MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE 2007 Jiří Atweri

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie JIŘÍ ATWERI SLOVANSKÉ POHANSTVÍ DNES Vlivy novopohanství na společnost i jednotlivce Magisterská diplomová práce Vedoucí diplomové práce: 2007 PhDr. Martina Pavlicová, CSc. 2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. 3

Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Martině Pavlicové, CSc., za pomoc i rady poskytnuté při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat příznivcům slovanského novopohanství u nás i v zahraničí, díky kterým jsem získal informace potřebné pro svou práci. 4

ANOTACE Tato magisterská diplomová práce se zabývá náboženským vyznáním obyvatel v České republice a v několika dalších evropských zemích, především na Ukrajině. Smyslem této práce je však zejména důraz kladený na nové religiózní projevy, které jsou mimo jiné spojeny i s projevy slovanského novopohanství. Práce 'Slovanské pohanství dnes vlivy novopohanství na společnost a jednotlivce' popisuje českou náboženskou společnost Rodná Víra, ale také obdobné skupiny fungující souběžně ve většině slovansky hovořících zemích. Práce se však zabývá v hlubším kontextu také složitými náboženskými představami starých Slovanů, bez jejichž objasnění by snahy soudobých novopohanských sdružení nemohly být zcela pochopeny. Hlavním cílem této práce je ovšem vliv slovanské mytologie a bájesloví na celou společnost v určitých dějinných obdobích a také návrat k pohanství z pohledu a psychiky jednotlivce. 5

OBSAH OBSAH... 6 ÚVOD... 8 Kapitola I. - NÁBOŽENSKÉ VYZNÁNÍ OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE s důrazem na nová náboženská hnutí... 12 1.1 Náboženská příslušnost obyvatel dle sčítání lidu, domů a bytů 2001... 12 1.2 Nová náboženská hnutí... 15 1.3 Stručný přehled nových náboženských hnutí... 18 1.4 Novopohanství návrat k indoevropskému dědictví... 24 Kapitola II. DUCHOVNÍ ŽIVOT STARÝCH SLOVANŮ... 30 2.1 Odkud přišli Slované jejich původ, expanze a vznik prvních států... 32 2.2 Interdisciplinarita nutnost syntézy jednotlivých oborů... 33 2.2.1. Historické prameny... 34 2.2.2 Přínos archeologie, lingvistiky a zejména etnologie... 36 2.2.3 Badatelský zájem a jeho počátky u nás i v zahraničí... 39 2.3 Mýtus vztahy slovanského pohanství k víře ostatních evropských etnik... 44 2.4 Počátky světa a stvoření člověka Mír starých Slovanů... 47 2.5 Slovanský polyteismus Panteon bohů... 50 2.5.1 Hlavní slovanští bohové... 53 2.5.2 Bohové východních Slovanů... 59 2.5.3 Bohové polabsko-pobaltských Slovanů... 61 2.5.4 Další slovanští bohové... 68 2.5.5 Pohanství na území Čech, Polska, Lužických Srbů a jižních Slovanů... 71 2.6 Přírodní duchové a démoni... 74 2.6.1 Duchové a démoni přírodních živlů... 74 2.6.2 Vegetační démoni... 80 2.6.3 Bytosti spojené s osudem a časem... 81 2.6.4 Ochránci lidských domovů... 83 2.6.5 Lidští démoni a kult mrtvých... 85 2.7 Kult stromů, rostlin a zvěře... 88 2.8 Kultovní předměty, obřady a oběti... 90 2.9 Kněží, chrámy, věštby a magie... 94 2.10 Geometrická symbolika starých Slovanů... 105 2.11 Slavnosti... 106 2.11.1 Zimní slunovrat... 106 2.11.2 Jarní slavnosti... 108 2.11.3 Letní slunovrat... 110 2.11.4 Přechodové rituály narození, svatba a smrt... 111 Kapitola III. RODNÁ VÍRA návrat ke staroslovanskému pohanství... 115 3.1 Všeobecná charakteristika... 115 3.2 Příznivci a obce Rodné víry co se změnilo od roku 2005... 117 3.3 Činnost Rodné víry slavnosti, svátky a obřady... 120 3.3.1 Velesova slavnost... 121 3.3.2 Jarovítovy slavnosti/vynášení Morany... 122 3.3.3 Oslava letního slunovratu Kupadla/Radostiny... 124 3.3.4 Svantovítovy slavnosti... 125 3.3.5 Mokošin den svátek matky země... 126 3.3.6 Kračun oslava zimního slunovratu... 128 6

3.3.7 Ostatní činnost Rodné víry... 130 Kapitola IV. SLOVANSKÉ POHANSTVÍ V ZAHRANIČÍ... 133 4.1 Všeslovanský sněm rodnověrců... 133 4.2 Stav rodnověří na Ukrajině... 137 4.3 Stav rodnověří na Slovensku... 140 4.4 Stav rodnověří v Polsku... 142 4.5 Stav rodnověří v Rusku... 145 4.6 Stav rodnověří v ostatních zemích... 148 Kapitola V. NÁVRAT K POHANSTVÍ JAKO SPOLEČENSKÝ FENOMÉN... 154 5.1 Křesťanské vlivy... 154 5.2 Pohanské reakce... 160 5.3 Národní obrození slovanská mytologie jako prostředek národního povědomí... 163 5.4 Pohanství dvacátého století slovanské duchovní obrození... 167 5.4.1 Velesova kniha padělek nebo Svaté písmo Slovanů... 168 5.4.2 Sošky bůžků ze Znojma příklad pana Jindřicha Sedláčka... 174 Kapitola VI. PO STOPÁCH POHANSTVÍ U LUŽICKÝCH SRBŮ A POBALTSKÝCH SLOVANŮ několik postřehů z cest... 177 6.1 Návštěva Lužických Srbů historie a současnost nejmenšího slovanského etnika.. 177 6.2 Návštěva rujánské Arkony... 185 6.3 Vliv rodnověří na jednotlivce nositelé nového slovanského pohanství... 190 ZÁVĚR... 198 BIBLIOGRAFIE... 204 RESUMÉ... 209 7

ÚVOD Ještě předtím než přejdeme k práci samotné, pokusím se vysvětlit, proč jsem si zvolil za téma své diplomové práce právě slovanské pohanství dneška. Má bakalářská práce nazvaná 'K problematice současných věrských projevů Rodná víra' pojednávala v kostce o stejné tematice. Byla však zaměřena pouze na náboženskou společnost Rodná víra, která působí na území České republiky. Od doby, kdy jsem svou bakalářskou práci obhájil, se v Rodné víře mnoho změnilo. Ovšem několikaletý zájem o slovanské pohanství a skupiny pokoušející se tyto prastaré kulty oživit mi umožnil, abych se zaměřil také na novopohanství ve slovanském kontextu v jiných zemích. K těmto zemím patří zejména Ukrajina, kterou si dovolím bez nadsázky nazvat novodobou baštou slovanského pohanství. Svou práci mohu také doložit několika terénními výzkumy, které provádím od roku 2004. Některé z nich jsem uskutečnil ve stejném prostředí i opakovaně, a proto mohu jejich výsledky lépe analyzovat. K mým zájmům o slovanské pohanství vedlo v počátcích osobní zaujetí vírou všech přírodních národů a vírou přírodní slovanské pohanství nepochybně bylo. Není mi cizí ani termín slovanská vzájemnost, který byl tolik populární během národního obrození. Obrana národní identity a kultury v dnešním globalizovaném světě se mi zdá totiž stejně podstatná jako našim obrozencům v devatenáctém století. Znalost slovanské mytologie je pro mě ovšem důležitá i vzhledem k mému hlubokému zájmu o naše lidové obřady a obyčeje. Vždyť pochopit jejich dnes už skrytý význam je možno pouze ve srovnání s analogiemi ve slovanském prostředí, ale dokonce i v celém indoevropském kontextu. Lidové zvyky se samozřejmě vždy měnily pod různými vlivy a zcela nepochybně se mění, zanikají a znovu se vytvářejí i dnes. Ovšem společnosti pokoušející se oživit původní staroslovanské pohanství mají mnohem širší pole působnosti než analýzu a následnou obnovu duchovní kultury svého národa. Kromě slovanské mytologie tyto novodobé pohany zaujala také hmotná kultura starých Slovanů a ve svém volném čase se zabývají i vědeckými poznatky historie, archeologie, slavistiky a lingvistiky. Pokud ovšem příznivci těchto zájmových sdružení nepůsobí přímo ve výše zmíněných vědních oborech, jak bývá dosti často spíše pravidlem, než výjimkou. Jejich pozornosti však neunikají ani ti, kteří na kulturu dávných Slovanů plynule navázali, tedy potomci kdysi snad jednotného slovanského etnika od generací obrozenců přes naše prarodiče a rodiče až k nám samotným. Proto jsem přesvědčen, že by práce věnovaná těmto skupinám roztroušeným po všech slovansky hovořících zemích, ba dokonce i jinde, mohla být pro vědní obor etnologie nemalým přínosem. 8

Slovanské pohanství je pojmem, který vyvolává řadu nezodpovězených otázek. Historické prameny o něm totiž prakticky chybí a většina z dochovaných záznamů je často zkreslená. Slované totiž začínají přicházet do styku se zbytkem Evropy až tehdy, kdy již státním náboženstvím obou římských říší bylo křesťanství. Samozřejmě, že vzdělaní lidé té doby byli většinou příslušníci duchovenstva a ti k pohanství zaujímali zcela negativní postoj. Jejich kroniky a záznamy jsou tedy psány jednostranně, což na slovanské pohanství vrhá stín plný nejasností a nesrovnalostí. Rozdílný přístup měli kronikáři ještě pohanského Říma, kteří nám zanechali spoustu informací o víře starých Keltů a zejména Germánů. Historické prameny, které o slovanském pohanství pojednávají alespoň zkresleně, se však povětšinou týkají prostředí polabských a východních Slovanů. Na území Čech, kde dochází ke christianizaci poměrně brzy, písemné doklady prakticky chybí. 1 Když se velkomoravský kníže Rastislav pokusil roku 860 2 vymanit z bavorského vlivu a požádal tehdejšího papeže o vytvoření samostatné církevní provincie a neuspěl, na Velkou Moravu byla brzy vyslána známá misie od byzantského císaře. První historicky doložený Přemyslovec Bořivoj I. se nechal i s manželkou Ludmilou pokřtít roku 883 3 právě od moravského arcibiskupa Metoděje. Ovšem myslet si, že po přijetí křtu vládcem země přijalo novou víru i prosté obyvatelstvo, je holý nesmysl. Pohanství a křesťanství koexistovalo v českých zemích po dlouhá staletí vedle sebe, až nakonec splynulo v nový útvar, který bychom mohli označit jako české lidové náboženství. Prvky těchto obou dvou natolik odlišných náboženských systémů se v lidovém prostředí dochovaly až do devatenáctého a mnohdy i do počátků dvacátého století. Samozřejmě, že mnohé ze slovanského pohanství v českých zemích bylo nenávratně zapomenuto, jiné pozměněno či inkorporováno křesťanskou církví, která se původní smysl pohanských svátků a zvyků snažila zakrýt novým náboženským významem. Dnes se mnoho laiků pozastaví nad tím, proč se dnes někteří jednotlivci, ba dokonce celá sdružení lidí obracejí k slovanskému pohanství, které přeci již dávno zaniklo. Badatelé zase poukazují na fakt, že systém slovanského pohanství lze rekonstruovat pouze pomocí dedukcí a analogií, což je pro praktikování náboženského života nemožné. Jiní argumentují skutečností, že mezi vírou starých Slovanů a novopohanstvím neexistuje přímá kontinuita a v obřadech rodnověrských sdružení vidí jen jejich ryze umělou povahu. 1 Váňa, Z.: Svět slovanských bohů a démonů. Praha 1990, s. 26-31. 2 Beranová, M.: Slované. Praha 2000, s. 45. 3 Beranová, M.: c. d., s. 50. 9

Bylo by nesmyslné vyvracet tyto názory, ale zároveň by bylo i nevědecké zapomenout na možnosti strukturální analýzy, srovnávací metody mezi slovanským pohanstvím a ostatními dobře známými indoevropskými náboženskými systémy. Církev sice dokázala u lidu vymýtit vzpomínky na stará božstva, která nahradila často svými vlastními světci, avšak slovanské pohanství bylo především přírodním náboženstvím a v něm neexistovala pouze vysoká mytologie s učením o bozích. Podstatnou součástí mytologie našich předků byla víra v nižší bytosti a jejich obraz zachytila ve folkloru i lidových obyčejích právě etnologie. Vždyť lidová obřadnost v sobě dodnes nese skrytou, i když mnohdy těžko prokazatelnou stopu původních pohanských svátků. Proto se domnívám, že současní slovanští pohané mohou vést plnohodnotný náboženský život stejně jako křesťané. Česká lidová tradice totiž zachovává kontinuitu obou dvou náboženských systémů. Na přelomu srpna roku 2006 jsem vyrazil se svými přáteli do Německa, kde jsem chtěl provést několik terénních výzkumů, které by mi pomohly ucelit pohled na slovanské novopohanství. Z Budyšína a Chotěbuzi v srbské Lužici jsme zamířili přímo na Arkonu ležící na ostrově Rujána. Na mysu Arkona stával až do dvanáctého století velký chrám boha polabských Slovanů Svantovíta a tento chrám byl shodou okolností také posledním místem organizovaného slovanského kultu vůbec. K Arkoně jsme se blížili po půlnoci dne 19. srpna. Nad hlavou jsme měli jasnou srpnovou oblohu plnou hvězd a ta dodávala krajině ještě mystičtější ráz. Přiznám se, že jsem viděl slovanský val snad v každém kopečku a v duchu jsem si představoval poslední bitvy pohanských Ránů bránících se expanzi jiného etnika i zcela odlišného náboženství. Právě tehdy mně napadla myšlenka, jak moc můj zájem o mytologii starých Slovanů ovlivnil mé smýšlení i život. Výzkumu jsem věnoval podstatnou část svého volného času a také nemalý obnos peněž, bez kterých by terénní výzkumy a badatelská činnost nebyly prakticky proveditelné. Seznámil jsem se také s mnoha lidmi, kteří novodobé slovanské pohanství vyznávají a praktikují, a to nejen s českými jazyčníky, 4 ale i s rodnověrci z několika dalších slovansky hovořících zemí. Diky svému zájmu o danou tematiku jsem se začal učit také ruštinu jazyk zcela nepostradatelný pro studium z velkého množství pramenů o slovanské mytologii. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl do své práce zařadit více než jen strohý popis činnosti jednotlivých slovanských náboženských sdružení. Myslím si, že se není možné spokojit ani s vysvětlením důvodu, proč tato sdružení existují a vznikají. Neměnnou skutečností sice 4 Dnešní slovanští pohané se s oblibou označují jako jazyčníci (ve významu pohané z ruského slova язычник) nebo jako rodnověrci, protože se mnoho slovanských náboženských sdružení označuje právě jako Rodná víra. 10

zůstává to, že mladí lidé se vždy pokoušejí najít svou vlastní cestu životem profánním i posvátným, a proto si také sami vybírají v co věřit, a v co naopak ne. Mnoho z nich pociťuje také národní hrdost, která se dnes v naší společnosti bohužel opět vytrácí. Jenže pro ilustraci života soudobých jazyčníků je nezbytné pochopit i jejich jednání v rámci daných náboženských skupin a sdružení, ale především také důvody jednotlivců, kteří se rozhodli k víře svých předků navrátit. Pouze taková komplexní analýza všech uvedených faktů může poukázat na současný význam slovanského pohanství. 5 5 Prvních pět kapitol této práce se zabývá analýzou pramenů a slovanským rodnověřím. Kapitola šestá se stylově poněkud vymyká, jelikož se zakládá především na mých osobních postřezích z terénních výzkumů, na jejichž základě se pokouším nastínit, jak jednotliví jazyčníci rodnověří skutečně chápou a přistupují k němu. 11

Kapitola I. - NÁBOŽENSKÉ VYZNÁNÍ OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE s důrazem na nová náboženská hnutí 1.1 Náboženská příslušnost obyvatel dle sčítání lidu, domů a bytů 2001 6 Česká republika, země ležící v srdci Evropy, je poměrně malým státním útvarem o rozloze 78 864 km 2 7 a žije v ní 10 230 060 osob. 8 Abychom si udělali přibližný obraz o tom, kolik z obyvatel České republiky je věřících a k jakému vyznání se hlásí, musíme použít výsledky Českého statistického úřadu (ČSÚ). Kromě mnoha jiných údajů totiž Český statistický úřad při sčítání lidu, domů a bytů (SLDB), které probíhá jednou za deset let, zkoumá také náboženské vyznání obyvatelstva naší země. Údaje zjištěné při SLDB 2001 jsou zatím nejaktuálnějším ukazatelem religiozity v České republice, nicméně náboženské vyznání by nemělo být něčím, co podléhá rychlým změnám, a proto se o jeho výsledky můžeme v této práci opřít. Určitou výjimkou je pouze sčítání z roku 1991, kdy u nás náhle prudce vzrostl počet věřících osob. 9 To ovšem bylo způsobeno především atmosférou po pádu komunistického režimu, a tak můžeme údaje z posledního sčítání pokládat za přesnější. Při posledním sčítání se za věřící označilo 3 288 088 občanů České republiky, což je mnohem méně, než-li osob bez jakéhokoliv vyznání. 10 Možnosti neodpovědět na otázku týkající se víry využilo 901 981 občanů. Mezi těmito lidmi mohou být však věřící i osoby bez náboženského vyznání, kteří na tuto otázku odmítli odpovědět pouze z principu jako zásahu do jejich soukromí. Odpověď však nemusely vyplnit ani osoby, kterým je toto téma naprosto lhostejné a nezajímá je, a někteří snad vycházeli i z dobrovolnosti odpovědět, a tak se nepovinnými údaji prakticky nezabývali. Zdali mezi těmito lidmi byli i příznivci novopohanských skupin samozřejmě zjistit nešlo. Podle mého názoru je to však možné. Pokud je mi známo, novopohanské skupiny na našem území totiž nejsou zaregistrovány Ministerstvem kultury ČR dle zákona č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. K registraci určitě stále nedošlo u Náboženské společnosti Rodná víra. Podívejme se alespoň podrobněji na údaje SLDB 2001 týkající se počtu věřících hlásících se k jednotlivým církvím nebo náboženským společnostem. Celkový počet církví a 6 Veškeré údaje v této podkapitole jsou převzaty z publikace ČSÚ Náboženské vyznání obyvatelstva. 7 Převzato z publikace Státy a území světa. 8 Jedná se o údaj zjištěný při sčítání lidu, domů a bytů 2001. 9 Při SLDB 1991 se za věřící označilo 4 523 734 osob, kdežto o deset let později jen 3 288 088 osob, což je o 1 235 646 osob méně. 10 Bez vyznání bylo roku 2001 celkem 6 039 991 osob. 12

náboženských společností uvedených v oficiálních údajích Českého statistického úřadu je 29, což neodpovídá počtu uvedeném v již zmíněném zákoně č. 3/2002 Sb. V něm bylo totiž v době jeho vzniku uvedeno pouze 21 církví a náboženských společností, z čehož usuzuji, že Český statistický úřad věrně zaznamenává i ty věřící, jejichž církev či náboženská společnost není dle platných českých zákonů registrována. Z celkového počtu věřících občanů se nejvíce osob přihlásilo k římskokatolické církvi. Jednalo se o 2 740 780 osob, což je o něco více než jedna čtvrtina všech obyvatel země a na celkovém počtu věřících se podílí více než čtyřmi pětinami. Dominantní postavení římskokatolické církve v českých zemích má však pochopitelně historické souvislosti a je spojeno také se značnou konfesní roztříštěností zbývajících věřících. Dvě další nejvýznamnější církve v České republice jsou Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská. K té první se přihlásilo 117 212 věřících a k druhé zmíněné 99 103 obyvatel. Ke všem dalším církvím a náboženským společnostem se v roce 2001 přihlásilo asi 330 tisíc osob. K náboženským komunitám, jejichž počet věřících překročil hranice deseti tisíc, patří dvě evangelické církve. Jde o Evangelickou církev augsburského vyznání v ČR (14 885 věřících) a o Slezskou církev evangelickou augsburského vyznání (14 020 věřících), které se koncentrují zejména v severovýchodní části Moravskoslezského kraje. Dále se jedná o Pravoslavnou církev v českých zemích (22 968 věřících), která působí, při mírně vyšší koncentraci věřících v Praze a v Ústeckém kraji, po celé republice. Těsně pod uvedenou hranicí jsou Církev bratrská (9 931 věřících) a Církev adventistů sedmého dne (9 757 věřících). Z církví a náboženských společností, které na území České republiky nemají příliš dlouhou tradici, překračuje uvedený počet zejména Náboženská společnost Svědkové Jehovovi. K ní se při posledním sčítání přihlásilo přes 23 tisíc osob, což jí řadí na čtvrté místo v pořadí nejpočetněji zastoupených církví na našem území. Svědkové Jehovovi zaznamenali také jeden z největších přírůstků, ze 14 575 osob v roce 1991 na 23 162 v roce 2001. Z ostatních světových náboženství je nejvíce zastoupen buddhismus (6 817 věřících) a také islám, ke kterému se hlásí 3 699 osob. 11 Samozřejmě, že religiozitu v České republice ovlivňuje několik faktorů. Jedním z nejdůležitějších je členění obyvatelstva dle pohlaví a věku. V případě náboženského vyznání platí to, že religiozita žen je výrazně vyšší než u mužů. Při posledním sčítání bylo věřících mužů 1 424 420, zatímco žen 1 863 668. Avšak rozdíl mezi počtem věřících žen a mužů 11 Přehled všech církví a náboženských společností ze SLDB 2001 je uveden v příloze stejně jako tabulky s dalšími faktory majícími vliv na religiozitu obyvatelstva. 13

spočívá ve vlivech věkového rozdílu. Podíl věřících ve vyšších věkových kategoriích totiž stoupá a zároveň platí i to, že se ženy dožívají vyššího věku. Sčítání také prokazuje, že dochází k výraznému poklesu osob hlásících se k náboženskému vyznání u mladších věkových kategorií. V různých věkových kategoriích do 49 let nedosahuje počet věřících ani 30%. K podstatnému zvýšení počtu dochází až u kategorie 50-59 let (více než 45%). Nejvíce věřících je zastoupeno ve věkové kategorii 70 a více let (téměř 70%). Dalším významným ukazatelem je také vztah náboženství a vzdělání. Mezi věřícími jsou totiž častěji zastoupeni občané s nižším vzděláním. Můžeme tedy říci, že se vzrůstajícím stupněm vzdělání klesá počet osob hlásících se k určitému náboženskému přesvědčení. Počet věřících občanů s dosaženým základním vzděláním činil při SLDB 2001 19,3 %, občanů se středním odborným vzděláním 31,8%, s úplným středním a vyšším 23,8% a u občanů s vysokoškolským vzděláním pouhých 7,4%. Je však nutné poznamenat i skutečnost, že při posledním sčítání v České republice dosáhla největší část populace právě středního odborného vzdělání. 12 Zajímavým faktorem ve vztahu k náboženství je také podíl věřících v jednotlivých krajích. Nejvíce věřících žije v krajích moravských. Na prvním místě stojí Zlínský kraj (55,2%), kde věřící jako v jediném kraji v naší republice tvoří více než polovinu všech obyvatel. Dalšími kraji s vyšším podílem věřících jsou Vysočina (46,4%) a Jihomoravský kraj (43,7%) zatímco v Olomouckém kraji dosahuje podíl věřících jen 37%. Ovšem i to je více, než ve všech krajích českých. Nejvyšší podíl osob bez vyznání, pohybující se nad hranicí sedmdesáti procent, je soustředěn v Ústeckém (pouhých 15,8% věřících), Libereckém (18,4% věřících) a Karlovarském kraji (20,5% věřících). Všechny tyto kraje jsou však oblastmi, kde došlo v souvislosti s odsunem německých starousedlíků k prakticky úplné výměně obyvatelstva. Nově příchozí pocházeli z různých končin tehdejšího Československa a mnohdy šlo i o repatrianty ze zahraničí. Neměli tedy možnost vytvořit si na tomto vysídleném území nové náboženské tradice, a to i vzhledem k trvalému tlaku bývalého komunistického režimu. Jen pro zajímavost, v hlavním městě Praze se při posledním sčítání za věřící označilo 24,5% obyvatel. Mezi tabulkami uvedenými v publikaci Českého statistického úřadu nazvané Náboženské vyznání obyvatelstva jsou rovněž údaje o počtu věřících v jednotlivých okresech. Jde však o počty, které nejsou pro tuto práci důležité a vesměs poukazují na stejnou situaci jako podíly věřících v krajích naší země. Proto jen pro zajímavost uvedu, že v okrese Znojmo, kde trvale 12 Jde o počet 3 255 400 obyvatel, z nichž se 1 144 307 přihlásil k náboženské příslušnosti. 14

žiji, bylo sečteno 114 048 občanů a z nich bylo věřících 46 928. Posledním ukazatelem jsou údaje o náboženském vyznání podle velikostních kategorií obcí. Ty zcela jednoznačně ukazují na převahu nábožensky založených osob ve venkovském prostředí, kde je však jedním z významných spolupůsobících faktorů také věková struktura obyvatel. Ve městech je počet věřících relativně nízký, ale i zde roste religiozita obyvatel od západu směrem na východ. K náboženskému vyznání se opět hlásí nejméně osob z měst ležících na severu a severozápadě Čech. 13 Údaje z posledního sčítání lidu, domů a bytů jsou pro celkové pochopení významu této práce důležité. Poukazují totiž na příklon některých občanů ke zcela novým náboženským proudům. Nicméně, mnohem důležitější pojítko mezi slovanským pohanstvím dnes a celkovou situací religiozity českých občanů spočívá zejména v nových náboženských hnutích. 1.2 Nová náboženská hnutí 14 Lidské pokolení se ocitlo na prahu jednadvacátého století. Toto století mnoho z nás chápe jako éru technického pokroku a rozvoje vesmírného výzkumu, zkrátka lidská společnost se ocitla na vrcholu své desakralizace. Jak si později ukážeme, i to je jedním z důvodů, proč se v moderní společnosti začala znenáhla objevovat nová náboženská hnutí. Je samozřejmé, že dosah těchto hnutí není omezen pouze na jejich stoupence, ale přitahuje pozornost i dalších zájemců, kteří v nich mohou vidět obohacení tradiční náboženské scény, předmět vědeckého studia, nebo nebezpečné skupiny působící destruktivně nejen na lidskou psychiku, ale i na společenský řád jako takový. Tato práce se samozřejmě bude novými náboženskými hnutími zabývat jako předmětem vědeckého studia. Jenže studium těchto hnutí, které D. Lužný vnímá jako součást širšího jevu, jež označuje nová religiozita, se zabývá hned několik vědních disciplin. Každý obor si ke studiu vyvinul i svůj vlastní přístup. Tyto základní přístupy označujeme jako teologický, psychologický a sociologický. 15 V teologickém přístupu jde především o etické a pravdivostní zhodnocení nových náboženských hnutí, což ovšem velmi často vede k ostré polemice. Většina teologů totiž tato hnutí vnímá jako destruktivní a hodnotí je z pozice vlastního náboženství. Psychologický přístup se zaměřuje spíše na vliv nových náboženských hnutí na jedince a je založen zejména na výpovědích bývalých členů těchto hnutí. Psychologové na základě těchto poznatků až příliš často vnímají nová náboženská hnutí jako pro lidskou 13 Ve velikostní skupině obcí do 199 obyvatel šlo o 44,4% věřících a naopak ve skupině se sto tisíci a více obyvateli o pouhých 27,2%. 14 V této podkapitole jsem většinou využíval publikaci Nová náboženská hnutí od Dušana Lužného. 15 Lužný, D.: Nová náboženská hnutí. Brno 1997, s. 13-18. 15

psychiku destruktivní prostředí. Posledním vědeckým přístupem ke studiu nových náboženských hnutí je přístup sociologický. Sociologický přístup můžeme brát jako součást přístupu religionistického, který se snaží objektivně uchopit faktickou skutečnost nehodnotícím způsobem. A právě snaha pochopit podstatu těchto hnutí je pro smysl dané práce nejpodstatnější. Nová náboženská hnutí se v naší společnosti samozřejmě neobjevila z ničeho nic, ale musela pokračovat v jisté tradici. V naší zemi tato hnutí navázala jednak na tradici křesťanskou, ale také na různé mystické proudy náboženských tradic od gnosticismu, 16 magie, hermetismu 17 a neoplatonismu přes středověké sektářství, čarodějnictví, kabalu a alchymii k novodobému rosikruciánství 18 a okultismu. 19 Samé počátky těchto hnutí tedy sahají mnohdy dále do minulosti, než by se dalo očekávat. Ovšem nová náboženská hnutí se začínají silněji prosazovat až do tzv. kontrakultury šedesátých let minulého století. 20 Důvody, proč tomu tak bylo, je však nutné hledat ve více skutečnostech. Poválečný hospodářský rozvoj přinesl nové komunikační technologie, sílil proces globalizace a ve vzduchu visela také opodstatněná hrozba pramenící ze studené války. To vše mělo za následek vznik nového náboženského vědomí spojeného s reformací a experimentováním. Ústřední snahou nově vznikajících náboženských hnutí bylo odstranit odcizení z mezilidských vztahů. V západní společnosti jednotlivá nová náboženská hnutí většinou vycházejí z určitého světového náboženství, ale i ze zcela odlišných směrů. Z křesťanství vychází např. Letniční hnutí a Církev sjednocení, z judaismu rastafariánství, z hinduismu Haré Kršna, Ánanda Marga, či Sahádža jóga, ze sikkhismu Mise Božího světla, z buddhismu Zen, z okultismu Hnutí Grálu a Satanismus. Objevují se zde však také různé UFO kulty a hnutí myšlenkově vycházející z nábožensko-psychoterapeutických skupin jako Scientologie. Nesmíme však zapomenout také na široký proud známý jako New Age (Nový věk) a samozřejmě také na návrat ke starým pohanským kultům, které se v českých zemích ve větší míře objevují však až po roce 1989 v souvislosti s otevřením hranic a přísunem nových informací. 21 16 Jde o myšlenkový a náboženský proud pozdní antiky, vzniklý na přelomu letopočtů na Blízkém východě prolínáním mysterijních náboženství a filozofie. (Všeobecná encyklopedie 3, s. 64.) 17 Proud mysticismu zahrnující filozoficko-náboženské názory na podstatu a souvislost věcí a dění. Názory jsou určeny zasvěceným a šíří se z učitele na žáka. (Všeobecná encyklopedie 3, s. 167.) 18 Řád Růžového kříže, tajná společnost orientovaná teozoficko-alchymisticky. (Všeobecná encyklopedie 6, s. 431.) 19 Lužný, D.: c. d., s. 26. 20 Lužný, D.: c. d., s. 29-39. 21 Lužný, D.: c. d., s. 41-98. 16

Pro studium nových náboženských hnutí je důležité pochopit i pojmosloví, 22 jež se týká církve, 23 sekty 24 a kultu. 25 Zdá se, že příznivci tzv. antikultovního hnutí rádi označují nové náboženské směry právě pomocí negativně zabarvených slov sekta a kult, kdežto religionistika a sociologie náboženství se raději drží termínů nové náboženské hnutí nebo nová, čili alternativní, religiozita. Podle D. Lužného se kulty či sekty cítí být nositeli jediné pravdy, ale na druhé straně svým působením umožňují vyšší rozmanitost nábožensko-kulturní scény, čímž brání monopolizačním tendencím tradičních směrů. Proti novým náboženským hnutím stojí představitelé hnutí antikultovního. 26 Stoupenci antikultovního hnutí vidí v nové religiozitě nebezpečného protivníka narušujícího řád tradiční společnosti i psychiky jednotlivce. Pravdou ovšem zůstává, že se jedná zejména o teology. Ovšem působením na jedince a konverzí, členstvím a vazbou na skupinu 27 se zabývají i seriozní vědní obory. Podle nich konverze probíhá buď jako vymytí mozku, nebo jako postupný sociální posun. Zatímco první variantu obhajují zejména příznivci antikultovního hnutí, tu druhou bere v úvahu spíše religionistika a sociologie náboženství. Přestože se mnohá náboženská hnutí snaží získávat nové členy všemi dostupnými způsoby, z vědeckého hlediska nemůžeme popřít fakt, že konverze je složitý proces změny identity jedince, na nějž působí řada faktorů, mimo jiné i osobní vazby na členy skupiny. Religionistika se věnuje také fenoménu charismatického vůdcovství ve skupině i financování. Poukazuje na skutečnost, že tito vůdcové mnohdy nechápou skrytou kritiku pod rouškou vědeckosti, žurnalistickou prezentaci problémů a často ani netuší nic o kulturním a historickém kontextu kolem jejich sekty, a proto vše s oblibou zjednodušují. Financování je pro nová náboženská hnutí samozřejmostí, protože bez ekonomické stránky věci by nedokázaly fungovat. Je však nezbytné poznamenat, že u určitých hnutí je mnohdy náboženská rovina pouhou zástěrkou pro finanční zisky. Religionistická věda si při svém bádání všímá i tragických případů hromadných sebevražd v souvislosti se sektářstvím. 28 Některé skupiny odmítají svět jako nebezpečný či neplnohodnotný a z toho pramení 22 Lužný, D.: c. d., s. 116-128. 23 Církev je chápána jako křesťanská náboženská společnost. Přeneseně a nepřesně se tento termín používá i pro náboženské organizace nekřesťanského náboženství. (Všeobecná encyklopedie 1, s. 51.) 24 Sekta je vnímána jako náboženská nebo pseudonáboženská společnost, která se vyznačuje fundamentalismem, vysoce centralizovaným, autoritářským způsobem řízení, blokováním informací pro členy, utajováním nauky a organizačních struktur před veřejností. (Všeobecná encyklopedie 7, s. 82-83.) 25 Kult neboli uctívání je soubor postojů a úkonů zaměřených k vyjádření náboženské úcty vůči božstvům, duchům zemřelých a jiným nadpřirozeným bytostem. (Všeobecná encyklopedie 4, s. 253.) 26 Lužný, D.: c. d., s. 132-148. 27 Lužný, D.: c. d., s. 102-116. 28 Lužný, D.: c. d., s. 129-132. 17

uzavřenost a izolace vůči okolí. U těchto skupin poté dochází k sebedestruktivnímu chování, ovšem případy hromadných sebevražd jsou výjimečné a nemohou být absolutizovány. Nová náboženská hnutí vznikají zejména v důsledku sociokulturních změn jako protest proti principům konzumní a technokratické společnosti. Ovšem většina těchto hnutí brojících proti industrializaci a modernizaci lidské společnosti přizpůsobila svou činnost tržním podmínkám. 29 Tuto podkapitolu tedy můžeme uzavřít s konstatováním, že nová náboženská hnutí vznikají z podnětu globalizace a vedou k náboženskému univerzalizmu i partikularizmu, což ve zkratce znamená kulturní import, náboženské inovace i oživování domácích tradic. Jsou také reakcí na proces sekularizace, která vede k růstu racionalismu a individualismu, oddělení sfér náboženství od sfér společenských, čímž se z náboženství stává ryze soukromá věc. Snaha nových náboženských hnutí je tedy zvýznamnit náboženství v životě jednotlivce i společnosti. Jako reakcí na nová náboženská hnutí vzniklo hnutí antikultovní, které poukazuje na neslučitelnost s převládající podobou křesťanství a na nebezpečnost nové religiozity. Pojem nová náboženská hnutí je však příliš široký. Proto si přiblížíme alespoň některá z nich v následující podkapitole. 1.3 Stručný přehled nových náboženských hnutí Než přejdeme k samotnému přehledu, měli bychom poznamenat, že nová náboženská hnutí jsou fenoménem lidské společnosti od nepaměti. K jejich vzniku vždy přispívala snaha o náboženskou reformu. Některá hnutí brzy zanikala, ale z jiných se naopak stala velká a stabilní náboženská tradice. Ostatně jako nové náboženské hnutí vzniklo každé z náboženství, křesťanství nevyjímaje. První křesťané byli terčem útoků v Římské říši, což bylo jako reakce ze strany oficiální moci celkem pochopitelné. 30 První křesťané se totiž vyznačovali určitou formou radikalismu, exkluzivizmu, počátečním odmítáním vojenské služby, mesianismem, a navíc si dokázali vybudovat vlastní na centrální moci nezávislou síť sociální solidarity. K tomu všemu své obřady konali v uzavřených prostorách bez přístupu veřejnosti a odmítali císařovo božství. 31 Pronásledování prvních křesťanů oficiální mocí však umožnila především jistá xenofobie, nepřátelské veřejné mínění. Vždyť mnozí římští občané křesťanství spojovali s orgiemi, krvesmilstvím, rituálními vraždami dětí, kanibalismem, provozováním neznámé cizorodé 29 Lužný, D.: c. d., s. 149-158. 30 Vouga, F.: Dějiny raného křesťanství. Praha 1997, s. 222-230. 31 Kadlec, J.: Dějiny katolické církve. Olomouc 1993. s. 47-49. 18

státem nepodporované magie či nenávistí k veškerému lidskému pokolení. 32 Dokonce i za epidemie a živelné pohromy mohli v očích veřejnosti křesťané. To vše bylo totiž chápáno jako trest bohů za odvrat od tradičního náboženství. Jak brzy křesťané zapomněli na své krušné počátky. Brzy po vítězství křesťanské ideologie začali být z podobných zločinů obviňování pohané, heretici a Židé. Židé se stali objektem xenofobie během středověku. Přestože byla podezření stejně neopodstatněná jako dříve u křesťanů, měla za následek pogromy, omezování práv, izolaci v ghettech, speciální označení apod. S obdobnými obviněními souvisela i vlna antisemitismu na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Raný nacismus předal podezření z židovského komplotu i nacismu pozdějšímu a boj proti tzv. spiknutí židozednářských sil vyvrcholil peklem koncentračních táborů. 33 Veškeré zmíněné utrpení bylo čistě důsledkem intolerance a xenofobie, se kterou se bohužel setkáváme i dnes. Iracionální strach z nových náboženských hnutí je vlastně archetypální reakcí na odlišné neetablované kulturněnáboženské prostředí a neodůvodněnou obavou vycházející z reálné skutečnosti. Proto i dnes platí, že se přívrženci nových náboženských hnutí často setkávají s určitými formami diskriminace. 34 Jelikož je tato práce věnována slovanskému novopohanství, předpokládám za podstatné zabývat se v tomto přehledu nových náboženských hnutí především těmi, která mají s novopohanstvím či neopaganismem něco společného. Slovo pohan (paganus, tj. vesničan) bylo původně římské označení barbarů vyznávajících pro Římany nepochopitelná náboženství. 35 Poté, co bylo v Římě za státní náboženství přijato křesťanství, slovo pohan se stalo synonymem pro nekřesťana, jelikož nové náboženství zapouštělo své kořeny na venkově mnohem pomaleji než ve městském prostředí. Slovo pohan mělo tehdy veskrze negativní zabarvení, ovšem dnes se jim novopohané rádi a s hrdostí označují jak si ještě ukážeme. 36 Snahou nového pohanství je obnovit náboženské tradice předliterárních kultur. Avšak odlišnost jednotlivých lokálních tradic je diametrálně rozdílná, a proto novopohané vidí v celosvětovém univerzálním náboženství naprostou zbytečnost. Jejich cílem je rozvíjet 32 Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení II. Praha 1996, s. 324. 33 Eliade, M.: c. d., s. 291. 34 Lužný, D.: c. d., s. 146-148. 35 Text věnovaný novopohanství všeobecně vychází především z knihy Davida V. Barreta: Sekty, kulty, alternativní náboženství, Praha 1998. 36 Z tohoto důvodu používám označení pohan, pohanství jako slova citově nezabarvená. V této práci se uvedené výrazy vyskytuji ve vztahu k minulosti, jelikož termíny slovanské pohanství nebo české pohanství jsou používány ve většině odborných prací, ale i ve vztahu k současnosti, protože termíny novopohanství či neopaganismus užívají religionisté. Stoupenci slovanského jazyčnictví se navíc sami pokládají za pohany. Mezi soudobými rodnověrci tedy označení pohan zcela ztrácí negativní konotaci. 19

regionální náboženské tradice, což je spojeno i s jistou ekologickou orientací. Rovnováhu v přírodě spojují s obnovou starodávné moudrosti přírodních náboženství, s jejíž pomocí spojují řešení devastace přírodního prostředí, ale i fyzické devastace člověka. Jde jim tedy o překlenutí odcizení člověka od přírody. Svůj životní styl vidí v harmonii s přírodou, což myslím dostatečně vyjadřují i jejich obřady spjaté s přírodními cykly. Vždyť země je mezi novopohany chápána jako živý organismus. Mezi novopohany je také velký zájem o šamanismus, stav rozšířeného vědomí, kterého lze dosáhnout pomocí tance, hudby, různých způsobů dýchání či psychedelických drog. Proto mezi stoupenci novopohanství našla oblibu díla Carlose Castañedy a ve Spojených státech mnoho novopohanských skupin vychází z tradic původního indiánského obyvatelstva. V České republice se zase v posledních letech rozmohl zájem o náboženské tradice starých Keltů. 37 Přes tyto výše zmíněně podobnosti je novopohanství vnitřně značně diferenciované hnutí. K dalším společným rysům různorodých novopohanských skupin však nepatří pouze přesvědčení, že je starobylá moudrost uložena v náboženstvích starodávných kultur a jen v ní je řešení problémů dnešního světa. Novopohané jsou také často spojováni s umírněnou formou feminismu. Je tomu tak proto, že se netají kritikou patriarchátu. Mužské myšlení je pro většinu z nich fragmentálně omezené a zaměřené na agresivitu, soutěživost a výkonnost. Zdůrazňují proto intuitivní myšlení žen, které by dokázalo uchopit svět v jeho celistvosti, na což poukazuje i uctívání Gaie (matky země), k čemuž se vrátíme později. 38 Mezi novopohany platí také silná etika osobní svobody propojená s heslem dělej si, co chceš, ale nikomu neubližuj. Pro některé stoupence novopohanských hnutí zároveň platí i nutnost pozitivně se angažovat ve společenském dění. Novopohanství dnes uznává jak tolerantní monoteismus, tak formy henoteismu 39 a polyteizmu. Ovšem striktně odmítá exkluzivistický monoteismus typický např. pro křesťanství. Jak jsme si již ukázali, novopohanským hnutím jde o vzkříšení autochtonních a lokálních tradic. Novopohanství je pluralistické a inkluzivní, odmítá křesťanství, ale nemá nic společného se satanismem, na což poukazují zejména mystifikující podněty příznivců antikultovního hnutí. Novopohanství je nehierarchický, rozrůzněný a decentralizovaný náboženský směr snažící se o aplikaci starodávných tradic na moderní svět. Navzdory různým snahám zastřešujících hnutí novopohané nemají žádného společného mluvčího. 37 Lužný, D.: c. d., s. 98-100. 38 Tamtéž. 39 Náboženské pojetí, které připouští, že je mnoho bohů, ale jediného boha ctí jako ostatním nadřazeného. (Všeobecná encyklopedie, s. 163.) 20

A právě zastřešujícími organizacemi začneme náš stručný přehled novopohanských náboženských hnutí, přestože pro tato hnutí platí naprostá různorodost, na což jsme poukázali hned na samém začátku. K těm nejdůležitějším zastřešujícím organizacím patří Pohanská federace a Pagan Link. Pohanská federace byla zpočátku převážně wiccovská, ale dnes se snaží o větší rozmanitost a demokratizaci. Dále bychom mohli zmínit nadaci Avalonský ostrov se sídlem v Glastonbury, kde funguje vzdělávací středisko informující o myšlenkách novopohanství a New Age. Tyto zastřešující organizace sice umožňují lepší komunikaci s veřejností i mezi jednotlivými novopohanskými skupinami, ovšem v žádném případě nemohou mluvit a ani nemluví za všechny soudobé pohany. 40 Nejznámější novopohanskou organizací je Wicca, 41 která vznikla na území Spojených států. Označení Wicca pochází ze staroanglického označení pro čarodějnictví. Za duchovního otce celého hnutí je považován Gerald Gardner (1884-1964), autor populární publikace Čarodějnictví dnes (1954). Ovšem čarodějnictví zpopularizovala také britská antropoložka Margaret Murrayová (1863-1963) ve svých dílech Kult čarodějnic v Západní Evropě (1921) a Bůh čarodějnic (1931), kde prakticky očistila středověké čarodějnice. Dokázala totiž, že čarodějky uctívaly pohanské bohy, ale ne ďábla. Její myšlenku nakonec potvrdil i Robert Cavendish, přestože některé z jejich tezí kritizoval. K popularizačním dílům rozhodně patří také studie Roberta Gravese Bílá bohyně (1948) o měsíční bohyni. Čarodějnictví zpřístupnili široké veřejnosti v šedesátých letech Alex a Maxine Sandersovi. Maxine je v současnosti uznávanou mluvčí a vůdkyní Wiccy. Přestože je dnes čarodějnictví v rámci Wiccy pojaté méně esotericky a autoritativně, současné čarodějky jsou většinou nadprůměrně vzdělané a některé z nich své magické služby nabízejí za peníze. Mnoho skupin soustředěných v neformálním hnutí Wicca uznává tzv. Chartu bohyně, kterou sepsali Gerald Gardner a Doreen Valiente. Hnutí Wicca je charakteristické svou oblibou ritů, hravostí, tvořivostí a schopností kombinovat podněty a symboly z různých antických kultů i evropských předkřesťanských tradic. Typické je uctívání matky země a jejího mužského protějšku rohatého boha (Pana, Cernunna apod.). Hnutí se skládá z malých samostatných skupin, které se někdy nazývají coveny. Tyto skupiny se scházejí při společných ritech. Přijetí do covenu je podmíněno čekací lhůtou a zasvěcením. V České republice zve prostřednictvím internetu do covenu na 40 Barret, D.V.: Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha 1998. 41 Text věnovaný hnutí Wicca a jeho odnožím vychází především z knihy Davida V. Barreta (s. 280) a také z Encyklopedie náboženských směrů v České republice (Praha 2005) od Zdeňka Vojtíška. 21

Liberecku příslušník hnutí Wicca vystupující pod jménem Eurik. 42 Dle něj existuje několik covenů i u nás. Další zakladatelskou osobností je Jakub Achrer známý pod jménem Zahrada. Jakub Achrer se pokouší sjednotit všechny české novopohany do státem registrované náboženské společnosti Stará víra. 43 Ke hnutí Wicca patří také jeho různé odnože. V sedmdesátých letech minulého století vzniklo ve Spojených státech několik na sobě nezávislých skupin tzv. dianické Wiccy. Tyto skupiny zdůrazňují svou nezávislost na Gardnerovi, uctívají bohyni Dianu a jsou radikálně feministické. U nás je tato odnož prezentována na internetu díky autorce, která se označuje jako Valpruga. 44 K dalším, méně výstředním odnožím, patří Asociace Cymmry Wicca, Dům Bohyně, Církev všech světů, Bratrstvo Isis, Findhornská komunita, Druidství a Severní tradice. Asociace Cymmry Wicca je široké hnutí spjaté s církví Y Tylwyth Teg, založené Rhuddlwmemem ap Gawrem, která svůj původ odvozuje od druidství a velšského čarodějství střeženého rodem Llewellynů. Asociace uvádí, že má přes 15 000 členů. Je založena na komunitním způsobu života. Po zkušebním roce adept podepisuje smlouvu o členství, v níž se zavazuje k respektování stanov asociace. Dům Bohyně založila v roce 1984 jeho kmenová matka Shan. Toto hnutí obstarává široké spektrum novopohanských rituálů a je otevřeno ženám i mužům. Církev všech světů byla založena roku 1967 Oberonem Zellem. Snaží se rozvíjet duchovno a chránit životní prostředí. Propaguje umírněný feminismus, studuje historii a mytologii, angažuje se v projektu obnovy starověkých tradic a usiluje o znovuprobuzení Gaie (matky země) a sjednocení všech živých tvorů. Její členové mají liberálnější přístup k sexualitě na rozdíl od mnoha jiných novopohanských skupin, které naopak stavějí na posvátné instituci rodiny. 45 Církev je organizována komunálně. Zahrnuje tzv. Hledače, Potomky a Klérus, což jsou kněží a kněžky. Bratrstvo Isis založil roku 1976 Lawrence Durdin-Robinson spolu s manželkou Pamelou a sestrou Olivií v Irsku. Toto hnutí v sobě spojuje keltské a egyptské kořeny, propaguje náboženský inkluzivismus, takže jeho členy jsou mnohdy i vyznavači tradičních světových náboženství. Dle vlastních údajů má asi 12 500 členů působících v mnoha zemích světa. Findhornská komunita je spojena s rokem 1962, kdy Peter Caddy spolu s manželkou Eileen, přítelkyní Dorothy Macleanovou a svými dětmi začal žít v přívěsovém kempu ve 42 Informace pocházejí z internetových stránek: http://magie.unas.cz (23. XI. 06). 43 Informace pocházejí z internetových stránek: http://webpark.cz/staravira (23. XI. 06). 44 Informace přejaty z internetových stránek: http://www.bohyne.com (23. XI. 06). 45 Na posvátné instituci rodiny staví mimo jiné i slovanské novopohanské skupiny. 22

Findhornském zálivu ve Skotsku. Kolem něj se brzy vytvořil kroužek nadšenců, kteří se rovněž stali obyvateli kempu. Zaměřují se na ekologické zemědělství a komunikaci s duchy zahrad. Dnes zde žije asi 200 lidí. Kromě stálých členů má však toto hnutí mnoho příznivců i v řadách ochránců životního prostředí. Druidství a Severní tradice svým obsahem spadají již spíše do další podkapitoly, a tak jejich popis prozatím odložíme. V neposlední řadě je také třeba zmínit proud zahrnující jednotlivce i menší skupiny, který vešel ve známost jako New Age. New Age neboli Nový věk má totiž s novopohanstvím určité styčné body. Jde o široký, inkluzivní nadkonfesní myšlenkový proud spojený světonázorovou orientací charakterizovanou určitými body. Je to proud různorodý a decentralizovaný. U New Age chybí společné vyznání víry, posvátná písma i centrální orgány. D. Lužný New Age označuje jako silně privatizovanou formu religiozity, která se obrací k silně individualizovaným zákazníkům. 46 Dle Fritjofa Capry, významného představitele New Age, nejde o jeden náboženský proud, ale o proudy hned tři proud filozofický, etický a zčásti i vědecký. Ovšem tyto proudy nemůžeme od sebe nijak oddělovat, jelikož spolu úzce souvisí. 47 Někteří badatelé New Age za pouhé náboženské hnutí sice nepovažují, avšak tento proud má zcela zřetelné náboženské prvky, a proto se stává předmětem zájmu religionistiky. Jak jsem již naznačil, New Age se částečně překrývá s novopohanstvím. Mezi styčné body patří ochrana přírody, léčitelství, přírodní medicína a feminismus. Ovšem rozdílů mezi novopohanstvím a New Age je podstatně více. New Age programově vytváří syntézu nových náboženských hnutí, kdežto novopohanství myšlenku univerzálního náboženství jednoznačně zamítá. Novopohanství se také vyznačuje množstvím rituálů, ale New Age vytváří spíše neritualizované nebo jen slabě ritualizované náboženské aktivity. Novopohanství hlásá návrat ke starým tradicím. Tyto tradice však samozřejmě vědomě modifikuje, aby je zpřístupnilo moderní době. New Age mimo jiné vychází i z esoterismu a klade důraz na východní náboženství. Pro tento proud je na rozdíl od novopohanství mnohem důležitější duchovní a sociální reforma západního světa než obnovení lokálních tradic. 48 Novopohanství je výrazně zaměřeno právě na dávné autochtonní tradice. 46 Lužný, D.: c. d., s. 89-95. 47 Wolf, J.: Kdo je/kdo není v hnutí Nového věku. Praha 2000, s. 18. 48 Lužný, D.: Normativita v New Age a neopaganismu. In: Normativní a žité náboženství. Ed. L. Bělka M. Kováč, Brno 1999, s. 142. 23

1.4 Novopohanství návrat k indoevropskému dědictví Jak jsme si již řekli, křesťanství sice dokázalo pohanství eliminovat, ale stopy dávných evropských náboženství zůstaly uchovány v lidových zvycích, slovesnosti, léčitelství a lidové magii čarodějnictví. V Evropě však nejsou tyto prvky zakonzervované v kultuře prostého lidu výslovně chápány jako součást konkrétního náboženského systému a někdy tak nejsou reflektovány vůbec. Skutečný a promyšlený návrat k pohanství tedy přišel až s romantismem. I z tohoto důvodu musíme tradici novopohanství chápat jako návrat k předkřesťanským evropským náboženským systémům a nejen jako touhu oživit lidové zvyky a obyčeje. Novopohanství se věrně navrací buďto k jedné evropské náboženské tradici (např. keltské), nebo různé prvky ze všech tradic přebírá a spojuje je v jeden celek, a to třeba i s prvky z antických kultů. 49 Ovšem novopohanství není dnes pouhou cestou do minulosti, ale zároveň objevuje i hodnoty mimoevropských nekřesťanských náboženství na předliterárním stupni vývoje. Jak jsme již poznamenali, jde zejména o roli šamana. Vědomé přihlášení k novopohanské tradici zcela mění i význam slova pohan. Toto označení zcela ztrácí svou negativní konotaci. Novopohané se ke své víře hrdě hlásí a výraz pohan pro ně tedy vyjadřuje i protest proti většinové a historicky křesťanské společnosti spojený s prožitkem osvobození od formujícího vlivu křesťanské civilizace. Snad i proto novopohané nehledají svou podstatu v pevných organizacích a typickým útvarem jsou pro ně naopak volná bratrstva, klany, rody, háje či krby. Pevné náboženské organizace jsou tedy v očích novopohanů zbytečností. Centrem náboženského života se u nich stávají slavnosti, při kterých se zmíněná volná bratrstva zpravidla sjíždějí. Tomuto stupni svobodomyslnosti zcela vyhovuje internet, z něhož se stalo typické medium novopohanské komunikace. 50 Součástí obrody evropských předkřesťanských náboženských tradic je i magie. Magií se dnes zabývá mnoho společenství, prakticky všechna však vycházejí z novopohanství. Novopohanství nepřipouští krvavé oběti a modifikace dávných pohanských kultů se odráží i ve skutečnosti, že by se magie neměla používat proti jiným lidem a objektům. Má sloužit pouze ke konání dobra. Ovšem názory na tuto otázku se různí. Někteří novopohané zastávají názor, že na toho, kdo nám vědomě ubližuje, můžeme jeho vlastní zlobu odmrštit zpět. Stejně tak není možné spojovat magii novopohanů se satanismem. Novopohané nevěří v křesťanského boha a logicky tedy nemohou věřit ani v jeho biblický protějšek. Novopohanství se snaží navázat na indoevropské náboženské dědictví ve všech jeho tradicích, 49 Reportáž o současném pohanství na území Řecka je uvedena v příloze. 50 Barrett, D.V.: c. d., s. 273-305. 24

avšak nezatracuje ostatní náboženství, ani nehlásá svou jedinečnost. Novopohanství usiluje o splynutí člověka s přírodou a pomáhá mu ji poznat stejně tak, jako dávnou víru jeho předků. 51 Jestliže mluvíme o návratu k indoevropskému dědictví, je jasné, že na něj navazovalo hned několik tradic. Pro Evropu byly nejdůležitější tradice tři a to keltská, germánská a samozřejmě slovanská čili baltoslovanská, které je věnována celá tato práce. Každá z výše uvedených tradic je spojována s určitým územím. Keltská tradice se nejdéle udržela v Irsku a vlastně na celých britských ostrovech. Germánská tradice je specifikem Německa a severských zemí, kdežto tradice baltoslovanská má své kořeny v severovýchodní a východní Evropě. Česká republika leží na rozhraní a tedy na území, kde byly v minulosti zastoupeny všechny tři jmenované náboženské tradice. Není tomu jinak ani dnes, a přestože u nás zcela převládlo slovanské etnikum, tři zmíněné tradice v České republice zastupuje přibližně stejný počet několika desítek novopohanů. V kulturním ohlase širší společnosti u nás jednoznačně vyniká keltská tradice 52, a právě proto se zaměříme nejprve na ní. Keltské pohanství zažilo svou renesanci na britských ostrovech během osmnáctého a devatenáctého století, kdy vzniklo několik organizací příznivců keltského náboženství a těch, kteří sami sebe označili za druidy a bardy, tedy kněžskou vrstvu dávného kultu. Největší zakladatelskou osobností je lékař William Stukeley (1687-1765), druhý představený Starobylého druidského řádu, který byl údajně založen roku 1717. Později v čele řádu stanul známý anglický básník William Blake (1757-1827). Albionská lóže tohoto řádu v Oxfordu do svých řad přijala i pozdějšího ministerského předsedu Winstona Churchilla (1874-1965). Další významné druidské uskupení je Řád bardů, ovatů a druidů (OBOD) spadající právě pod Starobylý druidský řád. Ze známých osobností měl blízko k druidům koneckonců i Gerald Gardner, zakladatel hnutí Wicca, který se stal inspirátorem pro mnoho druidů i keltských společenstev. Patnáct z nich roku 1989 vytvořilo společný orgán nazvaný Rada britských druidských řádů. Od počátku sdíleli s Brity zájem o keltskou tradici také bretaňští Francouzi a od šedesátých let dvacátého století se pak hnutí šířila díky nápadité keltské kultuře a hudbě i do dalších západních zemí. U nás působí od roku 1994 Bratrstvo Keltů 53, jehož vůdčím duchem je Tomáš Křivánek. Ten se však orientuje spíše na keltskou kulturu s prvotním zájmem o Bretaň. Avšak Bratrstvo Keltů se nebrání ani obnově náboženských ritů. Působení bratrstva spočívá v klubových 51 Kromě publikace D. Barretta jsem čerpal i z knihy Z. Vojtíška: Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha 2005, a nemálo i ze svých terénních výzkumů. 52 Historické podklady ke keltské tradici: A. Bauerová: Keltové v Čechách (Praha 1996) a C. Matthews: Keltská duchovní tradice (Praha 1995) a Keltské rituály (Praha 1997). 53 Veškeré informace o Bratrstvu Keltů pocházejí z internetových stránek: http://www.beltine.cz (23. XI. 06); http://druid.eu.cz (23. XI. 06) a http://taxoft.cz/nemeton (23. XI. 06). 25