Západočeská univerzita v Plzni Univerzita třetího věku ak.rok 2018/2019 Studijní předmět: Imperiální Egypt. Dějiny Nové říše a její úpadek Název přednášky: Vznik Nové říše a konsolidace území. Raná 18. dynastie Autor sylabu: Mgr. Petra Maříková Vlčková Datum konání přednášky: 10.10. 2018 KOŘENY NOVÉ ŘÍŠE: Tzv. 3. fáze Druhého přechodného období Max. rozšíření moci 15. dynastie (Hyksósové) pevnost v Gebelénu (J od Théb) Chajan - Spor Apopiho a Sekenenre Taa tradiční líčení literární dílo s negativním obrazem Hyksósů Po období míru/koexistence nastala závěrečná fáze boje mezi představiteli 15. dynastie (Hyksósové, Avaris) a 17. dynastie (Théby) někdy kolem r. 1555 př. n. l. přepad Théb Panovníci 17. dynastie: Sekenenre Tao Kamose Statečný Ahmose I. (18. dynastie) Sekenenre Tao: zabit v boji - mumie - doklady smrtelných zásahů zbraněmi hyksóské provenience. Významná osoba: královna Tetišeri královna-bojovnice Kamose: dobývá Buhén rozbití koalice mezi Núbijci a Hyksósy; následně postup směrem na S obléhání a dobytí pevnosti Nefrúsy (S od Asjútu), Héliopoli a deltu oblehl Avaris, ale nedobyl Závěrečné dobytí Avaridy Ahmose (spoluvládce) Velmi dobře zdokumentované období X texty byly sepsány za určitým účelem královské novely, autobiografie vojáků Znovusjednocení Nové říše Ahmose I.: Asi 1550-1525 BC Zdroj informací: autobiografický nápis profesionálního vojáka Ahmose, syna Ebany (El- Káb) 3. RV: tažení do Núbie opakované vyplenění tamního hlavního města Kerma Kontinuální boje s Hyksósy: 11. RV: dobytí Memfidy (Héliopole) pak tažení na pevnost Caru (V okraj delty, Tell Hebua), tj. faktické odříznutí Avaridy od možnosti získat posily z PřV (pevnost Šaruhen), série 3 útoků na vlastní Avaridu 15. RV: oblehnutí pevnosti Šaruhen: JZ Palestina, identifikace: Tell el-ajjúl a její zničení definitivní porážka Hyksósů- dobytí: kolem 20. RV Výprava na PřV: vytvoření bezpečného nárazníkového pásma asi 22. RV Kenotaf: malá pyramida a chrámek Abydos spolu manželkou Ahmose Nefertari nejstarší vyobrazení bojových vozů tažených koňmi Hrobka: neznámá asi na pohřebišti Dra Abú en-naga na Z břehu Nilu v Thébách Přechodový vládce mezi pozdní 17. (rodinné kořeny) a 18. dynastií = zakladatel Nové říše a znovusjednotitel Egypta - poslední panovník s hrobkou ve tvaru pyramidy Rodinné zázemí: babička královna Tetišeri, matka a otec: Sekenenre Tao a královna Ahhotep, manželka Ahmose Nefertari (spoluvládce v dobách bojů aktivně vládce Egyptu)
Amenhotep I. (asi 1524-1504 BC, 21 RV). Rodina: syn Ahmose I. a královny Ahmose Nefertari neměl přímé potomky transfer moci na syna od konkubíny Thutmose I. Astronomické pozorování: heliakický východ Síria (9. RV, 9. den 3. měsíce letního období) Obnova Egypta stavební projekty v údolí (Théby Amonův velechrám, Abydos, Elefantýna) X žádné nejsou dochovány v deltě Pravděpodobně založil Dér el-medínu (s matkou zde uctíván jako patron nekropole) Reorganizace egyptské vlády v Núbii: nový titul tzv. vícekrál Kuše prvním byl Turi Přední východ: egyptská pevnost v Šaruhenu, plus nárazníkové pásmo do vzdálenosti 30-70 km od ní. Možná: expedice na PřV (do Libanonu) není plně jistá Hrob: není lokalizován (Dra Abú en-naga, Údolí králů) X PRVNÍ PANOVNÍK S PROSTOROVĚ ODDĚLENÝM MÍSTEM POHŘBU A ZÁDUŠNÍM CHRÁMEM Thutmose I. (asi 1504-1492) Rodina: Matka nebyla královská žena/dcera; Možná: vedlejší větev královské rodiny nebo starší thébská královská rodina; Legitimizace: sňatek s princeznou Ahmose: dcerou Ahmose I. a Ahmose Nefertari sestrou Amenhotepa I. = dcera Hatšepsut; Vedlejší žena Mutnofret: syn Thutmose II. 2. RV: dobití a rozvrácení Kermy a království Kuše jednotky se dostali až ke 4. nilskému kataraktu (el-kenisa/kurgus) 2 TAŽENÍ PACIFIKACE KUŠE 3. RV: výprava na Přední Východ nesetkal se s odporem prošel Levantou a přešel Eufrat, tj. definování pozice Egypta v rámci formující se mezinárodní situace pozdní doby bronzové na břehu Eufratu vztyčil stélu (známo z mladšího textu Th. III.) počátek. Výsledek: NULA až do válek Thutmose III. nemá Egypt v regionu větší zájmy Domácí politika: podpora kultů především AMON stává se dynastickým bohem a ochráncem thébské královské rodiny Nejstarší přímé doklady o existenci Dér el-medíny Není zřejmé místo pohřbu asi KV 20 hrobka upravená Hatšepsutou pohřbena s ním proces legalizace nároku na trůn; posléze přemístěn do KV 34. Zádušní chrám možná poblíž tzv. jižního chrámu na Z břenu Nilu Ineni, královský architekt: Významný hodnostář a architekt za vlády: Amenhotepa I., Thutmose I., Thutmose II. a společné vlády Th. III. a Hatšepsuty - Představený všech královských staveb: Přestavba karnackého chrámu A.I.; Stavba královské hrobky T.I. v Údolí králů (KV 20?) = NEJSTARŠÍ KRÁLOVSKÁ HROBKA V ÚDOLÍ KRÁLŮ a jeho zádušního chrámu; stavební projekty Th. I. v rámci karnackého chrámu (např. tzv. pokladnice v Amonově chrámu); Hatšepsut: hlavním architektem je Senenmut X Ineni i nadále činný Zemřel kolem 22. RV Hatšepsut jedna z mála hrobek, kde není jméno této panovnice zničena Hrobka: TT 81 Šéch Abd el-kurna; Autobiografický nápis: boje s Asijci přivádění válečných zajatců do Egypta a kořisti Údolí králů: Wádí Abwáb al-mulůk Údolí bran králů eg. Velké a majestátní pohřebiště faraona, nechť žije, je čil a zdráv na Západě Vasetu nebo Velké kole (ta-sechet-maat). Hrobky králů, královen a významných hodnostářů 18.-20. dynastie dosud otevřeno 65 hrobek, plus doprovodné stavby: chýše dělníků, skrýše apod. Západní větev tzv. Západní údolí (vlastní Údolí králů je vlastně Východní údolí) Dominanta: hora el-qurn roh přirozená pyramida
Místo na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO - 1979 Thutmose II. (asi 1492-1479, 12/13 RV) Rodina: jeden z mladších synů Th. I. sňatek se sestrou Hatšepsut (posílení legitimity nároku) dcera: princezna Nefrure; s vedlejší ženou Esetou syn Thutmose (III.) Nejsou známy vojenské výboje na PřV egyptská svrchovanost je uznávána (přijetí tributu Asie). Opakované potlačování rebelií v Núbii od 1. RV Bohaté stavební projekty v Egyptě (především Karnak) a Núbii (pevnost Kumma Chnumův chrám) Hrobka: není lokalizována mnoho kandidátů Vláda Thutmose III. a královny Hatšepsut 3 hlavní fáze: Regenství královny Hatšepsut za Th.III.: asi 1479-1473 BC; Samostatná vlády Hatšepsut (asi 1473-1458 BC) Thutmose III. je spoluvládce; Samostatná vláda Thutmose III. po smrti Hatšepsut (asi 1458-1425) Důvody vzestupu a pádu Hatšepsut z jakých příčin a kdy se následující pokoušeli zničit její památku, přivlastnit si její stavby? Unikátní postavení hlavních královských manželek na počátku 18. dynastie sester vládnoucích panovníků božských manželek Amonových Koregence královny Hatšepsuty a Thutmose III. (asi 1479-1473, 22 RV) Po smrti Th. II. nástup Thutmose III. A v době nezletilosti vládne jako regentka jeho teta a nevlastní matka královna Hatšepsut 1.-2. RV: Hatšepsut vystupuje jako hlavní královská manželka vládnoucí za Th. III. Konec 2.-počátek 3. RV: radikální změna: Opouští titul velká královská manželka; Přijímá veškeré aspekty královské moci: zobrazována jako panovník se všemi odznaky moci; Sochy a reliéfy: přijímá královské znaky X přiznává ženské elementy tam, kde to tradiční mužské královské tituly dovolují např. modifikace královské titulatury Oficiálně Thutmose III. zůstává spoluvládcem Maatkare Hatšepsut (asi 1473-1458 BC) Legitimizace nároku na trůn princip božského početí: duchovní otec je bůh Amon; Zdůraznění vztahu a spojení s vlastním otcem: Thutmosem I. Mnoho dokladů rozsáhlá stavební činnost X především její zádušní chrám v Dér el-bahrí, Amonův chrám v Karnak (tzv. červená kaple) Její nárok na trůn nikdo otevřeně nezpochybnil dosazení svých lidí na hlavní úřednické posty především SENENMUT, nejvyšší kněz Amona Hapuseneb, pokladník Thutmose, správce Amenhotep, vezír Veseramon, kancléř Nehesej 7. RV: sama se zmocňuje trůnu Kontakty s PřV obchodní (výprava pro cedrové dřevo na Amonovu bárku - Byblos), expedice do Wádí Magháry, Serábit el-chádimu Kontakty s Afrikou: výprava do Puntu 8./9. RV 11.-16. RV: umírá princezna Nefrure 22. RV: umírá asi z přirozených příčin Senenmut- Rodina: nekrálovský původ provinciální úředníci z oblasti Armantu - nikdy se neoženil Správce Velkého paláce, správce majetku božské manželky/královské dcery postupná kumulace titulů a moci představený všech královských prací vychovatel královské dcery Nefrure Stavěl: Dér el-bahrí, části karnackého projektu obelisky z Asuánu
Od 7. RV Hatšepsut polevuje jeho význam není vychovatelem princezny Upadl v nemilost nevíme, kdy zemřel možná kolem 18.-19. RV královny Hrobka: Šéch Abd el-kurna, TT 71 v okolí pravděpodobně hrobky členů jeho rodiny poblíž Dér el-bahrí Vztah královnou? Není dost informací Der el-bahrí: eg. Nejsvatější ze svatých (džeser džeseru) Unikátní plán několikrát měněn tak, jak se měnilo postavení majitelky. Výzdobný program: zdůrazňuje její právo vládnout koncept božského početí a korunovace; výprava do Puntu; transport obelisků pro karnacký chrám; uctívání bohů (Amon, Usir, solární božstva a královských předků otec Th.I.). Zcela chybí vojenské scény Komplex měl i údolní chrám a vzestupnou cestu, prostor osázený myrhovníky apod. Architekt: Senenmut podoba s chrámem Mentuhotepa II. Zakomponování hrobky vysoko ve skále nad chrámem X nikdy nedokončena následně úprava KV 20 spolu s Th.I. Doporučená literatura: Baines, J. Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996. Bareš, L. Veselý, R. Gombár, E.: Dějiny Egypta. Praha: LN 2009 Donadoni, S.: Egyptský člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad 2006 James, T.G.H.: Slavní faraoni. Praha: Rebo 2005 Forman, W. Quirke, S.: Posmrtný život na Nilu. Praha: Opus Publishing 1996. Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003. Hawass, Z.: Království faraonů. Praha: Euromedia group 2006 Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: 2009. Mynářová, J. Senenmut, nejen královský architekt. PES Supplementa 1 (2003), 56-69. Mynářová J. Onderka, P. (eds.): Théby. Město bohů a faraonů. Národní Muzeum, 2007. J. Mynářová J. Dušek P. Čech D. Antalík. Poskytni králi výmluvná slova. Korespondence starověké Levanty. Starověké písemnictví Levanty 3. Oikoymenh FF UK v Praze, 2014. Pemberton, D.: Poklady faraonů. Sláva starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 2005 Pirelliová, R. Arnoldová, D.: Královny starověkého Egypta. Slovart 2008. Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003. Strouhal, E.: Život starých Egypťanů. Praha: Panorama 1989 Trigger, B.G. Kemp, B.J. O Connor, D.O. Lloyd, A.B.: Starověký Egypt. Dějiny společnosti. Praha: Vox Globator 2004. Vachala, B.: Staří Egypťané. Praha: Libri 2001 Verner, M. Bareš, L. Vachala, B.: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri 2007. (mapa a jednotlivá hesla). Verner, M.: Chrám světa. Svatyně, kulty a mysteria starověkého Egypta. Praha: Academia 2010. Watterson, B.: Egypťané. Praha: NLN 2005 Wilkinson, T. H.A. Lidé starého Egypta. Praha: Mladá fronta 2008. Více informací a další literaturu naleznete na: https://petra-marikovavlckova.webnode.cz/
Kontrolní otázky: Jaký byl vztah mezi 17. a 18. dynastií? Jak se vyvíjelo postavení královny Hatšepsut? Proč došlo k ničení jejích památek?