ROČ.-VOL. XLVI. 194 9 ČASOPIS ČESKOSLOVENSK É SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICK É ACTA SOCIETATIS ENTOHOLOGICA E CECH OSLO VEN IA E REDAKČNI KOMITÉ : Dr Ing. Antonín Pfeffer, Dr h, c. Ing. Frant. Štěrba, Dr.Trén Obenberger, MUDr et RNDr Otto Slabý, Nákladem Československé společnosti entomologické v Praze. Vytiskla knihtiskárna Svoboda ' v Hradci Král. Vychází s podporou ministerstva školství a osvěty, min. zemědělství a země České. Praha, 1. IX. 1949.
CASOPiS ČS. SPOLELNOSTI ENTOMOLOGICKČ XLVI-1949, č. 3-151 Dr. Vladimír Šilhavý : SEKÁČ ASTROBUNUS MEADI (THOR.) - V ČESKOSLOVENSKĚ REPUBLICE. L' OPILION ASTROBUNUS MEADI (THOR.) DANS LA RÉPUBLIQUE TCHÉCOSLOVAQUE. (Syn. Roeweriolus slavicus + R. carpaticus.) V roce 1932 popsal G. KOLOSVÁRY ž okolí Blatenského jezera a od Jálny u Tekova (Slovensko) z údolí Hronu nový ro d sekáčů, Roeriolus, který se podle autora liší 'od ostatních. rodů podčeledi Sclerosomatinae hlavně tím, že u jeho 'zástupců leží n a čelním okraji carapaxu uprostřed 'dva tupé hrbolky a pod iokrajem,dva růžkovité útvary, zakončené hrotem. Nový sekáč byl na - zván Roeweriolus hungaricus Kolosváry. KOLOSVÁRY píše, ž e poslal sekáče k revisi ' ROEWEROVI, který odpověděl, že jd e o no-4 druh (ňe rod!). Roku 193.našel 3 KRATOCHVIL u Prešo - va. celkem tři exempláře podobného sekáče, kterého popsal jak o Roeweriolus slavicus. Později našel na téže lokalitě (v r. 1935) 2 Q a 3 juvenilní zvířata, u Giraltovců rovněž 3 exempláře. V létech 1937 a 1938 našel podobné sekáče BARTOŠ v okolí Bratislava (asi 30 kusů), a popsal je jamko další nový druh, Roeweriolu s carpceticus. V roce 1940 však našel BARTOŠ tytéž sekáče v okol í Prahy (v krčském lese) a tehdy vyslovil domněnku, že jde as i o stejné sekáče, které _uváděl již dříve NOSEK z Cech,pod jménem Sclerosoma meadi (syn. Astrobunus meadi). Zároveň se zmiňuje BARTOŠ 'v téže práci (3), že celý rod Astrobunus potřebuj e důkladnou revisi svých druhů po stránce tykadlovitých výrůstk ů nad chelicerami. Na popud p. prof. Dr. J. KRAT'OCHVÍLA pokusil jsem s e tento problém řešiti a objasniti vztahy rodu Astrobunus a Roeweriolus, hlavně p'o svém pobytu na východním Slovensku v r. 1947, kdy jsem tam nasbíral dosti bohatý materiál sekáčů. Podíváme-li se na originální popis nejstaršího známého zástupce rodu Astrobunus,,druh A. helleri, který 'byl popsán Aussererem v r. 1867 (sub Acantholophus Helleri), je tam uváděno (1, str. 167) :»... über den Fresszangen 2 konische, gekornte Vorsprünge dicht beisam'men.«obrázek v citované práci jest vša k poměrně hrubá litografie, na které výběžky nejsou viditelné.
152 ACTA SOCII TATIS I NTOMOL. ČECHOSL.- XLVI-1949, N : o 3-4. SIMON (10) uvádí u všech příslušníků rodu Astrobunus, že mají nad,hasí chelicer,dva výrůstky, u jednotlivých druhů různě vy - tvářené (na př. u druhu A. laevipes (CAN.) :»Au-dessus de l a base des chélicères, deux petits tubercules épais, obtus, conniventš et squameux, prolongés chacun en avant par une épin e noire aiguë.«konečně ROEWER též bez výjimky u všech druh ů rodu Astrobunus píše o suprachelicerálních lamelách (uváděnýc h ve zkratce Lam), že jsou zřetelné, u většiny zašpičatělé (tak na př. u druhu A. boshicus :»Lam deutlich zugespitzt«, u druhu A. Meadi :»Lam fein zugespitzt«atd.). Na vyobrazení A. dinaricu s (9, str. 711), jsou tyto hroty dokonce naznačeny. V klíči k rodům podčeledi Sclerosomatinae se však ROE- WER v témže díle o suprachelicerálních lamelách nezmiňuje, protože rozlišuje jednotlivé rody ipodle tvaru a ozbrojení čelníh o okraje, se kterým nemají tyto nic společného. Bylo chybou KOLOSVARYHO, když neměl v ruce žádn é zástupce rodu Astrobunus, že opominul tyto údaje v literatuře. Rovněž nesprávné bylo, že,pokládal KOLOSVÁRY tyto útvar y nad chelicerami za nějaký zvláštní orgán (jak je nazývá v práci 5»Antennulen«). Jsou to ve skutečnosti jenom větší výrůstky n a suprachelicerálních lamelách, jaké nacházíme i u mnohých jinýc h sekáčů, vzdálených podčeledi Sclerosomatinae (na př. ještě mnohem větší a nápadnější u druhu Zacheus bispini f rons). Pokud jde o zvláštní tvar těchto»tykadélek«, je jenom zdánlivý. Nepřísluší jimi patrně žádná speciální funkce, jak by se n a prvý pohled zdálo podle zakónčení krátkými ostny, jelikož jso u morfologicky stejné se všemi trny. na apikálních káincích kyčl i. a na trochanterech (viz obrázky). Zakončení těchto výrůstků svazečkem jemných ostnů je as i charakteristickým znakem u více druhů rodu Astrobunus. Mě l jsem příležitost viděti mimo naše zvířata jenom druh A. dinaricus Rwr., o,d něhož mám dva jedince ze své exkurse do Jugoslavie v r. 1936. Také u těchto jsou zřetelně vyvinuté výrůstky na suprachelicerálních lamelách a rovněž trny na kyčlích i příkyčlích jsou - zakončeny černými krátkými ostny. V roce 1947 jsem našel na východním Slovensku v okolí Kamenice n. Cirokou celkem 102 exempláře sekáčů (mláďata, došpívající i dospělé), kteří se nejvíce blížili popisu»roeweriolus slavicus«. Jedince, které našel 'KRATOCHVIL v okolí Prešova, jsem bohužel neviděl (byli ]prý ztraceni během okupace), al e podle blízkosti obou nalezišť myslím, že jde o tentýž druh, jaký
ČA.SO IS CS. SPOLEčNOSTl ENTOMOLOGICk'e XLVI-i 49, Č. 3-4. 153 Astrobunus m ea,di (Thor.). A. Trn na suprach,encerální larnele (t., z,v.. antennula 'u.»rroeweriolus«). Un tubercule encorné au-dessus d e la base de chélicères (ant ennu l e de»roeweriolus«). -= B. Trn na. troch anteru. Une épine du trochanter. jsem našel u Kamenice. O,d Bratislavi jsem viděl 1 ď a. 1 kter é mi laskavé dal p. doc. Dr. BARTOŠ, a zjistil jsem, že jsou tito toto'žní s východoslovenskými. Rozdíly, uváděné v diferenciální diagnose BARTOŠOV Ě mezi»slavicus«a»carpaticus «(2) jsou v celku nepatrné a př i morfologické variabilitě u těcht o sekáčů podružné a bezvýznamné. Tak na příklad počet dořsálních hrbolů. BARTOŠ píše, že jedinci od Bratislavi mají hrbolk y vyvinuty na 7 tergitech, totiž n a 1. 4. a na 7. tergitu dva, na 5. a 6. tergitu čtyři. Dále uvádí, ž e 'poslední (na 7. tergitu) bývají rudimentární nebo výjimečně mohou chybět. KRATOCI-IVÍL v popise»r. slavicus'«(8, str. 34 až 35) píše o ozbrojení hřbetní strany : na 1. 4. segmentu dva, n a 5. a 6. segmentu čtyři. O ozbrojení 7. segmentu se nezmiňuje. Také u sekáčů z okolí Kamenic e n. Cir. je počet hrbolků na 1. až 4. segmentu stálý, totiž dva, na 5. segmentu jsou u některých, zvláště mladších jedinců postranní hrbolky velmi nízké a následkem světlého zbarvení proti středním hrbolkům málo zřetelné, u jiných zase dobře vyvinuté; na 6. segmentu rovněž tak. Na 7. segmentu shodně s jedinci BARTOŠOVÝMI v některých případech chybí nebo jsou jenom naznačeny. U»R. hungaricus«je,počet hrbolků na 5. tergitu též asi variabilní, jelikož v práci (6) zakreslil KOLOSVÁRY tohoto sekáč e na 5. tergitu pouze se dvěma,prostředními hrbolky, ačkoliv v originálním popise má zakresleny hrbolky čtyři (4). Ozbrojení distálních konců,kyčli a trochanterů je dle prác e BARTOŠOVY variabilní v určitých hranicích (viz tabulku 2, 2 ) a u»slavicus«a»carpaticus«celkem shodné. Pokud jde o vytváření očního hrbolku, je v práci KOLOSVÁ- RYHO (4) při,popisu typu zakreslen téměř tentýž tvar, jak o u našich jedinců a mezi zvířaty od Bratislavi a našimi z východního Slovenska není celkem žádných podstatných rozdílů.
154 ACTA S'OCIETATIS ENi OMOL. CECť10S,L. XLVI-1949, N : o 3-4. Délka a tvar výrůstků na suprachelicerálních lamelách u východoslovenských exemplářů se též celkem neliší od bratislavských a je značně variabilní. Kopulační orgány bratislavs'kých i východoslovenských kusů jsou stejné. _ $ Proto se domnívám, že všichni v literatuře uvádění sekáč i pod jmény Roeweriolus carpaticus i R. slavicus jsou jedním dru - hem, že jde o druh Astrobunus meadi (Th,or.), dále že rod Roeweriolus vůbec neexistuje. Je podobné pravdě, že i» R. hungaricus «je synonymem tohoto starého druhu. Pbslední však s určitpstí nemohu tvrditi, poněvadž jsem žádný exemplář KOLOSVÁRYH O nerevidoval. LITERATURA. 1. Ausserer A., Die ' Arachni'd'e,n Tiro'ls. Ver. Ges. Weil, V. 17. 1,86,7. 2. (Barto'š, E., Elne neue Roeweriolus-Art aus, der Tsch'echossl:owakei. = Zool. A z., 123, 193'8.,3. Piísspěv ek'!k poznání,českých,sekáčů (Opilionida boheťnica). Sborník Přír. klubu v Brně, XXIPI, 1.941.. 4. IKoloswátry, G., Über eine neue Weber'knech,tar't : Roeweriolus hungaricus ni. g. 'n. (sp.-zool. Anz. 102, 1933. 5. Neue dater' zur,ke'nn'tnis de r Biologie der Art Roeweriolus, hlungaricus Kolosváry. Acta litteraru,m a c scientiarum regiae,univ. hung. Acta hiol. iiii, Fasc. 1. 2., 1'9314. '6. Újabb adatok ikoszeg vidékéneik kaszáspó.kfauná'j,ához. Puhlicationes musei O n- s iensis, iko s z e g, 1940. 7. Kratocha, J., Nový rod sekáčů' ze Slovenska, Věda přírodní, 1933. 8. Sekáči '(Op:liones) C'esko'slovenské republiky. Acta soc. (scienc. nat. ;Mo rav ic ae, IX, Fasc. 5, 1'9'34..9. Roewer, C. F.,!Die Weberknechte der Erde. Jena 1'923. 10. Simon, E., Les Arachnides de France. - - Tom. VII, 1'879. Résumé. En 1932 était décrit par G. v. KOLOSVÁRY un nouveau genre 'des Opilions de la so.usf amille Sclerosomatinae, Roeweriolus, qui, d'après l ' auteur, diffère des autres genres de cette sous-famil - le principalement par l'existence de deux formations encornées, situées sous le bord frontal au-dessus de la base des chélicères. Une espèce de ce genre,»roeweriolus hungaricus«kolosvá- RY était connue. L'année suivante KRATOCHVÎL a trouvé dan s la,slovaquie orientale un opilion semblable qu ' il a décrit comm e»r. slavicus«, en 1937 1938 BARTOŠ a décrit 'des environs d e Bratislava»R. carpaticus«, qui était trouvé en 1940 par BARTO Š même dans les environs (de Prague. Mais dans la description de l'espèce Astrobunus meadi (sub Acan'tholophus Meadi d'ausserer 1867) nous povons lire :»... über 'den Fresszangen 2 konische, gekornte Vorsprüng e
ČASOPIS ČS. SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKI XLVI-1949, Č. 3-4. 155 dicht beisammen«. Même E. SIMON (1. c. 10) fait mention che z tous les représentants du genre Astrobunus de»tubercules pro - longés en avant«, (par ex. chez A. laevipes:»au dessus de la bas e des chélicères, deux petits tubercules épais, obtus, connivents e t squameux, prolongés chacun en avant par une épine noire aiguě.«). ROEWER (1. c. 9.) chez toutes les espèces du genre Astrobunu s sans exception mentionne les»suprachelicerallamellen«, par ex. chez A. meadi :»Lam fein zugespitzt«et c. KOLOSVÁRY par erreur ne s'était pas apper u de cett e mention dans la littérature et c'est pourquoi il avait créé un genr e Roeweriolus qui n'est qu ' un synonyme du genre Astrobunus. La forme des. tubercules encornés au-dessus 'de la base de s chélicères n'est 'pas spéciale, il ne s'agit pas d' organes (» Antennu - len«d'après Kolosváry), parce qu'ils sont conformes avec le s épines sur les hanches et les trochanters de ces opilions (voir l a figure). En 1947 j 'avais occasion de trouver aux environs de Kamenice n. Cir. dans la Slovaquie orientale 102 exemplaires de ce s animaux, adultes et jeunes, et j ' ai constaté que tous les»r. carpaticus«, et»r. slavicus«de même que mes opilions ne sont qu e des Astrobunus meadi (Thor.). Je n'ai pas revisé les»r. hungaricus«de Kolosváry, mais il est,probable qu'il s'agisse de la mêm e espèce. Jan Havelka : P.ISPËVEK K POZNÁNI VÝSKYTU NĚKTE ÝC H ZAJIMAVÝCH BROUKŮ NAŠI ZVI ENY. III..ADDITAMENTA AD DISTRIBUTIONEM GEOGRAPHICAM - NONNULLORUM COLEOPTERORUM IN ČSR. III. Navazuji ná svoje sdělení, uveřejněné v 45. 1948 ročníku tohoto časopisu. (s. 126-127) a uvádím naleziště dalších zajímavých druhů 'brouků :. Bembidion fluviatile Dej. Dle FLEISEHERA je zvl. n a vých. M.; ale vzácný. Ve své sbírce,mám ho z těchto nalezišť : H. Lužnice, ' IX. 1942, lgt. M. Fassati, 1 ex. T- Štén:kov nad Orl., 18. IV. 1943, lgt. Z. Bouček, 5 ex.. Pardubice, 23. VII. 1944, le. K. Kult, 1 ex. Licinus cassideus F. Hády u Brna, IV. 1943, lgt. J. Rauscher, detto, VII. 1943, lgt. J. Rauscher, 15. V. 1948, lgt. J. Havel,ka, 2 ex.