Filip Kolá Fenoménem celé JZ Moravy jsou zaízlá kaonovitá údolí vodních tok. eky Jihlava, Oslava, Rokytná, Jevišovka a Dyje stékají z chladné a floristicky pomrn chudé eskomoravské vrchoviny a následn se rozlévají do teplé a suché panonské pánve. Pi cest dol tyto eky ve svých kaonech obnažují adu rozliných typ hornin, odlišných geologickým pvodem i chemickým složením (ruly, granulity, krystalické bidlice, permokarbonské slepence, a dále vzácnjší ale o to významnjší vložky hadc, amfibolit i krystalických vápenc). V kaonech pak také nacházíme geomorfologické útvary, které jsou v okolní parovin zcela neznámé. Díky tomu celá tato svérázná oblast, nkterými autory nazývaná Praebohemikum, hostí neuviteln pestrou škálu rostlinných druh a spoleenstev. V oblasti mezi Mohelnem a Hrubšicemi proezává eka Jihlava také dva ostrovy serpentinit. Jeden se nachází mezi Mohelnem a Dukovany, druhý, o nco menší, je v trojúhelníku mezi obcemi Biskoupky, Hrubšice a Jamolice. Oba ostrovy jsou od sebe oddlené tlesem granulit námšsko-krumlovského tlesa, krom nich se v blízkosti hadc vyskytují také krystalické bidlice a ruly. Mohelenské serpentiny vznikly pemnou ady rzných typ hornin (dunit, therzolit, amfibolický peridotit, olivinické gabro a bronzitovec), což mže být také jednou z píin veliké floristické pestrosti tohoto území (Unar 1996). Další píinou takové pestrosti je bezesporu geomorfologie. Napíklad nejbohatší lokalita celé oblasti, NPR Mohelenská hadcová step, je vlastn ohromný, k jihu obrácený amfiteátr, jehož prudce sklonné svahy jsou pín rozbrázdny adou roklí, suových polí a vypreparovaných skalních hebínk. Výškový rozdíl mezi náhorním plató a dnem kaonu dosahuje tém sta metr (Plch 2001). Významné jsou také rozdíly v expozici. S výjimkou prudkého ohybu pímo pod Mohelenskou hadcovou stepí protéká Jihlava v celé oblasti Z-V smrem, takže prudké svahy jsou obráceny bu k jihu nebo k severu. Jaké to má ohromné dsledky pro rozdíly ve složení vegetace na obou stranách údolí, zmíníme pozdji. S geomorfologií také úzce souvisí mikroklimatické pomry. K jihu (pop. k JV/JZ) obrácené svahy jsou siln oslunny a ve spojení s tmavou barvou hadce a jeho nízké tepelné vodivosti (ech et al. 2002), dochází k výraznému zahívání celého povrchu (až o 18-24 C vyšší oproti okolnímu vzduchu, Hrudika 1937). Díky svažitému terénu, skeletovitému podkladu a etným puklinám v matené hornin také dochází k rychlému odtoku vody z povrchových vrstev a zejména obnažené jižní svahy jsou proto extrémn suché. Ponkud více vláhy se na jižn exponovaných stráních vyskytuje pouze v roklinách, kde je vyšší vzdušná vlhkost podmínná výparem z eky, aluviálních porost i z blízké pehrady (Unar 1996). Naopak na severní strán se pímé slunení paprsky dostanou jen zídka. S tím souvisí i nižší teploty pi povrchu pdy a obecn vyšší vlhkost. Také náhorní planina má své specifické mikroklima. Množství srážek je zde sice ponkud vyšší, než na svazích a hlubší pdní profil umožuje jejich ástené zachycení, pesto však vlivem silného oslunní a astých vtr dochází k jejímu rychlému vysychání (Unar 1996). Vegetace Ze všech našich hadcových tles je okolí Mohelna z hlediska vegetace jist nejintenzivnji studovanou oblastí. Rozsáhlejší geobotanické práce z tohoto území pocházejí již z doby první republiky (Suza 1922, 1928, 1931) a intenzivní výzkum zde pokrauje dosud (zejm. Chytrý & Vicherek 1996, dále nap. Horák 1981). Co se týe srovnání s ostatními eskými hadcovými ostrovy, je vegetace na mohelenských hadc rozhodn nejpestejší a vyskytuje se zde také nejvíce hadcm vlastních vegetaních typ. Také kontrasty oproti porostm na okolních nehadcových substrátech jsou takové, že botaniku bijí pímo do oí, jak doslova íká Suza (1928).
V popisech jednotlivých vegetaních jednotek budeme vycházet zejména z práce Chytrý & Vicherek (1996). Nejprve zaneme hadcovými skalisky. Jejich chasmofytická vegetace patí do svazu Asplenion serpentni, avšak klasická asociace Asplenietum serpentini u Mohelna ponkud ustupuje do pozadí. Vyskytuje se na skalkách na severních svazích a ve stinnjších partiích na svazích jižních. Výslunné jižní skály (pouze u Mohelna, ne u Biskoupek) hostí zvláštní asociaci Sedo albi Cheilanthetum. Krom bžného hadcového Asplenium cuneifolium zde dominuje i další kapradina mediteránní druh Notholaena (= Cheilanthes) marantae. V druhov chudém bylinném patru jsou dále pomrn chud zastoupeny nkteré druhy skalních stanoviš jako Asplenium ruta-muraria, Festuca pallens i Sedum album. Tento typ vegetace je krom Mohelna také znám z hadc u podunajského msteka Aggsbach v Dolních Rakousích. Nyní se zastavme u stepí vše budeme popisovat na píkladu Mohelenské hadcové stepi, na hadcových stráních pod Biskoupkami je však situace podobná. Již staí autoi zde rozlišovali dva typy stepí step travnatou, zapojené spásané porosty na náhorním plató a step pustinnou pokrývající strmé skalnaté stny kaon. Pustinná step se skládá ze dvou asociací, které jsou azený bu do obligátn hadcového svazu Asplenio cuneifolii-armerion serpentini, nebo jsou rozdlovány do svaz Alysso-Festucion pallentis a Fesucion valesiaceae. Na vegetaci skalek pímo navazuje asociace patící k prvnímu ze jmenovaných svaz Euphorbio-Festucetum pallentis (otevené porosty skalních stepí na hadci). Jejímu nezapojenému vegetanímu krytu vévodí zejména rostlinné formy pizpsobené podmínkám extrémního sucha a kolísavé teploty skeletovitého pdního povrchu. Rostou zde kompaktní trsnaté trávy (zejména Festuca pallens, nkdy i Stipa dasyphylla), rostliny se silným vytrvalým undergroundem (Seseli hippomarathrum), cibuloviny (Allium flavum), i rozliné chamaefyty (Genista pilosa, Dorycnium germanicum, Alyssum montanum, Thymus praecox). Zde se také vyskytuje vtšina pro Mohelno charakteristických nároných xerotermofyt, nap. Euphorbia segueriana subsp. minor (není u Biskoupek), Linaria genistifolia, Hieracium echioides nebo Scorzonera austriaca. Druhá asociace stepi pustinné (Dorycnio sericei-caricetum humilis) zahrnuje již zapojenjší porosty vázané na mírnjší a mén skalnaté svahy s hlubším pdním profilem. Dominují zde traviny Carex humilis a Stipa dasyphylla, k nimž se pidávají mnohé druhy tídy Festuco-Brometea (ada z nich sem pesahuje z pedchozí asociace; z dalších ješt nejmenovaných druh pak nap. Aster linosyris i Veronica spicata) Fyziognomicky odlišnou step travnatou reprezentuje asociace Armerio serpentini- Festucion pseudovinae (opt svaz Festucion valesiaceae). Jedná se o krátkostébelné zapojené travnaté porosty, které byly v minulosti zformovány a udržovány zejména pastvou (pasení dobytka však mlo vliv i na vegetaci pustinné stepi). Dominují zde zejména trávy Festuca pseudovina a Avenula pratensis, místy se vyskytují porosty Stipa capillata, vtroušena je i Carex humilis. Výraznou diagnostickou hodnotu má serpentinofilní Armeria vulgaris subsp. serpentini. Barevnou pestrost porostm dodává mnoho zástupc tídy Festuco-Brometea (nap. Veronica spicata, V. praecox, Dianthus pontederae, Verbascum phoeniceum). Bez pispní lovka by však stepní porosty pravdpodobn tvoily jen drobné enklávy ve zvláštním typu teplomilné hadcové doubravy, tzv. Asplenio cuneifolii- Quercetum petrae. Zatímco starší autoi rekonstruovali na jižn orientovaných svazích spíše hadcové bory (Suza 1928), podle novjších názor by zde dominoval pedevším dub (Quercus petraea). Borovice byla pvodn omezena na okolí hadcových skalek a její dnešní masivnjší rozšíení mžeme piítat sekundární expanzi na nespásané stepní lokality. V keovém patru hadcových doubrav pevládají zejména teplomilné koviny Prunus mahaleb a Berberis vulgaris. Bohaté je také patro bylinné. Dominuje Carex humilis, asté jsou trsy Asplenium cuneifolium a charakteristická je i pítomnost nkterých vícemén bazifilních druh, z nichž nkteré v západomoravských íních údolích vykazují specifickou vazbu na
hadce (nap. Dorycnium germanicum). Je endemickou asociací hadcové oblasti mezi Mohelnem a Biskoupkami. Z jiných stedoevropských hadcových lokalit nejsou teplomilné doubravy vbec známy. Zcela odlišný ráz má vegetace na severních stinných svazích. Také zdejší porosty se výrazn odchylují od vegetace na okolních substrátech, zde však dominuje reliktní dealpinský bor asociace Thlaspio montani-pinetum sylvestris (je azen do svazu Erico- Pinion). Nejnápadnjší dominantou bylinného patra je dealpinská Sesleria caerulea, která v nkterých porostech pevládá, zatímco jindy mže zcela chybt. V tom pípad ji v roli dominanty mohou nahrazovat Festuca ovina a Carex humilis (jedná se pak vlastn o kostavové bory popisované Suzou (Suza 1928) jako zvláštní vegetaní jednotka). Diagnostickým znakem je pítomnost dalších dealpinských a perialpinských druh Biscutella laevigata a Thlaspi montanum. Hadcový substrát indikuje Asplenium cuneifolium. Pozoruhodné je zempisné rozšíení této asociace. Krom Mohelna a Hrubšic se vyskytuje v Dolních Rakousích u Aggsbachu a také na západn orientovaném svahu na dolnokralovických hadcích (Suza 1947). Zajímavé také je, že jiné typy dealpinských pchavových porost se vyskytují na nedalekých slepencích (údolí Rokytné) a krystalických vápencích (údolí Oslavy). Jak silný je vliv expozice na vegetaní pomry na mohelenských hadcích dokládá Suza (1928) na píkladu malého boního údolíka na pravém behu Jihlavy nad Dukovanským mlýnem. Všude v okolí na severn orientovaných svazích pevládá dealpinský bor, avšak na západn exponovaném výslunném svahu údolíka se porosty pchavy i samotný bor rozvolují a objevují se zde stepní druhy Festuca glauca, Dorycnium germanicum, Stipa dasyphylla a dokonce i Euphorbia segueriana a Scorzonera austriaca. Naopak porosty Sesleria se zde omezují pouze na nejvlhí místa na dn roklinky. Významné druhy Jen v NPR Mohelenská hadcová step bylo podle literárních a terénních przkum Unara (Unar 1996) nalezeno 620 taxon rostlin (v této studii také nalezneme kompletní seznam floristických prací z území Mohelenské hadcové stepi). Než se pustíme do výtu jednotlivých pozoruhodných druh obývajících mohelenské stepi, zastavíme se ješt u nkolika zajímavých trend ve variabilit, jejichž studium zejména v meziválené dob zaujalo nejednoho eského botanika. V první ad to je problém nanism. Práv na Mohelenské hadcové stepi byly zakrslé rostlinné formy velmi intenzivn studovány, zejména místním ídícím uitelem R. Dvoákem (Dvoák 1935, 1940, 1941). Dvoák z této hadcové oblasti popsal celou adu forem a variet od rzných taxon a celkem zde napoítal 279 rzných typ nanism (Mack 1960). Zajímavé však je, že už tehdy se uznávalo, že nanismy jsou pouhou neddinou ekomorfózou a že na jejich formování má velký vliv také intenzivní pastva (Suza 1928). Pesto však bývá pítomnost nanism dodnes spojována výhradn s hadcovým substrátem. Zájem byl také soustedn na extrémn chlupaté typy nkterých pítomných druh (zejména trav). Byly vylišovány typy dnes taxonomicky bezcenné (Stipa capillata var. asperrima), ale i nkteré vysoko hodnocené (Stipa mediterranea var. dasyphylla = S. dasyphylla). Suzu jakožto lichenologa také zaujaly ekomorfózy nkterých lišejník zajímavá je jakási lišejníková obdoba stepních bžc (Suza 1928). Napíklad stélky nkterých jinak pitisklých lišejník rodu Parmelia (nap. P. prolixa, P. molliuscula) mají na Moheln nápadn odstávající laloky. Jejich stélky se po odtržení stáejí do kulovitého tvaru a jsou hnány vtrem po stepi. Pi tomto pohybu se odlamují kousky jejich stélek a lišejník se tak rozmnožuje. A nyní již k významným druhm samotným. Pokusíme se je rozlenit do nkolika skupin a nejvýznamnjší zástupce krátce okomentujeme. Údaje o rozšíení jsou vtšinou
pejaty z dl Kvtena R (Hejný & Slavík 1988-1992, Slavík 1995-2000, Slavík & Štpánková 2004), a Klí ke kvten R (Kubát et al. 2002), pokud jinak, je uvedena citace. Stejn tomu bude i u komentá druh u dalších lokalit). Vlastní serpentinofyty. Notholaena marantae Objevem tohoto druhu továrním úedníkem J. Roemerem v roce 1858 se zaala psát historie intenzivních botanických przkum mohelenských hadc. Notholaena marantae je mediteránní druh, který osidluje ty nejvýhevnjší jižn orientované skály. Tento druh se jako obligátní serpentinofyt však chová pouze v prostoru stední Evropy, pi severní hranici svého areálu. Ve stedomoí osidluje i jiné horniny (bidlice, ruly, pískovce), i když na hadci ho mžeme nalézt nejastji (Špryar 2004). Mohelenskou lokalitou podmrvka pravdpodobn dosahuje absolutní severní hranice svého pirozeného areálu. Pvodnost nedávno objevené lokality na výchozu ultrabazických pikrit v eském krase je diskutabilní (Špryar 2004). Asplenium cuneifolium zde osidluje spíše severní svahy, na jižních svazích je pedevším ve stinnjších roklích Asplenium adulterinum je v této oblasti pomrn vzácné, nap. Suza (1928) udává pouze jediné místo, odkud tento druh zná ( na skalách pímo nad ekou pod Lhánicemi, tedy mimo vlastní Mohelenskou hadcovou step). Armeria vulgaris subsp. serpentini je diagnostickým druhem spoleenstva hadcových pastvin (Armerio serpentini-festucion pseudovinae). Bazifilní druhy. Skalní štrbiny na této ultrabazické hornin osidlují vápnomilné kapradiny Asplenium ruta-muraria a Gymnocarpium robertianum. Druhy xerotermní. Mezi nimi nacházíme nejvýznanjší prvky mohelenských stepí. Euphorbia segueriana subsp. minor je vázána na nejsušší výslunné partie mohelenské stepi (u Biskoupek neroste). Z našeho území pak tento poddruh známe již pouze z Pálavy. Senecio erucifolius také starek roketolistý má (vyjma blízké mikrolokality u Vedrovic) svou nejbližší lokalitu až na Pálav (Mikulov). Areál tohoto druhu v rámci R pedstavují rozptýlené ostrvky v eském a Moravském termofytiku. Stipa dasyphylla sice dominuje výslunným mohelenským stepím, neopouští však hranice hadcového ostrova a nejblíže ji pak mžeme nalézt až u Znojma. Dále roste na ejsku, Vyškovsku a v eském Stedohoí. Stipa tirsa také tento kavyl má na Moheln exklávní výskyt, v prostoru jižní Moravy je ale obecn hojnjší, než pedchozí druh. Na mohelenských hadcích je však velmi vzácný (pouze jednotlivé trsy roztroušené v boru nad Mohelenským mlýnem Suza 1928). Hieracium echioides tento druh známe ze roztroušen stedních ech; na j. Morav se krom nkolika ostrvk mezi Hustopeemi a Hodonínem vyskytuje souvisleji od Podyjí k Moravskému Krumlovu a izolovan práv na Mohelenské hadcové stepi. Scorzonera austriaca pro tento druh pedstavuje mohelenská lokalita vysunutou exklávu na samotném severním okraji jeho areálu. Dorycnium germanicum tento významný druh kolinního stupn panonského termofytika zasahuje také na nkolik míst v Praebohemiku. Velmi bohatá populace na výslunných jižních svazích mohelenských hadc je jednou z nejsevernjších lokalit tohoto druhu vbec.
Lactuca saligna tento dnes nezvstný druh eské flóry byl v minulosti nalezen ve stinných roklích Mohelenské hadcové stepi (Suza 1928). Zajímavé je, že jej Suza uvádí i z další, také možná primární lokality na hadcích u Vžné na eskomoravské vrchovin Dealpíni a perialpíni. V reliktních borech na severních úboích rostou tyto druhy: Sesleria caerulea v R se vyskytuje roztroušen v pahorkatinách a v podhí pevážn na bazických substrátech. V oblasti Praebohemika roste krom hadc i na vápenci, slepenci a vzácn i na svorech (Ketkovice), krystalických bidlicích (Hardegg) i na rulách (zícenina hradu Lapikus v údolí Javoiky a v údolí Svratky u Borae)(Suza 1928). Pchava dominuje také reliktnímu boru na hadcovém ostrov u Dolních Kralovic. Biscutella laevigata druh vázaný svým výskytem na otevené formace a skalní stanovišt na bazických a neutrálních podkladech. Rozšíený je ve st. a s. echách a na j. Morav (zde hojn práv v oblasti Praebohemika a také na Pálav). Thlaspi montanum tento penízek je také vázaný na reliktní stanovišt na bazických substrátech. Hojnji se vyskytuje jen v eském krase, další ojedinlé lokality jsou pak roztroušeny po dalších místech stedních ech (jeden z tchto ostrvk pedstavují i dolnokralovické hadce). Na Morav se vyskytuje vzácn pouze v kaonech Praebohemika (krom mohelenských hadc jen Veverská Bitýška, Želešice u Stelic a údolí Dyje u Vranova). Allium montanum Suza (1928) považuje i tento druh za dealpinský. Vysvtluje to jeho pozoruhodným ekologickým chováním na hadcích u Mohelna. Zatímco v okolí (na jiných substrátech) je tento esnek bžným prvodcem výslunných, jižn exponovaných skal, na hadcových ostrovech se naopak ukrývá do stinných reliktních porost na severních svazích. Montánní prvky. V zaíznutém inverzním údolí Jihlavy pímo pod rozpálenou mohelenskou stepí byly nalezeny i takové druhy jako Rosa pendulina a Polystichum lonchitis (Suza 1928). Fytogeografie Bohatství mohelenských hadc ovlivují krom pozoruhodných stanovištních podmínek také fytogeografické pomry celého území JZ Moravy. Styk hercynské a panonské oblasti, mezofytika a termofytika a prolínání jejích prvk v zaízlých íních údolích hrají ve složení flóry Praebohemika významnou roli. Samotné území mohelenských hadc sice náleží k termofytiku (okres Znojemsko-brnnská pahorkatina), avšak ze severu, západu i jihu je obklopeno mezofytním okresem Moravské podhí Vysoiny (Unar 1996, Skalický 1988). Klíovou roli v osidlování výslunných stanoviš Praebohemika (xerotermními druhy) shledává Suza (1928) v relativní blízkosti Pálavy. ada pálavských teplomil pekonala úval Dyje a postupn vyznívá ve smru Znojmo / Miroslav Moravský Krumlov Mohelno. Další specialitou jihozápadní Moravy je migraní proud z rakouského pedalpí, který smrem k severu vyznívá. Na našich hadcích se to projevuje pítomností Cyclamen purpurascens (Suza 1928); v delší historické perspektiv je blízkost Alp také píinou výskytu zdejších peri- a dealpinských, dnes již spíše reliktn chápaných druh. Zajímavé také je, že nkteré další reliktní druhy jinak více i mén typické pro Praebohemikum (Dianthus moravicus, Saxifraga paniculata, Saxifraga decipiens, Daphne cneorum, Cardaminopsis petraea) se na hadcové podklady neodvažují. Pitom ada z nich se vyskytuje nap. i na zíceninách hradu Templštýn, tedy pímo v granulitovém území vklínném mezi oba hadcové ostrovy (Suza 1931).
Zajímavé je také sledovat postup teplomilných prvk údolím Jihlavy (podrobn viz nap. Suza 1931). Pro adu z tchto druh totiž hadce u Mohelna pedstavují nejzazší lokalitu jejich výskytu smrem k eskomoravské vrchovin (nap. Seseli hippomarathrum, Alyssum montanum, Scabiosa ochroleuca, Verbascum phoeniceum). Pokud teplomilné druhy neskoní pímo na Mohelnu, dosahují nejzazšího výskytu na nedaleké amfibolitové Dínové hoe u Kramolína (nap. Carex humilis, Veronica spicata, Prunus mahaleb). Pro nkteré xerotermní druhy pedstavují mohelenské stepi izolované ostrvky jejich výskytu (nap. Euphorbia segueriana subsp. minor, Senecio erucifolius, Stipa dasyphylla), nkteré druhy zde mají dokonce absolutní hranici svého areálu a dále na sever se již nevyskytují (Notholaena marantae, Sorzonera austriaca, Dorycnium germanicum). Ochrana V souasnosti se na hadcových ostrovech v okolí Mohelna rozkládají tyi rezervace. Dv z nich (NPR Mohelenská hadcová step, PR Biskoupská hadcová step) chrání xerotermní porosty na jižních svazích, v dalších dvou (PR Dukovanský mlýn, PR Nad ekami) jsou chránny severn orientované dealpinské bory. Nejstarší rezervací je Mohelenská hadcová step, která byla vyhlášena již roku 1933 po vln obanské nevole, která se zvedla v reakci na plánované zahájení tžby kamene v mohelenském amfiteátru. Za zachování zdejšího pírodního bohatství se postavil i Karel apek ve své eseji Prosba o milost. Po vyhlášení rezervace se však objevily jiné problémy. Jak píše J. Mack ješt roku 1960 v asopise Živa: Až do doby právního zajištní mohelenské hadcové stepi jako pírodní reservace trpla tato ást stepi [rozumj pastviny na vrcholovém plató] tím, že byla všeobecn spásána kravami, ovcemi a kozami. Veškerá pastva na mohelenské stepi tedy byla zakázána. K tmto bohulibým aktivitám ochraná se pidaly nápady nkterých zemdlc k vybudovat na míst rezervace vinohrad (Geissel 1967, naštstí neuskutenné) a v 70. letech také nápady energetik vybudovat poblíž jadernou elektrárnu. V bezprostední blízkosti rezervace vyrostla JE Dukovany a s ní související vodní díla Dalešice a Mohelno. Do prostoru nepasené stepi také zaaly rozsáhle expandovat ainvadovat borovice, akát a teplomilné koviny. Je možné, že k tomu také pispla zmna mikroklimatu v okolí pehrad (ped ímž varoval již Jeník 1969). Teprve od 80. let bylo zahájeno prbžné kácení náletových porost a v roce 1997 byla na stepi opt obnovena pastva (Šmiták &Vlašín 1994, ech et al. 2002). Albrecht, J. (ed.) (2003): eskobudjovicko. In: Mackovin P. et Sedláek M. (eds.): Chránná území R, svazek VIII. Agentura ochrany pírody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha. Brady K.U., Kruckeberg, A.R. Bradshaw, H.D. Jr. (2005): Evolutionary Ecology of Plant Adaptation to Serpentine Soils. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics 36: 243-266. ech L., Šumpich J., Zabloudil V., et al. (2002): Jihlavsko. In: Mackovin P. & Sedláek M. (eds.): Chránná území R, svazek VII. Agentura ochrany pírody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 528 pp. ernohorský Z. (1961): Dutohlávka alpská (Cladonia alpestris) na dolnokralovických hadcích. Ochrana pírody 16: 46-48 Domin K. (1924): Císaský les - studie geobotanická. Archiv pro výzkum pírody ech 17/3 :1-93 Dvoák R. (1940): Pekvapující rozdíl ve vzrstu rostlin. Giganti a trpaslíci. Píroda 33: 238-240 Dvoák R. (1941): Píspvek k variabilit nanism. Píroda 34:88-90
Geissel V. (1967): Víno z hadcové stepi aneb osud jedné hadcové stepi ohrožen. Živa 1967/3: 120 Hejný, S. & Slavík, B. (eds.) (1988 1992): Kvtena eské republiky. Vol. 1 (1988), 2 (1990), 3 (1992). Academia, Praha. Hejtmánek J. (1954): Vesovcové bory v Císaském lese. Ochrana pírody 9: 70-76 Holub P.: Evropsky významné lokality v eské republice. Poslední aktualizace 2004. Pístup 27.2. 2007. Odkaz http://stanoviste.natura2000.cz. Horák J. (1981): Doubravy moravských okraj krystalinika eské vysoiny. Lesnictví 27: 499-524 Hrudika J (1937): Klimatografie jihozápadní Moravy se zetelem k pomrm refugia mohelenského. [Mohelno: soubor prací vnovaných studiu významné památky pírodní]. Archiv svazu ochrany pírody a domoviny v zemi Moravskoslezské vol. 1a: 5-47 Chán V. (ed.) (1999): Komentovaný ervený seznam kvteny jižní ásti ech. Píroda, 16: 1-284. Chytrý M. & Kuera T. et Koí M. eds. (2001): Katalog biotop eské republiky. - Agentura ochrany pírody a krajiny, Praha Chytrý M. & Tichý L. (2003): Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis 108: 1 231. Chytrý M. & Vicherek J. (1996): Pirozená a polopirozená vegetace údolí ek Oslavy, Jihlavy a Rokytné. Pírodovdný sborník Západomoravského muzea v Tebíi 22: 1-67 Jeník J. (1969): Mohelenská step a uvažované pehrady na ece Jihlav. Ochrana pírody 24: 34-35 Jeník J. (1993): Serpentine vegetation in Slavkov Forest, Western Bohemia. Novitates botanicae Universitatis Carolinae 8/1993-4: 51-62 Kaplan Z. (1998): Relict serpentine populations of Knautia arvensis s. l. (Dipsacaceae) in the Czech Republic and an adjacent area of Germany. Preslia 70: 21-31 Kavina K. (1918): Nkolik poznámek o slezinníku hadcovém. asopis musea království eského, oddíl pírodovdný Vol. XCII: 115-122 Knížetová L. & Rivola M. (1971): Floristický a bryologický ráz jihoeských serpentinit.. Sborník Jihoes. Muz. v eských Budjovicích, Pírodní Vdy XI: 50-55 Kobrle A. (1952): Hadce u Dolních Kralovic reservací. Ochrana pírody 7: 64 Kobrle A. (1957): Ochrana hadcové oblasti u Dolních Kralovic. Ochrana pírody 12: 264-267 Kobrle A. (1964): Kvtena stední Sázavy a dolní Želivky. Preslia 36: 195-207 K. Kubát (ed.) (2002): Klí ke kvten eské republiky. Academia, Praha. Laus H. (1927): Die Vegetation der mahrischen Serpentininseln mit esonderer Ruckschicht auf die Farne. Mitteilungen des Naturwissenschaftlichen Vereines in Troppau nr. 16: 1-17 Laus H. (1929): Die Vegetation der mahrischen Serpentininseln mit esonderer Ruckschicht auf die Farne. Mitteilungen des Naturwissenschaftlichen Vereines in Troppau nr. 17: 13-26 Mack J. (1960): Mohelenská hadcová step. Živa 1960/2: 42-45 Mlezivová R. (1993): Kvtena stedního Posázaví a dolní Želivky. Ms. Diplom. práce PF UK Praha; depon in: PF JU Praha Moravec J. et al.: Rostlinná spoleenstva eské socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severoes. Pír., Litomice, Píl. 1983/1: 1-110.
Neuhauslová, Z. et al. (1998): Mapa potenciální pirozené vegetace eské republiky Academia. Praha Novák F.A. (1928): Ekologické úvahy o hadcových rasách a hadcové vegetaci. Vda pírodní 9: 18-21, 46-51, 81-88, 176-192, 239-242, 268-287, 310-314 Novák F.A. (1937): Kvtena a vegetace hadcových pd [Mohelno: soubor prací vnovaných studiu významné památky pírodní]. Archiv svazu ochrany pírody a domoviny v zemi Moravskoslezské 1937/1a: 115-160 Novák F.A. (1960): Fylogenese serpentinových typ. Preslia 32: 1-8 Osladilová K. (1992): Flóra severomoravských hadc. Ms. Diplom. práce PF UK Praha; depon in: PF JU Praha Pišta F (1982): Pirozená spoleenstva jedlobukového a smrkobukového stupn v jižní ásti Šumavy a jejího pedhí. Studie SAV 1982/7: 1-153 Plch L. (2001): Z Kralic nad Oslavou do Mohelna. Živa 2001/5: 225-236 Rybka V., Rybková R., Pohlová R. (2004): Rostliny ve svitu evropských hvzd. Sagittaria, Olomouc, Praha. Skalický V. (1968): Hadcová kvtena v chrobolském sedla na Šumav. Zpravodaj CHKO Šumava 8/1968: 17-19 Skalický V. (1988): Regionáln-fytogeografické lenní. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.), Kvtena eské socialistické republiky 1: 103 121, Academia, Praha. Slavík, B. (ed.) (1995 2000): Kvtena eské republiky. Vol. 4 (1995), 5 (1997), 6 (2000). Academia, Praha. Slavík, B. & Štpánková, J. (eds.) (2004): Kvtena eské republiky. Vol 7. Academia, Praha Slavíková J. (1968): Kvtena okolí Dolních Kralovic. Sborník vlastivdných prací z Podblanicka 9: 7-24 Sofron J (1971): Vegetace chránného nalezišt Kížky ve Slavkovském lese. Zprávy muzea Západoeského kraje 12: 5-8 Soják J. (1960): Potentilla crantzii, nový relikt v eské kvten. Preslia 32: 369-388 Soukup L. (1993): K hadcovým sleziníkm na Vlku v západních echách. Ms. Diplom. práce PdF ZU Plze; depon in: PdF ZU Plze Suza J. (1922): Xerothermní kvtena podklad serpentinových na dolním toku Jihlavky. asopis moravského musea zemského 20: 1-35 Suza J. (1923): Kvtena moravských serpentin. Vstník I. sjezdu eskoslovenských botanik v Praze 65-66 Suza J. (1927): Lichenologický ráz západoeských serpentin. asopis moravského musea zemského 25: 251-267 Suza J. (1928): Geobotanický prvodce serpentinovou oblastí u Mohelna na jihozápadní Morav. Rozpravy II. tídy eské akademie vd 37,. 31 Suza J. (1930): Geobotanické poznámky ze západní Moravy. II Kvtena serpentinových ostrvk pi Libochovce na Tišnovsku. Sborník klubu pírodovdeckého v Brn 12: 60-72 Suza J. (1931): Geobotanické poznámky ze západní Moravy. III K výzkumu vegetaních pomr na stedním toku Jihlavky. Sborník klubu pírodovdeckého v Brn 13: 20-50 Suza J. (1947): Dolnokralovické serpentiny s hlediska botanického. Ochrana pírody 2: 1-4 Šafá, J. et al. (2003): Olomoucko. In: Mackovin, P. a Sedláek, M. (ed.): Chránná území R, svazek VI., Agentura ochrany pírody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, s. 55 63 Šmiták J. & Vlašín M. (1994): Mohelenská hadcová step. Ochrana pírody 49(5): 135-137
Špryar P. (2004): Poznámky k pekvapivému nálezu podmrvky jižní (Notholaena marantae) a sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium) na ultrabazickém pikritu v eském krasu. Zprávy eské botanické spolenosti 39(3): 321-338 Štpánek J. (1989): Chrastavec rolní krkonošský Knautia arvensis (L.) Coulter subsp. pseudolongifolia (Szabó) O. Schwarz. In: Slavík B. et al. (eds.), Vybrané ohrožené druhy flóry SR, Studie SAV 10: 25 36, Academia, Praha. Tájek P. (2003): Hadcové výchozy ve Slavkovském lese z pohledu ostrovní biogeografie. Ms. Diplom. práce PF UK Praha; depon in: PF JU Praha Unar J. (1996): Pehled druhové skladby devinné a bylinné vegetace NPR Mohelenská hadcová step. Pírodovdný sborník Západomoravského muzea v Tebíi 37: 1-99 Veselý K. (1965): Pozoruhodná hadcová oblast u Dolních Kralovic. Sborník vlastivdných prací z Podblanicka 6: 40-48 Vinter V. et al. (2001): Hvozdík kartouzek hadcový u Raškova. Živa 2001/6: 255 Vítek J. (1996): Tvary reliéfu na serpentinitech SZ Moravy. Ochrana pírody 51(8):242-244 Zahradnický J., Mackovin P. et al. (2004): Chránná území R Plzesko a Karlovarsko, svazek XI. AOPaK R a Ekocentrum Brno, Praha. 588 pp.