12. Z námìstí Kinských k "M" Malostranská "Platanová" Celková délka trasy: 3,0 km Poèet stromù: 5 Poèet informaèních tabulí: 3 Vycházku zaèneme na námìstí Kinských, kam se dostaneme tramvají (è. 6, 9, 12 èi 20) nebo autobusem (è. 176), zastávka se jmenuje Švandovo divadlo. Rod Kinských patøil po dlouhou dobu k nejvýznamnìjším aristokratickým rodinám v zemi. Jméno vzniklo v roce 1307 podle majitele dvorce a tvrze u Lovosic Vchynice a pùvodnì se psali Wchynští. Pozdìji bylo jméno pøechýleno do tvaru Kinský. Z námìstí vstoupíme do parku a pøímo proti vchodu narazíme na nepøehlédnutelný platan. Za ním se ukrývá zajímavý buk lesní kultivar èervenolistý a vlevo dva velké jerlíny japonské s obvodem vìtšího z nich 331 cm. Platan v zahradì Kinských Platan javorolistý u Velkopøevorského paláce (Maltézský platan) Jinan dvojlaloèný Platan na Kampì 12 Platan v zahradì Kinských*** Praha 5-Smíchov. Strom vyhlášen památným v roce 1998. Obvod kmene 560 cm (v roce 2010), výška 29 m, stáøí 184 let. Strom je v dobrém zdravotním stavu. Roste u vstupu do Kinského zahrady z námìstí Kinských. Solitérní strom se k bázi silnì rozšiøuje, vìtví se ve 2 m. Koruna má prùmìr 28 m, je široká a soumìrná. Platan byl pravdìpodobnì vysazen roku 1826. Vyhlášen za památný strom byl v roce 1998, stejnì jako platan na Kampì a platan Trasa vycházky Hranice chránìného území Památný strom Významný nepamátný strom Informaèní tabule Zaèátek Konec trasy Dub letní v Dienzenhoferových sadech na Karlovì námìstí. Strom pøibývá na obvodu rychle: v roce 1996 483 cm, 2004 534 cm, 2010 560 cm. Sady Kinských patøí svými 21,7 hektaru mezi nejvìtší v Praze a také mezi významná evropská krajináøská díla. Zvláštností je i vertikální rozèlenìní parku obsahující výškové rozdíly až 125 m. 147
Na místì dnešních Kinských sadù byly kdysi vinice plasských cisterciákù. V roce 1799 pozemky vykoupila ovdovìlá knìžna Rosa Kinská a chtìla vysázet rozsáhlou ovocnou zahradu. Pod patronací syna Rudolfa se ale nakonec rozhodla pro vybudování letohrádku s parkem, rybníèky a vodopádem. Pro pøívod vody bylo vyhloubeno nìkolik až stometrových štol. Postupem èasu zájem Kinských opadl, èást parku byla odprodána a mìlo dojít k parcelaci na výstavbu èinžovních domù. Osvícení zastupitelé pražské i smíchovské obce radìji zahradu v roce 1901 odkoupili za 919 500 korun. Park je bohatì zdoben sochami, v letohrádku je umístìn Musaion národní expozice (lidová kultura Èech, Moravy a Slezska). Z Podkarpatské Rusi, dnes Zakarpatské Ukrajiny, sem byl v roce 1929 pøenesen pùvodní døevìný kostel, který stával ve Velké Louèce a pozdìji v Medvedovicích. Pøed lety jeden americký turista požádal o otevøení kostela a sotva vstoupil, poklekl a políbil podlahu. V tomto kostele byl totiž ještì v Podkarpatské Rusi pokøtìn. Platan v zahradì Kinských. Pryè jsou léta, kdy na nìj míøil tank è. 23, dnes naopak vévodí novì upravenému parku V centrální èásti námìstí Kinských mìl divadelník a podnikatel Švanda divadlo Aréna pro 1 000 divákù, které v roce 1885 vojenskému eráru. Ten zde postavil v letech 1892 až 1902 Albrechtova kasárna (podle maršálka a arcivévody). Za I. republiky se jmenovaly Štefánikovy a pozdìji Fuèíkovy. Sto let sloužila budova vojákùm, nyní po rekonstrukci je z ní Justièní palác. V parèíku stával tank èíslo 23 jako pøipomínka roku 1945 a svou hlavní míøil právì na platan. Od roku 1996 je tento tank (pozdìji pøemalován na rùžovo) ve vojenském muzeu v Lešanech. V minulosti se uvažovalo nad návratem pomníku maršála Radeckého z lapidária. Bronzový pomník byl odlit z ukoøistìných dìl bojù Radeckého v severní Itálii. Pomník stával v dolní èásti Malostranského námìstí a možná by se hodil právì na takové místo. Na námìstí Kinských si všimnìte zcela nové sochy T. H. Ševèenka. Ševèenko Taras Hryhorovyè (1814 1861) byl ukrajinský spisovatel, básník a malíø, který za kritiku carského režimu strávil 10 let ve vyhnanství. Byl hlavním pøedstavitelem ukrajinského národního obrození a mimo jiné napsal poemu Jan Hus. Z jihovýchodní èásti námìstí se vydáme ulicí Elišky Peškové, dále po pravé stranì pøicházíme na Arbesovo námìstí se sochou spisovatele Jakuba Arbese, ulice 148 pokraèuje pod názvem Preslova. Poté odboèíme doleva ulicí V Botanice k Dienzenhoferovým sadùm (smìrem k Jiráskovu mostu).
50 Dub letní v Dienzenhoferových sadech*** Praha 5-Smíchov, strom vyhlášen jako památný v roce 2005. Obvod 372 cm, výška 15 m, stáøí 100 let. Krásný zdravý strom s pravidelnou rozložitou korunou, která sahá až k hlavám procházejících návštìvníkù. Ze všech památných a významných stromù se právì tento nachází v místì nejzatíženìjším dopravou tj. na levobøežním pøedmostí Jiráskova mostu pøi køižovatce, kudy za den projedou desetitisíce aut. Strom je v severovýchodním rohu parku. Dub v Dienzenhoferových sadech je okolní dopravou nejzatíženìjším památným stromem v ÈR a pøesto je zdravý Dienzenhoferovy sady mají jen 0,6 hektaru a jsou na ploše bývalé první botanické univerzitní zahrady v Praze z roku 1775, která mìla pùvodnì 3,5 hektaru a bylo zde soustøedìno 12 tisíc rostlinných druhù (v roce 1898 byla zøízena botanická zahrada Na Slupi). Pøes hromadné protesty veøejnosti byla v roce 1905 zahrada rozparcelována a zbylo z ní již jen málo. Nejcennìjším stromem až do minulého roku byl krásnì vzrostlý javor kapadocký. Jeho kmen byl ale napaden hnilobou a z bezpeènostních dùvodù musel být pokácen. Po pùvodní botanické zahradì zùstal název ulice V Botanice. Park se od roku 1920 nazývá Dienzenhoferovy sady podle autora tehdy ještì stojícího letohrádku, jenž byl pùvodnì postaven pro uvolnìné èleny jezuitského øádu. Zboøen byl roku 1929. Kilián Ignác Dienzenhofer (1689 1751) byl pravdìpodobnì tím nejlepším mezi znamenitými tvùrci èeské barokní architektury. Po cestì od dubu po nábøeží ve smìru toku Vltavy nejprve uvidíme starou vodárenskou vìž na pozùstatku Petržílkova ostrova, pak mineme budovu Vodohospodáøského rozvoje a za ní pøes lávku vstoupíme na Dìtský ostrov. Napravo huèí jez, nad ním pozorujeme Jiráskùv most, na jeho protìjším pøedmostí Tanèící dùm, pøes Vltavu Slovanský 149 ostrov (Žofín) a níže po øece Støelecký ostrov.
Dìtský ostrov, kdysi též Maltézský, patøil tomuto øádu. Pozdìji byl zván též Židovský (po majiteli blízké kartounky, který zde bìlil látky). Ostrov je úzký ale znaènì protáhlý 450 m. Kdysi byl pokryt pøirozenou vegetací luhù a olšin, pozdìji úèelovì využíván pro zelináøské zahrady a ovocné sady, ale èasto byl nièen povodnìmi. Dnes je souèástí smíchovského zdymadla. Jižní polovina je pøístupná a je upravena jako dìtské høištì (odtud soudobý název). Vracíme se na nábøeží, pokraèujeme po smìru toku øeky, kde je Dìtský ostrov zakonèen na špici bronzovou sochou Vltavy z roku 1916 a alegorií Berounky, Sázavy, Lužnice a Otavy. Každoroènì se zde koná tryzna za utonulé. Na konci Janáèkova nábøeží pøejdeme ulici Vítìznou, jež pokraèuje mostem Legií, a vydáme se na Malostranské nábøeží, kde sejdeme dolù po schodech na Kampu, nejvìtší pražský ostrov. Nejstarší stavbou Kampy jsou již od 13. století mlýny. Po velkém požáru Prahy v roce 1541 byl terén Kampy zvýšen navážkou sutì ze spáleniš. V prùbìhu let postihovaly Kampu opravdu velké povodnì, za zmínku stojí alespoò ty nejvìtší: srpen 2002, únor 1784, bøezen 1845, záøí 1890, srpen 1501, èerven 1675. 20 Platan na Kampì** Praha 1-Malá Strana. Jako památný vyhlášen v roce 1998. Krásný platan s obvodem 497 cm, výškou 35 m a vìkem 180 let. Strom roste v parku poblíž Werichovy vily. Od 5 m je dvoják s mohutnou rozložitou pravidelnou korunou, bez viditelného poškození se silnými koøenovými nábìhy. Pochází pravdìpodobnì z výsadeb hrabìnky Kolowratové. Strom lze s odstupem dobøe fotografovat, což mnoho návštìvníkù èiní. Od nábøežní zdi je neopakovatelný pohled pøes øeku na Karlùv most, Novotného lávku a Národní divadlo. Kampou prošlo mnoho hudebníkù. V domì Metychù z Èeèova na Velkopøevorském námìstí se narodil roku 1859 J. B. Foerster, na Kampì zase prožíval svá studentská léta B. Martinù. V roce 1796 se ubytoval na Velkopøevorském námìstí v domì u Wohlensteinských Ludwig van Beethoven. Platan na Kampì kolem kterého procházely generace básníkù, spisovatelù a hudebníkù, ale také lidské osudy obyvatel Malé Strany a Prahy Souèasná výmìra parku je 2,6 hektaru, èasto se mìnila a Kampa byla nìkolikrát ohrožena. Když se stavìlo Smíchovské nádraží, padl návrh prodloužit tra po levém bøehu Vltavy pøes Kampu a pak se napojit na dnes již zrušené nádraží na Tìšnovì. Koncem tøicátých let bylo vyprojektováno a schváleno øešení prodloužení Zborovské ulice pøes Kampu na Klárov, v šedesátých letech zase pro stejný úèel podtunelování Kampy. Naštìstí se žádný z tìchto návrhù neuskuteènil. 150 V kvìtnu 2010 byl na Kampì piknik, kde byly pøedstaveny projekty úpravy parku a v ploše umístìno 12 maket nových stromù simulujících historickou Hu skou
zahradu (vìtve stromù byly vytvoøeny z armovacích drátù do železobetonu). Rekonstrukcí projde Strašidelný domeèek (též plynárenský èi zahradní) u Èertovky a též mostík pøes tento náhon. Po nìm pøejdeme do Nosticovy zahrady a nejprve oceníme mohutný trojkmenný jasan nad mostkem. Právì v tomto místì na Èertovce v zahradì u Nostického paláce byly v roce 1781 zøízeny první kabinkové øíèní láznì v Èechách, avšak plavání bylo v té dobì ještì považováno za nemravné. Jinan dvojlaloèný Na protìjší stranì zahrady je krásný pøevislý jinan dvoulaloèný (obvod 230 cm), výška 7 m, stáøí 120 let a nad ním Nostický palác ministerstva kultury ÈR. Pøevislý kultivar jinanu je charakterizován širokou korunou, kde šíøka pøesahuje výšku. Nostická zahrada je malá (pouze 0,38 hektaru), milá a je využívána jako spojka mezi Kampu a Karmelitskou ulicí. Byla založena F. A. Nosticem v roce 1765 a rod ji udržel témìø 200 let. Nosticové (Nostitz- Rieneck), pùvodnì hornolužický rytíøský rod, se prosadili v císaøských službách v dobì pobìlohorské. Sžili se s èeským prostøedím a od 18. st. podporovali emancipaèní snahy èeského národa. Patøili k osvíceným aristokratùm, dali napø. jako první oèkovat své dìti, první instalovali na svém zámku v Mìšicích hromosvod, za své dali postavit Nostitzovo (dnes Stavovské) divadlo èi finanènì podporovali vytvoøení Národního muzea. Maltézský øád vzniklý v Jeruzalémì pøed rokem 1120 není bìžný církevní øád, ale jako suverénní øád Maltézských rytíøù je nejmenším státem na svìtì. Øád má své velvyslanectví, pozorovatele pøi OSN, UNESCO a mezinárodní Èervený køíž. V zemi pùsobení nejprve vybuduje nemocnici, teprve potom Velkopøevorské námìstí s domem Hrzánským diplomatické zastoupení. Nyní spravuje øád 12 nemocnic, 21 poliklinik a 21 lékáren, na které roènì vynakládá pøes 1 mil. dolarù. Dále spravuje 900 ambulantních a 200 pojízdných kuchyní. Øád je podporován 900 000 donátory. Èeské velkopøevorství podporuje Švédská mise. "Obèanù" maltézského øádu je asi 10 500, ale ne všichni rytíøi mají øádový pas. Øádový stát je volitelnou monarchií, v èele stojí kníže velmistr, který sídlí na Via Condotti v Øímì. Vláda je desetièlenná a je pozoruhodné, že ve vládì byli i dva Èeši: hrabì Norbert Kinský a hrabì Karel Paar. Neoslovují se tituly ale jen bratøe (Frá). Øád stát se dìlí pouze na 6 velkopøevorství, z nichž èeské se tìší zvláštní prestiži, nebo patøí k nejstarším a pyšní se nepøerušenou historickou kontinuitou. Dokonce Nìmecko, Irsko a Španìlsko mají jen podpøevorství. Národních asociací je ve svìtì 41. 151
Øád má svoji vlajku (velmi podobnou dánské), mìnu, známky a vydává pravidelnì roèenku. Je jediným nadnárodním státem svìta. Èlenství bylo døíve vyhrazeno pouze šlechtì (napø. na velmistry bylo požadováno nejménì 16 šlechtických pøedkù); dnes pøijatý rytíø získává tzv. osobní šlechtictví. O èlenství není možno žádat, ale uchazeè musí být øádem vyzván. Velkopøevorský palác a kostel P. Marie Pod øetìzem jsou souèástí rozsáhlého areálu maltézských rytíøù, který vznikl ještì jako johanitská komenda po roce 1169. Špitální bratrstvo zvané pùvodnì johanité sem byli uvedeni nadáním krále Vladislava II. Název kostela znìl po celý støedovìk Komenda pod patou mostu - myšleno pod koncem mostu Juditina pozdìji Karlova (kterému se tehdy øíkalo Kamenný). Podle brány mostu, který se uzavíral øetìzem, se v dalších staletích zaèalo øíkat pod øetìzem, takže i kostel dostal název P. Marie Pod øetìzem. Tìlo zemøelého Karla IV. bylo vystaveno v chóru tohoto velkopøevorství. Dnešní vrcholnì barokní podobu získal Velkopøevorský palác za pøestavby v letech 1725 až 1726. Obsahoval cenné sbírky, napø. série unikátních bruselských gobelínù byla za 1. republiky ocenìna na 10 mil. Kè. Za okupace zmizely, poslední stopy vedly do Berlína. Po roce 1951 byla v paláci umístnìna jedineèná sbírka hudebních nástrojù, ale také odtud Státní bezpeènost skrytì sledovala protìjší budovu francouzského velvyslanectví. Maltézský platan u nìj bývaly poøádány tradièní "Koncerty pod platanem" 11 Platan javorolistý u Velkopøevorského paláce (Maltézský platan)**** Praha 1-Malá Strana, jako památný vyhlášen v roce 1998. Obvod 703 cm, výška 34 m, stáøí 200 let, prùmìr mohutné koruny 38 m. Kmen je boulovitý a tak mìøení obvodu mùže být sporné. Vìtví se v 6 metrech do osmi základních stoupavých kosterních vìtví. Strom roste v zahradì Velkopøevorského paláce øádu Maltézských rytíøù a je v dobrém zdravotním stavu. Není vždy pøí-stupný, ale v sezónì je v zahradì otevøena kavárna a ani pùl hodiny na vypití šálku není dost na vychutnání krásy pohledu na tento pøírodní monument. Koruna je dobøe vidìt pøes zeï J. Lennona z námìstí. Tento platan je pravdìpodobnì s váhou 100 t nejhmotnìjší živý organismus v ÈR a patøí mezi nejvìtší ve støední Evropì. O Karlovì mostì je již témìø všechno známo, tak pøidáme nìco dle vyprávìní hlavy vodnictva pana Josefa (podle knih povìstí o Praze): "Samozøejmì jsme se znali s ostatními vodnickými rodinami. Hlavou veškerého vodnictva království èeského byl pan Josef, který po postavení Karlova mostu bydlel pod ètvrtým obloukem. Pøed tím bydlel zde u brodu, 152 vedl rokování a snìmování všech vodníkù. Hrneèky na dušièky mìl všechny stejné, dostával je od hrnèíøù ze Štìchovic za to, že je nechal s pramicí dojet na trh na
Kampì. Od voraøù za š astné proplutí pod Karlovým mostem dostával vždy paklík tabáku byl to jediný vodník, který kouøil (a to i pod vodou). Ke stáru a na sklonku své dvoutisícileté služby vzdal se namáhavé vodnické èinnosti a pøijal od magistrátu licenci na pùjèovnu lodìk a obèas zachraòoval topící. Byl spokojený, že mohl s kampskými u Mìš ánkù popíjet poctivé pivo." Karlùv most, národní kulturní památka, je jedna z nejstarších a nejvýznamnìjších mostních staveb v Evropì. Nejstarší forma mostu døevìný, snad z roku 795, byla roku 1172 nahrazena mostem Juditiným, který ale znièila povodeò v roce 1342. Patnáct let potom zahájil Karel IV. výstavbu dnešního kamenného mostu 515 m dlouhého, 9,5 m širokého, s 16 oblouky a postupnì se sochami, z nichž bronzová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1683 je svìtoznámá. Za dobu své existence byl most pìtkrát vážnì poškozen, naposledy pøi povodni v záøí roku 1890, kdy byly strženy dva pilíøe a tøi oblouky. Tehdy se vážnì uvažovalo, že chybìjící èást bude trvale nahrazena kovovou konstrukcí. Vìtší povodìn než v roce 1890 pøišla v srpnu 2002, ale ta most naštìstí nepoškodila. Kromì mostu stojí na Kampì za povšimnutí plastika legendárního rytíøe Brunclíka, který nám do znaku pøivedl lva. V pravobøežním pøedmostí u tzv. vinièního sloupu je nìkolik dlažebních kamenù z nìkdejšího Juditina mostu tato nejstarší pražská dlažba má bezmála tisíc let. Nìkolik povìstí se váže ke Karlovu mostu, tak zde alespoò jednu zmíníme. Básník Šimon Lomnický z Budèe, jehož chvalozpìvy ocenil sám císaø Rudolf II., byl za své umìní povýšen do šlechtického stavu. Když si protestantští stavové zvolili Fridricha Falckého, napsal k tomu oslavnou báseò. Sotva byl "zimní král" poražen, potrhlý básník obrátil a napsal báseò potupnou. Šlechtici, kteøí ho døíve vítali jako milého hosta, jej nyní odhánìli se slovy "Když jsi vyl s vlky, jdi také k nim k obìdu". To bylo také pøíèinou, že nakonec Šimon z Budèe na Karlovì mostì žebral (a k tomu již tenkrát bylo potøeba mít protekci). Pokraèujeme-li z námìstí Na Kampì, podejdeme Karlùv most a jdeme dále ulicí U Lužického semináøe ve smìru ke stanici metra Malostranská, kde je výhodné vstoupit zdìnou branou s møížovou výplní do Vojanových sadù. Tato zahrada bývalého kláštera anglických panen je oázou klidu v centru mìsta umožòující i delší relaxaèní pobyt. Kdysi, asi okolo roku 1300, zde byl biskupský dvùr, v roce 1655 pozemky vykoupil císaø Ferdinand III. a vìnoval je karmelitánkám, kterým sloužil jako užitková zahrada. Pozdìji pøešla na øád Anglických panen a v roce 1921 získalo klášterní komplex i zahradu ministerstvo financí. Veøejnosti je zahrada zpøístupnìna od roku 1954. Jsou zde architektonicky zajímavé kaple sv. Terezie, sv. Eliáše a sv. Jana Nepomuckého. Barevná kompozice døevin a keøù je mimoádnì pùsobivá, hned u vchodu poutají pozornost èervenolistý buk a pøevislá vrba bílá. Zajímavý je i samièí jinan dvoulaloèný, který se do parku bìžnì nedává (jeho opadavé plody totiž znaènì páchnou). Zahrada má rozlohu 2,4 hektaru, jezírko, dostatek lavièek a vìtšinou jej zdobí i 10 15 pávù. Pražské Benátky pohled z Karlova mostu k severu na rameno Vltavy 153