Postřehy z kongresu EAACI ve Vídni

Postřehy z kongresu EAACI ve Vídni AACI, tedy Evropská akademie alergologie a klinické imunologie pořádala výroční kongres ve Vídni ve dnech 10. až 14. června. Aktuálně tato organizace sdružuje již 38 národních odborných společností a má přes 4000 aktivních členů. Pokud některé z kongresů v minulých letech působily poněkud ospalým dojmem, pak ten letošní byl obsahově velmi bohatý a náročný nejen odborně, ale i společensky. Je ke cti kolegů z Rakouska, že kongres byl dobře organizován a že mu přálo i počasí. Přinést zprávu z aktivní účasti na všech sympoziích, workshopech natož placených setkáních s experty není přirozeně možné, proto si tyto postřehy nečiní nárok podat zcela reprezentativní informaci o všem, co kongresová nabídka poskytla. Přesto se autoři pokusili nabídnout těm, kteří se letos neúčastnili, alespoň část informací, které toto odborné evropské setkání nabízelo Jedno z hlavních sympozií bylo věnováno problematice lékových desenzibilizací, které bylo moderované Pascalem Demolym a Markem Kowalskim. Podnětné byly výčty indikací vhodné k lékové desenzibilizaci, o které se léta konstatuje, že je kontroverzní. Nedostatečnost znalostí o mechanismech vzniku a příslušná rizika mohou být vyvážena kýženým přínosem u stavů s nebezpečím ohrožení života, jsou-li medikamenty nenahraditelné. Prezentovány byly možnosti indukce tolerance např. na co-trimoxazol u HIV pozitivních (problém s pneumocystis carinii), dále na rifampicin u pacientů s TBC či na protistafyloková ATB, kdy alergie na některé z nich ještě komplikuje narůstající bakteriální rezistenci. Většinu těchto situací neřeší pediatričtí alergologové, a tudíž apel na potřebu zavádět empirické protokoly je neoslovuje. Na druhé straně je desenzibilizace kyselinou acetylosalicylovou (ASA) velmi populární např. v USA u nemocných s ICHS. Významnost sekundární prevence ICHS pomocí ASA způsobila tlak na úsilí zavádět tyto metody v praxi a rizika s tím spojená vnímat méně kriticky.protokolů je řada a jsou literárně dostupné. Toto sympozium sice neprezentovalo žádný nový převratný pohled v otázce lékových alergií, ale poukázalo na to, že naléhavost potřeby podávat některé osvědčené a obtížně nahraditelné léky poněkud relativizuje pohled na rizika desenzibilizace resp. navození lékové tolerance. Bircher (Švýcarsko) detailněji analyzoval možnosti indukovat toleranci na ATB včetně indikací, kontraindikací, premedikací a podmínek k jejímu provádění (např. FEV1 > 70 % n.h.). Nejrůznějšími aspekty standardizace se v rámci současných možností zabývá pracovní skupina EAACI vedená Rodrigezovou. Jedno z dalších hlavních sympozií se věnovalo klinickému dopadu genomiky a proteomiky a rozebíralo význam proteinových microarrays ve výzkumu alergií. Jak na závěr shrnul v klinických implikacích M. Benson ze Švédska, tato oblast nepochybně napomáhá lepšímu chápání zánětu v alergii a skýtá možnost nalézt markery pro léčebnou odpověď např. při posuzování kortikosteroidní senzitivity. Sympozium zaměřené na diagnostiku a léčbu urtiky umožnilo poznat některé konkrétní postupy užívané z zahraničí. Z přednášky Dr. Jensena vyplynulo, že až 70 % pacientů s chronickou urtikou se může zlepšit při léčbě trojnásobně zvýšenými dávkami antihistaminik (nejlépe se osvědčil fexofenadin a desloratadin), dalším stupněm jsou pak kortikoidy (zpravidla Prednison nad 30 mg/den) a u rezistentních forem zpravidla podávají i intravenózní imunoglobuliny. Běžně doporučují pacientům s cholinergní, zejména chladovou urtikou desenzibilizaci pomocí sprchování chladnou vodou (15 C), nejprve pouze rukou, postupně pak celého těla. U většiny pacientů se po této postupně indukované degranulaci mastocytů již příznaky nevrací. Letošní kongres nabízel řadu diskusních setkání s experty. Jedno z nich bylo věnováno také stále svízelné problematice chronického kašle. V programu byl sice uveden jako moderátor pediatr T. Popov, ale bohaté diskuse a výměny názorů se účastnili všichni účastníci z více zemí. Základní sestava diapozitivů ponechávala stranou výčet známých častých či vzácných příčin tohoto příznaku, ale spíše nabízela diskusi nad praktickými aspekty diagnostiky a léčby. Bylo zmíněno, že ač je bronchokonstrikce jiným fyziologickým respektive patofyziologickým reflexem, v řadě případů přidání inhalačních beta2 mimetik pomůže alespoň mírnit obtíže. Montelukast byl zase doporučován za stavů, kdy je kašel průvodním jevem zejména námahou indukovaného astmatu. Zajímavým zjištěním bylo mimo jiné konstatování, že nedocromil, mnohdy terapeuticky vděčný u postinfekčního kašle, kdy inhalační steroidy nepomáhají, není v některých zemích vůbec dostupný. V oblasti diagnostické byl kladen důraz na potřebu objektivizovat subjektivně líčené obtíže a donutit pacienty ke kvantifikaci provleklého kašle, jak co do intenzity, tak i frekvence výskytu. Rozebírány byly nejrůznější modifikace vizuální analogové škály dle Borga. Z látek upřesňujících diagnostické informace byl uváděn protokol testování prahu pro kašel pomocí dvou srovnávaných látek, a to kyseliny citronové a kapsaicinu. Bylo poukázáno na rozdíly mezi pohlavími. V oblasti mechanismů participujících na stavech s chronickým kašlem byl zmiňován koktail zánětlivých mediátorů, vedoucí k hyperirritabilitě zainteresovaných sliznic. Bylo zdůrazněno, že přisouzení astmatické etiologie vyžaduje průkaz klíčových funkčně 262

plicních indikátorů astmatu tedy pozitivitu bronchodilatačního resp. bronchoprovokačního testu či diurnální variaci PEF nad 20 %. Problematika chronického kašle, která je nejčastěji etiologicky multifaktoriální, může zasahovat až do oblasti dysfunkce hlasových vazů. Výhradně psychologický výklad těchto stavů se spíše opouští a často se hovoří i o možných souvislostech s GER a expozici různým prachům daných znečištěním ovzduší apod. Složka psychická popírána není a u zjevných stresových faktorů se doporučuje stále přehlížená potřeba fyzické aktivity a dostatečné relaxace a např. biofeedback. Shoda panovala v hodnocení přínosu nové metody rutinního měření vydechovaného oxidu dusnatého, který napomůže diferenciálně diagnostickým rozvahám. Z firemních sympozií přitahovaly nabízené zkušenosti s monoklonální protilátkou proti IgE s názvem Xolair, který je možné využít při léčbě alergického astmatu. Xolair signifikantně napomáhá redukci těžkých astmatických exacerbací a je velmi dobře snášen. Jeho indikace jsou omezené na středně těžké až těžké alergické astma dospělých a adolescentů ve věku nad 12 let. Látka je u nás zaregistrována, ale stále bez kategorizace. Subkutánní injekční léčba aplikovaná individuálně dle hmotnosti nemocného opakovaně vždy po 2 či 4 týdnech je limitována cenou. Ta je však vždy relativní. Kolegové ze Slovenska někdy v kuloárech poukazují na mírný předstih ČR před SR v dostupnosti léků. V tomto případě je však situace opačná, neboť na Slovensku je již Xolair dostupný. Doufejme, že jim jejich zkušenosti nebudeme závidět dlouho. Další sympozium sponzorované firmou Schering- Plough se věnovalo způsobu léčby chorob horních cest dýchacích v souvislosti s cirkadiánními rytmy, časovou osou a vlivem na spánek. T. Craig z Pennsylvánie poukázal na největší výskyt obtíží pacientů s alergickou rinitidou (AR) po ránu. V této souvislosti rozebíral kromě času expozice i vliv zvýšené hladiny histaminu a tryptázy, naopak snížené hladiny stresových hormonů a v neposlední řadě i vliv zvýšeného vagového tonu a prostého nahromadění sekretu v noci. V této souvislosti zdůrazňoval význam volby antihistaminik, které mají 24 hodinové působení a jsou přitom nesedativní. Dále zmiňoval význam nazální kongesce a citoval práce uvádějící, že pouze 15 % pacientů s AR hodnotí kvalitu spánku jako normální oproti srovnávané skupině nealergických kontrol, kteří udávají 80 %. Tyto výsledky potvrzují i polysomnografická vyšetření, a to u dětí i dospělých.v dalších přednáškách s profesory Canonicou, Bouchertem a Bousquetem byla prezentována data ze studií, zabývajících se maximem symptomů AR po ránu či v dopoledních hodinách. Vzhledem k firemnímu charakteru sympozia byla prezentována data týkající se excelentních účinnostních a bezpečnostních profilů antihistaminika desloratadinu a nazálního steroidu mometazonu. V otázce provokačních testů zůstává naší odborné společnosti jistá výzva. V této souvislosti se nabízí pro praktickou medicínu využít nabídky výrobce firmy Allergopharma. Ta mimo jiné nabízí kvalitní nazální provokační test s ASA, ale i celou řadu specifických alergenů k provokacím. Kongres se samozřejmě zabýval i laboratorní imunologií a alergologií. Znovu byl zdůrazněn význam stanovení autoprotilátek anti-ia-2 a anti-gad protilátek při posouzení rizika inzulin dependentního diabetu. Bylo také doloženo, že pozitivita antinukleárních protilátek (ANA, ENA) předchází v průměru o více než 9 let klinické projevy SLE, obdobně protilátky proti tkáňové transglutamináze mohou několik let předcházet projevům celiakie. Jeden z předsedajících sekce, prof. Wick upozornil na zvýšené riziko sklerodermie a revmatoidní artritidy u žen s prsními implantáty, s autoimunitními reakcemi je nutno počítat i u umělého srdce. Na úrovni buněčné bylo několik přednášek věnováno rozdílům mezi žírnými buňkami (mastocyty) a bazofily. Zatímco bazofily jsou více spojeny s Th2 cytokinovým profilem, exprimují řadu chemokinových receptorů a lze je v tkáni identifikovat monoklonální protilátkou 2D7, mastocyty tvoří mnohem širší spektrum cytokinů (např. různé izoformy VEGF), využívají TLR receptory a můžeme je poznat podle exprese CD63 nebo CD203c. Tyto buňky se liší také dobou přežívání v tkáni, předpokládá se, že mastocyt se dožívá několika měsíců a roků, bazofil přežívá pouze hodiny. Pro úplnost je snad možné zmínit, že kongres byl bohatý i na události mimo odbornou sféru. Zdánlivě mírumilovná Vídeň vycenila zuby na docenta Panznera, který byl při procházce venku napaden psem, který mu potrhal oblečení na jedné paži. Mírumilovná a tolerantní reakce Petra patrně zachránila, protože jiný temperament by možná při měření sil s pitbulem dopadl hůř. Vzhledem k tomu, že ústní lidová slovesnost na kongresu zapracovala a první zprávy hovořily o těžkém poranění ruky, všichni jsme si oddechli, když na závěrečné párty hlavní aktér této nemilé příhody uváděl fámy na pravou míru a byl veselý a spokojený. Pro dostatečné uvědomění si významu některých domácích plánovaných akcí si někdy musíme paradoxně dojet až do zahraničí. Mezi tyto avizované akce patří i 5. meeting slizniční imunologie, plánovaný na podzim tohoto roku v Praze. Pro zájemce, kteří míří výše, byl na kongresu ve Vídni avizován 13. imunologický kongres v srpnu 2007 v atraktivním Rio de Janeiru, dále světový kongres o Alergiích v prosinci 2007 v Bangoku, ale většinu účastníků asi osloví příští hostitel kongresu EAACI, a to bude švédský Göteborg ve dnech 9. 13. června 2007. MUDr. Petr Čáp, PhD. CAKI Nemocnice Na Homolce Praha 5 doc. MUDr. Ilja Stříž, CSc IKEM Praha 4 263

XI. Rožnovské alergo-imunologické dny (19. 20. 5. 2006) Program se letos skládal z tematicky dvou odlišných bloků. Alergie kojenců a batolat byla tématem prvního bloku v pátek 19. 5. 2006 a koordinovali jej MUDr. Olga Škopková z dětské kliniky FN Ostrava a prim. MUDr. Jiří Novák z dětského oddělení Nemocnice v Litomyšli. S prvním sdělením vystoupila MUDr. Bronislava Novotná z alergologie-interní-gastroeterologické kliniky FN Brno. Diskutovala současné názory na možnosti primární prevence alergických onemocnění (AO) a astmatu v přednášce s názvem: Těhotenství pacientek s alergií a astmatem lze ovlivnit vznik u dítěte? Ve výživě nastávající matky dieta s nízkým obsahem alergenů doporučena není. Podávání protizánětlivých nenasycených mastných kyselin, suplementace antioxidancii (jako je vitamin A, C, E a Selen) a podávání probiotik gravidním ženám s alergií a/nebo s astmatem v prevenci AO prozatím nepřineslo jednoznačné a dlouhodobé výsledky. Ve výživě dítěte je stále doporučováno výlučné kojení po dobu alespoň 4 6 měsíců, a není-li kojení možné, pak u vysoce rizikových dětí (příbuzný 1. stupně s prokázaným AO) jej nahradit mléčnými hydrolyzáty. Během kojení nejsou doporučována žádná dietní omezení. Pevná strava by měla být oddálena do uplynutí 4 6 měsíce. Odstranění roztočů domácího prachu v těhotenství a časném dětství může oddálit začátek AO, ale nejsou dostupné dlouhodobé údaje. Účinky těchto opatření na senzibilizaci jsou rozporuplné. Avšak WAO doporučuje snížit expozici k inhalačním alergenům (roztočů, švábů a zvířat se srstí) u malých dětí ve vysokém riziku. Stran domácích miláčků nelze dát v současnosti jednoznačné doporučení (expozice ani jejich eliminace nemá protektivní účinek na rozvoj AO). Jsou však uváděny dvě výjimky: děti s atopickými rodiči a ty, jejichž matky mají astma. V těchto případech expozice ke kočce je spojena se zvýšeným rizikem alergické senzibilizace nebo wheezingu (pískání). Dále je třeba zamezit inhalaci polutantů (iritačních látek a chemikálií) a odstranit vlhkost a znečištění. I když není přímý důkaz o vlivu tabákového kouře na vznik alergií, přesto je potřeba zanechat kouření, protože se kuřačkám rodí děti s redukovanými plicními funkcemi. V současnosti není provedeno závěrečné shrnutí o mikrobiální infekci a prevenci AO. Prim. MUDr. Jiří Novák z dětského oddělení nemocnice v Litomyšli se věnoval tématu Astma kojenců a batolat, poznámky k diagnostice, léčbě a prevenci. Nesnadnost stanovení diagnózy astmatu a jeho odlišení od neastmatických obstrukcí dolních cest dýchacích (DCD) narůstá s klesajícím věkem dítěte. Skóre symptomů v postupně inovovaných variantách podle Martineze a spol. jsou zaměřena k predikci astmatu. Pozitivní i negativní predikce, sensitivita a specificita uvedených skóre astmatu je nízká, a proto nesvědčí ve prospěch využití těchto materiálů v praxi. Potřeba časného zahájení léčby vedla proto skupinku pro dětské astma ke kolektivnímu návrhu desetibodového Skóre diagnózy a terapie astmatu u dětí od 0 do 8 let věku (Novák, Zapletal, Čižnár, Fábry, Gutová, Křikavová, Novotná, Pohanka, Pudilová, Víšek). Byl diskutován obraz astmatu malých dětí a diferenciální diagnóza jiných stavů, které neprobíhají na zánětlivém podkladě. Jde např. o wheezing transient (přechodné hvízdavé dýchání) podle Martineze, které do 3 let života mizí beze stop. Hlavní příčinou tohoto stavu jsou vrozeně menší plíce. Matky těchto dětí často v těhotenství kouří. Late onset wheezing (hvízdavé dýchání pozdního začátku) začíná u dětí ve věku 3 6 let. I zde jde spíše o skupinu několika různých diagnóz a jejich pojítkem je normální reaktivita dýchacích cest. Jinými stavy se zásadním významem pro diferenciální diagnózu astmatu je wheezing při (po) virové, mykoplazmatické či chlamydiové infekci DC a další jednotky. Onemocnění, která astmatem nejsou, nelze označovat jako různé fenotypy astmatu. Kojenci a batolata nejsou schopné provést běžná spirometrická vyšetření a proto je na místě alespoň opakované fyzikální vyšetření po tělesné zátěži a po bronchodilatačním podnětu. Vyšetření prick testů, případně specifických IgE nelze nikdy odkládat a tím opomíjet včasnou léčbu eliminací kausálních alergenů ze životního prostředí dítěte. Požadavek na komplexní léčbu včetně environmentálních opatření není zastupitelný farmakoterapií nebo alergenovou imunoterapií. U lehkého perzistentního astmatu se všeobecně doporučuje, tak jako u větších dětí, léčba inhalačními kortikosteroidy v nízkém dávkování, tedy 50 200 μg denně. Pouze u těchto dávek nejsou známy systémové účinky. Většinou neřešitelným problémem však u malých 264

dětí zůstává určení stupně onemocnění. Recentní studie o prevenci alergie zdůrazňují nutnost kombinace různých opatření a včasné zahájení prevence, tedy v době narození dítěte. Po přestávce as. MUDr. Štěpánka Čapková z Dětské kožní ambulance FN v Motole, Praha, řešila problematiku Diferenciální diagnózy atopického ekzému v kojeneckém a batolecím věku. Atopická dermatitida (dále AD) je dnes v rozvinutých zemích nejčastější chronické zánětlivé kožní onemocnění dětského věku. Přednáška si vysloužila velkou pozornost přítomných a autorka ji připravila do publikační podoby (str. 210). Závěrečnou přednášku tohoto bloku přednesl doc. MUDr. Oldřich Pozler, CSc. z Dětské kliniky, FN Hradce Králové na téma Potravinová alergie zažívacího traktu kojenců a batolat. Alergie na potraviny v kojeneckém a batolecím věku není tak častá. Nejčastěji jde o reakce na kravské mléko (KM), které se objevují do 2 6 hodin po jeho požití. Také v mateřském mléce se nachází kravský beta laktoglobulin, pokud matka požije potraviny a nápoje obsahující KM. Při vyšetření nacházíme žaludeční hypotonii a pylorospasmus. Prognóza je dobrá, asi 80 % dětí KM později toleruje. V případě alergie je nutno podávat směsi aminových kyselin. Specifické IgE jsou často v tomto věku negativní. Starší děti (batolata) mohou mít alergie i na jiné potraviny (obiloviny a sóju). Dále se v kojeneckém věku setkáváme s alergickou esofagitis, kdy první symptomy jsou nespecifické. Eosinofilní gastritis a gastroenteritis jsou vzácné. U enterocolitis se po požití alergenu objevuje zvracení do 3 4 hodin a průjem s krví do 5 8 hodin. Pokud je provedena biopsie, lze prokázat atrofii klků. Proctocolitis kojenců se projevuje stolicemi kašovitými s krví, symptomy vzniknou až za 6 72 hodin po požití alergenu (jde o reakci IV. typu). Docent Pozler s mnoholetými zkušenostmi připomínal, že u těchto stavů v kojeneckém a batolecím věku většinou není třeba složitého instrumentálního vyšetřování. Druhý blok v sobotu 20. 5. zavedl v Rožnově novou tradici a proto byl nazván: Setkání mladých alergologů a imunologů. Rádi bychom umožnili mladým kolegům nás seznámit se svými tématy, které se týkají jejich výzkumu ať už v rámci grantů, přípravy na PhD nebo témat jejich atestačních prací. V prvním ročníku byl pozván jako koordinátor Setkání a zároveň autor prvního sdělení RNDr. Ivo Lochman, CSc. z Odboru imunologie a alergologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě na téma: Směry současného výzkumu v imunologii. Základní trendy a oblasti, kterým se dnes věnuje imunologický výzkum, shrnul do čtyř bodů: 1. popis a charakteristika molekul a struktur podílejících se na identifikaci a přenosu signálu mezi buňkami imunitního systému navzájem a mezi buňkami imunitního systému a ostatních systémů a tkání, 2. analýza způsobu přenosu signálu, 3. zkoumání možnosti ovlivnění reaktivity imunitního systému prostřednictvím receptorových struktur a molekul účastnících se přenosu signálu a úprava genetické predispozice jedince (vakcinace, genetické manipulace, anti-cytokinové a anti-imunoglobulinové terapie), a 4. využívání prostředků imunitního systému, např. protilátek, k cílené terapii a specifické diagnostice. Pak následovala přednáška MUDr. Vojtěcha Thona z Ústavu alergologie a klinické imunologie FN u sv. Anny v Brně s názvem: Trendy v diagnostice a terapii primárních imunodeficiencí. Primární imunodeficience (PID) jsou vrozená onemocnění. V současné době je charakterizováno již více než 100 genových defektů, které k nim vedou. Výskyt PID je odhadován na 1 z 2 000 novorozenců v populaci. Dysregulace imunitních funkcí může mít též za následek častější výskyt autoimunitních onemocnění u pacientů s primárními imunodeficiencemi, než je tomu v běžné populaci, i vyšší riziko vzniku maligního bujení. V nedávné době se v rámci Evropské společnosti pro primární imunodeficience (ESID) začal úspěšně rozvíjet významný projekt Evropské on line databáze primárních imunodefiencí. Národní databáze PID České republiky je jeho součástí. Na prvním místě jsou imunodeficience protilátkové, z nichž nejvyšší počet tvoří symptomatické formy selektivního deficitu IgA a běžná variabilní imunodeficience (CVID). Z tohoto důvodu je podstatná dostupnost diagnostického vyšetření nově vypracovaného specifického kvantitativního ELISA testu pro stanovení anti-iga protilátek, jejichž přítomnost v séru s sebou nese riziko anafylaktické reakce při substituční imunoglobulinové terapii nebo krevních transfúzích. V naší populaci nalézáme výskyt anti-iga protilátek u více než 10 % pacientů s neměřitelnými hladinami IgA. V současné době je kromě intravenózní imunoglobulinové IVIG uplatňována rychlá subkutánní substituce imunoglobulinů (SCIG), umožňující odlišnou farmakokinetikou zajištění dlouhodobě vyrovnanějších hladin IgG v séru a kompartmentalizaci protilátek ve tkáních. SCIG terapie navíc dovoluje snadnější samostatné bezpečné domácí podávání substituční imunoglobulinové léčby edukovanými pacienty, což je velmi významné jak pro zvýšení celkové kvality života pacientů, tak i pro ekonomiku zdravotnictví. Po přestávce vystoupila MUDr. Marta Sobotková z Ústavu imunologie UK 2. LF a FN Motol, Praha s příspěvkem: Infekce virem hepatitidy G u pacientů léčených intravenozními Ig. Ve svém sdělení referovala o incidenci výskytu viru hepatitidy G (VHG) v séru pacientů léčených intravenózními imunoglobuliny (IVIG) a hodnotila u nich případné důsledky, plynoucí z chronické infekce. Na této práci se podílel Ústav imunologie UK 2. LF a FN Motol, Ústav klinické imunologie a alergologie, Nemocnice u sv. Anny, Brno, Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, pražský Revmatologický ústav a Státní zdravotní ústav se sídlem v Praze. Soubor zahrnoval 86 pacientů pravidelně léčených intravenózními imunoglobuliny. Přítomnost HGV v séru byla prokázána celkem u 20 z nich, což odpovídá asi 23 % vyšetřených. Tato frekvence výskytu je podstatně vyšší než v běžné populaci, kde se uvádí v průměru kolem 4,2 % postižených, respektive asi 6 % v populaci ČR. Zjištěná HGV pozitivita tedy zhruba odpovídá skupině s vysokým rizikem parenterálního přenosu, ale nebyla spojena s klinickými ani laboratorní- 265

mi známkami závažného jaterního poškození, ani dosud nebyla příčinou lymfoproliferace. Poté se MUDr. Libor Kolesár z IKEM Praha věnoval problematice: Genových polymorfismů prozánětlivých cytokinů v naší populaci. Ve své studii se zabýval zejména určením profilu polymorfismů prozánětlivých i protizánětlivých cytokinů v české populaci. Byly vybrány polymorfismy zkoumané v rámci 13. mezinárodního workshopu IHWG. Mimo jiné byl sledován polymorfismus interleukinu 18 (IL-18) v promotorové oblasti 137 G/C a 607 A/C u pacientů po transplantaci ledviny a jeho vlivu na průběh transplantace. Ve většině sledovaných polymorfismech se česká populace neliší od ostatních evropských populací. Testováním polymorfismu IL- 18 zjistili, že alela C v pozici -607, která přispívá k vyšší expresi IL-18, se častěji vyskytuje u pacientů s opožděným nástupem funkce ledvinného štěpu po transplantaci. Předpokládají proto, že promotorový polymorfismus hraje významnou roli v transplantaci ledviny. Tato práce vznikla s finanční podporou IGA MZ ČR (NR 8276-3). MUDr. Jakub Novosad z Ústavu alergologie a klinické imunologie, FN Hradec Králové přednesl sdělení na téma : Aktivace makrofágů v průběhu jejich stimulace a infekce. Cílem práce bylo vytvoření funkčního modelu infekce makrofágů Francisellou tularensis a jejich stimulace LPS a IFNγ in vitro s ohledem na definici faktorů vzájemné interakce a k popisu imunopatogeneze infekce. Na podkladě detailní analýzy stimulovaných myších makrofágů byly definovány konkrétní fenotypové vzory (odpovídající dynamickým změnám exprese vybraných povrchových znaků) charakteristické pro příslušné stimulační agens. V průběhu samotné infekce nedocházelo k výrazným fenotypovým odchylkám, a to ani v případě následné stimulace. Je pravděpodobné, že právě indukce anergie hostitelských buněk je klíčovým momentem patogeneze infekce F. tularensis. Vytvořený model aktivace makrofágů je univerzální a využitelný pro studium vlivu dalších nox na makrofágy, a to nejen infekčních. Práce byla podpořena grantem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, č.: LN00A03. Poslední přednáška zazněla od MUDr. Jana Orta z Kliniky alergologie a klinické imunologie FN Královské Vinohrady, Praha s názvem Význam specifických provokačních testů u celoroční rýmy. Ve svém sdělení nás seznámil s výsledky provedení specifických nasálních provokačních testů alergenem roztočů bytového prachu a alergenem kočičím u 4 pacientů s celoroční alergickou rýmou. Nasální provokační test dohromady se symptomovým skóre nám pomůže určit, že prokázaná specifická senzibilizace je v kauzální souvislosti s klinickými potížemi pacienta. XII. Rožnovské alergo-imunologické dny se budou konat 18. 19. 5. 2007. MUDr. Bronislava Novotná, PhD Alergologie, interní gastroenterologická klinika FN Brno bnovotna@fnbrno.cz XI. českolipský den astmatu a alergií 18. 5. 2006 Svojkov u České Lípy Českolipské dny připravované dvojicí T. Kočí a D. Schneeberger tradičně oslovují praktické lékaře a k nim se rádi připojují alergologové a kliničtí imunologové. Mezioborové auditorium je vždy i pro diskuse velkým přínosem. Letošní Den astmatu a alergií v zámečku Svojkov u České Lípy byl věnován tématu Alergie na léky, očkovací látky a při RTG vyšetření. V přednáškách se vystřídali T. Kočí, B. Novotná, E. Daňková, F. Kopřiva, E. Vernerová, P. Kučera a M. Teřl. B. Novotná má u nás největší zkušenosti s problémem Lékové reakce na kyselinu acetylsalicylovou, analgetika a NSA. V dospělé populaci je prevalence astmatu na tomto podkladě 10 21 %. Pro praxi velmi důležitá je varianta chronického průběhu. Postihuje častěji ženy středního věku (průměr 30 let). Příznaky se objevují u pacientů s alergickou rýmou po 1 až 5 letech od začátku rýmy. Zlatým standardem diagnózy ASA/NSA přecitlivělosti je pozitivita anamnéz a placebem kontrolovaného provokačního testu. Lékové reakce jsou většinou na IgE nezávislém mechanismu. V praxi je problém antipyretik (paracetamol netoleruje až 7 % pacientů). Evropská léková asociace (EMEA) omezila podávání coxinů u lidí s kardio-vaskulárním onemocněním. V ČR jen celecoxib (COX-2 inhibitor). Z medikace přichází v úvahu při pečlivém sledování paracetamol, tramadol, nimesulid, meloxicam, celocoxib. E. Daňková se po řadu let věnuje problému Alergie a očkování. Sledování reakcí po očkování potvrzuje, že alergické reakce (IgE zprostředkované) jsou vzácné. Závažné anafylaxe se odhadují na 1 případ na 1 2 miliony očkování. Byly identifikovány některé alergeny v očkovacích látkách (želatina, vaječný a kuřecí protein, antibiotika, latex, tetanický toxoid, alergeny kvasinek). Thiomersal a aluminium hydroxyd vyvolávají lokální reakce buněčného typu. Na některých reakcích se může podílet formaldehyd, cetrimonium-bromid, deoxycholát sodný a dietyléter. Diagnóza se opírá o anamnesu, prick-testy, epikutánní testy a vyšetření specif. IgE. Alergie na antibiotika a Alergie při anestezii a rtg vyšetření jsou témata, která přednesla Dr. Vernerová a docent Kučera. Pro jejich praktickou závažnost očekáváme od obou autorů texty k publikaci. 266

Alergie začíná v dětství Telč 2. 4. června 2006 V. setkání pediatrických alergologů a klinických imunologů se konalo opět v kulturním domě v Krahulčí u Telče. Připravuje je ČSAKI ve spolupráci se Sdružením pro chronicky nemocné děti za podpory edukačního grantu společnosti MSD. Zahájení se zúčastnili starostové Telče a Krahulčí a bylo zpestřeno vystoupením místního dětského souboru. Docent Petrů připravil nejenom odborný program, ale vtiskl setkání tradiční neformální přátelskou atmosféru. Večerní koncert sboru CORDIA, vedeného Mgr. L. Salákovou v kostele sv. Jana Nepomuského poskytl hluboký zážitek a dal účastníkům zapomenout na právě vrcholící volební boj. Zahajovací část odborného programu byla věnována dětskému alergikovi v rodině a ve společnosti. Primář Fuchs a Dr. Turzíková představili dva příběhy za účasti dětí-pacientů a jejich rodičů. První ukázal jak se žije potravinovým alergikům a ve druhém jsme mohli sledovat Tomášův alergický pochod od příznaků kojeneckého ekzému až k astmatu. Výborná komunikace s rodiči i chlapcem potvrdila, že při správném zhodnocení nemoci a nastavení léčby lze zajistit dítěti kvalitní život. Hlavním tématem setkání byla PREVENCE ALERGIE. Je to téma, ke kterému se pediatričtí alergologové a kliničtí imunologové vracejí opakovaně nejenom v Telči. Na stránkách tohoto čísla časopisu najdete publikační úpravu přednášek Dr. Lodinové-Žádníkové, prof. Špičáka a primáře Nováka. Text mimořádně zajímavého vystoupení o úloze sliznic a mikroflóry v prevenci senzibilizace nám slíbila prof. Tlaskalová do čtvrtého čísla Alergie. Stejně tak čekáme na text Dr. Matušky o probioticích. Závěrečný programový blok byl věnován Astmatu a alergii v každodenní praxi. Pohled na dětské astma v období posledních 25 let přednesl doc. Petrů. Zcela výjimečné je jeho sledování dětských astmatiků v jejich dospělém věku (str. 197) Na tento přehled navázal docent Pohunek úvahou nad potřebou a významem pravidel pro péči o astma. Protože v současnosti probíhá ještě práce mezinárodní expertní skupiny, text zveřejníme v časovém odstupu. Hlavním tématem připravované úpravy globální strategie je vedení léčby, monitorování a kontrola astmatu. Tomu je věnován náhradní text o řízené léčbě astmatu (viz str. 233). Alergickému zánětu se tradičně věnoval docent Kopřiva a výsledky sledování o vlivu montelukastu na hodnoty ukazatelů zánětu ve vydechovaném vzduchu přednesla Dr. Kopecká (viz str. 244). Vrchní sestra Šimoníčková charakterizovala účinky přímořských pobytů na zdravotní stav astmatiků (viz str. 205). Všichni přivítali hosta partnerského oboru. Dr. Krásný z oční kliniky FN Na Královských Vinohradech v Praze podal přehled alergických projevů očima oftalmologa (viz str. 214). Více než stovka pediatrických alergologů a klinických imunologů odjížděla z Telče s přáním vrátit se sem za rok. Redakce časopisu ALERGIE REDAKČNÍ OMLUVA Vydavatelství Tigis s. r. o. a redakce časopisu Alergie se omlouvají autorce MUDr. Heleně Macurové, Csc. za chybné označení jejího textu HLA typizace u paternitních sporů, k němuž došlo v čísle 2/2006 na straně 149. Vzhledem k tomu, že k tomu došlo v titulku textu, rozhodla se redakce k opakovanému otištění ve správném provedení. Autorce se ještě jednou omlouváme. Prof. MUDr. Václav Špičák, CSc. Mgr. Kateřina Rubášová 267