REPORTÁŽ Jak aktivně nechodit do práce Text a foto: Juliana Fischerová, Jan Červenka Mnoho lidí si pod pojmem aktivního člověka s handicapem vybaví chráněné dílny, leckdy podivuhodné vzpomínkové předměty, jež z těchto dílen vycházejí, a lidi těžko uplatnitelné v normálním životě. Vydali jsme se zjistit, jak to může vypadat jinak a ukázat, že taková představa je poněkud omezeným předsudkem jakkoli podobné iniciativy existují a některým hendikepovaným lidem usnadňují život, člověk na vozíčku často funguje zcela normálním, možná až nudně všedním způsobem.
Osmapadesátiletý Radek Pipek jezdí už přes třicet let každé ráno do práce na pražský Jarov. Přes nablýskané salony Volkswagen, Škoda a SEAT prochází až ke svému pracovišti do kanceláře v showroomu Audi. Zde se věnuje koordinaci péče o zákazníky a také dohledu nad autorizovaným autoservisem. Začínal ještě v 80. letech, kdy v Česku existovala pouze Mototechna, ale postupně zažil přerod podniku ve společnost Auto Jarov, ve které dodnes pracuje. Dlouhá léta pracoval jako vedoucí Autosalonu Audi, ale pak přišel rok 2009, kdy náhodou na lyžích utrpěl těžký úraz, při kterém si poranil dva obratle a způsobil si tak poranění aorty. Kvůli velmi komplikovanému hojení a nutnosti mnoha operací se pak více než rok pohyboval na různých odděleních několika nemocnic, dolní končetiny zůstaly nepohyblivé a postupně se učil pohybovat pomocí vozíku. Hledání nové práce naštěstí nebylo nutno řešit. Jeden z majitelů za mnou přišel po úrazu do nemocnice a hned mě ujistil o tom, že práci neztratím, že to vyřešíme, že se se mnou počítá. To byla úžasná vzpruha. Když jsem viděl co se děje kolem mě, kolik lidí po úraze ztrácí zaměstnání Byl jsem svědkem i toho, že se třeba na někoho vykašlala manželka, rozvedla se s ním dřív, než se dostal z nemocnice, takže osudy některých těch lidí byly opravdu tvrdý. Já získal obrovskou výhodu. Nový začátek Radek Pipek se do práce vrátil začátkem února 2010. Jeho zaměstnavatel se ukázal být velmi vstřícným, firma mu upravila kancelář, kterou přesunula z patra do bezbariérového přízemí autosalonu, a auto nechala upravit pro ruční řízení. Neobhájil jsem ale původní post, který jsem tu měl, to nešlo stíhat. Takže teď dělám koordinátora péče o zákazníky, to je oficiální název, ale k tomu se starám o servis Audi, komentuje Pipek změnu pozice. Radkovou pracovní náplní je především analýza péče o zákazníky firmy Audi. Chodí do práce celé čtyři dny v týdnu a zkoumá, co firma dělá pro obsloužení svých klientů. Větší část pracovní doby se stará o chod servisu, poté se věnuje analýze kvality odvedeného servisu. Každý měsíc dostávám do ruky tabulky se všemi zaměstnanci a jejich výsledky a kontroluji jejich práci, kvartálně pak vyhodnocujeme nejlepší pracovníky za servis a příjem oprav. Konkrétní nedostatky našim lidem vytýkáme, aby to mohli napravit, dále se pak s nimi osobně domlouváme a řešíme to. Zároveň dostávám na stůl vnější kontrolu agentury, která to provádí nezávisle na nás a posílá nám pak výsledky, které opět vyhodnocuji. Podobně jako další fantomové kontroly, které je také nutno vyhodnotit a poučit se z nich. Mimo to je Radek Pipek vášnivým milovníkem hudby. Mám rád vážnou hudbu i moderní muziku, teď tu byl Elton John, tak to bylo bezvadný. Smekám! Je v pokročilém věku a dvě hodiny neslezl z pódia, pokyvuje uznale hlavou. Ajťák, co nepíše všemi deseti Trochu jiným způsobem si hledal svoji cestu Mario Bortolotti. Třicetiletý ajťák se do Prahy přestěhoval z jižní Moravy před pěti lety kvůli přítelkyni. Pracuje v cestovní agentuře Bezbatour, která umožňuje handicapovaným lidem bezbariérově cestovat. Od narození trpí spinální svalovou atrofií a od třinácti let je na vozíku, nejprve manuální, později elektrický. Nejlepší podmínky jsem měl při svých dvou pokusech o studium na vysoké škole. Nejdříve jsem zkoušel Fakultu informačních technologií na ČVUT, potom Fakultu informatiky a statistiky na VŠE. Obě školy mi bezplatně poskytly osobního asistenta, ale bohužel jsem měl problém sám se sebou, nezvládal jsem to tempo, nechtělo se mi, vypráví Mario na slunečném plácku před svoji kanceláří na Černém mostě. Jeho poslední dokončené vzdělání je obchodní akademie s maturitou. První práci mohl Mario dělat z domova. Zaměstnala ho strojírensko-metalurgická společnost UNEX z Uničova. Pracovní náplní bylo vyhodnocovat vytíženost pracovišť dle záznamů z průmyslových kamer. Dělal jsem to asi tři nebo čtyři roky, dokonce jsem se během toho stihl přestěhovat za přítelkyní do Prahy. Pak jsem pracoval opět z domova jako programátor webových aplikací pro jednu soukromou firmu. Později se Mario dostal k obecně prospěšné organizaci Pestrá společnost, ve které začal pracovat jako IT podpora. Pestrá společnost podala žádost o grant Evropskému sociálnímu fondu, ze kterého vznikla právě Bezbatour, kde získal další pracovní úvazek jako správce webové prezentace. V Bezbatour mám skvělé pracovní podmínky. Většina mých kolegů je také handicapována a tím pádem je tomu celá naše kancelář uzpůsobena. Navíc můj nadřízený Michal Prager má stejné postižení jako já. To je relativně specifické, protože při mnoha činnostech potřebuji asistenta, a to i když pracuji v na-
Pan Pipek pracuje v autosalónu již přes 30 let. prosto bezbariérovém prostředí, říká Mario a hladí při tom svého psa Myšáka. Mario o sobě tvrdí, že není moc aktivní. Z jeho pohledu jde ostat- kterému ho přivedl právě jeho šéf Michal Prager. Dnes si pouze pohrává s myšlenkou, že by se k němu v budoucnu zase někdy vrátil. buji. Když se řekne vozíčkář, většině lidí se vybaví člověk na mechanickém vozíku, který je schopný řídit auto nebo se o sebe z 90 % postarat. Pak ale existují handicapy, které vyžadují neustálou asistenci druhé osoby, Kdybych měl možnost a Hlavní problémy Když jde o fungování po proto nemá normální zaměstnabyl úplně zdravý, nejradši úrazech, potíže vznikají zejména vatel potřebu zaměstnávat henbych pracoval někde jinde. v případech, kdy se jedná o fy- dikepovaného člověk a k tomu zicky náročnou práci, kterou již ještě připlácet jeho asistenta. ně vyčíst zaběhnutá pracovní ru- není možné kvůli postižení vyko- Kdybych měl možnost a byl úpltina a únava. Ráno vstanu, jdu návat. Častou nesnází je také ne- ně zdravý, nejradši bych pracoval do práce, tam si odpracuji dnes možnost kratšího úvazku nebo někde jinde. Rád bych pracoval už jenom poloviční úvazek, při- asistence, kterou někteří handi- rukama. Celý den namáhám jejdu domů a snažím se odpočívat. capovaní nutně potřebují. nom hlavu a potřeboval bych se Když ještě běžel ten evropský S běžnými zaměstnava- někde odreagovat. projekt, který Bezbatour do- teli nemá Mario moc zkušenos- Radek se svým zaměsttoval, měl jsem standardní os- tí. Vždy pracoval buď z domova, náním problém nemá. Život mu mihodinovou pracovní dobu, a nebo bylo pracoviště přizpůso- znesnadňují zejména nervové to jsem byl rád, že už jsem doma beno jeho handicapu. Troufám bolesti, se kterými ale bohužel a můžu si konečně oddychnout. si tvrdit, že problém nebude v lze jen těžko bojovat. Pro poddříve se Mario ještě věnoval flor- bezbariérovosti prostředí, ale půrnou rehabilitaci jezdí jednou balu na elektrických vozících, ke spíše v asistenci, kterou potře- za týden do centra Paraple a prů-
běžně se snaží společně s lékaři najít medikaci, při které by ho bolest netrápila a zároveň po ní netrpěl množstvím nežádoucích účinků. Vozík už lidi nevyvádí z míry Lidé s různými typy handicapu už ty zdravé nevyvádí z míry, jen míra netečnosti je někdy až příliš vysoká. Musím říct, že si nepamatuju, že bych cítil nějaké pohrdání, nebo zažíval podivné pocity z toho, že by se ke mně lidé chovali jinak. Jediným problémem bývá parkování v Praze, často není kde je běžné, že na našich parkovištích parkují takové ty typy nablýskaných Audi, BMW, Mercedes, SUVéčka, vysoký auta a lidi, který myslí, že si můžou dovolit všechno. To takhle na Černém mostě před námi přijela blondýnka, BMW X6, krásně si tam zaparkovala, tak jsem zaparkoval před ní a ukazoval jsem jí tu kartu. Manželka vystoupila a šla se zeptat, proč tam parkuje, a blondýnka odpovídá nechápavě: A kde mám zaparkovat, když tu není místo? To je absolutní pohrdání, prostě na vás kašle. Když vozíčkář vyjede zpoza stolu, za kterým pracuje, že sice na první pohled patrný určitý rozdíl, ale jinak se od zdravých lidí neliší. Samotný handicap není základním kamenem charakteru těchto lidí. Mario se informatice věnuje celý život. Doma se zdokonaluje samostudiem.