Retailové bankovnictví vybraných bank v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí Retailové bankovnictví vybraných bank v České republice Bakalářská práce Autor: Vedoucí práce: Soňa Kafková Bankovnictví, Bankovní management Ing. Helena Cetlová Praha Duben, 2009

Prohlášení Prohlašuji, že tuto bakalářskou práci na téma Retailové bankovnictví vybraných bank v České republice jsem vypracovala samostatně s použitím podkladů uvedených v seznamu použité literatury. V Praze dne 14.4.2009 Soňa Kafková

Poděkování Děkuji Ing. Heleně Cetlové za odborné vedení a cenné rady při tvorbě této bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce analyzuje retailové bankovnictví České republiky z hlediska jeho dosavadního vývoje a současného stavu a pokouší se o prognózu jeho vývoje v budoucnosti. Detailněji analyzuje a porovnává dva vybrané retailové bankovní produkty (běžný účet a termínovaný vklad) dvou bankovních ústavů (Československá obchodní banka, a.s. a Raiffeisenbank a.s.) z hlediska šíře produktové nabídky a podmínek poskytování. Annotation This bachelor thesis analyzes retail banking in the Czech Republic focusing on its development and its current state. The thesis also contains an indicative forecast of the future development. It provides a comparative analysis of two selected retail banking products (current account and time deposit) of two banks (Československá obchodní banka, a.s. a Raiffeisenbank a.s.) considering the range of offered products and their conditions.

Obsah Úvod... 6 1 Dosavadní vývoj bankovního trhu v ČR... 8 1.1 Vývoj počtu bank a základní identifikace... 9 1.2 Rozdělení bank podle majetkové účasti... 14 1.3 Výkonnost bankovního sektoru a kapitálová síla... 17 2 Charakteristika vybraných retailových produktů... 19 2.1 Produkty bankovních institucí... 19 2.1.1 Běžný účet... 19 2.1.2 Termínovaný vklad... 22 2.2 Historie vybraných bank... 24 2.2.1 Československá obchodní banka, a.s.... 24 2.2.2 Raiffeisenbank a.s.... 25 2.3 Nabídka produktů vybraných bank... 26 2.3.1 Běžné účty... 27 2.3.2. Termínované vklady... 31 3 Analýza a porovnání vybraných retailových produktů ČSOB a RB... 34 3.1 Běžné účty... 34 3.2 Termínované vklady... 37 3.2.l Porovnání výše poskytovaného úroku... 37 3.2.2 Poplatky za předčasný výběr... 39 4 Odhad budoucího vývoje... 40 4.1 Vznik a průběh hospodářské krize... 40 4.2 Krize v České republice... 43 4.3 Hledání řešení Národní ekonomická rada vlády... 44 4.4 Odhad vývoje bankovního sektoru... 45 Závěr... 47 Seznam literatury... 49 Přílohy... 51

Úvod Bankovní sektor zaujímá v každé ekonomice významné místo, neboť finanční zdroje se dotýkají a ovlivňují existenci všech ekonomických subjektů. Je nedílnou součástí celkového ekonomického prostředí a vytváří ostatním ekonomickým subjektům stabilní rámec. Cílem mé bakalářské práce je zanalyzovat dosavadní vývoj a současný stav retailového bankovnictví a pokusit se o prognózu jeho budoucího vývoje. Dílčím cílem je porovnat dva vybrané produkty dvou úspěšných bankovních institucí - Československá obchodní banka, a.s. (dále jen ČSOB ) a Raiffeisenbank a.s. (dále jen RB ). Téma práce je značně široké a proto detailní porovnání bankovních produktů bylo zúženo na dva vybrané bankovní produkty, a to běžný účet a termínovaný vklad. Tyto produkty jsou porovnávány a vyhodnocovány především z hlediska výhodnosti jejich využívání pro modelového klienta sledováním kritérií, jako např. šíře produktové nabídky, výše bankovních poplatků a úrokových sazeb. Oba tyto produkty jsou vybrány, protože představují tradiční bankovní produkt nabízený všemi bankami na trhu a bývají pro klienta jedním z důvodů k volbě banky. První kapitola analyzuje dosavadní vývoj bankovnictví v České republice od roku 1990. Dosavadní vývoj je analyzován z hlediska počtu bank na trhu, jejich vlastnické struktury a finanční a kapitálové síly. Druhá kapitola charakterizuje vybrané banky, tj. ČSOB jako reprezentanta skupiny největších bank na českém trhu s bilanční sumou nad 150 mld. Kč a RB jako reprezentanta skupiny bank střední velikosti s bilanční sumou mezi 50 150 mld. Kč. V této kapitole jsou zároveň detailně popsány oba vybrané produkty běžný účet a termínovaný vklad a to jak obecně, tak i konkrétní produkty ČSOB a RB. Třetí kapitola analyzuje a porovnává parametry obou vybraných produktů ČSOB a RB z hlediska jejich výhodnosti pro klienta.

Poslední kapitola se pokouší o prognózu budoucího vývoje bankovnictví v České republice s ohledem na současnou světovou finanční a ekonomickou krizi a její dopad na českou ekonomiku. Zároveň uvádí úvahu o možnostech zmírnění dopadů krize na českou ekonomiku i její bankovní sektor.

1 Dosavadní vývoj bankovního trhu v ČR České bankovnictví má dlouhou tradici, první banky na českém území se začaly objevovat v polovině 19. století. Většinou šlo o pobočky rakousko-uherských bank. Rozvoj bankovnictví v období první republiky odpovídal úrovni rozvoje československé ekonomiky, která patřila k nejvyspělejším v Evropě. Další vývoj bankovnictví byl poznamenán německou okupací a po krátkém období mezi roky 1945 a 1948 došlo k přijetí sovětského modelu bankovnictví projevujícím se monopolem pro všechny hlavní bankovní aktivity. 1 K zásadní změně bankovnictví došlo k 1.1.1990 přijetím dvou nových zákonů zákonu č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé s účinnosti k 1. lednu 1990 a zákonu č. 158 / 1989 Sb. o bankách a spořitelnách. Tyto dvě základní legislativní normy představovaly transformaci bankovního systému na dvoustupňový, který funguje ve všech vyspělých tržních ekonomikách a transformovaly stávající monopolní bankovní ústavy v univerzální banky. Tyto zákony umožnily zakládání nových univerzálních i specializovaných bank. Pro rozvoj bankovnictví, vč. retailového, v podmínkách rozvíjející se tržní ekonomiky se v dalších letech staly významným legislativním rámcem zejména tyto zákony: Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření 1 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice viz. seznam literatury 8

Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstvech Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (o platebním styku) Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech 1.1 Vývoj počtu bank a základní identifikace Rozvoj bankovnictví se projevoval rozšiřováním spektra bankovních služeb, růstem počtu klientů, trvale zvětšujícím se objemem přijatých vkladů i růstem poskytovaných úvěrů. Jedním z významných kritérií hodnocení růstu bankovního sektoru je i počet bank na trhu. Po změně politického režimu na konci roku 1989 existovalo v ČSFR 7 bank stávající Státní banka československá (dále jen SBČS ); Česká státní spořitelna; Živnostenská banka, národní podnik; Investiční banka, státní peněžní ústav; Československá obchodní banka, akciová společnost; a nové dvě založené obchodní banky Komerční banka, státní peněžní ústav a Všeobecná úverová banka, štátny peňažný ústav. Až na prvně zmiňovanou SBČS se jednalo o univerzální obchodní banky, tzn. mohly klientům nabízet základní bankovní služby, jako je poskytování úvěrů, přijímaní vkladů, platební a zúčtovací styk, směnárenskou činnost a ostatní služby v souladu se zákonem o bankách. Během roku 1991 se v ČSFR rapidně zvýšil počet bank, k čemuž přispělo i zřizování poboček zahraničních bank. Ke konci tohoto roku na našem území vyvíjelo činnost již 24 bank. Vývoj počtu bank se velmi rychle zvyšoval do konce roku 1993, kdy ke zpomalení jeho růstu přispěla především striktnější regulativní opatření centrální banky. Od roku 1993 se postupně jak požadavky na kapitál, tak ostatní požadavky k udělení 9

bankovní licence a zahájení činnosti banky, zpřísňovaly. Především však převládlo mínění, že v České republice je příliš mnoho bank a Česká národní banka (dále ČNB ) 2 přestávala udělovat licence i zahraničním bankám. V roce 1994 bylo v České republice vydáno povolení k činnosti pouze 4 stavebním spořitelnám, v prvním čtvrtletí následujícího roku získala jediné povolení k činnosti Česká exportní banka, a.s. (dále jen ČEB ). 3 V České republice převládal názor, že v budoucnu musí dojít ke snížení počtu bank. Proto byla i zahraničním bankám doporučována fúze s již existujícími bankami. V České republice docházelo ke vstupu zahraničních investorů do bankovního sektoru až na přelomu tisíciletí. Představa, že nejlepší cestou jak se přitom vyhnout krachům bank je výrazná regulace bankovního sektoru, byla vyjádřena snahou ČNB velice striktně kontrolovat nejen existující bankovní subjekty, ale dokonce formovat velikost a strukturu bankovního sektoru jako takového. To znamená, že bylo zdůrazňováno, že požadovanou strukturu bankovního sektoru je možno vytvořit regulativními opatřeními a moratoriem na vydávání licencí. Na této myšlence byl často založen i požadavek konsolidace bankovního sektoru. Prezentace tohoto názoru v České republice znamenala ve své podstatě posilování nedůvěřivého postoje veřejnosti vůči malým bankám a vytvářela pochybnosti o potřebě konkurence v bankovním sektoru nebo o tom, že by do bankovního sektoru mohly přinést konkurenci zahraniční banky a zahraniční kapitál. Podstata problému však nebyla pouze v počtu bank, neboť konkurenčnost prostředí v bankovnictví není pochopitelně dána možností vzniku velkého množství malých bank. V některých srovnatelně velkých ekonomikách často existuje a prosperuje podstatně více bank než v České republice. Podstata problému českého bankovního sektoru byla především v jeho pomalé privatizaci a ochraně domácích bank před zahraniční konkurencí. Tyto dva základní momenty se odrážely v oligopolní struktuře bankovního sektoru a nedostatečné konkurenci, ve vztahu akcionářů a bank, v kapitálové provázanosti bank a podnikatelského sektoru, v kapitálovém vybavení bank, v kvalitě a odpovědnosti managementu, v obchodní politice, 2 Po zániku České a Slovenské Federativní republiky 1. ledna 1993 se stala ústřední bankou ČR Česká národní banka podle zákona č. 6/1993 Sb,, o České národní bance. 3 MERVART, Josef, České banky v kontextu světového vývoje viz. seznam literatury 10

v přijímaných rizicích a jejich řízení i v realizaci dohledu a regulace nad bankovním sektorem. Zásadním problémem byla politika vstupu do bankovního sektoru a odlivu klientů do zahraničí. Politika omezování vstupu do bankovního sektoru byla ve své podstatě ochranou velkých domácích bank. Důvodem pro takový postup vlády a centrální banky měla být snaha zabránit odchodu nejlepších klientů od domácích bank k zahraničním. Pokud by k odlivu klientů došlo, domácí banky by nemusely být schopny unést vysoké úvěrové riziko transformace. Řešením problému konkurence v bankovním sektoru a snížení úrokové marže mohla být evidentně privatizace bank a otevření bankovního sektoru vůči zahraniční konkurenci. I když se podíl zahraničních bank na bilanční sumě bankovního sektoru ve všech transformujících se ekonomikách trvale zvyšoval, v České republice to bylo podstatně nižší, než v ostatních zemích. Tento podíl se také zvyšoval vzhledem k neustále odkládané privatizaci velkých bank velice mírně. Ke zlomu došlo až od poloviny roku 1998, kdy vstoupila finanční skupina Nomura do banky Investiční a poštovní banka, akciová společnost (dále jen IPB ) a GE Capital Bank do Agrobanky. Do té doby byl nárůst především důsledkem navyšování základního jmění ve skupině zahraničních bank. Na druhou stranu byla výrazná obava, že v České republice by razantní vstup zahraničních bank a případné snížení úrokové marže vedlo ke snížení konkurenceschopnosti českých bank vůči zahraničním bankám. Vysoká úroková marže jim umožňovala krýt relativně vyšší náklady a vytvářet rezervy na úhradu ztrát z klasifikovaných úvěrů. I když výše úrokové marže negativně ovlivňovala i výši úrokových sazeb, oligopolní charakter českého bankovního sektoru potvrzovala skutečnost, že snižování úrokových sazeb bylo realizováno až koncem roku 1998 a úroková marže se v podstatě neměnila. A to ani přesto, že zahraniční banky a pobočky zahraničních bank byly stále dynamičtější částí bankovního sektoru. Zahraniční banky se staly v České republice druhou početně nejvýznamnější skupinou bank. Patřily k nim převážně dceřiné společnosti významných zahraničních bank, které se orientovaly především na velké průmyslové podniky se zahraniční majetkovou účastí ze země původu jednotlivých bank. 11

Vzhledem k regulativním opatřením a omezenému vstupu nových subjektů do bankovního podnikání se od roku 1995 v České republice výrazně zpomalil růst bilanční sumy bankovního sektoru. Snížila se rovněž dynamika nárůstu vkladů, příliv zahraničního kapitálu a v neposlední řadě se výrazným způsobem zvýšila obezřetnost bank, jak při poskytování úvěrů, tak při vlastním rozvoji dalších činností. Rozšiřování aktivit bank, při v podstatě neměnném počtu bank, se odrazilo v růstu bilanční sumy i kapitálového vybavení bank. Bankovní sektor prodělával v České republice výrazný ozdravný proces. K tomu byly vytvořeny dostatečné legislativní podmínky. Kromě odpovídajících zákonů byla vydána i celá řada opatření centrální banky, která konkretizovala požadavky na obezřetné podnikání bank, což jsou mimo jiné požadavky na kapitálovou přiměřenost, pravidla likvidity bank, pravidla pro úvěrovou angažovanost bank, omezení a podmínky pro nezajištěné devizové pozice, zásady vytváření portfolií a krytí rizika, pravidla pro klasifikaci pohledávek z úvěrů, mimorozpočtových závazků bank a tvorbu opravných položek, stejně jako požadavky na zprávu o hospodaření banky a zveřejňování informací bankami. Na počátku roku 1999 tvořilo bankovní soustavu České republiky 45 aktivních bank, včetně zahraničních bank a poboček zahraničních bank. Bankovnictví v České republice se na přelomu 20. a 21. století potýkalo především s klasifikovanými úvěry, které představovaly jeden z jeho nejzávažnějších a nejdiskutovanějších problémů. Klasifikované úvěry vyžadovaly vysokou tvorbu opravných položek a rezerv na krytí ztrát z úvěrového portfolia, které byly podstatně vyšší než v ostatních ekonomicky srovnatelných státech. 12

Vývoj počtu bank za období od roku 1993 k 31.12.2007 dokumentuje tabulka č. 1 a graf č. 1. Tabulka č. 1 Počty tuzemských bank v období mezi 1.1.1993 a 31.12.2008 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Státní peněžní ústavy 1 1 1 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 Banky se státní účastí 4 4 6 6 6 5 4 4 3 2 2 2 2 2 2 2 Banky s rozhodující českou účastí Banky v nucené správě 28 28 25 18 15 14 10 8 8 9 7 7 7 7 6 5 1 1 0 5 4 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0 0 Celkem 34 34 32 30 26 20 15 14 12 11 9 9 9 9 8 7 Banky s rozhodující zahraniční účastí Pobočky zahraničních bank 12 13 13 14 15 15 17 16 16 17 17 17 15 15 15 14 6 8 10 9 9 10 10 10 10 9 9 9 12 13 14 16 Celkem 18 21 23 23 24 25 27 26 26 26 26 26 27 28 29 30 Banky celkem 52 55 55 53 50 45 42 40 38 37 35 35 36 37 37 37 Zdroj:http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/zakl_uk_bank_sekt/ind ex.html, staženo 30.3.2009 Graf č. 1 - Vývoj počtu bank v ČR (1993-2008) 60 50 40 české 30 zahraniční celkem 20 10 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/zakl_uk_bank_sekt/ukazatele _metodika.html; staženo 3.2.2009 13

1.2 Rozdělení bank podle majetkové účasti Český bankovní sektor byl tvořen kromě centrální banky jedním státním peněžním ústavem, což byla Konsolidační banka (dle zákona o bankách došlo k 31.8.2001 k ukončení činnosti jako banky; od 1.9.2001 dle zákona 239/2001 Sb., byla pak nástupcem Česká konsolidační agentura, která rovněž svou činnost již ukončila). Všechny další finanční instituce, které měly nebo mají povolení k činnosti podle zákona 21/1992 Sb., o bankách, jsou akciovými společnostmi. Děleny jsou obvykle podle majetkové účasti na ústavy s převážně (více než 50%) českou majetkovou účastí, převážně zahraniční majetkovou účastí, dceřiné společnosti zahraničních bank (100% zahraniční majetková účast) a pobočky zahraničních bank. Bankovní systém v České republice je dvoustupňový. Tvoří ho centrální banka Česká národní banka a ostatních 37 bank. Tyto se dělí na: univerzální banky (14) specializované banky ČEB, Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. (dále jen ČMZRB ), 5 stavebních spořitelen a 2 hypotéční banky pobočky zahraniční bank (16). Investiční banky, které se ve vyspělých ekonomikách zejména v anglosaských zemích vyskytují, v České republice nejsou a nemají právní základ pro své podnikání. Z hlediska vlastnické struktury se banky v České republice dělí na : banky s rozhodující majetkovou účastí státu banky s částečnou zahraniční majetkovou účastí či bez zahraniční majetkové účasti banky s majoritní zahraniční majetkovou účastí banky se zvláštním režimem specializované banky 14

Banky s rozhodující majetkovou účastí státu V roce 1990 tvořily banky s rozhodující majetkovou účastí státu jádro bankovního systému. Procesem deetatizace jejich počet postupně klesl na dvě - ČEB a ČMZRB. Klíčovou bankovní institucí s majetkovou účastí státu byla ve vývoji českého bankovnictví Konsolidační banka Praha, s.p.ú. (dále jen Konsolidační banka ), která vznikla v roce 1991, přičemž měla omezenou bankovní licenci a působila bez pobočkové sítě. Vznikla s cílem obhospodařit úvěry firem na trvale se obracející zásoby v celkové výši 110 mld. Kčs, které jim byly poskytnuty před rokem 1990. Jednalo se z rozhodující části o nedobytné úvěry. 4 Od roku 1992 odkupovala Konsolidační banka další špatné či nedobytné pohledávky. Od poloviny roku 1995 probíhaly v celkovém zaměření aktivit této banky určité změny, jejichž cílem bylo přiblížit ji v některých oblastech tradičním aktivitám bank. Konsolidační banka považovala na přelomu tisíciletí za nejdůležitější aktivní přístup ke správě pohledávek převzatých od komerčních bank, k realizaci projektů a akcí z pověření vlády, správu státních majetkových podílů ve velkých společnostech a financování dlouhodobých projektů, zejména v oblasti infrastruktury. Byly na ni přeneseny i další aktivity spojené s konsolidací bankovního sektoru. Z IPB a Česká spořitelna, a.s. (dále jen Česká spořitelna ) byly na Konsolidační banku převedeny půjčky, které tyto banky poskytly před rokem 1989 na individuální bytovou výstavbu, novomanželské půjčky a jiné sociální půjčky. Česká exportní banka byla zřízena se základním jměním 1,5 mld. Kč v roce 1995 a svými aktivitami se řadila spíše k menším bankám. Jejím úkolem bylo shromažďovat zdroje výpůjčkami na finančních trzích a refinancovat bankám exportní úvěry, hlavně úvěry na vývoz investičních celků. Neoddělitelným partnerem ČEB byla a je Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (dále jen EGAP ), která pojišťuje především střednědobé a dlouhodobé exportní úvěry společností do politicky nestabilních teritorií. EGAP dále pojišťuje tuzemské úvěry poskytované subdodavateli finálním vývozcům. Přímé investice českých firem v zahraničí podporuje EGAP pojištěním zahraničních investic proti rizikům vyvlastnění, konfiskace nebo omezování investic. 4 PALOUČEK, Stanislav, České bankovnictví na přelomu tisíciletí - viz seznam literatury 15

Další institucí této oblasti je ČMZRB, která byla založena v roce 1992 s cílem podporovat rozvoj malého a středního podnikání záruční činností a odstraňovat tak některé nedokonalosti trhu. 5 Banky s částečnou zahraniční majetkovou účastí či bez zahraniční majetkové účasti Bank s částečnou či nulovou zahraniční majetkovou účastí působilo např. ještě v roce 1999 celkem 11 (tehdy se jednalo o následující bankovní instituce Česká spořitelna, ČSOB, IPB, Komerční banka, Banka Haná, Expandia banka, Foresbank, Moravia Banka, Plzeňská banka, První městská banka a Union banka). V průběhu jejich vývoje byly větší banky z této skupiny ozdraveny různými formami státní pomoci a následně prodány zahraničnímu investorovi, zatímco menší banky většinou skončily v konkursu. Banky s majoritní zahraniční majetkovou účastí Bank s majoritní zahraniční majetkovou účastí působilo na přelomu tisíciletí na území České republiky celkem 23. V průběhu dalších let tento počet dále narůstal. Z tehdejšího počtu 23 bank bylo 6 bank s převážně zahraniční majetkovou účastí (GE Capital Bank, IC Banka, Interbanka, RB, Živnostenská banka a J&T Banka), 7 bylo dceřinných společností zahraničních bank se 100% zahraniční majetkovou účastí (Bank Austria Creditanstalt Czech Republic, BNP-Dresdner Bank, Citibank, Credit Lyonnais Bank Praha, Erste Bank Sparkassen, HypoVereinsbank 6 a Volksbank). Tato skupina se v 90. letech výrazněji neorientovala na drobnou klientelu, naopak se většina z nich zaměřovala na spolupráci se společnostmi se zahraniční majetkovou účastí, pocházejícími ze země původu banky. Vývoj posledních deseti let však ukázal zvýšenou aktivitu některých těchto bank v retailovém segmentu (zejména GE Capital Bank, Živnostenská banka, Citibank, HypoVereinsbank a Volksbank). 5 PALOUČEK, Stanislav, České bankovnictví na přelomu tisíciletí - viz seznam literatury 6 K 31.12.1998 došlo k fůzi dceřiných společností Hypo-Bank CZ a Vereinsabank (CZ) v HypoVereinsbank CZ. HypoVereinsbank CZ nabízela univerzální služby v ČR a zaměřuje se na financování nemovitostí, strukturované financování a později se přeměnila ještě fúzí s další bankou na Unicredit. 16

Banky se zvláštním režimem Další skupinou jsou banky se zvláštním režimem banky v nucené správě, banky bez licence, banky v likvidaci, banky v konkurzním řízení (např. Agrobanka Praha nebo Union banka). Specializované banky Jedná se o specifickou skupinu finančních institucí, kterou tvoří především stavební spořitelny nebo banky specializované na hypotéční obchody. 1.3 Výkonnost bankovního sektoru a kapitálová síla Český bankovní systém zaujímal až do roku 1993 výsadní místo ve zprostředkování pohybu finančních zdrojů, protože kapitálový trh a jeho aktéři v prvních letech transformace ještě nefungovaly. O celkovém objemu finančního zprostředkování a tím také o výkonnosti bankovního sektoru vypovídá výše jeho bilanční sumy, tedy obratu všech uskutečněných bankovních obchodů. Jeden typ těchto obchodů se zaměřuje na získávání zdrojů, druhý usiluje o jejich co nejvýhodnější umístění v bilančně vyrovnané výši k pasivům. 7 V roce 1990 stanovila centrální banka počáteční minimální limit základního kapitálu na 50 mil.kčs, ale již v dubnu 1991 ji zvýšila na 300 mil.kčs a následně rozhodnutím ČNB z listopadu 1993 na 500 mil.kč. Důvodem tohoto postupného zpřísňování bylo nebezpečí rozšiřování počtu podkapitalizovaných bank, které na českém kapitálovém trhu obtížně získávaly pasiva, neměly potřebné jištění vkladů a při nedostatečné tvorbě rezerv mohly snadno podlehnout nebezpečí růstu nebonitních aktiv, především klasifikovaných úvěrů. 8 7 MERVART, Josef, České banky v kontextu světového vývoje viz. seznam literatury 8 MERVART, Josef, České banky v kontextu světového vývoje viz. seznam literatury 17

Zvyšování minimálního základního kapitálu vedlo již od roku 1994 k tomu, že český bankovní sektor vykazoval vyšší poměr základního kapitálu na bilanční sumě než ve srovnatelných zemích EU. 9 V roce 1994 ČNB přistoupila k řešení problému krytí nebonitních aktiv pomocí závazného opatření o způsobu klasifikace pohledávek, tvorbě rezerv a opravných položek. Následovala novela zákona o rezervách v roce 1995, upravující tvorbu opravných položek a rezerv. Jejím záměrem bylo provázat opravné položky a rezervy s různými typy a objemem nebonitních aktiv a vymezit možnosti využití opravných položek k odpisu ztrát. V roce 1997 se připravovala další novela zákona o rezervách s uvažovanou platností od 1.ledna 1998, jejímž účelem bylo upravit způsob tvorby daňově uznatelných rezerv a opravných položek. 10 V letech 1998-2003 došlo k procesu standardizace bankovní regulace a dohledu a souběžné harmonizaci bankovních pravidel se zeměmi EU v souvislosti s přípravou vstupu ČR do evropského společenství. Došlo k privatizaci velkých obchodních bank a bylo dosaženo další stabilizace a konsolidace bankovního sektoru. V květnu 2004 Česká republika vstoupila do Evropské unie a pokračoval proces stabilizace a zlepšování finančních výsledků. Po vstupu ČR do EU začíná i u nás platit směrnice EU týkající se jednotné bankovní licence, což znamená vytvoření mechanismů jak pro uznávání bankovních licencí vydaných ve státech EU a Evropského hospodářského prostoru na našem území, tak pro uznávání našich licencí v zahraničí. 9 MERVART, Josef, České banky v kontextu světového vývoje viz. seznam literatury 10 MERVART, Josef, České banky v kontextu světového vývoje viz. seznam literatury 18

2 Charakteristika vybraných retailových produktů Tato kapitola se zaměřuje na vybrané retailové produkty a vzhledem k velké šíři a značné obsáhlosti se koncentruje na dva druhy produktů obecně, což jsou běžné účty a termínované vklady a dále tentuje porovnáván tento druh produktů u vybraných dvou bank. K základnímu popisu retailových produktů a k jejich porovnání se tato kapitola zaměřuje na produkty dvou bank jedné větší a druhé střední banky, tj. ČSOB a RB. Zároveň stručně popisuje historii vybraných bank. 2.1 Produkty bankovních institucí Vzhledem k velkému počtu a různorodosti bankovních produktů není jejich systematizace jednoduchá a můžeme se setkat s celou řadou přístupů k členění těchto produktů. Klasickým dělením produktů obchodních bank je dělení podle kritéria vztahu k bilanci banky na pasivní (vkladové), aktivní (úvěrové) a neutrální (mimobilanční). Tato práce je zaměřená na popis pouze dvou produktů, a to běžného účtu a termínovaného vkladu. 2.1.1 Běžný účet Běžný účet je jeden z mnoha typů bankovních účtů, kromě něj existují i kontokorentní účty, úvěrové účty, vkladové účty a depozitní účty. Můžeme říci, že v případě běžného účtu se jedná o základní bankovní produkt, protože stojí obvykle na počátku vztahu mezi klientem a bankou a je předpokladem pro využívání řady dalších bankovních produktů. Tento typ účtu slouží především k likvidnímu uložení dočasně volných prostředků a provádění bezhotovostního platebního styku.ve vyspělých zemí se běžný účet dnes již stává jednou ze služeb každodenní potřeby. 19

Právní úprava Základní právní úprava běžných účtů je obsažena v obchodním zákoníku, 708-715. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. absolutní bankovní obchod, řídí se ustanovením obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků i účel využití účtu. Zásady vedení bankovních účtů jsou dále upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami, které vydala Česká národní banka. Banka zřizuje běžný účet na základě žádosti klienta. Ke vzniku běžného účtu je zapotřebí písemné smlouvy mezi bankou a klientem. Při zřízení účtu sděluje banka písemně majiteli účtu bankovní spojení. Běžný účet může být zřízen i pro několik osob, potom má každá z nich postavení majitele účtu. Při založení účtu předkládá klient bance i podpisový vzor, který je nedílnou součástí smlouvy o účtu a majitel účtu v něm uvádí svůj vzorový podpis. Dále zde mohou být uvedeny i podpisy dalších osob, které budou účet využívat na základě zmocnění majitele k disponování s účtem. Z uzavřené smlouvy o běžném účtu vyplývají bance ve vztahu k majiteli účtu následující povinnosti: je povinna přijímat na účet peněžité vklady a bezhotovostní platby v měně, na kterou účet zní, není však automaticky povinna provádět konverzi do jiné měny; na základě písemného příkazu majitele účtu nebo jím zplnomocněných osob při splnění podmínek daných smlouvou vyplatit požadovanou částku nebo provést požadované platby, nevyplývá-li z příkazu doba, kdy má být proveden, je tak banka povinna učinit v den následující po doručení příkazu; k tíži účtu jsou tyto prostředky účtovány dnem, kdy platby banka provedla; ve lhůtách stanovených ve smlouvě je povinna informovat majitele účtu o přijatých a provedených platbách. Výnosy a náklady spojené s běžným účtem Ze zůstatku běžného účtu platí banka klientovi úrok. Výše úrokové sazby, resp. způsob jejího určení, včetně případných změn, by měl být přesně vymezen ve 20

smlouvě. Úroky jsou splatné pokud smlouva neupravuje jinak koncem kalendářního čtvrtletí a připisují se ve prospěch běžného účtu. Vzhledem k časové hodnotě peněz platí, že čím častěji jsou úroky připisovány, tím výhodnější je to pro klienta a naopak nevýhodnější pro banku. Vzhledem k možnosti kdykoliv disponovat s vkladem bývá úroková sazba zpravidla velmi nízká. Vlivem nízkého úročení je zůstatek na těchto účtech udržován pouze ve výši potřebné pro platební styk. Banky často samy nabízejí klientům, jejichž běžný účet dlouhodoběji vykazuje vyšší zůstatek, výhodnější formy uložení, případně je zvýhodňují dodatečnými prémiemi ve formě určité úrokové přirážky. Úroky samozřejmě podléhají dani z příjmů. U úroků z běžných účtů fyzických osob se jedná o srážkovou daň ve výši 15%, z běžných účtů právnických osob a fyzických osob podnikatelů vstupují úroky do daňového základu a jsou zdaněny společně s dalšími příjmy. Při pohybu prostředků na účtu vychází úročení z valutování, tj. časových okamžiků připsání, resp. odepsání prostředků z účtu. Z uvedeného vyplývá, že pro úročení a tedy i výši úroků připisovaných bankou klientovi je rozhodující způsob valutování. Zrušení běžného účtu Uzavřenou smlouvu o běžném účtu může majitel kdykoliv s okamžitou platností vypovědět. Naopak pokud vypoví smlouvu banka, může tak učinit s účinností nejdříve ke konci měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď majiteli účtu doručena. Před zrušením účtu je banka oprávněna započíst na vrub účtu veškeré své pohledávky za majitelem účtu vyplývající ze smlouvy o běžném účtu. Hlavním motivem z hlediska klientů vytváření vkladů na běžných účtech je provádění platebního styku. Vzhledem k relativně nízkému úročení je stav vkladů na viděnou udržován ve výši potřebné k zajištění platebního styku. Z hlediska bank představují vklady na běžných účtech důležitý zdroj refinancování. 21