Skalní mísy Novohradských hor a jejich podhí

Transkript

1 Skalní mísy Novohradských hor a jejich podhí Václav Pavlíek Jihoeská univerzita v eských Budjovicích, katedra biologie vaclav@pf.jcu.cz Novohradské hory jako výrazný geomorfologický celek pedstavují vrchol velké antiklinály, která vznikla v dob pomiocenní, pravdpodobn až ve spodním pliocénu (Moschelesová, 1930). Tímto vyklenutím byl porušen a do rzných výšek dislokován starotetihorní zarovnaný povrch, nad který njí ojedinlé vrcholy nad m. Vyzdvižením jednotlivých ker do rzných výšek, zesílila erozní a denudaní innost, která petvoila základní reliéf Novohradských hor do dnešní podoby. Souasný reliéf Novohradských hor je v podrobnostech zeteln polygenetický (Demek, 1964). Geologicky patí Novohradské hory do šumavské vtve centrálního moldanubického plutonu. Pláš tvoí krystalické bidlice zastoupené tlesy rzných typ migmatitických rul, migmatit a biotitických ortorul. Zvláštní postavení má kaplická jednotka, kterou tvoí muskoviticko-biotitické svory a kvarcity. Tento pláš proráží granitoidy moldanubického plutonu všech pechodných typ. Významný rozsah mají tyi typy granitoid (Mapa 1). Jedná se o porfyrickou, stedn zrnitou biotitickou žulu (weinsberský typ) rozšíenou v jižní, stední a východní ásti zájmového území, dále o stedn zrnitou muskovit-biotitickou žulu (mrákotínský typ) rozšíenou v okolí Besednic, Mohuic a Kamenné, dvojslídnou žulu (ímský typ) v okolí Žáru u Nových Hrad a jv. od Nových Hrad a poslední biotitický granodiorit (freistadtský typ) rozprostírající se v okolí Rychnova nad Malší, Dolního Dvoišt, Tiché a východn od Trhových Svin. Mezi nejmladší (mladovariské stáí) patí leukokratní žilné žuly, roje porfyritových žil a píbuzných hornin. V tomto žulovém prostedí, pedevším ve vrcholových partiích Novohradských hor, se vyskytují geomorfologické tvary vytvoené v chladné pleistocénní periglaciální oblasti (mrazové sruby a srázy, hranáové akumulace, soliflukní jevy). V Novohradském podhí se vyskytují formy reliéfu spíše holocenní i dokonce recentní (morfoskulpturní rysy skalní mísy). Novohradské podhí pedstavuje složitou pahorkatinu tektonicky jen málo porušenou. Dvojslídné granity se vyskytují v podob žokovitých balvan na mírných návrších, zásti nebo úpln ponoených do hrubozrnného eluvia. Tyto balvany je možné považovat za zbytek bazální ásti mocného zvtralinového profilu jihoeské zvtrávací plochy (etchplénu), zásti obnažené a pemodelované po odnosu hlubokých paleogenních zvtralin (Chábera, 1990). Na horních plochách tchto balvan se vyskytují skalní mísy. Skalní mísy jsou kruhovité nebo oválné, ojedinle i zcela nepravidelné prohlubn, které se nacházejí na vodorovných nebo mírn sklonných plochách skal a balvan. Skalní mísy (gnamma, pan, weather pit, Felsennapf, kool vyvvetrivanija, kociolok, ale i jako tzv. obtní mísy, Opferkessel) se vyskytují osamocen nebo ve skupinách v masívních horninách, nejastji v dvojslídném granitu až adamellitu stedn až drobn zrnitém, místy drobn porfyrickém mrákotínského typu (lok. 1-4), ímského typu (lok ), v biotitické žule weinsberského typu (lok. 5-10) a v biotitickém granodioritu freistadtského typu (lok ). Nebyla pozorována preference nkteré z hornin. V jiných horninách, než granitoidech, nebyly skalní mísy v zájmovém území nalezeny. U dokonale vyvinutých skalních mís jsou stny svislé, dno bývá rovné, mírn uklonné nebo konkávní. Z nkterých mís vybíhají odtokové rýhy (jarky), nkteré mísy se k okraji otevirají a používá se pro n název ertovo sedátko (Demek,1971). Tento typ se vyskytuje na skalních výchozech, na jižních svazích Dubík u Hrádku. Rozmry dokonale vyvinutých skalních mís v zájmové oblasti kolísají. Nejastjší rozmry jsou 30 x 50 cm a max. hloubce 30 cm. Vtšina skalních mís je vyplnna asami, mechy, lišejníky, napadaným listím, jehliím, ulomenými vtvikami a drobnými zrnky žulové zvtraliny, v menší míe dešovou vodou (v Douchov háji dosahuje výška dešové vody ve skalní míse až 28 cm). Skalní mísy jsou pírodní výtvory vznikající selektivním vyvtráváním mén odolných horninových partií vzájemným složitým spolupsobením pírodních zvtrávacích pochod. Nálezy kemenných a živcových zrn sví o mechanickém vtrání, o chemickém vtrání pak rozložení nkterých minerál, nap. slíd. Demek a kol. (1964) potvrdili kolísání ph vody a tím i její agresivitu ve skalních mísách i v našich podmínkách. Chemismus, hlavn ph, ovlivují asy a mechy, které žijí ve vod. Stídavým vysycháním a optným zaplavením skalních mís dochází ke krystalizaci solí, zamrzající voda zase psobí mechanicky na stny a dna skalních mís. Demek ( 1971) uvádí, že skalní mísy vznikají a vyvíjejí se i v našem souasném podnebí rznou rychlostí a to od 3 mm do 1 cm za rok. Ale u nkterých skalních mís nelze vylouit i stáí vtší, emuž nasvduje i jejich porušení mrazovým zvtráváním v pleistocénu. Podle mého pozorování závisí vznik skalních mís v zájmové oblasti ve velké míe na struktue hornin a jejich uzaveninách (pozorováno ve vrcholových partiích Kuní hory). Dosavadní vysvtlení nejsou však zcela uspokojivá. Nesnáze psobí zejména vysvtlení pravidelných tvar, vodorovného dna a svislých stn a odstraování rozvtralého materiálu ze skalních misek. Nezodpovzená zstavá i otázka, zda-li zvtrávací pochody nevedou spíše k destrukci skalních mís než k jejich vzniku.

2 Velmi astý je výskyt skalních mís v rzn velkých bochníkovitých balvanech zásti ponoených do hrubozrnného eluvia. Taková skupina podobných balvan se nachází asi jeden kilometr sz. od Dobrkova v tzv. Douchov háji (1), na pravém svahu potku, u Sýkorova hamru, na mírném návrší se nachází skupina žokovitých balvan tvoených mrákotínskou žulou. Stedn zrnitá až drobnozrnná muskovit biotitická žula obsahuje vyrostlice plagioklasu až 15 mm velké a 2 cm velké krystaly mikroklinu. Hornina v bžném vývoji je šedá až blošedá, všesmrné textury nebo jen slab usmrnná. Na horní ploše nejvtšího balvanu je dokonalá skalní mísa oválného obrysu o rozmrech 78 x 62 cm a max. hloubkce 29 cm, dno tém rovné. Další balvanové seskupení se nachází asi 500 m sz. od osady Záluží u samoty Štpán (2), kde vytváí žula mrákotínského typu mírné zalesnné návrší se skupinou žulových balvan, na nichž se nacházejí nedokonale vyvinuté skalní mísy. Pouze jedna skalní mísa o rozmrech 41 x 36 cm a max. hloubce 25 cm má okrouhlý tvar. Zbývající ti skalní mísy mají nepravidelný tvar na rzném stupni vývoje. U bývalé samoty Rocho u Besednice (3) na skalnatém návrší se nachází pt skalních mís, nejmenší o prmru 25 cm a nejvtší 66 cm a max. hloubce 30 cm. U obce Smrhov (4), jeden kilometr sz. na stráni nad ekou Malše, proti zícenin hradu Poešín, se na horní ploše balvanu nacházejí 3 skalní mísy, z nichž nejvtší má rozmry 45 x 56 cm a hloubku 25 cm. Nejvtší rozšíení v zájmové oblasti má stedn zrnitá porfyrická biotitická žula weinsberského typu. Základní šedou až tmavošedou hmotu weinsberské žuly voí kemen, biotit, oligoklas až andesin, který pevládá nad xenomorfním živcem. Nápadnou složkou horniny jsou automorfní tabulkovité vyrostlice K-živce o velikosti 2 8 cm, výjmen až 12 cm s drobnými tabulkovitými krystalky plagioklasu. V osamoceném balvanu stedn zrnité, porfyrické biotitické žule weinsberského typu jv. od Dobrkovské Lhotky se nachází na kraji lesa u samoty Tžák (5) balvan s pravideln vyvinutou skalní mísou o rozmrech 38 x 49 cm a hloubce 16 cm. Ojedinlý výskyt skalní mísy je ve vrcholové partii Vysokého kamene (865 m n. m.)-(6) založené v biotitické žule weinsberského typu. Asi 500 m sz. od osady Dluhošt Na Krdlinách (7) jsou výchozy biotitické žuly weinsberského typu v podob žokovitých balvan s náznaky skalních mís. Nkolik tchto balvan bylo v minulosti tžkou zemdlskou technikou pemístno z pvodního granitoidního prostedí na podloží, které tvoí migmatitizovaná biotit-sillimanitická pararula. Na pevislém balvanu nad údolím eky erné na tzv. Jírov skále u Sobnova (8) je skalní mísa o prmru 56 cm a hloubce 30 cm. Napravo pístupové silnice do bývalé osady Pohoí (9) ped hbitovem je skupina balvan do výše tí metr. Na vrcholu se nachází dokonale vyvinutá skalní mísa o prmru 30 cm a hloubce 20 cm. Stny mísy pozvolna pecházejí do rovného dna. Povrch stn a dna misek je porostlý lišejníky. Obdobné mísy, menší a nedokonalé se nacházejí na balvaništi asi 300 m nad hbitovem vlevo silnice v olšovém hájku. Dva km jv. od Nových Hrad na hrázi Peslikového rybníka (10) je hraniní kámen, který tvoí pirozenou státní hranici s Rakouskem. Balvan žuly weinsberského typu se rozpadá na prohnuté lavice a bloky a na povrchu je jedna skalní mísa typu ertovo sedátko o prmru 25 cm a hloubky 15 cm. Muskovit-biotitická žula ímská stedn až hrub zrnitá, místy porfyrická vystupuje pi státní hranici v. od Horní Stropnice, v. od Trhových Svin a j. od Nových Hrad. Asi 3 km jv. od Trhových Svin v polesí Masák, se na vrcholech balvan nacházejí ertova sedátka o prmru 30 cm. 200 m od osady Hrádek, nad rekreaním stediskem Mlýn (11) je ve dvojslídné ímské žule skalní mísa o rozmrech 35 x 35 cm a hloubky 29 cm. Dv dokonale kruhové mísy o prmru 26 cm, hloubky 15 cm s rovným dnem a druhá o prmru 30 cm a hloubce 10 cm s úklonem dna 15 0 jsou na skalním výchozu ímské žuly na jižním svahu zalesnného vršku Dubí 579 m n. m. u Hrádku (12) Ve svrchních okrajových ástech balvan se vyskytují otevené a ásten otevené skalní mísy typu ertovo sedátko. Rozmry nejvtšího 35 x 40 cm, hloubky 10 cm. Ve stedn zrnité až hrubozrnné dvojslídné žule ímského typu, která vyvtrala do lavicovitých až žokovitých a balvan j. od Nových Hrad u erného kíže (13), je skupina skalních misek o rozmrech do 30 až 35 cm a hloubky do 20 cm na rzném stupni vývoje. Nkteré jsou uzavené a nkteré ásten otevené. Jsou vyplnny mechem, jehliím a drobnými vtvikami. V uzavených mísách se vyskytuje hndá až tmav zbarvená voda. Na západním okraji osady Olešnice (14), na okraji lomu založeném ve stedn zrnité ímské žule, se nacházel balvan s prohlubní, která mla znaky skalní mísy v poátením vývoji. V souasné dob je lom zavezen komunálním odpadem a aplanován. V posledním typu granitoid vyskytujících se v zájmové oblasti je stedn zrnitý až drobnozrnný biotitický granodiorit freistadtského typu. Vyskytuje se mezi Horním Dvoištm a Cetvinami, jiné samostatné tleso asi 3,5 km dlouhé a 2 km široké je založené na staré tektonické linii sz. jv. smru jv. od Trhových Svin. U západního behu Velkého rybníka (u silnice Trhové Sviny-Nové Hrady) je tzv. ertv kámen (15) s pti jamkami o prmru do 5 cm na povrchu. Asi 1 km od osady Rejta, u pomníku padlých postaveném na památku obtem 2. svtové války v lese je zašlý malý lom v biotitickém granodioritu (16). Na horní ploše západní stny je prohlube o rozmrech 30 x 20 cm a maxim. hloubky 10 cm, která ale nese stopy po opracování. V lomu se tžil granodiorit s lavicovitou odluností, který se používal na drobnjší kamenické práce. Asi 3 km v. od Dolního Dvoišt v malé kapli U Sv. Kamene (17) se nachází skalka v polovin rozplená se skalními mísami a umlými prohlubnmi na umístní soch a obrázk. Tyto zajímavé mikroformy zvtrávání si zaslouží naší pozornosti a ochrany ped zniením.

3 Literatura: Beringer J. (1892): Kameny s mísami Památky archeolog., 15: 556 s. Bušková H. (1969): Zvtrávání žul na Trhosvinensku. MS, DP PF es. Budjovice, 55 s. Czudek T., Daneš Z. (1961): Vyrobeno lovkem. Lidé a Zem 10: Demek J. (1964): Formy zvtrávání a odnosu granodioritu v Novohradských horách Zprávy Geograf. Úst. SAV (9): 6 15, Opava. Demek J., a kol. (1964): Formy zvtrávání a odnosu žuly a jejich závislost na podnebí. Rozpr. SAV 74 (9): Demek J. (1971): Skalní mísy a jejich geneze. Geolog. przkum 13: Demek J. (1972): Morfostrukturní analýza Novohradských hor. In: Geografické exkuzrze po jižních echách. es. spole. zempisná a Geografický ústav SAV Brno, str Demek J. (1972): Tvary zvtrávání a odnosu granodioritu na Kraví hoe. I n: Geografické exkurze po jižních echách. es. spole. zempisná a Geografický ústav SAV Brno, str Chábera S. (1955): Zajímavá forna zvtrávání žuly v Novohradských horách. Lidé a Zem 4: 115. Chábera S. (1959): Obtní mísy v jižních echách. Ochr. Pír. 14: Chábera S. (1961): Mísovité vyvtrávání žuly v jižních echách. Sbor. Kraj. vlastivd. Muz. v es. Budjovicích. Pírod. Vdy 3: Chábera S. (1990): Skalní mísy na Trhosvinensku. Pam. a pír.,. 8, str Kunský J. (1944): Fosilní zvtrávání v jižních echách. Sbor. es. Spole. zemp. 49: Lustig A. (1938): Posvátné kameny doudlebské Trhové Sviny 500 let mstem. Moschelesová J. (1930): Vlnité pohyby o velké amplitud v jižních echách. Sbor. eskosl. spolen. zemp. 36: , Praha. Pavel J. (1972): Památn kameny doudlebské. Výbr prací len hist. klubu pi Jiho. Muz. v es. Budjovicích 9: Richlý J. (1878): Popsání a vyobrazení nkterých obtních kamen v echách. Památ. archeolog. 11: Smolík J. (1881): Obtní kameny a jejich domnlý význam. Památ. archeolog. 11: Vítek J. (1969): Priglaciální formy na Kaplicku v jižních echách.- Sbor. Jiho. Muz. v es. Budjovicích, Pírod. vdy 9: Vítek J. (1969): Periglaciální modelace Hradišského vrchu u Kaplice. Ochr. Pír. 19 (1), píl. Ochranáský przkum (1): 4. Summary Rock-basins of Novhradské mountains and their foothills The rock-basins are rolled pits. Their occurence is on the rocks and bowlders horizontal surface. The rock-basins are located in the Novohradské mountains and their foothills. The rock-basins are finding eruptive rocks of the central moldanubic pluton.

4 Mapa 1. Pehledná geologická mapa Novohradských hor a jejich podhí s íslovanými lokalitami skalních mís (upraveno podle ech et al., 1962)

5 Foto 1. Skupina balvan se skalními mísami (Hrádek, 2004, foto Jan Petr) Foto 2. Skalní mísy na balvanu u erného k íže (Veve í, 2004, foto Jan Petr)

6 Foto 3. ert v kámen ve Velkém rybníku (Trhové Sviny, 2004, foto Jan Petr) Foto 4. Skalka v kapli U Svatého Kamene (Horní Dvo išt, 2004, foto Jan Petr)

7