MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI DIPLOMOVÁ PRÁCE Výskyt lýkožrouta severského (Ips duplicatus Sahlberg) ve smrkových porostech LS Bruntál 2006 Pavla Voigtová 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Výskyt lýkožrouta severského ve smrkových porostech LS Bruntál zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 25. dubna 2006 2

Na tomto místě bych chtěla poděkovat Prof. Ing. E. Kulovi, CSc. za odborné vedení mé diplomové práce. Mé poděkování patří také Ing. J. Holušovi, Ph.D. z VÚLHM Jíloviště-Strnady za ochotu poskytnout mi cenné rady a informace. Prof. Dr. Ing. J. Urbanovi, CSc. a Ing. R Kajfoszovi děkuji za pomoc při determinaci imag kůrovců. Děkuji lesnímu správci LS Bruntál Ing. Z. Krakovskému, zástupci lesního správce Ing. M. Čechové a všem zaměstnancům LS Bruntál, kteří se podíleli na sběru dat, za jejich obětavou pomoc a poskytnutí potřebných materiálů. Za pomoc při překladu do anglického jazyka děkuji Ing. M. Tučkovi. 3

Pavla Voigtová Výskyt lýkožrouta severského ve smrkových porostech na Lesní správě Bruntál Abstrakt: V diplomové práci jsme analyzovali výskyt a rozšíření lýkožrouta severského (Ips duplicatus SAHLBERG) na Lesní správě Bruntál v letech 2004 a 2005. Lýkožrout byl odchytáván pomocí feromonových lapačů. Na základě odchytů jsme zjistili letovou aktivitu na jednotlivých revírech a v pásmech nadmořských výšek. Dále jsme vypracovali mapové podklady k odchytu lýkožrouta a navrhli opatření k eliminaci jeho negativního dopadu na stabilitu smrkových porostů. Z výsledků vyplynulo, že lýkožrout severský se vyskytoval na celém sledovaném území a v letech 2004 a 2005 měl dvě generace. Z celostátního monitoringu l. severského v roce 2005 je patrné ohnisko výskytu, které se nachází i nadále na severní a střední Moravě a ve Slezsku. V Čechách je výskyt l. severského minimální Klíčová slova: lýkožrout severský, kůrovec, Lesní správa Bruntál, feromonový odparník ID Ecolure, feromonový lapač The occurence of bark-beetle in spruce growth in area of forest authority Bruntál Abstract: In this diploma work we analyzed the occurence and expansion of bark-beetle ((Ips duplicatus SAHLBERG) in area of forest authority Bruntál in years 2004 and 2005. The bark-beetle was catched by pheromone traps. Thanks to trapping, we were able to find out the flying activity on separate areas and altitudes. We was also able to make expansion of bark-beetle maps and make suggestions to eliminate its negative impact to stability of spruce growth. From results was clear, that bark-beetle was occured in all areas and altitudes and in years 2004 and 2005 had two generations. From nationwide monitoring of bark-beetle from year 2005 is evident the pest focus, which is still located on northern Moravia and Silesia. In Bohemia is the occurency of bark-beetle minimal. Key words: bark-beetle, wood-engraver, forest authority Bruntál, pheromy steamer ID Ecolure, Pheromony trap 4

Anotace Lýkožrout severský se vyskytoval na celém sledovaném území LS Bruntál. V letech 2004 a 2005 měl dvě generace, první vylétla na většině území koncem dubna a počátkem května, na konci května probíhalo přerojování a druhá generace poletovala během července. Po provedení regresní analýzy a analýzy rozptylu nebyla v tomto případě zjištěna závislost mezi odchytem a nadmořskou výškou, věkem porostu a zakmeněním porostu. Podle kontrol lapáků bylo potvrzeno, že l. severský nenalétává na ležící lapáky. Z celostátního monitoringu l. severského v roce 2005 je patrné ohnisko výskytu, které se nachází i nadále na severní a střední Moravě a ve Slezsku. V Čechách je výskyt l. severského minimální. Šíření l. severského je viditelné do oblasti severní části Českomoravské vrchoviny směrem na Litomyšl a zároveň směrem do jihovýchodní části Českomoravské vysočiny. L. severský se šíří stále v rámci nižších poloh a vyhýbá se horským polohám. Annotation The bark-beetle was occured on whole area of forest authrority Bruntál. In years 2004 and 2005 had two generations, first occured on major part of area in the end of April and beginning of May, in the end of May was swarming and second generation was flying in the end of July. Recourse analysis and analysis of spread showed, that there is no relation between traping and altitude, age of growth and crop density. It was confirmed by checking of traps, that the bark-beetle approaches the laying traps. From nationwide monitoring of bark-beetle from year 2005 is evident the pest focus, which is still located on northern Moravia and Silesia. In Bohemia is the occurency of bark-beetle minimal. Visible spread of bark-beetle into area of northern part of Bohemian and Moravian highlands towards Litomyšl and also in the direction of south-east part of Bohemian and Moravian highlands. The bark-beetle is expanding in lower altitudes and avoids mountain places. 5

Obsah strana 1 Úvod...8 2 Literární přehled...10 2.1 Popis škůdce a jeho požerků... 10 2.2 Rozšíření lýkožrouta severského v České republice... 11 2.3 Rozšíření lýkožrouta severského na Slovensku... 13 2.4 Bionomie a ekologie lýkožrouta severského... 14 2.5 Způsob života... 15 2.6 Přirození nepřátelé... 16 2.7 Kontrola... 18 2.8 Odparník k lákání lýkožrouta severského... 19 2.9 Ochrana... 20 2.10 Lapač bariérový - štěrbinový Theysohn... 23 2.11 Aspekty ekofyziologie smrku... 23 2.12 Zdravotní stav smrkových porostů ve Slezsku... 24 3 Metodika...26 3.1 Získávání dat... 26 3.1.1 Monitoring lýkožrouta severského na LS Bruntál pomocí feromonových lapačů v letech 2004 a 2005... 26 3.1.2 Terénní šetření na LS Bruntál... 27 3.1.3 Monitoring lýkožrouta severského v ČR pomocí feromonových lapačů v roce 2005... 27 3.2 Zpracování dat... 28 3.2.1 Vypracování grafů letových aktivit lýkožrouta severského na LS Bruntál v letech 2004 a 2005... 28 3.2.2 Provedení statistických analýz... 28 3.2.3 Tvorba map odchytů na LS Bruntál... 29 3.2.4 Zpracování výsledů z terénního šetření... 30 3.2.5 Zpracování výsledků z celostátního monitoringu lýkožrouta severského v roce 2005... 30 4 Popis oblasti šetření...32 4.1 Širší územní vztahy... 32 4.2 Orografické a hydrologické poměry... 32 4.3 Geologické a pedologické poměry... 33 4.4 Klimatické poměry... 34 4.5 Fytocenologická charakteristika... 35 6

4.6 Rozdělení organizačních jednotek LČR, s.p. Lesní správa Bruntál... 36 4.7 Zhodnocení stavu lesa... 37 5 Výsledky...40 5.1 Rozšíření lýkožrouta severského v České republice v roce 2005... 40 5.2 Rozšíření lýkožrouta severského na LS Bruntál v letech 2004 a 2005... 40 5.3 Letová aktivita lýkožrouta severského... 41 5.3.1 Rok 2004... 41 5.3.2 Rok 2005... 44 5.4 Vliv nadmořské výšky na početnost lýkožrouta severského... 45 5.5 Vliv stáří porostu na početnost lýkožrouta severského... 46 5.6 Vliv zakmenění na početnost lýkožrouta severského... 47 5.7 Četnost výskytu lýkožrouta severského v porostech... 47 5.8 Revize lapáků... 48 6 Diskuze...49 6.1 Rozšíření lýkožrouta severského v ČR v roce 2005... 49 6.2 Početnost lýkožrouta severského na LS Bruntál... 49 6.3 Letová aktivita lýkožrouta severského... 49 6.4 Vliv zakmenění na početnosti lýkožrouta severského... 51 6.5 Četnost výskytu lýkožrouta severského v porostech... 51 7 Závěr...53 8 Resumé...56 9 Literatura a prameny...57 10 Přílohy...60 7

1 Úvod V současné době je problematika výskytu škodlivých biotických činitelů častým tématem diskusí nejen na úrovni odborných kruhů, ale i laické veřejnosti. O to více je také medializována. Mezi nejsledovanější území z hlediska poškozování lesů hmyzími škůdci je bezesporu lesnatá oblast na Šumavě. Tento zájem ze strany nestátních neziskových organizací vedený mimo rámec patřičné odbornosti zainteresovaných subjektů vede ke katastrofální ekologické destrukci tamních lesních porostů. Úkolem lesníků je předcházet situacím, které vznikly právě na Šumavě. V České republice nejsou smrkové porosty ohroženy pouze jedním druhem kůrovce, ale naopak celým souborem zástupců čeledi kůrovcovitých. Velká diskuse je v posledních letech směřována na od severu se rozšířeného druhu kůrovce s příznačným názvem lýkožrout severský (Ips duplicatus SAHLB.), kterého se týká i tato diplomová práce. Kůrovci jsou významní biotičtí škůdci, kteří napadají nejen jehličnaté, ale i listnaté dřeviny. Tento podkorní hmyz poškozuje spolu s ostatními druhy podkorního hmyzu zejména jehličnaté monokultury. Pro kůrovce jsou atraktivní hlavně porosty oslabené suchem a václavkou. Kůrovec napadá oslabené stromy buď jednotlivě, nebo ve skupinkách. Smrk ztepilý (Picea abies (L.) KARST.) je nejčastěji napadán lýkožroutem smrkovým (Ips typographus L.) a lýkožroutem lesklým (Pityogenes chalcographus L.), častý je výskyt lýkožrouta menšího (Ips amitinus EICHH.) a lýkohuba matného (Polygraphus poligraphus L). Na severní Moravě a ve Slezsku se mimo jiné vyskytuje lýkožrout severský, pro kterého je přirozený areál rozšíření na území východoevropské a sibiřské tajgy. S postupem času se tento kůrovec rozšířil do ostatních částí České republiky, a to hlavně do nižších poloh a proto je důležité jeho monitorování a následné použití obranných a ochranných opatření proti tomuto škůdci. Tato práce vznikla z podnětu potřeby Lesní správy Bruntál s cílem zjistit výskyt a navrhnout obranná opatření na eliminaci škodlivého působení tohoto významného kambiofága. Spolupráce se státním podnikem Lesy České republiky na této diplomové práci vznikla v roce 2004 a byla dále prohlubována až do závěrečné fáze výzkumu v roce 2006. Cílem diplomové práce bylo zjistit pomocí feromonových lapačů areál rozšíření, dobu výskytu a početní zastoupení lýkožrouta severského na Lesní správě Bruntál v letech 2004 a 2005. Souběžně podle požerků bylo cílem zhodnotit podíl 8

napadení kůrovcového dříví tímto kůrovcem na vytěženém dřevu v porostech, případně na skládkách a stanovit příčiny zjištěných diferenciací v zastoupení lýkožrouta severského. Současně bylo do cíle práce zahrnuto vymezení stanovištních podmínek výskytu, vypracování mapových podkladů o rozšíření lýkožrouta a navržení ochranných a obranných opatření k eliminaci jeho negativního dopadu na stabilitu smrkových porostů na Lesní správě Bruntál. 9

2 Literární přehled 2.1 Popis škůdce a jeho požerků Lýkožrout severský (Ips duplicatus SAHLB., Scolytidae) je řazen k významným škůdcům smrkových porostů. Brouci jsou typickými zástupci rodu Ips. Mají válcovité černohnědé až černé, lesklé tělo s krovkami vzadu vyhloubenými a opatřenými zoubky. Přední okraj štítu a zadní část krovek jsou při pohledu shora zaoblené. Velikost brouků se pohybuje mezi 3,3 až 4,5 mm, průměrně brouci dosahují délky kolem 4 mm. Postavení a utváření zoubků je mimo jiné hlavním, nejnápadnějším a spolehlivým znakem, podle něhož se dá lýkožrout severský odlišit od lýkožroutů rodu Ips, zejména však lýkožrouta smrkového nebo l. menšího, s nimiž vytváří synuzii kambiofágů smrku (obr. 1). Pro lýkožrouta severského je typický dvoujzub utvořený z 2. a 3. zoubku, vzdálenost mezi těmito zoubky je vždy menší než vzdálenost mezi suturálním a druhým zoubkem. U samečka jsou horní dva zoubky malé, třetí je největší a před vrcholem rozšířený, čtvrtý opět malý. U samičky nejsou zoubky třetího páru rozšířené. Mimo to je dobrým odlišovacím znakem tečkované mezirýží a zprohýbané švy na paličce tykadlové. Po celém těle má dospělec dlouhé, odstáté, řídké ochlupení (obr. 2) (MRKVA 1994). Vajíčko lýkožrouta severského je oválné, lesklé, bílé, v průměru 0,7 mm dlouhé. Larva je beznohá, rohlíčkovitě zahnutá, bělavá, s hnědavou silně chitinizovanou hlavou, v posledním instaru dorůstá délky 4,5 5,5 mm. Kukla je volná (jsou na ní patrné všechny budoucí vnější orgány), přibližně 5mm dlouhá, bílá, na konci zadečku se dvěma krátkými trny (MRKVA 1994). Požerky lýkožrouta severského (obr. 3) jsou co do tvaru velmi podobné požerkům lýkožrouta smrkového. Jsou subtilnější a celkově menší. Délka matečných chodeb značně kolísá podle hustoty populace na stromě. Požerek lýkožrouta severského může být jedno- až pětiramenný, zpravidla však dvou- až tříramenný. Uprostřed požerku je závrtový otvor a snubní komůrka. V příhodných podmínkách řídkého obsazení dosahují matečné chodby až 9 až 13 cm, při silnějším náletu však v průměru pouze 5 až 7 cm. Chodby jsou 2 mm široké, víceméně rovnoběžné s podélnou osou kmene, opatřené několika nepravidelnými, tzv. větracími otvory ústícími na povrch borky. Larvové chodby jsou krátké, maximálně 5 cm dlouhé. Závrtové, větrací a výletové otvory jsou menší než u lýkožrouta smrkového (obr. 4). 10

Jsou-li požerky se třemi a více matečnými chodbami, vybočují chodby ležící vedle sebe více do stran, takže trochu připomínají požerky lýkožrouta menšího (MRKVA 1994). Lýkožrout severský napadá zejména části stromu o menších tloušťkách. Pokud však nalétne na silnější kmeny, pak žír jeho larev připomíná žír larev lýkožrouta matného, neboť chodby se jen pomístně a nepravidelně zobrazují na odloupnuté části (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). 2.2 Rozšíření lýkožrouta severského v České republice Hlavní hostitelskou dřevinou je smrk ztepilý. Jde hlavně o škůdce severské, tj. východoevropské a sibiřské tajgy, kde nahrazuje lýkožrouta menšího. Vyskytuje se a škodí na Sibiři, v Jakutsku a přímoří až po Kamčatku. V Evropě je znám hlavně ze Skandinávie, Estonska a severního Polska. V oblasti Bialověžské pusty, Velkopolské nížiny a okolí Poznaně, Krakova, Katovic, v Beskydech, v oblasti Těšína a v hraniční oblasti Polska a České republiky, až po Jizerské hory a hranice s Německem, se vyskytuje jen řídce (MRKVA 1994). První údaj z našeho území pochází sice až z první poloviny 20. století, ale pravděpodobně existovala i původní nepočetná populace na Šumavě, jako výběžek alpského areálu (PFEFFER, KNÍŽEK 1995). Již v 70. letech 20. století byl lýkožrout severský běžným druhem na severovýchodu České republiky (MRKVA 1994). V současné době byl již zjištěn na většině území České republiky do nadmořské výšky 600 m n.m., pouze vzácně výše. Ohnisko jeho výskytu leží stále na severní Moravě a ve Slezsku (HOLUŠA 2003). V roce 1993 bylo během července až října provedeno rozsáhlé šetření výskytu lýkožrouta severského na severní Moravě. Bylo zjištěno, že lýkožrout severský se vyskytuje nejen na Ostravsku, ale v celém souvislém areálu nižších údolních poloh od Jablunkova přes Ostravsko-karvinskou pánev směrem do Moravské brány až po Lipník nad Bečvou. Na severu Moravy je ve východní části Nízkého Jeseníku a v pohraniční oblasti s Polskem od Hlučína až po Rychlebské hory. Nachází se na území LS Jablunkov, Šenov, Frýdek-Místek, Opava, Vítkov, Frenštát pod Radhoštěm, Bruntál, 11

Město Albrechtice a Javorník. Napadá porosty zejména v nižších polohách v oblasti Opavy, Vítkova a Bruntálu (400 450 m n. m.). Ve vyšších polohách je jeho výskyt výrazně slabší a výše než v 660, již nebyl nalezen (MRKVA 1994). V roce 2000 byl uskutečněn celostátní monitoring výskytu lýkožrouta severského pomocí feromonových lapačů, s aktivní směsí Ipsdienolu a E-myrcenolu (obr. 5). Ukázalo se, že těžištěm rozšíření tohoto lýkožrouta zůstává především oblast střední a severní Moravy a Slezska. Silnější výskyt byl stejně jako v předchozích letech potvrzen i na jižní Moravě, především v oblasti LZ Židlochovice. Zatím co na jižní Moravě nebyly zaznamenány žádné významné ztráty způsobené tímto druhem, na severní Moravě a ve Slezsku jeho škodlivost značně vzrostla proti roku 1999. Celkový objem zpracovaného dříví činil v roce 2000 7 167 m 3, což je trojnásobek proti předcházejícímu roku 1999. Tyto kůrovcové těžby byly soustředěny především na území lesních správ Opava (5 945 m 3 ), Frýdek - Místek (591 m 3 ), Nový Jičín (225 m 3 ), Ostrava (200 m 3 ) a Bruntál (135 m 3 ). Nárůst výše nahodilých těžeb je možno odůvodnit vývojem počasí v letech 1999 a 2000, kdy sledované oblasti byly postiženy významným suchem a vysokými teplotami v letním období. Obdobný průběh počasí sehrál významnou roli i při počátku nárůstu gradace l. severského ve stejné oblasti na počátku a v polovině devadesátých let. Výhledově je možno v následujících letech počítat s dalším možným nárůstem objemu takto napadeného dříví, zejména v kombinaci s dalšími stresovými faktory, jako jsou další druhy podkorního hmyzu, zejména kůrovců, houbová onemocnění a nepříznivý vývoj počasí (KNÍŽEK 2001). Z obr. 5 je dále patrné rozšíření l. severského víceméně po celém území naší republiky. Kromě Moravy a Slezska nebylo zatím hlášeno žádné významnější poškození, je však nutné tomuto druhu věnovat patřičnou pozornost, neboť především v západních Čechách bylo již zaznamenáno napadení jednotlivých stromů (okresy Sokolov, Plzeň, Louny a Karlovy Vary) (KNÍŽEK 2001). V roce 2003 byl sledován stav populace lýkožrouta severského ve Slezsku. Velmi teplé a suché počasí během této vegetační sezóny bylo velmi příznivé pro vývoj lýkožroutů. Byla zjištěna vysoká početnost lýkožrouta severského v oblasti Nízkého Jeseníku, Ostravské pánve a Podbeskydské pahorkatiny. Odumírání smrkových porostů se sice stále vyskytuje hlavně v oblasti pahorkatin, na některých místech však i výše. Nejvíce zasaženým územím je okolí Nýdku ve Slezských Beskydech (LS Jablunkov). V této oblasti bylo v nadmořské výšce 800 m n.m. zjištěno 10 % kmenů (z 12

celkového počtu 20 kmenů) silně napadených lýkožroutem severským, který však na jiných místech zjištěn nebyl (HOLUŠA 2003). V oblastech navazujících na ohnisko výskytu (severní Morava a Slezsko) se brouci lýkožrouta severského objevují i ve vyšších polohách. Během vegetační sezóny 2002 byla sledována vertikální distribuce na hoře Ostrý v severní části Moravskoslezských Beskyd. I když nejpočetnější odchyty byly v polohách nejnižších (300 m n.m.) tj. na okraji oblasti výrazného chřadnutí smrkových lesů, brouci byli zjištěni až po polohy nejvyšší (1000 m n.m.). To sice neznamená, že by početnost korelovala s množstvím napadeného dříví (brouci do vyšších poloh spíš zalétávají nebo jsou unášeni větrem), ale v případě oslabení smrkových lesů v těchto polohách a oblastech, může lýkožrout severský představovat podstatný problém (HOLUŠA 2003). 2.3 Rozšíření lýkožrouta severského na Slovensku Jako reakce na informaci o přemnožení l. severského na severní Moravě v letech 1992 1995 byl proveden monitoring l. severského pomocí lapačů s feromonovýcm odparníkem na bázi přípravku Pheagr-IDU v letech 1997 1999 na území celého Slovenska. V roce 1998 a 1999 byl monitoring uskutečněn jen v severozápadní části Slovenska. Zjištěn byl stoupající trend odchytů, a to hlavně v okolí Čadce (BRUTOVSKÝ, MELCER 2002). V návaznosti na tyto výsledky se v roce 2000 umístil do oblasti Čadce registrační terénní test slovenského feromonového přípravku ID-Ecolure. Hodnocení atraktivity tohoto odparníku ukázalo jeho vhodnost při použití a potvrdilo stoupání populační hustoty l. severského v dané oblasti (BRUTOVSKÝ, MELCER 2002). Další monitoring l. severského proběhl v roce 2001, kdy byly zjištěny nižší odchyty l. severského oproti roku 2000 a stav populace v oblasti severozápadního Slovenska nevzbuzoval obavy z kalamitního přemnožení tohoto škůdce. Důvodem nižšího odchytu mohly být nepříznivé klimatické podmínky v roce 2001 a zpřísněná obranná opatření proti podkornímu hmyzu v dané oblasti Slovenska (BRUTOVSKÝ, MELCER 2002). 13

Stav populace lýkožrouta severského na Slovensku byl sledován i v roce 2003. V tomto roce bylo extrémně teplé a suché počasí a to způsobilo mimořádný vzestup lokálních populací l. severského v oblasti severozápadního Slovenska. Nejvýznamnější ohnisko jeho výskytu se nacházelo v Javorníkách na slovenskočeském pohraničí, v okolí Makyty. Na Kysucích se nejintenzivnější výskyt l. severského posunul jižněji od Čadce, na území LS Povina. Třetí ohnisko se nacházelo na jižních svazích Babí hory a Pilska, v LS Oravská Polhora a Mutné (BRUTOVSKÝ, VAKULA 2004). 2.4 Bionomie a ekologie lýkožrouta severského Jde v převážné míře o škůdce smrku (P. abies, Picea obovata L.), méně často též borovice (Pinus silvestris L., Pinus sibirica L., Pinus koraiensis L. ), modřínu (Larix decidua MILLER, Larix sibirica L., Larix dahurica L. ) a výjimečně též jedle a náhodně jalovce. Napadá stromy středního věku, v části kmene o tloušťce 6 až 35 cm, nejčastěji však 6 až 15 cm. Má podobnou bionomii a etologii jako lýkožrout smrkový, považuje se však za světlomilnějšího. Vývoj má shodný s lýkožroutem smrkovým, popřípadě je poněkud opožděn (MRKVA 1994). Lýkožrout severský je druh výrazně ekologicky adaptovaný na severské poměry a má schopnost polyvoltinně reagovat na vyšší teplotu. Při teplotě kolem 10 C dochází k tvorbě vajíček. Za determinující je považována adaptace na kontinentální ráz klimatu s rychlými přechody ročních období a boreálními, relativně na srážky chudými podmínkami. Nejodolnější vůči nízkým teplotám jsou imaga a proto koncem léta, u nás počátkem září, dochází patrně k inhibici pohlavního dozrávání nebo tvorby vajíček ve vaječnících a na rozdíl od l. smrkového není už další generace založena (MRKVA 1995). Hospodářský význam je stejný jako u lýkožrouta smrkového, soustřeďuje se však na stromy slabších dimenzí, popřípadě do korun nebo slabších částí stromů. V nižších polohách, kde nachází optimum, zastupuje lýkožrouta lesklého (MRKVA 1995). Lýkožrout severský má odlišné složení pohlavních feromonů a atraktantů od lýkožrouta smrkového a pro monitoring výskytu pomocí feromonových lapačů musel být vyvinut speciální feromonový odparník (KULA ústní sdělení). 14

Šetřením v roce 1993, kdy byl prohlédnut reprezentativní počet lapáků všech sérií, bylo zjištěno, že lýkožrout severský na ležící stromy nenalétne. Pokud zde však jeho přítomnost zjištěna byla, šlo o stromy, které musely být napadeny na stojato a po skácení zde již vývoj pouze dobíhal (MRKVA 1995). Při pokusech v laboratorních podmínkách, kdy byla instalována polena vodorovně, svisle a šikmo, byla zjištěna silná atraktivita svisle a šikmo postavených polen, zatímco na vodorovně uložené sekce nalétlo podstatně méně kůrovců. I při opakování pokusu bylo dosaženo stejného závěru (MRKVA 1995). Co se týče napadení stromů v porostu, výsledky šetření ukázaly, že v porostním nitru plně zapojeného porostu smrku ve věku 70-80 let se může lýkožrout severský částečně uplatnit. Je to způsobeno tím, že jeho směr postupu napadení stromů směřuje do korun, které jsou osluněné a je-li strom dostatečně predisponován, může se zde vyvíjet (MRKVA 1995). V místech uvolněného zápoje a zejména ve stěnách kůrovcových kotlíků byl s velkým podílem zastoupen lýkožrout smrkový a lýkožrout severský, jejichž kombinace byla nejagresivnější (MRKVA 1995). 2.5 Způsob života Samečci po vyhlodání závrtového otvoru a snubní komůrky lákají samičky pomocí agregačního feromonu, jehož hlavní složky tvoří Ipsdienol a E-myrcenol. Samičky poté vyhlodávají matečné chodby, ve kterých do zářezů kladou jednotlivá vajíčka, v průměru asi 60 kusů. Z vajíček se po jednom až dvou týdnech líhnou larvy, jejichž délka vývoje závisí na podmínkách a trvá 2-4 týdny. Období kukly trvá déle než jeden týden, průměrně deset dní. Vylíhlí brouci prodělávají přibližně dvoutýdenní zralostní žír, během kterého pohlavně dozrávají. Celkový vývoj od založení požerku až po ukončení vývoje trvá 6-8 týdnů. Lýkožrout severský zimuje jako dospělec nejčastěji v hrabance, může zimovat také pod kůrou (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). V napadené části kmene jsou požerky lýkožrouta severského velmi často smíšeny s požerky lýkožrouta lesklého. Lýkožrout menší a částečně i lýkohub matný jsou jeho další prostoroví konkurenti. S těmito druhy se požerky nemísí, pokud 15

napadne více druhů jeden strom, pak jednotlivé druhy zpravidla obsazují ucelené části (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). V našich podmínkách má lýkožrout severský nejčastěji dvě až tři generace do roka (za extrémně teplého a suchého počasí i 4 generace (MRKVA 1994)). Jarní rojení začíná obvykle na začátku května, případně na přelomu dubna a května. Letní rojení probíhá zhruba od poloviny července. Při velmi suchém a teplém počasí zakládá tři generace, kdy druhá může probíhat již od poloviny června a třetí rojení následuje v srpnu, příp. v září. Zakládá i tzv. sesterskou generaci (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). Z poznatků terénního pozorování v roce 1993 vyplývá, že lýkožrout severský i lýkožrout smrkový ukončili vývoj dvou generací. L. severský byl viditelně ve vývoji oproti l. smrkovému opožděn. I v roce 1994 bylo zjištěno z počátku asi dvou týdenní opoždění vývoje, ale po vyrojení brouků druhé generace l. severského již vývoj probíhal téměř stejně rychle. Třetí generace dokončovala vývoj shodně, ale na rozdíl od l. smrkového, u kterého byly pozorovány první požerky, u l. severského převažovaly kukly nad mladými brouky (MRKVA 1995). V letech 1996-2002 bylo potvrzeno, že v našich zeměpisných šířkách měl tento druh dvě nebo tři generace. V roce 1996 byl zjištěn pokles početnosti odchytaných brouků v závěru rojení, to však nemusí dostatečně dokumentovat skutečný počet aktivních imag, ale jen snížení aktivity odparníků, protože E-myrcenol mnohem dříve polymeruje (viz HOLUŠA 2003). Začátek rojení byl závislý na průběhu teplot v dubnu podobně jako u lýkožrouta smrkového. Při srovnání průběhu letových aktivit obou druhů na lokalitách Pustá Polom a Bystřice nad Olší v roce 2000 nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl v průběhu kumulativních křivek celkových odchytů, tzn. že vývoj obou druhů byl pravděpodobně shodný (HOLUŠA 2003). 2.6 Přirození nepřátelé Obdobně jako jiné kůrovce napadají příležitostně lýkožrouta severského predátoři. Mezi nejvýznamnější predátory patří pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius L.) z čeledi pestrokrovečníkovitých (Cleridae). Významnými parazitoidy jsou blanokřídlí, např. lumkovití (Ichneumonidae). Cizopasně se u lýkožroutů 16

vyskytuje i řada roztočů a hlístic. K dalším činitelům ovlivňujícím populační dynamiku lýkožroutů patří entomopatogenní houby a jiné mikroorganismy. Nezanedbatelný je význam predace ptáky, především šplhavci (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). Jedním ze způsobů předávání infekcí mezi druhy kůrovců, kteří se společně vyskytují na smrku, je jejich setkání v chodbách, které dozrálí brouci vyhloubí během úživného žíru. Zastoupení jednotlivých nákaz v daném společenstvu a funkce jednotlivých hostitelů při přenosu nákaz jsou velmi málo známy, ale ukázalo se, že různá společenstva brouků v uzavřených lesních celcích mají pestré složení patogenů, která se v jiných neopakují (HOLUŠA, WEISER 2004). V letech 2002 a 2003 proběhlo vyšetření 1441 brouků l. severského získaných ve východní části České republiky. Kromě mikrosporidií Chytridiopsis typographi a Gregarina typographi bylo zjištěna doposud neznámá nákaza mikrosporidií rodu Larssoniella. Má drobné oválné jednojaderné spory a nákaza probíhá v podélných a okružních svalech středního střeva a v matrix tracheálních zakončení na povrchu střeva. Ojediněle se nákaza objeví i v Malpighických žlázkách a při plném rozvoji nákazy se vyskytují ojedinělé skupiny spor i ve vaječných folikulech. Tento patogen byl zjištěn jak u matečných, tak i u plně vyzrálých brouků následné generace na konci úživného žíru. U larev a kukel nebyl dosud zjištěn. V populacích dosahuje frekvence až 20 %. Místy byl podíl brouků napadený tímto patogenem dost vysoký a dosahoval více než 50 % u dozrálých matečných brouků. Vysoký podíl byl zjištěn i u brouků nové generace. Patologicky se nákaza projevuje patrně až u starších jedinců. U l. smrkového tento druh mikrosporidií nebyl zjištěn (HOLUŠA, WEISER 2006). Také v roce 2004 byly ve větším prostorovém měřítku infekce sledovány. Vyšetřeny byly odběry z feromonových lapačů i ze stromů z 19 lokalit na severní Moravě, ve Slezsku a podél Karpatského oblouku a z Bialowieszkého pralesa. Ch. typographi se vyskytovala jen výjimečně a ve velmi nízké frekvenci, zatímco frekvence nákaz Larssoniella duplicati dosahovala až 60 %. Sledována byla také intenzita napadení během letové aktivity brouků ve vegetační sezóně ve třídenních až sedmidenních intervalech na lokalitě Václavovický les u Frýdku-Místku. Frekvence nákaz byla v obou případech vyrovnaná (HOLUŠA, WEISER 2006). 17

L. duplicati se přenáší sporami odcházejícími s trusem a z části také přes infikované vaječné folikuly. Jeví se jako chronická obecná infekce l. severského, která oproti všem ostatním nákazám kůrovců se udržuje ve svém hostiteli bez zřetelných výkyvů reagujících na populační hustotu hostitele (HOLUŠA, WEISER 2004). 2.7 Kontrola Kontrola se provádí ve všech ohrožených smrkových porostech starších 40 let, v případě kalamitního přemnožení i v mladších porostech. Kontrola je okulární a pomocí feromonových lapačů (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). Tam, kde objem kůrovcového dříví nepřesáhl v předchozím roce v průměru 1 m 3 na 5 ha plochy smrkového porostu, tj. při základním stavu, se může lýkožrout kontrolovat pouze pochůzkami (ŠVESTKA a kol. 1998). Barevné změny koruny původně zdravých stromů se projevují zpravidla v době, kdy brouci opouštějí místo vývoje nebo již dokonce vylétli. Velmi často se barevné změny projeví ještě později a symptomem napadeného stromu se stává opadávající kůra. Takové stromy je nutné ihned asanovat, neboť při včasném odhalení ještě může být značné množství brouků stále pod kůrou nebo v kůře (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). Kontrolu feromonovými lapači je nutné provádět kvalitními, vysoce účinnými feromonovými odparníky. Pro lákání lýkožrouta severského jsou ve feromonových odparnících použitelné účinné látky Ipsdienol a E-myrcenol. K informovanosti o dlouhodobém trendu populační hustoty je třeba použít standardní typ feromonových lapačů, které se musí umisťovat před osluněné porostní stěny, nejlépe na okraje pasek po čerstvé těžbě (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). L. severský se často vyskytuje společně s l. smrkovým, proto je kontrola obou druhů víceméně společná. Feromonové lapače se instalují na nejohroženější místa, a to nejméně v počtu jeden lapač na 5 hektarů. Lapače se instalují v porostech nejpozději 14 dnů před předpokládaným rojením a feromonová návnada se vyvěšuje až těsně před počátkem rojení. Vzdálenost feromonového lapače od nejbližšího smrku staršího 40 let nebo od porostní stěny nesmí klesnout pod 10 m a nesmí překročit 25 m. Kontrola lapačů se provádí v intervalu sedm až deset dnů (ŠVESTKA a kol. 1998). 18

Rozsah napadení porostů lýkožroutem severským je klasifikován jako: Základní stav - objem kalamitního základu (kůrovcové dříví od 1.srpna do 31.března) v průměru nepřekročil 1 m 3 na 5 ha smrkových porostů a nedošlo k vytváření ohnisek. Zvýšený stav je takový početní stav lýkožroutů, kdy objem kůrovcového dříví z předchozího roku v průměru překročil 1 m 3 na 5 ha smrkových porostů a došlo k vytvoření ohnisek výskytu lýkožrouta (někdy jsou napadány jen jednotlivé stromy). Kalamitní stav je takový početní stav lýkožroutů, který způsobuje rozsáhlá poškození lesních porostů (www.ldf.mendelu.cz). 2.8 Odparník k lákání lýkožrouta severského Lýkožrout severský vzhledem k jinému složení feromonů nenalétává na lapáky (ať ležící či stojící), a nechytá se ani do lapačů navnazených odparníky k lákání lýkožrouta smrkového. Pouze ojediněle se objevuje v lapačích s odparníky Pheroprax (ZAHRADNÍK a kol. 1997). Již v roce 1975 byla v Norsku identifikována první účinná látka lýkožrouta severského Ipsdienol, která patří i do komplexu látek produkovaných lýkožroutem smrkovým a je také obsažena v malém množství v odparnících Pheroprax (ZAHRADNÍK a kol. 1997). V roce 1990 byla švédskými výzkumníky objevena druhá složka feromonu lýkožrouta severského E-myrcenol. Teprve směs těchto dvou látek se ukázala jako dostatečně účinná. Účinnost dvousložkového feromonu byla testována na Opavsku (ZAHRADNÍK a kol. 1997). Využití jednosložkových odparníků Pheagr IDU, obsahující ipsdienol, k lákání lýkožrouta severského v lokalitách s vysokou populační hustotou je možné pouze na lapácích (ležících i stojících), případně v lapačích pod trojnožkami (ZAHRADNÍK a kol. 1997). Dvousložkové odparníky jsou vysoce účinné a je možné je použít jak pro zvýšení atraktivity lapáků stojících i ležících, tak i ve feromonových lapačích, a to jak pro kontrolu jeho výskytu, tak i pro dočišťování ohnisek žíru (ZAHRADNÍK a kol. 1997). 19

Účinnou feromonovou návnadou na lýkožrouta severského je feromonový odparník ID Ecolure, který má účinnost při nastřižení prvního sváru 5 týdnů. Při nastřižení druhého sváru se prodlouží účinnost o 7-10 dnů (www.fytofarm.cz). 2.9 Ochrana Preventivní opatření Obecným základem prevence je zvyšování ekologické stability lesních porostů, především vhodnou dřevinnou skladbou, zvyšování biodiverzity lesních porostů, zejména zlepšování podmínek pro ptactvo a entomofágní hmyz. Stejně jako u všech ostatních kůrovců praktická preventivní opatření dále vycházejí ze včasného a důsledného odstraňování materiálu vhodného pro namnožení lýkožrouta severského. V praxi to znamená asanaci veškerého odumírajícího stojícího dříví, především vyklizení všech napadených kůrovcových stromů do 31. března (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). Obranná opatření Základem přímé obrany je důsledné vyhledávání a včasná asanace veškerého napadeného materiálu, což je v současné době nejúčinnější metoda obrany. Skutečnost, že lýkožrout severský napadá často stromy uvnitř porostů, ztěžuje jejich nalezení a vyznačení. Asanaci je možné provádět jak mechanicky, tak i chemicky (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). Po celý rok je možno odkorňovat napadené stromy, je-li pod kůrou přítomné stádium larev. Jsou-li pod kůrou již kukly nebo brouci, není v lese odkorňování povolené. Odkorňovat lze na dřevoskladech pomocí odkorňovačů (KULA ústní sdělení). Pro chemickou asanaci je dovoleno používat pouze schválené přípravky uvedené v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin, který vydává Státní rostlinolékařská správa, nebo v odvozeném Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa (HOLUŠA, KNÍŽEK 2001). Vlastní obrana proti l. severskému může být založena také na soustřeďování brouků v době rojení v lapačích a jejich následné zahubení. Feromonové lapače určené k obraně se umísťují do ohnisek výskytu kůrovce s rozestupem minimálně 20 m. Jejich 20

počet se stanoví pro každé ohnisko žíru zvlášť. Vzdálenost od porostní stěny či smrku staršího 40 let je 10 m až 25 m. Při výpočtu množství lapačů se vychází z tzv. kalamitního základu., do něhož se zahrnuje středně a silně napadené dříví v posuzované lokalitě za období od 1. srpna do 31. března. Při tom se rozlišuje dříví včas zpracované, ze kterého brouci nestihli vyletět, a dříví lýkožroutem částečně nebo zcela opuštěné (ŠVESTKA a kol. 1998). Pro zachycení jarního rojení se počet lapačů stanoví jako 1/8 včas zpracovaných stromů, k čemuž se připočítá na každý částečně nebo zcela kůrovcem opuštěný strom další lapač (ŠVESTKA a kol. 1998). Při stanovení počtu lapačů pro zachycení letního rojení se vychází ze stupně odchytu ve feromonovém lapači v jarní rojení (www.ldf.mendelu.cz): - slabý stupeň odchytu = do 1000 ks (v jarním) a do 500 ks (v letním), lapače se mohou přemístit na vhodnější lokalitu; - střední stupeň odchytu = 1000-4000 ks (v jarním), 500-1500 ks (v letním), zůstává počet lapačů stejný; - silný stupeň odchytu = nad 4000 ks (v jarním), nad 1500 ks (v letním), počet lapačů se doporučuje přiměřeně zvýšit. Dalším obranným opatřením je využití ležících lapáků, které je však nutno používat jen v kombinaci s feromonovým odparníkem, protože na pokácené dřevo brouci nenalétávají. Připravují se před předpokládaným začátkem rojení, tj. v dubnu, další série se připravují podle průběhu rojení, zpravidla koncem června. Lapáky, nejlépe stromy s tenčí kůrou (a které se neodvětvují), se kácejí především na zastíněných místech. Pro další postup v ochraně je možno napadené lapáky vyhodnotit podle kritérií používaných pro lýkožrouta smrkového, přičemž se hodnotí zejména horní polovina kmene. Při slabém napadení se pokračuje pouze v kontrolní činnosti, zejména pochůzkami, při středním se provádí zvýšená kontrola, při které se využívají feromonové lapače. Při silném napadení lapáků se zintenzivňuje obranná opatření, zejména pak použití feromonových lapačů, příp. kladení lapáků. K částečné obraně dochází i při asanaci zlomených či nalomených a hlavně zavěšených stromů, které jsou lýkožroutem severským velice často napadány, protože svým charakterem nejvíce vyhovují jeho potravním nárokům (HOLUŠA a KNÍŽEK 2001). 21

Biologická obrana Biologické postupy využívají biotické faktory, které ovlivňují životnost a populační hustotu lesních škůdců. U některých se jejich působením udržují početnosti na takové úrovni, že se jako škůdci ani neprojevují. Jiné druhy však unikají z přírodní kontroly a vznikají tak gradace, které obvykle končí přemnožením biologických antagonistů. Tyto biologické faktory však nastupují příliš pozdě, kdy již došlo ke vzniku škod. S koncem gradace mizí antagonisti a tak opět poskytují zbytkům populace škůdce možnost znovu gradovat (WEISER 1987). Jednou ze skupin patogenů u lesních škůdců jsou prvoci. Patogeny mohou být z řady skupin měňavky, hromadinky, kokcidie a mikrosporidie (WEISER 1966). Měňavky rodu Malamoeba se usazují v Malpigických trubicích u lýkožroutů a svým namnožením ucpávají průchodnost žlázek. Projevují se jako poměrně veliké, čiré vejčité cysty, které odcházejí trubicí do zadního střeva a s trusem ven. Oslabují napadenou populaci. Ale nezabíjejí napadené jedince (WEGENSTEINER 2004). Hromadinky ze skupiny Gregarinida se vyskytují ve střevě hlavně u brouků a mají jen malý vliv na zdravotní stav nakažených jedinců. Nepronikají mimo střevo. V tukovém tělese napadených jedinců se pomnožují a hostitele ničí hromadinky ze skupiny Neogregarinida. U lýkožroutů významnou úlohu hraje Menzbieria chalcogarphi (WEISER), která napadá lýkožrouta smrkového a další kůrovce a sporuluje v kulovitých cystách s 30 sporami. Spory jsou protáhle vejčité až člunkovité a v nakaženém jedinci se namnoží až 10 000 spor, které se uvolní až po jeho uhynutí. Nakažení jedinci většinou nevylétají a zůstávají v chodbičkách po úživném žíru. Nákaza je přenosná postřikem suspenze nakažených jedinců na povrch lapáku. Jednotlivé člunkovité spory nebo dvě spory v cystě vytváří neogregarina Mattesia, která napadá taktéž lýkožrouty. V jiných škůdcích jsou neogregariny málo časté. Mikrosporidie, dnes řazené k primitivním houbám, dříve považované za prvoky, tvoří nejpočetnější skupinu patogenů u všech druhů lesních škůdců. Vyvíjejí se v nejrůznějších tkáních všech vývojových stádií hmyzu, kam pronikají z nakažené potravy, transovariálním přenosem ve vajíčku nebo s kontaminovaným kladélkem parazitických Hymenopter. 22

Pro mikrosporidie jsou typické spory vejčitého tvaru a stejné velikosti, vybavené polovým vláknem, které vystřelují do buněk zažívacího traktu hostitele. Mikrosporidie rodu Unikaryon se vyvíjejí v podélné a okružní svalovině střeva dospělců lýkožrouta smrkového nebo lýkožrouta severského, u nich až v 10 % a více. Pouze ve střevě kůrovců se vyvíjí Chytridiopsis, mikrosporidie, která vytváří vředovitá ohniska a její kulovité spory jsou uzavřeny v tlustostěnné kulovité cystě po 6 až 30 kusech (WEGENSTEINER 2004). 2.10 Lapač bariérový štěrbinový Theysohn Bariérový lapač (obr. 6) se skládá ze základního korpusu se štěrbinami, výsuvné misky se sítky pro odtok vody a trychtýřku, který zamezí zpětnému úniku lýkožrouta. Při správném použití bariérového lapače lze snížit ztráty ve smrkových porostech při rojení až o 80-90 %. Miska lapače je vybavena odtokovými otvory, díky kterým se v misce nehromadí voda. Jednotlivý lapač je možno připevnit na speciální kovový stojan ve tvaru "L" (obr. 7). Lapač se připevní pomocí vázacího drátu ve třech místech s otvory ke konstrukci a zamezí se tak výkyvnému pohybu lapače při větrném počasí. Jednoduchý stojan s lapačem pomocí nášlapky a hrotu v dolní části konstrukce se umístí v dané lokalitě. Lapač musí být vždy umístěn tak vysoko, aby buřeň případně menší stromky s ním nepřišly do kontaktu. Feromonová návnada je zavěšena na drátu v otvoru uprostřed horní části korpusu lapače. Návnada se nesmí při vlhkém počasí přilepit na vnitřní stěnu lapače (www.ridex.cz). 2.11 Aspekty ekofyziologie smrku Nároky smrku na teplotu jsou nízké. Narůstající teplota podporuje růst, ale jen tehdy, když je zabezpečeno dostatečné zásobování vodou. Smrku vyhovuje koncentrovaný přísun tepla v letním období. Teploty okolo -38 C až -40 C představují spodní limit, při kterém dochází k nevratnému fyziologickému poškození jehlic. Jehličí smrku má při znečištění ovzduší sníženou schopnost odolávat zimním mrazům, což pravděpodobně souvisí s poškozením a změněnou permeabilitou membrán. V imisních oblastech bylo vícekrát pozorováno po mimořádných zimách silné poškození mrazem (viz HOLUŠA, LIŠKA 2002). 23

Nároky smrku na vodu jsou střední. V teplých oblastech je přísun vody limitujícím faktorem rozšíření. V evropských podmínkách je pro smrk všeobecně přijatelný srážkový limit 300 mm za období květen až srpen (HANISCH, KILZ 1990). Je citlivý na periody sucha a nejcitlivější je v období růstu výhonů. Zimní vysychání (fyziologické sucho) je pokládané za jeden z nejvýznamnějších faktorů, který určuje hranici areálů jehličnanů na severní polokouli (KOZLOWSKI et al. 1991). Smrk je ve srovnání s jinými boreálními jehličnany nejvíce disponován vůči tomuto poškození (CHRISTENSON et al. 1990). Smrk má nízké nároky na zásobu živin v půdě, ale i přesto je výživa pro smrk důležitý predispoziční faktor. V hlavní zóně kořenů se za optimální považují hodnoty ph mezi 4,0-5,0. Je náročný na vysoký obsah půdní vody a provzdušnění půdy. Na nedostatečnou výživu smrku má, vedle vymývání iontů z jehlic následkem přímého poškození a půdně limitované zásoby živin, vliv i zvýšená toxicita půdního prostředí pro jemné kořínky a mykorhizu (HANISCH, KILZ 1990). Problematika vlivu imisí na lesní dřeviny je velice složitá. Limity tolerance smrku vůči SO 2 jsou podle SLOVIKA (1996) při optimálních půdních podmínkách 27,3-62,6 µg. m 3, na mělkých a kyselých půdách 22,0-37,4 µg. m 3. Za referenční hranici nástupu reálného poškození přitom považuje defoliaci 25 %. Dalším důležitým polutantem je troposférický ozón. Dlouhodobé průměrné koncentrace stoupají s nadmořskou výškou. Ozón snižuje fotosyntetickou aktivitu mnohem rychleji ve smrkových jehlicích vyrostlých v roku působení než v jednoletých (PRIWITZER 1997). 2.12 Zdravotní stav smrkových porostů ve Slezsku Značné odumírání a chřadnutí smrkových porostů bylo zaznamenáno v roce 2000 v rámci celorepublikové evidence škodlivých činitelů. Žloutnutí smrkových porostů bylo zjištěno na celkem 15 071 ha. V několika oblastech Slezska došlo k intenzivnímu žloutnutí a následnému zasýchání a odumírání stromů v porostech nejmladších až po mýtní. Rozloha takto postižených porostů dosáhla několika tisíc hektarů na území Ostravské pánve, Pobeskydské pahorkatiny a Nízkého Jeseníku, kde je lesnatost 9-40 % a zastoupení smrku 30-70 % (HOLUŠA, LIŠKA 2002). 24

Odumírání smrkových porostů je pravděpodobně důsledek několika predispozičních faktorů. Tyto faktory jsou: - nepůvodnost smrků - smrk nebyl součástí původních biocenóz ve studované oblasti, navíc se převážně jedná o druhotně zalesněné zemědělské plochy, - půdní kyselost - pohybuje se na hranici optimálních hodnot pro smrk, - obsah živin - nedosahuje optimálních hodnot, i když v asimilačním aparátu nebyl zjištěn nedostatek, - vodní deficit - vznikl v důsledku period sucha, - mechanické poškození - kořeny poškozeny v důsledku sesychání půd a působením mechanizačních prostředků, - chronické napadení hmyzem - permanentní žíry pilatek a sání korovnic, - chronické napadení fytopatogeny - velkou roli zde hraje václavka (HOLUŠA, LIŠKA 2002). Hlavním predispozičním faktorem je nejspíš napadení václavkou a spouštěcím i mortalitním faktorem je nedostatek vody, který je způsoben nemožností poškozeného kořenového systému dostatečně čerpat vodu. Pahorkatinná oblast 3. - 4. LVS s převládajícími soubory lesních typů oglejených a hlinitých je vzhledem k ovlivnění vodou a následnému přesýchání nevhodná pro pěstování smrku. Řešením tohoto problému je postupný převod na cílovou skladbu s hlavní dřevinou dubem (v cílovém hospodářském souboru 45 i s bukem) (HOLUŠA, LIŠKA 2002). Ne méně v této oblasti důležitým faktem je, že narůstá početnost kůrovců. Nebezpečí vypuknutí kůrovcové kalamity je velké vzhledem k množství dalších stresovaných stromů a jejich rozptýlení v porostech. 25

3 Metodika 3.1 Získávání dat 3.1.1 Monitoring lýkožrouta severského na LS Bruntál pomocí feromonových lapačů v letech 2004 a 2005 Ke zmapování rozšíření lýkožrouta severského ve smrkových porostech lesní správy Bruntál v letech 2004 a 2005 byly použity feromonové odparníky ID Ecolure, které byly umístěny do bariérových štěrbinových lapačů typu Theysohn. Tyto lapače revírníci rozmístili na nejvhodnější místa, převážně před osluněné porostní stěny, na okraje pasek po čerstvé těžbě a kultur ve všech jedenácti revírech. Počet lapačů byl stanoven Lesní správou Bruntál na základě potřeb výzkumu. Lapače se nacházely v porostech od 420 m do 710 m (pro rok 2004 tab. 1a 1k, pro rok 2005 tab. 2a 2j). Kontrola lapačů se uskutečnila v sedmi až desetidenních intervalech. Zachycená imaga byla uložena do krabičky od kinofilmu, označena štítkem, s uvedením čísla lapače, data kontroly a číselným kódem revíru. Vzorky byly skladovány v mrazničce na Lesní správě. V laboratorních podmínkách se uskutečnila během jednotlivých kontrol determinace a stanovil se přesný odchyt do lapače. Výsledky byly zpracovány v tabulkových přehledech. Údaje byly doplněny dále z kontrol lapačů dle zápisníků jednotlivých revírníků. Jelikož byly kontroly prováděny na revírech za různě dlouhou dobu v různých dnech, přepočítali jsme odchyty všech brouků u jednotlivých lapačů na dekády na desetidenní intervaly, a potom vypočítali průměry odchytů za jednotlivé dekády (v roce 2004 tab. 3a 3k, v roce 2005 tab. 4a 4j). Porosty kontrolované feromonovými lapači byly charakterizovány dle podkladu LHP (pro rok 2004 tab. 1a 1k, pro rok 2005 tab. 2a 2j): věk, zastoupení, zakmenění, pásmo ohrožení, poškození imisemi, expozici/popis porostu, hospodářský soubor, soubor lesních typů, absolutní výšková bonita a genetická klasifikace. Nadmořskou výšku umístění lapačů jsme zjistili interpolací z vrstevnic z map 1 : 10 000. Věk porostů je přepočítán jak pro rok 2004, tak pro rok 2005 z LHP, který má platnost od 1.1. 2002. Pro revír 02 Nové Heřmínovy v roce 2005 jsme šetření neprovedli, jelikož nám nebyly dodány odběry z kontrol lapačů a v zápisníku revírníka tato chybějící data nebyla uvedena. U revíru 11 Dětřichov v roce 2004 nejsou kompletní odchyty u lapačů, ze zápisníku revírníka vyčíst taktéž nejdou, tak jsme hodnotili pouze část disponibilních dat. 26

3.1.2 Terénní šetření na LS Bruntál Další metodou ke zmapování lýkožrouta severského na Lesní správě Bruntál bylo sledování napadení kůrovcového dříví lýkožroutem severským na vytěžených kmenech v porostech, popřípadě na skládkách v létě 2005. Za tímto účelem jsme objeli místa těžeb a skládek šesti revírů Horní Benešov, Dětřichov, Dlouhá Stráň, Nové Valteřice, Volárna a Nová Pláň. V roce 2004 jsme kontrolovali na lapácích první a druhé série (78 ks) na třech revírech Nová Pláň, Volárna a Dětřichov druhové spektrum kambioxylofágů, stupeň napadení a přítomnost václavky. 3.1.3 Monitoring lýkožrouta severského v ČR pomocí feromonových lapačů v roce 2005 V letech 2000 a 2002 proběhl monitoring lýkožrouta severského v rámci České republiky. V letech 2003 a 2004 došlo v ČR ke gradaci kůrovců. Při zpracování kůrovcového dříví docházelo k jeho převozům. S ohledem na tuto skutečnost bylo žádoucí zopakovat monitoring výskytu l. severského i v roce 2005. Došlo proto k dohodě s VÚLHM Jíloviště Strnady o postupu při monitoringu lýkožrouta severského v následujícím rozsahu a postupu: K odchytu byly využity feromonové odparníky ID Ecolure objednané lesními správami. Na lesní správy a lesní závody, kde nebyl tento feromonový odparník objednán (l. severský nebyl při předchozím monitoringu zjištěn nebo byl zjištěn v minimálním množství), dodal pět kusů odparníků prostřednictvím ředitelství LČR VÚLHM Jíloviště Strnady. Odchyt byl prováděn pouze v jarním období (8 týdnů od počátku rojení), k odchytu byly použity černé deskové lapače české výroby (pět kusů ze zásob LS/LZ, na LS s vysokým stavem větší počet). Rozmístění bylo provedeno tak, aby byl každý odparník s lapačem na jiném revíru a aby pokryly celou výškovou členitost lesní správy. Lapače byly umístěny přednostně do lokalit s výskytem kůrovcového dříví v loňském roce. 27

Odběry z kontrolních lapačů byly při kontrole vsypávány do dodaných polyethylenových lahví (1 lapač = 1 láhev; naplněné syntetickým lihem). VÚLHM dodalo tyto láhve společně s odparníky prostřednictvím ředitelství. Po skončení odběrů byly štítky lahví označeny názvem OJ, revíru, číslem porostní skupiny a nadmořskou výškou a odeslány do VÚLHM. 3.2 Zpracování dat 3.2.1 Vypracování grafů letových aktivit lýkožrouta severského na LS Bruntál v letech 2004 a 2005 Z průměrných odchytů na lapačích v revírech během vegetační doby jsme odvodili letovou aktivitu lýkožrouta ve sledovaných revírech (rok 2004 obr. 8a 8k, za rok 2005 obr. 9a 9j). Pro stanovení rozdílů v začátku rojení a jeho průběhu byla stanovena výšková pásma (v roce 2004: 420-500 m n.m., 501-550 m n.m., 551-600 m n.m., 601-650 m n.m., 651-710 m n.m., v roce 2005 byla výšková pásma stejná kromě nejnižšího, který začínal od nadmořské výšky 460 m.) a pro ně soubor lapačů. Z odchytů jednotlivých lapačů v dekádách zařazených do daných intervalů nadmořských výšek jsme vypočítali průměrný odchyt na jeden lapač a vytvořili grafy letových aktivit lýkožrouta severského v intervalech nadmořských výšek (za rok 2004 obr. 10a 10e, za rok 2005 obr. 11a 11e). 3.2.2 Provedení statistických analýz Jelikož v každém intervalu nadmořských výšek byl různý počet lapačů, provedli jsme analýzu rozptylu pomocí jednofaktorové ANOVY v programu STATISTICA 7.0. Při analýze rozptylu jsme zjišťovali, zda-li byl alespoň mezi dvěma intervaly nadmořských výšek umístěných lapačů v závislosti na počtu odchycených jedinců l. severského statisticky významný rozdíl středních hodnot. Tuto skutečnost jsme zjistili při porovnání vypočítaného testového kritéria F a F krit Fisher-Snedecorova rozdělení, které jsme vypočítali na hladině významnosti 0,1 (při nastavené 90 % hladině spolehlivosti) a příslušných stupňů volnosti. Je-li F F krit, tak je v souboru dat 28