis Life Cycle of Czech Payment Media offers a comprehensive overview on development of our legal tender, thus Czechoslovak or Czech crown (name depends on political circumstances) from 1919 up to present time. First three chapters depict individual stages of crown currency development, which is closely related to development changes of issuing authority. The last chapter brings a detailed analysis of development of currency structure expressed in pieces and in value (crowns). Moreover, it deals with inflation and GDP impact on currency amount. Then a comparison between prices of gold commemorative coins issued by the Czech National Bank from 1995 to 2013 and prices of gold is worked out by means of graphs. The conclusion summarizes professional knowledge concerning not only macroeconomic factors affecting banknotes and coins issue but also subjects capable of direct influence upon currency amount. Key words: banknote, state note, coin, issue, issuing authority

Obsah Úvod... 6 Zvolené metody zpracování... 8 1. Historie československých platidel 1919-1950... 10 1.1 První měnová odluka... 11 1.2 Bankovní úřad ministerstva financí 1919-1926... 14 1.3 Národní banka Československá 1926-1939... 17 1.4 Národní banka pro Čechy a Moravu 1939-1945... 22 1.5 Národní banka Československá 1945-1950... 26 1.6 Vývoj oběţiva v letech 1919-1950... 29 2. Historie československých platidel 1950-1992... 32 2.1 Státní banka československá v období let 1950-1953... 33 2.2 Peněţní reforma 1953 a přestavba SBČS... 34 2.3 Státní banka československá v 50. 60. letech 20. století... 37 2.4 Státní banka československá v 70. 90. letech 20. století... 40 2.5 Vývoj oběţiva v letech 1950 1992... 45 3. Česká platidla 1993 2013... 47 3.1 Měnová odluka 1993... 48 3.2 Bankovky nové české emise 1993... 51 3.3 Mince nové české emise 1993... 55 3.4 Nové vzory českých bankovek a mincí... 57 4. Analýza struktury a oběhu českých platidel 1993-2013... 61 4.1 Korunové vyjádření struktury oběţiva... 62 4.2 Kusové vyjádření struktury oběţiva... 66 4.3 Vliv inflace a HDP na mnoţství oběţiva... 72 4.4 Zlaté pamětní mince... 74 Závěr... 81 Seznam pouţité literatury... 84 Seznam pouţitých obrázků... 90 Seznam pouţitých tabulek... 90 Seznam pouţitých grafů... 91 Seznam pouţitých příloh... 91 5

Úvod Pod názvem platidlo si můţeme představit jakýkoliv prostředek obecně pouţívaný ke směnnému obchodu. Tento všeobecný ekvivalent směny vznikl a společně se rozvíjel nejen s obchodem, ale i s dělbou práce. V dávné historii měl tento prostředek formu barteru (naturální zboţí za zboţí), následně pak vznikla podoba komoditní, například ve formě mušlí, koţešin, koření, ţelezných prutů a plátna. Právě kusy plátna byly ještě v 9. a 10. století na našem území výměnnou jednotkou, a jak se uvádí ve Stručném etymologickém slovníku jazyka českého, právě od plátěných kusů vzniklo pravděpodobně české slovo platidlo. Rozvoj obchodu pak formoval další poţadavky na platidla, a to především jejich dělitelnost, trvanlivost, stejnorodost a podobně. Lidé začali postupně poznávat výhody drahých kovů a v důsledku toho vznikly první peníze na podkladě drahého kovu. Nejstarší mince vznikly v 7. století před n. l. ve městě Sardy v Lýdii na dnešním západním pobřeţí Turecka. Takové mince jsou označovány jako plnohodnotné, neboť jejich nominální a vnitřní hodnota byla totoţná. Avšak právě plnohodnotná forma začala být časem opět nevýhodná. Znehodnocování mincí vzniklé samotným opotřebením nebo úmyslným poškozením, ale zejména nárůst potřeby drahých kovů, to vše vedlo k zavedení neplnohodnotných mincí a papírových platidel známých nyní pod názvem bankovky a státovky. Dnes jsou platidla nebo obecněji peníze v různých formách součástí běţného ţivota, jejich prostřednictvím můţeme vyjádřit například cenu zboţí, sluţeb, kapitálu nebo práce, a v konečném důsledku tak slouţí jako univerzální zúčtovací jednotka. Fyzická existence peněz sama o sobě nepřináší ţádný přímý uţitek, ale skutečnost, ţe je kdykoliv můţeme směnit za statek nebo sluţbu, a uspokojit tak svoji potřebu, jim dodává jejich uţitečnost a jedinečnost. Lidmi jsou proto peněţní prostředky povaţovány za vzácný statek, který se snaţí drţet ve formě majetku, takţe se stávají také uchovatelem hodnot. Hlavním cílem mojí diplomové práce je analýza struktury a oběhu českých platidel v širších souvislostech. Hotovostní platidla - bankovky a mince - jsou v České republice zastoupeny zákonnou měnovou jednotku korunou českou, která má za sebou téměř stoletou historii. Největší zásluhu na vzniku nové měny v roce 1919 měl první československý ministr financí doktor Alois Rašín, který věřil, ţe nejdůleţitější pro existenci pevné měny je především důvěra lidí v peněţní systém. Nejprve bylo nutné provést rychlou měnovou odluku a oddělit tehdejší peníze obíhající v nástupnických státech Rakouska-Uherska. Způsob odlišení 6

proběhl formou okolkování. Ještě v témţ roce byla vydána první československá platidla. O mnoho let později se tímto systémem inspirovali odborníci Státní banky československé a okolkováním v roce 1993 oddělili bankovky České a Slovenské Federativní Republiky. Svoji práci jsem tedy pojala jako historický průřez vývoje naší koruny a s tím i související vývoj emisních institucí. Zákonné platidlo není pouze samostatným všeobecným prostředkem směny, ale je součástí velkého sloţitého ekonomického a politického systému, se kterým se ruku v ruce vyvíjí. Proto v jeho historickém vývoji došlo v souvislosti se změnami našeho politického systému k několika zásadním peněţním a měnovým reformám, které jsou v práci rovněţ podrobně rozpracovány. Tyto změny měly vedle přímého fatálního dopadu na část československého bonitního obyvatelstva také velký vliv nejen na celkovou výši oběţiva, ale i (někdy šlo o vliv zásadní) na změnu celé nominální struktury oběţiva. Jak jiţ bylo zmíněno, změny měly negativní dopad na úspory bohaté části obyvatelstva, ale dotkly se navíc i části ţivnostníků a spořivého obyvatelstva z vrstev s niţším příjmem. Z pohledu právního je nutno připomenout, ţe veškeré změny týkající se zákonné měnové jednotky musejí být zakotveny v právním řádu daného státu (coţ však u nás bylo dodrţeno). Vedle toho je měnová jednotka právními úpravami chráněna i proti padělání. V tomto kontextu jsou všechny takovéto změny, které v práci popisuji, doplněny o konkrétní prováděcí zákony. K dotvoření úplného obrazu o vývoji struktury oběţiva v kusovém a korunovém vyjádření byla provedená analýza doplněna také o zkoumání vlivu inflace a HDP v České republice na mnoţství oběţiva. 7

Zvolené metody zpracování Při zpracování této práce byly pouţity adekvátní vědecké metody, jako jsou analýza, deskripce, komparace a korelace. Jak jiţ bylo v úvodu naznačeno, cílem práce je vytvoření autentického obrazu o vývoji československých resp. českých platidel a dále analýza vývoje oběţiva z hlediska struktury a výše oběhu. V prvních dvou kapitolách je podrobně zpracována historie vývoje naší koruny. Metodou deskripce je zde zachycena například odluka československé měny od rakousko-uherské měny v roce 1919, která proběhla formou okolkování tehdejších bankovek. Současně proběhla i téměř 50 % redukce oběţiva, kterou Alois Rašín sníţil mnoţství oběţiva, a tak zamezil hrozící inflaci. Veškeré historické mezníky jsou zachyceny na časových osách umístěných v úvodu kaţdé teoretické kapitoly. Informace o historii československých platidel v letech 1919 1950 a v letech 1950 1992 jsou pomocí syntézy doplněny i o informace vztahující se k vývoji centrálního bankovnictví. Novodobá historie České národní banky je zachycena ve třetí kapitole. Vzniku ČNB ovšem předcházelo rozdělení státu a měny. Na deskripci měnové odluky v roce 1993 je zaloţena celá samostatná podkapitola. Komparativní metodou jsou v relevantních pasáţích porovnány rozdílné postupy nově vzniklých emisních bank při přípravách rozdělení měny. Pro lepší přehlednost jsou opět v časových osách zachyceny nové emise jednotlivých českých bankovek a mincí. Česká národní banka se snaţí neustále inovovat a zdokonalovat ochranné prvky. Z tohoto důvodu jiţ ukončila platnost prvních emisí českých bankovek a stáhla je z oběhu. Součástí kapitoly je proto provedena explanace tiskových technik a jednotlivých ochranných prvků týkající se bankovek. Čtvrtá kapitola pak obsahuje analýzu struktury oběţiva z hlediska korunového a kusového vyjádření, která je pro lepší vypovídací hodnotu zakreslena do grafů. Kusové vyjádření struktury oběţiva, které je interpretováno v textu práce, je mnohem objektivnější a přesněji vypovídá o zastoupení všech nominálních hodnot v hotovostním peněţním oběhu. Na druhé straně při prezentaci objemu celkového oběţiva můţeme v grafech pozorovat různé typy cykličností, které se vyskytují v průběhu roku, měsíce a týdne. Pro dílčí zdůvodnění některých anomálií v těchto jevech bylo vyuţita dedukce. Základní statistickou metodou 8

pouţitou v této práci, respektive v kapitole, je korelace, jejíţ pomocí lze určit vzájemnou závislost porovnávaných veličin. Těmito zkoumanými veličinami jsou mnoţství oběţiva, inflace a hrubý domácí produkt. Metody pouţité při zpracování diplomové práce: Analýza (rozbor) především byla pouţita v kapitole 4 a okrajově v kapitole 1 a 2. Dedukce (úsudek) kapitoly 1 a 4. Deskripce (popis) byla zastoupena ve všech částech této práce. Komparace (srovnání) obsahují kapitoly 3 a 4. Korelace (vzájemná závislost) byla pouţita v kapitole 4. Syntéza (spojení, souhrn) byla pouţita v 1 a 2 kapitole a především v závěru práce. 9

1. Historie československých platidel 1919-1950 Základem hotovostního peněţního oběhu v rámci platebního styku je nutná fyzická existence platidel, nejčastěji bankovek a mincí. Od roku 1993 je v České republice zákonnou měnovou jednotkou koruna česká 1. Pokud se podíváme hlouběji do historie vývoje české, resp. do roku 1992 československé měny, v roce 1993 se uskutečnila jiţ třetí odluka (či rozluka, pokud šlo o akty oboustranné a dohodnuté) měny na našem území. Předchůdkyně naší koruny, československá koruna, vznikla po první odluce v roce 1919, ale název koruna pochází jiţ z roku 1892, kdy císař František Josef I. nahradil tehdejší rakouský zlatý a dílčí jednotku krejcar korunou a haléřem (1 zlatý = 100 krejcarů; 1 koruna = 100 haléřů). 2 S kaţdou měnou úzce souvisí existence emisní instituce. V rámci historického, téměř stoletého vývoje naší měny prošel i emisní úřad řadou zásadních změn. Následující časová osa zobrazuje vývojovou etapu našeho centrálního bankovnictví od roku 1919 do roku 1950. Graf č. 1: Vývoj měny a bankovních ústavů v letech 1919 1950 Zdroj: vlastní zpracování Vývojové etapy emisního úřadu kopírovaly emise československé nebo české koruny (název závisí na politických změnách). V určitých obdobích se v oběhu vyskytovaly státovky, bankovky nebo současně státovky a bankovky. Oběţivo se stává státovkami, pokud emisní právo přísluší státu, vykonávané prostřednictvím ministerstva financí. Naopak bankovky 1 13 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-6 cit. 2. 1. 2014. 2 Staněk J.: Peníze v českých zemích: přehled mincí a papírových peněz v dějinných a hospodářských souvislostech od 10. století dodnes, P.A.S., Praha 1995, ISBN 80-901893-1-8, str. 143. 10

vydává pouze centrální (emisní) banka, právo emitovat peníze je jí dáno zákonem. Následující tabulka obsahuje přehled změn v názvu oběţiva a jeho označení, která by měla usnadnit orientaci v textu. Tabulka č. 1: Přehled měny v letech 1919 1950 Rok změny 1919 1919 1926 1938 1939 1944 1945 Název emitujícího úřadu Odluka měny, prozatím ministerstvo financí Bankovní úřad ministerstva financí Národní banka Československá Národní banka Česko- Slovenská Národní banka pro Čechy a Moravu Československý měnový úřad Národní banka československá Zkratka Druh měny a nominální hodnoty koruny rakousko-uherské bankovky 1, 2, 10, 20, K 50, 100, 1 000 (od 10 K okolkované) státovky 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1 000, Kč 5 000 Kč bankovky 10, 20, 50, 100, 500, 1 000 K bankovky 10, 20, 50, 100, 500, 1 000 státovky 1, 5, 10, 20, 50, 100 K bankovky 500, 1 000, 5 000 K poukázky 1, 5, 20, 100, 500, 1 000 státovky 5, 10, 20, 50 Kčs bankovky 100, 500, 1 000, 5 000 Zdroj: vlastní zpracování 1.1 První měnová odluka Poprvé měnová odluka proběhla v důsledku změn nastalých po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. V nástupnických státech (Československo, Itálie, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od roku 1929 Jugoslávie) zůstávala jednotná rakousko-uherská korunová měna a inflace velmi rychle vzrůstala. Přesné rozdělení Rakouska-Uherska do výše uvedených nástupnických států je uvedeno v tabulce č. 1 přílohy č. 1. 3 3 Sém J.: Papírové peníze na území Československa 1762-1975, 2. doplněné a rozšířené vydání, Česká numismatická společnost, Hradec Králové 1977, bez ISBN, str. 95-97. 11

Nový československý stát potřeboval eliminovat vliv Rakousko-uherské banky a zdůraznit hospodářskou nezávislost. Do ekonomicky silnějšího Československa začalo proudit inflační oběţivo z okolních zemí. Proto na přelomu února a března roku 1919 po schválení zákona č. 84/1919 Sb., jímţ se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uloţení majetkové dávky 4, byly na několik dní uzavřeny československé hranice a zastaven pohyb veškerého zboţí a osob. Přípravy k okolkování oběţiva nacházejícího se na československém území proběhly velmi rychle. V této době bylo k okolkování předloţeno pouze 7,158 mld. korun (K), z toho soukromými osobami 5,149 mld. K a zbývající část právnickými osobami (včetně bank). Po okolkování bylo do oběhu vráceno 4,706 mld. oběţiva. 5 Nalepovací kolky byly vytištěny v hodnotě desetihaléře, dvacetihaléře, padesátihaléře a jedné koruny v České grafické unii a tiskárně A. Haase v Praze. Kolky pak byly lepeny na bankovky stokrát vyšších nominálních hodnot, tedy na bankovky nominálních hodnot 10 K, 20 K, 50 K a 100 K. Na tisícikorunu byl kolek natisknut a bankovky nominální hodnoty 25 K a 200 K byly úplně staţeny z oběhu. Naopak jednokoruna a dvoukoruna zůstaly v oběhu bez okolkování společně s rakousko-uherskými mincemi. Odhaduje se, ţe před staţením bylo do Československa ilegálně dovezeno přes 60 milionů korun v jednokorunových a dvoukorunových bankovkách a mincích. Kolky byly ve značném rozsahu padělány především v sousedním Rakousku a Maďarsku. Na velmi inflační bankovky spekulanti lepili padělané kolky a udávali je do oběhu. Bylo zadrţeno velké mnoţství bankovek v přibliţné hodnotě 160 mil. K, po znehodnocení padělaného kolku byly bankovky následně vráceny majitelům, neboť v okolních zemích nadále platily bez okolkování. Celková škoda způsobená padělky byla odhadována na cca 250 mil. K. 6 Hlavním představitelem měnové odluky v první československé vládě byl Alois Rašín. Původně se měl stát ministrem vnitra, ale raději si vybral post ministra financí, coţ se ukázalo jako velmi důleţité rozhodnutí v historii našeho bankovního systému. Základem jeho úspěchu bylo přesvědčení, ţe peněţní a bankovní systém stojí a padá s důvěrou lidí v peníze. 4 http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?id=985&section=1&idpara=1&parac=2 cit. 2. 1. 2014. 5 Sém J.: Papírové peníze na území Československa 1762-1975, Hradec Králové 1977, str. 95. 6 Sém J.: Papírové peníze na území Československa 1762-1975, Hradec Králové 1977, str. 97. 12

Po první světové válce Rakousko-uherská banka vydávala do oběhu aţ třináctkrát více peněz neţ před válkou, i kdyţ ceny zboţí a sluţeb vzrostly asi jen šestkrát. Nebezpečí nekontrolovatelné inflace bylo velmi vysoké. Na území nového československého státu se podařilo kolkováním bankovek sníţit mnoţství oběţiva téměř o 50 %, ačkoli tvůrci reformy zamýšleli vyřadit dokonce 80 % původního mnoţství oběţiva. Redukce oběţiva probíhala následujícím způsobem: kaţdý, kdo si přišel okolkovat své bankovky, dostal nazpět jen jednu polovinu, respektive jen 49,5 %. Jedno procento mu bylo strţeno za nalepené kolky. Zbývajících 50 % úspor mu bylo zadrţeno jako státní půjčka a uloţeno na tzv. vázaném účtu, se kterým se nesmělo volně disponovat. Celkově tak bylo zadrţeno asi 3,1 mld. korun oběţiva. Proti této značné restrikci se ohradila Rakousko-uherská banka. Rašín radikálními kroky ale docílil vzniku stabilní československé koruny. Jako ministr financí sledoval dva důleţité cíle - dokončit měnovou odluku a udrţet deflační politiku 7 státu. 8 Obrázek č. 1: Vývoj stability měny Zdroj: ČNB, Den otevřených dveří ČNB dne 8. června 2013 - Prezentace Mojmíra Hampla Rakousko-uherská, československá a česká koruna. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/ pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/hampl_20130608_dod.pdf cit. 25. 9. 2013. 7 Deflační politika představovala sniţování mnoţství peněz v oběhu, měna posílila, avšak národnímu hospodářství se nedostávalo peněz, ceny zboţí a sluţeb klesaly, nastala hluboká deflace. 8 http://cepin.cz/cze/prednaska.php?id=395&phpsessid=81606d0c094934716161342a0a7a3f5a cit. 25. 9. 2013. 13

1.2 Bankovní úřad ministerstva financí 1919-1926 Dokončení měnové odluky a deflační politika byly i hlavními úkoly nově zřízeného Bankovního úřadu ministerstva financí ( BÚMF ), který vznikl na základě nařízení vlády republiky Československé č. 119/1919 Sb., o úpravě poměru k Rakousko-uherské bance 9, a plnil tedy funkci státní banky. V čele úřadu stál ministr financí s 10 členy bankovního výboru. 10 Přijetím zákona č. 187/1919 Sb., jímţ se upravuje oběh a správa platidel v československém státě a doplňuje se zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84/1919 Sb. 11, bylo také stanoveno, ţe kolkované bankovky jsou československými státovkami, měnovou jednotkou je koruna československá (Kč), emise peněz přísluší výlučně státu a ministr financí obstarává funkci emisní banky. BÚMF tedy začal emitovat první československá platidla, a jelikoţ byl zřízen jako státní instituce, papírové oběţivo vydané bankovním úřadem nebylo bankovkami, nýbrţ státovkami, které byly podepsány přímo ministrem financí Aloisem Rašínem. Úřad zároveň plnil funkci ústřední banky státu, protoţe spravoval ţirové účty obchodních bank a důleţitých peněţních ústavů. 12 Z důvodu velkého mnoţství padělaných kolků na prozatímních státovkách (okolkovaných rakousko-uherských bankovkách) se s přípravou tisku nových československých státovek se slovanskou tématikou a s českým a slovenským textem velmi spěchalo. Celá I. emise byla značně nesourodá, ale řada státovek měla vysokou uměleckou hodnotu. Zejména ty, které navrhl přední český secesní grafik a malíř Alfons Mucha. Jednalo se o státovky nominálních hodnot 10 Kč (rub), 20 Kč, 100 Kč a 500 Kč. Některé z nich byly připraveny jiţ na původně zamýšlené obchodní poukázky Zemské banky království Českého v roce 1918, k jejichţ vydání však nedošlo v důsledku zásadní změny koncepce měnových poměrů. 9 http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?id=1019&section=1&idpara=1&parac=2 cit. 2. 1. 2014. 10 Kolektiv autorů: Měnové systémy na území českých zemí 1892-1993, 1. vydání, Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity Opava a Česká národní banka, Opava - Praha 1995, ISBN 80-85879-23-9, str. 16. 11 http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?id=1087&section=1&idpara=1&parac=2 cit. 2. 1. 2014. 12 Kolektiv autorů: Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992, 1. vydání, Lunarion, v.o.s., Praha 1993, ISBN 80-85774-05-4, str. 19. 14

Tabulka č. 2: Přehled státovek I. emise Tiskárna Nominální hodnota v Kč Ochranné prvky A. Haase, Národní politika a Česká grafická unie v Praze, Otto a Růţička v Pardubicích American Bank Note Company v New Yorku Druckerei für Wertpapiere Rakouskouherské banky ve Vídni 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500 knihtisk a ofset 1 000 barevné konfety, hlubotisk 5 000 hlubotisk, knihtisk Zdroj: vlastní zpracování Technická ochrana státovek nebyla z důvodu rychlosti přípravy emise dotaţena k dokonalosti. Například státovkový papír byl původně vyroben pro výše zmíněné obchodní poukázky papírnou Eichmann v Hostinném. Obsahoval pouze jednoduchý ochranný prvek, a to mříţový běločarý vodoznak. Stát si však riziko nedostatečné ochrany proti padělání uvědomoval. 13 Tisícikoruna byla vytištěna v USA a převzala některé hotové tiskové prvky vytvořené jiţ dříve pro připravovanou bankovku Banque de France, která však zakázku v důsledku konce války zrušila. Pětitisícikoruna tištěná v tiskárně Druckerei für Wertpapiere Rakouskouherské banky ve Vídni vyuţila tiskové prvky rakousko-uherské tisícikorunové bankovky z roku 1902. 14 Státovky všech devíti nominálních hodnot měly společný text: Tato státovka vydaná podle zákona ze dne 10. dubna 1919 č. 187 Sb. z. a nař. platí PĚT SET KORUN ČESKOSLOVENSKÝCH (popř. jiná příslušná nominální hodnota státovky) - V Praze dne 15. dubna 1919 podpis dr. A. Rašín ministr financí (viz horní text v obrázku č. 2). 13 Kolektiv autorů: Měnové systémy na území českých zemí 1892-1993, Opava - Praha 1995, str. 53-60. 14 Sém J.: Papírové peníze na území Československa 1762-1975, Hradec Králové 1977, str. 97. 15

Obrázek č. 2: Státovka 500 Kč z roku 1919 I. emise (líc) Zdroj: archiv zkušebny platidel ČNB Státovky všech nominálních hodnot se začaly ve velké míře padělat. Důvodem tak masivního padělání byla naše dobrá ekonomická situace oproti sousedním státům. Většina padělků vznikala v zahraničí, především v Maďarsku, Rakousku a Polsku. Nejvíce byly padělány pětisetkoruny v celkovém počtu 60 460 zadrţených kusů, z toho 60 410 kusů bylo maďarského původu (padělatelská dílna Mészárosz a spol.). I v současné době se na numismatických burzách častěji seţene tento padělek pětisetkoruny neţ pravá státovka. Například v aukčním katalogu papírových platidel společnosti Aurea numismatika s.r.o. z 25. května 2013 byl poměr nabízených padělků k pravé státovce 3 : 1. Velmi zajímavé jsou i prodejní ceny, kdy hodnota padělků se pohybovala dle stupně zachovalosti od 6 500 Kč do 16 000 Kč. Ovšem pravá velmi zachovalá státovka byla vydraţena za 300 tisíc korun. 15 V příloze č. 1 je na obrázku č. 1 zachycen padělek typu 2 (Mészárosz a spol.) a na obrázku č. 2 přílohy č. 1 mapa znázorňující, kde byly padělky tohoto typu šířeny. 16 Z důvodů rozšířeného padělání musel Bankovní úřad ministerstva financí v letech 1920 1924 vydat II. emisi státovek, které se počínaje hodnotou 100 Kč tiskly v American Bank Note Company New York a byly lépe chráněny proti padělání. Byly tištěny hlubotiskem na bankovkovém papíře sice bez vodoznaku, ale s barevnými konfetami coby ochranným prvkem. Celkově tak v rámci emise vznikly nové vzory státovek nominálních hodnot 5 Kč, 50 Kč, 100 Kč, 500 Kč a 5 000 Kč. Tisk státovek v zahraničí byl vţdy povaţován za dočasné 15 http://www.aurea.cz/aukce50navigcz.html cit. 5. 2. 2014. 16 Kolektiv autorů: Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992, Praha 1993, str. 44. 16

náhradní řešení, neboť BÚMF jiţ v roce 1919 zaloţil oddělení s názvem Tiskárna státovek (ačkoliv o ţádnou tiskárnu nešlo) jako útvar pro přípravu vybudovaní vlastní tiskárny. 17 V roce 1924 se začalo s výstavbou vlastní bankovkové tiskárny v Růţové ulici v Praze (dnes Státní tiskárna cenin, která byla v roce 1953 vyčleněna ze Státní banky československé a stala se samostatným podnikem v gesci ministerstva financí). Budova nové tiskárny sousedila zadní částí se Schebkovým palácem v Bredovské ulici (nyní Politických vězňů), tehdejším sídlem BÚMF. Tiskárna svoji činnost zahájila aţ v květnu 1928 tiskem dvacetikoruny vzoru 1926. 18 Ačkoliv se na území Československa nacházela jedna z nejstarších evropských mincoven, první československé mince se v oběhu objevily s velkým zpoţděním. Rakousko-uherské mince se sice v Kremnici razily téměř do konce roku 1918, ale poté maďarská správa mincovny všechno vybavení demontovala a převezla do Maďarska. Kremnická mincovna musela být kompletně nově zařízena. V roce 1921 byly vydány do oběhu mince v nominální hodnotě 20 a 50 haléřů jako první mince samostatné Československé republiky. Postupně byly vyraţeny ještě mince v nominálních hodnotách 2, 5 a 10 haléřů a 1 koruna. Všechny tyto mince navrhl český sochař a medailér Otakar Španiel. Jedině pětikorunu z roku 1925 navrhl sochař Otto Gutfreund. Rakousko-uherské mince mohly být úplně staţeny z oběhu jiţ v roce 1924 a se vznikem jednokorunové mince došlo i ke staţení jednokorunové papírové státovky. 19 1.3 Národní banka Československá 1926-1939 Jiţ v roce 1920 se uvaţovalo o vzniku nezávislé emisní banky. V témţe roce vyšel i zákon č. 347/1920 Sb., o akciové bance cedulové 20, ale nebyl hned naplněn, emisní funkce nadále provizorně zajišťoval BÚMF. Národní banka Československá ( NBČ ) vznikla aţ dne 1. dubna 1926 se zpětnou účinností k 1. lednu 1926. Důvodem tak dlouhého časového prodlení byl záměr počkat na měnovou stabilitu, přejít k měně kryté zlatem, dořešit neumořený dluh z počátku vzniku státu a nedostatečný kapitál. 17 Kolektiv autorů: Měnové systémy na území českých zemí 1892-1993, Opava - Praha 1995, str. 18., archiv zkušebny platidel ČNB. 18 Hetfleišová L.: Banky jak je neznáte, 1. vydání, Artedit, spol. s r.o., Praha 2011, ISBN 978-80-254-8901-7, str. 63. 19 Kolektiv autorů: Měnové systémy na území českých zemí 1892-1993, Opava - Praha 1995, str. 17-19. 20 http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?id=1928&section=1&idpara=1&parac=2 cit. 2. 1. 2014. 17

V roce 1925 vyšla novela uvedeného zákona č. 102/1925 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347/1920 Sb., o akciové bance cedulové 21, která stanovila základní kapitál banky ve výši 12 milionů zlatých dolarů, přičemţ 1/3 akcií patřila státu a zbylé 2/3 akcií si zakoupili převáţně soukromníci (43 %), průmyslové společnosti, peněţní ústavy, obchodníci atd. Nejvyšším statutárním orgánem byla podle stanov valná hromada, která volila členy bankovní rady a kontrolního výboru. Dále také mohla předkládat pozměňující návrhy stanov a změny výše základního kapitálu. Do měnových a finančních rozhodnutí bankovní rady však nezasahovala. V čele NBČ stál guvernér JUDr. Vilém Pospíšil, kterého na doporučení největšího národohospodářského experta prof. JUDr. Karla Engliše jmenoval tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk na dobu pěti let. 22 Obrázek č. 3: Akcie Národní banky Československé z roku 1926 Zdroj: archiv zkušebny platidel ČNB BÚMF i NBČ pokračovaly i po Rašínově smrti 23 v duchu jeho reforem a snah o pevnou korunu (ačkoliv deflační politika byla opuštěna v roce 1925) a nadále pomáhaly rozvíjet prosperující hospodářství nového státu. V listopadu 1929 přešlo Československo ke zlatému 21 http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?id=3902&section=1&idpara=1&parac=2 cit. 2. 1.2014. 22 Kunert J., Novotný J.: Centrální bankovnictví v českých zemích, 1. vydání, Česká národní banka v Praze, Praha 2008, ISBN 978-80-87225-06-6, str. 67-69. 23 Rašín podlehl následkům atentátu dne 18. 2. 1923. Atentátník zaútočil dne 5. 1. 1923 a byl jím mladý anarchista a komunista Josef Šoupal. 18

standardu 24. Byl stanoven zlatý obsah 1 Kč ve výši 0,04458 g ryzího zlata. K faktické směně však nikdy nedocházelo. 25 Bohuţel v tomto období začala i celosvětová hospodářská krize krachem na newyorské burze dne 24. října 1929. V Československu se projevila se zpoţděním nejprve v zemědělství v roce 1930, roku 1931 postihla celé hospodářství a vyvrcholila aţ začátkem roku 1933. Vláda se rozhodla nastalou situaci řešit devalvací koruny, a tak velmi závaţně zasáhla do měnové politiky NBČ. Celá bankovní rada v čela s guvernérem NBČ Vilémem Pospíšilem podala v únoru 1934 demisi, protoţe s tímto krokem nesouhlasila. Ještě v únoru byl novým guvernérem jmenován Karel Engliš. Dne 17. února 1934 byl tedy sníţen obsah zlata v koruně na 0,03715 g. Nicméně devalvace naší ekonomice pomohla. Důvodem byla i vázanost devizového hospodářství, kdy hodnotné měny získané z prodeje vyvezeného zboţí musely být odevzdány NBČ. Posléze pak banka rozhodla, kdo má nárok na přidělení určitého mnoţství deviz. 26 V roce 1936 se rozpadl zlatý blok států, ke kterému jsme se v roce 1929 připojili přijetím zlatého standardu. Prvním státem, který začal s devalvací své měny v tomto období, byla Francie, se kterou jsme byli silně propojeni. Pak následovaly další státy, například Švýcarsko, Itálie a Holandsko. To mělo za následek druhou devalvaci koruny a sníţení poměru zlata k 1 koruně na 0,03121 g. 27 Národní banka Československá převzala doposud obíhající státovky, které se tak statutárně změnily na bankovky. Jak jiţ bylo zmíněno, jejich kvalita se značně lišila. Některé byly po technické stránce velmi kvalitní (tištěné v zahraničních tiskárnách), ale výtvarně zaostávaly za bankovkami české produkce tištěnými pouze knihtiskem. V letech 1927 1935 NBČ emitovala nové vzory bankovek (viz tabulka č. 3). Většina z nich jiţ byla tištěna ve vlastní tiskárně bankovek na strojích špičkové kvality hlubotiskovou technikou. 28 24 Zlatý standard závazek účastnických států zafixovat svoji domácí měnu vůči určitému mnoţství zlata. 25 Kolektiv autorů: Měnové systémy na území českých zemí 1892-1993, Opava - Praha 1995, str. 18. 26 Kolektiv autorů: Měnové systémy na území českých zemí 1892-1993, Opava - Praha 1995, str. 19. 27 Kolektiv autorů: Měnové systémy na území českých zemí 1892-1993, Opava - Praha 1995, str. 69-75. 28 Staněk J.: Peníze v českých zemích: přehled mincí a papírových peněz v dějinných a hospodářských souvislostech od 10. století dodnes, Praha 1995, str. 179-180. 19

Tabulka č. 3: Přehled bankovek NBČ 1927 1935 Nominální hodnota/vzor Autor návrhu Motiv lícní / rubové strany Způsob tisku 10/1927 A.Mudruňka líc, husitští bojovníci, ornamenty / ofset A.Mucha - rub dívčí portréty - dcera A. Muchy Jaroslava 20/1926 Alois Mudruňka M. R. Štefánik / Alois Rašín knihtisk líc, hlubotisk rub 50/1929 Alfons Mucha dívčí portrét, velký státní znak / hlubotisk kovář a ţnečka 100/1931 Max Švabinský alegorická Republika / rodina, hlubotisk T. G. Masaryk 500/1929 American Bank francouzský legionář, giloše / hlubotisk Note Company Alfons Mucha alegorická Republika 1 000/1932 American Bank génius s glóbem / ţnečky hlubotisk Note Company 1 000/1934 Max Švabinský alegorická vzdělanost / F. Palacký hlubotisk Zdroj: vlastní zpracování Začalo se i s přípravou nového vzoru bankovky nominální hodnoty 5 000 Kč s portrétem Antonína Švehly od Maxe Švabinského, avšak mnichovské události v roce 1938 celý proces zastavily. Velkého úspěchu dosáhla Tiskárna bankovek NBČ v roce 1937, kdy byla v Paříţi na Mezinárodní výstavě umění a techniky oceněna tisícikorunová bankovka (viz obrázek č. 4) s portrétem Františka Palackého. Patřila v té době k nejdokonalejším, byla tištěna oboustranným hlubotiskem a na zadní straně byl pouţit Orlovův 29 gilošový pestrotisk. 30 29 Orlovův pestrotisk tisk z výšky pouţívaný především v Rusku, systém šablon a barevníků umoţňuje dopravovat a klást barvy přes sebe na jedinou tiskovou desku a tím se docílí velkého mnoţství barevných odstínů. 30 Kolektiv autorů: Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992, Praha 1993, str. 46. 20