Dne 4.května 2011 se konala v jídelně naší školy beseda s plk. Adolfem Kaletou, předsedou ČsOL ve Frýdku Místku, účastníkem bojů na západní frontě za 2.světové války. Žáci školy měli jedinečnou možnost díky prezentaci plk. Dr. Petra Majera projít znova osvobozování Dunkerque s Adolfem Kaletou a díky jeho životním osudům pochopit kus moderní světové i české resp. československé historie. Čechoslováci a Dunkerque Několik měsíců po invazi spojeneckých vojsk do Normandie ve Francii se po čtyřech letech čekání aktivně zapojila do bojů proti Německu i Československá samostatná obrněná brigáda ( ČSOB ). Navzdory nízkému počtu sloužících vojáků a nevhodnému nasazení, brigáda svůj úkol splnila. Po šesti měsících únavného hlídkování přes třicet kilometrů dlouhého perimetru a občasných tvrdých bojů přijala v květnu 1945 kapitulaci německé posádky. Vznik Československé samostatné obrněné brigády 1. července 1941 byla 1. čs smíšená brigáda reorganizována na 1. čs. samostatnou brigádu. Její stavy byly rozšířeny, procházela nepřetržitým výcvikem a byla zároveň pověřena obranou určitých pobřežních úseků pro případ německé invaze.
Výcvik československé jednotky v Anglii Po příchodu příslušníků čs. jednotky na Středním východě a v Africe do Anglie vznikla 1. září 1943 Československá samostatná obměná brigáda, jejímž praporem se stal původní prapor 11. pěšího praporu "Východního" z Palestiny. Velitelem obrněné brigády, která byla moderní rychlou tankovou jednotkou, se stal generál Alois Liška. Po přecvičení na novou techniku byla brigáda připravena na přepravu do Francie. Přesun ČSOB na frontu Dne 30. srpna 1944 nastal pro Čs. samostatnou obměnou brigádu dlouho očekávaný okamžik. Toho dne se 4259 jejích příslušníků nalodilo i s výzbrojí na dopravní lodi a přepravilo se přes Lamanšský průliv do francouzských přístavů Courseutles a Asromanches v Normandii. Na britských ostrovech, v Southend on Sea, zůstalo pouze náhradní těleso a výcvikové středisko. Brigáda po více než čtyřech letech znovu stanula na půdě Francie. Podle předběžného rozhodnutí velitele 21. skupiny armád polního maršála B. L. Montgomeryho se počítalo s tím, že setrvá asi čtrnáct dní v zápolí u Falaise, kde měla převzít zbývající materiál a osvojit si nejčerstvejší bojové zkušenosti. Vojáci byli přiděleným bojovým úkolem velmi zklamáni. Namísto očekávaného přesunu na frontu byli znovu nuceni trávit drahocenný čas výcvikem v zápolí. Ve vojsku se zvedla vlna nespokojenosti. Velitel brigády A. Liška hned požádal, aby "...MNO (vláda) také zasáhlo u britských míst a dosáhlo tak zrychlení našeho přesunu k frontě a zasazení důvodů více politických než válečné situace..." Hlavní velitel čs. branné moci gen. S. Ingr podnikl ve dnech 21. až 25. září inspekční cestu do Francie, aby zjistil situaci, uklidnil rozbouřenou hladinu mezi vojáky a osobně projednal zasazení brigády na frontu s představiteli britské 21. skupiny armád. Ještě v polovině září se brigádě do předepsaných počtů nedostávalo 173 osob, a to i přesto, že k jednotkám bylo zařazeno nemálo vojáků s nedokončeným výcvikem. Citelný byl nedostatek tanků, kterých chybělo takřka šedesát. Britové slíbili, že bude materiál doplněn, jakmile se uvolní komunikace, což se dalo očekávat zhruba do čtrnácti dnů.
Velitel 21. skupiny armád maršál Montgomery a velitel ČSOB generál Liška Záhy se však ukázalo, že si Britové nepřejí, aby čs. brigáda byla zasazena do frontových bojů. Obávali se totiž, ze svazek nebude schopen plynule nahrazovat vlastní ztráty, což by mohlo způsobit zbytečné komplikace. Proto žádali od čs. vojenské správy ujištění, že "...doplňky, hlavně tankovými osádkami, jsou pro brigádu zajištěny..." a že "...nebudou mít ty potíže, které mají s Poláky..." Zároveň otevřene prohlásili, že v opačném případě nebude s brigádou počítáno pro operace na hlavní frontě. Čs. orgány ovšem nemohly takové ujištění dát. Proto se britské velení nakonec rozhodlo, ze pověří Čs. samostatnou obrněnou brigádu bojovým úkolem na méně exponovaném úseku. Pět týdnů po vylodění ve Francii na přelomu srpna a září 1944 se Československá samostatná obrněná brigáda přesunula k francouzskému přístavu Dunkerque ležícímu na pobřeží Calaiské úžiny. Fronta se odtud vzdálila více než 100 kilometrů na východ, ale město a přístav zůstávaly i nadále v německých rukou. V průběhu nocí ze 7. na 8. a z 8. na 9. října vystřídala Čs. brigáda v obranném perimetru 154. britskou pěší brigádu a zahájila tím sedmiměsíční bojovou činnost. Hlavními úkoly brigády brigádního generála Aloise Lišky a jí podřízených spojeneckých jednotek bylo znemožnit nepříteli akce vedené proti týlu postupující 21. skupiny armád, zabránit posilování a zásobování obklíčené posádky a přiměřenou aktivní bojovou činností, mimo přímého útoku na Dunkerque, se pokusit donutit nepřítele ke kapitulaci. Už předem bylo jasné, že brigáda nebude moci využít ke splnění tohoto úkolu své hlavní údemé síly - tanků, ale že se bude muset spoléhat především na dělostřelectvo. Brigádě chyběly síly a prostředky, které mohly německou posádku skutečně vážně ohrozit - letectvo, výsadkové jednotky a težká ženijní technika. Postavení bojujících stran u Dunkerque
Obranný perimetr Dunkerque V Dunkerque se od počátku září 1944 bránila zhruba dvanáctitisícová německá posádka. Její pilíř tvořili pěšáci a dělostřelci z 226. pěší divize a dva kompletní pevnostní prapory, 26. a 1046. Pod velení víceadmirála Friedricha Frisiuse, jenž byl velitelem německé posádky v Dunkerque, patřili ještě části 346., 711. a 97. divize a dalších jednotek, včetně námořníků, parašutistů a vojáků zbraní SS. Tanky spolu s těžkou bojovou technikou, na rozdíl od dělostřelectva, v pevnosti nebyly. Němci vybudovali kolem přístavu tři obranné linie, založené na pásmu minových polí, na soustavě vzájemně se kryjících pevnůstek a opěrných bodů, a především na terénu, který zneprůjezdnili pro těžkou techniku. Vybudování poslední překážky usnadnila mohutná síť plavebních a odvodňovacích kanálů a blízkost moře. Ve vhodném spojení umožnily zaplavení téměř šedesáti procent předpolí u první obranné linie. Kázeň a morálka německých vojáků z bojových útvarů byla, přes všechny těžkosti se zásobováním a vývojem vojenské situace, až do konce války udržována na velmi dobré úrovni. To dokazovala i jejich vojenská aktivita v průběhu podzimních a jarních měsíců, kdy uskutečnili několik vydařených nočních útoků. Morálka ostatních vojáků především Rusů a Poláků, kteří byli většinou nasazeni u 2. a 3. obranné linie, byla podstatně nižší.
V zatopeném Dunkerque Vojáci československých, britských a francouzských jednotek zaujali kolem Dunkerque postavení, které tvořila jedna linie opěrných bodů a soustava minových polí a nástrah. Za touto linií se nacházely podpůrné a záložní jednotky, jejichž hlavním úkolem bylo podporovat oddíly v první linii a v případě potřeby vyčlenit a vyslat posily, které měly utlumit větší nepřátelskou bojovou činnost. Linie byla v prvních měsících pro nedostatek pěchoty a vzhledem k nepředpokládané větší nepřátelské aktivitě velice řídce obsazena. Později byly na žádost velitele brigády brigádního generála Lišky do oblasti přisunuty nově vytvořené francouzské a britské jednotky, které převzaly od československé brigády část bojových úkolů. Po prvním týdnu působení našich jednotek u Dunkerque byly provedeny drobné změny v sestavě a jejich rozmístění vypadalo v měsíci říjnu takto: západní úsek perimetru obsadil 7. prapor kanadského královského tankového pluku (7. Rtks) a československý 1. tankový prapor. Střední úsek, většinou zaplavený, drželi vojáci oddílu kanónů proti útočné vozbě, lehké protiletadlové baterie a motorizovaného přezvědného oddílu. Ve východním úseku, kde byl terén stejně jako v západním úseku pro tanky dosud sjízdný, čelili nepříteli muži 2. tankového praporu a motopraporu. V každém úseku doplňovaly výše uvedené jednotky oddíly britského, kanadského, československého a francouzského dělostřelectva a skupiny FFI a belgické domobrany. První bojová akce K první bojové akci došlo záhy po přesunu brigády k perimetru. Vojáci sotva stačili zamaskovat tanky, položit telefonní linky, zřídit dělostřeleckou pozorovatelnu a provést první obhlídku okolního terénu, když v odpoledních hodinách zahájil nepřítel znenadání minometnou palbu na předsunutá postavení oddílu. Po půlnoci podnikli hitlerovci prudký výpad. Byli sice odraženi, ale 9. října odpoledne za podpory dělostřelectva zaútočili znovu. Dvě předsunuté cety MPO byly nuceny ustoupit. Příštího dne, už za svítání, podnikly 1. a 5. četa úspěšnou protiakci. V 7.00 hod. nastoupili britští tankisté podporovaní dělostřelectvem brigády. Hitlerovci se houževnatě bránili, ale po kratším prudkém boji byli donuceni vyklidit
všechny získané opěrné body a stáhnout se do výchozího postavení. První bojové střetnutí u Dunkerque ve dnech 8-10. října svedli naši vojáci bezprostředně po vyčerpávajícím přesunu, a to ve zcela novém, neznámém terénu. Většině z nich chyběly bojové zkušenosti a navíc ani jejich předchozí výcvik nepočítal s takovými bojovými podmínkami, s jakými se setkali v prostoru tohoto přístavu. Nepříznivě tu zapůsobila i nerozhodnost velitele MPO, který podle hodnocení velitele brigády neprokázal tolik chladnokrevnosti a pohotovosti", jak by bylo bývalo zapotřebí. Boje si vyžádaly poměrně velké ztráty. Padli čtyři vojáci a celá řada jich byla raněna. Bojová akce 28. října K další větší bojové akci, v níž Čs. samostatná obrněná brigáda převzala iniciativu, došlo až 28. října, a to v úsecích motopraporu a 2. tankového praporu. Velení brigády naplánovalo zvláštní útočnou akci u příležitosti státního svátku. Jejím cílem bylo provést průzkum bojem, zmocnit se několika ohnisek odporu ve východní části německého perimetru a přivést zajatce. V 6:30 hod. vnikly oddíly motopraporu za podpory ctyř tanků brigádní štábní roty do předsunutých pozic nepřítele. Pobily asi 50 vojáků, zmocnily se 14 zajatců a potom se vrátily do výchozího postavení. Naše jednotky ztratily 25 mužů, z nichž čtyři padli a tři zůstali nezvěstní. V 8:30 hod. dělostřelectvo brigády zahájilo silnou dělostřeleckou přípravu a o deset minut později vyrazila pěchota podporovaná 21 tanky do nové útočné akce. Tankisté překonali minová pole i předsunutá obranná postaveníi nepřítele a pronikli do hloubky jednoho kilometru. Hitlerovci, příslušníci praporu Einheit Walter", se houževnatě bránili, odpovídali palbou z děl a minometů, svá postavení však neudrželi. Na bojišti zanechali 150 mrtvých, 6 důstojníků a 350 mužů padlo do zajetí. Naše brigáda utrpěla menší ztráty: 11 padlých, 36 raněných a nezvěstní zůstali 3 vojáci. K úspěchu brigády blahopřál i maršál Montgomery. Československé tanky Cromwell
Bojová akce 5. listopadu Nová útočná akce se podle plánu velení brigády měla uskutečnit 5. listopadu. Nový bojový průzkum směřoval opět do východní části perimetru. Prováděl ho znovu 2. tankový prapor posílený jednotkami brigádní štábní roty a záložní tankové roty, celkem 43 tanků. Akci podporovalo naše i britské dělostřelectvo, 21 baterií, ženisté a dokonce i letectvo (12 typhoonů a 36 spitfirů). Vlastní boj však tentokrát nedopadl tak úspešně jako předchozí. Němci kladli nečekaně tuhý odpor. Na několika úsecích se sice podařilo proklestit průchody v zátarasech a dobýt pevnůstky, ale většina tanků uvázla v minových polích a pěchota nebyla sto bez jejich podpory dokončit úkol. Pod neustálým ostřelováním se jednotka nakonec musela stáhnout zpět do výchozího postavení. Němci ztratili kolem 320 vojáků, z nichž asi 150 padlo nebo bylo zraněno. Čs. brigáda utrpěla rovněž vysoké ztráty: 26 vojáků padlo, 59 bylo raněno a 9 mužů zůstalo nezvěstných. Citelná byla i ztráta 12 tanků a jednoho vyproštovacího transportéru. Obě bojové akce, jak říjnová, tak zejména listopadová nemohly nepřítele vážněji ohrozit. Své opodstatnění mohly mít jen za předpokladu, že by vytvořily nezbytné podmínky k všeobecnému útoku, jehož cílem bylo nepřítele buď úplně rozdrtit, nebo přinutit ke kapitulaci. K takovému útoku však naše brigáda neměla ani síly, ani prostredky. Spojeneckému velení ostatně nešlo o to, zmocnit se Dunkerque okamzitě a za každou cenu. Považovalo za zcela dostačující, znemožní-li čs. brigáda poměrně početnému a silnému německému uskupení únik z obleženého Dunkerque. Pro brigádu a její příslušníky to sice nebyl úkol, který by je mohl plně uspokojit, ale za daných podmínek byly útočné formy boje neefektivní. V polovině listopadu podnikli Němci výpad na západním úseku fronty, kde byl rozložen britský tankový prapor. Byli však odraženi, pricemž utrpěli těžké ztráty. Velení brigády se snažilo podlomit bojovou morálku obleženého nepřítele i jinými způsoby. Využívalo vlastní radiostanice k vysílání pravidelné relace, v níž se německým vojákům předčítaly komentované výňatky z ukořistěné korespondence od rodin a příbuzných. Do nepřátelských postavení se vystřelovaly granáty s různými letáky a dalším propagandistickým materiálem. Také tento psychologický způsob boje přispěl k tomu, že se od 8. října 1944 do 19. ledna 1945 vzdalo 669 vojáků a 9 důstojníků. Boj o továrnu Filature
Koncem března 1945 se po tuhé zimě začala u Dunkerque probouzet bojová aktivita obou znepřátelených stran. Zvýšená dělostřelecká a průzkumná nepřátelská činnost byla zaznamenána především v západní části perimetru. Největší střetnutí naslalo v dubnu během úspěšného německého útoku na továrnu Filature. Továrna Filature, která stála na křižovatce dvou cest a vodního kanálu Bourbourg, byla považována za nedobytnou a velmi důležitou. Pro akci byli vybráni především mladí vojáci ze všech praporů obležené posádky. Této útočné akce se mělo účastnit asi šest set vojáků zařazených do třech praporů - I. prapor 1040 pluku tvořený muži z Kampfgruppe Zeithen, II. prapor 1040. pluku který představoval Einheit Riedel a poslední prapor byla Standarte Rommel. Němcům se podařilo se továrny zmocnit, zneprůjezdnit terén a zlepšit svá obranná postavení. Během šesti dubnových dnů zahynulo v průběhu bojů o továrnu Filature 49 Čechoslováků a 75 jich bylo zraněno. Ve francouzských a britských jednotkách padlo kolem 80 mužů a nezjištěný počet jich byl zraněn. Německé jednotky, které nakonec továrnu uhájily, ztratily odhadem na 300 padlých, raněných a zajatých. Německá posádka Dunkerque se nakonec vzdala až po kapitulaci celé německé armády 8. května. Již 23. dubna vyrazila od Dunkerque vyčleněná symbolická jednotka v síle 140 mužů. Připojila se k americké 3. armádě a 1. května překročila u Chebu státní hranice. Uvolnění celé Čs. brigády pro závěrečné boje na území Československa z operačních důvodů spojenecké velení neschválilo... ORGANIZACE ČS. SAMOSTATNÉ OBRNĚNÉ BRIGÁDY VE VELKÉ BRITÁNII (při obléhání Dunkerque) Velitelství tankový prapor I tankový prapor H tankový prapor III záložní tanková rota motorizovaný prapor motorizovaný přezvědný oddíl dělostřelecký pluk ženijní rota spojovací rota dopravní oddíl brigádní tankové dílny polní park štábní rota styčná skupina výchovná četa a filmová skupina oddíl polních cetniku brigádní hudba lehká brigádní ambulance ceta 2. sledu polní soud připravil dr. Pavel Carbol
Prameny: Čejka, Eduard, Československý odboj na Západě (1939-1945) Mladá fronta, Praha 1997 Duben, V. N., Na všech frontách - Čechoslováci ve II. světové válce Melantrich, Praha 1992 skriptum Naši vojáci v zahraničí kolektiv autorů, Vojenské dějiny Československa, sv. IV Naše vojsko, Praha 1988