VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Ženy a premenstruační syndrom

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Ženy a premenstruační syndrom Bakalářská práce Autor: Marie Svobodová Vedoucí práce: PhDr. Lenka Görnerová, PhD. Jihlava 2018

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na ženy a premenstruační syndrom. Současný stav problematiky popisuje vnitřní pohlavní orgány ženy, menstruační a ovulační cyklus, problematiku premenstruačního syndromu a jeho možnou léčbu jak farmakologickou, tak i nefarmakologickou. Výzkumná část zahrnuje vyhodnocené výsledky dotazníku, který byl zaměřen na zjištění nejčastějších příznaků premenstruačního syndromu, na metody, které jsou schopny zmírnit tyto potíže a současně i na zjištění vlivu porodu na následný průběh premenstruačního syndromu. Klíčová slova premenstruační syndrom, menstruační cyklus, ovulační cyklus, estrogen, progesteron, hormony Abstract The bachelor thesis is focused on women and a premenstrual syndrome. The theoretical part describes inner genital organs of woman, the menstrual and the ovulatory cycle, problems of premenstrual syndrome and its treatment options, both pharmacological and non-pharmacological. The research part includes evaluated results of the questionnaire, which was focused on detection of the most common symptoms of premenstrual syndrome, on methods, which are able to mitigate these troubles and concurrently on finding the effect of childbirth on the premenstrual syndrome. Key words premenstrual syndrome, menstrual cycle, ovulatory cycle, estrogen, progesteron, hormones

Poděkování Poděkování patří PhDr. Lence Görnerové, PhD., za cenné připomínky a rady při tvorbě této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat rodičům za to, že mi umožnili studovat a během studia mě podporovali. A v neposlední řadě bych ráda poděkovala všem ženám, které se rozhodly dotazník vyplnit, čímž mi pomohly výzkum uskutečnit.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 25.4.2018... Podpis

Obsah Úvod... 8 1 Současný stav problematiky... 9 1.1 Kostěná pánev (pelvis)... 9 1.2 Vnitřní pohlavní orgány ženy... 9 1.2.1 Vaječník (ovarium)... 9 1.2.2 Vejcovod (tuba uterina)... 12 1.2.3 Děloha (uterus)... 13 1.2.4 Pochva (vagina)... 14 1.3 Ovulační cyklus... 15 1.4 Menstruační cyklus... 15 1.4.1 Fáze menstruačního cyklu... 16 1.4.2 Poruchy menstruačního cyklu... 16 1.5 Premenstruační syndrom (PMS)... 18 1.5.1 Definice... 18 1.5.2 Etiologie... 18 1.5.3 Projevy premenstruačního syndromu (PMS)... 19 1.5.4 Terapie farmakologická... 19 1.5.5 Terapie nefarmakologická... 20 1.6 Premenstruační dysforická porucha (PMDD)... 22 2 Výzkumná část... 23 2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky... 23 2.2 Metodika výzkumu... 23 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 24 2.4 Průběh výzkumu... 24 2.5 Zpracování získaných dat... 25 2.6 Výsledky výzkumu... 26

2.7 Vyhodnocení výzkumných otázek... 37 2.8 Diskuze... 42 2.9 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 45 Závěr... 46 Seznam použité literatury... 48 Seznam zkratek... 51 Seznam tabulek... 52 Seznam grafů... 53 Seznam příloh... 54

Úvod Premenstruační syndrom je soubor příznaků jak psychického, tak i fyzického charakteru, kterými jsou ženy postiženy 7 dní před začátkem menstruačního krvácení. Projevy jsou u žen velmi specifické, což je zajištěno individualitou lidského těla, proto je jich popsáno relativně velké množství. Dochází nejčastěji ke křečím v podbřišku, změnám nálad, bolestem prsou a jejich citlivosti, dále také k bolestem hlavy, nespavosti, značně zvýšené chuti k jídlu, únavě a plačtivosti. Některé ženy pociťují větší žízeň, zácpu, nadýmání a zavodnění těla, což zapříčiní nárůst tělesné hmotnosti, a tím následně negativně ovlivní psychiku ženy. Příčina výskytu není, i přes aktuálnost tématu a neustálé studium, jasně popsána. Specialisté se nicméně shodují na tom, že se na vzniku z velké části podílí hladiny hormonů progesteronu a estrogenu, dvou hlavních hormonů ženského cyklu. Premenstruační syndrom (PMS) je nedílnou součástí života vysokého procenta žen, které jsou jím často velmi limitovány. Odvážím se ale tvrdit, že mnoho z nich jej bere jako nutné zlo, jako stav, který se menstruačního cyklu bezprostředně týká a nedá se s tím nic dělat. Tento názor může často plynout z nedostatečné edukace o dané problematice. Kromě cílů, které si bakalářská práce klade, a které budou zmíněny dále v úvodu, bych byla ráda, kdyby práce posloužila současně jako zdroj informací pro ženy, které se o premenstruačním syndromu chtějí dozvědět víc. Bakalářská práce má dvě části. V rámci současné problematiky je popsána anatomie ženských vnitřních pohlavních orgánů, fyziologie menstruačního a ovulačního cyklu a poruchy menstruačního cyklu. Závěr této části je věnován problematice premenstruačního syndromu a premenstruační dysforické poruchy (PMDD). Ve výzkumné části práce jsou zpracovány jednotlivé otázky dotazníku současně s vyhodnocením výzkumných otázek. V rámci diskuze jsou uvedeny výsledky výzkumu ve srovnání s výsledky třech prací, které se zabývaly stejným tématem. Cíle, které si bakalářská práce klade, jsou zjistit, jaké příznaky PMS jsou mezi ženami nejčastější, jaké metody jsou nejčastěji voleny pro jejich zmírnění a zda to, že žena rodila, mělo následně dopad na další průběh PMS. 8

1 Současný stav problematiky 1.1 Kostěná pánev (pelvis) Kostěnou pánev lze definovat jako pevnou bariéru vytvářející pánevní dutinu, v níž jsou uloženy pohlavní a vylučovací orgány. Na anatomii kostěné pánve se podílí kost pánevní (os coxae), kost křížová (os sacrum) a kostrč (os coccygis). Pouze první z nich je párová. Jako kost křížová je nazýváno spojení pěti stejnojmenných obratlů vertebrae sacrales. Na břišní straně těla se kosti pánevní setkávají v chrupavčitém spojení stydké spony (symphysis pubica), na zádové straně je díky kostem pánevním a křížové kosti patrné tzv. sakroiliakální skloubení (articulatio sacroiliaca). Sama pánevní kost je fixním spojením tří dříve autonomních kostí kosti sedací (os ischii), stydké (os pubis) a kyčelní (os ilium). V rámci celé pánevní dutiny existuje pomyslná hranice linea terminalis, jejímž úkolem je rozdělit pánev na malou (pelvis minor) a velkou pánev (pelvis major) (Roztočil a kol., 2011). 1.2 Vnitřní pohlavní orgány ženy 1.2.1 Vaječník (ovarium) Vaječník je, jakožto pohlavní žláza, hlavním útvarem ženského pohlavního ústrojí. Fyziologicky má každá ženy vaječníky dva, proto jej nazýváme párovým orgánem (Kachlík, 2013). Místem uložení vaječníků je boční strana malé pánve, konkrétněji se jedná o dorzální část širokého vazu děložního (ligamentum latum uteri), ke kterému je žláza upoutána mesovariem (zdvojení pobřišnice). V zajišťování fixované polohy hrají roli dva vazy ligamentum suspensorium ovarii a ligamentum ovarii proprium (Kachlík, 2013; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011). Umístění ovarií se u nullipar a žen po porodu liší. Zatímco vaječníky nullipary jsou ve fossa ovarica, u ženy, která si procesem těhotenství a porodu prošla, jsou lokalizovány hlouběji v místě zvaném Claudiova jamka (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Roztočil a kol., 2011). Vaječník má vejčitý ze stran oploštělý tvar a lze na něm pozorovat dvě strany (facies lateralis, facies medialis), dva póly horní (extremitas tubaria) a dolní (extremitas 9

uterina), a také dva okraje zadní volný (margo liber) a přední (margo mesovaricus), který je součástí širokého vazu děložního (Roztočil a kol., 2011). Povrch pohlavní žlázy je kryt jednovrstevným epitelem kubického typu, pod nímž je vazivo nazývané tunica albuginea ovarii. Poslední vrstvou je stroma ovarii. Uvnitř ovaria jsou patrné dvě vrstvy vrstva korová (cortex ovarii) a dřeňová (medulla ovarii). V první z nich jsou vaječníkové váčky (folliculli ovarici), kdy vždy každý váček obsahuje jednu pohlavní buňku oocyt. Folikuly ve vaječníku zrají souběžně, proto je zde nacházíme v různých stádiích zralosti. Dřeňová část je seskupení vaziva, nervových vláken a cév, jak mízních, tak i krevních. Povrch ovaria je před začátkem menstruačního cyklu hladký, později se však vlivem opakovaných ovulací zjizvuje (Kachlík, 2013; Roztočil a kol., 2011). Funkce vaječníků Funkce žláz spočívá nejen v produkci pohlavních buněk, ale má i významnou endokrinní funkci, tedy syntézu pohlavních hormonů progesteronu a estrogenu (Naňka, Elišková, 2009). Endokrinní funkce Nejen progesteron a estrogen se podílí na řízení menstruačního cyklu ženského těla, se kterým cyklus ovariální úzce souvisí. Prvotní impulz vývoje nezralého oocytu vychází z hypotalamu, jehož úkolem je zmobilizovat tzv. gonadoliberin hormon, který v další fázi ovlivní hypofýzu, aby započala vylučování luteinizačního hormonu (LH) a folikuly stimulujícího hormonu (FSH). Hormonální kaskáda pokračuje díky FSH, který ovlivní estrogen ke spuštění zrání vajíčka a k ovlivnění děložní tkáně ve smyslu růstu endometria, aby byly zajištěny optimální podmínky pro zahnízdění případného oplodněného oocytu. Úspěšné uhnízdění oplodněného oocytu je podmíněno proniknutím spermie do vejcovodu. I k tomu jsou díky estrogenu vytvořeny podmínky, a to v pochvě, jejíž prostředí je v období ovulace ke spermiím a k pronikání penisu vlídnější. Estrogen je tedy dominantním hormonem první části cyklu tzv. folikulární fáze. Lze jej také považovat za původce změn, které na ženském těle probíhají v pubertálním období tvořících se ženských křivek, vývoje pohlavního systému a růstu prsů (Sellman, 2014). Druhou část cyklu, fázi luteální, ovládá na pokyn luteinizačního hormonu (LH) progesteron, jehož úkolem je změkčit prokrvené endometrium. Mnoho žen detekuje svoji 10

ovulaci díky nárůstu bazální teploty, což se děje zapříčiněním onoho progesteronu. Tělesná teplota v tuto dobu stoupá až o 0,2 stupně Celsia (Sellman, 2014). Tvorba pohlavních buněk Během prenatálního zrání plodu ženského pohlaví je založeno až sedm milionů folikulů. Tento počet je v době porodu zredukován přibližně na dva miliony. Proces redukce folikulů ale stále pokračuje, v pubertě má dívka zhruba 400 000 folikulů, avšak ve skutečnosti jich během plodného období ženského života dozraje přibližně asi pouhých 400 (Sellman, 2014). Patologie vaječníků Ovariální cysty Cysta na vaječníku je charakterizována jako útvar uvnitř dutý, který může být vyplněn tekutinu, ale také polotekutou či zcela pevnou látkou. Tvoří se z mnoha příčin, a právě podle nich jsou definovány cysty folikulární, endometriální a cysty ze žlutého tělíska (Čížková, 2008). Problematika vzniku folikulárních cyst spočívá v tom, že fyziologicky rostoucí folikul, který by měl v období ovulace prasknout a uvolnit zralý oocyt, nepraská a nadále na vaječníku přetrvává. U takových cyst lékař hodnotí rozměr, povrch, čirost obsahu a to, zda není zásobována abnormálním množstvím krve (Čížková, 2008; Livoti, Topp, 2005). Endometriální cysta je dopadem přítomnosti endometria v jiné části těla než v děloze, často právě v oblasti ovarií. I přes separaci od dělohy sliznice stále reaguje na hormonální změny cyklu, při menstruaci krvácí a způsobuje zánět s následnou fibrózou (Čížková, 2008). Cysta ze žlutého tělíska vzniká jeho patologickým chováním. Fyziologicky by žluté tělísko mělo po tom, co uvolněné vajíčko nebylo oplozeno spermií, zaniknout. Ze žlutého tělíska by dále mělo vzniknout bílé tělísko, které po čase také zaniká. V tomto případě ale žluté tělísko nemizí a vytváří cystu (Čížková, 2008). Karcinom vaječníku Rakovina vaječníku je považována za jeden z nejzákeřnějších karcinomů, a to právě z toho důvodu, že bývá velmi často zachycena v pokročilém stádiu, čímž jsou šance ženy na uzdravení rapidně sníženy. Na vině je fakt, že jasné symptomy tohoto druhu rakoviny 11

neexistují. Ženy se často necítí dobře, mají nepříjemné pocity v břiše, jsou slabé a unavené, ale to jsou stále velmi obecné symptomy (Livoti, Topp, 2005). Dnes se k diagnostice využívá krevní test CA125, ale i v tomto případě je nutné brát v potaz, že zvýšený výsledek znamená akutní rakovinu vaječníku pouze přibližně v padesáti procentech případů, protože i benigní patologie (myomy nebo endometrióza), způsobí zvýšení nádorového markeru CA125. V postmenopauzálním organismu ženy už nejsou myomy a ektopické sliznice endometria aktivní, proto je zvýšený onkologický marker CA125 s mnohem větší pravděpodobností zapříčiněn karcinomem ovaria (Livoti, Topp, 2005). Další vývoj je predikován zejména podle stádia onemocnění v době zachycení. U pokročilých stádií pak hraje roli to, kolik nádorové hmoty bylo během operace ponecháno. Neméně důležitá je celková kondice těla přímo související s věkem pacientky (Cibula, Petruželka, 2009). 1.2.2 Vejcovod (tuba uterina) Vejcovod je dutý orgán trubicovitého charakteru vytvářející přímé spojení mezi dělohou (uterus) a vaječníkem (ovarium). V místě uložení vaječníku se vejcovod otevírá do pobřišnicové dutiny. Vzdálenost mezi konci vaječníku je 10-15 cm, šířka odpovídá přibližně 5 milimetrům. Fixace dutého orgánu k ligamentum latum uteri je uskutečňována díky pobřišnicové řase (mesosalpinx), která je defacto součástí tohoto vazu (Roztočil a kol., 2017). Stavba vejcovodu Vejcovod má několik částí infundibulum tubae uterinae, ampulla tubae uterinae, isthmus tubae uterinae a pars uterina (Roztočil a kol., 2017). Infundibulum tubae uterinae je právě ta část nálevkovitého tvaru, která je od dělohy nejvíce vzdálena a přiklání se k vaječníku. Samotné ústí vejcovodu do břišní dutiny je nazýváno ostium abdominale tubae uterinae. Okraj je lemován fimbriemi, jejichž úkolem je zachytit uvolněný oocyt. Ampulla tubae uterinae je oddíl následující. Je to část širší než infundibulum. Spolu se podílejí na 2/3 délky celého orgánu. Isthmus tubae uterinae je úsek, u kterého si lze všimnout výrazného zúžení. Z vejcovodu do dělohy se putující vajíčko dostává skrze nejužší a poslední úsek vejcovodu, pars uterina. Místo, kde 12

vejcovod ústí do dělohy, je označováno termínem ostium uterinum tubae uterinae a nachází se v místě děložního rohu (Roztočil a kol., 2017). Vrstvy vejcovodu Na vejcovodu lze rozlišit tři vrstvy sliznici, hladkou svalovinu a peritoneum (Roztočil a kol., 2017). Sliznice (tunica musoca) vejcovodu má dva důležité úkoly přesunout vajíčko z vaječníku do dělohy a zajistit co nejlepší podmínky pro oplození a případný vývoj zárodku po dobu, kterou bude během rýhování ve vejcovodu trávit. Transport oocytu, v případě oplození již zárodku, zprostředkují řasy (plicae tubariae), do kterých je sliznice poskládána, výživu pak malé sekreční buňky na koncích těchto fimbrií. Na povrchu sliznice je patrný jednovrstevný cylindrický epitel (Dylevský, 2009; Roztočil a kol., 2017). Svalová vrstva (tunica muscularis) má charakter hladké svaloviny a vyskytuje se ve dvou vrstvách. V období těsně před ovulací je možné zaznamenat to, jak se svalovina slabě stahuje a řasy uvnitř vejcovodu kmitají rychleji. Oba jevy pracují ve prospěch pohybu vajíčka do dělohy (Dylevský, 2009; Roztočil a kol., 2017). Peritoneum (tunica serosa) tvoří závěsný aparát mesosalpinx (Dylevský, 2009; Roztočil a kol., 2017) Účelem vejcovodu je přepravit vajíčko z vejcovodu do dělohy. Těsně před uvolněním vajíčka laterální část vejcovodu obejme vaječník a připravuje se tak na zachycení oocytu. Dojde-li k oplození, děje se tak nejčastěji v ampulární části vejcovodu. Od této chvíle až do dosažení děložní dutiny uplyne 4 až 5 dní, během kterých se nový zárodek rýhuje (Roztočil a kol., 2017). 1.2.3 Děloha (uterus) Děloha, dutý orgán tvořený hladkou svalovinou, je uložen v malé pánvi. Tvarem připomíná hrušku. Fyziologické rozměry se pohybují okolo 8-10 cm délky, 5 cm šířky v nejširším místě a 2-3 cm tloušťky. Stěna děložní je 10-15 mm tlustá, celá děloha váží okolo 50 g. Účel orgánu spočívá v zahnízdění, výživě a úspěšném donošení a vypuzení plodu na konci těhotenství (Roztočil a kol., 2017). 13

Na děloze jsou popisovány tři oddíly děložní tělo (corpus uteri), hrdlo děložní (cervix uteri) a malý zúžený úsek mezi nimi, kterým je úžina děložní (isthmus uteri). Nejvýše položená část dělohy kraniálně od hrdla děložního, pomocí které lze také určovat stáří těhotenství, je dno děložní (fundus uteri). Po obou stranách fundu leží rohy děložní, které jsou místem vyústění vejcovodů do dělohy a zároveň se zde setkává fundus s hranou děložní, která je se k němu táhne od hrdla děložního (Weiss, 2010). Svrchní vrstva pokrývající orgán je pobřišnice (perimetrium), jejímž úkolem je tvorba širokých vazů děložních v místech hran orgánu. Děložní svalovina (myometrium), důležitý element ve chvíli samotného vypuzování plodu z dělohy, následuje jako druhá ze tří vrstev. Má charakter hladké svaloviny a je kontrahována v době porodu plodu. Následuje sliznice děložní (endometrium), vnitřní vrstva tvořená dvěma patry bazálním (lamina basalis) a povrchovým (lamina functionalis), které podléhá změnám nastávajícím v rámci menstruačního cyklu ženy (Weiss, 2010). Největší procento žen má dělohu v poloze zvané anteverze anteflexe, což je poloha odpovídající ohnutí dělohy za současného naklonění, v obou případech dopředu. Stav, kdy je děloha také flektována a ohnuta, ale na rozdíl od prvního případu dozadu, je popisován jako retroverze retroflexe. Dělohu v této poloze má přibližně třetina žen (Pastor, 2007). 1.2.4 Pochva (vagina) Pochva je orgán umožňující nejen průchod plodu v závěrečné fázi porodu, ale také odchod menstruační krve a koitus. Vagina je dutá, složena ze svalu a dlouhá přibližně 10 centimetrů. Díky velké poddajnosti a pružnosti je schopna roztáhnout se na rozměry umožňující průchod hlavičky plodu. Vnitřní prostředí je opatřeno vrstevnatým dlaždicovým epitelem, kde se fyziologicky nachází nejen poševní sekret, ale i bakterie Lactobacillus Döderleini, díky jejíž činnosti, která spočívá v přetvoření glykogenu na kyselinu mléčnou, je ph vaginy kyselé, což je velmi důležité pro zachovávání odolnosti prostředí proti infekci (Slezáková a kol., 2013). 14

1.3 Ovulační cyklus Jako ovulační cyklus je označován celý proces dozrávání oocytu a jeho následné vypuštění z folikulu, které je označováno termínem ovulace. Folikul má během svého vývoje mnoho podob. Z primordiálního folikulu se stává primární, dále sekundární, terciární, a nakonec finální Graafův folikul, jehož úkolem je prasknout a uvolnit zralé vajíčko (Dylevský, 2009; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011). 1. fáze folikulární Folikulární fáze ovulačního cyklu nastupuje od prvního dne posledního menstruačního krvácení. Pod vlivem estrogenu začíná růst nový folikul, který se těsně před prasknutím nazývá Graafův folikul. Jeho velikost je v průměru 15 až 20 mm. Trvání této fáze se pohybuje v rozmezí 12 až 14 dní (Slezáková a kol., 2017). 2. fáze ovulační K prasknutí Graafova folikulu a následné ovulaci dochází 14. den cyklu. Uvolněný oocyt je zachycen nálevkou vejcovodu a dopraven do dělohy. Pokud dojde k oplození, tak nejčastěji právě v ampulární části vejcovodu (Slezáková a kol., 2017). 3. fáze luteální Po prasklém folikulu vzniká specifický útvar nazývaný žluté tělísko (corpus luteum), které u počátečního těhotenství plní důležitou funkci spočívající v produkci progesteronu do doby, než bude zralá placenta schopna nahradit jeho místo. Pokud však dojde k vyloučení neoplozeného vajíčka z těla, corpus luteum se transformuje na bílé tělísko (corpus albicans), které zaniká (Slezáková a kol., 2017). 1.4 Menstruační cyklus Menstruační cyklus je složitý proces, kterému podléhá děložní sliznice a je podmíněn jak ovulačním cyklem, tak i vlivem ovariálních hormonů (estrogenem a progesteronem), k jejichž uvolňování během ovulačního cyklu dochází. Poté jsou krevní cestou přepravovány do dělohy, kde navozují změny na svrchní vrstvě endometria. Délka menstruačního cyklu se pohybuje průměrně okolo 28 dní. Začátek nového cyklu je vždy první den menstruačního krvácení (Kittnar, 2011; Křivánková, Hradová, 2009). 15

1.4.1 Fáze menstruačního cyklu Podstatou cyklu jsou 4 fáze, které se každý měsíc opakují a postihují svrchní vrstvu sliznice děložní (Kittnar, 2011). Fáze proliferační nastává po ukončeném menstruačním krvácení, během kterého veškerá odloučená sliznice opustila dělohu. Trvá 5. 14. den cyklu. V tuto chvíli zároveň na vaječníku roste a zraje nový folikul, který produkuje estrogen. Pod jeho vlivem po dobu celé proliferační fáze v děloze roste nová sliznice, renovují se žlázky a zvyšuje se prokrvení (Kittnar, 2011; Křivánková, Hradová, 2009). Fáze sekreční nastupuje po ovulaci. V proliferační fázi prodloužené žlázky právě teď naplňují svoji hlavní roli, kterou je produkce sekretu s velkým množstvím tuků a glykogenu. Bohatě prokrvená a silná sliznice tvoří, v kombinaci s hojným sekretem děložním, ideální podmínky pro zahnízdění a výživu oplozeného vajíčka. Tato fáze zahrnuje 15. 27. den cyklu (Kittnar, 2011; Křivánková, Hradová, 2009). Fáze ischemická nastává pouze v případě, že nedošlo k oplození uvolněného vajíčka. Následný pokles tvorby hormonů vede, v kombinaci s místním zvýšeným vyplavováním prostaglandinů, k nedokrvení, tedy ischemii, a poté k odumření buněk sliznice endometria. Trvá pouze 28. den cyklu (Kittnar, 2011). Odumřelá vnější vrstva sliznice děložní v kombinaci s nesraženou krví opouští dělohu a vytéká pochvou z těla během menstruační fáze. První den menstruačního krvácení je zároveň prvním dnem nového cyklu. Tato fáze tedy zahrnuje 1. 4. den cyklu a žena během ní ztratí průměrně 30 ml krve (Kittnar, 2011). Mnoho žen během svého cyklu pociťuje větší či menší odchylky v rámci psychického a emočního rozpoložení, což je také výsledek měnících se hladin hormonů v těle během cyklu. Naopak faktory, které ovlivňují hormonální rovnováhu, jsou prostředí a emoční stav (Bennett, 2014). 1.4.2 Poruchy menstruačního cyklu Primární dysmenorea Primární dysmenorea je definována jako bolest při menstruaci. Důvod, proč k této cyklické bolesti dochází, není podložen žádným organickým patologickým nálezem. Bylo ale zjištěno, že ženy, které primární dysmenoreou trpí, mají patologicky zvýšenou 16

hladinu prostaglandinů ve vyloučené menstruační krvi, na rozdíl od žen bez těchto obtíží. Tyto prostaglandiny způsobují vasokonstrikci a následné nedokrvení cév endometriální výstelky v kombinaci se stahováním děložního svalstva, na což tělo reaguje vyplavením vasopresinu, který svým působením zesílí děložní stahy a ischemickou bolest. Stejně jako hladina prostaglandinů, tak i hladina vasopresinu, je u takto postižených žen zvýšená. Objevuje se u mladých žen, které ještě nerodily a je typická pro oblast podbřišku, ojediněle současně v podbřišku a v zádech. Charakter bolesti je kolikovitý, trvá 2-3 minuty, ale objevily se případy, kdy byla bolest nepřetržitá. Přetrvává nejčastěji první dva dny menstruačního krvácení, ojediněle i třetí den. Jako průvodní obtíže jsou často uváděny závratě, únava, zažívací obtíže, zvracení, nevolnost a bolesti hlavy. První volbou léčby je kombinovaná hormonální antikoncepce, u které úspěšnost léčby dosahuje 90 %. Ve chvíli, kdy žena tento způsob léčby odmítá, pokud se u ní objevuje kontraindikace k léčbě nebo plánuje v blízké době otěhotnět, jsou druhou volbou léčby přípravky, které tlumí syntézu prostaglandinů. Specialitou tohoto typu dysmenorey je, že je možná pouze u ovulačních cyklů (Lukáš, Žák a kol., 2014; Roztočil a kol., 2011). Sekundární dysmenorea Rozdíl mezi sekundární a primární dysmenoreou je zásadní a spočívá ve faktu, že organická patologie, která bolest při sekundární dysmenoree vyvolává, je stanovitelná. V největším počtu případů jde o endometriózu, tedy stav, kdy je endometrium (děložní sliznice) přítomno jinde v těle než v děloze. Mezi další možné příčiny lze zařadit i myomatózní dělohu, adenomyózu nebo stav po konizaci hrdla děložního s jeho následným zúžením. Při volbě léčby jsou nejdříve opět nasazena kombinovaná hormonální kontraceptiva. Pokud je terapie bezvýsledná, jsou předepsány léky tlumící bolest a formou invazivnějších diagnostických metod, jako je například hysteroskopie nebo laparoskopie, je žena dále vyšetřována (Roztočil a kol., 2011). Amenorea Amenorea je stav, kdy k menstruaci vůbec nedojde. Je členěna na dvě formy, primární a sekundární, kdy jako forma primární je popisován stav, při němž dívka starší 15 let dosud nezačala samovolně menstruovat. V případě sekundární formy je popisován stav, kdy dosud cyklicky menstruující žena přestane na 90 dnů menstruovat. K amenoree dochází z mnoha příčin, jako například anorexie, rychlý úbytek tělesné hmotnosti, zánět v oblasti malé pánve, autoimunitní onemocnění, hypofunkce štítné žlázy, cysty na 17

vaječnících, porucha funkce hypofýzy nebo hypotalamu, těhotenství a další (Bennett, 2014; Roztočil a kol., 2011). Menoragie, nebo také silné krvácení, se vztahuje k odchylce v rovnováze prostaglandinů a dalších hormonů v těle. Žena během celé menstruační fáze ztratí více než 80 ml krve (Bennett, 2014). Oligomenorea je porucha menstruačního cyklu vyznačující se tím, že jeho trvání je delší než 36 dní, ale kratší než 90 dní (Roztočil a kol., 2011). Pokud menstruace přichází ve velmi krátkých intervalech (22 dní), jedná se o polymenoreu (Roztočil a kol., 2011). Z hlediska délky menstruačního krvácení jsou rozlišovány hypomenorea menstruační krvácení trvá dva dny a méně a hypermenorea délka krvácení dosahuje 9 dní a více (Roztočil a kol., 2011). 1.5 Premenstruační syndrom (PMS) V roce 1931 gynekolog Robert Frank vyslovil pojem premenstruační napětí (PMT), který následně popsal jako skupinu tíživých změn, které ženu zatěžují v premenstruačním období a přináší zátěž v podobě nepříjemných fyzických příznaků, změn chování a prožívání. Pro stejné příznaky jsou užívány i pojmy syndrom premenstruačního napětí (PMTS) a premenstruační syndrom (PMS). Všechny tyto tři pojmy označují stejnou diagnózu, avšak poslední z nich, premenstruační syndrom, se stal pro zjednodušení mezinárodně užívaným pojmem. I přes to, že je PMS uznávaná klinická diagnóza už několik let, stále existují zásadní otázky zabývající se její epidemiologií, patofyziologií, diagnostikou a léčbou (Kruger, Botha, 2007). 1.5.1 Definice Termínem premenstruační syndrom (PMS) je označován soubor problémů, které se odráží na psychické a tělesné stránce těla ženy. Objevují se cyklicky každý měsíc v období posledního týdne před menses (Roztočil a kol., 2011). 1.5.2 Etiologie V otázce příčiny vzniku premenstruačního syndromu je stále nejasno. Byly zpracovány mnohé teorie, některé z nich si navzájem protiřečí a žádná z nich nebyla přijata za obecně 18

platnou. Nicméně lékaři se spolu s vědci shodují na tom, že se nejedná pouze o jeden faktor vyvolávající PMS (Roztočil a kol., 2011; Shreeve, 1998). 1.5.3 Projevy premenstruačního syndromu (PMS) Premenstruační syndrom zahrnuje celou řadu somatických a psychických symptomů typických pro období před začátkem menstruačního krvácení. Jakmile k menses dojde, příznaky odeznívají. Průběh premenstruačního syndromu je velmi specifický, což znamená, že počet příznaků, jejich intenzita a také to, zda má žena spíše tělesné nebo psychické symptomy, je u každé z nich odlišné (Stackeová, 2013). Tělesné příznaky Tělesná, tedy somatická stránka průběhu premenstruačního syndromu je rozsáhlá. Ženy v tuto dobu trpí bolestmi břicha v oblasti podbřišku, která ale často proniká až do zad (bedra, kříž). Objevují se střevní problémy (zácpa, průjem, nadýmání), bolest hlavy, zvětšená a přecitlivělá ňadra, bradavky jsou také bolestivé. Velmi časté a nepříjemné jsou otoky zejména dolních končetin zapříčiněné zadržením vody v organismu. V tuto chvíli žena pozoruje změnu tělesné hmotnosti často až o několik kilogramů, což se odráží na jejím psychickém stavu. Ani sklony k přejídání, ke konzumaci sladkých potravin a k větší potřebě pít, nejsou výjimkou (Stackeová, 2013). Psychické příznaky Z psychických příznaků se jedná zejména o problémy se soustředěním, přecitlivělost, zvýšenou únavu, plačtivost, depresivní stavy, výkyvy nálad, zvýšenou úzkost a snížení libida. V nejhorším případě se mohou vyskytovat až sebevražedné sklony (Kruger, Botha, 2007; Stackeová, 2013). 1.5.4 Terapie farmakologická Farmakologická terapie se opírá v první řadě o kombinovanou hormonální antikoncepci, která obsahuje syntetický gestagen drospirenon, jehož důležitým úkolem je bránit hromadění vody v těle. Dále lze užívat i antidepresiva a venotonika (Roztočil a kol., 2011). 19

1.5.5 Terapie nefarmakologická Strava Pro utlumení nepříjemných projevů premenstruačního syndromu je vhodné řídit se alespoň základními principy zdravé výživy. Je velice důležité nacházet takové alternativy zdravé stravy, které ženě chutnají a zároveň splňují parametry zdravých potravin. Pokud by se měla neustále pouze přemáhat, nemělo by nové stravování dlouhé trvání. Na prvním místě je nahrazení bílého pečiva celozrnným, které kromě toho, že je zdravé, také přináší delší nasycení. Stejně tak je vhodné zaměnit živočišné tuky (máslo, sádlo) za rostlinné (Rama), tučné mléčné výrobky za méně tučné, hovězí a vepřové maso za drůbeží, kuřecí a ryby. Žádoucí je omezit příjem soli a jednoduchých sacharidů (sladkosti). Proti PMS je ideální kombinace upravené stravy a sportu, nejvhodnější je aerobní cvičení (běh) (Shreeve, 1998). Minerály a vitamíny Je chyba řešit potíže způsobené PMS primárně analgetiky a popřípadě antidepresivy, v čemž jsou ženy ze strany lékařů často podporovány. Na místo nezdravého zatěžování těla toxickými látkami je dobré využít příznivé kombinace na jedné straně účinných bylin a jejich extraktů, na straně druhé minerálů a vitamínů, o něž je tělo ochuzeno (Musilová, 2017). Z minerálů je nejužitečnějším pomocníkem hořčík (magnesium), jehož uplatnění v těle je velmi rozsáhlé. Jeho nedostatečné množství ovlivňuje kardiovaskulární systém, enzymatické reakce, důležité metabolické procesy a může zapříčinit deprese, únavu a změny nálad. Dokáže efektivně zmírnit symptomy PMS, jako jsou migrény, křeče, přívaly horka nebo špatné psychické rozpoložení (Musilová, 2017). Z vitamínů nelze opomenout pyridoxin, tedy vitamín B6. Má vliv na reakci probíhající v játrech a ve svalech, kdy se glykogen transformuje na energii. Dále pomáhá uskutečnit mnohé metabolické reakce, účastní se tvorby proteinů, erytrocytů a neurotransmiterů (mozkových přenašečů). Napomáhání udržení rovnováhy v hormonálním systému je jeho další a zdaleka ne poslední činnost. Hypovitaminóza vitamínu B6 se projevuje podrážděností, únavou, celkovou slabostí, kožními záněty a popraskanými rty. Kombinace hořčíku a vitamínu B6 je při nežádoucích projevech PMS dobrou volbou touto cestou lze ovlivnit výkyvy nálad, únavu, úzkost a další (Musilová, 2017). 20

Byliny Kontryhel obecný bylina, jejíž blahodárné účinky na veškeré ženské problémy jsou známy od pradávna Řebříček obecný působí proti bolestem hlavy, snižuje bolest při menstruaci, tlumí silné krvácení, napomáhá při nevolnosti Mateřídouška obecná navozuje duševní pohodu, ovlivňuje menstruační křeče Přeslička rolní tlumí silné menstruační krvácení, odvodňuje tělo, tlumí slabost Rozrazil lékařský v kombinaci s kořenem petržele působí proti depresím, trudnomyslnosti, nervozitě a uklidňuje (Treben, 2014; Treben, 2016) Homeopatie Homeopatika jsou léčebné preparáty, jejichž podstata je čistě přírodního charakteru, tělo tedy není zbytečně zatěžováno chemickými látkami, které přijímá ve formě obvyklých léků. Touto cestou lze léčit mnohé problémy a onemocnění, mezi něž patří i PMS (Holub, 2014). Homeopatické přípravky vhodné proti příznakům premenstruačního syndromu Sepia 15 C proti podrážděnosti, lítostivosti, agresivitě, chutím na sladké a nalitým ňadrům Calcarea carbonica 15 C proti úzkosti, podrážděnosti, plačtivosti, přecitlivělým prsům, únavě a zadržování vody v těle Lachesis 15 C proti otokům, lítostivosti Pulsatilla 15 C proti otokům, výtoku, lítostivosti (Kettmannová, Novotná, 2014) 21

1.6 Premenstruační dysforická porucha (PMDD) V klasifikaci DSM-IV (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch vydávaný Americkou psychiatrickou asociací, který obsahuje diagnostická kritéria pro duševní poruchy) je definována jako porucha typická intermitentními emočními, behaviorálními a tělesnými příznaky, které postihují některé ženy v luteální fázi menstruačního cyklu. (Stackeová, 2013, s.15) Daniela Stackeová Premenstruační dysforická porucha byla dříve součástí problematiky, kterou dnes nazýváme premenstruační syndrom (PMS). V současné době už je ale vyčleněna jako jeho podjednotka, u níž převažují psychické symptomy, které mohou vyústit až v panické záchvaty, problémy se sebekontrolou a v nejhorším případě až ve sklony k sebevraždě. Aby se jednalo o tuto diagnózu, musí mít žena v období posledních 7 dní před začátkem menstruace (tj. v luteální fázi) alespoň 5 z následujících příznaků a zároveň alespoň jeden ze čtyř, které jsou uvedeny na začátku afektivní labilita, dysforie, tenze, iritabilita, poruchy koncentrace, únava, nespavost nebo naopak extrémní spavost, zvýšená potřeba jíst a tělesné příznaky (Roztočil a kol., 2011; Stackeová, 2013). V otázce terapie přicházejí na řadu psychofarmaka, odpovídající terapie, ale neměla by být podceňována ani správná životospráva (stejně jako u PMS). Velmi účinná je pravidelná pohybová aktivita (jejíž pozitivní účinky spočívají v uvolnění stresu, pozitivním působení na vegetativní nervový systém) a cvičení specifických svalových skupin v pánvi za účelem ovlivnění těchto potíží reflexní cestou (Stackeová, 2013). 22

2 Výzkumná část 2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Cíle výzkumu: Cíl č. 1: Zjistit, jaké projevy premenstruačního syndromu jsou u žen nejčastější. Cíl č. 2: Zjistit, jaké metody mírnění příznaků premenstruačního syndromu ženy volí nejčastěji. Cíl č. 3: Zjistit, jak se u žen po porodu mění projevy premenstruačního syndromu. Výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1: Jaké projevy premenstruačního syndromu jsou u žen nejčastější? Výzkumná otázka č. 2: Jaké jsou ženami nejvyužívanější metody mírnění symptomů premenstruačního syndromu? Výzkumná otázka č. 3: Jaký vliv má porod na průběh premenstruačního syndromu u žen? 2.2 Metodika výzkumu K získání dat potřebných k realizaci výzkumné části a dosažení zvolených cílů bakalářské práce byl zvolen kvantitativní výzkum v podobě dotazníku (viz příloha č. 1). Skládal se z 10 otázek, kdy 8 z nich bylo uzavřených a 2 polouzavřené. Ze zmíněných 8 uzavřených otázek byl na několik z nich uplatněn princip Likertovy škály, jedna otázka nabízela pouze odpovědi ano ne. Ještě před začátkem výzkumu na internetu jsem dotazník rozeslala mezi 10 lidí, díky jejichž reakcím a připomínkám jsem dotazník dále upravila, a až poté zpřístupnila veřejnosti. Dotazník vyplnilo 347 respondentek. Na jeho samotném začátku jsem se ženám představila, krátce vysvětlila důvod, proč jim dotazník předkládám, zdůraznila jeho anonymitu a poděkovala za vyplnění. Byl rozdělen na dvě skupiny otázek. V první skupině byly otázky, které zjišťovaly věk respondentek (otázka č. 1), jejich vzdělání (otázka č. 2) a to, zda znají pojem premenstruační syndrom (otázka č. 3). Ve druhé skupině se nacházely otázky takové, které se vztahovaly k výzkumným otázkám. Skupina 23

je zastoupena otázkou č. 4, kde byla respondentkám, které neznaly pojem premenstruační syndrom, vysvětlena jeho podstata a zároveň byla zjišťována pravidelnost či případná nepravidelnost výskytu těchto příznaků. Otázky 5, 6 a 7 se týkaly pouze žen, které rodily a zjišťovaly případné změny v příznacích premenstruačního syndromu, které po těhotenství a porodu mohly nastat. Otázka č. 8 byla položena tak, aby byla zmapována nejen intenzita symptomů premenstruačního syndromu, které ženy prožívají, ale díky hodnotám, které ženy zvolily, i to, jaké symptomy jsou nejčastější a jaké naopak méně časté. Účelem posledních dvou otázek (otázky č. 9 a 10) bylo zkoumání toho, jak ženy příznaky premenstruačního syndromu mírní, a jak se o těchto metodách dozvěděly. K výzkumné otázce č. 1 se vztahuje otázka č. 8. K výzkumné otázce č. 2 se vztahují otázky č. 9 a 10. K výzkumné otázce č. 3 se vztahují otázky č. 7 a 6. 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkumu se zúčastnily, vzhledem ke zvolenému tématu, pouze ženy. Jediné kritérium pro vyplnění dotazníku bylo to, aby u ženy probíhal menstruační cyklus. Výsledný počet respondentek je 347. Dotazník byl uveřejněn na internetu. Během výzkumu se naskytl nedostatek dotazovaných ve věkovém rozmezí 14 let a méně. Díky Mgr. Věře Slámové byla možnost část dotazníkového šetření provádět v rámci ZŠ Bystřice nad Pernštejnem, Nádražní 615, odkud jsem získala poměrně vysoký počet respondentek ve výše zmíněné věkové skupině. I zde byl dotazník vyplňován prostřednictvím internetového odkazu na počítači. V dotazníku nebyla položena otázka, která by zjišťovala bydliště vyplňujících, proto lze předpokládat, že se jedná o ženy z různých míst České republiky. 2.4 Průběh výzkumu Výzkum probíhal od 1. prosince 2017 do 20. března 2018 na internetu a na ZŠ Nádražní v Bystřici nad Pernštejnem, kam byl dotazník umístěn cíleně za účelem získání respondentek nejnižší věkové skupiny. 24

2.5 Zpracování získaných dat Dotazník byl vytvořen na webové stránce www.google.com. Získaná data byla v podobě tabulek a grafů zpracována počítačovými programy Microsoft Excel 2016 a Microsoft Word 2016. 25

POČET RESPONDENTEK 2.6 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 Jaký je Váš věk? 250 225 200 150 100 50 0 43 50 22 7 méně než 15 let 15-25 let 26-35 let 36-45 let 46 let a více Graf 1 Věk respondentek Z celkového počtu 347 respondentek bylo žen ve věku do 15 let 43 (12,39 %). Nejvyšší počet odpovídajících žen mělo věk v rozmezí 15-25 let, jednalo se o 225 (64,84 %) respondentek. K věkové skupině 26-35 let se přihlásilo 50 (14,41 %) žen. O něco méně, tedy 22 (6,34 %) žen, volilo možnost 36-45 let. Pouhých 7 (2,02 %) odpovědí získala poslední možnost, která nabízela věkové rozmezí 46 a více let, což bylo, vzhledem k tématu bakalářské práce, očekávané. 26

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 2 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 180 169 160 140 120 100 80 85 60 49 40 20 12 14 18 0 nedokončené základní vzdělání dokončené základní vzdělání středoškolské vzdělání s výučním listem středoškolské vzdělání s maturitou vyšší odborné vzdělání vysokoškolské vzdělání Graf 2 Nejvyšší dosažené vzdělání Z celkového počtu 347 odpovídajících mělo 49 (14,12 %) nedokončené základní vzdělání. Nejméně respondentek volilo dvě následující možnosti. Odpověď nabízející dokončené základní vzdělání zvolilo 12 (3,46 %) žen a variantu středoškolské vzdělání s výučním listem o něco více, 14 (4,03 %) žen. Téměř polovina všech dotazovaných, tedy 169 (48,7 %) žen, mělo středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Dále dotazník vyplnilo 18 (5,19 %) žen s vyšším odborným vzděláním a 85 (24,5 %) žen s nejvyšším, tedy vysokoškolským vzděláním. 27

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 3 Znáte význam pojmu premenstruační syndrom? 300 250 246 200 150 100 64 50 27 10 0 ano ano, ale pouze okrajově spíše ne ne, nikdy jsem tento pojem neslyšela Graf 3 Znalost pojmu premenstruační syndrom Z celkového počtu 347 respondentek odpovědělo na položenou otázku 246 (70,89 %) žen kladně. 64 (18,44 %) žen pojem znalo, ale pouze povrchně. 27 (7,79 %) žen pojem spíše neznalo a pouze 10 (2,88 %) odpovídajících se k otázce vyjádřilo zápornou odpovědí. 28

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 4 Premenstruační syndrom je soubor příznaků doprovázející období před menstruací (bolest hlavy, křeče v podbřišku, citlivost prsou, zavodnění těla, zácpa, změny nálad a další). Vyskytují se u Vás příznaky premenstruačního syndromu pravidelně (každý měsíc) nebo nepravidelně? 250 200 192 150 155 100 50 0 pravidelně nepravidelně Graf 4 Pravidelnost příznaků PMS Na začátku otázky č. 4 je pro ženy, které v předchozí otázce neznaly, spíše neznaly nebo znaly, ale pouze okrajově, význam pojmu premenstruační syndrom, pojem vysvětlen, aby mohly odpovědět na otázku č. 4. Na tuto otázku odpovídalo opět 347 žen a podle odpovědí se rozdělily na dvě skupiny, kdy první z nich zažívala příznaky PMS pravidelně, což byl případ 192 (55,33 %) žen. Druhá skupina žen popsala výskyt příznaků PMS jako nepravidelný a jednalo se o 155 (44, 67 %) žen. 29

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 5 Rodila jste? 300 277 250 200 150 100 70 50 0 ano ne (přejděte prosím k otázce č.8) Graf 5 Grafické znázornění výsledků otázky č. 5 Z celkového počtu 347 odpovídajících žen se 70 (20,17 %) z nich vyjádřilo tak, že už rodilo, ale mnohem vyšší počet žen, tedy 277 (79, 83 %), nikdy nerodilo. Pro ženy, které na položenou otázku odpověděly kladně, byly vyhrazeny následující 2 otázky (otázky č. 6 a 7), na které ženy, které nerodily, neodpovídaly. 30

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 6 Projevily se u Vás příznaky premenstruačního syndromu až po porodu? 35 33 30 25 22 20 15 10 5 0 9 5 1 rozhodně ano spíše ano nevím spíše ne rozhodně ne Graf 6 Grafické znázornění odpovědí na otázku č.6 Respondentek, které na otázku č. 6 odpovídalo, bylo 70, protože je položena pouze ženám, které rodily. Z celkového počtu 70 žen byla pouze 1 (1,43 %) toho názoru, že se u ní příznaky PMS rozhodně projevily až po porodu. 9 (12,86 %) žen zvolilo na položenou otázku odpověď spíše ano. 22 (31,43 %) žen si vybralo možnost spíše ne a nejvíce, 33 (47,14 %) žen ze 70 dotazovaných, si rozhodně nebylo vědomo toho, že by se příznaky PMS objevily až po porodu. 5 (7,14 %) žen odpovědělo prostřednictvím možnosti nevím. 31

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 7 Liší se u Vás průběh premenstruačního syndromu po porodu od průběhu před otěhotněním? 35 30 30 25 20 15 15 10 10 8 7 5 0 ano, příznaky se výrazně zmírnily ano, příznaky se lehce zmírnily ano, příznaky se výrazně zhoršily ano, příznaky se lehce zhoršily ne, nepociťuji žádné změny Graf 7 Odlišnosti v průběhu příznaků PMS před otěhotněním a po porodu Na otázku č. 7 opět odpovídalo 70 žen. Podle 10 (14,29 %) z nich se po porodu příznaky PMS výrazně zmírnily. O lehké zmírnění příznaků PMS šlo u 8 (11,43 %) žen. V rámci zhoršování symptomů PMS po porodu došlo u 7 (10 %) žen ke zhoršení výraznému, avšak 15 (21,43 %) žen udává pouze mírné zhoršení příznaků. 30 (42,85 %) respondentek na sobě žádné změny symptomů PMS před otěhotněním a po porodu nepociťuje. Z grafu tedy vyplývá fakt, že z celkového počtu dotazovaných žen u více než poloviny, tedy u 40 (57,14 %) respondentek, proběhla po porodu změna v průběhu PMS, ať už se jednalo o zhoršení nebo zmírnění. 32

PŘÍZNAKY PMS Otázka č. 8 Určete, jakou silou se u Vás příznaky premenstruačního syndromu projevují (0 - vůbec; 4 - nejvíce). křeče v podbřišku 31 78 78 74 86 bolest hlavy 19 25 64 63 176 zácpa 5 12 31 51 248 zadržování vody v těle 24 38 56 73 156 citlivost prsou 57 60 69 77 84 únava 50 62 64 83 88 0 50 100 150 200 250 300 intenzita 4 - nejvyšší intenzita 3 intenzita 2 intenzita 1 intenzita 0 - příznak se nevyskytuje Graf 8 Ohodnocení intenzity příznaků PMS k otázce č. 8 (1/2 příznaků) Graf otázky č. 8 je za účelem přehlednosti rozdělen na dvě poloviny. Ženy odpovídaly tak, že pro každý symptom zvolily jednu danou intenzitu, v jaké se vyskytuje. Význam intenzit je popsán v legendě grafu. Čísla za řadami udávají, kolikrát byla daná intenzita pro jednotlivé symptomy zvolena. Respondentek bylo opět 347. Z grafu č. 8 je patrné, že nejintenzivněji se podle žen projevovaly křeče v podbřišku, citlivost prsou a únava, naopak vysoké hodnoty u intenzity 0 (příznak se nevyskytuje) oproti ostatním získaly tyto symptomy bolest hlavy, zácpa a zadržování vody v těle. 33

PŘÍZNAKY PMS změny nálad 43 64 71 86 83 nespavost 12 20 33 64 218 zvýšená chuť na sladké 45 62 67 75 98 zvýšená potřeba jíst 45 56 61 73 112 zvýšená potřeba pít 20 34 54 86 153 nadýmání 33 43 63 72 136 0 50 100 150 200 250 intenzita 4 - nejvyšší intenzita 3 intenzita 2 intenzita 1 intenzita 0 - příznak se nevyskytuje Graf 9 Ohodnocení intenzity příznaků PMS k otázce č. 8 (2/2 příznaků) Druhá polovina grafu k otázce č. 8, která je znázorněna pomocí grafu č. 9, zobrazuje 6 zbývajících symptomů PMS. Hodnoty grafu ukazují, že změny nálad a zvýšená chuť na sladké patří mezi symptomy, které se vyskytují častěji než ostatní v tomto grafu, u kterých oproti ostatním intenzitám notně převažují hodnoty intenzity 0 (příznak se nevyskytuje). Z obou grafů vyplývá, že křeče v podbřišku, změny nálad, zvýšená chuť na sladké, citlivost prsou a únava jsou podle žen symptomy, které se oproti ostatním vyskytují intenzivněji. 34

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 9 Jaké způsoby zmírňování příznaků premenstruačního syndromu volíte? 180 160 140 152 157 120 100 80 60 74 60 71 84 74 40 20 0 21 7 20 11 1 17 Graf 10 Způsoby zmírňování příznaků PMS U otázky č. 9 byla ženám dána možnost zvolit více variant odpovědi a zároveň dopsat svoji vlastní odpověď v případě, že jim z nabízených variant žádná nevyhovovala nebo některá chyběla. Na otázku odpovědělo 347 žen a vzhledem k možnosti zvolit více variant, bylo zaznamenáno 749 variant odpovědi. Největšího množství opakování dosáhly tyto metody zmírňování příznaků PMS: užívání analgetik (léky tlumící bolest) 157x (20,97 %), aplikace tepla 152x (20,29 %), zvýšený příjem tekutin 84x (11,21 %), užívání hormonální antikoncepce 74x (9,88 %), užívání bylin a bylinných preparátů 71x (9,48 %) a cvičení 60x (8,02 %). 74x (9,88 %) byla také zvolena odpověď žádné. Naopak způsoby s menším počtem opakování byly: masáže 21x (2,8 %), omezování příjmu kofeinu 20x (2,67 %), omezování příjmu sacharidů 11x (1,47 %), užívání homeopatik 7x (0,93 %) a akupunktura, která byla zvolena pouze 1x (0,13 %). Možnost napsat svoji vlastní odpověď využily ženy 17x (2,27 %). Zde ženy vyjádřily svůj názor v těchto odpovědích: odpočinek 8x, spánek 4x, příjem hořčíku 2x, pivo 1x, alkohol 1x a sex také 1x. 35

POČET RESPONDENTEK Otázka č. 10 Jakým způsobem jste se o možnostech mírnění projevů premenstruačního syndromu dozvěděla? 160 140 135 138 120 100 94 80 60 78 72 40 43 20 21 21 0 od lékaře ze školy z médií (TV, internet, ) z knih a publikací z reklamy od člena rodiny od kamarádky jiné Graf 11 Zdroje informací o zmírňování příznaků PMS Otázka č. 10 byla, stejně jako otázka č. 9, polouzavřená. Ženy zde měly opět možnost zvolit více variant odpovědi a na konci zároveň napsat svoji vlastní odpověď, kterou v nabídce nenašly. Na otázku odpovídalo 347 žen a dohromady došlo k zaznamenání 602 možností odpovědi. Nejčastěji byly ženy o způsobech zmírňování projevů PMS informovány těmito způsoby: od člena rodiny 138x (22,92 %), z médií 135x (22,43 %), od kamarádky 94x (15,61 %), od lékaře 78x (12,96 %), ze školy 72x (11,96 %). V knihách pak ženy zjišťovaly informace 43x (7,14 %), z reklam zjistily informace pouze 21x (3,49 %). Možnost vlastní odpovědi využilo 21 (3,49 %) žen. Objevilo se zde 13x pozorování vlastního těla, jedna žena uvedla, že informace zjišťuje až ve chvíli vyplnění dotazníku z otázky č. 4 a 7 žen se vyjádřilo tak,, že nikdy možnosti mírnění příznaků PMS nezjišťovaly. 36

2.7 Vyhodnocení výzkumných otázek Výzkumná otázka č. 1 Jaké projevy premenstruačního syndromu jsou u žen nejčastější? Tabulka 1 Četnost výskytu příznaků PMS Příznak PMS Absolutní četnost Relativní četnost (%) křeče v podbřišku 316 11,95 změny nálad 304 11,49 únava 283 10,7 citlivost prsou 263 9,94 zvýšená chuť na sladké 249 9,41 zvýšená potřeba jíst 235 8,88 nadýmání 211 7,98 zvýšená potřeba pít 194 7,34 zadržování vody v těle 191 7,22 bolest hlavy 171 6,47 nespavost 129 4,88 zácpa 99 3,74 Celkem 2645 100 Vyhodnocení výzkumné otázky č. 1 bylo realizováno prostřednictvím tabulky 1, která vycházela z dotazníkové otázky č. 8. 347 žen v této otázce volilo u každého z dvanácti příznaků PMS jednu z odpovídajících pěti intenzit (0 příznak se nevyskytuje; 4 nejvyšší intenzita). Pomocí programu textový dokument byly odstraněny nulové intenzity u všech příznaků a zůstaly pouze intenzity 1-4. Čísla v tabulce udávají četnost výskytu symptomu. Hodnota, která reprezentuje celkovou četnost přítomnosti příznaků je 2 645. Z tabulky lze tedy vyčíst, že nejčastější projevy PMS, které ženy trápily, byly křeče v podbřišku, změny nálad, únava, citlivost v prsou, zvýšená chuť na sladké, celkově zvýšená potřeba jíst a nadýmání. Relativně často se objevovaly příznaky jako větší žízeň v době před menses nebo zavodnění těla. Méně často potom ženy udávaly bolesti hlavy, problémy se spánkem a plynatost. 37

Výzkumná otázka č. 2 Jaké jsou ženami nejvyužívanější metody mírnění symptomů premenstruačního syndromu? Tabulka 2 Metody mírnění příznaků PMS Metoda Absolutní četnost Relativní četnost (%) analgetika (léky tlumící bolest) 157 20,97 aplikace tepla 152 20,29 zvýšený příjem tekutin 84 11,21 hormonální antikoncepce 74 9,88 žádné 74 9,88 byliny/bylinné preparáty 71 9,48 cvičení 60 8,02 masáže 21 2,8 omezování příjmu kofeinu 20 2,67 jiné 17 2,27 omezování příjmu sacharidů 11 1,47 homeopatika 7 0,93 akupunktura 1 0,13 Celkem 749 100 K výzkumné otázce č. 2 se vztahují dotazníkové otázky č. 9 a 10. Obě z nich dávaly možnost zvolit více možností odpovědi a v závěru také uvést možnost, která ženě v nabídce chyběla. Čísla ve sloupci absolutní četnost udávají, kolikrát byla daná metoda zvolena. Tabulka 2 byla vytvořena z údajů otázky č. 9. Nachází se zde jak nejvyužívanější metody, tak pro srovnání i ty méně časté. Z tabulky 2 je patrné, že byla pro tlumení nepříjemných příznaků PMS nejčastěji volena analgetika (léky tlumící bolest), účinky tepla, zvýšený příjem tekutin, užívání bylin, bylinných preparátů a cvičení. V 74 (9,88 %) případech, stejně jako v případě hormonální antikoncepce, respondentky 38