Pracovní příležitosti osob se zrakovým postižením kdysi a dnes

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Pracovní příležitosti osob se zrakovým postižením kdysi a dnes Bakalářská práce Šárka Chvátalová Vedoucí práce: Mgr. Marie Ortová Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce Praha 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Pracovní příležitosti osob se zrakovým postižením zpracovala samostatně a použila jen literaturu a internetové zdroje uvedené v seznamu literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům. V Praze dne 31. 3. 2014 Šárka Chvátalová 2

CHVÁTALOVÁ, Šárka. Pracovní příležitosti osob se zrakovým postižením kdysi a dnes. Praha, 2014. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Jsou zde popsány základní údaje o cílové skupině osob se zrakovým postižením a dalších souvisejících pojmech. Práce je věnována rovněž historickým přístupům a vybraným událostem ve vztahu k pracovnímu uplatnění zrakově postižených osob. Dále jsou popsány současné příležitosti pracovního uplatnění v České republice a instituce, které tomu napomáhají. Klíčová slova: osoby se zrakovým postižením, pracovní uplatnění, instituce podporující osoby se zrakovým postižením, pracovní rehabilitace, podporované zaměstnávání Summary This bachelor thesis is focused on the employment of persons with visual disabilities. There are described basic information about the target group of people with visual impairments and other related terms. Work is also focused on historical approaches and selected events in the context of employment of persons with visual disabilities. In this thesis are also described current employment opportunities in the Czech Republic and the institutions that support it. Keywords: people with visual disabilities, employment, institutions which support people with visual disabilities, work rehabilitation, supported employment 3

Poděkování Mé poděkování patří Mgr. Marii Ortové za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. 4

Obsah Úvod... 7 1. Člověk se zrakovým postižením, pracovní uplatnění a další pojmy... 9 1.1 Charakteristika a klasifikace zrakového postižení... 9 1.2 Specifické potřeby osob se zrakovým postižením... 12 1.3 Pojem práce a význam pracovního uplatnění pro člověka s postižením... 13 1.4 Zaměstnání v souvislosti se ztrátou zraku v pozdějším věku... 14 1.5 Pracovní rehabilitace... 16 1.6 Pracovní integrace... 17 1.7 Nezaměstnanost osob se zrakovým postižením... 17 1.8 Profesní vzdělávání... 18 1.9 Závěr... 19 2. Historický přehled... 20 2.1 Historie péče o osoby s postižením přístupy... 20 2.2 Podpora pracovního uplatnění vybrané historické události... 22 2.3 Podpora zaměstnávání osob se zrakovým postižením na území Československa... 25 2.4 Shrnutí... 27 3. Současné možnosti pracovního uplatnění v České republice... 29 4. Instituce napomáhající při pracovním uplatnění osob se zrakovým postižením... 35 4.1 Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS)... 35 4.1.1 Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s.... 37 4.1.2 TyfloCentrum... 39 4.2 Klárův ústav... 41 4.3 Karko - výrobní družstvo nevidomých... 43 4.4 Shrnutí... 44 Závěr... 45 Seznam použitých zdrojů... 47 Literární zdroje... 47 Internetové zdroje... 49 Videodokumenty... 50 5

Legislativní dokumenty... 50 6

Úvod Práce se věnuje tématu zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Tato idea vznikla především na základě mé praxe v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina, o.p.s., kde jsem se poprvé dostala do úzkého kontaktu s touto cílovou skupinou, na jehož základě jsem se začala více zajímat o potřeby zrakově postižených osob. Výše zmíněná instituce, která prozatím funguje pouhých dvacet let, vytváří pracovní příležitosti pro okruh lidí, který dost možná existenci podobných zařízení v minulosti postrádal. Tato myšlenka mě přivedla k nápadu zabývat se uplatněním na trhu práce a organizacemi, které podporují nevidomé lidi zařadit se do pracovního procesu. Cílem práce je zachytit a popsat současné příležitosti pracovního uplatnění osob se zrakovým postižením v České republice, které instituce tomu napomáhají, jaké jsou podmínky pro pracovní uplatnění upravené státem v porovnání s tím, jak společnost k této problematice přistupovala v historii. Předmětem mé bakalářské práce není věnovat se jednotlivým druhům řemesel, která mohou lidé se zrakovým postižením vykonávat, ani nevidomým osobnostem, které se navzdory svému postižení prosadily v mnoha rozmanitých oborech, protože bychom se tímto omezili na pouhý výčet, který je již mnoha různými způsoby zpracován jinými autory, a tato práce by tak postrádala jakýkoliv smysl. Informace uvedené v této práci vycházejí z odborné literatury, legislativních dokumentů a webových stránek, ze kterých jsou čerpány převážně informace o institucích a organizacích. Práce obsahuje pouze teoretickou část, která popisuje fakta o dané problematice. Práce je členěna do čtyř kapitol. V první kapitole je stručně charakterizováno zrakové postižení a jeho klasifikace, aby bylo jasné, které cílové skupině se práce věnuje, dále specifické potřeby této cílové skupiny ve vztahu k pracovnímu uplatnění. Dále je zde popsán význam práce pro člověka s postižením a zaměstnání ve spojitosti s člověkem, který přišel o zrak až v pozdějším věku. Rovněž se věnuji pojmům, kterými 7

jsou pracovní rehabilitace, pracovní integrace, profesní vzdělávání, a také tomu, jak vysoká je míra nezaměstnanosti osob se zrakovým postižením a z jakého důvodu tomu tak je. Druhá kapitola obsahuje přehled přístupů společnosti k lidem s postižením a vybrané historické okamžiky, které dávají možnost nahlédnout na přístup společnosti k zaměstnávání nevidomých osob v minulosti. Třetí kapitola se zabývá současnou legislativou, která upravuje podmínky zaměstnávání osob se (zrakovým) postižením v České republice. Popisuje, jaké jsou možnosti pracovního uplatnění, které služby poskytuje úřad práce, některá jejich negativa atd. V poslední kapitole jsou uvedeny klíčové organizace či instituce, které pomáhají nevidomým jedincům k integraci do pracovního procesu. 8

1. Člověk se zrakovým postižením, pracovní uplatnění a další pojmy První kapitola této práce je zaměřena především na obecné informace o osobách se zrakovým postižením. Představuje osobnost nevidomého a jeho handicap. Poté následuje rozdělení, tedy klasifikace zrakového postižení, aby bylo zřejmé, že zrakové postižení má mnoho různých podob, které je třeba rozlišovat. V kapitole je dále popsáno, jakou roli hraje ztráta zraku v pozdějším věku v oblasti zaměstnávání. Kapitola se věnuje také pojmům, které souvisejí se zaměstnáváním a kterými jsou pracovní rehabilitace a integrace. Dále se zaměřuje na míru a důvody nezaměstnanosti osob se zrakovým postižením a profesní vzdělávání, které může pomoci k lepšímu pracovnímu uplatnění. Tyto elementární informace o osobách se zrakovým postižením jsou základním stavebním kamenem pro chápání problematiky zaměstnávání a přístupu společnosti k pracovnímu uplatnění těchto osob. 1.1 Charakteristika a klasifikace zrakového postižení Považuji za nezbytné tuto práci uvést informacemi o zrakovém postižení, které pomohou lépe pochopit problematiku dané cílové skupiny. Zrak bychom totiž mohli považovat za jeden z nejdůležitějších smyslů pro člověka. Je využíván při získávání až 90% všech informací. Za osobu se zrakovým postižením není však považován každý, u koho se vyskytne zraková vada. Někteří lidé využívají brýle či kontaktní čočky, jež jsou dostatečnou korekcí jejich snížených zrakových schopností. Projevy takového zrakového omezení nejsou tedy příliš významné. Pokud ale běžná korekce nepostačuje a zraková vada člověku způsobuje komplikace v běžných každodenních činnostech, je možné diagnostikovat zrakové postižení určitého stupně. 1 Dle druhu a typu zrakové vady jsou využívány různé kompenzační pomůcky. Informace o druhu postižení jsou důležité též v souvislosti se zaměstnáváním. Například je rozdíl v tom, zda je 1 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 59. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 9

člověk schopen číst černotisk, nebo mu zrakové postižení umožňuje čtení pouze pomocí Braillova (hmatového) písma. O. Čálek ve svých skriptech uvádí, že společnost je tzv. vizuocentrická, tedy zaměřená na využívání zraku, zatímco ostatní způsoby a možnosti smyslového vnímání ustupují do pozadí. 2 Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že porucha zraku či jeho úplná absence velmi ovlivňuje život jedince hned v několika rovinách, kterými jsou vývoj člověka, sebeobsluha, pohyb a prostorová orientace, vztahy, komunikace, vzdělávání a pracovní uplatnění, trávení volného času atd. Příčinou poruchy zraku je celá řada onemocnění či úrazů. Některé z těchto postižení jsou progresivní, takže postižený ztrácí zrak postupně. Při částečném postižení zraku může být zhoršena ostrost zraku, omezeno zorné pole, porušeno prostorové vidění, porušeno vnímání barev nebo vidění za šera. 3 Zraková postižení se mohou klasifikovat dle různých kritérií a do mnoha kategorií. Zvolila jsem zde klasifikaci dle Světové zdravotnické organizace (WHO), která je považována za kompromis mezi medicínským a speciálně pedagogickým přístupem. 4 WHO dělí zrakové postižení na střední slabozrakost, silnou slabozrakost, těžce slabý zrak, praktickou nevidomost a úplnou nevidomost. Toto postižení lze rozdělit do tří hlavních skupin, a to slabozrakost, zbytky zraku a nevidomost. Ve své práci se převážně budu věnovat cílové skupině, která je klasifikována jako úroveň čtyři a pět, jedná se tedy o osoby prakticky nevidomé a úplně nevidomé. 2 ČÁLEK, Oldřich, Zdeněk HOLUBÁŘ a Josef CERHA. Vývoj osobnosti zrakově těžce postižených: určeno pro posl. fak. pedag. 2. vyd. Praha: SPN, 1991, s. 9. ISBN 80-7066- 341-3. 3 VOTAVA, Jiří. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 185. ISBN 8024607085. 4 VALENTA, Milan, 2003 cit. dle SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 62. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 10

1. Střední slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10); 3/10-1/10, kategorie zrakového postižení 1 2. Silná slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05); 1/10-10/20, kategorie zrakového postižení 2 3. Těžce slabý zrak a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) - minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02); 1/20-1/50, kategorie zrakového postižení 3 b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů 4. Praktická nevidomost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4 5. Úplná nevidomost ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5 Zdroj: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR 11

1.2 Specifické potřeby osob se zrakovým postižením V souvislosti se zaměstnáváním nevidomého člověka bychom především měli vycházet z jeho potřeb. Nejprve se zaměříme na potřeby osobnosti, tedy takové, které jsou stěžejní pro psychiku člověka se zrakovým postižením. J. Jesenský uvádí: Většina zrakově postižených nepotřebuje, aby o ně někdo pečoval, ale aby byly spolehlivě zabezpečeny služby a opatření, které vytvářejí podmínky rozvoje nezávislé nebo minimálně závislé, emancipované osobnosti zrakově postiženého, které umožňují překonat nebo předcházet a vyloučit zrakovou efektivitu minimalizovat handicap a docílit, aby se kvalita života zrakově postižených vyrovnala kvalitě života normálně vidících. 5 Pokud bychom se zaměřili na konkrétní potřeby nevidomých osob, které je důležité zohledňovat právě při vytváření pracovních podmínek, je především podstatné zmínit několik hlavních bodů: umožnit nevidomému používat smysly (především hmat a sluch), kterými kompenzují zrakový handicap - respektive vytvořit takové podmínky, aby těchto smyslů mohl využívat; vytvořit bezpečné pracovní prostředí (včetně bezpečného pohybu po pracovišti) zohledňující zrakový handicap; umožnit využívání kompenzačních pomůcek (např. zvukové výstupy, Braillovo písmo, atd.). 6 Kompenzační pomůcky hrají pro člověka s tímto handicapem důležitou roli rovněž při výkonu povolání a zaměstnavatel by měl jejich užívání nejen respektovat, ale také tyto pomůcky též poskytnout, pokud jsou potřeba k výkonu povolání či k usnadnění orientace na pracovišti. Základní pomůckou pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb je bílá hůl (orientační, signalizační nebo opěrná). Dalším užitečným pomocníkem nevidomého je vodící pes, dálkový ovládač VPN, který umožňuje dálkovou 5 JESENSKÝ, Ján. Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace. Praha: Aeterna, 1992, s. 8. ISBN 8090095011. 6 KAVALÍROVÁ, Kateřina. Nevidomý ve vaší firmě. 1. vyd. Praha: Okamžik, 2012, s. 7. ISBN 9788086932293. 12

aktivaci zvukových a hlasových orientačních majáků. 7 Co se dále týče bezpečnosti pohybu, měly by být odstraněny překážky a eliminovány všechny nebezpečné jevy, kterých si nevidomý člověk nemůže všimnout. Pro lepší orientaci rovněž pomáhá udržování pořádku, kdy všechny předměty, které nevidomý používá, mají své stálé místo. Pro práci s informacemi jsou vhodné pomůcky, které se dále člení do několika podkategorií: optické pomůcky (tyto mohou používat pouze lidé se zbytky zraku); elektronické pomůcky; digitální čtecí zařízení; elektronické zápisníky s hmatovým či hlasovým výstupem; pomůcky pro psaní Braillova písma (např. pražská tabulka, Pichtův psací stroj, tiskárna reliéfních znaků, atd.). 8 Nevidomým lidem také mohou sloužit standardní přístroje, předměty i nástroje, které jsou popsány či označeny Braillovým písmem nebo reliéfní pastou. 1.3 Pojem práce a význam pracovního uplatnění pro člověka s postižením Jak bychom stručně definovali práci? Práce je tělesná nebo duševní činnost zaměřená na výdělek, zajištění obživy a uspokojení dalších potřeb. Vede k určitému cíli a k vytváření hodnot, které mají význam pro jedince i pro společnost. 9 V případě handicapu v zaměstnání nejde jen o výdělečnou činnost, ale spíše o zaneprázdnění různými užitečnými aktivitami vůbec. 10 7 MATYSKOVÁ, Kateřina. Kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. Praha: Okamžik, 2009, s. 9. ISBN 978-80-86932-24-8. 8 MATYSKOVÁ, Kateřina. Kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. Praha: Okamžik, 2009, s. 10. ISBN 978-80-86932-24-8. 9 KREJČÍŘOVÁ, Olga. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením: studijní texty. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005, s. 49. ISBN 8090359817. 10 JESENSKÝ, Ján. Prostor pro integraci. Praha: Comenia Consult, 1993, s. 96. 13

Pracovní proces je důležitou součástí života mnoha lidí. Práce, resp. vykonávání zaměstnávání, má jak pro postižené, tak i pro nepostižené jedince velký význam. Je předpokladem jejich úplné integrace do společnosti a přispívá k sebeurčení, uznání a kvalitě života. 11 Opatřilová a Procházková ve své knize dále uvádějí, že práce pro člověka představuje možnost osamostatnění a být nezávislým. Dále zaměstnání umožňuje získat postavení ve společnosti a možnost být pro ni užitečný, což má pozitivní vliv na vnímání sebe samého, na sebedůvěru, sebevědomí, na smysl vlastního života a motivaci, stejně jako na postoje intaktní společnosti. 12 A právě ve vztahu ke společnosti je zaměstnání klíčovým faktorem proto, že napomáhá k pozitivnějšímu nahlížení na osoby s postižením vůbec. Je tedy zřejmé, že pracovně činný člověk je společností přijímán lépe než člověk pracovně neaktivní. Vhodně se pracovně uplatnit neznamená pro člověka s postižením pouze zvýšení životní úrovně (kdy není odkázán pouze na důchod), ale především získání nebo obnovení sociálního statutu zdravého člověka v nejširším slova smyslu, což se příznivě odrazí nejen v názorech společnosti na člověka s postižením, ale též v jeho psychice. 1.4 Zaměstnání v souvislosti se ztrátou zraku v pozdějším věku Není vůbec jednoduché čelit tak obrovskému zásahu do života, jako je právě ztráta zraku. Málokdo si vůbec dokáže představit dopad na osobnosti lidí, kterým se něco takového stane. Každý člověk se do této situace může dostat snadno a rychle, je to někdy otázka minuty. Člověk, když v dospělosti přijde o zrak, tak určitě pociťuje velkou bezbrannost vůči okolnímu světu. Neví, jak se má chovat on, nedokáže předpokládat, jak se budou chovat lidé k němu, a to v něm vyvolává těžké depresivní stavy, 13 11 OPATŘILOVÁ, Dagmar a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 105. ISBN 9788021055360. 12 OPATŘILOVÁ, Dagmar a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 105. ISBN 9788021055360. 13 JESENSKÝ, Ján. Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postižených. 1. vyd. Praha: Horizont, 1988, s. 105. Učební texty Ústřední školy Svazu invalidů, sv. 7. 14

takže je tato situace pro takového člověka velice svízelná. 14 Marie Schifferová, ředitelka Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina, o.p.s V oblasti zaměstnávání a přípravy na něj je zřejmý velký rozdíl mezi osobami, kterým bylo zrakové postižení diagnostikováno již v raném věku a těmi, kteří o zrak přišli později během svého života. Liší se zde zejména příprava na zaměstnání, která je v případě nevidomých od narození z mého pohledu realizována o něco komplexněji. Tím chci poukázat na to, že výchova a vzdělávání jedince se zrakovým postižením je již často od raného věku soustavně směřována takovým směrem, aby byl postupem času schopen uplatnit se na trhu práce. To znamená, že je buď umístěn do školy pro zrakově postižené žáky, kde je taková příprava realizována, nebo může využít pomoci specialistů (speciálních pedagogů), kteří mu při této přípravě mohou pomoci. Naproti tomu člověku, který přišel o zrak například až v dospělosti, může (ale samozřejmě také nemusí) zařazení zpět do pracovního procesu činit značné obtíže zejména proto, že své stávající zaměstnání musí v důsledku postižení opustit, což může znamenat ztrátu postavení živitele rodiny. V takovém případě je na místě tzv. (pracovní) rehabilitace, která si klade za cíl usnadnit návrat do pracovního procesu. Tomuto tématu se budu věnovat dále podrobněji. Jako příklad uvádím odstavec z publikace J. Jesenského: Techniky rehabilitačního působení pracovními činnostmi vedou zrakově postižené k rozvoji poškozených i nepoškozených funkcí, uvolňují jejich tenze, podporují růst sebevědomí i prestiže. Mají velmi široký rozsah počínaje sebeobsluhou, domácími pracemi a pokračují přes kutilství a koníčkaření až k pracovní přípravě a pracovnímu uplatnění. Vytvářejí tak podstatnou součást rehabilitace zrakově postižených. 15 V následujícím odstavci je přiblížen vliv zapojení do pracovního procesu na psychiku osob, které byly nuceny se potýkat se ztrátou zraku. 14 SCHIFFEROVÁ, Marie. Videoprezentace. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s, 2011. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=ca3tazpyt7e 15 JESENSKÝ, Ján. Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace. Praha: Aeterna, 1992, s. 42. ISBN 8090095011. 15

Souček ve své publikaci uvádí, že na základě údajů z výzkumu, který proběhl za účelem zkoumání přizpůsobivosti jedinců po ztrátě zraku, je zřejmé, že zaměstnání je jedna ze dvou opor, která udržuje život lidí s tímto postižením v rovnováze (tou druhou je pak rodina). Dále kromě touhy po jistotě uspokojuje také i pocit sounáležitosti a dodává vnitřní klid. V celém výzkumu se neobjevil jediný případ, který by nedokazoval neobyčejnou cenu zaměstnání pro duševní vyrovnanost a klid. 16 Z výzkumu dále vyplývá, že všechny zkoumané osoby dosáhly vhodného uplatnění, a také projevují snahu vyrovnat se s ostatními. Záleží jim na tom, aby si své postavení v zaměstnání upevnili. Vzhledem k tomu, že potřeba uznání je nejvíce uspokojována v zaměstnání, je zde patrné, že ztráta zraku neznamená újmu ve výkonu. 17 V souvislosti s výše zmíněným tématem bych také poukázala na skutečnost, že je žádoucí dbát na to, aby člověk s tímto handicapem byl schopen vykonávat takové zaměstnání, které bude odpovídající jeho schopnostem, dovednostem a závažnosti postižení. 1.5 Pracovní rehabilitace Květoňová-Švecová ve své knize popisuje pracovní rehabilitaci dle Jesenského takto: Pracovní rehabilitace představuje proces obnovy pracovního potenciálu a proces přípravy na produktivní práci, přičemž obnovený pracovní potenciál dává možnost pracovního uplatnění a pracovní uplatnění umožňuje, aby se práce stala prostředkem i dalších rehabilitačních procesů a účinků. 18 Zjednodušeně bychom mohli pracovní rehabilitaci specifikovat jako určitý (může být i časově neohraničený) proces, který usnadňuje či umožňuje zařazení zpět do pracovního procesu, jehož pozitivní účinky na osobnost jsou popsány výše. Pracovní rehabilitace je rovněž legislativní pojem. Dle zákoníku práce ( 69) mají osoby se zdravotním postižením právo na pracovní 16 SOUČEK, Jan. Z rukopisného odkazu: Články k problematice ztráty zraku a osobnosti nevidomého. Praha: Společnost nevidomých a slabozrakých, 1992, s. 66. 17 SOUČEK, Jan. Z rukopisného odkazu: Články k problematice ztráty zraku a osobnosti nevidomého. Praha: Společnost nevidomých a slabozrakých, 1992, s. 68. 18 JESENSKÝ, Jan, 1996, cit. dle KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, Lea. Oftalmopedie. 2. doplněné vydání. Brno: Paido, 2000, s. 65. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931- 84-2. 16

rehabilitaci, kterou zabezpečuje úřad práce místně příslušný podle bydliště osoby se zdravotním postižením. Zde je pracovní rehabilitace definována jako souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Zahrnuje poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. 19 Toto je služba, která může pomoci klientovi lépe se uplatnit na trhu práce. 1.6 Pracovní integrace Přestože práce patří mezi charakteristické aktivity dospělého člověka, ne každému se podaří účast v tomto procesu. Každý člověk svou pracovní činností vrůstá a integruje se do společnosti. To platí i o lidech se zdravotním postižením. Ti jsou však v tomto procesu znevýhodněni. Vzhledem k rozsahu, specifickým kvalitám i významu pracovní činnosti člověka s postižením, lze oprávněně mluvit o pracovní integraci. Tímto pojmem pokrýváme oblast vrůstání zdravotně postižených osob do pracovního procesu vykonávaného v těsném kontaktu s běžnou populací na společných pracovištích lidí s postižením i bez postižení. 20 Zjednodušeně řečeno je pracovní integrace forma začleňování dospělých lidí s postižením do společnosti. 1.7 Nezaměstnanost osob se zrakovým postižením Míra nezaměstnanosti u osob se zrakovým postižením se obvykle odhaduje až na 70 80%. 21 Květoňová-Švecová uvádí, že vysoká míra nezaměstnanosti může být způsobena nedostatkem pracovních míst a neochotou přijímat do pracovního poměru handicapované lidi. Vysoká míra nezaměstnanosti může být ovlivněna také tím, že velká skupina osob 19 Zákoník práce 65/1965 Sb. cit. dle HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 70. 20 JESENSKÝ, Ján. Prostor pro integraci. Praha: Comenia Consult, 1993, s. 96. 21 MICHÁLEK, Miroslav a Kateřina MATYSKOVÁ. Několik poznámek na téma nevidomí a práce. OKAMŽIK. Nevidomí mezi námi [online]. 2011 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.nevidomimezinami.cz/main/nmn/texty/zamestnani/par_poznamek_na_tema.h tml 17

se zrakovým postižením je vzdělána v tzv. tradičních oborech, jako je např. kartáčnictví, telefonista, čalounictví atp., o které již není na trhu práce zájem. Na druhou stranu zde existují tradiční povolání, která jsou vhodná pouze pro některé skupiny osob se zrakovým postižením, ve kterých mohou konkurovat osobám intaktním masérství či učitelé hudby. Mladí lidé, kteří v současnosti končí svou přípravu na povolání nebo ji nedávno skončili, se již na situaci s vysokou mírou nezaměstnanosti začali připravovat a jejich vzdělání odpovídá požadavkům dnešní doby např. keramik, práce v sociálních službách, ve zdravotnictví, práce s počítačem atd. 22 Mezi nevidomými jsou ale také lidé, kteří pracovat vůbec nechtějí, na to ale žádný průzkum neexistuje. Jsou to například lidé, kterým stačí finanční podpora od státu, nebo mají natolik negativní zkušenosti s hledáním práce, že rezignovali a nechtějí se do toho puštět znovu. 23 Přesto ale stát podporuje ty zaměstnance, kteří chtějí nabídnout pracovní uplatnění osobám se zrakovým postižením a budou investovat do stavebních úprav, nákupu pomůcek, strojů i přístrojového vybavení. Náklady na zřízení i provoz společensky žádoucích míst jsou zčásti hrazeny ze státních či obecních prostředků. 24 1.8 Profesní vzdělávání Ještě než se člověk uchází o zaměstnání, je na místě zmínit důležitost profesního vzdělávání, které připravuje nejen žáky, ale i dospělé lidi na své budoucí zaměstnání. Pokud mluvíme o vzdělávání dospělých, kteří již jsou zařazeni v pracovním procesu, tak další profesní vzdělávání označuje všechny formy profesního a odborného vzdělávání v průběhu pracovního života po skončení odborného vzdělávání a přípravy na 22 FINKOVÁ, Dita, Veronika RŮŽIČKOVÁ a Kateřina STEJSKALOVÁ. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením v dospělém a seniorském věku. Olomouc, 2010. Univerzita Palackého v Olomouci. 23 POTMĚŠILOVÁ, Radka. Je zaměstnání nevidomého velký problém?. OKAMŽIK. Nevidomí mezi námi [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.nevidomimezinami.cz/main/nmn/texty/zamestnani/je_zam_nevidomeho_velk y_prbl.html 24 NOVOSAD, Libor. Některé aspekty socializace lidí se zdravotním postižením: kapitoly ze sociologie handicapu. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita, 1997, s. 22. ISBN 80-7083-268-1. 18

povolání ve školském systému. Jeho úkolem je rozvíjení postojů, znalostí a schopností vyžadovaných pro výkon určitého povolání. 25 1.9 Závěr Zrakové postižení je jedno z nejtěžších smyslových postižení vůbec, přesto většina zrakově postižených lidí touží po nezávislosti a snaží se vyrovnat kvalitě života normálně vidících. Proto je pracovní uplatnění tolik důležité. Vytváří totiž hodnoty nejen pro jedince, ale i pro společnost. I přes vysokou míru nezaměstnanosti se daří dnes tyto jedince integrovat do společnosti, a to právě pomocí pracovního uplatnění. Jakým způsobem probíhala tato integrace v minulosti, je uvedeno v následující kapitole. 25 OPATŘILOVÁ, Dagmar a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 113. ISBN 9788021055360. 19

2. Historický přehled Úkolem této kapitoly je představit historii přístupů společnosti k lidem s postižením v různých obdobích, aby bylo zřejmé, jak se společnost v tomto ohledu vyvíjela. Tyto přístupy se týkají rovněž i osob se zrakovým postižením. Pokud budeme znát tehdejší přístupy, můžeme je potom porovnat s přístupy současnými. Dále kapitola poskytuje informace o vybraných historických událostech, které zde uvádím proto, aby bylo zřejmé, jakým způsobem se společnost v minulosti zabývala pracovním uplatněním zrakově postižených osob. 2.1 Historie péče o osoby s postižením přístupy V této části uvádím charakteristické a převládající tendence v postojích společnosti ke znevýhodněným jedincům nebo skupinám v konkrétních dějinných etapách. Uvádím to zde proto, aby byl zřejmý vývoj společnosti k osobám s postižením, a odtud je jen krůček k vývoji přístupu společnosti k zaměstnávání zrakově postižených osob. Represivní přístup je spojován s nejstaršími civilizacemi (starověk), kdy byli nemocní a postižení společností likvidováni. Mezi tehdejší rozšířené jevy též patřilo zotročování a zneužívání těchto lidí, což se pravděpodobně dělo z nedostatku lékařské a výchovné péče. 26 Represe znamená útlak či útisk a tito lidé neměli mnoho možností seberealizace. Charitativní přístup vyskytuje se převážně v období středověku. Na potřebného člověka bylo nahlíženo jako na objekt milosrdenství. Postoje ochranitelství a pomoci vůči nemocným a postiženým lidem přicházely zejména ze strany církve těsně propojené se státem. Jsou zakládány klášterní špitály, hospice, objevují se řeholní řády pečující o 26 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 12. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 20

potřebné lidi. 27 Lidé s postižením měli možnost žít v zařízení, kde bylo postaráno o zajištění základních životních potřeb, ale jejich seberealizace a účast na životě společnosti nebyla středem zájmu pečujících. Humanistický přístup objevuje se v období novověku, kdy jsou se zaujetím zkoumány tělesné struktury a funkce. To souvisí s rozvojem vědeckého poznání a medicíny, přičemž nastupuje přímo programová péče o handicapované osoby spojená se specializací v přístupu k jedincům s různými druhy postižení. Osobnost člověka začíná být nahlížena více v komplexu její složky fyzické, psychické, duchovní i sociální. V tomto období bylo založeno mnoho institucí zaměřených na pomoc a péči o různě postižené osoby a řada těchto zařízení existuje 28 dodnes. V tomto období už bychom mohli vidět možnosti seberealizace zrakově postižených lidí, ke které patří rovněž potřeba pracovního uplatnění. Rehabilitační přístup propojuje léčbu s výchovou a vzděláváním. Rehabilitace, což znamená znovunabytí potřebných schopností v očekávané míře a za určitou dobu, se často realizovala skrze institucionální péči. Ve 2. polovině 20. století u nás majoritní společnost naprosto cíleně a programově skupiny různě postižených lidí výrazně 29 segregovala. Idea propojení léčby s výchovou a vzděláváním je velmi pozitivní, bohužel však segregace, tedy oddělení lidí s postižením od společnosti, je opakem integrace, o kterou se snažíme dnes. Preventivně-integrační přístup objevuje se ve vyspělých zemích v období po 2. světové válce, kdy se společnost zaměřovala na prevenci vzniku postižení včetně snahy předcházet riziku narození dítěte s vrozenou vadou nebo poruchou. Dále se začínají hledat cesty k maximální možné integraci znevýhodněných osob do většinové 27 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 13. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 28 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 13. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 29 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 14. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 21