Klasifikační aspekty rizik, význam a místo řízení rizik v procesu bezpečnostního a krizového managementu doc. Ing. Alena Oulehlová, Ph.D. Univerzita obrany Fakulta vojenského leadershipu Katedra vojenského umění Kounicova 65, 662 10 Brno email: alena.oulehlova@unob.cz Tel: 973 44 38 09
Výstupy z učení Znalosti: klasifikace rizik
Druhy rizik klasifikace podle řady aspektů; frekventované klasifikační hledisko podle jejich věcné náplně, nebo-li tzv. sektorového hlediska; neexistuje jednotnost klasifikace; prolínání kategorií a konkrétní riziko je možné často zařadit i do několika skupin.
Zdravotní rizika jsou spojena s možností poškození zdraví osob a případně následnou mortalitou; dělí se na: infekční onemocnění; neinfekční onemocnění; zoonózy; úrazy aj. rezultují ponejvíce z poškozeného životního prostředí, nezdravého životního stylu, proběhlých průmyslových nebo dopravních havárií, přírodních katastrof, z realizace teroristických akcí.
Environmentální rizika jsou vymezena velmi široce environment = prostředí, které je v širším slova smyslu vyjádřením společné existence a rozložení hmoty i energií v prostoru; reprezentují možné ohrožení prostředí působením fyzikálních, chemických a biologických faktorů; rizika rezultující z umělých a přirozeně se vyskytujících složek životního prostředí, organismů a produktů, které negativně ovlivňují stávající prostředí.
zahrnují všechny typy rizik od přírodních přes technologická až po sociální; klasifikují se obvykle do tří hlavních skupin: obyvatelstva (úmrtí, zranění, nemoc, stres apod.); majetku (zničení, poškození a s tím související ekonomické ztráty); životního prostředí (škody na fauně a flóře, škody spojené se znečištěním hydrosféry, pedosféry a atmosféry, estetické ztráty ekosystémů aj.
Ekologická rizika nejsou považována za ekvivalent pojmu environmentální riziko; jsou užším pojmem ve srovnání s environmentálními riziky; měla by být chápána zejména v relaci k možnosti ohrožení biotických a abiotických složek ekosystémů.
Technologická rizika označovaná též jako technicko-technologická; jsou spojena s uplatňováním výsledků vědeckotechnického rozvoje ve výrobní praxi; lze se s nimi setkat při výzkumu, vývoji a zavádění nových výrobků, technologií, ale hlavně vyplývají z průmyslové, zemědělské a těžební činnosti, výroby energie, dopravy apod.; reflektují bezpečnost technologických procesů.
Rizika přírodních katastrof zahrnují výskyt zemětřesení, sopečnou činnost, tsunami, sesuvy půd, laviny, záplavy, přírodní požáry, extrémní horka nebo sucha, hurikány, hromadné epidemie (pandemie), extraterestrické události aj.; často úzce korelují s narušeným životním prostředím a odtud plynoucích změn globálního klimatu; přírodní katastrofy velkého rozsahu se objevují v poslední době frekventovaněji, ale z dlouhodobého hlediska nelze zpravidla určit, zda jde o událost náhodnou či opakující se v jisté periodicitě.
Informační rizika souvisí s možnostmi napadení a zneužití kritických informací a systémů informačních technologií, které zpracovávají, uchovávají a přenášejí citlivé informace; zdrojem odpovídajících hrozeb mohou být počítačoví hackers, crackers, počítačoví teroristé, průmyslová špionáž (ekonomické subjekty, zahraniční vlády, jiné vládní zájmy), interní pracovníci (slabě školení, záludní, nedbalí, nespokojení, nečestní anebo vyhození z práce) apod.
Politická rizika jsou výsledkem existence nedemokratických a diktátorských režimů, které špatně vládnou, utiskují obyvatelstvo a vyvolávají vnitrostátní nebo dokonce mezistátní ozbrojené konflikty; reflektují samotný politický systém, jenž nemá pojistky proti vlastnímu možnému katastrofickému vývoji; nelegitimní činnosti (povstání, národnostní a rasové nepokoje, teroristické akce spojené s prosazováním politických zájmů rozličných skupin aj.) současná závažná rizika politického charakteru (lhostejnost a nečinnost ve vztahu k diktátorským režimům, přístup společnosti ke zvyšování ekonomických rozdílů mezi regiony světa).
Ekonomická rizika vyplývají hlavně z nestability světových trhů, nejistot ekonomického rozvoje na regionální i globální úrovni a nekvalitního managementu a marketingu včetně finanční nestability ekonomických subjektů; sestávají ze široké palety investičních rizik, nákladových rizik, jež jsou vyvolána růstem cen jednotlivých nákladových položek, zahrnují inflační riziko, rizika spojená s peněžní a rozpočtovou politikou, zahraničněobchodními aktivitami s podnikáním v zahraničí a řady dalších rizik; dělí na: rizika makroekonomická a mikroekonomická; tržní riziko, riziko finanční.
Sociální rizika ohrožení a negativních dopadů na společenské jistoty; silně ovlivňují zdravotní stav a životní styl obyvatelstva; rizika vyvolaná způsobem makroekonomické a sociální politiky vlády, jejichž zdrojem jsou masová migrace, teroristé, organizované zločinecké skupiny aj.; lze zařadit i rizika spojená s jízdou dopravními prostředky, kouřením, požíváním alkoholu a drog aj.
Rizika pojišťovací vztahují se k pojišťovacím institucím a uzavírání různorodých pojistek, ať již jednotlivcem, ekonomickým subjektem či organizací.
Rizika právní vyplývají z odpovědnosti za škodu; rizika spojená s pořizováním pirátských kopií software, filmů, hudebních nahrávek, s neoprávněným používáním technologií včetně systémů informačních technologií, různých produktů a obchodních značek; rizika ztráty v případě právní neprosaditelnosti rozličných kontraktů apod.
Rizika kulturní jsou spojována hlavně se stupňováním národnostní a náboženské nesnášenlivosti, nenávistí, fundamentalismem, fanatismem; pozornost věnována rizikům kulturní divergence a rizikům kulturní konvergence.
Rizika vojenská jsou spojena s terorismem, regionálními či lokálními konflikty a aktivitami ozbrojených sil; vznik globálního konfliktu je ve střednědobém časovém horizontu málo pravděpodobný; terorismus, regionální a lokální konflikty rezultují ponejvíce z destabilizačních rizik, kulturních, etnických, náboženských a ekonomických rozporů mezi státními i nestátními subjekty. Vzniku konfliktů tohoto typu někdy předchází diverzní činnost, jež může sloužit jako indikátor jejich identifikace; zdrojem vojenských rizik může být rovněž snaha jistých skupin získat deficitní suroviny.
Rizika proliferační představují vysoce závažný druh rizika globalizační povahy; souvisejí s proliferací (šířením) zbraní hromadného ničení (nukleárních, chemických a poslední dobou zejména biologických) a prostředků jejich dopravy, např. balistických raket, a odtud vyplývající možnosti jejich zneužití jak státními, tak i nestátními subjekty; rezultují ze záměrných, přímých a akutních hrozeb politického a vojenského charakteru.
Rizika bezpečnostní představují vedle environmentálních rizik jednu z nejobecnějších kategorií v rámci klasifikace rizik podle sektorového hlediska; zahrnují fakticky všechny výše uvedené skupiny rizik, tedy rizika vojenského, politického, ekonomického, ekologického, sociálního a kulturního charakteru, rizika přírodních katastrof.
Bezpečnostní hrozby v ČR Bezpečnostní strategie ČR (2015): oslabování mechanismu kooperativní bezpečnosti i politických a mezinárodněprávních závazků v oblasti bezpečnosti; nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí.; terorismus; šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů; kybernetické útoky; negativní aspekty mezinárodní migrace;
extremismus a nárůst interetnického a sociálního napětí; organizovaný zločin, zejména závažná hospodářská a finanční kriminalita, korupce, obchodování s lidmi a drogová kriminalita; ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury; přerušení dodávek strategických surovin nebo energie, hlavně energetických surovin; pohromy přírodního a antropogenního původu a jiné mimořádné události.
Další dělení rizik Rizika operační (provozní) jsou chápána jako rizika přímých nebo nepřímých ztrát, způsobených neadekvátností či selháním interních procesů, lidí a systémů anebo v důsledku výskytu nežádoucích externích událostí. Submnožinou jsou systémová rizika. Další specifická sektorová klasifikace rizik - rizika psychologická, organizační, projektová, manažerská, odbytová, úvěrová, inovační atd.
Rizika předvídatelná a nepředvídatelná. Typickými předvídatelnými bývají technologická rizika, obtížně předvídatelným riziko výskytu živelních událostí, teroristických a sabotážních akcí či riziko plynoucí z nejistot ve sféře investic. Rizika ovlivnitelná a neovlivnitelná. Rozdělení vyjadřuje možnost uplatnit určité postupy a opatření s cílem na minimalizace aktivace zdroje nebezpečí a zranitelnosti aktiva. Pro ovlivnitelná rizika, např. technologická lze aplikovat preventivní opatření, u neovlivnitelných rizik lze navrhnout výhradně nápravná opatření ke zmírnění průběhu nežádoucí události, překlenutí následků škody či urychlení obnovy aktiva, např. v případě živelních pohrom.
Vnější a vnitřní rizika jsou dělená podle místa odkud působí nebezpečí. Zdroje vnitřních rizik se nalézají uvnitř subjektu či systému, na rozdíl od vnějších, kde hrozba působí zvenčí. Obecně platí, že rizika vnitřní jsou snáze předvídatelné a ovlivnitelná v porovnání s riziky vnějšími. Mezi vnitřní rizika patří havárie výrobních zařízení, požáry, chybná rozhodnutí managementu apod., mezi vnější rizika přerušení dodávky vody, plynu či elektrické energie, výskyt přírodních katastrof, legislativní změny, technologické inovace atd. Primární a sekundární rizika, přičemž primární rizika rezultují z původních zdrojů nebezpečí, zatímco sekundární jsou vyvolány realizací opatření ke zmírnění či eliminaci rizik primárních.
Systematická a nesystematická rizika souvisí se změnou úrovně rizika v závislosti na čase nebo vývoji. Nesystematická rizika jsou na rozdíl od systematických rizik na čase a vývoji nezávislá. V ekonomické sféře jsou zdrojem systematických rizik změny peněžní a rozpočtové politiky, změny daňového zákonodárství, celkové změny trhu apod. Příčinou nesystematických rizik bývá významná technologická či výrobní inovace určitého oboru, vstup nového konkurenta na trh, rozvázání pracovního poměru klíčových pracovníků firmy aj. Nesystematická rizika jsou specifická pro jednotlivé firmy a podnikatelské subjekty. Do skupiny nesystematických rizik náleží většinou i sabotážní, extrémistické a teroristické akce.
Subjektivní a objektivní rizika - aplikace rozdělení je velice obtížná z aspektu následného vyhodnocení charakteru jednotlivých rizik a zvolení strategií na jejich redukci či eliminaci. Subjektivní rizika jsou založena na subjektivním hodnocení dané situace jednotlivcem. Velice těžko se statisticky měří a záleží vždy na úrovni pociťovaného rizika dotčeným subjektem. Objektivní rizika jsou naopak charakterizována jasnou definovatelností a měřitelností. Nicméně objektivní rizika jsou v úzkém vztahu k rizikům subjektivním, resp. rizikům pociťovaným a vzniká tak i poměrně složitý problém při jejich definování.
z hlediska dynamiky vývoje nežádoucí události se rizika rozdělují na pomalá a rychlá; podle pravděpodobnosti vzniku nežádoucí události lze rizika rozdělit na málo pravděpodobná, a pravděpodobnější; v závislosti na intenzitě dopadu nežádoucí události se dělí na rizika s mírnějším dopadem a vyšším dopadem.
Rizika lze klasifikovat i podle rozsahu vyvolaných následků nežádoucích událostí do čtyř základních kategorií: a) rizika s individuálními následky (s dopadem na jednotlivce); b) rizika s následky z povolání (s dopadem na pracovníky); c) rizika se společenskými následky (s dopadem na veřejnost); d) rizika mající za následek škody na majetku a ekonomické ztráty (včetně přerušení podnikání, pokut apod.).
Management a jeho funkce Management bývá často překládán do českého jazyka jako řízení. Základní funkce managementu: a) plánování, které specifikuje cíle a prostředky k jejich dosažení; b) organizování, tj. tvorba jednotky (organizace), potřebné k realizaci plánu; c) řízení, podněcující organizaci (jednotku) k činnostem, jejichž uskutečnění je vymezeno plánem; d) kontrola (ovládání) spočívající v usměrňování činností předchozích fází managementu skrz zpětné vazby.
Postavení managementu, k řízení není rovnocenné. Jedná se o vztah celku k funkční části. Management reprezentuje i skupinu lidí nebo jednotlivce, která danou aktivitu vykonává. Řízení je dělání věcí správně, kdežto management je dělání správných věcí. Významnými pomocníky řízení jsou motivace, stimulace a vedení. Motivace je orientována na vnitřní podněty, stimulace na vnější podněty ve vztahu k osobě pracovníka.
Vztah mezi managementem, managementem rizika a krizovým Management rizika je komponentou krizového managementu, jež je zase submnožinou obecného managementu. Management rizika se vyznačuje implementací funkcí obecného managementu na konkrétní prvek. Zatímco řízení rizika je správná realizace stanovených úkolů ve sféře managementu rizika, což ovšem neznamená, že cíle v rámci managementu rizika byly správně či vhodně stanoveny.
Krizový management Krizové řízení je souhrnem řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizové situace. je hierarchizovaný a funkčně propojený systém věcně příslušných orgánů, jejich kompetencí, vztahů, vazeb a jimi realizovaný ucelený soubor přístupů, názorů, zkušeností, doporučení, metod a opatření, které užívají ke zvládání specifických aktivit při: a) minimalizaci nebezpečí vzniku krize (korekce); b) přípravě na činnost v průběhu případného výskytu krize, obecně nežádoucí události (prevence); c) zabránění vzniku a eskalaci nežádoucích událostí (kontrakce); d) oslabení hrozeb a jejich negativních dopadů (redukce); e) eliminaci následků působení negativních faktorů nežádoucí události (rekonstrukce, obnova).
Management rizika je kontinuálně propojen s procesem managementu zásahu se společnou fází, počínaje aktivací hrozby. Management zásahu je další klíčová komponenta krizového managementu, vyžadující věcnou znalost postupů a metod zvládání krize a jejích následků. Propojení rizika se vznikem nežádoucí události
Krizový management se zakládá na existenci a uplatnění principu zpětné vazby nebo predikační vazby. Součástí procesu managementu rizika je rozhodnutí, zda je či není riziko akceptovatelné. Je-li riziko nepřijatelné, anebo je-li účelné ho minimalizovat, následuje vypracování plánu preventivních opatření a jejich realizace. Nutnou podmínkou redukce rizika je zajištění dostatečného komplexu informací o aktivu, nebezpečích a okolnostech, které je ovlivňují.
Rozhodování v podmínkách neúplných informací V praxi nebývá většinou reálné mít komplexní informace k dispozici a zejména pak předem odhadnout vliv a hlavně význam jednotlivých faktorů, které na aktivum působí. Rozhodování za neúplné informace. Vědecký proaktivní management umožňuje reagovat na změnu podmínek v systému kvalitněji, elasticky a s dostatečným předstihem tak, aby bylo možné se vzniku nežádoucí události vyvarovat.
Předpoklady úspěšnosti funkce krizového managementu Zárukou úspěšnosti krizového managementu je permanentní kontrola všech činností, efektivní rozhodování, motivace, stimulace, komunikace a zajištění školení a praktického výcviku všech stakeholders. Obsah školení a výcviku musí odpovídat pracovním náplním a postavení stakeholders v systému krizového managementu. Nutno akcentovat na specifický význam informovanosti a realizace školení a výcviku veřejnosti, která může být případnou krizí zasažena, což bývá v praxi často opomíjeno.
Pro zajištění efektivního fungování krizového managementu je významný rovněž způsob vnímání rizika, jež by mělo být kompetentními stakeholders ovlivňováno žádaným směrem.
Příprava na cvičení Nastudovat si klasifikaci rizik. Znát postavení managementu rizik v krizovém managementu.
DĚKUJI ZA POZORNOST DOTAZY