Krátký život pro zlaté tele Ex 32: 1 Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory, shromáždil se k Áronovi a naléhali na něho: "Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země." 2 Áron jim řekl: "Strhněte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste je ke mně!" 3 I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. 4 On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: "To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země." 5 Když to Áron viděl, vybudoval před ním oltář. Potom Áron provolal: "Zítra bude Hospodinova slavnost." 6 Nazítří za časného jitra obětovali oběti zápalné a přinesli oběti pokojné. Pak se lid usadil k jídlu a pití. Nakonec se dali do nevázaných her. 7 I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: "Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. 8 Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají:»to je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.«" 9 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. 10 Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ." 11 Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: "Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? 12 Proč mají Egypťané říkat:»vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.«upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. 13 Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví." 14 A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. 1. Úvod Téměř všichni jsme schopni si tento příběh zařadit do Bible. Jsme historicky ve chvíli, kdy by mělo vyvrcholit spojení Boha Hospodina se svým lidem smluvní formou. Hospodin bude jejich Bohem, ochráncem, zastáncem, Izrael bude jeho lid. Jsme po době zázračného vyvedení z Egypta, přechod Rudého moře, putování pouští s křepelkami, manou, vodou ze skály, zažili zázračné Boží projevy, dostali desatero, Před začátkem našeho oddílu Mojžíš odešel na horu Sinaj pro další Boží pokyny a naučení. A byl tam dlouho. Byl tam dlouho. A tady vznikla zápletka našeho příběhu. Boží lid mohl v začátcích přestat existovat. Všechno se tak říkajíc lámalo a mohlo být všechno jinak. Zkusme si z tohoto fakt dramatického příběhu vzít několik ponaučení. 2. Ztratil se Mojžíš str1/5
Ztratil se prostředník, který jim Boha zprostředkoval. To byla katastrofa. A taky objevená realita jejich víry k Bohu. Jaká to byla vlastně víra a důvěra vůči bohu Hospodinu prakticky žádná. Šokující odhalení. Izraelci si podrželi svoje náboženství po otcích (Abraham, Izák, Jákob Izrael). I po dobu otroctví v Egyptě. Co znali? Znali náboženství okázalé Egyptské, honosné bohaté, mocné, s chrámy, kněžími, bohoslužbami, bohem faraónem a panteonem bohů. Izraelci měli jednoho, svého, kterého ale nijak neznali. A oproti mocným bohům Egypťanů ten jejich Bůh byl asi takový slabší. Rozhodně Egypťané byli více požehnaní než otroci židé. Takové srovnání měli v hlavách po generace 400 let. Celou tuto historickou zkušenost rozbil Mojžíš. Přišel s jejich Bohem, který je mnohem mocnější než bohové Egyptští a který je v zázracích a moci vyvedl z otroctví. To musela být euforie. Mít vůdce, mít Boha, který dá ostatním na frak. A jak se o ně 3 měsíce staral na poušti. Toto všechno platilo jen do okamžiku první zkoušky. Ani to pořádná zkouška nebyla. Aby se projevilo, že k Hospodinu nemají vztah víry, důvěry, že jsou sami svoji a boha mají jen ke svému zisku. Jak usoudili, že je Mojžíš pryč Mojžíš jim ztělesňoval toho mocného Boha, jak usoudili, že nemají tu zázračnou ochranu vzali vše do svých rukou a Boha si udělali. Takového, jakého znali zpodobnění něčeho zde vzali formu telete, i když zlatého. Vyměnili přikázání 2 "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit Za zvolání: 4 On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: "To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země." A vesele mu druhý den obětovali, hodovali, nevázaně se začali bavit, Bůh hledá důvěru, vztah, víru. Proč? To mu bylo upřeno v ráji. Hledá to u těch, o které se chce starat. Izraelci neměli problém, dokud: a) vše bylo klidné, neměnné, Bůh se nějak neprojevoval, nevměšoval se, asi modlili za změnu, ale asi o ní měli své představy b) nepříjemné důsledky Božího jednání (domnělé) ztráta jistoty tak takové důsledky nechceme Boha si raději my zvolíme Vztah neměli ani k Mojžíšovi: Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země." Je to paralela na Příchod PJK do Izraele reakce Izraelců dobré, dobré, dokud jim nezačal brát některé přesvědčení a jistoty. To se potom člověk nezná a jde na krev. Co nám tohle říká???????? str2/5
Je těžké věřit Bohu. Je těžké mu důvěřovat. Tváří tvář strachu si člověk chce pomoct sám. Být sám sobě bohem tzn. pomocníkem, zachráncem, zvolit si své rychlé řešení. I když z Božího pohledu pošetilé a bezmocné. Jak jim mohlo zlaté tele pomoct? Leda je uvrhnout do zkázy. Jak jsme i dál četli. ALE: Nesuďme je ale rychle za jejich slabost. Pravděpodobně bychom jednali stejně. Vzpomeňme na učedníky PJK. PJK jim byl odňat a co vidíme. Nevěru, strach, útěk. Rychlé zapomenutí na moc PJK, na jeho slova. Bůh to o nás lidech ví a tak nám pomohl nám křesťanům, abychom neupadli jako Izraelci. Zachoval nám vůdce vzkříšením a dal přítomnost DS. To Izraelci neměli a podle toho i dopadli. POUČENÍ: Potřebujeme vůdce, prostředníka, vyvoleného, kterého Bůh připraví a nám ho dá. Pro Izrael to byl Mojžíš, pro křesťanstvo PJK a DS. Také nám bylo dáno historické poučení v Bibli zapsané. Máme toho mnohem více, než abychom na Boha zapomínali a chodili si po svých pomocích. Z Boží reakce vidíme, že se mu to vůbec nelíbí. A to tak, že chtěl Izrael na místě zničit. Vyvarujme se jednání jako Izrael. Věřit Bohu a uctívat jej pouze v období slávy, úspěchu, vítězství. Opustíme li víru a důvěru k Bohu v období soužení v období doměnek, že nás opustil, a začneme si pomáhat či žít bez něj pak je naše víra podobná té izraelské telecí. 3. Hodnotová slepota Když si Izraelci vydupali zlatého býčka, museli si ho ovšem zaplatit. Přišli o své šperky, ozdoby, umělecké hodnotné díla. Kterými se mohli zdobit, nebýt jen chudáky. Víte od kdy měli Izraelci ozdoby a ty náušnice, kterými byli ověšeni? Přece od chvíle, kdy je Bůh osvobodil. Od chvile kdy vycházeli z Egypta a měli si od Egypťanů vyžádat jejich bohatství. Né ukrást, ale vyžádat za ty roky otroctví. A Egypťané jim je dali. Když byli otroci, tak žádné zlato a ozdoby nevlastnili. A tak Izraelci dobrovolně a rádi tyto hodnotné Hospodinovi dary odevzdají na neforemné zlaté tele. Kus zlatého kovu. Nebo li: Hospodin je zbohatil, oni to bohatství odhodily. Po chvíli bohatství zase nemají nic, zaplatili vše co měli za neexistujícího Boha. Je to velmi symbolické. Člověk odhazující Boha zchudne. Pravý Bůh dává, falešný bere. Otázka: Chtějí lidé zlaté tele, které jim neuteče, které si mohou podle svého obrazu připodobnit. Nebo živého jednajícího Boha? Žel velká většina lidí chce to první. Živý Bůh totiž má nároky, má smluvní podmínky. Zlaté tele si vezme, něco zaplatíte a děláte si co chcete. str3/5
Izrael si tento zvyk přes všechny zkušenosti podržel i dále: Jeremjáš 2:11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku. 12 Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův. 13 Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží." 4. Zklamaný a Rozlícený Bůh Takto bychom neměli chtít Boha vidět. Jak bysme mohli vnímat jeho pohled? Od Abrahama, přes praotce, 400 let v Egyptě Bůh vytváří lid, národ, aby byl světlem ostatním v náboženské tmě a zvůli člověka, v uctívání DÁBLŮ A SATANA. A teď Hospodin prožívá zklamání. Je ochoten začít znovu od Mojžíše. 9 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. 10 Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ." Mojžíš Hospodina přemluvil. I když bez trestu to zcela nebylo. Jak čteme dále, ovocem trestu bylo: Dále čteme o 3000 mrtvých. Dále čteme, že Bůh odmítl přebývat mezi Izraelci. Pouze ve stanu setkávání mimo tábor. Rozlícený X shovívavý Přesto je Bůh ochoten na přímluvu Mojžíše změnit své rozhodnutí, být milostivý a dát další šanci. Jakoby si připravil přímluvce, který ho přemluví. Který přivede na světlo nejen stranu Boží spravedlivého hněvu a trestu, ale i druhou Boží tvář milost, milosrdenství a odpuštění v protikladu k lidské hříšnosti a provinění. Není to poprvé. Vzpomeňme na Abrahama, když se přimlouvá za Sodomu. To zvláštní smlouvání s Bohem. Které si Bůh nechal líbit. Na které milostivě reagoval. Všimněme si tedy Mojžíše. Je zde v přímluvách za hříšný lid předobrazem PJK. Nakonec to s lidstvem asi nejde jinak. Bůh připravil pro celý svět přímluvce, kterého slyší. ŘEČ JE O PJK. Římanům 8:34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 1 Janův 2:1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. 2 On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. Když všechno z tohoto kázání zapomeneme, tak jedno nesmíme. Bůh pro nás připravil přímluvce. Přimlouvá se za nás v nebi přímo u Božího trůnu. str4/5
A kdyby přimlouvání nestačilo, tak mu Bůh dal platidlo silného kalibru. PJK má svou krev. Má oběť, kterou Bůh přijal. Má platidlo, kterému Bůh dal přednost před trestem a spravedlností. V nebi je největší hodnotou KREV PJK. 5. Proměna je možná Naše osobní zkušenost s vírou a důvěrou, se hříchem může být v mnoha ohledech podobná jako s Izraelem jako s národem. I my nejsme zdaleka dokonalí, bez kazu a vady. Podstatné ale je, jestli chceme změnu. Potom Bůh pracuje i s námi. Opět k Mojžíši. Jaká byla jeho proměna. Vraťme se do okamžiku jeho života, kdy ve svatém horlení zabil Egypťana. To byl krátký proces provinění a trest, okamžitá spravedlnost. Jaký je to rozdíl a opak, kdy místo trestu, žádá odpuštění a milost. Za těch 40 let Bůh v Mojžíšovi proměnil tvrdost a nesprávnou horlivost v milost. 40 let to trvalo, aby Mojžíš místo trestu dával milost. Je to naděje i pro nás i na nás Bůh pracuje. Pokud máme oči otevřené a běžíme s pohledem upřeným na něj. str5/5