Diplomová práce Renata Ambrožová Předškolní pedagogika

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy Diplomová práce Renata Ambrožová Předškolní pedagogika Podpora zdravého životního stylu u dětí v MŠ Olomouc 2015 vedoucí práce: PaedDr. et Mgr. Marie Chrásková, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně a použil/a jen uvedenou literaturu a zdroje. V Troubkách dne 8. 4. 2015 Renata Ambrožová

Poděkování Děkuji PaedDr. et. Mgr. Marii Chráskové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce. Dále děkuji všem respondentům, kteří se podíleli na mém výzkumném šetření.

Obsah Podpora zdravého životního stylu u dětí v MŠ... 6 Úvod... 6 1 Cíle práce... 8 1.1 Hlavní cíl práce... 8 1.2 Dílčí úkoly práce... 8 2 Teoretické poznatky... 9 2.1 Charakteristika předškolního věku... 9 2.1.1 Poznávací procesy... 10 2.1.2 Verbální schopnosti... 11 2.1.3 Subjektivní prožívání a řízení... 12 2.1.4 Socializace... 15 2.1.5 Školní zralost a připravenost... 15 2.2 Programy na podporu zdraví... 17 2.2.1 Zdravá mateřská škola... 17 2.2.2 Kurikulum podpory zdraví v MŠ... 19 2.2.3 Výchova ke zdraví v běžné MŠ... 24 2.3 Zdravý životní styl... 27 2.3.1 Zdravý životní styl součástí ŠVP PV... 27 2.3.2 Psychická pohoda... 32 2.3.3 Životní prostředí a jeho význam pro člověka... 33 2.3.4 Výživa... 35 2.3.5 Pohyb u dítěte předškolního věku... 39 Praktická část diplomové práce... 49 3 Metodologie výzkumu... 49 3.1 Cíl výzkumu... 49 3.2 Výzkumný problém... 49 3.3 Výzkumné předpoklady a hypotézy... 49 3.4 Popis výzkumné metody... 49 3.5 Popis výzkumného vzorku... 50 3.6 Výsledky výzkumu... 51 3.6.1 Ověřování výzkumných předpokladů a hypotéz... 70 3.6.2 Další výsledky výzkumného šetření a diskuse... 74 Závěr... 77

Souhrn... 79 Summary... 80 Referenční Seznam... 81 Seznam Obrázků... 83 Seznam Tabulek... 84 Seznam Grafů... 85 Seznam Příloh... 87

Podpora zdravého životního stylu u dětí v MŠ Úvod Má diplomová práce na téma Podpora zdravého životního stylu u dětí předškolního věku, se zabývá zdraví prospěšným činnostem v oblasti pohybových aktivit, sportu a vlivu pohybu na člověka, vytváření prvních návyků nejen po tělesné stránce, ale i důležité psychické pohody, pravidelného denního režimu a správné výživy. To vše by nebylo možné bez udržování zdravého životního prostředí, čistoty vzduchu a kvality pitné vody a jejich zdrojů. Zdraví je pro člověka nejvyšší prioritou a nelze říci, že jde jen o pocit fyzické spokojenosti, pocitu, že nás nic nebolí a netrápí, jak si mnozí lidé myslí. K tomu, abychom si udrželi pevné zdraví, je třeba naučit se o sebe starat, pravidelně sportovat a hlavně nebýt lhostejní ke svému okolí. Umět relaxovat, dívat se na svět kolem nás a učit to i ostatní v okolí. Proč právě období předškolního věku? Jsem učitelkou mateřské školy a děti, jejich dovednosti, schopnosti a postoje v oblasti zdravého životního stylu mě zajímají. Považuji za velmi důležité děti informovat a nabízet podněty ke zdraví prospěšným aktivitám, které je budou provázet po celý zbytek života a položit tak základ jejich zdravému životnímu stylu. Ve svém životě jsem se setkala s mnohými mylnými informacemi o zdraví a jeho péči u dospělých, zejména rodičů dětí. Neměli bychom děti ochudit o velké množství potřebných poznatků a dovedností, které zúročí ve svém životě. Zcela záměrně, cíleně děti vzdělávat v oblasti zdravého životního stylu je nutností. Učit je zdravotní gramotnosti od útlého věku. Zdravotní gramotnost znamená kognitivní a sociální dovednosti, které určují motivaci a schopnost jedinců získávat přístup ke zdravotním informacím, rozumět jim a využívat je způsobem, který rozvíjí a udržuje zdraví. (The WHO HealthPromotionGlossary) (www.gramotnost.cz) Zdravotní gramotnost by měla být předpokladem pro zdravý životní styl. Podle Liby (2005, s.5) jde o vyváženost psychické a fyzické zátěže, o cílevědomou pohybovou aktivitu, racionální výživu, harmonické vztahy mezi lidmi, zodpovědný pohlavní život, odmítání návykových látek, zodpovědnost v oblasti práce a života, osobní a pracovní hygienu atd. Moje diplomová práce se skládá ze dvou částí. Teoretická část vymezuje předškolní věk, jeho zvláštnosti a specifika, následují programy na podporu zdraví, jejich podstata a význam. Zdravý životní styl a jeho zařazení do ŠVP, podrobně popisuje možnosti a zásady 6

v jednotlivých oblastech, ať už se to týká životního prostředí, psychické pohody, výživy, jejíž součástí jsou zásady zdravé výživy a pitný režim, pohybové aktivity a jejich význam pro člověka. V druhé části mé diplomové práce se zabývám výzkumem převážně pohybových aktivit u dětí předškolního věku, jejich četností a rozmanitostí. Pro tento druh výzkumu jsem zvolila dotazník, který byl poskytnut mateřským školám olomouckého kraje v mém okolí. Pro děti je velmi přínosné získat své první návyky, dovednosti a zkušenosti ohledně zdravého životního stylu v předškolním věku, kdy jsou zajištěny podmínky i prostředí. Lépe v budoucnu vyhodnotí, co je pro ně zdravé a co je naopak škodlivé a pro jejich tělo zničující. Svůj volný čas budou efektivněji využívat a rozmanitost zájmů bude široká. Vyrostou z nich zdraví, silní a odolní jedinci, na které čeká skvělá budoucnost a svůj život prožijí aktivně, zdravě a plnohodnotně. 7

1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl práce Hlavním cílem mé diplomové práce bylo zjistit, jak rozmanité a četné jsou pohybové aktivity, kterým se věnují děti předškolního věku. Zajímalo nás, zda je rozdíl u dětí předškolního věku a jejich rodin na venkově a dětí předškolního věku žijících ve městech se svými rodiči v podpoře zdravého životního stylu. Hlavní cíl byl rozdělen do několika dílčích cílů. 1.2 Dílčí úkoly práce 1) Zjistit, zda mají děti předškolního věku dostatek možností ke sportovnímu vyžití v místě bydliště. 2) Zjistit, zda děti ve městě častěji navštěvují pravidelné pohybové kroužky. 3) Zmapovat, kolik času věnují rodiny s dětmi pobytu na čerstvém vzduchu. 4) Zjistit, zda rodiče souhlasí s pobytem jejich dítěte za každého počasí venku. 5) Zjistit četnost společných výletů rodin s dětmi. 8

2 Teoretické poznatky 2.1 Charakteristika předškolního věku Člověk jako jediný ze živočichů není v okamžiku svého zrození přímo přizpůsoben svému prostředí, nepřijímá prostředí, do něhož se rodí za hotové a neměnné. Sám na ně působí svou činností, ovlivňuje je a utváří. Základní charakteristikou člověka je lidskost, kterou nedostává od přírody, ale získává ji v průběhu svého života. Každé dítě přichází na svět s bohatými potencionálními možnostmi, které by zůstaly nevyužity, pokud bychom dítěti na počátku jeho vývoje neposkytli dostatek bohatých a správných podnětů. Prostředí na dítě působí komplexně, má povahu nejen materiální, fyzikální a chemickou, ale zejména sociální, lidskou. Vymezení předškolního období bývá někdy vymezeno od narození, až po nástup do základní školy. Většina odborníků se shoduje na tom, že předškolní věk je: vývojové období dítěte od dovršení třetího roku po vstup do školy, tzn. do dovršení šestého roku života (Průcha, Mareš, Walterová, 2003, s. 186). Patří k nejdůležitějším obdobím, vývoj je uskutečňován dvěma procesy zráním a učením. I když učení může být urychleno, postup fází zrání nemůže být pozměněn ani přeskočen (přirozený dětský vývoj se projevuje v tom, že dítě nejdřív sedí, potom stojí, leze dříve, než chodí, chodí dříve, než mluví). V podstatě všechny děti procházejí stejnými fázemi vývoje, rozdíly v jejich tělesném, osobním a citovém vývoji jsou dány individuálními zvláštnostmi. Mezi významné potřeby předškolního období patří potřeba citového vztahu, potřeba sociálního kontaktu, společenského uznání emancipace, identity a seberealizace (Mertin, Gillernová, 2010, s. 15). Tělesná konstituce se u dětí předškolního období mění. Vznikají disproporce mezi růstem končetin, hlavy, trupu. Zaoblená, baculatá postava se mění ve štíhlou. Hlava tvoří jednu šestinu celkové tělesné výšky oproti předchozímu období. Roste a posiluje svalová hmota, zvláště u chlapců přibývá svalová tkán, ubývá tuková tkán. Dokončuje se prořezávání mléčných zubů, rozvíjí se podélná i příčná klenba nohy. Pokračuje osifikace kostry, jejímž posledním stadiem osifikace kostí je osifikace kůstek zápěstních a to v době mezi šestým a sedmým rokem, což významně ovlivňuje jemnou motoriku a její rozvoj. Kolem čtvrtého roku se vyhraňuje lateralita a dítě v návaznosti na dominanci hemisféry je buď pravák, nebo levák (Mertin, Gillernová, 2010, s. 15). 9

V oblasti motorického vývoje dochází ke zkvalitnění koordinace těla, rozvíjí se pohybové aktivity. Pohyby se stávají plynulejšími, přesnějšími, mají předem zamýšlenou funkci a jsou účelnější. Pohybová koordinace se též projevuje ve schopnosti plné sebeobsluhy dítě se samostatně obléká a svléká, uklízí a skládá si věci, samostatně pečuje o svou hygienu (Mertin, Gillernová, 2010, s. 15). Vynechat nesmíme ani pohybovou aktivitu, která je nedílnou součástí tohoto období. Děti rády sportují. Pohyby se zlepšují, zvyšuje se jejich kvalita. Je třeba zajistit dostatek volných a spontánních aktivit, odpovídajících individuálním potřebám dětí v mateřských školách. Pohyb je jedním ze základních projevů existence člověka. Přiměřená pohybová aktivita působí preventivně proti stresu a vzniku civilizačních chorob. Předchází obezitě, posiluje odolnost organismu proti infekcím, kompenzuje jednostrannou zátěž z dlouhodobého sezení a neuropsychickou zátěž, vytváří návyky pro správnou pohybovou aktivitu v dospělosti. (Havlínová a spol., 2000, s. 52). Oblast kognitivního vývoje je zaměřena na poznávací funkce dítěte, patří sem vnímání, usuzování, myšlení, pozornost, fantazie, inteligence či paměť. Předškolní děti vnímají globálně, celek vidí jako souhrn jednotlivostí, ve kterém nedokáží oddělit či rozlišit ani základní vztahy. Výrazný detail snadno upoutá jejich pozornost, zvláště má-li nějaký bližší vztah k aktuální potřebě či zájmu. Prostorové vnímání je značně nepřesné, vzdálené předměty jsou pro děti menší než ty v popředí, které se jim jeví jako obrovské. Určit polohu nahoře a dole se jim daří, potíže zůstávají s určením polohy vpravo a vlevo (Vágnerová, 2000). Množství odhadují pouze vizuálně, reagují na pokyn přidej nebo uber. 2.1.1 Poznávací procesy Vnímání je řízené tím, co dítě upoutá, na co se zaměří, celkově je globální. Poznávání je v tomto věku zaměřeno na nejbližší svět a pravidla, která v něm platí. Podle typického způsobu uvažování předškolních dětí Piaget (1970) označil tuto fázi kognitivního vývoje za období názorného intuitivního myšlení, jehož základem je bezprostřední vjem, který je spojený s asociovaným prožitkem nebo představou. Dítě je v úsudku vázáno na názor, většinou na vizuální tvar. Nerespektuje zákony logiky, je nepřesné a má mnohá omezení (Vágnerová, 2005). Nezastupitelnou roli hraje dětská fantazie, kterou vyplňují případné mezery v poznání. Má harmonizující význam pro dítě v oblasti citové a rozumové rovnováhy. Vyznačuje se těmito charakteristikami citlivost, konkrétnost, svéráznost. Vyskytuje se v oblastech prožitkové orientace a tvůrčích nápadech. Dítě si umí vytvořit obrazy předmětů, 10

osob a jevů, které nikdy nevnímalo. Nejviditelnější je dětská fantazie při námětových hrách dětí, kde nachází největší uplatnění. Objevují se nepravé lži tvz. konfabulace, při nichž děti kombinují vzpomínky s fantazijními představami, které jsou ovlivněny aktuálními potřebami, nezralostí a city (Vágnerová, 2005). Rozvíjí se zrakové vnímání, kdy dítě pozná nejen základní barvy, ale i jejich odstíny. Zároveň se zvyšuje kvalita sluchových podnětů a melodie. Charakteristické je mechanické učení, opakování písní, básní a textů, ale neuvědomuje si jejich obsah. Je dobré vést děti ke cvičení logické paměti, která nedosahuje v tomto věku takové účasti na myšlenkových pochodech, jako paměť mechanická, která přetrvává až do počátku docházky do základní školy. Cvičení paměti úzce souvisí s procvičováním pozornosti, která je nestálá a je třeba ji trénovat. Slouží k tomu řada her ve třídě, v přírodě, oblíbené jsou konstruktivní hry. Dítě se učí vnímat, pozorovat a sdělit, co se změnilo. Tím vyjadřuje své myšlenky a cvičí zároveň svou paměť. Při rozumové výchově dítě pozoruje a zpracovává vše, čím je obklopeno, přijímá to za správné, jako vzor, podle kterého se má řídit. Zejména každodenní situace mají velký význam pro dítě předškolního věku, při nichž se učí pozorováním jiných lidí a projeví se osvojením různých dovedností (Vágnerová, 2005). Upravené, podnětné prostředí mateřské školy spolu s působením paní učitelky na dítě vede k všestrannému harmonickému rozvoji dítěte a v mnohém dítě ovlivňuje. 2.1.2 Verbální schopnosti Komunikace se v tomto období vyvíjí velmi výrazně. Dochází ke zdokonalení vyjádření obsahu i jeho formy sdělení, zlepšuje se gramatika. Děti často napodobují promluvy paní učitelky, rodičů i starších vrstevníků. Vybírají si slovní obraty, zapamatují si je a snaží se je časem využít ve vlastním mluveném projevu. Gramaticky správné je časování sloves, užívání času budoucího i minulého času ve vyprávění. Nicméně časové souvislosti dělají dětem potíže a činí zde gramatické chyby (Bytešníková, 2007). Egocentrická řeč, kdy dítě rozmlouvá samo se sebou, nepřizpůsobuje se žádnému komunikačnímu partnerovi, slouží dítěti k ujasnění si situace a vyřešení nějakého svého problému, se objevuje v období předškolního věku a s postupem času se mění ve vnitřní řeč, která je v myšlenkách a není artikulovaná (Vágnerová, 2005).V předškolním věku si dítě uvědomuje, že jinak hovoří s dospělým a jinak s mladším kamarádem. Dokáže komunikaci přizpůsobit situaci, ve které se nachází. S vývojem řeči se dítě dovídá mnoho informací o světě i sobě samotném. 11

2.1.3 Subjektivní prožívání a řízení V tomto období se dítě zajímá o vlastní hodnocení, vzniká pocit svědomí, který působí jako regulátor. Emoce se projevují ve vysoké míře, kromě citových stavů, vztahů a procesů jsou časté u dítěte afekty a to strachu a zlosti. City na rozdíl od dospělého člověka mají zpravidla velmi prudký průběh. Když se dítě těší, skáče, tleská rukama, směje se, když je smutné, pláče. Zlobí-li se, vrhá se na zem, dupe, křičí. V tomto období jsou city velmi nestálé, dítě velmi snadno přechází od jedné citové kvality k druhé (např. od pláče k smíchu). V tomto věku dochází k rozvoji emoční inteligence,dítě dokáže do jisté míry tlumit citové projevy a stupňuje se stálost jeho citů, umí projevit empatii k emočním prožitkům jiných lidí (Vágnerová, 2005). Na rozdíl od ostatních psychických procesů se vůle teprve začíná vyvíjet, je nestálá a slabá. Zejména období kolem 3. roku dochází k nežádoucím projevům vzdorovitosti a tvrdohlavosti, jenž se označuje stádiem prvního vzdoru. Dítě si začíná uvědomovat vlastní osobu a jsou časté konflikty mezi ním a dospělým. Projevy vzdoru lze do jisté míry považovat za přirozený jev, avšak v zásadních otázkách je nutné zachovat nekompromisnost a důslednost, aby si dítě zvyklo, že jsou jisté pevné normy, které je nutno dodržovat, podřídit se a přizpůsobit. 2.1.3.1 Dětská hra Předškolní období je nazýváno obdobím hry, ta má nezastupitelnou roli při učení. Hra je základní aktivita dětské seberealizace. I když vychází z vnitřního popudu a odráží podmínky, ve kterých se dítě nachází, je navíc originálně nastavena podle dispozic každého dítěte a její forma se v čase a společnosti proměňuje (Koťátková, 2005, s. 14). Jiná definice hry říká, že: je to forma činnosti, která se liší od práce i od učení. Člověk se hrou zabývá po celý život, avšak v předškolním věku má specifické postavení je vůdčím typem činnosti. Hra má řadu aspektů: aspekt poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální, rekreační, diagnostický, terapeutický. Zahrnuje činnosti jednotlivce, dvojice, malé skupiny i velké skupiny. Existují hry, k jejichž provozování jsou nutné speciální pomůcky (hračky, herní pomůcky, sportovní náčiní,nástroje, přístroje). Většina her má podobu sociální interakce s explicitně formulovanými pravidly (danými dohodou aktérů nebo společenskými konvencemi). Ve hře se mnoho pozornosti věnuje jejímu průběhu (hry s převahou spolupráce, s převahou soutěžení) (Průcha, Mareš, Walterová, 2009, s. 92). 12

Hra se vymezuje z různých hledisek, odborníci se však shodují na tom, že je základní, přirozenou činností, přináší radost a uspokojení svým průběhem nikoli výsledkem. Je i přípravou dítěte na práci. Základním charakteristickým znakem hry je dobrovolnost, pocit volnosti a spontánnost. Cíl hry je obsažen v činnosti samé, v úsilí a pozornosti, kterou jí dítě věnuje a ve zkušenostech, které při ní získá. Existují rozdílná dělení her podle různých hledisek, proto dělení her není jednotné a každý autor zaujímá jiný pohled na jejich dělení. Langmeier, Krejčířová (1998) rozlišují několik typů her. Konstrukční hry při nichž dítě konstruuje stavby z rozličných materiálů, funkční hry cvičení tělesných funkcí, úkolové hry uplatňuje zkušenosti se sociálními rolemi, díky hře na rodiče, doktory, policii atd. Iluzivní hry dítě nahrazuje předměty při činnosti podle své představy a fantazie (využití kamínků místo kostek). Příhoda (In Šulová, 2004, s. 76 77) uvádí toto dělení her dětí předškolního věku: 1. Hry nepodmíněné reflexní (instinktivní): - lovecké (číhání, honičky), - lokomoční (pobíhání, skákání, plavání), - experimentační (tahání předmětem, kousání), - sexuální (milostné zápasení), - agresivní a obranné (schovávaná), - sběratelské (sbírání obrázků, známek). 2. Hry intelektuální - funkční (přelévání vody, hry s pískem), - konstruktivní (vystřihování, ťukání hřebíků), - napodobivé (uklízení, praní, opravování), - námětové (na zvířátka, na pošťáka, na lékaře), - hlavolomné a skládací, - fantastické (povídání s vymyšlenou osobou), - kombinační (hádanky, rébusy, kvízy). 3. Hry senzomotorické - sluchové (hudebně rytmické, bubnování), - zrakové (prohlížení knížek, obrázků), 13

- dotykové a haptivní (vytrhávání), - motorické (házení a vrhání, lezení na stromy). 4. Hry kolektivní - rodinné (na tatínka a maminku), - pospolité (dramatické, hry na školu), - stolní (pexeso, domino), - soutěživé (střílení na cíl, míčové). Koncem předškolního věku se snaží dítě odlišit hru od práce, pracovní činnost chce vykonávat v reálné situaci. Optimální je využívat v tomto období tvz. hrovou motivaci k činnosti. V souvislosti s vývojem hry se mění i vztah dítěte k hračce. Po celou dobu předškolního věku je hračka středem hry. Na počátku hračka určuje obsah hry dítěte, náplní hry je manipulace s hračkou (vozí auto po místnosti). U staršího dítěte hračka zůstává centrem hry, ale hračka dostává cílevědomé postavení (panenku považuje za svou dceru, kterou opatruje s mateřskou pečlivostí). Stupňují se i požadavky na reálnost hračky, 5 6 leté dítě vyžaduje, aby kůň měl nejen správnou barvu a tvar, ale i hřívu, srst a ocas. Čím starší dítě je, tím jsou jeho hry organizovanější, a tím závaznější jsou pro ně pravidla hry. Hra: tělesná nebo duševní činnost bez užitečného cíle. Jíž se oddáváme pouze pro zábavu, kterou poskytuje. (Psychologický slovník, 2001, s. 73). 2.1.3.2 Dětská kresba Na samém počátku dítě prožívá nespoutanou radost z prvních pohybů tužky po papíře, jež zanechává stopu. Umožňuje dítěti vyjádřit své pocity, prožívání pomocí neverbální, symbolické řeči. Pomocí analýzy dětské kresby lze najít typické vývojové znaky, které jsou závislé na chronologickém věku dítěte. Podle Příhody (1967), dětská kresba prochází těmito stádii: Před druhým rokem jde o stádium črtací experimentace, kyvadlové či obloukové čáry později přechází v elipsovité, kruhovité tahy. Po třetím roce nastupuje stadium prvotního obrazu. Zpočátku kreslí dítě hlavonožce (pouze hlava a nohy). Někteří odborníci spekulují nad teorií, že ztvárnění člověka jako hlavonožce odpovídá úhlu vidění světa malým tříletým dítětem, které z osob ho obklopujících vnímá detailně nohy, které jsou ve výšce jeho očí a obličeje, či hlavu, která se k němu sklání (Šulová, 2004, s. 67). V průběhu črtání dítě spojí 14

svou kresbu s určitým významem. Kresba uvědomělá a tematicky zaměřená (zejména na člověka) začíná kolem čtvrtého roku. Dítě nezvládá prostor, proporce a kreslí i to, co nemůže být vidět. Jde o stadium lineárního náčrtu. K oddělení dětského zážitku od reality dochází kolem pátého nebo šestého roku, dítě kreslí podle představy ne podle předlohy. U předmětů začíná zachycovat objektivní znaky i typické detaily. Toto stadium nazýváme stadium realistické kresby. 2.1.4 Socializace Pohoda jak ve školním, tak v rodinném životě dítěte je důležitá pro harmonický a zdravý vývoj dítěte. Rodina je základem socializačního procesu. Dítě se zde učí zvládat své emoce, vycházet s druhými lidmi, komunikovat s dospělými, vyjádřit svůj názor. Po osvojení těchto dovedností dítě přichází do prostředí mateřské školy (Matějček, 2007). Veřejné předškolní zařízení je uměle vytvořeným společenským zařízením, kam dítě nevstupuje z vlastního zájmu, většinou rozhoduje bydliště a práce rodičů. Setkává se zde s novými lidmi (vrstevníky, autoritami) a vytváří si první vztahy mezi kamarády, které nejsou nijak trvalé, ale mají na dítě velký vliv. V tomto věku dítě dostává další sociální roli a to roli kamaráda, roli žáka, roli vrstevníka, která je vymezena bližším vztahem k jinému dítěti (Vágnerová, 2005). Základní zvýhodňující faktor předškolního zařízení je v tom, že jde o výchovu systematickou, cílevědomou, uskutečňovanou odborníky, kteří promyšleně připravují pedagogické působení, znají optimální prostředky a metody výchovy. Vstup do mateřské školy vyžaduje určité formální sjednocení požadavků na dítě. Změna prostředí je totální změnou jak v oblasti sociálních, tak materiálních podnětů a vyrovnání se s nimi je záležitostí individuálních dispozic a času. Právě na počátku docházky do předškolního zařízení je umožněn dětem dostatečný prostor k postupné adaptaci na nové prostředí. Dítě se stává členem skupiny a to přináší větší požadavky na usměrnění jeho vlastního chování. Mateřská škola svým sociálním klimatem může zmenšovat a odstraňovat případné nedostatky a negativní vlivy rodinného prostředí. Její výchovné podněty působí intenzivněji a účinněji, obohaceny o sílu společné spolupráce, zážitků a součinnost s ostatními dětmi (Matějček, 2007). 2.1.5 Školní zralost a připravenost Završením předškolního období je připravenost dítěte na vstup do základní školy. Zahrnuje v sobě rozvoj psychických i fyzických schopností dítěte. 15

Školní zralost chápeme jako způsobilost dítěte začlenit se do školního vyučování, která vychází ze stavu jejího fyzických, zdravotních a mentálních předpokladů, tj. z kvality myšlenkových operací, úrovně vyjadřování, schopnosti soustředit se s aktivní pozorností a odpovídajícím reagováním. (Koťátková, 2008, s. 114). Předškolní období a s ním spojený pobyt dítěte v mateřské škole dává dítěti příležitost hrát si se svými vrstevníky, naslouchat druhým a srozumitelně se vyjadřovat, samostatně řešit různé praktické úkoly, jednat tvořivě, respektovat pravidla a objevovat svět. Děti v tomto věku jsou velmi zvídavé, aktivní, poznávají nové věci, chtějí být samostatné. Úroveň předškolní přípravy z pohledu výchovy, schopností a vlivu prostředí označujeme jako školní připravenost. Předškolní výchovu považujeme za první, neobyčejně významnou fázi celoživotního vzdělávání jedince. Pokud dítě nechápe smysl školního vzdělání, stává se pro ně škola zbytečnou povinností, kterou respektuje pouze formálně. (Vágnerová, 2000, s. 142) Motivace ovlivňuje postoj ke vzdělání. Slovo motivace pochází z latinského slova motio, jež značí vášeň, pohyb a sílu. Je to něco, co nás nutí chovat se určitým způsobem. Souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují prožívání a chování s cílem změnit neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního (Plháková, 2007, s. 319). Motivace určují směr a zaměření určité aktivity i její obsah. Záleží i na intenzitě a délce trvání aktivity. Potom bude dítě motivováno a v budoucnu zažije úspěch. Podíl školní úspěšnosti závisí i na rozvoji kompetencí, jako je sebeovládání, schopnost překonávat překážky, odolnost k zátěži a vytrvalost. Pro zvládnutí role školáka si dítě přináší určité kompetence z rodiny. Odlišnost bazální kulturní zkušenosti nebo její nedostatek se nazývá sociokulturní handicap. Dítě nestačí nárokům školy, jelikož bylo vychováno jiným způsobem. Právě rodina má velký význam v socializačním procesu, kde dítě získává hodnoty a normy. Dítě musí dosáhnout přijatelnou úroveň socializace, aby mohlo ovládat komunikační schopnosti, zvládnout určité role a respektovat běžné normy chování. Proces socializace a individualizace, tj. rozvoj osobnosti jedince, probíhá v interakci, svou individualitu rozvíjí dítě v kontaktu s jinými lidmi. Školní připravenost charakterizuje základní znalost, jak se učit. Mezi schopnosti, které dítě ovládá, patří: zvídavost, sebeovládání, sebevědomí, schopnost jednat s určitým cílem, schopnost spolupracovat, schopnost komunikovat, schopnost spolupracovat s ostatními. 16

Každá odchylka v rozvoji smyslovém i tělesném, zdravotní komplikace, výrazný projev nerovnoměrného vývoje se mohou stát handicapem, který dítěti zřetelně znemožňuje držet krok s nároky, jenž jsou na dítě kladeny během školní docházky. Škola: zařízení, které poskytuje kolektivní výuku. Vstup do školy působí dítěti někdy dramatické problémy, o jejichž existenci rodiče obvykle nic netuší. U malého školáka jde o jeho zařazenost do zcela nového prostředí, které je řízeno zákony a disciplínou, na něž nebyl zvyklý, ale ve kterém musí zastávat nové role. (Psychologický slovník, 2001, s. 89). 2.2 Programy na podporu zdraví 2.2.1 Zdravá mateřská škola Mateřská škola je první výchovně vzdělávací institucí, kde se společně setkávají děti i dospělí mimo rodinu. Projekt Zdravá mateřská škola má poskytnout rodičům, pedagogům a veřejnosti celistvou představu o cílech, východiscích, prostředcích a zásadách podpory zdraví v mateřské škole. Má podněcovat tvorbu takových podmínek, které rozvíjí tělesnou, duševní a společenskou pohodu dítěte po dobu jeho pobytu v MŠ. Vede dítě k výchově ke zdravému životnímu stylu, správným návykům a dovednostem a odolnosti vůči stresu a zdraví škodícím vlivům. Jež mohou vést k vytvoření nežádoucích závislostí. Celá filosofie školy přispívá k podpoře všeho zdravého a vyloučení nezdravých elementů. Výchova dítěte ke zdraví vychází z obecného cíle výchovy ke zdraví: Z dítěte se má stát člověk, který se bude chovat ke zdraví svému i jiných jako k nenahraditelné hodnotě předpokladu pro plnohodnotný a smysluplný život (Havlínová, 1995). Tři hlavní oblasti projektu, ke kterým by měl směřovat celý obsah, jsou: 1) vytvoření podmínek pro pohodu a zdraví, 2) výchova ke zdravému životnímu stylu 3) spolupráce s obcí, rodiči a dalšími odbornými partnery. Na základě těchto tří oblastí, které patří do projektu Zdravá mateřská škola, se mateřské školy řídí těmito zásadami: pohoda duševní, tělesná a společenská je podmínkou pro zdraví, uspokojování a respektování každodenních potřeb dítěte, zvláště věku a individuálních specifických projevů, 17

vytváří prostor, prostředky a čas pro spontánní hru, která rozvíjí dítě, dostatek volného pohybu, vhodné prostředí a optimální denní režim pro posílení organismu dítěte, zdravá výživa zajišťující vývoj, obnovu tkání, růst, celkovou psychickou a fyzickou výkonost a obranyschopnost, respektování vývoje dítěte a individuální přístup ke každému, na základě vztahů důvěry, úcty, empatie, spolupráce a solidarity je zajištěno zdravé sociální klima, stanovení a dodržování rámcových pravidel, režimu dne, umožňují učitelce pružné rozhodování a komunikaci s rodiči, vstřícné, podnětné, estetické a hygienicky nezávadné prostředí významně ovlivňuje pohodu všech, jichž se týká, odvozuje obsah výchovy ke zdraví z přirozených témat, která plynule navazují na tematické oblasti RVP, přirozené způsoby výchovy ke zdraví, využívají hru experimentální a prožitek, vzájemná spolupráce rodiny a školy, jako nejsilnější účinnost projektu, vzájemný přínos pro obě strany, učitel jako vzor člověka, který jedná podle zásad zdravého životního stylu a může tak děti k němu přirozeně vést a podporovat je, podílí se na programech obce a společenským klimatem uvnitř školy i dobrými vztahy s rodiči přispívá ke kvalitě celkového klimatu v obci, spolupracuje se základními školami tak, aby umožnila dětem plynulý přechod do 1. třídy bez stresu (Havlínová, 1995). Školy mají možnost zapojit se do projektu Zdravá mateřská škola (ZMŠ) tím, že vypracují svůj vlastní program, který prochází čtyřmi etapami: seznámení s projektem ZMŠ, vytvoření projektu zdravé školy, realizace nabídky podporující zdraví na základě zpracovaného projektu, zhodnocení výsledků realizace projektu. Po seznámení a vypracování vlastního projektu, podá MŠ přihlášku k zařazení do sítě škol ZMŠ. Následuje potvrzení doručení přihlášky garantem projektu a škola může realizovat svůj projekt. Po celou dobu realizace je škola sledována garantem projektu, poradcem a pedagogem. Pokud škola úspěšně splní všechny podmínky, je škole potvrzena účast na projektu Zdravá mateřská škola a je zařazena do příslušné sítě mateřských škol. 18

Světová zdravotnická organizace pro Evropu, za spoluúčasti Rady Evropy a Komise evropských společenství stanovila pro školy, které se chtějí zařadit do evropské sítě škol podporující zdraví dvanáct kritérií. Podle Havlínové (1995) jde o tato kritéria: 1) Aktivní podpora sebeúcty všech žáků tím, že škola ukáže, že každý může přispět k jejímu rozvoji. 2) Vývoj dobrých vztahů mezi učiteli a zaměstnanci na jedné straně a mezi žáky navzájem. 3) Objasňování společenských záměrů školy žákům a učitelům. 4) Poskytování stimulujících podnětů všem žákům velkou nabídkou aktivit. 5) Využívání každé příležitosti ke zlepšení životního prostředí školy. 6) Rozvoj dobrých vztahů mezi školou, rodinou a obcí. 7) Rozvoj dobrých vztahů mezi nižším a vyšším stupněm školy k plánování souvislé zdravotní výchovy. 8) Aktivní podpora zdraví a dobrého životního pocitu u učitelů a zaměstnanců. 9) Zřetel k úloze učitelů a zaměstnanců v otázkách souvisejících se zdravím. 10) Zřetel k doplňkové úloze školního stravování ve zdravotní výchově. 11) Uplatnění speciálních služeb dostupných v obci při poradenství a k podpoře zdravotní výchovy. 12) Rozvoj vzdělávacího potenciálu školních zdravotních služeb, které jdou za obvyklé postupy, k aktivní podpoře zdravotní výchovy (Havlínová, 1995). V současnosti je u nás přes 100 mateřských škol zařazených do programu Zdravá mateřská škola, jejímž garantem je Státní zdravotní ústav ČR. Pedagogičtí pracovníci jsou proškolováni na různých seminářích a sledováni při své práci formou hospitací. Rodiče mají široké spektrum možností výběru mezi nimi a jinými druhy škol s různými podpůrnými programy. 2.2.2 Kurikulum podpory zdraví v MŠ Kurikulum podpory zdraví u předškolních dětí přispívá ke vzdělání, ukazuje směr člověku, který si svého zdraví váží a podporuje v životě aktivity vedoucí k udržení si pevného zdraví. V současnosti je zdraví u všech lidí ohroženo neustálým spěchem, stresem, nedostatkem pohybu, nesprávným stravováním a v neposlední řadě užíváním škodlivých látek (kouření, drogy, alkohol). Z tohoto důvodu vznikl samostatný vzdělávací program (formální kurikulum) podpory zdraví pro předškolní vzdělávání v ČR v roce 1995. 19

Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole chce přispět k rozvoji kompetencí a dovedností jedince pro plnohodnotný život a poskytovat mu příležitost nabývat tuto novou gramotnost již od předškolního věku. Výsledkem by mělo být směřování jeho celoživotního vzdělávání k charakteru odpovědného člověka, který podporuje zdraví (Havlínová, 2000, s. 15). Při dosahování cílů, jež pokrývají rozsáhlé životní kompetence člověka a ukazují dětem správný směr cesty, se utváří hodnota zdraví na celý život. Mateřská škola zařazená do sítě ŠPZ se opírá o tři pilíře. První pilíř Pohoda prostředí. Druhý pilíř Zdravé učení a formální kurikulum podpory zdraví v MŠ. Třetí pilíř Otevřené partnerství. Filozofie, principy a zásady podpory zdraví v MŠ podmínky formálního kurikula: 1. Učitelka podporující zdraví 2. Věkově smíšené třídy 3. Rytmický řád života a dne 4. Tělesná pohoda a volný pohyb 5. Zdravá výživa 6. Spontánní hra 7. Podnětné věcné prostředí 8. Bezpečné sociální prostředí 9. Participativní a týmové řízení 10. Partnerské vztahy s rodiči 11. Spolupráce mateřské školy se základní školou 12. Začlenění mateřské školy do života obce (Havlínová, 2000, s. 17). Ad. 1 Učitelka podporující zdraví Pro mateřskou školu podporující zdraví je paní učitelka stěžejní ve výchovně vzdělávacím procesu, jelikož je pro dítě od počátku vzorem, který dítě napodobuje a tím se 20

učí. Záleží na jejich osobních i profesních kvalitách, na nichž závisí úspěšnost vzdělávacích cílů kurikula podpory zdraví (Havlínová, 2000). Ad. 2 Věkově smíšené třídy Pro dětský kolektiv je nutný kontakt mezi mladšími a staršími dětmi. Děti se učí nápodobou, a proto je pro ně nesmírně důležité mít někoho, od koho se mohou učit, opřít se o něj a mít motivaci pro další práci. Přirozené podmínky pro své zrání a celkovou socializaci mají děti ve věkově smíšených třídách. Inspiraci berou nejen při hravých aktivitách ale i stravování, při hygieně a dalších činnostech. Hlavní je učitelka, která respektuje věkové zvláštnosti a individuální potřeby dětí, jejich tempo, aktivitu a práci. Ad. 3 Rytmický řád života a dne Mateřská škola podporující zdraví stanovuje a dodržuje taková rámcová pravidla uspořádání života a dne, která zabezpečují rytmický řád a umožňují učitelce uspokojovat individuální potřeby dětí, pružné rozhodování, vzájemnou informovanost a komunikaci s rodiči. Pro zdraví dětí i dospělých je nezbytné uspokojení základních psychických potřeb, mezi něž patří potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech, ale i potřeba svobody. Sladit a vzájemně vyvážit potřebu svobody a potřebu řádu je podmínkou zdravého vývoje dítěte předškolního věku (Havlínová, 2000). Děti předškolního věku milují překvapení, ale co se týká skladby dne, požadují pravidelný harmonogram. Kdy ví, co se bude dít, co bude následovat a na co se mají připravit. Dítěti se vytváří určitá perspektiva stálosti, o kterou se může opřít, věřit ji. Proto je velmi důležité vhodně zařazovat činnosti během dne, kombinovat je, tak aby přinášely dětem všestranný harmonický rozvoj jejich osobnosti a uspokojení. Ad. 4 Tělesná pohoda a volný pohyb Mateřská škola podporující zdraví poskytuje a nabízí dostatek pohybu, jež je pro děti nepostradatelnou složkou a tím posiluje a ochraňuje organismus dítěte. Pohyb je prospěšný jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické. Nesmíme zapomínat na zdravotní stav dětí, jejich schopnosti a individuální možnosti (Havlínová, 2000). Pohyb je pro děti zcela přirozenou aktivitou stejně jako hra v tomto období. Dochází k rozvoji jejich tělesné schránky, podporuje se růst a rozvoj životně důležitých orgánů. 21

Pohyb je prevencí proti různým nemocem. Při pohybu je nutné dětem zajistit vhodné a bezpečné prostředí a střídat pohybovou a odpočinkovou aktivitu. Ad. 5 Zdravá výživa Člověk je součástí přírody a podléhá jejím zákonitostem. Nesmíme proto zapomínat podporovat zdravou výživu, která poskytuje našemu organizmu psychickou a fyzickou odolnost a zdatnost, obranyschopnost proti vnějším i vnitřním vlivům a je předpokladem zdravého růstu a vývoje dětského organismu. Ze zkušeností víme, že strava by měla být plnohodnotná, vyvážená, pestrá, bohatá na vitamíny, minerály, stopové prvky a také cukr, který tělu poskytuje dostatečné množství energie. Zvláště děti při neustálém pohybu mají vysokou spotřebu energie a je nutné ji doplňovat. Děti bychom měli učit stravovacím návykům již od malička, aby si zvykly na tělu prospěšné potraviny, pravidelně je konzumovaly a umožnily si úspěšný start do života. Měli bychom se řídit známým heslem: Jsme to, co jíme! Dodržovat zásady správné výživy a stravování nás samotných je tím nejlepším předpokladem pro úspěšný start našich dětí, kterým jsme nejbližším vzorem a příkladem. Ad. 6 Spontánní hra Hra je pro děti předškolního věku nezastupitelná a nenahraditelná, jde o přirozenou aktivitu dětí stejně jako spánek nebo jídlo. Mateřská škola respektuje individuální, přirozené zájmy a potřeby dětí a vytváří jim vhodné podmínky (prostředí čas a prostor) pro hru. Zakládá se na dobrovolnosti, vnitřní potřebě a uspokojení. Samy si určují kdy a kde si hrát. Pomáhá dítěti překonat rozdíl mezi reálnou a představovanou skutečností. Ve hře se dítě seberealizuje a dorovnává své emoční konflikty. Hra dítěti působí potěšení, radost, realizují si své touhy, sny a představy. Prezentují svou nekonečnou fantazii a představivost. Pomocí hry poznávají okolní svět. Ad. 7 Podnětné věcné prostředí Mateřská škola, která podporuje zdraví, využívá ke své činnosti prostředí hygienicky a esteticky upravené, podnětné a vstřícné. Celkově je životní a pracovní prostředí určeno dětem, zaměstnancům i paním učitelkám. Jeho kvalita má velký význam na celkovou pohodu všech zúčastněných, na jejich chování, jednání, psychiku a celkový prožitek. Poznávání dětí se odvíjí od nabízených podnětů, správné motivace, nikoli od drahých věcí, hraček, nábytku, které dítě nijak neosloví. Zapomínat bychom však neměli na hygienické 22

podmínky a bezpečnost dětí. Prostředí by mělo působit mile, útulně, příjemně a mělo by být přizpůsobeno dětské fantazii a zvídavosti. Poskytovat podněty k další realizaci. Ad. 8 Bezpečné sociální prostředí Cílem tohoto prostředí je zajistit dostatek komunikace, pocit bezpečí v kolektivu, navazovat nová kamarádství a přátelství. Vzájemná důvěra, úcta, solidarita a spolupráce mezi dětmi a dospělými je základem bezpečného sociálního klima. Sociální prostředí je velmi důležité pro děti a hodně záleží na postupném a správném začlenění dětí do kolektivu svých vrstevníků. Člověk je tvor společenský, navazování vztahů, komunikování, kladení otázek, hledání odpovědí je mu dáno od přírody a je třeba učit se tomuto od mládí. Sociální klima je vzorcem sociálního chování, který děti napodobují a který jim pomáhá při dalším vývoji (Havlínová, 2000). Ad. 9 Participativní a týmové řízení Participace a vzájemná kooperace se v současné době užívá často, přesto největší zodpovědnost za veškerou výchovně vzdělávací činnost má ředitelka mateřské školy. Práce, která probíhá u dětí, si vyžaduje kolektiv pracovníků, kteří své práci rozumí, umí společně plánovat, organizovat, rozumí si a tvoří pospolitý tým. Jelikož děti učíme příkladem, zprostředkováváme jim a ukazujeme první životní situace, očekává se od nás vysoká profesionalita a týmová zdatnost. Záleží jen na nás, jak kvalitní práci odvedeme a jaké zkušenosti dětem do jejich života předáme. Ad. 10 Partnerské vztahy s rodiči Projekt podpory zdraví chápe jako nejúčinnější záruku právě spolupráci školy a rodiny. Mateřská škola plynule navazuje na výchovu v rodině. Snaží se vzájemné vztahy chránit, utužovat a prohlubovat. Bez otevřenosti, tolerance, partnerství a spolupráce mezi školou a rodiči by bylo snažení všech zúčastněných zcela zbytečné. Pokud rodiče nachází u pedagogů radu, pomoc, konzultace a postupně se prohlubují jejich partnerské vztahy, vytváří se přátelství mezi oběma stranami. Ad. 11 Spolupráce mateřské školy se základní školou Spolupráce mateřské školy se základní školou je pro dítě přínosná vzhledem k plynulému přechodu z jedné vzdělávací instituce do druhé. Pro dítě jsou vytvořeny nestresující podmínky, povzbuzována sebedůvěra v jeho nové roli, aby měl nástup do 23

základní školy hladký průběh. Pro dítě je velmi významným mezníkem v jeho životě. V posledním roce docházky do předškolního zařízení by se měly děti co nejvíce setkávat s dětmi se základní školy při společenských, sportovních i kulturních akcích, aby se pomalu seznamovaly s novým prostředím i novými kamarády. Obohaceni o nové zážitky, inspiraci a motivaci lépe zvládnou přestup na vyšší úroveň vzdělávání, kde je čeká učení a vědění. Ad. 12 Začlenění mateřské školy do života obce Aktivity mateřské školy konané v součinnosti s obcí, kvalita vztahů uvnitř školy, vztahů s rodiči celkově ovlivňuje charakter a klima obce. Spoluúčast na kulturním, společenském i sportovním životě obce výrazně doplňuje kulturně duchovní život spoluobčanů a je součástí obce. Mateřská škola svým zaměřením chce být modelem a příkladem zdravého, sociálního a věcného prostředí, kde se rozvíjí základní společenské hodnoty, včetně zdravého životního stylu (Havlínová, 2000). Škola prezentuje své vize, kulturu a danou úroveň, vytváří si určitou reklamu k veřejnosti. Vzhledem k finanční závislosti na obci projevuje škola svou vděčnost, posiluje občanskou sounáležitost. Zdraví v našem životě nelze ničím nahradit, je to nejcennější, co každý člověk vlastní. Nezbytnou nutností je proto příprava a výchova dětí od útlého věku k péči a ochraně zdraví a celkového stylu života. Čím dříve se seznámí s možnostmi zdravého životního stylu, tím lépe si osvojí a uchovají zdravé návyky, které budou užívat po zbytek života. Z tohoto důvodu vznikají v naší republice programy podporující zdraví. Rodiče tedy stojí před volbou umístit dítě do mateřské školy, která tyto programy ve svém školním vzdělávacím plánu má, nebo mateřská škola, která danou vizi zachovává a správné návyky pěstuje. Trendem poslední doby je stoupající zájem rodičů o tyto programy. Všichni si uvědomujeme důležitost správných a zdravých návyků pro náš budoucí život. Cena zdraví nelze ničím vyvážit. 2.2.3 Výchova ke zdraví v běžné MŠ Osobnostně orientovaný model se nesnaží přizpůsobit dítěti ani společenským záměrům, jeho hlavním cílem je individualizovaný rozvoj jedince jako jedinečné, neopakovatelné osobnosti dítěte. Mezi základní znaky patří svobodná, individualizovaná, neformální struktura výchovně vzdělávacích cílů. Dále upřednostnění rozvoje sociálních, citových a volních vazeb, zajištění pocitu bezpečí a jistoty. Vytváření stálých příležitostí 24

k sociálně založenému učení a poznávání. Mateřská škola pracuje v duchu humanismu a demokracie v žádném případě není závaznou normou. Rozvíjí stávající systém výchovy na alternativním principu, založeném na odpovědném, dynamickém a profesionálně zvládnutém rozhodnutí každé učitelky. Jak bude postupovat v konkrétním čase, u konkrétních jedinců a v konkrétních podmínkách (Machová, Kubátová, 2009). Z pohledu výchovy ke zdraví v běžné mateřské škole se jedná o: Respekt k dítěti a jeho potřebám: Kvalitativně se změnil vztah učitelky a dítěte. Tradiční autoritativnost, nadvládu nad dítětem a manipulativnost nahradil vstřícný, partnerský vztah s převahou náklonosti a důvěry. Komunikaci: je dán prostor pro vlastní mnohostrannou aktivitu, dítě má možnost spolurozhodovat, souhlasit i oponovat, vystupuje jako plnohodnotný subjekt. Věkově smíšené třídy, ve kterých se děti vzájemně obohacují svými schopnostmi a dovednostmi. Pomáhají si, spolupracují a vzájemně se respektují. Rytmický řád dne a roku se přizpůsobuje zájmu, aktuální situaci a potřebám dětí. Je flexibilní a reaguje na aktuální změny v kolektivu, ve třídě i ve škole. Tělesná pohoda a pohyb: zařazení ranního kruhu, řízených pohybových aktivit, her. Zdravotní cvičení, relaxace, vycházky za každého počasí, pobyt dětí na zahradě. Cílem je umožnit dětem co největší pohybovou aktivitu dle vlastních dovedností. S převahou pobytu na čerstvém vzduchu (Machová, Kubátová, 2009). Zdravá výživa: splňuje platné normy pro předškolní stravování, strava je dodávána ze školní jídelny, pravidelně prochází kontrolou a splňuje dané normy pro předškolní stravování. Dětem je podávána zdravá kaloricky vyvážená strava, dostatek vitamínů v podobě čerstvé zeleniny a ovoce. Po celou dobu dne je zajištěn pro děti pitný režim, s neomezeným přístupem. Podnětné věcné prostředí: Prostory a vybavení jednotlivých tříd a škol odpovídá hygienickým normám, splňuje věkové zvláštnosti, moderní a účelný nábytek doplňují vyzdobené interiéry. Hračky a učební pomůcky vyrobené z kvalitních materiálů jsou umístěny tak, aby si je děti mohly samy brát a ukládat. Sportovní náčiní, výtvarný materiál, hudební nástroje jsou neustále doplňovány. Vnitřní interiéry jsou vyzdobeny pracemi dětí a pedagogů, což působí útulně a esteticky. K budově MŠ patří i školní zahrada s prostorným pískovištěm, houpačkami, skluzavkou a dostatečnou plochou 25

k terénnímu běhu. Vše upraveno, travnatá plocha pravidelně udržovaná, zajištěna veškerá bezpečnost dle daných norem a předpisů. Bezpečné sociální prostředí: Prostředí školy působí klidným dojmem i děti se zde cítí bezpečně a spokojeně. Pedagogové i provozní zaměstnanci respektují potřeby dětí. Všem dětem jsou zaručena stejná práva i povinnosti. Je respektována osobní svoboda s nezbytnou mírou omezení vyplývající z nutnosti dodržovat pravidla a řád. Pokyny učitelek jsou jasné a srozumitelné. Je vyloučena manipulace s dítětem. Odpočinek dětí je zařazován s ohledem na věkové zvláštnosti a individuální potřeby dětí. Ve vztazích mezi dětmi a dospělými je důvěra, podpora a tolerance. Podporováno je zdravé sebevědomí využitím pochvaly a podpory (Machová, Kubátová, 2009). Participativní a týmové řízení: Vyznačuje se spoluprací mezi zaměstnanci, komunikující kolektiv, který se domlouvá, obohacuje ostatní svými nápady a přináší nové inovativní aktivity. Děti jsou při činnostech vedeny ke vzájemné podpoře a spolupráci, s využitím kooperativního učení, které vede ke vzájemné pomoci, komunikaci mezi dětmi. Nelze opomenout spolupráci s rodiči, kteří se podílí na zpestření programu během roku pro děti a pomáhají s průběhem a organizací společných akcí. Spolupráce s rodiči a jinými subjekty: Učitelky spolupracují s rodiči dětí, ve vztazích panuje oboustranná důvěra. Cílem školy i rodičů je prospěch rozvoje dítěte a prohlubování vzájemného výchovného působení mateřské školy a rodiny. Všichni chrání soukromí rodiny, zachovávají diskrétnost, chovají se taktně a podporují rodinnou výchovu. Užitečná je spolupráce MŠ a obce, jež je zřizovatelem školy a dalšími spolky v obci. MŠ se účastní akcí na veřejnosti, čímž se zároveň prezentuje (Machová, Kubátová, 2009). Osobnostně orientovaná mateřská škola vytváří přirozený přechod od nezávazného dětství k systematickému vzdělávání. Celé předškolní období dává možnost dítěti hrát si, řešit samostatně praktické úkoly, naslouchat druhým, jednat samostatně a tvořivě, respektovat pravidla a srozumitelně se vyjadřovat. Každodenní plynulá průběžná socializace a kultivace dítěte v běžných situacích, je tou nejlepší přípravou na přechod do základní školy. Pokud má dítě ve škole uspět, nepotřebuje jen určité poznatky, vědomosti a dovednosti, ale především důvěru ve své schopnosti a sílu. Základní kompetencí, ke které MŠ směřuje a kterou akceptuje, je sebejistota a zdravé sebevědomí při plnění přiměřených úkolů. Dítě je rozvíjeno pomocí hry, zejména tvořivé hry, která dává příležitost k osobnímu prožitku, uplatnění zkušeností a zájmů, vyjádření vlastní představy o světě a osobním vztahu k němu. 26

Jedná se tedy o zvnějšku řízenou motivovanou činnost, pomocí níž naplníme pedagogický záměr. Další aktivitou je spontánní hra, při níž se dobrovolně, v individuálním tempu učí, zkouší, hledá, přemýšlí. Základem dobré spontánní hry je promyšlené a připravené prostředí ke hře, vytvoření vhodných podmínek, aby patřičnou zkušenost získalo dítě rychleji. Paní učitelka vychází z potřeb a zájmů dětí. Ze stejného principu vychází situační učení, které představuje výběr a uspořádání situací bohatých na výchovné podněty tak, aby vzbudily u dítěte zájem a vedly k využívání jeho vlastních schopností. Dítě postupně skládá logické a funkční vztahy, síť souvislostí a vytváří si tak základ osnovy budoucího poznatkového systému, založeném na vlastním prožitku (Koťátková, 2008). 2.3 Zdravý životní styl 2.3.1 Zdravý životní styl součástí ŠVP PV Začlenění zdravého životního stylu a jeho formování u dětí v MŠ je nedílnou součástí každého ŠVP PV. Všechny vzdělávací oblasti, jako Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost a Dítě a svět obsahují téma zdravého životního stylu. Prostřednictvím těchto oblastí se dítě dovídá nové informace o světě, zahrnuta je jak fyzická tak psychická oblast. Pro dítě předškolního věku je velmi důležité nové poznávání a vědění, které je mu umožněno v tomto období. Hlavní je, aby byly zastoupeny všechny oblasti v průběhu výchovně vzdělávacího procesu a dítě se harmonicky všestranně rozvíjelo. Dítě a jeho tělo Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v této biologické oblasti je podporovat a stimulovat celkový fyzický vývoj a pohodu. Zlepšovat tělesnou a pohybovou zdatnost, učit je sebe obslužným dovednostem a vést je k utváření zdravým životním návykům a postojům. Zde se kladou základy dodržování a možnosti formování zdravého životního stylu. Cíle: celkový rozvoj všech pohybových schopností, uvědomění si vlastního těla, rozvíjení a užívání všech smyslů, osvojení si poznatků a dovedností důležitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí, 27

utváření zdravých životních postojů a návyků jako hlavních principů zdravého životního stylu, rozvíjení jak psychické, tak fyzické zdatnosti, uvědomění si jednotlivých pohybových aktivit a činností a jejich kvalitu v našem životě, osvojování si informací a poznatků o celém těle a jeho zdraví, naučení se zdravotně zaměřených činností (cvičení vyrovnávací, protahovací, uvolňovací, dechová, relaxační), zdokonalování činnosti relaxační a odpočinkové, které zajišťují zdravou atmosféru a celkovou pohodu prostředí, činnosti směřující k prevenci úrazů, k prevenci nemoci a nezdravých návyků a závislostí(rvp PV, 2004. s. 14). Možná rizika: V oblasti tělesného a fyzického vývoje u dětí předškolního věku nesmíme zapomínat vhodně rozložit denní režim dle fyziologických dětských potřeb a zásad zdravého životního stylu. Nerespektování individuálních potřeb (potřeba spánku, odpočinku, pohybu, osobního tempa a tepelné pohody ), stejně tak rozdílných tělesných a smyslových předpokladů, pohybových možností jednotlivých dětí, by mohlo dojít k narušení harmonického vývoje dítěte. Nesmíme omezovat samostatnost při pohybových aktivitách a umožnit dítěti dostatek pracovních příležitostí k jeho vyžití. Nesmíme na děti klást přehnaně vysoké nároky a přetěžovat je, jelikož jejich tělesná konstituce se stále vyvíjí. Je třeba učit děti novým pohybovým aktivitám, cvičení, ale i správnému poměru odpočinku a relaxace vzhledem k tělesné iniciativě. Bez znalosti cvičebního prostředí není možné předejít úrazu při cvičení. Také sportovní oblečení a obuv je velmi důležitá pro zdárné tělesné činnosti. V neposlední řadě učitel musí znát individuální zdravotní stav každého dítěte. Dítě a jeho psychika Psychika a psychická pohoda dítěte je velmi důležitá pro formování a pěstování zdraví. Pedagog v této oblasti podporuje psychickou zdatnost a odolnost, duševní pohodu, rozvíjí intelekt, řeč i jazyk. V rámci výchovně vzdělávacího procesu se snaží v dítěti vybudovat pocit jistoty v sebe sama, umět vyjádřit svůj názor, být kreativní, nebát se nových cest a povzbuzovat ho v novém poznání a učení. 28

Cíle: rozvoj jazykových a řečových dovedností vhodných k jejich vyjadřování a celkovému projevu, zdokonalování herních aktivit a her, společné rozhovory, individuální a skupinové konverzace, diskuse (důležité pro rozvoj dětské fantazie, sdělování různých prožitků), posilování přirozených poznávacích citů v podobě objevování, radosti, zvídavosti, zájmu, rozvíjení smyslového vnímání, rozvoj schopnosti sebeovládání, poznávání sebe sama, získávání schopnosti umět řídit své chování a jednání, schopnost vytvářet citové vztahy a plně je prožívat (RVP PV, 2004, s. 16). Možná rizika: Prostředí komunikačně chudé, špatný jazykový vzor, málo příležitostí k samostatným řečovým projevům dítěte. Dáváme dostatek prostoru dětem k poznávacím činnostem založeným na vlastní zkušenosti, umožníme dítěti experimentovat, neposkytujeme hotový, racionální výklad světa. Dostatečně vyjadřujeme porozumění a ocenění úspěchu či úsilí. Psychické pohodě učíme děti v prostředí, které nesmí být nevlídné, málo laskavé, strohé a málo přátelské. Zranitelnost v oblasti psychické je citelnější než v oblasti fyzické. Ublížit citově, je horší než tělesně. Dítě a ten druhý Záměrem v této vzdělávací oblasti je zajištění a vytvoření pohody ve vztazích mezi dětmi a k dospělému. Pedagog posiluje, kultivuje a obohacuje jejich vzájemnou komunikaci. Podporuje psychické i fyzické navazování kontaktů s druhými lidmi, kamarády a dětmi. Cíle: osvojení si základních poznatků, vědomostí a schopností nezbytných pro navazování a rozvíjení vztahů k jiným dětem a dospělým, seznamování s pravidly chování ve vztahu k druhému, vytváření prosociálních postojů (rozvoj sociální tolerance, přizpůsobivosti, respektu a citlivosti), 29

posilování prosociálního chování ve vztahu k ostatním lidem (v mateřské škole, rodině, malé dětské skupině), ochrana osobního soukromí a bezpečí ve vztazích s druhými dětmi a dospělými, rozvoj komunikativních a interaktivních dovedností verbálních i neverbálních, rozvoj kooperativních dovedností. Možná rizika: Prostředí, ve kterém chybí dostatek vzorů prosociálního chování, pozitivních příkladů. Nedostatek porozumění, tolerance, málo vstřícných postojů dospělých k dítěti. Výchova vedená v autoritativním duchu. Manipulativní zacházení s dítětem, nedostatečná empatie dospělého k dítěti. Prostředí, které nabízí velmi málo možností ke komunikaci a spolupráci s jinými lidmi, nevhodně stanovená pravidla soužití, jejich nedodržování ve skupině a v neposlední řadě špatný vzor. Nedostatečný respekt k vzájemným sympatiím dětí, malá podpora dětských přátelství a časté vystupování pedagoga v roli soudce. Dítě a společnost Záměrem pedagoga v oblasti sociálně kulturní je uvést dítě do společenství ostatních lidí, do světa materiálních a duchovních hodnot, do světa kultury a umění. Naučit ho respektovat pravidla soužití s ostatními, umožnit mu získání potřebných dovedností, návyků a postojů a aktivně se podílet na utváření sociální pohody ve svém prostředí. Cíle: poznávání pravidel společenského soužití, jejich spoluutváření, rozvíjí schopnost žít ve společnosti s ostatními lidmi, spolupracovat, vnímat a přijímat základní hodnoty společnosti, vytvoření povědomí o mezilidských morálních hodnotách, rozvoj základních kulturně společenských postojů, návyků a dovedností dítěte, umět se autenticky projevit, chovat se autonomně, prosociálně a umět se přizpůsobovat společenskému prostředí a jeho změnám, činnosti, které dětem umožní rozpoznat rozdílnost kultur a zvyklostí (například ve stravování), umět vyjádřit rozdíl mezi pozitivními a negativními vztahy a chováním, tolerovat a respektovat jiné lidi (odlišný způsob a kultura života), 30

utváření základních společenských norem a pravidel chování u dětí z hlediska bezpečnosti a nebezpečí, vytváření správného společenského a estetického vkusu (RVP PV, 2004, s. 23). Možná rizika: Riziko v této oblasti může nastat, pokud si pedagog dostatečně dobře nezmapuje prostředí dětí, ve kterém se pohybují. Zvolí hry a aktivity, které se dotknou dětské psychiky, jelikož se děti pohybují například v rodině kuřáků nebo nesportovní rodině. Všichni neuznávají zdravý životní styl a tak je nutné volit vhodné a nenásilné činnosti, tak aby vystihl cíl této oblasti a zároveň byl přizpůsoben věku a individuálním schopnostem dětí. Nelze zvýhodňovat nebo naopak znevýhodňovat některé děti. Zcela nevhodné je poskytování špatného mravního vzoru chování ve svém okolí. Neposkytnutí možnosti nápravy v případě nežádoucího chování dítěte proti pravidlům. Vyvarovat se podjatosti v úsudku, nikdo není dokonalý a bez chyb. Dítě a svět Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v environmentální oblasti položit základ dítěti o světě, jeho vlivu na člověka. Seznámit se se životním prostředím v blízkém okolí i široce ve světovém měřítku. Od samého narození děti zažívají, setkávají a objevují nové věci. Na nás dospělých je nabídnout dětem bohaté náměty, aktivity a činnosti směřující k poznání širokého spektra vědomostí, dovedností o životě, tak aby si děti vytvořily správný postoj k samotnému životu a životnímu prostředí. Cíle: seznámení s místem a prostředím, ve kterém dítě žije a vytvoření si pozitivního vztahu k němu, poznávání jiných kultur, vytvoření si elementárního povědomí o rozmanitosti prostředí a jeho proměnách, pochopení významu změn lidské činnosti, které mohou zlepšovat a chránit prostředí nebo je poškozovat a ničit, rozvoj úcty k životu ve všech jeho formách, umět se přizpůsobit podmínkám vnějšího prostředí a jeho změnám, vytvoření povědomí o sounáležitosti s živou i neživou přírodou, lidmi a celým světem, 31

přirozené poznávání různorodého prostředí, lidí a jejich zvyků, ekologické hry a aktivity(rvp PV, 2004, s. 26). Možná rizika: Nedostatek nabízených příležitostí vidět svět v jeho pestrosti, dění a řádu. Pedagog na otázky dětí nereaguje, neodpovídá pravdivě, dostatečně a přiměřeně vzhledem k věku dětí. Nabídka činností postrádá pestrost, je vzdálená možnostem a schopnostem dětí. Učitel předává hotové informace, manipuluje s dětmi. V MŠ nejsou dodržována pravidla péče o zdravé prostředí. Dětem není poskytován správný vzor a škola se uzavírá před aktuálními problémy a vzniklými situacemi, neřeší je. Z předešlého textu vychází nutnost všestranně vzdělávat naše děti. Osvojení a zachování zdravých postojů a návyků pomocí praktických činností, her a aktivit. Nabídka vhodných zaměstnání pro děti by měla být pestrá, vhodná a měla by korespondovat s RVP PV a činnosti z něj promítnout do ŠVP PV dané školy. Právě hry a hravé aktivity jsou pro toto období předškolního věku typické a jsou pro ně pochopitelné a přirozené. Různorodost, kreativita a propojení s realitou přináší dětem informace o zdraví takové, jaké by měly být. Pro děti a jejich budoucnost je velmi důležité co jim ukážeme, nabídneme. Jsou tím nejcennějším, co v životě máme a záleží nám na jejich zdravé budoucnosti. 2.3.2 Psychická pohoda Zdraví, které chápeme a vnímáme jako pohodu (původní anglický výraz je well being ) bio- psycho- sociální, se dotýká stránky duševní. V tomto případě jde o psychickou pohodu neboli duševní vyrovnanost. Nedílnou součástí životního stylu jedince je správná výživa a pohybová aktivita, které utváří vnitřní pohodu, jež společně ovlivňují jak fungování organismu, tak psychický stav člověka. Zejména pohybová aktivita je pro člověka velmi důležitá a přínosná, navozuje pocit vyrovnanosti a štěstí. Stejně tak v lidském těle na podobném principu funguje zdravá výživa a vyvážená strava. Stav pohody se vyznačuje pocitem harmonie, pozitivního naladění, souladu a bezpečí. Stav nepohody se pojí s pocity rozladěnosti, nespokojenosti, vyvedením z rovnováhy, pocitu bez nálady, ohrožením (Havlínová, 2008, s. 21). Optimismus, který převládá u dětí předškolního věku, je třeba podporovat stejně jako odolnost proti stresovým situacím. Psychická odolnost potom dětem umožní žít život kvalitnější a šťastnější. 32

Psychická odolnost je úzce provázána i s fyzickou odolností a nemůžeme odhlédnout ani od vlivů prostředí. Všechny tyto tři prvky se stále vzájemně ovlivňují a podílejí se na tom, jak jedinec svůj život zvládá.(mertin,2010, s. 224). Nejlépe se dá u dítěte vypěstovat, pokud je základ tvořen třemi prvky a to: vrozenou dispozicí, kterou ovlivňuje matka v době před narozením, pokud dodržuje zdravý způsob života v době těhotenství, temperamentem dítěte, geneticky daná dispozice, nehybná, vztahem k dítěti, jež vytváří pocit bezpečí dítěte. Psychická odolnost se buduje na vztahu s hlavní pečující osobou (Mertin, 2010, s. 225). Důležité pro dítě je naučit se čelit stresu. Mezi mechanismy, které dokáží překonat stres, patří správné stravovací návyky, kvalitní spánek a účinná relaxace (Machová, 2009, s. 142). Mezi další patří společná komunikace o tom, co se kolem dítěte děje, pravidelný pitný režim, stanovená pravidla a řád, zajištění pocitu jistoty a zohlednění individuálního tempa každého jedince. V neposlední řadě i vyrovnaný a stabilní pedagog, který poskytuje dítěti odpovídající podporu. V této souvislosti jde o zvládání psychohygieny, vedoucí k ochraně duševního zdraví člověka a zvýšení odolnosti vůči škodlivým vlivům. Cílem je dosáhnout duševní vyváženosti dítěte, které se nepotýká s vnitřními konflikty a psychickými obtížemi a má přiměřené sebevědomí. Zvláště v dnešní hektické době je velmi důležité umění psychohygieny zvládat a pravidelně dodržovat. Přínosný pro společnost je člověk vyrovnaný, spokojený, činorodý jak po stránce pracovní, tak po stránce společenské. 2.3.3 Životní prostředí a jeho význam pro člověka Máme-li učit děti zdravému životnímu stylu, nelze vynechat životní prostředí. Příroda, která nás obklopuje, úzce souvisí s naším zdravím, čistý vzduch, zdravé lesy, nezávadná voda, louky tvoří základ při formování a utváření zdravého životního stylu, jejíž součástí je i příroda a bez ní se člověk neobejde. Děti si utváří vzájemné vztahy a vazby již od malička, významné je proto jim od počátku vysvětlit důležitou a nezastupitelnou roli životního prostředí, jejíž součástí je péče o přírodu. Ekologii děti musí pochopit, cítit správnost konání a vytvořit si láskyplný vztah k ní. Vždyť jak se budou chovat k přírodě, tak se příroda odvděčí jim. Postupným vysvětlováním základů fungování života v přírodě, aktivními činy a vytvořením vazby dítěte k přírodě se nemusíme o další osud naší planety bát. Vlastní příklady chování, vysvětlení 33

podstaty zdrojů potravin, vody a čistého vzduchu pro člověka, jako součásti přírody, jsou tím nejlepším, co můžeme dětem nabídnout. Pochopí-li podstatu a významnost na základě praktických zkušeností a dovedností, budou vždy jednat a konat v souladu s přírodou a nedovolí její znečišťování, budou ji chránit po celý svůj další život (Bureš, Chalupová, 2002). Pochopení podstaty potravin. Ovoce a zelenina, které nejsou pouze v hypermarketech, ale rodí se na polích, o které se musíme správně starat (hnojit, rýt, kypřit, plít, zalévat ). Čistá voda a vzduch nejsou samozřejmostí, nedovolit znečišťování ovzduší továrnami, plyny z aut a odhazováním odpadků do přírody. Učíme děti třídit odpadky, recyklovat je, nezamořovat se plasty apod. Životní prostředí společně s vhodným stravováním, dostatečným pohybem a formováním pohodové psychiky jsou pro naše zdraví a náš budoucí život nezastupitelné. Proto je nesmírně žádoucí nejen brát, ale umět se také postarat a přírodě i dát. K tomu vedeme děti a využíváme všech jejich smyslů, jelikož víme, že pokud si děti mohou osahat určitou věc, vyzkoušet aktivity, prožít a spojit si činnost s příjemným zážitkem jsou nesmazatelně zaznamenány v jejich mysli. Možnost dotknout se vodní hladiny, cítit vůni jarního lesa, jsou prvotními, jasnými a nejsnadnějšími informacemi pro dítě spojené s prožitkem a citem (Bureš, Chalupová, 2002). Náměty, které je možné využít v práci s dětmi, jsou následující: průběžné sledování vývoje v přírodě, pozorování blízkých částí přírody v okolí (les, rybník, jezero, park, řeka), znečišťování a zpracování vody, problém čistoty vzduchu v souvislosti se zákazem vycházení, vznik, třídění a odstraňování domácích odpadků. Dětem dáváme možnost seznámit se s podstatou lidského bytí v souvislosti s přijímáním potravy a tekutin, dýcháním čerstvého vzduchu, pobytu a pohybu na zdravém vzduchu v přírodě, která je pro naše zdraví nenahraditelná. Proto je velmi nutné předávat informace a zkušenosti dětem o důležitosti ekologie a životního prostředí. Naším cílem je zachování krásné zdravé přírody a děti svým nově nabitým vědomím a aktivitami pro zlepšení podmínek života na Zemi budou pokračovat v naší započaté cestě. V této souvislosti je dobré připomenout podporu rodiny, spolupracovat při výchově k zdravému životnímu stylu jednotně a v souladu. Vést rozhovory s rodiči, konzultovat různé cíle našeho snažení. Průzkumy v tomto ohledu říkají, že ženy bývají v této oblasti informovány lépe. Nicméně spolupráce by měla být oboustranná a ku prospěchu dítěte. Život každého z nás je nepatrnou součástí koloběhu v přírodě. Žijme tak, abychom na sebe byli pyšní. Chraňme přírodu, zvířata, ovzduší, rostliny a životní prostředí. Potom nás 34

čeká zdravý a spokojený život. Naše chování k životnímu prostředí poznáme později v jeho zpětné vazbě (Bureš, Chalupová, 2002). 2.3.4 Výživa Posláním potravy je dodat organismu správné množství nezbytných živin tuků, bílkovin, glycidů, vitamínů, minerálů, vlákniny a vody (Křivohlavý, 2001, s. 220). Organismus potřebuje stavební látky k výstavbě tkání a orgánů a energii k zajištění své činnosti. Obojího se mu dostává v potravě. Výživa je velmi významná, ovlivňuje vývoj a růst, pracovní i školní výkonost a zajišťuje pocit pohody. Vhodná výživa nachází uplatnění v prevenci některých chorob, jindy usnadňuje a podporuje léčení. Nesprávná výživa naopak člověku zdraví poškozuje (Kunová, 2004). V současnosti se výživa podílí na vzniku řady civilizačních onemocnění. Z kvantitativního hlediska jde o zajištění výživy, kdy příjem energie odpovídá jejímu výdeji. Například lidé s menší fyzickou námahou (sedavé zaměstnání) mají menší energetické nároky na výživu než lidé těžce fyzicky pracující. Období, kdy jsou vyšší energetické nároky na výživu, jsou v dětství, dospívání a u žen v těhotenství a při kojení. K ukládání zásob tuku a vzniku obezity dochází při přijímání energeticky bohatší stravy, která neodpovídá energetickému výdeji organismu. Z kvalitativního hlediska jde o příjem stravy rozmanité, vyvážené, s optimálním příjmem základních živin a to bílkovin, tuků, sacharidů, ale také přívod mikroelementů vitamínů, minerálů a dalších látek.neméně důležitý je přísun pitné vody. Nevyvážená, jednostranná strava při nesprávných stravovacích zvyklostech může být příčinou nedostatku živin, vzniku nádorových onemocnění a selhávání imunitního systému. Zdravotní stav jedince a výživa spolu úzce souvisí. Složky výživy Člověk s normální hmotností by měl podle oficiálních doporučení ve své výživě mít: - 55 60 energetických procent sacharidy, - 25 30 procent tuky, - 10 20 procent bílkoviny. Bílkoviny(proteiny): zajišťují tvorbu a obnovu tkání v organismu, transport látek v organismu, jsou součástí enzymů a hormonů a jsou zdrojem energie. Jsou nezbytné pro výživu a růst svalů, šlach, kostí a kůže. Organismus je přijímá ve formě rostlinné a živočišné. Rozkládá je látkovou přeměnou, slinami, stolicí, v některých případech je ztrácíme močí. 35

Nedostatek bílkovin zpomaluje růst, snižuje imunitu, způsobuje poruchy tělesného a duševního vývoje, zhoršuje srážlivost krve a vznikají otoky. Nadměrný příjem bílkovin je pro organismus zatěžující, musí přeměňovat bílkoviny na tuky a cukry, přebytky močí vylučuje, což vede k zátěži ledvin v organismu (Kunová, 2004). Tuky (lipidy): v těle jsou součástí buněk jako jejich stavební materiál, tvoří strukturu buněk a udržují tělesnou teplotu. Pro člověka jsou důležité a významné. Vyvolávají pocit sytosti, který se dostaví nejdříve za půl hodiny po konzumaci jídla. Nejvydatnější zdroj energie v potravě. Jsou nositeli několika důležitých látek pro náš organismus a to mastných kyselin, sterolů, vitamínů rozpustných v tucích. Dodávají jemnost chuti a příjemný pocit při žvýkání a polykání. Dělení tuků podle zdroje, ze kterého je získáváme: Živočišné tuky a oleje sádlo, máslo, tučné maso, slanina, uzeniny, tučné mléčné výrobky. Rostlinné tuky a oleje sója, řepka, podzemnice, slunečnice, jádro palmy olejné, ořechy, olejnatá semena, kokosový tuk. Součástí tuků je i cholesterol. Jde o chemickou látku, která se nachází v krvi. Ve větším množství se nachází v potravinách, které obsahují živočišné tuky, jako například smetana, vajíčka, maso, mléko, sýry, uzeniny. V rostlinách se cholesterol neobjevuje vůbec nebo zanedbatelně. Velké množství cholesterolu je rizikem vzniku onemocnění chorobami krevního oběhu.,,v rámci prevence aterosklerózy a kardiovaskulárních chorob se doporučuje, aby denní příjem tuků nebyl vyšší než 30% energetického příjmu, se zastoupením jedné třetiny tuků živočišného původu a dvou třetin tuků rostlinného původu. Příjem cholesterolu by neměl převyšovat 300 400 mg za den. (Machová, Kubátová, 2009, s. 21). Cukry (sacharidy):nezbytné pro správnou činnost mozku a CNS. Chrání svalstvo tím, že pomáhají tělu zužitkovat energii ukládanou ve formě tuku před zdrojem energie bílkovin ze svalů. Denní doporučená dávka je 60 g. Podle chemického složení cukry dělíme na: 1. Monosacharidy to jsou jednoduché sacharidy, které jsou tvořeny jednou molekulou. Patří mezi ně glukóza neboli hroznový cukr. Tělo tuto energii využívá při těžké fyzické práci, ale i při práci vnitřních orgánů. Fruktóza je také lehce využitelná, obsahuje ji med a ovoce. 2. Oligosacharidy (disacharidy), složené ze dvou monosacharidů např. laktóza cukr obsažený v mléce a maltóza sladový cukr. 36

3. Polysacharidy, cukry se složitější strukturou, řadíme sem škroby a vlákninu. Vitamíny a minerální látky: Jako všechny živé organismy i lidský organismus se skládá z prvků biogenních (uhlík, kyslík, dusík, vodík) a obsahuje i prvky minerální. V těle se vyskytují ve třech formách, jako elektrolyty v tělesných tekutinách, vázané na organické látky (enzymech, vitamínech, bílkovinách) a v podobě nerozpustných solí. Vitamíny dělíme na rozpustné ve vodě vitamín C a vitamíny rozpustné v tucích vitamíny A, D, E, K. Lidský organismus si je sám nedokáže vyrobit, proto jejich dostatečné množství je závislé na příjmu potravy (Kunová, 2004). 2.3.4.1 Zásady zdravé výživy V posledních letech ukazují průzkumy na změnu k lepšímu ve spotřebě, tedy výběru potravin obyvatelstva České republiky. Potvrdilo to výběrové šetření o zdravotním stavu české populace, které zajímaly i jejich stravovací návyky. Snížila se spotřeba vepřového, hovězího masa, živočišných tuků a vajec. Oblíbeným zůstává velký příjem sladkých nápojů, smažených pokrmů a konzumace smažených brambůrek s vysokou hodnotou tuku. Došlo k nežádoucímu snížení spotřeby mléka a mléčných výrobků, což má za následek úbytek vápníku v těle. Ve spotřebě ovoce a zeleniny jsme v Evropě na posledních místech v jejich konzumaci, muži jsou na tom hůře než ženy. Celkově stravovací návyky souvisí se vzděláním, přičemž si člověk s vyšším vzděláním více uvědomuje nutnost kvalitní a vyvážené stravy. V souvislosti s pohlavím jde o zjištění, že muži méně dodržují zdravé stravovací návyky než ženy. Zdraví dětí, dospělých a celého národa je prvořadé. Je vhodné vést děti od útlého věku ke správným zásadám stravování a připravit jim lepší a kvalitnější start do života. Hektická doba si žádá silné a zdravé jedince (Machová, Kubátová, 2009). Několik zásad správné výživy: Energetický příjem nesmí převýšit energetický výdej. K udržení optimální váhy postačí méně než 30% tuků během dne. Omezíme živočišné tuky a nahradíme je rostlinnými. Potraviny z bílé mouky nahradíme celozrnným pečivem, tučné mléčné výrobky zakysanými nízkotučnými. Volíme bílá libová masa a ryby. Vyhneme se přijímání nadměrného množství cukrů v podobě sladkostí. Dbáme na dostatek ovoce a zeleniny. 37

Příjem tekutin je 2,5 3 litry denně. Jíme pravidelně v malých dávkách, nejméně 5x denně. Vytvoříme u dětí zdravé stravovací návyky. Dětem dopřejeme pestrou a plnohodnotnou stravu. Celkový zájem o složení potravy neustále stoupá. Neustále přichází nové a nové informace o kvalitě, vhodnosti potravin, potravinových doplňcích a dietách. Zmítáme se v tom, co je zdravé, co méně. Stres v práci, nedostatek odpočinku a relaxace, shon při výchově dětí, péči o domácnost negativně působí na naše zdraví a je třeba se zamyslet nad naším životním tempem, stylem a kvalitou přijímaných potravin. Potravinových pyramid existuje velké množství, od barevného ztvárnění po malé obměny potravin. Doposud neexistuje pyramida pro děti předškolního věku a tak nezbývá než tu stávající všeobecně platnou přizpůsobit dětem a všem věkovým kategoriím. Vhodnost či nevhodnost potravin volit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nedbat na reklamní taháky, které volí zbraně těžkého kalibru ve formě přibalených dárečků. Stále je těchto potravin celá řada a je na rodičích, jakým směrem výchovu k zdravému životnímu stylu Obrázek 1 - Pyramida zdravé výživy Zdroj: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/potravinovapyramida/ 38

povedou. A že je to občas nadlidský úkol bojovat s lákadly v obchodech ve formě pamlsků a nezdravoty (Kunová, 2004). Zapomenout nemůžeme na pitný režim, tolik důležitý pro organismus člověka. Vodu tělo přijímá v potravinách i v nápojích. Nedostatek se projeví suchostí v ústech, žízní, pocením, celkovou malátností člověka. Pravidelně doplňujeme kvalitní tekutiny tělu a vyhýbáme se přeslazeným nápojům, které žízeň nehasí, pouze jsou zdrojem většího přísunu cukrů do těla. Zejména v letních měsících zvýšíme dávkování a množství tekutin, aby nedošlo k dehydrataci organismu a následnému kolapsu, vzhledem k vyššímu vylučování vody kůží nebo močí a dýcháním. 2.3.4.2 Voda a pitný režim V těle člověka má voda několik funkcí. Udržuje tělesnou teplotu, slouží jako rozpouštědlo a transportní prostředek. Pokud tělu nezabezpečíme potřebné množství tekutin z důvodu nedostatku, může po dvou až třech dnech, dojít k vážným zdravotním poruchám a během týdne až ke smrti. Z celkového množství vody v těle je větší třetina uložena v buňkách, zbývající v krvi, míze a v tkáňovém moku. U malých dětí se v těle nachází ¾ vody z celkové hmotnosti (Machová, 2009). Nejenže vodu přijímáme, ale voda se z těla i ztrácí a to několika způsoby. Největší množství vody odchází močí, kůží, potem a dýcháním. Je potřebné tyto denní ztráty nahrazovat, s přihlédnutím na individuální požadavky a potřeby každého včetně dětí (zdravotní stav, věk, teplotu okolí, fyzickou aktivitu) a to v potřebném množství. Varovným signálem ztráty vody v organismu je obecně projevující se žízeň (Machová, 2009). Zvláště děti si plně neuvědomují pocit žízně, je třeba je neustále a pravidelně pobízet k pití. Umožnit jim volný přístup ke zdroji pití. Nejvhodnějším zdrojem tekutin je neslazená ověřená voda z vodovodu, studny a oslazená malým množstvím ovocného sirupu, citronem či medem. Mezi tekutiny, které lidskému organismu škodí, patří alkohol, kofein, dusičnany a cizorodé látky obsažené ve vodě. Nežádoucí vliv mají stabilizátory, konzervační činidla a barviva. 2.3.5 Pohyb u dítěte předškolního věku Pohyb je prostředkem seznamování se s prostředím, prvním učením, jak ovládnout své tělo, jak si poradit se svým okolím a tím nabýt potřebné zkušenosti. Pohyb je prostředkem, jak vyjádřit sebe sama a komunikovat s ostatními. Je také prostředkem 39

získávání sebevědomí, hodnocení sebe samého, vzájemného srovnávání, pomáhání si soupeření a spolupráce (Dvořáková, 2002, s. 13). Pohybová a tělesná aktivita je prostředkem osvojování pohybových dovedností a má vliv na biologickou stránku organismu dítěte, ale také na sociální a psychické aspekty. V prvních letech života, v raném dětství, ale také ve věku kdy navštěvují děti mateřskou školku, mají motorické pohyby velký význam pro dětskou osobnost. Nedostatek vývoje z raného dětství je vychovatelkám na dětech v jejich odděleních obzvlášť nápadný(sabine Herm, 2007, s. 23). Příklad Elisabeth Když Elisabeth přišla ve 3 a půl letech poprvé do MŠ, měla od začátku velké potíže. Rodiče měli vysoké požadavky na svou dceru a požadovali především intelektuální výkony jako jazyk, poznávání obrázkových knih a podobně. Motorické schopnosti- jako lezení, běh, jízda na kole, balancování, hra s míčem rodiče nevyžadovali. Výsledek: Elisabeth se nerozvíjela přiměřeně svému věku. Např. neuměla běhat s ostatními dětmi. Její rychlejší běh připomínal klopýtavou chůzi se vzpřímeným hrudníkem a nejistou rovnováhou paží. Hrála si většinou sama na pískovišti, zatímco ostatní děti lezly po prolézačkách a dováděly (Sabine Herm,2007,s. 24). I z tohoto příkladu jasně vidíme neoddělitelnou spojitost všech složek osobnosti, které se musí rozvíjet současně a harmonicky. Dostatečný čas a vhodný, zejména bezpečný prostor by měly mít děti ke spontánním pohybovým aktivitám. Stejně tak je třeba dětem umožnit účastnit se řízených pohybových aktivit, které jim připraví pedagog. Tyto aktivity jsou součástí denního režimu v mateřské škole. Pokud má být naše aktivita úspěšná, je třeba připravit dětem pestré, zajímavé a zábavné cvičební aktivity. Využít pomůcek barevných, tvarově rozmanitých. Vždy musí být bezpečné a splňovat hygienickou normu pro předškolní vzdělávání. Pozornost v předškolním období je zaměřena na elementární pohybovou úroveň, zlepšování kvality pohybu, vnímání a orientace v prostoru (Dvořáková, 2006). Anatomická stavba těla skýtá jistá omezení, která musíme respektovat při sestavování pohybového programu. Jedná se o nedokončený vývoj kloubů a nedokončenou osifikaci. Je nutné vyvarovat se zařazení visů, podporů, hlubokých předklonů, doskoků na tvrdou podložku, nárazů na tvrdou podložku, zvedání těžkých břemen a kotoulů vzad. Při dopomoci chytáme děti za předloktí, stehno, nejlépe provádíme dopomoc v oblasti trupu, 40

nikdy děti nechytáme za okrajové části těla (ruce, nohy). U dětí se může objevit nesprávné držení těla v důsledku nesouladu vývoje kostry a svalů. Nejsou žádoucí dlouhé pochody se zátěží, nošení těžkých břemen, bederní záklony, mosty a jednostranná cvičení. Důležité je nevytvořit u dětí chybný pohybový stereotyp, proto klademe důraz na správné držení těla a správné provedení. Cvičení vychází ze správné polohy a je vedeno správným směrem s přihlédnutím k věku a schopnostem dítěte a jeho potřeb (Dvořáková, 2006). Pohyb zahrnuje všechny děje, při nichž dochází k fyzikální změně hmoty. V nejobecnějším smyslu je výrazem pohyb označována jakákoliv změna v čase. Různé druhy pohybu jsou studovány v mnoha vědních oborech. Pohyb člověka je schopnost pohybovat se v prostoru a čase pomocí svalové činnosti. Vědomé přemístění v prostoru a čase je označováno jako pohybová aktivita (Mužík,2010,s. 193). Při cvičení celkově musíme brát ohledy na věk, individuální schopnosti a celkový zdravotní stav dítěte. Již od dětství by se měly pohybové schopnosti a sport stát nedílnou součástí života člověka. V dětském věku je potřeba pohybu velmi intenzivní a člověku vrozená. Pokud není uspokojena základní biologická potřeba prostřednictvím pohybu, tak dítě zlobí. Pohybové činnosti přispívají k fyzické i duševní pohodě, zvyšují odolnost organismu, naučí dítě přijmout prohru a vyrovnat se s neúspěchem, pomáhají v navazování přátelských vztahů, jsou ideální prevencí proti nadváze, pomáhají před psychickou únavou, stresem a napětím. Pro dítě předškolního věku je potřeba pohybu v rozmezí 4-6 hodin denně, převládá spontánní pohybová aktivita. Dítě má potřebu se neustále pohybovat a mělo by být vhodně motivováno (Mužík, 2010). Na cvičení a pohyb nepohlížíme pouze jako na prostředek, který ovlivňuje naši fyzickou stránku, můžeme zde zahrnout i hodnoty komunikační, socializační, psychorelaxační, psychoregenerační, psychoregulační, které velmi pozitivně ovlivňují psychický stav jedince a jsou protistresovou prevencí. Právě z těchto důvodů by se měl pohyb stát součástí životního stylu již od dětství stejně jako denní režim (Dvořáková, 2009, s. 93). 41

Obrázek 2- Pohybová pyramida Zdroj: http://nutriweb.cz/cs/clanky/pohyb/hybejte-se Nejzdatnější jsou ty děti předškolního věku, které se samostatně a pravidelně pohybují bez dozoru rodičů. Bohužel většině dětí je to nedostupné, existuje celá řada objektivních příčin, které to nedovolují. Dospělí děti v pohybu omezují a napomínají. Prvořadá je bezpečnost dětí, proto se mateřské školy a další instituce snaží dětem nabízet zábavný pohybový program, pomocí něhož rozvíjí u dětí fyzickou zdatnost, psychickou odolnost, poskytují dětem zábavu a radost. Potom se zdravý pohyb stane součástí životního stylu, bez kterého si svůj život nedokáží představit. RVP PV považuje volný pohyb a tělesnou pohodu za nepostradatelnou pro zdravý vývoj dětí předškolního věku. 42

2.5.3.1 Vývoj pohybových činností s ohledem na předškolní věk Pro dítě předškolního věku je pohyb základní potřebou a nepostradatelným prostředkem objevování světa kolem něj. Děti musí být od začátku vedeny k pohybu a sportu. Důležité je zapojit i okolí nejenom rodiče, ale i prarodiče, sourozence a kamarády. V raném věku (do 4 let) se podporuje motorický vývoj tím, že necháme děti si volně hrát a řádit. Učí se tak prvním koordinovaným pohybům. Ve věku 4-6 let si děti osvojují lezení, ručkování, válení, přelézání. Jsou možné první kombinace pohybů. Děti si osvojují pohyby, přičemž už se může rozvíjet záliba pro určitý druh sportu. Specificky zaměřený trénink není však ještě nutný (Klaus Bös, Anne Schmidt Redemann, SusanneBappert,2007, s. 16). Pohybová činnost prochází postupným vývojem. U tříletého dítěte je potřeba jistoty při pohybu, v širší stopě, často zakopne a reaguje pomaleji na pokyny. Koncem předškolního věku je výrazná tělesná změna, mění se proporce, končetiny se prodlužují a dozrává centrální nervová soustava. Což má vliv na konání přesnějších pohybů. Zlepšuje se celková koordinace pohybů celého těla. Dítě zvládá běh, poskoky, jízdu na kole, plavání, házenou, překonávání překážek a další pohybové činnosti. S nimiž úzce souvisí i sebeobslužné činnosti a vytváření hygienických návyků, které se procvičují každodenním mytím rukou, utíráním rukou do ručníku. Postupně získávají samostatnost v oblékání, obouvání, stolování, úklidu hraček a péči o ně. Při pobytu venku pečují i o zahradu. Cílem těchto činností je získání základních kulturně hygienických dovedností (Vágnerová, 2005). Pro další život dětí je velmi důležité podporovat je v samostatnosti a dávat jim dostatek prostoru, aby mohly zažít úspěch a pocítit radost, že danou činnost zvládly samy a tím si postupně vytváří návyk k zdravému životnímu stylu. 2.5.3.2 Podmínky pro pohybové aktivity Základy zdravého životního stylu jsou pokládány již od narození, patří k nim příjem potravy, pravidelný spánek, odpočinek, pohybové aktivity. Pohyb a pohybové aktivity jsou součástí denního režimu každého dítěte, které si postupně navyká na pravidelný rytmus dne. Pokud dítě není vedeno k přiměřenému dělení času mezi povinnosti a zábavu, bude si v budoucnu jen těžko vytvářet návyky kvalitního využití volného času v dospělosti (Mužík, Vlček, 2010). Je třeba se zamyslet nad zajištěním správných, životu bezpečných podmínek pro vykonávání této činnosti. Využíváním vhodných pomůcek a volby bezpečného prostoru. Hlavní podmínkou prostor uvnitř budovy, velká zahrada, sportovní hřiště v blízkosti školy a 43

kvalitní vybavení nářadím a náčiním. Jiné jsou možnosti městských škol, které mají přístup na blízká sportoviště, jako jsou sportovní areály, plavecký bazén, zimní stadion a jiné vesnických škol, jež mají k dispozici svou zahradu s travnatým povrchem, pískovištěm a dřevěnými prolézačkami. Pravidelně využívat školní tělocvičnu a v ní vhodné pomůcky jako šátky, míče, švihadla, kruhy a další. Nesmíme zapomínat na přirozený pohyb v terénu, ať je součástí konání školy v přírodě, nebo běžné denní vycházky po okolí v místě bydliště dětí. K hrám slouží louka, les, park a volná prostranství, kde mají děti dostatek prostoru k pohybu a kreativitě při hře. Mohou spolu s kamarády rozvíjet svou fantazii, objevovat okolní svět, využívat zvědavosti, zažívat svá dobrodružství, vyzkoušet svou sílu a odvahu. V místnosti nezapomínáme na vhodnost nábytku k velikosti a výšce dětí, dodržení klimatických podmínek časté větrání, teplota vzduchu, přiměřeně vhodné oblečení dětí k jednotlivým činnostem. Omezený prostor a bezpečnost dětí vyžaduje volbu klidnějších her, zaměřených na zábavu, logiku, fantazii a výtvarné cítění, patří sem společenské hry i pohybové hry do místnosti (http://cs.detske- hry.com). Pohybovou hru chápeme jako záměrnou, uvědoměle organizovanou pohybovou aktivitu dvou a více lidí, v prostoru a čase, s předem dobrovolně dohodnutými a bezpodmínečně dodržovanými pravidly. Hra má účelný a souvislý uzavřený děj. Je charakterizována napětím, prožitkem, radostí, veselím, vysokou motivací k činnosti, uplatněním známých dovedností, pohodou a často soutěživostí. (Mazal, 2007, str. 19) Sutton-Smith(1978) říká, že hru lze nejlépe pochopit v pojmech konfliktu. Chápat hru jako zvládání konfliktních situací znamená chápat ji jako vnitřně motivované chování, které lze současně popisovat neurofyziologicky i fenomenologicky (Mazal, 2007, s. 10). Fink zastává názor, že hra zpřístupňuje svět v celku. Byutendijk spojuje hru s prožíváním existence. Konrád Lorenc připomíná svobodu hry, jež je podmínkou všeho tvořivého a vzniká již ve fylogenezi a je nepostradatelnou pro kreativitu člověka. Jisté je, že každý národ, každá kultura používá své nástroje, prostředky, formy, metody i hry. Jelikož jsou výkladní skříní každého národa (Mazal, 2007). 2.3.5.3 Hygiena a prevence pohybového aparátu Cvičení a pohyb provádíme v dostatečně prostorných místnostech s ohledem na bezpečnost dětí. Před samotným cvičením dobře vyvětráme a zkontrolujeme technický stav nářadí. Provedeme vizuální kontrolu sportovního oblečení dětí (tričko, tepláky, ponožky, tenisky) tak, aby nedošlo k přehřátí organismu dítěte. Vhodné je cvičení zařazovat před 44

jídlem v dostatečné intenzitě. Pro děti je podstatné mít vyvážený poměr řízených a volných pohybových aktivit. Příkladem může být vycházka do přírody, kdy nezapomeneme dát dětem prostor ke svým samostatným hrám ve vymezeném prostoru. Potom mají děti intenzivní prožitek z pohybu. Nezapomínáme na zásadu přiměřenosti pohybových aktivit, volíme hry a činnosti dané předškolnímu věku. S pohybem je spojen výdej energie, ale i tělesných tekutin, proto je velmi důležité neustále doplňovat vodu a tím dodržovat pravidelný pitný režim (Svobodová, 2010). 2.3.5.3.1 Hygiena dětí v MŠ Mezi každý den se opakující rituály lze svým způsobem zařadit hygienické návyky. Pravidelně se opakující činnosti hygieny, kterým se děti učí pomocí nápodoby dospělého i ostatních dětí, vedou žáky k samostatnosti a sebeobsluze. Před svačinkou, po svačině, před obědem, po obědě a po vykonání potřeby vždy následuje mytí rukou. V praktických činnostech jako je oblékání a svlékání oděvu před a po vycházce, se děti učí prosociálnímu chování. Pomáhají starší děti mladším, zručnější méně šikovným, tím si upevňují své návyky, zkušenosti a rozvíjí zároveň jemnou motoriku (Svobodová, 2010). 2.3.5.4 Aktivity pohybových dovedností v MŠ Součástí dětského věku, zejména předškolního období je pohyb a hra, jako nejpřirozenější dětská aktivita. Potřeba pohybu u dětí předškolního věku je vyšší než v jakémkoli životním období. Doc. Dvořáková uvádí, že 80% lokomoce dítěte předškolního věku je běh. Děti by měly mít dostatek prostoru k přirozenému a volnému pohybu především venku, v době pobytu na zahradě nebo v části vycházky v bezpečném prostředí (park, hřiště, les aj.). Pohyb je také skvělou příležitostí pro vytváření sociálních vztahů a prosociálních dovedností (např. vysvobozovací honičky, pohybové hry a námětové hry s pohybem). Může se ale stát i zdrojem vztahů asociálních, pokud učitelka používá nevhodné soutěživé hry a vytváří tak mezi dětmi atmosféru závisti a zlosti. (Svobodová, 2010, s. 15) 2.3.5.4.1 Cvičení Dítě by mělo mít každý den příležitost se dostatečně pohybově vyžít, pro pěstování zdraví by se mělo denně minimálně deset minut pohybovat při tepové intenzitě 170-190 tepů za minutu, což odpovídá intenzivnímu spontánnímu pohybu (např. běhání při honičce)(svobodová, 2010, s. 76). 45

Podle Svobodové (2010) není povinností učitelky do svého plánu činností zahrnout každodenní cvičení. Nicméně se doporučuje jedenkrát až dvakrát denně umožnit dětem intenzivní pohybovou zátěž. Motivovat děti se sníženou potřebou pohybu a zapojit je do cvičení. U motivovaného cvičení zvyšuje tělesnou zdatnost, vytrvalost a učí se správnému držení těla. Při sportovních aktivitách dochází k podpoře prosociálního chování dětí, dodržují sportovní pravidla a morální normy. Učitelka musí mít na mysli to, aby hry byly přizpůsobeny možnosti empatie ve vnímání druhých, vzájemné kooperaci a pomoci, snížení eliminace soutěživosti. 2.3.5.4.2 Pobyt venku Děti potřebují dostatek volného pohybu na čerstvém vzduchu, a především zahrady mateřských škol slibují plno aktivní zábavy a dobrodružství. Pro děti z bytové zástavby je zahrada MŠ jedinou možností bezpečně a spontánně si hrát ve volné přírodě. Proto by měly učitelky pobyt na zahradě upřednostňovat před vycházkou a využít každé příležitosti k pobytu na zahradě. Základní formou činností na školní zahradě by měla být volná hra. Zahrada a vycházky do okolí MŠ nám umožňují pozorovat některé přírodní jevy, rostliny, zvířata, sledovat proměny přírody v čase a v ročních dobách, učit se ji chránit. Můžeme pozorovat práci lidí, stroje, dopravu, učit se bezpečnému chování na cestách, poznávat své město atd. (Svobodová, 2010, s. 72) Při pobytu venku a během vycházek do přírody a okolí by děti měly mít možnost volné hry, potřeby běhu a spontánního pohybu, důležité při této aktivitě je zajistit bezpečnost dětí. Každá mateřská škola přizpůsobuje denní režim svým podmínkám. Zavedené opakující se činnosti jsou pro děti přínosné, učí se dovednostem, schopnostem s ohledem na své zájmy, potřeby, aktuální stav a predispozice. Nedílnou součástí každého dítěte v mateřské škole jsou všechny složky denního režimu (volná hra, stravování, řízená činnost, pohyb, cvičení, pobyt venku, hygiena). U dětí mimořádně nadaných a se specifickými potřebami vždy bereme ohled na jistá omezení, vycházíme z RVP PV, kde na straně 33 v kapitole 8 jsou jasně stanovené podmínky vzdělávání těchto dětí. V rámci provozu MŠ je správné mít možnost změnit a upravit aktuálně dle stávající situace denní režim pro děti. Kvalitní denní režim je flexibilní, přizpůsobený potřebám a podmínkám výchovně vzdělávacího procesu každé školy. 46

2.3.5.4.3 Nadstandartní pohybové aktivity v naší MŠ Většina MŠ hledá cestu, jak být atraktivní pro své klienty tedy rodiče a zejména děti. Nemusíme chodit daleko a několik příkladů, které jdou ruku v ruce se zdravým životním stylem, máme před sebou. Není tajemstvím, že se nám zhoršuje naše životní prostředí, děti se pohybují v prostředí velmi vysokých koncentrací škodlivých látek, úřady varují před nebezpečím pobytu venku. Týká se to zejména městských škol, ale výjimkou nejsou i vesnické školy nacházející se v blízkosti průmyslových měst. Řešením jsou školy v přírodě, které jednotlivé školy pořádají pro své děti za mohutné podpory svých úřadů, tedy zřizovatelů. Tam, kde tato finanční podpora existuje, se každým rokem uskuteční týdenní pobyt dětí v malebném kraji našich hor. Během pobytu se děti naučí nejen samostatnosti a nezávislosti na rodičích, poznají krásu přírody, upevní kamarádské vazby. Největším přínosem je ovšem pozitivní vliv venkovních aktivit na čerstvém vzduchu pro jejich zdraví a tělesný rozvoj. V rámci programu mohou absolvovat turistiku po kraji, adrenalinové sporty (lanová centra, horolezecké stěny, obří trampolíny, plavání a jiné). Spolehnout se na sebe a svého kamaráda je ta nejcennější zkušenost, kterou si děti z pobytu přivezou, kromě posíleného a vytrénovaného těla. Nemusíme být pryč celý týden, stačí si zamluvit jednou za týden pobyt v sauně a blahodárný vliv na náš organismus je zaručen. Pravidelné otužování dětí vede ke snížení nemocnosti, zvýšení odolnosti organismu proti nákaze a nemoci. Kardiovaskulární systém našeho těla pracuje na nejvyšší výkon. Střídáním pobytu ve vyhřáté potní místnosti a rychlým ochlazením ve venkovním ledovém bazéně přináší dětem adrenalinový zážitek. Pokud se vhodně spojí s doplňkovou činností, jako jsou hry v okolí, prohlídka pamětihodností apod. není nouze o zájemce. Vždy provádíme cyklus v závislosti na dané skupině a přizpůsobujeme délku pobytu. Na konci se děti cítí velmi dobře, nikoli vyčerpané, podrážděné a vypečené. Další pohybovou aktivitou, kterou MŠ zprostředkovává je lyžařský kurz pro začátečníky. Děti mají možnost naučit se základním dovednostem lyžování. Trénují rovnováhu, pevné držení těla a první lyžařské dovednosti. Spojení pohybu, překrásné zimní přírody a pobyt na zdravém vzduchu přináší dětem radost. Oblíbenou aktivitou dětí předškolního věku jsou vodní radovánky. Prostřednictvím před plaveckého výcviku se děti seznamují s vodou, učí se nebát tohoto živlu formou nejrůznějších vodních her. Základem je dýchání, nebát se ponořit hlavu pod hladinu a k tomu paní učitelka využívá nejrozmanitější pomůcky, které se dětem líbí a jsou pro ně zábavné. Na konci kurzu jsou děti v bazéně jako ryby ve vodě. Ostych a nedůvěra jsou pryč. Vítězí 47

odvaha a obratnost. Plavání a pohyb ve vodě působí na celý organismus blahodárně, protahují se a posilují všechny svalové skupiny. Děti mají možnost zdravého pohybu, který jim přináší radost a uspokojení. 2.3.5.4.4 Význam pohybu pro člověka Pohyb je pro člověka tou nejpřirozenější činností, kterou vykonává od svého zrození. Naší snahou by mělo být zařadit ho do svého života zcela běžně, automaticky a pravidelně. Současná společnost nabízí velmi široké vyžití občanům v rámci sportovních aktivit, zároveň na ně klade stále větší a větší pracovní nároky. Fyzické vypětí střídá psychická zátěž ve formě denních stresů. Chybí jistota zaměstnání, finanční závazky rodin, zatížení rodiny hypotékou, a když k tomu přidáme nezdravý způsob života ve formě špatných stravovacích návyků, tučných a sladkých jídel. Nadměrné požívání přeslazených nápojů, džusů a iontových nápojů. Jsme blízko onemocněním, jež trpí dnešní generace. Cukrovkou počínaje, obezita z přejídání, různé alergie, vysoký cholesterol, onemocnění srdce a další civilizační nemoci, které znepříjemňují život jedinci i celé jeho rodině. Velmi důležité je od samého počátku lidského života vést děti k správným životním návykům, pokud si včas uvědomí hodnotu lidského zdraví, jeho nenahraditelnost, potom jsou na té nejlepší cestě k prožití aktivního a zcela pestrého života. Všechny složky životního stylu jsou důležité, o tom není pochyb. V mé práci se zaměřím na nejpřirozenější činnost člověka a tím je pohyb. Dnešní hektická, uspěchaná doba nás zaměstnává ve velké míře. Není však pravdou, že není čas na pohybovou aktivitu. Člověk, který si od mládí vypěstoval sportovní návyky, si vždy najde čas pro svůj sport. V rámci výchovně vzdělávacího procesu v mateřské škole děti získávají první pohybové dovednosti, věnují se zcela běžným pohybovým činnostem, které jsou pro děti předškolního věku přirozené a které jsme již v předchozích kapitolách podrobně popsali. Aby bylo naše snažení, výchova a vzdělávání k lásce k pohybu celistvé je důležité mít na paměti, že se do tohoto procesu musí zapojit obě strany. Nejen cílevědomá, všestranná výchovně vzdělávací činnost mateřské školy, ale i každodenní pohybové aktivity v rodině, při nichž dochází k formování pevného návyku a kladného vztahu k pohybu a lásce ke sportu. 48

Praktická část diplomové práce 3 Metodologie výzkumu 3.1 Cíl výzkumu Cílem mé výzkumné práce je zjistit v rámci rozvíjení zdravého životního stylu rozmanitost a četnost pohybových aktivit, kterým se věnují děti předškolního věku. 3.2 Výzkumný problém VP1 - Mají děti předškolního věku dostatek možností pro sportovní vyžití v místě bydliště? VP2 - Navštěvují dětí předškolního věku pravidelně pohybové kroužky? VP3 Kolik času věnují rodiny s dětmi sportu, pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu? VP4 Jaké jsou reakce rodičů na pobyt dětí venku za každého počasí? VP5 Jezdí rodiny s dětmi často na společné výlety? 3.3 Výzkumné předpoklady a hypotézy VP 1 Děti na vesnici nemají dostatek možností ke sportovnímu vyžití v místě bydliště. VP 2 Děti ve městě častěji navštěvují pravidelné pohybové kroužky. H1 Sportu se budou častěji věnovat rodiny s dětmi ve městech, nežli rodiny s dětmi na vesnicích. H2 Rodiče na vesnici častěji souhlasí s pobytem svých dětí venku za každého počasí, než rodiče ve městě. H3 Společné výlety rodin předškolních dětí budou četnější u vesnických rodin, nežli společné výlety městských rodin. 3.4 Popis výzkumné metody Jedná se o kvantitativní výzkum, jehož filozofickým základem je pozitivizmus respektive novopozitivismus. Jak uvádí Chráska (2007, s. 12), dle F.N.Kerlingera (1972) je: Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy. Během výzkumu se řeší jeden, nebo více spolu souvisejících problémů. Řešení vědeckého problému představuje řadu navzájem propojených a na sobě závislých kroků a činností, které se vyznačují tímto základním schématem: 49

a) stanovení problému, b) formulace hypotézy, c) testování (verifikace, ověřování) hypotézy, d) vyvození závěrů a jejich prezentace Jako výzkumná metoda byl zvolen dotazník. Podle pedagogického slovníku je dotazník: výzkumný a diagnostický prostředek ke shromažďování informací prostřednictvím dotazování osob. Podstatou je soubor otázek nebo výroků zkonstruovaný podle kritérií vědecké metodologie, předkládaný v písemné formě. (Pedagogický slovník, 2009) Při sestavování dotazníku i jednotlivých položek dodržujeme tyto zásady, pravidla a požadavky: dotazník je pro respondenty jasný a srozumitelný, položky v dotazníku jsou formulovány co nejstručněji a jednoznačně, zjišťují jen nezbytné údaje a nesmějí být sugestivní (Chráska, 2007). 3.5 Popis výzkumného vzorku Ze základního souboru mateřských škol olomouckého kraje byly prostým náhodným výběrem vylosovány tyto mateřské školy: MŠ Troubky, MŠ Lobodice, MŠ Tovačov a MŠ Olomouc, Slavonín. V lednu 2015 bylo osloveno 150 respondentů ke spolupráci výzkumného šetření pomocí dotazníků na téma: Podpora zdravého životního stylu u dětí předškolního věku. Rodiče podle zjištěných informací ve většině vyplňovali dotazníky přímo v MŠ, z toho vyplývá velká návratnost vyplněných dotazníků. Ze 150 oslovených respondentů se vrátilo k závěrečnému zpracování 140 dotazníků, 70 z městských MŠ a 70 z vesnických MŠ (viz tabulka č. 1). Tabulka 1: Složení výzkumného vzorku MŠ město Počet respondentů Relativní četnost % MŠ Tovačov 50 35,71 MŠ Slavonín, Olomouc 20 14,28 MŠ vesnice Počet respondentů Relativní četnost% MŠ Troubky 55 39,29 MŠ Lobodice 15 10,71 celkem 140 100 50

3.6 Výsledky výzkumu Tabulka 2:Považujete pohyb a sport pro Vaše dítě za důležité? Ve městě (Rel. četnost) Na vesnici (Rel.četnost) Ve městě (Abs. četnost) Na vesnici (Abs. četnost) Ano 63 59 90 84,29 Částečně 7 11 10 15,71 Ne 0 0 0 0 Celkem 70 70 100 100 Ve městě 10% 0% 90% Ano Částečně Ne n=70 Graf 1 - Složení výzkumného vzorku Na vesnici 16% 0% 84% Ano Částečně Ne n=70 Graf 2 - Významnost pohybu a sportu pro děti na vesnici 51

Sport a pohyb pro své dítě považuje za důležité u městských MŠ 46 rodičů, částečně 4 rodiče a nesouhlas nevyslovil žádný rodič. U vesnických MŠ považují sport a pohyb za důležitý 59 rodičů, částečný souhlas vyslovilo 11 rodičů a nesouhlas nevyslovil žádný rodič. Celkově lze říci, že rodiče považují sport a pohyb za nedílnou součást života jejich dětí. Tabulka 3:Kolikrát v týdnu se věnujete s dítětem sportu? Ve městě (Abs. Četnost) Na Vesnici (Abs. Četnost) Ve městě (Rel. četnost) Na vesnici (Rel. četnost) 1x 15 20 21,43 28,57 2x 31 23 44,29 32,86 3x a častěji 24 27 34,29 38,57 Celkem 70 70 100 100 Ve městě 34% 22% 44% 1x 2x 3x a častěji n=70 Graf 3 - Četnost sportu v týdnu u dětí ve městě Na vesnici 38% 29% 33% 1x 2x 3x a častěji n=70 Graf 4 - Četnost sportu v týdnu u dětí na vesnici 52

Z uvedených odpovědí vyplývá, že rodiče městských MŠ se v týdnu věnují sportu s dítětem a to: 1x 15 rodičů, 2x 31 rodičů, 3x 24 rodičů a jiný počet neuvádí. Rodiče vesnických MŠ se věnují sportu s dítětem: 1x 20 rodičů, 2x 23 rodičů, 3x 18 rodičů a devět rodičů se vyjádřilo, že se věnují sportu a pohybu denně. Tabulka 4:Navštěvuje Vaše dítě pravidelně pohybové kroužky? (zakroužkujte i více možností) Jiné Jaké Ve městě (Abs. Četnost) Na Vesnici (Abs. Četnost) Ve městě (Rel. Četnost) Na Vesnici (Rel. Četnost) Fotbal 14 11 20 15,71 Hokej 4 5 5,71 7,14 Tanec 13 10 18.57 14,28 Aerobic 3 4 4,28 5,71 Gymnastika 4 0 5,71 0 Plavání 17 0 24,28 0 Sokol 0 0 0 20 Žádný 15 26 21,42 36,61 Celkem 70 70 100% 100% Ve městě 46% 20% 9% 7% 18% 0% 0% 0% Fotbal Hokej Tanec Aerobic Gymnastika Plavání Sokol Žádný n=70 Graf 5 - Pohybové kroužky dětí ve městě Na vesnici 46% 20% 9% 7% 18% 0% 0% 0% Fotbal Hokej Tanec Aerobic Gymnastika Plavání Sokol Žádný n =70 Graf 6 - Pohybové kroužky dětí na vesnici 53

Z daných odpovědí u městských MŠ vyplývá, že pravidelně navštěvují děti předškolního věku tyto kroužky: nejvíce plavání a to 17x, fotbal 14x, tanec 13x, hokej a gymnastiku 4x, aerobic 3x, pro žádný kroužek se vyslovilo 15 rodičů. U vesnických MŠ více rodičů vyslovilo svůj názor, že není potřebný v tomto věku žádný pravidelný kroužek a to 26. Pořadí dalších kroužků je následující: sokol 14x, fotbal 11x, tanec 10x,hokej 5x, aerobic 3x, gymnastika 0x. Tabulka 5:Společné chvíle tráví Vaše rodina nejčastěji v oblastech (zakroužkujte i více možností): Ve městě (Abs. Četnost) Na vesnici (Abs. Četnost) Ve městě (Rel. Četnost) Na vesnici (Rel. Četnost) Divadlo 4 2 5,71 2,85 Kino 11 9 15,71 12,85 Stadion, sportovní hala 9 18 12,85 25,71 Bazén 23 34 32,86 48,57 Domácí práce, úklid domu, bytu 21 33 30 47,14 Multifunkční hřiště, parky 48 54 68,57 77,14 Vycházky 5 10 7,14 14,28 Počítačové hry 6 0 8,57 0 lyže 0 6 0 8,57 Celkem 70 70 100 100 Jiné Jaké 38% Graf č. 7 - Společné chvíle rodin s dětmi ve městě 33% 4% 5% 0% Ve městě Graf č.8 - Společné chvíle rodin s dětmi na vesnici 3% 9% 16% 7% 18% Na vesnici 6% 4% 1% 5% 20% 11% 20% Divadlo Kino Stadion, sportovní hala Bazén Domácí práce, úklid domu, bytu Multifunkční hřiště, parky Vycházky Počítačové hry lyže Divadlo Kino Stadion, Sportovní hala Bazén Domácí práce, Úklid domu, bytu Multifunkční dětské hřiště, parky n=70 n=70 54

Z těchto odpovědí je zřejmé, že u městských MŠ společné chvíle rodina tráví nejčastěji na multifunkčních hřištích (48x odpověď), dále na bazéně (23x odpověď), domácí práce a úklid bytu či domu (21x odpověď), následuje kino (11x odpověď), stadion, sportovní hala (9x odpověď) a divadlo (4x odpověď). Ve volné odpovědi se šest rodičů shodlo na počítačových hrách a pět rodičů volí vycházky s dětmi. Na vesnických MŠ byly odpovědi v následujícím pořadí: nejčastěji tráví společné chvíle s dětmi na multifunkčních hřištích (54x odpověď), dále na bazéně (34x odpověď), následují domácí práce, úklid domu, bytu (33x odpověď), stadion, sportovní hala (18x odpověď), kino (9x odpověď) a divadlo (2x odpověď). Ve volné odpovědi se šest rodičů shodlo na lyžování a deset je pro vycházku s dětmi. Tabulka 6: Který ze zimních sportů má Vaše rodina nejraději? Ve městě (Abs. četnost) Na vesnici (Abs. Četnost) Ve městě (Rel. Četnost) Na vesnici (Rel. Četnost) Lyžování 17 21 24,28 20 Sáňkování 41 40 58,57 57,14 Bruslení 11 8 15,71 11,42 Žádný 1 1 1,42 1,42 Celkem 70 70 100 100 Ve městě 1% 16% 24% 59% Lyžování Sáňkování Bruslení Žádné n=70 Graf č. 9 - Zimní sporty ve městě 55

Na vesnici 1% 12% 30% 57% Lyžování Sáňkování Bruslení Žádné n=70 Graf č. 10 - Zimní sporty na vesnici Je zřejmé, že nejraději mají u městských MŠ rodiče ze zimních sportů sáňkování (41x odpověď), potom lyžování (17x odpověď), následuje bruslení s 11 odpověďmi, pouze jeden rodič označil ve volné odpovědi žádný zimní sport. U vesnických MŠ rodiče zvolily toto pořadí: nejoblíbenější je sáňkování (40x odpověď), následně lyžování (21x odpověď), bruslení upřednostňuje 8 rodičů. Žádný zimní sport ve volné odpovědi zvolil jeden rodič. Tabulka 7:Kterým z letních sportů dáváte přednost? Ve městě Na vesnici Ve městě Na vesnici (Abs. četnost) (Abs. četnost) (Rel. četnost) (Rel. četnost) Plavání 32 33 45,71 47,14 Cyklistika 23 23 32,85 32,85 Bruslení na kolečkových bruslích 3 5 4,28 7,14 Turistika 11 9 15,71 12,85 Lezení 1 0 1,42 0 Jiné, jaké 0 0 0 0 Celkem 70 70 100 100 Ve městě 1% 0% 4% 16% 46% 33% Plavání Cyklistika Bruslení na kolečkových bruslích Turistika Lezení Jiné, jaké Graf č. 11 - Letní sporty ve městě n=70 56

7% Na vesnici 13% 0% 0% 47% 33% Plavání Cyklistika Bruslení na kolečkových bruslích Turistika Lezení Jiné, jaké Graf č.12 - Letní sporty na vesnici n=70 Z následujících odpovědí je zřejmé, že přednost u letních sportů dávají rodiče městských MŠ nejvíce plavání (32x odpověď), následuje cyklistika (23x odpověď), turistika (11x odpověď), potom bruslení na kolečkových bruslích (3x odpověď), jedenkrát lezení. U vesnických MŠ je pořadí odpovědí následující: nejvíce plavání (33x odpověď), cyklistika (23x odpověď), následuje turistika (9x odpověď), bruslení na kolečkových bruslích (5x odpověď), rodiče vesnických MŠ nemají zájem o lezení. Volnou odpověď zůstala nevyužita. Tabulka 8: Kdy se věnujete nejčastěji sportu a pohybu? Ve městě (Abs. četnost) Na vesnici (Abs. Četnost) Ve městě (Rel. četnost) Na vesnici (Rel. četnost) Ráno 9 3 12,85 4,28 Odpoledne 52 63 74,28 90 Na večer 9 4 12,85 5,72 Celkem 70 70 100 100 Ve městě 13% 13% 74% Ráno Odpoledne Na večer n=70 Graf č. 13 - Čas pro sport a pohyb ve městě 57

Na vesnici 6% 4% 90% Ráno Odpoledne Na večer n=70 Graf č.14 - Čas pro sport a pohyb na vesnici Z daných odpovědí vyplývá, že nejvíce se sportu rodiče městských MŠ věnují odpoledne (52x odpověď), a současně devět rodičů odpovědělo, že se sportu věnují ráno a na večer. Rodiče vesnických MŠ se sportu věnují nejčastěji odpoledne (63x odpověď), ráno (3x odpověď), na večer (4x odpověď). Tabulka 9: Sportovní vyžití máte k dispozici: (PŘ1) Ve městě (Abs. četnost) Na vesnici (Abs. Četnost) Ve městě (Rel. Četnost) Na vesnici (Rel. četnost) V místě bydliště 46 41 65,72 58,57 Jezdíme do okolí 21 28 30 40 Nesportujeme, nevyužíváme 3 1 4,28 1,43 Celkem 70 70 100 100 Ve městě 30% 4% 66% V mástě bydliště Jezdíme do okolí Nesportujeme, nevyužíváme Graf č. 15 - Sportovní vyžití ve městě n=70 58

Na vesnici 1% 40% 59% V mástě bydliště Jezdíme do okolí Nesportujeme, nevyužíváme Graf 16 - Sportovní vyžití na vesnici n=70 V místě bydliště využívá 46 rodičů městských MŠ sportovního vyžití, do okolí jezdí 21 rodičů a pouze tři nevyužívají a nesportují. Z rodičů vesnických MŠ využívá v místě bydliště sportovního vyžití 41 rodičů, do okolí jezdí 28 rodičů a jen jeden rodič nevyužívá a nesportuje. Tabulka 10: Která sportoviště využíváte nejčastěji? (zakroužkujte i více možností) Ve městě (Abs. Četnost) Na vesnici (Abs. Četnsot) Ve městě (Rel. četnost) Na vesnici (Rel. četnost) Sportovní hala 23 27 32,85 32,85 Zimní stadion 7 9 10 12,85 Plavecký bazén 43 43 61,42 61,42 Dětská sportovní hřiště 46 46 65,71 65,71 Dětská zábavní centra 23 22 32,85 31,42 Jiné, jaké. 0 0 0 0 Celkem 70 70 100 100 0% Ve městě 33% 16% 16% 5% 30% Sportovní hala Zimní stadion Plavecký bazán Dětská sportovní hřiště Dětská sportovní centra Jiné, jaké n=70 Graf 17 - Nejčastější sportoviště ve městě 59

Na vesnici 0% 15% 19% 6% Sportovní hala Zimní stadion 31% 29% Plavecký bazán Dětská sportovní hřiště Dětská sportovní centra Jiné, jaké n=70 Graf 18 - Nejčastější sportoviště na vesnici Z odpovědí je zřejmé, že u městských MŠ jsou nejčastěji rodiči využívána tato sportoviště. Nejvíce dětská sportovní hřiště (46x odpověď), dále plavecký bazén (43x odpověď), následuje sportovní hala (23x odpověď) a dětská zábavní centra (23x odpověď), nejméně rodiče využívají zimní stadion a to 7x odpověď. Rodiče vesnických MŠ využívají sportoviště v tomto pořadí: nejvíce dětská sportovní hřiště (46x odpověď), následuje plavecký bazén (43x odpověď), dále sportovní hala (27x odpověď), dětská zábavní centra (22x odpověď) a nejméně zimní stadion, o který má zájem 9 rodičů. Volná odpověď zůstala nevyužita. Tabulka 11:Máte dostatek možností k pohybu a sportu pro Vaše dítě? Ve městě (Abs. četnost) Na vesnici (Abs. četnost) Ve městě (Rel. četnsot) Na vesnici (Rel. četnost) Ano 47 49 67,14 70 Ne 1 1 1,42 1,42 Částečně 22 20 31,42 28,57 Celkem 70 70 100 100 60

Ve městě 31% 67% 2% Ano Ne Částečně n=70 Graf 19 - Možnosti k pohybu a sportu ve městě Na vesnici 29% 1% 70% Ano Ne Částečně n=70 Graf 20 - Možnosti k pohybu a sportu na vesnici Dále z odpovědí vyplývá, že nedostatek času na vycházku s dětmi rodiče nemají. V případě městských MŠ mají rodiče dostatek času v 53 odpovědích a částečně odpovědělo 22 rodičů. Rodiče vesnické MŠ hodnotí 49 odpovědí ano, 20 odpovědí částečně. Tabulka 12: Zbývá Vám čas na společnou vycházku, či pobyt venku? Ve městě (Abs. četnsot) Na vesnici (Abs. četnost) Ve městě (Rel. četnost) Na vesnici (Rel. četnsot) Ano 53 51 75,71 72,85 Ne 0 0 0 0 Občas 17 19 24,28 27,41 Celkem 70 70 100 100 61