názorně NÁZORY A KOMENTÁŘE STUDENTŮ IKSŽ FSV číslo 6 Nepleťme si fotbal s divadlem, pane Pelto Jakub Martinovský Fotbalová asociace České republiky (FAČR) zavádí na tuzemské fanouškovské scéně nové pořádky. Cenzura sprostých slov a urážek v pokřicích příznivců svých klubů má údajně zkulturnit české fotbalové prostředí a přilákat tak na stadion více fanoušků, rodiny s dětmi a tak vůbec. Nedělejme ale, prosím, z fotbalu něco, co není. Ať se to někomu líbí, nebo ne, vzájemná nevraživost mezi fanoušky jednotlivých patří na stadiony odnepaměti. Při porušení těchto pravidel údajně hrozí přerušení zápasu a v krajním případě dokonce jeho předčasné ukončení. Zákon akce a reakce Vzpomeňme na film Obecná škola, kdy ředitel zakázal dětem, aby olizovaly zmrzlé zábradlí, protože jim hrozí nebezpečí. Nemohlo nastat nic jiného, než že se stane pravý opak. To samé platí i pro tento případ. Vyhlášení cenzury sprostých slov bude mít za výsledek pouze válku proti předsedovi svazu Miroslavu Peltovi a nadávání na stadionech se může ještě zdvojnásobit, aby i diváci vyzkoušeli, co nové pravidlo vydrží. Nebo naopak budou natolik znechucení, že na stadion přestanou chodit i ti nejvěrnější, na čemž utrpí už tak bídná návštěvnost na českých stadionech. Nedovedu si představit, jaká anarchie by nastala v zápase mezi Spartou a Slavií, kdyby sudí Jílek odpískal konec utkání například v šedesáté minutě. V tuto chvíli by na stadionu bylo opravdové peklo. K této události však naštěstí nedošlo, protože pokřiky urážející Miroslava Peltu a jednotlivé kluby nevyhodnotil pan rozhodčí jako příliš škodlivé na to, aby k tomuto kroku přistoupil. Fotbal je o emocích a sprostá slova jsou většinou projevem Jestli je potřeba proti něčemu bojovat, tak je to násilí na stadionech. emocionálních projevů při jakékoli lidské činnosti. Samozřejmě, že pokřiky Smrt Spartě!, Jude Slavie! a některé mnohem horší můžou ve slušných lidech vyvolat přinejmenším pohoršení, ale je třeba si uvědomit, že toto všechno je myšleno v nadsázce a jsem si jist, že skutečnou smrt nikdo nikomu nepřeje. Urážení týmů a jednotlivých hráčů je naprosto běžné ve Španělsku, Německu nebo Anglii, tedy zemích, jejichž fanouškovskou kulturu si často bereme za příklad, je naprosto běžné a nikdo se nad tím nepohoršuje. Vliv na morálku dětí? kdepak Dalším argumentem jsou děti na stadionech, které toto neslušné chování může negativně ovlivnit na jejich morálce a charakteru. Řekněme si upřímně. Vážně se najde někdo tak naivní, aby si myslel, že když vezme dítě na fotbal, že tam neuslyší žádné sprosté slovo? Nehledě na to, že spoustu těchto výrazů znají děti v dnešní době už ze školky. Nedělejme tedy z fotbalu koncert vážné hudby. Takový nikdy nebyl, není a nebude. Jestli je potřeba proti něčemu bojovat, tak je to násilí na stadionech, jako to naposled předvedli fanoušci Baníku Ostrava a Sparty Praha v jejich posledním vzájemném zápase na Bazalech. Házení sedaček, odpalování dýmovnic a fyzické střety obou táborů jsou skutečným zlem, které na stadiony nepatří. Toto by mělo být skutečným důvodem k přerušení a následnému ukončení zápasu, a nikoli to, že někdo o někom vyřvává, že je čůr*k.
Jogurt místo jogurtu už i v supermarketu Michaela Rozšafná Špekáčky se stopovým množstvím masa, čokoláda bez kakaa, sýr, který kolem mléka možná jenom proběhl nebo chléb, který je druhý den v nepoživatelném stavu. Poctivé potraviny od místních producentů možná už brzy nebudeme muset hledat výhradně na víkendových tržištích, ale nabídnou nám je i tolik (z hlediska kvality potravin) zatracované supermarkety. Přicházíme konečně na chuť českému česneku namísto dováženého čehosi, co ještě před tím, než se dostane do hrnce u nás v kuchyni, absolvuje cestu kolem světa? Lepší časy? Není tomu tak dlouho, co se po obrovském boomu farmářských trhů začaly české firmy s potravinami od ověřených místních dodavatelů zabydlovat také v kamenných farmářských prodejnách. Nyní se začínají přesouvat i do supermarketů, pro které byly dlouhou dobu bezvýznamné, a když, tak nanejvýš zanedbatelné. Billa, Tesco i Albert. O změnu si Glosa: Už zase umřeme hlady Klimatický panel OSN vydal zprávu sdělující, že tentokrát už opravdu končí veškerá legrace, že předchozí podobně varovná oznámení byla proti tomuto jen slabý odvar a že tentokrát opravdu všichni umřeme hladem a žízní, až v roce 2050 přestanou téct řeky, přestane růst obilí a na světě bude žít 35 miliard lidí, kteří všichni přijedou na západ hledat zbylé konzervy. Už jen fakt, že průměrná teplota na planetě by mohla stoupnout o 4 řekli sami konzumenti Po obchodním řetězci Billa, který už druhý rok disponuje svojí vlastní regionální značkou Česká farma, začíná nabídku produktů od místních dodavatelů rozšiřovat ve svých prodejnách také společnost Tesco. Na pultech těchto supermarketů můžeme dnes již běžně najít ovoce, zeleninu, pečivo, mléčné či masné výrobky vyprodukované v Čechách. Brzy se k nim přidá také společnost Ahold se sítí prodejen Albert. Vedle anonymních střívkových salámů a špekáčků si tak konečně budeme moci do nákupního košíku vložit i masité varianty od řezníka z Horní Dolní a namísto jogurtu s exkluzivně nesmyslnou třítýdenní lhůtou spotřeby si budeme moci vybrat kelímek s čerstvým kysaným obsahem. Přesun regionálních potravin do supermarketů představuje zřejmý úspěch hlavně proto, že ještě nedávno neměli menší producenti šanci zásobit celou obchodní síť. O změnu si řekli sami spotřebitelé vlastní preferencí regionálních potravin. stupně, je dost působivá, abychom propadali panice. Mnozí připomínají, že podobně děsivé scénáře nás pronásledují celé dvacáté století, ne-li déle, a že pracovití vědci vždy přišli na způsob, jak ze zdánlivě neřešitelné situace vybruslit. Jednou vymysleli umělá hnojiva, aby nám dál chutnalo, jindy rozbili atom, abychom se mohli méně vrtat v zemi. Proč si myslet, že podobně elegantně nenajdeme východisko i Zájem o lokální potraviny je v posledních letech zřejmý, dokonce se zdá, že nám spotřebitelům přestává vadit vyšší cena. Záleží nám na složení potravin, čteme etikety, chceme znát původ toho, co jíme a hlavně si chceme pochutnat. Přicházíme na to, že doma vypěstovaná či upečená dobrota je opravdu lepší než jídlo, které před naším trávicím ústrojím prošlo tolika stroji, že v něm už nemůže zůstat nic původního. Regionální náhražka Dalším pozitivem současného trendu je i fakt, že potraviny od českých dodavatelů již ve většině případů musí procházet kontrolním procesem. Ačkoli etikety se pro jistotu asi vyplatí číst v každém případě, neměli bychom se příliš setkávat s takovými případy, že i náhražky jídel dostanou samolepku s líbivým označením regionální. Jako příklad lze uvést společnost Náš grunt, která má v současnosti v republice 30 prodejen, přičemž každý dodavatel musí plnit přísná kritéria složení, výroby, zpracování a užití původní receptury. tentokrát? Ztráta ostražitosti a bezmezná důvěra v pokrok se může vymstít. Strop třeba existuje a tvrdit opak je hazard. Jenže co si máme vybrat my laici? Naše rozhodnutí budou vždy jen výsledkem našeho naší důvěry vůči názoru někoho jiného. Což zase vede k nebezpečnému závěru, že radši nemá smysl se zajímat, jenž ovšem také není zrovna ideální. Tady si člověk nevybere. Martin Svoboda
CO DRŽÍ MILOŠE ZEMANA PŘI ŽIVOTĚ? Barbora Majerová Mediální a politická aktivita prezidenta Miloše Zemana osciluje mezi dvěma extrémy: buď o něm není slyšet vůbec, nebo naopak až příliš. A když dojde na veřejné vystoupení, obvykle se státník neopomene vůči někomu kriticky vymezit. Volba protentokrát padla na ministra financí a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, kterého do čela resortu Zeman osobně jmenoval na konci ledna. Prezident kontroverzního miliardáře Babiše neváhal ironicky označit za nejchudšího z Čechů. Samozvaný spasitel Zeman se rozhodl v pátek 11. dubna do Španělského sálu Pražského hradu pozvat 400 hostů z řad svých přátel a věrných, mezi nimiž nechyběli například Jiří Rusnok či Jan Fischer, kteří byli členy prezidentem loni jmenované překlenovací vlády. Bohulibým cílem předvelikonočního setkání bylo prostřednictvím dražby malovaných dubových vajec, z nichž jedno zdobil podpis samotného Zemana, vybrat peníze, kterými chce prezident alespoň částečně zalátat narůstající dluh České republiky. Za celkový výtěžek dražby, který přesáhl částku 2,2 milionu korun, plánuje Zeman prostřednictvím svého nadačního fondu, jehož cílem je umořovat státní dluh, nakoupit státní dluhopisy. Ty poté dle svých slov znehodnotí, rozřeže a předá Babišovi spolu s provokativním dotazem: A pane ministře, kolik dáte vy? Že prezident založil nadační fond, který má pomáhat Česku z finančních těžkostí a kam sám každý měsíc velkoryse posílá 60 tisíc korun z vlastního platu, se nezdá jako špatný nápad. Jen by tím prezidentem nesměl být pomstychtivý Miloš Zeman. Do loni založeného fondu prozatím příliš peněz nepřiteklo, aktuálně se na něm nachází, pomineme-li výdělek z páteční dražby, přibližně 1,7 milionu korun. Spíše vlažný zájem potenciálních přispěvatelů ovšem Zemanovi nebrání v tom, aby svou sbírku využil jako štít pokaždé, kdy dostane chuť tepat vládu, ať už v ní Glosa: Popelka bez laboratorního skla Zatímco se dřív podléhalo davové hysterii, podat co nejvíc žádostí na peníze z evropských fondů, teď se zdá, že pro změnu nebudeme podávat nic, abychom peníze zase nemuseli vracet. Tentokrát na to doplatí vysoké školy. Některé z nich podávají žalobu na ministerstvo školství. Zdá se, že čerpání evropských fondů v úřednickém vesmíru nikdo nerozumí, školy proto naprosto netuší, jaké mají jejich žádosti šance na úspěch. Podle kvestora Masarykovy univerzity Ladislava Janíčka se prý stalo, že v posuzování dvou identických projektů došlo k úplně opačnému závěru. To v praxi znamená, že univerzitám může být v podstatě jedno, jestli budou vypisovat žádost, nebo propustí zaměstnance, který má čerpání v kompetenci a jeho plat vrazí do Šance milion. Těžko říct, jestli je to selhání jednotlivce, nebo systémová chyba, faktem ale zůstává, že budoucnost výzkumu evidentně leží na bedrech bude sedět kdokoliv. Pro tyto případy prezident disponuje všeobjímajícím argumentem ve stylu já kritizovat můžu, já přece státu, na rozdíl od vás, pomáhám! Starého psa... Andrej Babiš prezidentovy výroky v neděli okomentoval na Twitteru: Za rok 2013 zaplatím jako fyzická osoba 39 milionů daní a moje firmy 608 milionů. Na státní dluh jsem tím přispěl, dám i na Zemanovu sbírku. Ministr financí tak ze situace vybruslil poměrně elegantně, jeho reakce se obešla bez zbytečných emocí. Tentokrát se zkrátka Zemanovi slovní útok příliš nevydařil. Nevadí, budou další. Jak se totiž dlouhá léta ukazuje, prezident by bez konfrontací, slovních potyček a podkopávání svých politických odpůrců nemohl existovat. A tak stále platí, že ten, který chtěl být prezidentem dolních deseti milionů, bude i nadále rozdělovat českou společnost. Potvrzuje se tak pravidlo, že starého politického psa ani nejvyšší státní funkce novým kouskům nenaučí. úředníků, kteří jsou zmatenější než japonský turista v Podkrkonoší. Čerpání peněz ve vědě se musí dát jasný řád a musí být vůle na něm aktivně pracovat. A ta tu evidentně chybí. Pravděpodobně proto, že na ně nikdo netlačí, protože přínos výzkumu je viditelný až v horizontu desítek let. Zatímco při stavbě tunelu Blanka se můžou všichni přetrhnout, věda je pořád ušmudlaná Popelka, která může tak maximálně třídit zrní od hrachu. Ondřej Krutilek
Naštve pražský Lev hrdé Rusy? Spíš ne Daniel Poláček Hokejový Lev Praha ovládl v Kontinentální lize Západní konferenci a ve finále bude hrát o Gagarinův pohár. Kapitán Pražanů Jiří Novotný prohlásil, že Rusové z toho úplně nadšení nebudou. Tohoto názoru se chopila i některá média. Co se ale opravdu stane, pokud lvi ruskou soutěž vyhrají? Budou Rusové rudí vzteky? Český, nebo ruský Lev? Pro připomenutí: český klub vyřadil v play-off KHL na cestě do finále tři kluby: chorvatský Záhřeb, ukrajinský Donbass a ruskou Jaroslavl. Nutno dodat, že ani jednou se nedostal do větších problémů. A taky se sluší připomenout, že potíže nedělali ani rozhodčí, kteří jsou většinou z Ruska. I když se občas přepískli, Lvu nikdy zásadně neuškodili. Z toho by jeden usoudil, že Rusové chtějí hrát s evropskými kolegy férově. A jsou to vlastně evropští kolegové? Mnozí hlásají, že pražský klub vytře východnímu obrovi zrak. Jenže tenhle klub stojí z významné části na ruských základech. Pouze z českých zdrojů zkrátka mužstvo, které rozpočtem více než dvakrát převyšuje fotbalovou Spartu, nemůže vzniknout. Přeci jen by ale nebylo férové nazvat Lva ruským klubem. I fotbalová Chelsea žije z rublů, Manchester City zase patří Arabům. Přesto je Angličané považují za své. Jde i o to, kdo k zápasům nastupuje. V případě Lva to jsou hlavně Češi, ale také hokejisté ze Slovenska, Kanady, Švédska a Finska. Rus žádný. Jeden se objevil pouze v přípravě, ostré duely ho minuly. Může tedy případný veleúspěch převážně českého klubu Rusy naštvat? Jistě, Rusové jsou hrdý národ, který touží po uznání okolí, a dost je namíchl hokejový výbuch na olympijském turnaji v Soči. Ale: šéf KHL Alexandr Medvěděv už dříve avizoval, že ze své ligy chce vybudovat takřka megalomanský projekt, který se bude hrát po celé Evropě. Třeba i v Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Francii. Mají vzniknout konference, které se budou hrát přímo v Evropě. Jistý konkrétní krok vstříc tomuto záměru už Medvěděv udělal. Od Glosa: Ode dna se odráží nejlépe. Slavii to pomůže Nesestoupí! Ale sestoupí! Ale kulový, nenechají je přeci padnout. Takhle nějak by se daly citovat slovní přestřelky mezi fotbalovými fanoušky, které po výrazné porážce Slavie v derby se Spartou doslova kulminují. A kulminují i v hospodě U Suché dásně, kam chodím s přáteli aktuální fotbalovou problematiku probírat. Ač všichni sparťani, nemůžeme se paradoxně jednomyslně shodnout, jestli si ten sestup Slavia zaslouží nebo ne. Kamarád říká, že ne. Prý by už liga nebyla, co bývala a podobně. Já naopak říkám, že ano. Za prvé hrají lidově řečeno tužku, takže ať táhnou a navíc je pravda, že ode dna se zpátky nahoru odráží nejlíp. A dnem druhá liga pro nejstarší fotbalový klub v Čechách rozhodně je. Sestup by však způsobil v rámci klubu pozitivní zemětřesení. Hráči ne srdcaři by Slavii opustili a naopak by zůstalo tvrdé jádro, odhodlané se za čest klubu poprat. příštího ročníku bude KHL hrát Jokerit, který sídlí ve finských Helsinkách. Rusové to zkrátka myslí vážně. Pokud tedy Lev získá Gagarinův pohár, nepůjde spíš o jakousi evropskou propagaci ruské soutěže? Důkaz, že mužstva z Evropy mají v KHL co pohledávat? Je to pravděpodobnější obraz než Medvěděv, který po konci letošního finále puká hněvem. Rusové budou mít radost Nějakou změnu by ale úspěch Lva přeci jen mohl přinést. Rozdíl mezi ruskými a evropskými týmy KHL je ten, že Petrohrad a spol. můžou hrát jen s omezeným počtem cizinců. Pražané nemusejí spoléhat jen na Čechy. To je při sestavování silného týmu obrovská výhoda. Vždyť třeba finští a švédští hokejisté hrají ve Lvu klíčovou roli. Dočkají se tedy v budoucnu stejného privilegia i manažeři ruských klubů? Nebo se naopak svážou ruce těm z Evropy? Jiné otázky nepřipadají v úvahu. Rusové jsou za Lva rádi. To samé by platilo u managementu i pochybných investorů, pro které už by Slavia nebyla tak atraktivním zdrojem peněz. Ve druhé lize se jich totiž točí o poznání méně. Pád na dno by navíc zalarmoval všechny věrné fanoušky, kterých soudě podle počtu zatčených při slávistickém pochodu Prahou, není nijak málo a stoprocentně by se snažili svůj klub dostat zase tam, kam patří. Přemysl Adamec
Glosa: Svěrákův diktát laskavého humoru Zdeněk Svěrák je bohatý pedofil. Nebo je jen zoufalý a zklamaný nelaskavým světem kolem něj. Záleží na tom, zda máme na mysli známého umělce nebo jeho internetovou identitu, s níž ovšem on sám nemá nic společného. V posledních měsících došlo v kyberprostoru hned ke dvěma nechutným útokům (napodobíme-li bulvární hysterii) na osobu oblíbeného humoristy. Nejprve si někdo prostřednictvím facebookové stránky stěžoval: Znásilnil mě Zdeněk Svěrák, potom se na téže sociální síti Facebook objevil Svěrákův falešný profil. Facebookový Svěrák tvrdil, že ztratil peněženku s 45 000 Kč. Profil například díky fotkám z autogramiády působil důvěryhodně, tedy se o věc začala zajímat média a vyšlo najevo, že profil není jeho. Dosud není jasné, kdo starší stránku a nynější profil založil, nicméně Svěrák pokaždé reagoval Glosa: DOBŘE ZAPLACENÝ LIKE I když si to neradi přiznáváme, každému z nás potají zaplesá srdíčko, když nám někdo dá like k příspěvku na síti. Minimálně nám udělá radost, že se někdo zajímá. Na Facebooku jsou lidé, kteří kvůli tomu sbírají desítky přátel, protože čím víc přátel, tím více slávy. Právě takoví uživatelé zajímají firmy, které se na sebe snaží upozornit na internetu. Účty těchto uživatelů představují snadnou a rychlou cestu k mnoha potenciálním zákazníkům. Nabídnou dotyčným za pár nevinných doporučení slušných pár tisíc a odkazy, sdílejte se. Doufají, že se lidem budou příspěvky líbit, aniž by bylo poznat, že jde jen o chytře nastrčenou reklamu. V podstatě je to geniální nápad, protože koho by napadlo, že vyfocený oběd obdržel kamarád zadarmo? Možná se pozastavíme nad tím, co se mu líbí na propagačním videu nového oboru stejně ublíženě další žalobu již teď sice nepodal, ale předvedl překvapivý nedostatek nadhledu, když o svém potenciálním kolegovi mluvil jako o pachateli. Samozřejmě jde o legraci na hraně, ale zároveň platí, že nikomu neublížila a s obsaženou mírou absurdní nadsázky ani reálně ublížit nemohla. Svěrák ovšem jako by neměl smysl pro jiný styl humoru, než je ten jeho Tomáš Miklica Vysoké školy ekonomické, ale určitě nám nedojde, že mu za to škola zaplatila. A určitě ho nebudeme podezírat z reklamy na e-shop s dámským prádlem, když k radosti své přítelkyně zveřejní fotku její nové podprsenky. Tak si říkám, jestli ještě někdy budu věřit tomu, že se mým facebookovým přátelům něco líbilo. Třeba jim to srdíčko plesat nebude a můj like chtějí jen proto, že za sdílení dostali dobře zaplaceno. Nikola Chomátová CC Flickr Rupert Ganzer