JIŘÍ UHER. Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

HODNOCENÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ SVĚTLICE BARVÍŘSKÉ (CARTHAMUS TINCTORIUS L.): KORELACE A DIVERGENCE MORFOLOGICKÝCH ZNAKŮ 1. ZNAKY FORMOVANÉ ZA VEGETATIVNÍCH STADIÍCH RŮSTU EVALUATION OF THE SAFFLOWER (CARTHAMUS TINCTORIUS L.) GERMPLASM: CORRELATIONS AND DIVERGENCE FOR MORPHOLOGICAL CHARACTERS 1. CHARACTERS OF THE VEGETATIVE STAGES OF PLANT DEVELOPMENT JIŘÍ UHER Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Uher, J.: Evalutation of the safflower (Carthamus tinctorius L.) germplasm: Correlations and divergence for morphological characters 1. Characters of the vegetative stages of plant developmnt. Agriculture (Poľnohospodárstvo), vol. 55, 2009, N. 2, pp. 111 118. In the 1994 2006, 140 samples of safflower were collected and evaluated at the Horticultural Faculty of Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno. Forty-eight ornamental varieties, twenty oilseed cultivars and nearly 40 landraces were evaluated in 30 morphological characters of habitual and branching characters, leaf characters, head shape and size, outer involucral bracts (OIB) characters, flower characters, and seed characters. The correlations of the morphological characters were studied. The associations of the vegetative characters with each other are discussed thereinafter. Most significant seems to be correlation values of the leaf spininess and the other leaf or OIB characters (mostly positive), and correlation values of the both leaf and OIB spininess and flower colour (mostly negative). Keywords: safflower, varieties, landraces, evaluation, morphological characters, correlations; Carthamus tinctorius L. Světlice bývala od starověku pěstována především pro obsah carthaminu v květech, ať už pro jeho barvířské využití (Knowles 1958; Kupcov 1932; Li a Mündel 1996), nebo léčebné složky (Li et al. 1993). Staletí trvající kultivace v rozdílných klimatických podmínkách s cílenými selekcemi a nejspíš i genovými rekombinacemi s planě rostoucími druhy typové sekce rodu, rozdíly ve schopnosti samosprášení jednotlivých populací, to vše vedlo ke vzniku nepřeberného množství krajových odrůd. Napříč znepokojivé genové erozi, zaznamenávané v posledních desetiletích i u tohoto starého kulturního druhu (Ashri 1973; Zhou a Han 1993), diverzita krajových odrůd zůstává zejména v jihoasijských a severoafrických zemích nadále poměrně obsáhlá a kolekce světových genobank nezřídka čítají stovky morfologicky značně různorodých položek. Dnes je světlice pěstována především jako olejná rostlina a preferovány jsou výnosnější žlutokvěté ostnité genotypy (Li a Mündel 1996), přezkoumávány jsou ale také její léčivé účinky a v posledních desetiletích je řazena k padesáti nejpěstovanějším řezaným květinám, což přispívá k návratu zapomenutých bezostných, zpravidla rumělkově kvetoucích odrůd barvířských. Posouzení možností rozšíření sortimentu okrasných odrůd, sledování diverzity a podchycení vztahů mezi morfologickými znaky bylo také náplní projektu řešeného v letech 1994 2006 na zahradnické fakultě MZLU v Brně. Rozsáhlejší hodnocení morfologických dat ce- Dr. Ing. Jiří Uher, Department of Floriculture and Vegetable Growing, Faculty of Horticulture, Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno, 69144 Lednice, Czech Republic. E-mail: uher@zf.mendelu.cz 111

losvětových genetických zdrojů světlice byla poprvé ve spolupráci s izraelskými, německými a americkými kolektory zorganizována v rámci projektu USDA (Ashri 1975). Sledovány byly habituelní znaky dané výškou rostliny, lokalizací, délkou a úhlem větvení, tvarem, texturou, oděním a ostnitostí listů, velikostí a početností ú- borů na rostlině. Pozornost byla věnována barvě květů, pylu, velikosti zákrovních listenů, jejich ostnitosti a hmotnosti, velikosti i výnosu nažek. Na podkladě takto získaných dat byly v edici tehdejší IBPGR vydány deskriptory pro světlici (Ashri et al. 1983), sestávající celkem z 83 deskriptorů pro data morfologická a biologická. Podobné deskriptory byly později vydány v edici UPOV (Vachruševa a Ivaněnko 1985: celkem 89 deskriptorů pro data morfologická a biologická) a v edici VÚRV Praha (Hofbauer et al. 2001: 54 deskriptorů pro data morfologická, biologická a biochemická). Charakteristikám formovaným ve vegetativních stadiích růstu byla ve všech těchto klasifikátorech věnována značná pozornost především habituelní znaky, jakými jsou výška rostlin anebo lokalizace, úhel a délka větvení, nemalou měrou ovlivňují celkové výnosy. Současně však patří (u therofytů obecně) k znakům extrémně proměnlivým v závislosti na faktorech vnějšího prostředí. U světlice byly úzké vztahy mezi habitem a faktory vnějšího prostředí mnohokrát dokumentovány (Hayashi a Hanada 1986; Mündel et al. 1994; Yang 1993) a také z dílčích sdělení lze podobné vztahy odpozorovat: s opožďujícími se výsevy se zkracuje doba vegetace i výška rostlin (Esendal 1986; Kupcov 1932; Zimmermann 1973), výška odrůd pěstovaných ve vyšších polohách bývá výrazně redukována přenosem kultivace do nížin (Zhou a Han 1993), v krátkodenních podmínkách dorůstají tytéž odrůdy větší výšky (Yang 1993), nezanedbatelně jsou vzrůst a výnosové parametry ovlivněny také hustotou výsevu (Oad et al. 2002; Uher 1999). Genetické predispozice si přesto v habituelních znacích podržují významnou roli: výška rostlin, sledovaných ve srovnatelných podmínkách čínskými autory, se v závislosti na odrůdě pohybovala v rozmezí 0,2 m až 1,8 m (Li et al. 1993) a vybrané rostliny z íránských kolekcí dorůstaly až 2,5 m výšky (Yang 1993). Síla stonku a postavení obrostu jsou považovány za znaky děděné v monogenicky recesívních sestavách (Fernández-Martínez a Knowles 1978; Leon a Knowles 1964; Temple a Knowles 1975), ačkoli úhel větvení zůstává do značné míry závislý i na faktorech enviromentálních (Kupcov 1932). Počet úborů na rostlině kolísá od deseti do sto padesáti (Knowles 1958; Kupcov 1932) a zdá se být kontrolován čtyřmi skupinami genů s neaditivními interakcemi (Gupta a Singh 1988); aditivním genovým interakcím je ale přičítána početnost primárního obrostu (Li a Mündel 1996). V dědičnosti výšky stonku je předpokládána aditivní dominance s heterozním efektem (Abel 1976; Sahu a Tewari 1993). Výška rostlin, přetrvávání listové růžice, délka internodií, lokalizace obrostu, délka a úhel větvení byly (vzdor početnosti vzorků v kolekcích) v širokém rozsahu sledovány spolupracujícími izraelskými a americkými autory (Ashri 1973; Ashri 1975), autory čínskými (Li et al. 1993) a arabskými (Jaradat a Shahid 2006). Indičtí autoři (Mehtre et al. 1995) sledovali jen dobu přetrvávání listové růžice, habitus a lokalizaci větvení; ještě více svá sledování redukovali španělští autoři (Gutierez-Más et al. 1987), přinášející jen data o přetrvávání listové růžice a výšce rostlin za květu. Světlice má střídavě postavené listy s nezřetelnými řapíky: v tomto znaku vykazuje jen nepatrnou proměnlivost, nicméně španělskými autory (Gutierez-Más et al. 1987) byl výskyt řapíku u bazálních listů hodnocen. Ashri (1973) sledoval na listech vyhodnocovaných kolekcí tvar, okraj a zabarvení, v deskriptorech (Ashri et al. 1983) doplňuje kategorie pro hodnocení textury, odění a ostnitosti. Pro hodnocení velikosti, poměru délky a šířky se vyslovili čínští autoři (Yang 1993), sledující však nakonec jen tvar, zubatost okraje a ostnitost listů ve středních partiích stonku (Li et al. 1993). Stejné znaky byly později hodnoceny (Jaradat a Shahid 2006) na středoasijských ekotypech. Velikost a počet listů patří sice k znakům daným zčásti genotypem (Ramachandram a Goud 1982), silně jsou ale ovlivňovány termínem a hustotou výsevu, podmínkami klimatickými (především světelnou intenzitou a výší teplot), dostupností živin i vláhy. Dědivost vyřezávání listového okraje je považována za monogenickou (Knowles 1958; Ramachandram a Goud 1982). 112

MATERIÁL A METODIKA Hodnocení kolekcí Hodnoceny byly vzorky osmdesáti okrasných, olejných a farmaceutických komerčních nebo krajových odrůd z dvanácti zemí (tab. 1) a čtyřiceti ekotypů světlice barvířské ze šesti genobank. Pro předběžné zhodnocení byly použity IPGRI a EVIGEZ deskriptory, upravené pro další vegetační sezóny do podoby zohledňující nejen požadavky polní produkce, ale také požadavky využitelnosti odrůd v květinářské praxi. Pozorování byla založena na hlinitopísčitých naplaveninách ve Staré Břeclavi (161 m n.m.) v klimatických podmínkách středoevropského termofytika. Závlahy nebyly instalovány, hladina T a b u l k a 1 Hodnocené komerční a krajové odrůdy světlice barvířské Commercial varieties and landraces under evaluation Odrůda ( 1 ) Původ ( 2 ) Odrůda ( 1 ) Původ ( 2 ) AC Stirling Canada Nebraska 8 U.S.A. AC-1 Canada Orangefeuer Germany Alarosa Spain Orangeköpfchen Germany Alba Netherlands Orange Grenade Netherlands Alcaidia Spain Orange Pinsel Switzerland Brněnka Czech Oranjegeel Netherlands Cremewit Netherlands Oranžový Czech C/W 74 U.S.A. Sabina Czech Červená SEVA Czech Saffola 317 Spain Donkeroranje Select Netherlands Sepassa P202 Spain Draa Basse Tige Morocco SM 8 Spain Draa Haute Tige Morocco SM 9 Spain Duhuanghonghua China Sophia Netherlands ESPO S&G 101 Netherlands Sironaria U.S.A. ESPO S&G 103 Netherlands Selektion Gelb Germany Feuerschopf Germany Selektion Weiss Germany Finch U.S.A. Summersun Germany FO-2 China S-8 Select R.A. Morocco FO-8 China Tachenghonghua China FO-12 China Tanegashima Japan FO-18 China Tangerine Netherlands Girard Canada Taškentskij 51 Russia Gladki Borowski Poland Toupet Jaune Switzerland Goldköpfchen Germany Toupet Orange Switzerland Goldschopf Germany Treibgelb Germany Inerme du Draa Morocco Treibgold Germany Inerme du Marrakech Morocco Treiborange Germany Inerme R.A. Morocco Treibweiss Germany Ingrid Netherlands Vierka Czech Kanagawa Japan Vogro Netherlands Kinko Japan Wakayama Japan Lasting Orange Netherlands Weishanhonghua China Lasting White Netherlands Weisser Pinsel Germany Lasting Yellow Netherlands White Grenade Netherlands Lesaf 34 C Canada Xiapuhonghua China Miljutinskij 114 Russia Xinjianghonghua China Mlochowski Poland Yangbihonghua China Montola 2000 Canada Yellow Grenade Netherlands Mogami Japan Zanzibar Netherlands Morlin Canada Zitronenköpfchen Germany Moyen du Draa Morocco Žlutá SEVA Czech ( 1 ) Variety, ( 2 ) origin 113

spodních vod zde za vegetace kolísá mezi 2,40 až 2,80 m pod půdním povrchem. V každém roce sledování byla plocha do zásoby vyhnojena Cereritem (11:4:12) v množství do 6 kg na 100 m 2. Na bezprostředně sousedících záhonech 1,20 m širokých byly nažky každé ze sledovaných odrůd vysety v množství 2,0 g a 3,0 g pro m 2 (odpovídá to přibližně 40 60 rostlinám vzešlým na této ploše) v řádcích 0,40 m vzdálených; pro každý ze vzorků byla vyčleněna plocha 2,40 m 2. Korelace byly počítány z výsevů uskutečněných v 18. kalendářním týdnu 1995, 1998 a v 16. kalendářním týdnu 1996, 1997, 1999 a 2006. S novými vzorky byly v každém roce sledování vysévány čtyři odrůdy (rané Kinko a Cremewit, středně raná Vierka a pozdní Feuerschopf) k porovnání případných změn v habitu způsobených proměnlivými klimatickými faktory. Pro nápadné odchylky v habitu kontrolních odrůd nebyla k propočtu korelací zařazena data z let 1994 (srážkově bohatý květen), 2000 a 2001 (mimořádně suchý květen a červen); vzorky z těchto sledování byly přehodnoceny v letech následujících, kdy byly zjištěny statisticky významné odchylky ve výšce a větvení jen u odrůdy Feuerschopf (1995 a 1997). Po rozkvětu terminálního úboru u nejméně třiceti rostlin konkrétní odrůdy byly hodnoceny data habituelní, morfologické charakteristiky listu, počet úborů na stonku a jejich morfologické znaky, morfologie a zbarvení květů v rozsahu patrném z tabulky 2 a 3. VÝSLEDKY A DISKUSE Výška rostlin i početnost větvení, ač jsou geneticky kontrolovány, byly v souladu s pozo- T a b u l k a 2 Korelace habituelních znaků s ostatními sledovanými charakteristikami Correlations of the habitual characters with other characters under evaluation Znaky Výška za Lokalizace Úhel Délka Početnost květu ( 18 ) větvení ( 19 ) větvení ( 20 ) větvení ( 21 ) větvení ( 22 ) Tvar listu ( 1 ) 0,421 ++ 0,194 0,296 ++ 0,139 0,190 Okraj listu ( 2 ) 0,129 0,071 0,040 0,021 0,006 Zabarvení listu ( 3 ) 0,243 + 0,077 0,091 0,148 0,308 ++ Ostnitost listu ( 4 ) 0,346 ++ 0,111 0,190 0,039 0,082 Zabarvení stonku ( 5 ) 0,038 0,010 0,182 0,083 0,145 Typ úboru ( 6 ) 0,286 ++ 0,247 + 0,284 ++ 0,311 ++ 0,128 Velikost úboru ( 7 ) 0,002 0,131 0,201 0,129 0,114 Morfologie OIB ( 8 ) 0,493 ++ 0,089 0,254 + 0,015 0,248 + Velikost OIB ( 9 ) 0,473 ++ 0,135 0,137 0,040 0,256 + Ostnitost OIB ( 10 ) 0,323 ++ 0,103 0,173 0,020 0,049 Lokalizace ostnů ( 11 ) 0,632 ++ 0,050 0,131 0,115 0,394 ++ Zabarvení ostnů ( 12 ) 0,669 ++ 0,118 0,199 0,225 0,416 ++ Barva květů: živé ( 13 ) 0,384 ++ 0,076 0,117 0,146 0,197 Barva květů:suché ( 14 ) 0,383 ++ 0,075 0,194 0,118 0,196 Produkce pylu ( 15 ) 0,036 0,022 0,111 0,019 0,021 Délka květu ( 16 ) 0,486 ++ 0,333 ++ 0,010 0,311 ++ 0,580 ++ Kresba na petalech ( 17 ) 0,545 ++ 0,065 0,207 + 0,057 0,628 ++ Výška rostlin ( 18 ) 0,250 + 0,136 0,383 ++ 0,669 ++ Lokalizace větvení ( 19 ) 0,250 + 0,133 0,736 ++ 0,400 ++ Úhel větvení ( 20 ) 0,136 0,133 0,111 0,060 Délka větvení ( 21 ) 0,383 ++ 0,736 ++ 0,111 0,438 ++ Početnost větvení ( 22 ) 0,669 ++ 0,399 ++ 0,060 0,438 ++ a = 0,01 ++ : 0,267; a = 0,05 + : 0,205 ( 1 ) Leaf shape, ( 2 ) leaf margin, ( 3 ) leaf colour, ( 4 ) leaf spininess, ( 5 ) stem color, ( 6 ) head shape, ( 7 ) head size, ( 8 ) OIB (= outer involucral bracts) morphology, ( 9 ) OIB size, ( 10 ) OIB spininess, ( 11 ) spines localization, ( 12 ) spines color, ( 13 ) fresh flower color, ( 14 ) dried flower color, ( 15 ) pollen production, ( 16 ) flower tube length, ( 17 ) petals notching, ( 18 ) plant height, ( 19 ) branching location, ( 20 ) branch angle, ( 21 ) branch length, ( 22 ) branch number 114

rováním výše citovaných autorů (Abel 1975; Esendal 1986; Hanelt 1961; Knowles 1958; Mündel et al. 1994; Uher 1999 a další) nápadně ovlivňovány hustotou a termínem výsevu a z tohoto vyplývající řadou faktorů klimatických i edafických. Pozorované kultivary větvily vesměs v horní třetině stonku, nicméně při okrajích porostů se vyvíjející rostliny posouvaly primární větvení do středových třetin stonku a u několika odrůd žlutokvětých bylo zjištěno převážně bazální větvení. Za příznivé souhry větvení ovlivňujících faktorů bylo na rostlinách napočítáno až po dvou desítkách úborů u spoře větvících krátkokvětých kultivarů, přičemž pozdní a bohatěji větvící odrůdy, přestože zdaleka nedosahovaly parametrů uváděných některými autory (Knowles 1958; Kupcov 1932), vyvíjely v podobných podmínkách úborů až trojnásobné množství. Počet primárních větví rostlinami vyvíjených vykazuje silnou závislost na environmentálních faktorech, zaznamenány však byly vysoké korelace početnosti větvení nejen s jeho délkou a s výškou rostlin, ale i se zabarvením ostnů, s délkou květní trubky a s raností nakvétání (tab. 2). S výškou rostlin ani s raností kvetení neshledal však četnost větvení v korelaci Ashri (1973). Podobně čínští autoři (Li et al. 1993) neshledali počet úborů závislý na dosažené výšce rostlin a Khidir (1974) zjišťuje tady korelace dokonce záporné. Výška rostlin se ukázala být v těsném vztahu s raností kvetení, s charakterem a početností větvení, také ale s délkou a dokonce i zabarvením kvítků. Vyšší rostliny inklinovaly k zaokrouhlování zákrovních listenů s potlačenou ostnitosti a projevila-li se tato přece, převážně bělavé ostny pozdních T a b u l k a 3 Korelace na listech sledovaných znaků s ostatními charakteristikami Correlations of the leaf characters with other characters under evaluation Znaky Tvar listu Zbarvení Ostnitost Zabarvení Okraj listu ( 2 ) v obrysu ( 1 ) listu ( 3 ) listu ( 4 ) stonku ( 5 ) Tvar listu ( 1 ) 0,330 ++ 0,099 0,488 ++ 0,114 Okraj listu ( 2 ) 0,330 ++ 0,217 + 0,775 ++ 0,183 Zabarvení listu ( 3 ) 0,099 0,217 + 0,207 + 0,096 Ostnitost listu ( 4 ) 0,488 ++ 0,775 ++ 0,207 + 0,197 Zabarvení stonku ( 5 ) 0,114 0,183 0,096 0,197 Typ úboru ( 6 ) 0,250 + 0,110 0,103 0,151 0,065 Velikost úboru ( 7 ) 0,222 + 0,215 + 0,282 ++ 0,401 ++ 0,144 Morfologie OIB ( 8 ) 0,391 ++ 0,441 ++ 0,014 0,618 ++ 0,022 Velikost OIB ( 9 ) 0,235 + 0,300 ++ 0,061 0,494 ++ 0,066 Ostnitost OIB ( 10 ) 0,461 ++ 0,808 ++ 0,252 + 0,956 ++ 0,127 Lokalizace ostnů ( 11 ) 0,472 ++ 0,410 ++ 0,009 0,661 ++ 0,179 Zabarvení ostnů ( 12 ) 0,337 ++ 0,165 0,188 0,390 ++ 0,156 Barva květů: živé ( 13 ) 0,323 ++ 0,210 + 0,023 0,365 ++ 0,098 Barva květů:suché ( 14 ) 0,258 + 0,050 0,092 0,195 0,009 Produkce pylu ( 15 ) 0,033 0,022 0,055 0,042 0,071 Délka květu ( 16 ) 0,037 0,290 ++ 0,545 ++ 0,183 0,220 + Kresba na petalech ( 17 ) 0,236 + 0,099 0,108 0,264 + 0,210 + Výška rostlin ( 18 ) 0,421 ++ 0,129 0,243 + 0,346 ++ 0,038 Lokalizace větvení ( 19 ) 0,195 0,071 0,077 0,111 0,010 Úhel větvení ( 20 ) 0,296 ++ 0,040 0,091 0,189 0,182 Délka větvení ( 21 ) 0,139 0,021 0,148 0,038 0,083 Početnost větvení ( 22 ) 0,190 0,006 0,308 ++ 0,082 0,145 a = 0,01 ++ : 0,267; a = 0,05 + : 0,205 ( 1 ) Leaf shape, ( 2 ) leaf margin, ( 3 ) leaf colour, ( 4 ) leaf spininess, ( 5 ) stem color, ( 6 ) head shape, ( 7 ) head size, ( 8 ) OIB (= outer involucral bracts) morphology, ( 9 ) OIB size, ( 10 ) OIB spininess, ( 11 ) spines localization, ( 12 ) spines color, ( 13 ) fresh flower color, ( 14 ) dried flower color, ( 15 ) pollen production, ( 16 ) flower tube length, ( 17 ) petals notching, ( 18 ) plant height, ( 19 ) branching location, ( 20 ) branch angle, ( 21 ) branch length, ( 22 ) branch number 115

vzrůstných ekotypů byly zpravidla přesouvány k bázím brakteátních přívěsků. Vysoké korelace pro ubývání ranosti s narůstající výškou rostlin byly zaznamenány (Ashri 1973; Ashri 1975; Li et al. 1993) s platností především pro odrůdy předoasijského původu, nikoli však genotypy ze zemí afrických. Pokud však jde o vztahy mezi výškou a početností větvení, nezjistili významných korelací spolupracující autoři izraelští a američtí (Ashri 1973; Ashri 1975), čínští (Li et al. 1993) ani indičtí (Mehtre et al. 1995) a někteří (Khidir 1974) zaznamenali dokonce korelace vysoce záporné. Častější červené odstíny ve zbarvení kvítků zaznamenali při narůstající výšce rostlin výše citovaní čínští autoři, ačkoli, pouze u populací etiopských a íránských šlo o korelace průkazné. Rovněž zkracování a rozšiřování braktejí zákrovů se zvyšující se vzrůstností odrůd pozoroval Khidir (1974), v rozporu s jinými jeho daty nebyly ale pozorovány korelace mezi dosaženými výškami a velikostí úborů. Na druhé straně, průkazné korelační vztahy posledně uvedených znaků nevyplývají ani z ú- dajů indických autorů (Mehtre et al. 1995) a Ashri (1973) je zaznamenal jen u indických vzorků. Ostnitost listů byla u všech sledovaných vzorků úzce spjata s velikostí braktejí a vykazovala tedy podobné vztahy ku znakům ostatním. Ve shodě s pozorováními dřívějších autorů (Ashri 1973; Knowles 1958; Kupcov 1932 aj.) vyvíjely všechny vzorky v raných stadiích listy bezostné nebo jen příležitostně osténkaté, počet i délka ostnů vykazovaly u ostnitých ekotypů vzrůstající tendence směrem k vrcholu stonku. Počet ani velikost listů nebyly exaktně sledovány, ačkoli především u odrůd náležejících k pozdnějším barvířským rasám (Feuerschopf, Goldköpfchen, Donkeroranje Select) byly rozdíly v počtu, velikosti a zčásti i textuře listu u rostlin z různých termínů výsevu zjevné. Salera (1996) pozoroval vzrůstající hodnoty asimilační plochy s rozšiřováním rozteče řádků, Kupcov (1932) i Yang (1993) shledávají však velikost listů také genotypově závislou. Vyvíjející se přízemní listy byly u všech sledovaných ekotypů opakvejčitě podlouhlé (rychle však přecházely do laločnatě vyřezávaných tvarů u silně ostnitých japonských odrůd) a obvykle až v blízkosti primárního větvení přecházely do tvarů odrůdově charakteristických: také tato vlastnost safloru je řadou autorů (Gutierez-Más et al. 1987; Scheibe a Yekta 1934) obecně zmiňována. Užší a převážně kopinaté listy vyvíjely zpravidla odrůdy ostnité, zatímco inermní kultivary (ale i slabě ostnité odrůdy s krátkými květními trubkami) inklinovaly k tvorbě širších, vejčitých nebo elipčitě podlouhlých, vesměs lysých svrchních listů. Predominanci vejčitých listů shledává Ashri (1973) mezi afghanskými, íránskými, tureckými a syrskými vzorky, tedy opět v oblastech s tradiční převahou pozdních bezostných odrůd. Naopak výrazně ostnité odrůdy s laločnatě vykrajovanými spodními listy, hojné mezi vzorky egyptskými a pákistánskými (Ashri 1975), afghanskými a turkestánskými (Kupcov 1932), indickými (Hanelt 1961), izraelskými, pákistánskými a čínskými (Yang 1993), súdánskými i mexickými (Li et al. 1993), byly v našich sledováních zastoupeny pouze japonskými odrůdami, ani u těchto nebylo však pozorováno řídké odění zaznamenávané některými autory (Hanelt 1961; Kupcov 1932; Yang 1993). Barva listů bývá rovněž pokládána za genotypově závislou (Ashri 1973; Kupcov 1932) a temně zelenými listy skutečně vynikaly především odrůdy nejranějších odrůd s krátkými květními trubkami. Nápadné byly i temně zelené listy raných vývojových stadií některých španělských olejných odrůd, zde se ale v průběhu elongace rozdíly zcela setřely. U všech ostatních ekotypů převládaly světle zelené listy. Také Ashri (1973) shledává žlutozelené listy predominantními; modrozelené odstíny dominovaly mezi vzorky etiopskými a pákistánskými, jen vzácné však byly mezi vzorky afghanskými a íránskými (převaha inermních barvířských odrůd). Zjevně ale bývá i zbarvení listů zčásti ovlivňováno edafickými faktory a někteří autoři (Esendal 1986) pozorovali u světlice tmavnoucí listy také při stoupajícím zasolení substrátu. ZÁVĚR Světlice rustikálním vzhledem vyhovuje současnému estetickému cítění, donedávna dlouhodobě rostoucí objem produkce i množství semenářskými firmami nabízených kultivarů jsou toho nejlepším důkazem. Předkládaná data, jakkoli získaná studiem limitovaného počtu vzorků, nadto naznačují, že možnosti skýtané pozoruhodnou variabilitou tohoto od nepaměti pěsto- 116

vaného kulturního taxonu nejsou v tomto ohledu zdaleka vyčerpány. V květinářské praxi nejvyhledávanější kombinace znaků - temně červené kvítky na rostlinách s okrouhlými, ostnů prostými zákrovními listeny - se ukázaly být provázány s relativně mohutným vzrůstem a pozdním přechodem do generativních stadií růstu. Podobné genotypy (Feuerschopf, Donkeroranje Select, Xiapuhonghua, Weishanhonghua a další) se jistě osvědčí v polních kulturách k produkci suchých květin, kultury k řezu živých stonků je ovšem nutno vzhledem k citlivosti kvítků světlice vůči dešti zakládat ve sklenících a tam pozdní kvetení, vzrůstnost a bohaté větvení jejich uplatnění nemálo omezují. Na druhé straně, právě mezi takovými pozdními a vzrůstnými odrůdami byly podchyceny genotypy se znaky u skleníkových kultur velmi žádanými, k jakým patří přitisklé větvení a za květu přetrvávající olistění a které nadále zůstávají u raných odrůd nedostupné. Ranost zůstává ve statisticky významných korelacích spojena s ostnitostí a omezena zůstává také nabídka žlutě kvetoucích květinářsky využitelných (tedy bezostných) odrůd. Hodnocení rozšířeného spektra marockých a čínských krajových odrůd (Inerme R.A., Duhuanghonghua) ukazují nicméně i tady na nezpochybnitelné rezervy vhodných genotypů ve světovém genofondu. Poděkování. Sledované odrůdy byly hodnoceny za podpory projektů Mze ČR E-97/01-3160- 0200 (Konzervace a využití genofondu teplomilných ovocných dřevin, révy vinné, vytrvalých zelenin a okrasných rostlin) a MSM 435100002 (Studium biodiverzity zahradních rostlin ve vztahu ke kvalitě, rezistenci a optimalizaci posklizňových úprav a postupů). LITERATURA ABEL, G.H. (1975): Inheritance of a completely branched mutant in safflower. In: Crop Sci., vol. 15, 1975, N. 3, pp. 441 443. ABEL, G.H. (1976): Inheritance of stem length and its components in safflower. In: Crop Sci., vol. 16, 1976, N. 3, pp. 374 376. ASHRI, A. (1973): Divergence and evolution in the safflower genus, Carthamus L. Final Research Report P.L.480, U.S.D.A. Project No.A10-CR-18, Grant FG- Is-234, The Hebrew University of Jerusalem, Rehovot, 1973, 180 pp. ASHRI, A. (1975): Evaluation of the germplasm collection of safflower, Carthamus tinctorius L. (V). Distribution and regional divergence for morphological characters. In: Euphytica, vol. 24, 1975, N. 3, pp. 651 659. ASHRI, A. ANISHETTY, N.M. BOZZINI, A. DAVIS, A.M. HEATON, T.C. KLISIEWICZ, J.M. KNOWLES, P.F. RAJAN, S. SINGH, R.B. YU, S.X. (1983): Safflower descriptors. IBPGR executive secretariat, Rome, 1983, 23 pp. ESENDAL, E. (1986): The effects of phosphorus, nitrogen, and row-spacing on the yield and some plant characters of the safflower (Carthamus tinctorius L.). In: Sesame and Safflower Newsletter, vol. 2, 1986, pp. 96 98. FERNÁNDEZ-MARTÍNEZ, J. KNOWLES, P.F. (1978): Combined effects of genes for appressed and decumbent branching in safflower. In: Crop Sci., vol. 18, 1978, N. 3, pp. 516 517. GUPTA, R.K. SINGH, S.P. (1988): Genetic analysis for earliness in safflower (Carthamus tinctorius L.). In: Genetika, vol. 20, 1988, N. 3, pp. 219 227. GUTIEREZ-MÁS, J.C. VISGLERIO, G.G. MÉRIDA- SILVA, J. (1987): Identification de cultivares de cartamo, Carthamus tinctorius L.: Importancia taxonomica de caracteres. In: Inform. Tecnica Económica Agraria, vol. 69, 1987, pp. 76-85. HANELT, P. (1961): Zur Kenntnis von Carthamus tinctorius L. In: Die Kulturpflanze, vol. 9, 1961, pp. 114 145. HAYASHI, H. HANADA, K. (1986): Effects of light intensity on the seed yield and yield components in safflower (Carthamus tinctorius L.) plant. In: Jap. J. Trop. Agric., vol. 30, 1986, N. 3, pp. 174 180. HOFBAUER, J. UHER, J. FABEROVÁ, I. (2001): Klasifikátor (Descriptor list) Carthamus tinctorius L. (RGZ), VÚP Troubsko, MZLU v Brně, VÚRV Praha- Ruzyně, 2001, pp. 14. JARADAT, A.A. SHAHID, M. (2006): Patterns of phenotypic variation in a germplasm collection of Carthamus tinctorius L. from the Middle East. In: Genet. Resour. Crop Evol., vol. 53, 2006, pp. 225 244. KHIDIR, M.O. (1974): Genetic variability and interrelationship of some quantitative characters in safflo-wer. In: J. Agric. Sci., vol. 83, 1974, N. 3, pp. 197 202. KNOWLES, P.F. (1958): Safflower. In: Adv. Agron., vol. 10, 1958, pp. 289 323. KUPCOV, A.I. (1932): Geografičeskaja izměnčivosť vida Carthamus tinctorius L. In: Tr. prikl. Bot., Genet. Selek., vol. 9, 1932, N. 1, pp. 99 181. LEON, R. KNOWLES, P.F. (1964): Inheritance of appressed branching in safflower. In: Crop Sci., vol. 4, 1964, N. 3, pp. 44. LI, D.J. ZHOU, M.D. RAMANATHA-RAO, V. (1993): Characterization of world collection of safflower germplasm. In: Li, D.J. Zhou, M.D. Ramanatha-Rao, V. (eds.): Characterization and evaluation of safflower germplasm. Geol. Publ. House : Beijing, 1993, pp. 96 234. LI, D.J. MÜNDEL, H.H. (1996): Safflower. Carthamus 117

tinctorius L. Promoting the conservation and use of underrutilized and neglected crops (7). IPK Gatersleben, Rome : IPGRI, 1996, 83 pp. MEHTRE, S.P. AKASHE, V.B. KOLI, B.D. VEER, D.M. PATIL, M.V.V. (1995): Evaluation of exotic safflower germplasm collected in China for agromorphological characters. In: Sesame and Safflower Newsletter, vol. 10, 1995, pp. 79 84. MÜNDEL, H.H. MORRISON, R.J. ENTZ, T. BLACKSHAW, R.E. ROTH, B. KIEHN, F. VANDENBERG, A. (1994): Row spacing and seeding rates to optimize safflower yield on the Canadian prairies. In: Can. J. Plant Sci., vol. 74, 1994, N. 2, pp. 319 321. OAD, F.C. SAMO, M.A. QAYYUM, S.M. OAD, N.L. (2002): Inter and intra row spacing effect on the grown, seed yield and oil content of safflower Carthamus tinctorius L.). In: Asian J. Plant Sci., vol. 1, 2002, N. 1, pp. 18 19. RAMACHANDRAM, M. GOUD, J.V. (1982): Inheritance leaf margin in safflower. In: Indian J. Genet. Plant Breed., vol. 42, 1982, N. 3, pp. 280 281. SAHU, G.R. TEWARI, V. (1993): Combining ability for yields traits in safflower. In: J. Res. Birsa Agric. Univ., vol. 5, 1993, N. 1, pp. 37 40. SALERA, E. (1996): Yield and quality of safflower (Carthamus tinctorius L.) grown at different plant populations and row spacing. In: Agr. Med., vol. 126, 1996, N. 4, pp. 354 363. SCHEIBE, V.A. YEKTA, E. (1934): Der Saflor, Carthamus tinctorius L., als Ölpflanze. In: Pflanzenbau, vol. 11, 1934, N. 1, pp. 49 67. TEMPLE, S.R. KNOWLES, P.F. (1975): Inheritance of brittle stems in safflower. In: Crop Sci., vol. 15, 1975, N. 5, pp. 694 697. UHER, J. (1999): Vliv výsevních termínů a hustoty porostu na růst a vývoj světlice barvířské (Carthamus tinctorius L.). In: Acta Univ. Agric. et Silvic. Mendel. Brun., vol. 47, 1999, N. 1, pp. 83 92. VACHRUŠEVA, T.E. IVANĚNKO, E.N. (1985): Klassifikator vida Carthamus tinctorius L. Vsesazuznyi NII rastenievodstva imeni N.I.Vavilova, Leningrad, 1985, 16 pp. YANG, J.U. (1993): Evaluation of morphological characters. In: Li, D.J. Zhou, M.D. Ramanatha-Rao, V. (eds.): Characterization and evaluation of safflower germplasm. Beijing : Geological Publishing House, 1993, pp. 36 46. ZIMMERMANN, L.H. (1973): Effect of photoperiod and temperature on rosette habit in safflower. In: Crop Sci., vol. 13, 1973, N. 1, pp. 80 81. ZHOU, M.D. HAN, Y.Z. (1993): Collection and evaluation of safflower germplasm. In: Li, D.J. Zhou, M.D. Ramanatha-Rao, V. (eds.): Characterization and evaluation of safflower germplasm. Beijing : Geological Publishing House, 1993, pp. 24 33. SOUHRN V letech 1995 2005 bylo na zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně hodnoceno na 140 vzorků světlice barvířské (safloru). Čtyřicet osm okrasných odrůd, dvacet olejných kultivarů a čtyřicet krajových odrůd bylo hodnoceno ve 30 morfologických znacích spojených s charakterem větvení, s listovými charakteristikami, s morfologií úborů a vnějších braktejí zákrovu (OIB), s květními charakteristikami a morfologií nažek. Zjišťovány byly vzájemné vztahy sledovaných znaků; statisticky významné se ve většině ukázaly být korelace ostnitosti s ostatními listovými a OIB charakteristikami (většinou v pozitivních hodnotách) a (zpravidla negativní) s květními charakteristikami, vysoce průkazné byly také korelace výšky rostlin s květními charakteristikami. Klíčová slova: světlice barvířská (požlt farbiarsky), kultivary, krajové odrůdy, evaluace, morfologické znaky, korelace, Carthamus tinctorius L. 118