DIS 03 /2019 Obsah: 1. Upozornění pro registrované daňové subjekty žádající vrácení přeplatku na dani na účet neuvedený v registraci 2. Informace k novele daňového řádu s účinností od 1. 7. 2017 3. Oceňování zásob vytvořených vlastní činností - Interpretace Národní účetní rady I-35 4. Intrastat - zvýšení prahů pro vykazování 5. Změna úrokové repo sazby ČNB Vážení přátelé, na vaše dotazy odpovídáme telefonicky každý pracovní den, kromě pátku, od 8 do 12 hodin. Pokud se vám např. nepodaří telefonické spojení, můžete své dotazy zasílat poštou, e-mailem nebo faxem, a to nepřetržitě 24 hodin denně. Praha 25. 02. 2019
Vážení přátelé, i v tomto čísle našeho (Vašeho) DISu pokračujeme v nekonečném seriálu ze světa účetnictví a daní. Upozornění pro registrované daňové subjekty žádající vrácení přeplatku na dani na účet neuvedený v registraci Podle ust. 155 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád ), vrací správce daně registrovaným daňovým subjektům případné přeplatky výhradně na účty uvedené v registraci (tj. účty, na nichž jsou soustředěny prostředky z podnikatelské činnosti, resp. účty, které jsou využívány pro ekonomickou činnost). Pokud by registrovaný daňový subjekt žádal o vrácení přeplatku na jiný účet, než který je u správce daně registrován, nebylo by možné takové žádosti vyhovět. Tímto zákonným postupem je výrazně omezeno případné riziko vrácení přeplatku na základě podvodně podané žádosti o vrácení přeplatku. Registrovaným daňovým subjektem je takový daňový subjekt, jehož registrace k některé z daní (daň z příjmů, daň silniční, daň z přidané hodnoty), resp. ke všem uvedeným daním, nebyla dosud zrušena, tedy např. když tento daňový subjekt již ukončil podnikatelskou činnost, ale tuto skutečnost správci daně neoznámil (nepožádal o zrušení registrace), ačkoliv tak podle ust. 127 odst. 1 daňového řádu měl učinit, nebo když svou podnikatelskou činnost dočasně přerušil. Pokud tedy jste registrovaným daňovým subjektem a okolnosti nasvědčují tomu, že budete žádat o vrácení přeplatku, můžete podle konkrétních okolností (i s případným dostatečným časovým předstihem) zvolit některý z těchto postupů: 1. Pokud máte u správce daně registrován účet, žádejte o vrácení přeplatku na tento účet. 2. Pokud již účet, který máte u správce daně registrován, nesplňuje podmínky pro registraci (tj. nejedná se již o účet, na kterém jsou soustředěny prostředky z vaší podnikatelské činnosti, resp. nepoužíváte jej pro ekonomickou činnost), oznamte tuto skutečnost správci daně prostřednictvím Oznámení o změně registračních údajů a tento účet vyjměte z registrace. Přitom můžete současně provést registraci nového účtu, pokud splňuje shora uvedené podmínky pro registraci. V žádosti o vrácení přeplatku pak uvedete tento nově zaregistrovaný účet, případně jiný z registrovaných účtů. Pokud nemáte jiný účet, který by splňoval podmínky pro registraci, nemáte tudíž po vynětí původního účtu z registrace u správce daně registrován žádný účet, a v žádosti o vrácení přeplatku můžete tedy uvést jakýkoli účet a na ten vám bude přeplatek vrácen. 3. Pokud již vy sám jako daňový subjekt nesplňujete podmínky pro registraci k některé z daní, podejte Žádost o zrušení registrace. Jakmile správce daně vaší žádosti vyhoví (lhůta na rozhodnutí o Žádosti o zrušení registrace je 30 dní), nebudete již ve vztahu k této dani registrovaným daňovým subjektem, a přeplatek na této dani vám bude vrácen na jakýkoli účet, který v žádosti o vrácení přeplatku uvedete. 1
Informace k novele daňového řádu s účinností od 1. 7. 2017 Dodatečně se tímto ještě vracíme k novele daňového řádu s účinností od 1. 7. 2017. Dne 16. 6. 2017 byl zveřejněn ve Sbírce zákonů zákon č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní (dále též novela DŘ ). V části šesté tohoto zákona dochází ke změnám zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ ). V této souvislosti upozorňujeme, že v souladu s ustanovením 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, nastává účinnost této novely DŘ patnáctým dnem po jejím vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy 1. 7. 2017. Účelem této informace je poskytnutí základního přehledu o vybraných změnách v oblasti správy daní, které novela DŘ obsahuje. Podle čl. XI bodu 1. k novele DŘ přitom platí, že řízení nebo jiné postupy při správě daní, které byly zahájeny přede dnem nabytí účinnosti novely DŘ, se dokončí podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely DŘ. 1. Omezení daňové mlčenlivosti správců daně v souvislosti se zveřejňováním informací o veřejných podporách a o podporách malého rozsahu - 52 odst. 6 a 53 odst. 1 písm. b) DŘ Dochází k prolomení povinnosti mlčenlivosti správců daně jak v případech, kdy údaje získané pří správě daní zveřejňuje při plnění informační povinnosti přímo správce daně v pozici poskytovatele veřejné podpory nebo podpory malého rozsahu (např. v souvislosti s promíjením daní a jejich příslušenství), tak v případech, kdy správce daně tyto údaje sděluje jinému poskytovateli veřejné podpory, či podpory malého rozsahu, který má povinnost je následně sám zveřejnit. Současně je při plnění informační povinnosti ve věci veřejné podpory nebo podpory malého rozsahu poskytované správcem daně nově prolomena povinnost mlčenlivosti správce daně ve vztahu ke všem koordinačním orgánům veřejné podpory, tedy nejen vůči Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jako tomu bylo doposud. 2. Změna v právní úpravě tzv. nekvalifikovaných forem podání - 56 odst. 1 písm. c) a 71 odst. 3 DŘ Možnost činit podání prostřednictvím jiných technických prostředků (tedy např. faxem, telefonicky apod.) je podle 56 odst. 1 písm. c) DŘ podmíněna tím, že správce daně na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup vymezí podání, ve vztahu k nimž bude tuto formu podání akceptovat a současně stanoví, které jiné technické prostředky lze za tímto účelem využít. 3. Tzv. formulářová podání činěná prostřednictvím datové zprávy s využitím dálkového přístupu - 72 DŘ Jsou-li tzv. formulářová podání (tedy přihláška k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení) činěna prostřednictvím datové zprávy s využitím dálkového přístupu, přijímají se takováto podání na technickém zařízení správce daně (v rámci Finanční správy České republiky, tj. za použití webové aplikace Elektronická podání pro finanční správu tzv. EPO) nebo prostřednictvím datové schránky správce daně. Přitom se musí jednat o datovou zprávu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. 2
4. Modifikace posečkání na žádost daňového subjektu - 156 odst. 6 DŘ Dle 156 odst. 6 DŘ může správce daně na žádost daňového subjektu změnit stanovenou dobu posečkání nebo změnit anebo doplnit další podmínky, na které je posečkání vázáno; při tom není vázán návrhem daňového subjektu. V důvodové zprávě k novele DŘ je k tomuto tématu uvedeno následující: V souvislosti s institutem posečkání se navrhuje reagovat na skutečnost, že stávající úprava 156 daňového řádu explicitně nepředpokládá možnost, aby správce daně následně změnil parametry vydaného rozhodnutí o posečkání v podobě změny stanovené doby posečkání, popř. jiných podmínek, na které je posečkání vázáno. Za stávajícího stavu nemá správce daně adekvátní možnost reagovat na vyvíjející se situaci daňového subjektu, v jehož zájmu může změna podmínek posečkání být. Jedná se zejména o případy daňových subjektů, u nichž je s ohledem na vývoj jejich finanční situace vhodné modifikovat dobu posečkání, stanovit odlišný splátkový kalendář apod. Jde tedy zejména o odůvodněné případy, kdy zájem na dlouhodobějším zachování ekonomické činnosti daňového subjektu převažuje nad zájmem na okamžité úhradě nedoplatku. V těchto situacích nemá správce daně v současnosti nástroj, kterým by jednoduše vyšel daňovému subjektu vstříc, resp. stávající řešení situace je pro obě strany značně zatěžující a nehospodárné (daňový subjekt je fakticky nucen porušit podmínky posečkání, čímž dojde k pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání ex lege; následně je daňový subjekt nucen znovu žádat o další povolení posečkání, ačkoli by bylo možné věc řešit pouze úpravou doby posečkání či jiných jeho parametrů). 5. Vyloučení vzniku úroku z posečkané částky - 157 odst. 6 DŘ Dle 157 odst. 6 DŘ úrok z posečkané částky nevzniká po dobu, kdy daňovému subjektu nevzniká povinnost uhradit úrok z prodlení z jiného důvodu, než je povolení posečkání. V důvodové zprávě k novele DŘ je k tomuto tématu uvedeno následující: Nově by tak mělo být řešeno především vyloučení vzniku úroku z posečkané částky v případě smrti daňového subjektu, kdy podle 253 odst. 2 daňového řádu ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti nevzniká úrok z prodlení u nedoplatku vzniklého v důsledku porušení daňové povinnosti zůstavitele. Navrhovaná úprava vyloučí vznik úroku z posečkané částky i v případě penále u odvodů za porušení rozpočtové kázně. Stávající úprava 157 odst. 6 DŘ eliminující vznik úroku z posečkané částky pouze v návaznosti na ustanovení 253 odst. 3 DŘ, podle něhož nevzniká úrok z prodlení u nedoplatků na příslušenství daně a na peněžitém plnění placeném v rámci dělené správy, je konzumována novou obecnější formulací. 6. Úkony přerušující běh lhůty pro placení daně - 160 odst. 3 písm. c) DŘ Dle 160 odst. 3 písm. c) DŘ je úkonem přerušujícím běh lhůty pro placení daně oznámení rozhodnutí o posečkání a nově také rozhodnutí, kterým se mění stanovená doba posečkání. Navržená změna má za cíl, aby i rozhodnutí, kterým se mění stanovená doba posečkání v souladu s novým 156 odst. 6 DŘ, přerušovalo běh lhůty pro placení daně. Pokud by tato úprava v DŘ absentovala, přerušení lhůty by v případě úpravy doby posečkání nebylo na základě stávající právní úpravy možné, což by vedlo k negativnímu důsledku, že i přes povolení změny doby posečkání daňovému subjektu by byla lhůta pro placení daně přerušena pouze na základě původního rozhodnutí o posečkání. 3
Přechodné ustanovení: Běh lhůty pro placení daně, která započala podle dosavadních právních předpisů a neskončila do dne nabytí účinnosti novely DŘ, se ode dne nabytí účinnosti novely DŘ posuzuje podle 160 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely DŘ. 7. Definice dne platby daně placené platební/kreditní kartou - 56 odst. 1 písm. f) a 166 odst. 1 písm. c) DŘ Do 166 odst. 1 DŘ je nově vloženo písm. c), podle něhož u platby prováděné bezhotovostním převodem, k němuž je dán platební příkaz prostřednictvím platební karty nebo obdobného platebního prostředku, je dnem platby den, kdy ten, kdo daň platí, předal platební příkaz správci daně. V důvodové zprávě k novele DŘ je k tomuto tématu uvedeno následující: Platbou prostřednictvím platební karty je nutné rozumět bezhotovostní převod peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce (osoba hradící daň) prostřednictvím příjemce (správce daně). V praxi tak půjde zejména o platby debetní nebo kreditní kartou prostřednictvím terminálu, kterým bude vybaven příslušný správce daně. Pro bezhotovostní převody obecně podle 166 odst. 1 písm. a) daňového řádu platí, že u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, se za den platby považuje den, kdy byla platba připsána na účet správce daně. Je však třeba upozornit, že umožnění platit daň platební kartou je vázáno dle 56 odst. 1 písm. f) DŘ na to, že správce daně zveřejní druhy daní, které lze platit bezhotovostním převodem, k němuž je dán platební příkaz prostřednictvím platební karty nebo obdobného platebního prostředku, a podmínky, které je při těchto platbách nutné dodržet. Do doby zveřejnění této informace daně platit kartou nelze. 8. Možnost prodat rychle se kazící věci i přes podaný návrh na jejich vyloučení z daňové exekuce Dle nové právní úpravy 179 odst. 2 DŘ nemusí správce daně čekat na výsledek řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce u věcí, které se rychle kazí, ale může tyto věci prodat, aby se tak zabránilo případným ztrátám na jejich hodnotě. V důvodové zprávě k novele DŘ je k tomuto tématu uvedeno mimo jiné následující: Cílem návrhu je umožnit správci daně v naléhavých případech prodej majetku, který je předmětem návrhu na vyloučení z daňové exekuce, ještě před dokončením řízení ohledně tohoto návrhu. Navržená změna se vztahuje k majetku, u kterého by předpokládaná doba řízení ohledně návrhu na vyloučení mohla negativně ovlivnit ty jeho vlastnosti, které mají vliv na výši výtěžku ze zpeněžení, anebo které by mohly způsobit i jeho neprodejnost. [ ] Řízení o návrhu na vyloučení věci z daňové exekuce může trvat poměrně dlouho, pokud se nejedná o jednoznačný případ (nehledě na to, že návrh na vyloučení může mít i obstrukční charakter). Včasný prodej věcí, které se rychle kazí, představuje jak ochranu zájmů dlužníka, tak ochranu zájmů státu, neboť oba mají zájem na dosažení co nejvyššího výtěžku ze zpeněžení věcí, které jsou předmětem daňové exekuce. Za jistých okolností je včasný prodej rychle se kazící věci i ve prospěch osoby, která podala oprávněný návrh na vyloučení věci z daňové exekuce (typicky v případě složitých okolností, kdy o návrhu nelze rychle rozhodnout). Výtěžek ze zpeněžení věci může být této osobě později vydán jako bezdůvodné obohacení na straně státu (čímž současně dochází k minimalizaci způsobené škody). 4
9. Rozšíření oznamovací povinnosti správce daně vůči živnostenským úřadům, rejstříkovým soudům a jiným orgánům veřejné moci - 238 odst. 5 a 6 DŘ Novelizované ustanovení 238 DŘ přináší správci daně rozšíření oznamovací povinnosti vůči jiným orgánům veřejné moci. Pokud správce daně při své činnosti zjistí skutečnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení právnické osoby, živnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování živnosti nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován správcem daně, pak tyto skutečnosti oznámí příslušnému orgánu veřejné moci, zejména rejstříkovému soudu a živnostenskému úřadu. V případě, kdy je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, pak jej správce daně podá příslušnému soudu. Tato povinnost již není vázána na skutečnost, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, ale pouze na důvody stanovené příslušnými zvláštními právními předpisy. 10. Ukončením přezkumného jednání se nalézací řízení týkající se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, již automaticky nezastavuje - 243 odst. 2 DŘ Podle dosavadního znění 243 odst. 2 DŘ se ukončením přezkumného jednání zastavovalo přímo ze zákona (ex lege) nalézací řízení týkající se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Nově došlo k vypuštění tohoto textu, čímž je správci daně umožněno dokončit vyměřovací řízení (tj. vydat rozhodnutí) i po ukončení přezkumného řízení, či po schválení zprávy o přezkumu soudem. 11. Pořádková pokuta za hrubě urážlivé podání - 247 odst. 3 DŘ Nově lze v souladu s 247 odst. 3 DŘ uložit pokutu do 50.000 Kč tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání. Úprava je inspirována obdobnou úpravou ve správním řádu při zachování stejné maximální výše pokuty. 12. Splatnost penále a promíjení penále - 251 odst. 3 a 259a odst. 3 DŘ V rámci 251 odst. 3 DŘ došlo k nahrazení pravidla, podle kterého je penále splatné ke stejnému dni jako doměřená daň, pravidlem, že penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které se toto penále vypočte. Rozhodnutí, kterým se penále stanoví, je nově místo dodatečného platebního výměru označováno jako platební výměr. Nově je tedy umožněno stanovit penále případně samostatným platebním výměrem. I nadále však zůstává možnost ukládat penále společně s doměřenou daní s tím, že i splatnost penále a doměřené daně bude ve většině případů totožná. S uvedenou změnou v označování rozhodnutí, kterým se stanovuje penále, souvisí změna 259a odst. 3 DŘ, který nově váže běh lhůty 3 měsíců pro podání žádosti o prominutí penále na právní moc platebního výměru namísto původně uváděného dodatečného platebního výměru. 13. Úrok z neoprávněného jednání správce daně v rámci dělené správy - 254 odst. 1 DŘ Dle 254 odst. 1 DŘ nově platí, že úrok z neoprávněného jednání správce daně podle 254 odst. 1 DŘ nevzniká v případě peněžitých plnění v rámci dělené správy. 14. Úrok z daňového odpočtu - 254a odst. 1 a 2 DŘ Dle 254a odst. 1 5
DŘ nově platí, že daňovému subjektu náleží úrok z daňového odpočtu stanoveného správcem daně ode dne následujícího po uplynutí doby 4 měsíců od posledního dne lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, nebo ode dne, kdy bylo toto tvrzení podáno, pokud bylo podáno po lhůtě stanovené pro jeho podání, do dne vrácení daňového odpočtu nebo jeho použití na úhradu nedoplatku, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení. Nově tedy zákon výslovně stanoví, že se úrok z daňového odpočtu uplatní nejen při postupu k odstranění pochybností, ale i v daňové kontrole; rovněž došlo ke zkrácení doby rozhodné pro uplatnění tohoto úroku z 5 měsíců na 4 měsíce. Byla modifikována také výše úroku z daňového odpočtu, který se nově stanoví ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 2 procentní body, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (došlo tedy k jeho zvýšení). Běh doby podle 254a odst. 1 DŘ se staví a úrok nevzniká ode dne vydání: výzvy k odstranění vad podání, které je učiněno v rámci nalézacího řízení týkajícího se daňového odpočtu, do dne, kdy dojde k odstranění těchto vad, nebo kdy dojde k marnému uplynutí lhůty stanovené v této výzvě, výzvy k umožnění zahájení daňové kontroly do dne, kdy dojde k zahájení daňové kontroly, rozhodnutí, kterým správce daně stanoví lhůtu, ve které se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku kontrolního zjištění a navrhnout jeho doplnění, do dne, kdy dojde ze strany daňového subjektu k požadovanému vyjádření, nebo kdy dojde k marnému uplynutí lhůty stanovené k vyjádření. Přechodné ustanovení: U daňového odpočtu uplatněného v řádném daňovém tvrzení nebo dodatečném daňovém tvrzení, u kterého lhůta pro jeho podání uplynula přede dnem nabytí účinnosti novely DŘ, se uplatní úrok z daňového odpočtu podle 254a zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely DŘ. 15. Stížnost v rámci daňové kontroly - 261 odst. 4 DŘ Z ust. 261 odst. 4 DŘ byla odstraněna poslední věta, podle níž stížnost podaná v rámci daňové kontroly musela být vyřízena nejpozději do skončení daňové kontroly. V důsledku této změny i pro stížnosti podané při daňové kontrole platí obecná lhůta pro vyřízení stížnosti v délce 60 dnů ode dne jejího doručení správci daně příslušnému k jejímu vyřízení. V důvodové zprávě k novele DŘ je k tomuto tématu uvedeno následující: Očekávaným efektem, který navržená změna přinese, je jednak úbytek účelově podávaných stížností motivovaných snahou oddálit ukončení daňové kontroly, ale také garance dostatečného časového prostoru pro vyřízení stížností, popřípadě prošetření tohoto vyřízení nadřízeným orgánem, což přispěje ke zvýšení kvality procesu vyřizování stížností a s tím související ochrany práv osob zúčastněných na správě daní. 6
Oceňování zásob vytvořených vlastní činností Interpretace Národní účetní rady I-35 Obsahem tohoto článku je Interpretace Národní účetní rady I 35, která se zabývá oceňováním zásob vytvořených vlastní činností. Národní účetní rada je nezávislá odborná instituce k podpoře odborné způsobilosti a profesní etiky při rozvoji účetních profesí a v oblasti metodiky účetnictví a financování. Zakládajícími členy Národní účetní rady jsou: Komora auditorů České republiky Komora daňových poradců České republiky Svaz účetních Vysoká škola ekonomická, zastoupená Fakultou financí a účetnictví Hlavním posláním je spolupráce s ministerstvem financí, dalšími vládními, zákonodárnými a ostatními institucemi na tvorbě legislativy a souvisejících norem se zaměřením na oblast účetnictví, tvorba, aktualizace, vydávání a distribuce českých účetních standardů a dalších souvisejících metodik a v neposlední řadě též spolupráce při rozvoji účetních profesí. Interpretace vyjadřují odborný názor Národní účetní rady. Tvorbou Interpretací usiluje Národní účetní rada o jednotné a vhodné používání zákona o účetnictví a ostatních právních předpisů. Jednotlivé členské organizace NÚR podporují tvorbu Interpretací a jejich používání v praxi. Úvod Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, 7, odst. 1). Za vedení účetnictví je odpovědná účetní jednotka. Tato interpretace není právně závazným stanoviskem, pouze vyjadřuje odborný názor Národní účetní rady a může být aplikována pouze v kontextu s Předmluvou Národní účetní rady k interpretacím českých účetních předpisů. Postup popsaný v této interpretaci poskytuje účetní jednotce návod v případech, kdy má jejich aplikace významný dopad na informace uvedené v účetní závěrce a kdy informační přínosy jsou větší než náklady nutné na jejich získání. Popis problému 1. Zákon o účetnictví s účinností od 1. 1. 2016 vymezuje vlastní náklady zásob vytvořených vlastní činností jako přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost (dále jen výroba ), popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě, vymezené v souladu s účetními metodami. Do přímých nákladů se dle zákona výslovně zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou. 2. Vyhláška č. 500/2002 Sb. s účinností od 1. 1. 2016 potom k vymezení vlastních nákladů zásob vytvořených vlastní činností uvádí, že vlastní náklady zásob vytvořených vlastní činností se oceňují ve skutečné výši nebo na základě kalkulace výroby, a dále, že vlastní náklady zahrnují přímé náklady a mohou 7
zahrnovat také poměrnou část variabilních a fixních nepřímých nákladů, příčinně přiřaditelných danému výkonu a vztahujících se k období výroby. Dále vyhláška uvádí, že náklady na prodej se do těchto nákladů nezahrnují. 3. Cílem této interpretace je stanovit jednotný postup oceňování zásob vytvořených vlastní činností ve finančním účetnictví (tj. v účetnictví vedeném dle zákona o účetnictví), protože mimo výše uvedených vymezení účetní předpisy neobsahují podrobnější návod, jak prakticky postupovat při oceňování zásob vytvořených vlastní činností. 4. Vzhledem k obecnému vymezení vlastních nákladů zásob vlastní činnosti účetními předpisy je tedy otázkou: a) jak vymezit přímé a nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě, a b) zda nepřímé náklady musí být složkou vlastních nákladů. 5. Tato interpretace neřeší oceňování biologických aktiv. Řešení 6. Za vlastní náklady zásob vytvořených vlastní činností se považují přímé náklady vynaložené na výrobu, a v případě, že existují, také nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě. 7. Přímé náklady vynaložené na výrobu (dále jen přímé náklady ) jsou náklady účelně a účelově vynaložené na výrobu kalkulační jednice a lze je ke kalkulační jednici přiřadit přímo, bez potřeby rozvrhování (alokování). Příkladem přímých nákladů je spotřeba materiálu či práce (mezd) užitých k výrobě kalkulační jednice, nebo služeb subdodavatele spočívajících v opracování příslušné kalkulační jednice. Přímé náklady jsou převážně variabilní vzhledem k objemu výroby. 8. Nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě, (dále jen nepřímé náklady ) jsou náklady, které jsou účelně a účelově vynaloženy na výrobu obecně, a ke kalkulační jednici je lze přiřadit pouze s pomocí rozvrhování (alokování) za použití vhodné rozvrhové základny. Nepřímými náklady jsou například spotřeba vody, elektřiny a plynu ve výrobě, výkonové nebo časové odpisy výrobního zařízení, odpisy budov používaných k výrobě, nájemné výrobních prostor či náklady na technickou přípravu výroby, údržbu nebo kontrolu kvality. Nepřímé výrobní náklady mohou být fixní nebo variabilní vzhledem k objemu výroby. 9. Náklady účelově vynaloženými na výrobu se rozumí náklady, které vedou k uvedení zásob na jejich současné místo a do požadovaného stavu. Za náklady účelově vynaloženými na výrobu se obvykle nepovažují např. administrativní náklady, finanční náklady, prodejní (odbytové) náklady, náklady na skladování či přesun zásob v rámci skladů (pokud takové náklady nejsou součástí výrobního procesu). Rozhodnutí, zda náklady jsou či nejsou vynaloženy za účelem výroby, může záviset i na délce výrobního cyklu. 10. Účelně vynaloženým (přímým i nepřímým) nákladem se rozumí náklad, při jehož vynaložení byly dodrženy zásady hospodárnosti a efektivity, a jejichž vynaložení bylo nezbytné pro uvedení zásob na jejich současné místo a do požadovaného stavu. Náklady, které se obvykle nepovažují za náklady účelně vynaložené na výrobu, jsou např. neobvyklé množství odpadu, vyhnutelné škody, neúčelně vynaložené práce nebo náklady související s nevyužitou kapacitou. 8
11. Nevyužitou kapacitou se rozumí situace, kdy výrobní zařízení je využíváno méně, než kolik by odpovídalo jeho běžnému nebo resp. předpokládanému využití. Běžným využitím kapacity je předpokládaný objem výroby, kterého bude v průměru dosaženo během několika období nebo sezon za běžných okolností, přičemž je třeba vzít v úvahu kapacitu, která nebude využita vzhledem k plánované údržbě. Pokud dojde k neobvykle nízkému objemu výroby, nebo pokud se výrobní zařízení vůbec nevyužívá, nelze jako rozvrhovou základnu pro přiřazení nepřímých fixních nákladů na kalkulační jednici použít skutečné využití výrobních zařízení, nýbrž běžné využití kapacity. Nepřiřazené nepřímé fixní náklady jsou nákladem období. Pokud se skutečný objem výroby blíží běžné kapacitě, lze skutečný objem výroby jako rozvrhovou základnu využít. 12. V případě nezvykle vysokého využití kapacity se částka nepřímých fixních nákladů přiřazená kalkulační jednici sníží tak, aby zásoby nebyly oceněny nad úrovní skutečných nákladů. Variabilní nepřímé náklady se přiřazují kalkulační jednici ve vztahu ke skutečnému využití výrobních zařízení. 13. Pokud účetní jednotka oceňuje zásoby vytvořené vlastní činností na základě kalkulací obsahujících předem stanovené náklady, musí minimálně k rozvahovému dni porovnat takto stanovené vlastní náklady se skutečnými vlastními náklady zásob vytvořených vlastní činností. V případě významného rozdílu je třeba upravit ocenění zásob k rozvahovému dni, tak aby tyto zásoby byly oceněny na úrovni skutečných vlastních nákladů. Tato úprava představuje změnu odhadu, nikoli změnu metody. 14. Účetní jednotka stanoví vnitřním předpisem způsob výpočtu vlastních nákladů zásob vytvořených vlastní činností včetně popisu kalkulačních vzorců a rozlišení nákladů na přímé, nepřímé variabilní a nepřímé fixní. Způsob ocenění musí být také uveden v příloze v účetní závěrce. 15. Pokud účetní jednotka změní způsob oceňování zásob vytvořených vlastní činností (např. do vlastních nákladů zásob vytvořených vlastní činností začne zahrnovat nepřímé náklady či rozšíří výrobní režii, nebo naopak již nezahrnuje do kalkulace správní režii), pak se jedná o změnu účetní metody. Postup při změně metody je popsán v intepretaci NÚR I-29 Opravy chyb, změny v účetních odhadech a změny v účetních metodách. 16. K datu účetní závěrky (v rámci inventarizace zásob) účetní jednotka zjišťuje, zda u zásob vytvořených vlastní činností nedošlo ke snížení hodnoty. V případě, že ocenění zásob vytvořených vlastní činností, včetně očekávaných nákladů na jejich úplné dokončení v budoucnosti, je vyšší než očekávaná prodejní cena, účetní jednotka tuto skutečnost zohlední v ocenění zásob např. prostřednictvím opravné položky. 17. V případě, že účetní jednotka má uzavřeny smlouvy na tzv. ztrátové projekty a je definován objem výroby, ke kterému se účetní jednotka zavázala do budoucnosti, pak na tyto ztráty vytvoří rezervu na ztrátové projekty. Zdůvodnění závěrů 18. Pojmy zákona o účetnictví náklady vynaložené na výrobu a náklady vztahující se k výrobě znamenají, že mezi uvedenými náklady a výrobou musí být příčinná souvislost (tj. že tyto náklady musí být vynaloženy za účelem výroby tj. výrobou vyvolány) a také to, že tyto náklady (pokud souvisí s výrobou), že k této výrobě musí skutečně vést, tj. že musí být vynaloženy účelně. Např. neúčelná práce, 9
plýtvání materiálem nebo nevyužití kapacity k výrobě nevede a nemůže s ní být tedy příčinně spojeno. Z toho důvodu je potřeba se při ocenění zásob vytvořených vlastní činností zabývat účelovostí a účelností vynaložených nákladů. 19. Oceňování zásob vytvořených vlastní činností musí ekonomicky zobrazovat skutečnou realitu a musí zahrnovat všechny náklady, které souvisí s jejich výrobou. Účetní jednotka musí sama vyhodnotit, které náklady přímo či nepřímo souvisí s výrobou a příčinně přiřadit náklady dané kalkulační jednici. 20. Vyhláška č. 500/2002 Sb. umožňuje, aby se zásoby vlastní výroby oceňovaly ve skutečných nebo předem stanovených nákladech. Pokud však k rozvahovému dni existuje významný rozdíl mezi oceněním zásob na úrovni předem stanovených nákladů a jejich oceněním ve skutečných nákladech, je třeba upravit ocenění na úroveň skutečných vlastních nákladů, a to z toho důvodu, že účetní jednotka je z povolených metod povinna zvolit vždy tu, která lépe odpovídá skutečnému stavu (viz 7 odst. 2 zákona o účetnictví). Tímto postupem je předem stanovená a tudíž odhadnutá úroveň vlastních nákladů nahrazena přesnějším oceněním ve skutečných nákladech. 21. V případě uzavření ztrátové smlouvy na budoucí výrobu se účetní jednotka dostává do situace, kdy je jisté, že nastane budoucí ztráta (náklady na vypořádání smluvního závazku převýší výnosy sjednané ve smlouvě). Z toho důvodu musí účetní jednotka v takovém případě vykázat v účetní závěrce rezervu na ztrátové projekty. Intrastat - zvýšení prahů pro vykazování Novelizace nařízení vlády č. 244/2016 Sb., k provedení některých ustavení celního zákona v oblasti statistiky je účinná od 1. 1. 2019. K níže uvedeným změnám dochází na základě změnového nařízení vlády č. 323/2018 Sb. Změna č. 1 (příloha č. 3 odst. 1) Nejzásadnější změnou je úprava výše prahu pro vykazování Intrastatu a to ze současných 8 miliónů Kč na 12 miliónů Kč. Výše prahů do 31. prosince 2018 činila 8 miliónů Kč pro odeslané a 8 miliónů Kč pro přijaté zboží. Výše prahů od 1. ledna 2019 je stanovena na 12 miliónů Kč pro odeslané a na 12 miliónů Kč pro přijaté zboží. Dopad na vykazování Intrastatu: Pokud zpravodajská jednotka v roce 2018 dosáhla prahu pro vykazování (8 miliónů Kč), musí (dle 58 odst. 4 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon) vykazovat údaje do Intrastatu nejméně do konce roku 2019. Pokud zpravodajská jednotka v roce 2019 nedosáhne prahu pro vykazování (12 miliónů Kč), povinnost vykazovat Intrastat ji končí k 31. 12. 2019 a poslední výkaz předaný místně příslušnému celnímu úřadu bude za referenční období prosinec 2019. Pokud zpravodajská jednotka v roce 2019 dosáhne prahu pro vykazování (12 miliónů Kč), má povinnost vykazovat Intrastat nejméně do konce roku 2020. Zpravodajská jednotka, která v roce 2018 nedosáhla prahu pro vykazování (8 miliónů Kč) nemá od referenčního období leden 2019 povinnost vykazovat údaje. Pokud v průběhu roku 2019 dosáhne prahu pro vykazování (12 miliónů Kč), má povinnost po 10
dosažení prahu se registrovat k vykazování údajů u místně příslušného celního úřadu a musí vykazovat údaje do Intrastatu nejméně do konce roku 2020. Změna č. 2 (příloha č. 1 část II. poznámka ke kódům 94 až 99) Další změna se týká zboží určeného k operačnímu leasingu. Pokud je zboží v průběhu dočasného přijetí nebo odeslání za účelem pronájmu zboží bez změny vlastníka na dobu kratší než 2 roky zakoupeno nebo prodáno, stane se předmětem vykazování ke dni změny vlastnického práva. Tento text je uveden v nově vložené poznámce ke kódům transakce 94 až 99 písm. B). Dopad na vykazování Intrastatu: Do Intrastatu se zaznamená následná změna podmínek dočasného přijetí nebo odeslání zboží k operativnímu leasingu (pronájmu) na dobu nepřesahující 2 roky, která souvisí se změnou vlastnictví a na jejímž základě se zboží zpět nevrací, a dodatečně se dohodne jeho prodej nebo nákup takové zboží se stane předmětem vykazování ke dni změny vlastnického práva s uvedením kódu povahy transakce 11 nebo 12. Pokud zpravodajská jednotka přijme zboží k operativnímu leasingu s předpokládanou dobou nepřesahující 2 roky a např. po 3 měsících dochází ke změně vlastnictví tím, že zpravodajská jednotka zboží odkoupí, zaznamená následnou změnu podmínek ve výkazu Intrastatu ke dni změny vlastnického práva, ve směru přijetí s kódem povahy transakce 11 nebo 12 a s fakturovanou hodnotou, za kolik by se zboží koupilo, kdyby bylo předmětem koupě. Změna č. 3 (příloha č. 1 část I. odst. 20 - fakturovaná hodnota, příloha č. 1 část IV. odst. 1 - malé zásilky a příloha č. 3 odst. 2 - dosažení prahu pro vykazování) Novelizací nařízení vlády č. 244/2016 Sb. došlo také ke zpřesnění definice kurzu používaného pro přepočet cizí měny na koruny české - Pro přepočet cizí měny na koruny české se použije kurz, který zpravodajská jednotka používá v případě pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie nebo dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie pro přepočet ve vztahu k povinnosti přiznat daň z přidané hodnoty nebo přiznat uskutečnění plnění podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Dopad na vykazování Intrastatu: Jedná se pouze o změnu definice. Zpravodajská jednotka pro přepočet cizí měny na koruny české používá nadále kurz, který používá v Přiznání k DPH. 11
Změna úrokové repo sazby ČNB Vzhledem ke změně úrokové repo sazby ČNB, ke které došlo dne 2. 11. 2018, přinášíme opět přehled vývoje repo sazby ČNB od 4. 8. 2017 Datum změny Repo sazba (%) 04.08.2017 0,25 03.11.2017 0,50 02.02.2018 0,75 28.06.2018 1,00 03.08.2018 1,25 27.09.2018 1,50 02.11.2018 1,75 Repo sazba ČNB Od repo sazby ČNB se odvíjí např. úrok z prodlení při opožděné úhradě daně podle 252 daňového řádu a úrok za posečkání daně podle 156 a 157 daňového řádu. Podle 252 odst. 2 daňového řádu vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Podle 157 odst. 2 daňového řádu vzniká za dobu posečkání daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Od repo sazby ČNB se rovněž odvíjí výše úroků z prodlení ve vztazích, které se řídí občanským zákoníkem (viz Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ze dne 16. října 2016, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích). Podle 2 tohoto nařízení vlády odpovídá výše úroků z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12