Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Kriticky ohrožený motýl, jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), v okolí Vilémovic Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Vladimír Hula, Ph.D. Vypracoval: Jan Flek Brno 2013

Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomická fakulta 2012/2013 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Jan Flek Zemědělská specializace Agroekologie Název tématu: Rozsah práce: Kriticky ohrožený motýl, jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), v okolí Vilémovic 25+10 příloh Zásady pro vypracování: 1. Zpracovat literární rešerši o ohrožených druzích motýlů se zaměřením na jasoně dymnivkového. 2. Terénní pochůzkou a pomocí zpětného značení odhadnout stav a velikost populace. 3. Zjistit informace o pozemcích, na kterých se populace motýla vyskytuje a navrhnout změny v hospodaření. 4. Zhodnotit budoucnost tohoto motýla v oblasti a v České republice.

Seznam odborné literatury: 1. 2. 3. LAŠTŮVKA, Z. -- KREJČOVÁ, P. Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj, 2000. 184 s. ISBN 80-85615-93-2. Beneš, J., Konvička, M., Dvořák, J., Fric, Z., Havelda, Z., Pavlíčko, A., Vrabec, V., Weidenhoffer, Z.: Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana. I., II. Společnost pro Ochranu Motýlů, Praha, 857 pp. Konvička M., Kuras T., 1999: Population structure, behaviour and selection of oviposition sites of an endangered butterfly, Parnassius mnemosyne, in Litovelske Pomoravi, Czech Republic. Journal of Insect Conservation 3 (1999), pp. 211 223. Datum zadání bakalářské práce: říjen 2009 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2013 Jan Flek Autor práce Ing. Vladimír Hula, Ph.D. Vedoucí práce prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Kriticky ohrožený motýl, jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), v okolí Vilémovic vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně dne... podpis autora...

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Vladimíru Hulovi, Ph.D. za vedení práce, propůjčené odborné literatury, poskytnutí hodnotných informací a připomínek při zpracování textu a dál za ochotu a vstřícnost, kterou projevoval po celou dobu řešení zadané problematiky.

ABSTRAKT Tato práce se zabývá problematikou jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne), kriticky ohroženého heliofilního motýla z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Práce je zaměřena na morfologii, biologii a monitoring v okolí obce Vilémovice v Moravském krasu. Dále zahrnuje návrhy směřující k ochraně jasoně a zvětšení jeho populace na sledované lokalitě. Vlastní pozorování probíhalo v květnu a červnu roku 2010 Na sledované lokalitě, která má rozlohu asi 17 ha, bylo nalezeno 20 jedinců motýla jasoně dymnivkového. Živná rostlina zde je dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) z čeledi zemědýmovité (Fumariaceae) a vyskytuje se na osmi plochách o celkové rozloze přibližně 1,2 ha. Klíčová slova: Moravský kras, Parnassius mnemosyne, rozšíření, ochrana přírody ABSTRACT This bachelor s thesis is focused on Clouded Apollo (Parnassius mnemosyne), a critically endangered heliophilous butterfly from the family Papilionidae. The aims to morphology, biology and monitoring in the surroundings of the village named Vilémovice which is situated in the Moravian Karst. It also includes suggestions concerning the protection of Clouded Apollo and the augmentation of its population in the investigated locality. The investigation took place in May and June of 2010. In the investigated locality were found 20 individuals of Clouded Apollo. The host plant in this locality is Fumewort (Corydalis intermedia) from the family of Fumariaceae and it can be found in eight localities which occupy an area of 1.2 hectares in total, but whole area 17 hectares. Key words: Moravian Karst, Parnassius mnemosyne, presence, protection of nature

OBSAH 1 Úvod a cíle... 8 2 Literární přehled... 10 2.1 Motýli ČR... 10 2.2 Zařazení jasoně dymnivkového do systému... 12 2.2.1 Příbuzné druhy v Evropě a jejich ochrana... 12 2.2.1.1 Jasoň červenooký (Parnassius apollo)... 12 2.2.1.2 Jasoň alpský (Parnassius phoebus)... 13 2.2.2 Možné záměny s jasoněm dymnivkovým... 13 2.3 Areál rozšíření... 13 2.3.1 Poddruhy jasoně dymnivkového... 13 2.4 Rozšíření v ČR... 14 2.5 Biotop... 14 2.6 Bionomie... 14 2.7 Živná rostlina... 16 2.8 Právní ochrana... 16 2.9 Příčiny ohrožení... 16 3 Materiál a metodika... 18 3.1 Materiál... 18 3.1.1 Charakteristika stanoviště... 18 3.1.2 Klimatické podmínky... 18 3.2Metodika sledování... 19 3.2.1 Metody odhadů početnosti podle dospělců... 19 4 Výsledky... 20 4.1 Managament... 21 4.1.1 Návrh na managament sledované lokality:... 21 4.1.2 Návrh nové lokality:... 22 5 Diskuze... 24 6 Závěr... 26 7 Přehled použité literatury... 27 8 Přílohy... 30

1 ÚVOD A CÍLE Chráněná krajinná oblast Moravský kras je druhou nejstarší chráněnou krajinnou oblastí na našem území, která byla vyhlášená 4. července 1956. Chráněná krasová oblast zaujímá pruh devonských vápenců severně od Brna na rozloze 92 km 2 a z téměř 60% je pokryt lesem, převážně listnatými. Moravský kras je největší a nejvýznamnější krasovou oblastí České republiky s typicky vyvinutými formami povrchového a podzemního krasu, unikátní živou přírodou, s archeologickými doklady existence člověka již před 100 000 lety. Na utváření charakteru krajiny se už od historických dob významně podílel člověk, a to především v osidlování dalších území a s tím souvisejícím rozšiřování zemědělství. Odlesněním a vytvářením tzv. kulturní stepi se na uvolněná místa dostávaly teplomilné druhy rostlin a živočichů, některé dokonce v našich podmínkách úplně vázané na určité způsoby zemědělského hospodaření. Jednou z nejvýznamnějších složek Moravského krasu je biota, která svým geologickým podkladem, členitým terénem, polohou na rozhraní panonské, hercynské a karpatské oblasti, vlivy doby ledové a lidskými aktivitami, má v rámci střední Evropy výjimečné postavení. O významu zdejší bioty svědčí i to, že významná část území Moravského krasu byla zařazena do sítě evropsky významných lokalit Natura 2000, oblast národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy zařazena mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy a bylo odtud popsáno více než 50 nových druhů z různých zoologických skupin. Na území CHKO Moravský kras se vyskytuje 22 z 24 druhů netopýrů (Vespertilionidae) a vrápenců (Rhinolophidae) zjištěných na území České republiky. Všechny druhy našich netopýrů i příbuzných vápenců jsou chráněny. Z živočichů, které jsou zařazeny do chráněných druhů systému Natura 2000 se v CHKO Moravský kras vyskytuje ze savců vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum (Schreber, 1774)), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros Bechstein, 1800)), netopýr černý (Barbastella barbastellus (Schreber, 1774)), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii (Kuhl, 1817)), netopýr brvitý (Myotis emarginatus (E. Geoffroy, 1806)) a netopýr velký (Myotis myotis (Borkhausen, 1797)), z brouků kovařík fialový (Limoniscus violaceus (P. W. & J. Müller, 1821)), z ryb vranka obecná (Cottus gobio Linnaeus, 1758) a z motýlů přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria (Poda, 1761)) a jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne (Linnaeus, 1758)). 8

Jedna taková populace kriticky ohroženého jasoně dymnivkového objevená Ing. Vladimírem Hulou, Ph.D. se vyskytuje v blízkosti obce Vilémovice v Moravském krasu. Tato populace je zajímavá tím, že na rozdíl od dosavadních známých populací jasoně dymnivkového se vyskytuje prakticky v polích. Protože jsem z oblasti, kde se tahle populace vyskytuje, tak mně tohle téma zaujalo a rozhodl jsem se jej zpracovat. Cíle mé práce jsou rozděleny na dvě části. První část se zabývá zpracováním literárního přehledu z veškeré dostupné literatury zabývající se problematikou jasoně dymnivkového. V druhé praktické části bylo cílem zmapovat výskyt jasoně dymnivkového v okolí obce Vilémovice v Moravském krasu a navrhnout management lokality. 9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Motýli ČR Motýli (Lepidoptera) během vývoje procházejí proměnou dokonalou. Jejich larvy jsou polypodní a nazýváme je housenky. Mají dobře vyvinuté kousací ústrojí, čelisti dospělých motýlů jsou až na malé výjimky přeměněny v trubičkovitý sosák. Housenky ze slinných žláz vylučují na vzduchu tuhnoucí vlákno, do něhož se před kuklením zapřádají. Motýli jsou suchozemský hmyz žijící téměř ve všech druzích prostředí včetně velehor, ve vodě žijí výjimečně larvy a zcela výjimečně dospělci několika druhů. Převážná část motýlů je býložravá, dospělci přijímají převážně tekutou potravu. Housenky se živí nejrůznějšími částmi celou škálou rostlinných druhů, výjimečně jsou housenky masožravé nebo se živí látkami živočišného původu. Denní motýli (Rhopalocera) se vyvinuli z jednoho společného předka, jedná se tedy o skupinu monofyletickou. Denní motýli se dělí do dvou blízce příbuzných nadčeledí. A to nadčeleď Hesperioidea, která zahrnuje jedinou čeleď soumračníkovití (Hesperiidae) a nadčeleď Papilionoidea, která zahrnuje čtyři čeledi otakárkovití (Papilionidae), běláskovití (Pieridae), modráskovití (Lycaenidae) a babočkovití (Nymphalidae). V současné době je na území ČR znám výskyt 3 372 druhů motýlů z asi 5 000 druhů žijící v Evropě, z toho 161 druhů denních. Ze 161 druhů denních motýlů již vyhynulo na našem území osmnáct druhů (okáč hnědý (Caononympho hero (Linnaeus, 1761)), okáč stínovaný (Lasiommata petropolitana (Fabricius, 1787)), okáč středomořský (Hyponephele lupina (Costa, 1836)), okáč lipnicový (Pyronia tithonus (Linnaeus, 1771)), žluťásek úzkolemý (Colias chrysotheme (Esper, 1781)), bělásek jižní (Pieris mannii (Mayer, 1851)), ohniváček janovcový (Lycaena thersamon (Esper, 1784)), ohniváček rdesnový (Lycaena helle (Denis & Schiffermüller, 1775)), hnědásek diviznový (Melitaea phoebe (Denis & Schiffermüller, 1775)), hnědásek jižní (Melitaea trivia (Denis & Schiffermüller, 1775)), soumračník měsíčkový (Carcharodus flocciferus (Zeller, 1847)), soumračník severní (Carterocephalus silvicolus (Meigen, 1829)), bělopásek jednořadý (Limenitis reducta (Staudinger, 1901)), bělopásek hrachorový (Neptis sappho (Pallas, 1771)), babočka vrbová (Nymphalis xanthomelas (Denis & Schiffermüller, 1775)), babočka bílé (Nymphalis vaualbum (Denis & Schiffermüller, 1775)) a blízký příbuzný Parnassius mnemosyne jasoň červenooký (Parnassius apollo Linnaeus, 1758)) a dalším šestnácti druhům se natolik zmenšily 10

areály rozšíření, že prakticky vymírají (bělásek východní (Leptidea morsei (Fentom, 1881)), žlutásek barvoměnný (Colias myrmidone (Esper, 1781)), modrásek černočarný (Pseudophilotus baton (Bergsträsser, 1779)), modrásek hořcový (Maculinea alcon (Denis & Schiffermüller, 1775)), modrásek ligrusový (Polyommatus damon (Denis & Schiffermüller, 1775)), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion (Linnaeus, 1758)), hnědásek podunajský (Melitaea britomartis (Assmann, 1847)), hnědásek černýšový (Melitaea aurelia (Nickerl, 1850)), hnědásek osikový (Euphydryas maturna (Linnaeus, 1758)), okáč bělopásný (Hipparchia alcyone (Denis & Schiffermüller, 1775)), okáč písečný (Hipparchia statilinus (Hufnagel, 1766)), okáč skalní (Chazara briseis (Linnaeus, 1764)), okáč stříbrooký (Coenonympha tullia (Muller, 1764)), okáč jílkový (Lopinga achine (Scopoli, 1763)) a soumračník západní (Pyrgus trebevicensis (Warren, 1926))). Celkový počet vyhynulých a ohrožených druhů denních motýlů pak dosahuje 56,5 procent (Beneš & Konvička, 2008). V České republice se vyskytuje pět (otakárek fenyklový (Papilion machaon Linnaeus, 1758), otakárek ovocný (Iphiclides podulirius (Linnaeus, 1758)), jasoň červenooký (Parnassius apollo (Linnaeus, 1758)), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), a pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena (Denis & Schiffermüller 1775)) z asi 600 druhů motýlů patřící do čeledi otakárkovití (Papilionidea). Zástupci čeledi otakárkovití jsou spíše větší motýli s rozpětím křídel 5 až 280 mm, v České republice do 90 mm. Většina druhů se vyskytuje v tropických oblastech. Pro příslušníky této čeledi jsou typická velká, nápadně zbarvená křídla, s protaženými ostruhy na vnějším okraji zadních křídel, z našich druhů je mají jen zástupci podčeledi Papilioninae, jasoni ani pestrokřídlec je nemají a tři páry dokonale vyvinutých nohou. Motýli jsou obvykle dobrými letci. V České republice mají všechny druhy během roku jednu generaci, v tropech mohou mít i tři generace za rok Jasoň dymnivkový je malý člen čeledi otakárkovití z palearktické oblasti. Vzhledem k vysoké variabilitě tohoto druhu, existuje mnoho poddruhů (asi 125 (Aagaard et al. 2011)). V České republice je stále vzácnější. Podle Páleníkové (2010) byl před rokem 1950 pozorován v prostoru 121 mapových čtverců, především na Moravě, po roce 1994 to bylo jen v prostoru pouze 28 čtverců. 11

2.2 Zařazení jasoně dymnivkového do systému (Fauna Europaea, 2004) Říše: živočichové (Animalia) Podříše: Mnohobuněční (Metazoa) Kmen: členovci (Arthropoda) Třída: hmyz (Insecta) Řád: motýli (Lepidoptera) Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Podčeleď: jasoni (Parnassiinae) Rod: jasoň (Parnassius) Druh: jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) Vědecký název: Parnassius mnemosyne Vědecké synonymum: Papilio athene (Stichel 1908) Anglický název: Clouded Apollo Německý název: Schwarzer Apollo Český název: jasoň dymnivkový Slovenský název: jasoň chochlačkovy 2.2.1 Příbuzné druhy v Evropě a jejich ochrana 2.2.1.1 Jasoň červenooký (Parnassius apollo) Na jasoně červonookého se vztahuje ochrana vyplývající ze zařazení do následujících seznamů: ČR dle zákona č. 114/1992 sb. - kriticky ohrožený Červený seznamu ČR - pro území ČR vymizelý Červený seznam IUCN - zranitelný Bern přísně chráněné druhy živočichů CITES NATURA 2000 Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých opatření na jejich obhospodařování 12

Ve 40. letech 20. století byl v ČR vyhuben na všech lokalitách. V roce 1986 byl reintrodukován ve Štramberku na PP Šipka a PP Kamenárka. Od roku 1999 je repatriace j. červenooký jedním z pilotních projektů Otevřených programů ČSOP Biodiverzita (Kumstátová et al. 2005) 2.2.1.2 Jasoň alpský (Parnassius phoebus) Jasoň alpský (Parnassius phoebus Fabricius, 1793) se na území České republiky nevyskytuje. Kvůli velmi silnému poklesu v Německu, je veden v červené knize evropských motýlů jako zranitelný (Swaay & Warren, 1999). 2.2.2 Možné záměny s jasoněm dymnivkovým Jasoň dymnivkový na rozdíl od dalších dvou druhů rodu Parnassius nemá na křídlech červené skvrny. Jasoň červenooký má charakteristickou, ale také velmi proměnlivou kresbu. Červené skvrny se vyskytují jen na zadních křídlech. Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 50 až 100 mm (Carter, 2006), imago se vyskytuje od června do srpna. Živnou rostlinou jsou různé druhy rozchodníků (Sedum spp.). Housenky vyskytující se v březnu až červnu jsou černé se sametovým leskem, se dvěma řadami červených, oranžových či žlutých skvrn s nepravidelně rozmístěnými modrými výrůstky. V Evropě by na první pohled mohlo dojít k záměně s běláskem ovocným (Aporia crataegi, Linnaeus, 1758) patřící do čeledi běláskovití (Pieridae). Jasoň dymnivkový se od běláska ovocného liší tím, že na středním poli předního křídla má dvě černé skvrny a samičky j. dymnivkového mají po stranách těla žluté pruhy. 2.3 Areál rozšíření Jasoň dymnivkový je rozšířen nesouvisle, ostrůvkovitě po západopalearktické oblasti. V Evropě se vyskytuje do 65 severní šířky od hladiny moře až do nadmořských výšek přes 1600 m, a chybí jen ve Velké Británii, na Pyrenejském poloostrově a v Dánsku (Hofmannová & Marktanner, 1995). Na východ je rozšířen přes Ural, Turecko a Střední Asii až po pohoří Ťan-šan (západní Čína) (Beneš et al. 2002). 2.3.1 Poddruhy jasoně dymnivkového V současné době je popsáno obrovské množství poddruhů, asi 125 (Aagaard et al. 2011). Na území České republiky jsou popsány 4 poddruhy (Šumpich, 2012). Rozdělení do poddruhů je založené na základě velikosti těla a velikosti křídla, velikosti 13

průsvitného pole na okraji předních křídel, velikosti černého prášení na zadních křídlech a na velikosti a výskytu černých skvrn na předním křídle. Na základě molekulární analýzy bude s největší pravděpodobností počet poddruhů výrazně snížen (Aagaard et al. 2011). 2.4 Rozšíření v ČR V minulosti ostrůvkovitě po celém území státu (Konvička & Beneš, 2006). Během 20. století vyhynul v Čechách, kde se vyskytoval především v povodí Berounky, v Českém středohoří, v Podkrkonoší a v Polabí. Poslední českou lokalitou byl Libický luh v Polabí, kde vyhynul 90. letech 20. století (Beneš et al. 2002). V současnosti se izolované populace vyskytují pouze na Moravě. Silnější populace přežívají v CHKO Litevské Pomoraví, v CHKO Pálava a v NP Podyjí. Ostatní populace v Bořím lese, v údolích Nízkého a Hrubého Jeseníku, v povodí Horní Moravy, Javornících, Bílých Karpatech, v kaňonech řek Oslavy a Chvojnice a v Moravském krasu jsou bezprostředně ohrožené (Konvička & Beneš, 2006). 2.5 Biotop Jasoň dymnivkový se vyskytuje jak v nížinách, tak i ve vysokých pohořích, avšak nevystupuje nad přirozenou horní hranici lesa. Jeho výskyt je vázán na blízkost lesních porostů, kde rostou živné rostliny jeho housenek. Tento druh vyžaduje strukturovaná stanoviště. Imaga preferují světliny, pařeziny (Křížek et al. 2006), polostinné stráně (Reichholf, 2004) a paseky řídkých listnatých lesů odkud zaletuje za potravou i do přilehlých luk a lesostepí (Novák, 2006). V zapojených lesních porostech se nevyskytuje. Larvální vývoj je vázán pouze na lesní světliny, případně na ekoton lesstep či les-louka (Čechmánek & Hrabák, 2006) a výskyt živných rostlin. 2.6 Bionomie Jasoň dymnivkový prochází přeměnou dokonalou. Přezimujícím stádiem je vajíčko, v němž je plně vyvinutá housenka (Hofmannová & Marktanner, 1995), příležitostně housenka, která potom žije od srpna do června (Reichholf-Reihm, 2003). Rozpětí křídel dospělých motýlů je 52-70 mm. Tvar křídla je zaoblený s kuželovým vnitřním okrajem zadního křídla. Vnější třetina předního křídla je tmavá, obě velké černé skvrny zřetelně vynikají na světlejším žlutavém středním poli předního křídla. 14

Tělo je černé a nápadně chlupaté. Černé zbarvení zasahuje i do bazální části zadních křídel, které tělo obklopují. Tykadla jsou poměrně krátká (Franzén & Imby, 2008). Samčí tělo je hustě porostlé bílými chlupy, zatímco samičí tělo je tmavší, méně osrstěné, se žlutými pruhy na zadní straně těla (Eliasson, 2007). Samičí křídla jsou více transparentní a tmavší než samčí. Po páření má samice na spodní straně břicha voskovitý útvar tzv. sphragis, který brání k opětovnému páření s novými samci (Elven, 2010). Jasoň dymnivkový je univoltinní, výrazně heliofilní druh (Beneš et al. 2002). Imago se vyskytuje od května do srpna, v závislosti na nadmořské výšce (Lepidopterologen- Arbeitsgruppe, 1987), po dobu 4-6 týdnů (Beneš et al. 2002). Imaga nocují solitérně ve vyšší bylinné vegetaci, případně nízkých keřích, na místech, které jsou brzy odpoledne osluněná (Konvička & Beneš, 2006). Jasoň dymnivkový je aktivní zásadně pouze při slunečných dnech, po celý den, od devíti ráno do šesti odpoledne (Franzén & Imby, 2008), létají na travnatých a křovinami porostlých svazích, v údolích a na lesních světlinách (Reichholf, 2004). Samci tráví více času aktivním létáním než samice, které tráví více času sedící na vegetaci nebo návštěvou květů. Obecně jasoň dymnivkový létá jen na krátké vzdálenosti, ale za příznivých podmínek může vykonat pohyb do vzdálenosti několika kilometrů (Franzén, 2009). Samice se páří hned po vylíhnutí. Při páření se na břiše samičky ze samčích výměšků žláz utváří tzv. sphragis, které brání k opětovnému páření samic. Samičky kladou asi 50 vajíček (Weidemann, 1986), která jsou kladena jednotlivě, vzácně v malých skupinkách (Konvička & Beneš, 2006) na zem, úlomky dřeva nebo na zbytky rostlin v blízkosti hlíz živných rostlin (Novák & Severa, 2005). Podle Schwarze (1948) může samička vyklást až 150 vajíček. Bylo pozorováno i kladení neoplozených vajíček. Vajíčko je menší než 1 mm v průměru (Franzén & Imby, 2008), jsou vzpřímené, shora okrouhlé, průměr je kružnice, z boku bochníkovité, trochu širší než vyšší. Na hoře je zřetelná mikropylární jamka. Na povrchu je jemná, ostrá skulptura, je to jakási mříž, tvořena z vystouplých okrajů drobných jamek. Barva vajíčka je žlutavě bílá, mikropylarní jamka je oranžová (Schwarz, 1948). Matně černá, mírně chlupatá housenka s řetězem žlutých, oranžových nebo červených skvrn po stranách (Lepidopterologen-Arbeitsgruppe, 1987) se vyvíjí již ve vajíčku po dobu 2-10 týdnů po vykladení, ale líhne se až časně na jaře. Prochází 4 instary, larvální vývoj trvá 4-8 týdnů podle počasí (Schwarz, 1948). Larvální růst je 15

velmi rychlý a shoduje se s kvetením dymnivek spp. (Brattström et al. 2009). Housenky se živí pouze za slunečných dnů, výhradně na různých druzích dymnivek spp., jinak je skrytá pod listy nebo kameny (Hofmannová & Marktanner, 1995). Dospělá housenka je asi 4 cm dlouhá (Franzén & Imby, 2008). Kukla s hedvábným kokonem je tlustá, tupá, hlinitě žlutá, bělavě ojíněná nepohyblivá (Schvarz, 1948) uložena volně na zemi v listí a vyskytuje se od dubna do června. Stádium trvá 2-5 týdnů. 2.7 Živná rostlina Rod dymnivka (Corydalis) patří do čeledi zemědýmovité (Fumariaceae) a zahrnuje okolo 80 druhů, které rostou v mírném pásmu Eurasie. Housenky jasoně dymnivkového se živí na dymnivce duté (Corydalis cava (L.)), dymnivce plné (Corydalis solida (L.)), které se vyskytují ve vlhkých, listnatých lesích a dymnivce bobovité (Corydalis intermedia (L.)), která se vyskytuje v listnatých, v suťových či smíšených lesích. Velké housenky požírají též na zahradách pěstovanou dymnivku žlutou (Corydalis lutea (L.)) (Schwarz, 1948). Dospělci navštěvují celou řadu nektaronosných rostlin pozdně jarního a časně letního aspektu (Konvička & Beneš, 2006). 2.8 Právní ochrana (AOPK & MŽP ČR, 2007) Jasoň dymnivkový v České republice dle zákona č. 114/1992sb. ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 175/2006 patří ke kriticky ohroženým živočichům. Podle směrnice č. 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin patří k druhům živočichů a rostlin v zájmu společenství, které vyžadují přísnou ochranu. Dále se na něho vztahuje ochrana vyplývající z Bernské úmluvy (BERN II přísně chráněné druhy živočichů) a NATURA 2000. Mezi silně ohrožené druhy je řazen také v Polsku, Rakousku a SRN. 2.9 Příčiny ohrožení Hlavní příčinou ústupu tohoto druhu řídkých lesů a lesních světlin byly podle Nové (2006) změny v hospodaření v listnatých lesích, zejména upuštění od hospodářských tvarů nízkých a středních lesů a převody těchto typů porostu na vysokokmenné porosty. Lze přepokládat že tento proces provázela i postupná izolace populací převažujících na posledních vhodných stanovištích, jež se musela promítnout do jejich životaschopnosti. 16

V Maďarsku a ve Francii bylo prokázáno ohrožení vinou poklesu genetické variability izolovaných populací (Beneš et al. 2002). 17

3 MATERIÁL A METODIKA 3.1 Materiál 3.1.1 Charakteristika stanoviště Lokalita Strážná (viz. mapa v příloze 1), v níž byl prováděn odchyt jasoně dymnivkového, se nachází v Jihomoravském kraji, okrese Blansko, v katastrálním území Vilémovice (číslo katastrálního území 782033) na Harbešsko-vilémovické plošině (viz. tab. 1 a mapa v příloze 2). Ta je budována vilemovickými vápenci macošského souvrství (Balák et al. 2003), asi 1 km jihozápadně od obce Vilémovice, v nadmořské výšce 506 až 530 metrů se svažitostí na jihozápad. Souřadnice GPS 49 21 13 N, 16 44 23 E. Rozloha lokality výskytu jasoně dymnivkového je přibližně 15 ha. Do roku 1970 byla celá lokalita využívána jako orná půda, po roce 1970 byla zatravněna a využívána jako louka, pastvina. V současnosti je asi z 30 % lokalita porostlá dřevinami, tato plocha je v katastru nemovitostí vedena jako ostatní plocha, zbytek lokality je veden jako trvalý travní porost nebo orná půda. Půda je hlinitá/jílovitohlinitá s půdním typem rendzina. V dřevinné skladbě se na lokalitě nachází jeden jehličnatý strom a to konkrétně modřín opadavý (Larix decidua Mill). Z listnatých stromů a keřů se na lokalitě nachází javor babyka (Acer campestre L.), líska obecná (Corylus avellana L.), habr obecný (Carpinus betulus L.), třešeň ptačí (Cerasus avium (L.)), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna Jacq.), dřín obecný (Cornus mas L.), bez černý (Sambucus nigra L.) a růže (Rosa sp.) 3.1.2 Klimatické podmínky Klima v oblasti severní části Moravského krasu je výrazně ovlivněno členitým reliéfem, projevující se četnými zvláštnostmi ve srovnání s klimatickými podmínkami v sousedních oblastech (AOPK ČR 2011). Průměrná roční teplota vzduchu 6,5 C Úhrn srážek 700 mm/rok Větrné podmínky převládá severní směr větru 18

3.2Metodika sledování Vlastní monitorování dospělců jasoně dymnivkového probíhal ve vybrané lokalitě ve dnech 22. 5. 2010, 23. 5. 2010, 24. 5. 2010, 25. 5. 2010, 26. 5. 2010, 27. 5. 2010, 28. 5. 2010, 29. 5. 2010, 5. 6. 2010, 6. 6. 2010, 7. 6. 2010, 8. 6. 2010, 9. 6. 2010 a 10. 6. 2010. Pochůzky po lokalitě byly prováděny procházením křížem krážem (tzv. zic-zacking). Jednotlivým odchyceným jedincům jasoně dymnivkového bylo přiřazeno pořadové číslo (viz. obrázek 5), které bylo napsáno na křídlo jedince a zaznamenán čas odchytu, poté byl jedinec okamžitě propuštěn v místech chycení. Zaznamenával jsem i opakované odchyty, datum a dobu trvání pochůzky. 3.2.1 Metody odhadů početnosti podle dospělců (Beneš et al. 2002) Odhadovat velikost populace u motýlů není snadný úkol, protože nestačí jen přijít na lokalitu a jedince jen jednoduše spočítat. Jelikož jsou informace o velikosti populací jedním z nejdůležitějších údajů, jsou různé metody odhadu velikosti populací velmi kvalitně rozpracovaným oborem přírodních věd. Metody odhadu velikosti populací lze obecně rozdělit na metody relativní, absolutní a kombinované. Mezi metody relativní se řadí metoda pozorování za jednotku času, která slouží k odhadu relativní hojnosti či vzácnosti různých druhů na dané lokalitě a metoda transektová sčítací, která je asi nejznámější a nejužívanější ze všech relativních metod. Jde o systém, který umožňuje pravidelný monitoring početnosti motýlů v přírodních rezervacích, ale i ve volné krajině. Absolutní metody lze ještě dále rozdělit na metody, kde lze získat absolutní odhady početnosti motýlů ze zpětných odchytů značených jedinců a metody vyžadující opakované značení, které umožňují zjistit mnohem více populačních parametrů než pouze celkový počet jedinců. Mezi metody se zpětným odchytem značených jedinců patří Lincoln-Petersonův index (vyžaduje jeden opakovaný odchyt), Bailyho korekce (pracuje se třemi následnými odchyty) a Craigova metoda (umožňuje odhadnout velikost populace po jediném dni značení). Mezi metody vyžadující opakované značení se řadí Fisher-Fordův index (umožňuje sledovat populaci v čase), Bailyho metoda tří odchytů (obdoba Fisher-Fordovi metody), metody pro uzavřené populace s nestejnými pravděpodobnostmi zpětných odchytů (využívají výpočetní program CAPTURE, Cormack-Jolly-Seberova metoda pro otevřené populace (v současnosti asi nejpoužívanější metoda. K výpočtu slouží široce dostupný program JOLLY) a Robust design (kombinace předešlých dvou metod). 19

4 VÝSLEDKY V rámci monitorování jasoně dymnivkového ve vybrané lokalitě ve sledovaném období od 25. 5. 2010 do 10. 6. 2010 bylo odchyceno celkem 20 dospělých jedinců, z toho tři samičky. Největší počet jedinců byl odchycen ve dne 8. 6. 2010 a to 15 jedinců. Delší sledování populace nebylo možné kvůli nevhodným klimatickým podmínkám, současně s mojí nemožností navštívit sledovanou lokalitu ve vhodnou denní dobu. Počty odchycených jedinců v jednotlivých dnech Odhad početnosti populace Lincol-Patersenova metoda dva vzorky 1. ze dne 28.5. 2. ze dne 8.6. N^ = M*C/R N^ = 10*15/7 N^ = 21,429 21 N^ = odhad velikosti populace M = počet jedinců označených při prvním vzorkování (odlovu) C = celkový počet jedinců chycených (označených i neoznačených) při druhém vzorkování R = počet chycených označených jedinců při druhém vzorkování Výpočtem početnosti populace podle Lincol-Patersenovi metody jsem došel k výsledku 21 jedinců. Jelikož průzkum lokality probíhal v první polovině výskytu imag, byli dospělí jedinci netknutí, později, v druhém pozorovacím týdnu byla většina jedinců, až na výjimky mírně olétána. 20

Dospělí jedinci jasoně dymnivkového se pohybují po celé sledované lokalitě, převážně však v blízkosti živných rostlin. Nejčastější výskyt jasoně dymnivkového byl zaznamenán na úzkém pruhu louky mezi třemi navzájem oddělenými plochami s výskytem živné rostliny dymnivky bobovité. Živná rostlina dymnivka bobovitá se vyskytuje na 8 místech pod stromy, které jsou většinou navzájem od sebe oddělené travnatou plochou, jen mezi 4 plochami jsou dřeviny. Celkově se porost dymnivky bobovité rozprostírá přibližně na rozloze 1,2 ha. (viz. mapa v příloze 3) Vedle jedinců jasoně dymnivkového byly odchyceny i další zástupci druhů motýlů, a to konkrétně babočka paví oko (Inachis io (Linnaeus, 1758)), bělásek hrachorový (Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758)), bělásek řepkový (Pieris napi (Linnaeus, 1758)), modrásek jehlicový (Polyommatus icarus (Rottemburg, 1775)), okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus (Linnaeus, 1758)), okáč rosičkový (Erebia medusa (Denis & Schiffermüller, 1775)), soumračník jitrocelový (Carterocephalus palaemon (Pallas, 1771)) a žluťásek řešetlákový (Goneptyryx rhamni (Linnaeus, 1758)). 4.1 Managament Vzhledem k současné situaci druhu v ČR je nejdůležitějším opatřením zajištění vhodného managementu na sledované lokalitě, které by mělo vést k zvýšení početnosti tamní populace. Současně s tímhle krokem by měly probíhat vhodné úpravy na vybraných stanovištích, které by měly přispět k rozšíření jasoně dymnivkového. Nedílnou součástí managementu by měl být i monitoring stavu populace, hodnocení a optimalizace péče o biotop. Hlavní cíle: 1) Zajistit pozitivní vývoj ve velikosti populace 2) Vyhledat a upravit nové stanoviště 3) Zajistit osvětu 4.1.1 Návrh na managament sledované lokality: Pro jasoně dymnivkového je důležité ponechat trvalý travní porost v době letu imag (do konce června) bez zásahu s dostatečnou nabídkou nektaronosných rostlin. Proto by bylo vhodné trvalý travní porost kosit formou mozaikové seče (nejlépe v září), kdy by měla jedna třetina zůstat neposečená. Neposečená třetina by měla být sklizena až následující rok. Současně se musí zajistit vhodné podmínky pro vývoj housenek, které spočívá 21

prosvětlení dřevinného porostu, kdy odstup jednotlivých dřevin od sebe navzájem by neměl klesnout pod cca 170 cm. Pro zachování různé věkové skladby dřevin na sledované lokalitě jsem remízky rozdělil na tři skupiny (viz. mapa v příloze 4). V roce nula by mělo dojít k celkové úpravě lokality, které by spočívalo hlavně odstraněním keřů při styku všech označených remízků a trvalého travního porostu, při zachování nepravidelných ostrůvků. Souvislé linie keřů by měly zůstat při styku s ornou půdou, kde by tvořily přirozenou barieru a odstranění jediného jehličnatého stromu modřínu opadavého. Dále by mělo dojít k prosvětlení první skupiny remízků (na mapě označeno zeleně), které by vedlo k přirozenému zmlazení. V pátém a desátém roce by se měla prosvětlit druhá (označeno modře) respektive třetí (označeno žlutě) skupina. Tenhle cyklus by se měl následně opakovat v intervalu 5-10 let podle zarůstání lokality. Veškeré zásahy do porostu by měly probíhat v podzimních měsících, aby se předešlo k možnému poškození živné rostliny jasoně dymnivkového dymnivky bobovité, která patří do skupiny rostlin jarního aspektu. Veškeré pokácené dříví i větve je potřeba z porostu odstranit, nadbytek dřevní hmoty by podporoval větší zarůstání lokality. 4.1.2 Návrh nové lokality: Jako vhodnou lokalitu k rozšíření jasoně dymnivkového bych navrhoval smíšený les s převahou listnatých stromů se světlinami Na Harbechách na Harbešsko-vilémovické plošině, v katastrálním území Lažánky u Blanska (číslo katastrálního území 679453) (viz. tab. 3 a mapa v příloze 6). Navrhovaná lokalita se nachází asi 0,5 km jihozápadně od sledované lokality blízkosti silnice mezi obcemi Jedovnice a Lažánky a rozprostírá se asi na 8,5 ha. Tuhle vybranou lokalitu bych rozšířil o les po levé (cca 16 ha) i pravé (cca 12,5) straně nově navrhované lokality, čímž by se lokalita zvětšila na cca 37 ha (viz. mapa v příloze 3). Levá strana stejně jako navrhovaná lokalita leží v katastrálním území Lažánky u Blanska (číslo katastrálního území 679453) (viz. tab. 2 a mapa v příloze 5). Les po pravé straně navrhované lokality se nachází v lokalitě Horka mimo CHKO Moravský kras v katastrálním území Jedovnice (číslo katastrálního území 658154) (viz. tab. 4: a mapa v příloze 7). Na nově navrhované lokalitě se nevyskytuje žádná vhodná živná rostlina. Jelikož lokalita je z větší části nevhodná pro výskyt jasoně dymnivkového, musí dojít ke změně hospodaření na navrhované lokalitě. Na orné půdě mezi sledovanou a nově navrhovanou lokalitou se nachází čtyři menší remízky okolo závrtu, které by se daly využít jako propojující celky mezi lokalitami. 22

Jako vhodné hospodaření na nově navrhované lokalitě navrhuji management směřující k nízkému lesu, pařezině. Nově navrhovanou lokalitu bych rozdělil na tři části, a to podle pojmenovaní území na Harbechy, Na Harbechách a Horka (viz. mapa příloze 10). V roce nula by se celá první lokalita vytěžila holosečí s ponecháním výstavků (cca 50/ha). Tyhle výstavky jsou vytěženy až při následující holoseči s opětovným ponecháním nových výstavků. Zbývající dvě lokality zůstanou bez zásahu. Po pěti letech se vytěží další lokalita, opět s ponecháním výstavků. Po dalších 5 letech se vytěží poslední lokalita s ponecháním výstavků. Obmytí jednotlivých lokalit by se mělo opakovat po 15 letech. Veškeré zásahy do porostu by měly probíhat v podzimních nebo zimních měsících. Veškeré pokácené dříví i větve je potřeba z porostu odstranit, nadbytek dřevní hmoty by podporoval větší zarůstání lokality. Všechny nezalesněné pozemky by se měly nadále udržovat v bezlesém stavu a podporovat u nich pestrou nabídku nektaronosných rostlin. 23

5 DISKUZE Vzhledem k tomu, že jasoň dymnivkový je kriticky ohrožený druh v České republice a je uveden na seznamu NATURA 2000, bylo by ostudou nechat ho vyhynout na posledních izolovaných stanovištích na Moravě. Jako druh lesních světlin se v České republice neobejde bez zásahu člověka. Je potřeba mu nejen pomoci na dané lokalitě kde se nyní nachází, ale i vytipovat a upravit další vhodné lokality, kam by mohl expandovat. Beneš et al. (2002) uvádí, že biotopem jasoň dymnivkový jsou světliny v různých typech řídkých listnatých lesů a lesostepí, minulosti pařeziny. Avšak mnou sledovaný jasoň dymnivkový se vyskytuje téměř uprostřed pole na malé zatravněné ploše, s úzkými lemy porostlými dřevinami. Louka zde nahrazuje světliny pro rozmnožování jedinců a lemy dřevin, kde se vyskytuje živná rostlina dymnivka bobovitá, slouží jako místo pro kladení vajíček a larvální vývoj motýla. Obecně by velikost hmyzí populace měla být minimálně 500 jedinců, aby odolala genetické erozi, a zhruba 5000 jedinců, aby odolala výkyvům prostředí (Konvička et. al. 2006). Podle Lincol-Patersenovi metody se na sledované lokalitě vyskytuje 21 jedinců. To ale neznamená, že tahle populace jasoně dymnivkového je předem ztracena a jejich ochrana je marná. Tím spíš, že metapopulace jasoně dymnivkového jsou velice dynamické a neexistují žádná data o velikosti populace na sledované lokalitě před rokem 2010. Proto je nemožné určit, zda daná populace vymírá nebo naopak se zvětšuje. Ale i tak malou populaci je vždy možné posílit prostřednictvím péče o jeho stanoviště (Konvička et. al. 2006). Podle Beneše et. al. (2002) je podmínkou ochrany jasoně dymnivkového uchování nezapojené struktury obývaných porostů. U menších populací v Moravském krasu navrhuje jako vhodný management hospodaření směřující k pařezině s dobou obmytí 7-15 let, tak, aby nedošlo k zapojení stromového patra. Podle mého názoru je pařezinové hospodaření na sledované lokalitě nevhodné, proto jsem navrhl management, který dřevinný porost pouze prosvětluje a zmlazuje a to z důvodu, že se jedná o malé území s mladým dřevinným porostem. Konvička & Beneš (2006) uvádí, že průměrná doletová vzdálenost imág obou pohlaví je okolo 300 m, maximálně 2500 m u samců a 1200 m u samic. Jelikož osídlení nově vzniklých ploch závisí na náhodném rozšíření oplodněných samic, tak jsem jako vhodnou lokalitu k rozšíření jasoně dymnivkového vybral smíšený les se světlinami Na 24

Harbechách, která je vzdálena od sledované lokality asi 500 m. Tuhle vybranou lokalitu jsem rozšířil o les po levé i pravé straně. U nově navrhované lokality, kde je dřevinný porost oproti sledované lokalitě mnohonásobně vetší a starší s častým výskytem jehličnatých stromů jsem podle Beneše et. al. (2002) navrhl management směřující k pařezině s ponecháním výstavků, přičemž jsem lokalitu rozdělil na tři menší plochy, které zajistí různě staré pařeziny s dobou obmytí 15let. 25

6 ZÁVĚR Mapování dospělých jedinců jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) probíhal na lokalitě Strážná na Harbešsko-vilémovické plošině ve dnech od 25. 5. 2010 do 10. 6. 2010. Během tohoto období byla lokalita navštívena celkem 14 krát, podle vhodnosti klimatických podmínek. Monitoringem jsem došel ke zjištění, že jasoň dymnivkový se na dané lokalitě vyskytuje. Vzhledem k tomu, že jsem nenašel žádné prameny zabývající se výskytem jasoně dymnivkového na sledované lokalitě, neměl jsem možnost srovnání výsledků z předchozích let, a proto jsem nemohl zhodnotit, jak se populace jasoně dymnivkového na dané lokalitě vyvíjí. Živnou rostlinou je zde dymnivka bobovitá. Současný výskyt jasoně dymnivkového je v České republice soustředěn jen na izolované lokality na Moravě, v Čechách se od konce dvacátého století nevyskytuje. Příčinou dnešního stavu je odlišný způsob hospodaření a izolovanost jednotlivých lokalit, které způsobuje nemožnost předání genetických informací a zvyšuje tak pravděpodobnost páření příbuzných jedinců, zarůstání jeho biotopu, sečení luk před nebo během letu, hnojení. Pro malé izolované populace je také riziko v požárech nebo nevhodných klimatických podmínek během letu přetrvávající několik let. Pro zachování tohoto druhu v České republice je potřeba vhodně hospodařit na známých lokalitách výskytu a aktivně vyhledávat a upravovat další vhodná místa blízkosti známých lokalit. Bez těchto aktivit na našem území by ho pravděpodobně čekal stejný osud, jako potkal blízce příbuzného jasoně červenookého, který ve 40. letech 20. století u nás vyhynul. 26

7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY Aagaard, S. M. D., Ødegaard, F., Hanssen, O. og Aagaard, K. 2011. Faglig grunnlag for handlingsplan for mnemosynesommerfugl Parnassius mnemosyne. NINA Rapport 678. 44 s. AOPK a MŽP ČR, 2007: Biomonitoring jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) [cit. 15. 3. 2011]. Dostupné online na http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhid=216 AOPK ČR, 2011: Správa CHKO Moravský kras - Charakteristika oblasti [cit. 31. 3. 2011]. Dostupné online na http://www.ochranaprirody.cz/wps/portal/cs/moravskykras/o-sprave-chko/!ut/p/c5/dcpljoiwaadqs8wbsavdr5yqgeatypziqvjlwiru4nltj_mbr_owafdgyx4rtndc2haz_bjobwnh0ohgv06mdrzvpnl nppahrxbrxy-fgzdjclybckemxchzctrdou- tmdeupvguybknydyvf2nwtobnhe1euyh5gxswo1- ivczetran7ftv7ia3tx0rzv_vsuunharx7jpi7uczosf3- ufoexuxh5wr0y2my_z8kst6i2yfxkgrwxi7tmic_iiryhfdjlmlekien7br38sigru/?se ntbyleftnavigation=true/ Balák I., Flek J., Franc D., Kotouč L., Kovařík M., Štefka L., 2003: Macocha a Punkva v Moravském krasu. Městská knihovna Blansko a CORTUSA, Blansko, 239 s. Beneš, J., Konvička, M., 2008: Mapování a ochrana motýlů České republiky. Dostupné online na http://www.lepidoptera.cz/motyli/ Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z, Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z., 2002: Motýli České republiky: Rozšířená ochrana I., II. Společnost pro Ochranu Motýlů, Praha, 857 s. Brattström, A., M. Franzén, B. Henriksson, E. Lindblad och F. Persson. 2009. Mnemosynefjärilsinventering i Blekinge 2009. Rapport till Länsstyrelsen i Blekinge län, Karlskrona. Opublicerad rapport Carter D., 2006: Příroda v kostce Motýli, Euromedia Group, Praha, 304 s. 27

Čechmánek Z., Hrabák R., 2006: Život motýlů střední Evropy populace, ekosystém, význam. Granit s.r.o., Praha, 136 s. Eliasson, C. U. 2007. ArtDatabanken. Faktablad: Scolitantides orion fetörtsblåvinge. Förf.Claes U. Eliasson 1995. Rev. Claes U. Eliasson 1998, 2005 & 2007 Elven H., 2010: Mnemosynesommerfugl Parnassius mnemosyne. Artsdatabanken faktaark nr. 125 Fauna Europaea, 2004: Fauna Europaea, Databáze online [cit. 16. 2. 2011]. Dostupné online na http://www.faunaeur.org/full_results.php?id=440694 Franzén M., 2009: Mnemosynefjäril i Blekinge - Aktuell status 2009, historik ochåtgärder. Länsstyrelsen Blekingelän. Karlskrona, 2010(12): 1-40 Franzén M., Inby L., 2008: Åtgärdsprogram för mnemosynefjäril 2008 2012 (Parnassius mnemosyne). Naturvårdsverket, RAPPORT 5829 (APRIL), Stockholm, 44 s. Hofmannová H., Marktanner T., 1995: Kapesní atlas Denní a noční motýli. Slovart, Praha, 158 s. Konvička M., Beneš J., 2006: Metodika monitoringu evropsky významného druhu jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne). AOPK, Praha, 9 s. Konvička M., Čížek L., Beneš J., 2006: Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. SAGITTARIA, Olomouc, ISBN 80-239-8801-8 Křížek G., Havel L., Garcia M. O., 2006: Motýli ve fotografii. Sursum, Tišnov, 201 s. Kumstátová T., Nová P., Marhoul P., 2005: Hodnocení projektů aktivní podpory ohrožených živočichů v České republice, AOPK, Praha, 432 s. Lepidopterologen-Arbeitsgruppe, 1987: Tagfalter und ihre Lebensräume. Schweizerischer Bund für Naturschutz, Basel, 516 s. Nová P., 2006: Záchranné programy živočichů v ČR. Ochrana přírody, 61(4): 117-120 28

Novák I., 2006: Motýli a jejich půvab v ilustracích Bohumila Vančury. Aventium, 355 s. Novák I., Severa F., 2005: Motýli. Aventinum, Praha, 186 s. Páleníková R., 2010: Nejasný osud jasoně dymnivkového [cit. 15. 3. 2011]. Dostupné online na http://www.radkapalenikova.cz/clanky/motyli/nejasny-osud-jasonedymnivkoveho/ Reichholf J. H., 2004: Průvodce přírodou Motýli. Rebo Productions, Dobřejovice, 239 s. Reichholf-Riehm H., 2003: Průvodce přírodou - Motýli. Euromedia Group, Praha, 287 s. Schwarz R., 1948: Motýli 1. Vesmír, Praha, 49 s. Šumpich J., 2012: Motýli Národního parku podyjí: přehled druhů význačných z hlediska ochrany přírody a poznámky k jejich ochraně. THAYENSIA (ZNOJMO) 2012, 9: 33 50 Van Swaay, C. A. M. & Warren, M. S., 1999: Red Data book of European butterflies (Rhopalocera). Nature and Environment NO. 99. Council of Europe Publishing, Strasbourg, 259s. Weidemann, H. J., 1986. Tagfalter, band 1. Verlag J. Neumann-Neu-damm, Entwicklung-Lebensweise. 29

8 PŘÍLOHY 30