Předmluva Vážený čtenáři, do rukou se Vám dostává kniha o funkci lidského mozku. Tato kniha je určena všem čtenářů, kteří se chtějí obeznámit s tím, jak funguje lidský mozek. Kniha je určena všem čtenářům a to i těm, kteří se funkcí mozku nezabývají jako náplní svojí každodenní práce. Kniha tedy není určena pouze úzkému okruhu odborníků k jejich vědecké činnosti. Přesto i ti zde mohou nalézt mnoho informací, které lze k vědecké práci využít. Rozhodl jsem se napsat tuto knihu, abych informoval Vás i celou veřejnost o mých nejnovějších poznatcích vedoucích k poznání toho, jak funguje lidský mozek nejen z hlediska lékařských pohledů, ale také z hledisek nejmodernější matematiky a výpočetní techniky. I přesto zde nehledejte složité matematické a technické teorie, ale všeobecně srozumitelný popis funkce toho nejsložitějšího orgánu, který příroda dokázala vytvořit lidského mozku. Lidé se snaží již po mnoho roků poznat, jak lidský i zvířecí mozek funguje. Většinou se lidé zajímají právě o ten svůj, tedy lidský mozek a považují ten zvířecí mozek za příliš jednoduchý, abychom se jím vůbec zabývali. Taková představa je poněkud nesprávná. I zvířecí mozek je natolik složitý, že dnes nemáme ještě technologie, které by dokázaly nahradit i ten tak jednoduchý a často tolik opovrhovaný zvířecí mozek. Lidé jsou přesvědčeni, že zvířecí mozek je jen velmi zjednodušený lidský mozek. Ale ani zvířecí mozek nám není známý natolik, abychom mohli říci, že mu plně rozumíme. U výzkumu na zvířatech lidé příliš neřeší etické otázky spojené s usmrcením zvířete za účelem výzkumu mozku. Zatímco u výzkumu na lidech již nelze provádět takové postupy, které by poškodily zkoumaného člověka a nebo mu dokonce způsobily smrt. Proto je lidský mozek zahalen mnoha tajemstvími. Výzkumy mozku prováděné, takzvaně invazivně, jsou problematické z mnoha důvodů. Invazivní metody léčby nebo výzkumu jsou takové metody, které poškozují zkoumaný objekt člověka nebo zvíře. Pokud nelze použít invazivní metody výzkumu a je nutné znát chování mozku po určitých nevratných zásazích, je nutné čekat na případy, kdy se stane úraz či jiná událost bez aktivního zásahu člověka, která člověka poškodí. Pak je třeba vytěžit maximum informací z takového neštěstí k poznání funkce mozku po určitém poškození. Další důležitou možností je využití neinvazivních metod zkoumání funkce lidského mozku. To je metod, které člověka nepoškozují. K nim patří tvorba teorií o fungování mozku jako celku i jeho částí jak pouze teoreticky, tak i z událostí, které se dějí mimovolně, z nichž lze vytěžit materiál ke zkoumání mozku. 1
Příroda a život poskytuje velmi mnoho událostí, kdy nastane poškození člověka, ale často jsou to události, při nichž nenastane právě takové poškození, které by vědci potřebovali k poznání vlivu poruchy na funkci mozku. Dalším důležitým aspektem výzkumu mozku je velká variabilita mozků různých lidí. Mozky dvou různých lidí jsou zaručeně různé a nelze se plně spolehnout na informace získané poznáním funkce mozku od jednoho jedince nebo z neštěstí jednoho člověka a jejich platnost u jiného člověka. Přesto u velké části funkcí lze říci, že jsou společné většině lidí. Vědci získají z nešťastné události tím více, čím více jsou připraveni teoreticky na velké množství různých typů porušení správné činnosti mozku. Je proto nutné vytvořit množství takových teorií, které jsou za podpory empirických informací získaných z nešťastných událostí buď potvrzeny nebo vyvráceny. Některé ve spojení s informacemi z praxe obstojí jiné jsou vyvráceny a jsou vytvořeny. Toto přispěje k vytvoření nových teorií, které opět čekají na událost, která je buď vyvrátí nebo potvrdí. Vytvoří se koloběh mezi praxí a teorií, který nakonec přinese očekávaný užitek v podobě poznání funkce lidského mozku. Je proto třeba zaměřit se na teoretický výzkum, který ukáže správnou cestu k cíli, aniž přitom kohokoli jakkoliv poškodí. Takovým výzkumem jsem se začal zabývat již v roce 1981. Začal jsem používat velmi složité a sofistikované matematické teorie k výzkumu biologických systémů. Může se zdát, že teoretický výzkum nevede tak dobře k cíli jako výzkum prováděný na skutečných lidech. Za dobu, co takovým způsobem mozek zkoumám, jsem se přesvědčil, že takový typ výzkumu nedílně patří k ostatním typům výzkumu a není ničím jiným nahraditelný. Empirická poznání se musí opírat o teoretické poznatky a naopak. Tento teoretický výzkum vychází z poznatků jiných odborníků, kteří objevili mnoho zajímavého o mozku. Takový výzkum spojuje poznatky jiných odborníků do nových souvislostí a s použitím matematiky a počítačové vědy jim dává nový rozměr. V matematice, na rozdíl od věd biologických, je možné nalézt vztahy, které platí zcela obecně nejen pro mozek, ale pro celou přírodu. Tyto metody jsem se pokusil použít k výzkumu lidského mozku. V této publikaci nebudu zacházet do podrobností a zatěžovat vás čtenáře složitými matematickými formulemi. Kniha je určena pro všechny lidi, kteří se zajímají o lidský mozek, tedy především o ten svůj. Kniha je určena k tomu, aby ukázala nejen to, jak mozek funguje, ale také to, co mozek poškozuje a co mu naopak prospívá. Cílem této publikace je pomoci lidem se vyznat sami v sobě a nespoléhat se pouze na odborníky, kteří pomohou až vznikne nějaký problém. Pokud problém vznikne, je možné jej často opravit zavedením vhodné léčby. Přesto však i sami lékaři se shodují v názoru, že je lépe, když zdravotní problém ani nevznikne. Je proto se naučit problémům předcházet v samém počátku. Zdraví bych přirovnal k porcelánovému hrníčku, který při neopatrném zacházení rozbijete například pouze na dva kusy. Takový hrníček můžete velmi snadno opravit s použitím kvalitního lepidla a můžete jej i nadále používat. Přesto sami jistě uznáte, že takový hrníček již ztratil něco ze své původní krásy. Prostě není to už ten původní krásný hrníček, který jste měli tolik rádi. Je prasklý a prasklina je na něm patrná a bude již navždy. Hrníček si můžete koupit ve většině případů nový. Zdraví si ale nekoupí nikdo. Se zdravím a životem je to obdobné. Pokud nevznikne nějaká vážná nemoc, je to vždy lepší než, když ji musíme složitými způsoby léčit. Nemoc někdy můžeme vyléčit. Vždy zůstanou stopy po této nemoci v těle. Pokud se jedná o nemoc snadno vyléčitelnou, jsou stopy malé nebo prakticky žádné. Pokud jde o nemoc těžko léčitelnou, pak jsou stopy již trvalé. Nejčastějšími nemocemi přinášející trvalé nevratné stopy jsou obecně řečeno nemoci oběhového ústrojí. Patří sem infarkt myokardu, mozková příhoda (mozková mrtvice), apod. Následky těchto nemocí jsou vždy nevratné a vždy velmi vážné. Proto je třeba se těmto nemocem vyhnout. 2
Tato kniha popisuje funkci lidského mozku. Jak by ale mohla pomoci při léčbě tělesných nemocí? Tato otázka se zdá být na první pohled nesmyslná. Přesto je nutné si uvědomit, že lidský mozek řídí celý organismus. Bez mozku by bylo celé tělo zcela nefunkční. Mozek je naším absolutním vládcem. Jakákoliv porucha mozku se ihned nebo velmi brzy projeví v nesprávné funkci těla. Starejme se proto o naše mozky, neboť jsme jen tím co naše mozky jsou. Starejme se nejen každý o ten svůj mozek, ale také se starejme o mozky lidí nám svěřených do péče a o mozky všech ostatních lidí, kteří s námi žijí a jsou nám jakkoliv blízcí i vzdálení. Vše, co uděláme pro jiné, se nám dříve nebo později vrátí. Řeknete si, ale jak se mohu starat o cizí mozek. Vždyť na to přece nemám žádné právo. To ale není úplně pravda. My máme nejen právo, ale máme spíše i povinnost se takto starat o lidi kolem nás. Jak tohle můžeme dělat? I na tuto otázku je odpověď na první pohled velmi jednoduchá. Neubližujme lidem kolem nás, oni nebudou psychicky trpět a tím se budeme starat o jejich mozky i o ten svůj. Budou-li trpět oni naším přičiněním zanedlouho budeme trpět i my jejich přičiněním. Někdy to bude úmyslně ve formě pomsty, někdy naopak to bude zcela neúmyslně prostě jako změna formy jednání. Pokud se mnou někdo nějak jedná pak zřejmě očekává, že s ním budu jednat obdobně nebo stejně. Takový člověk si ale není často schopen uvědomit, že on sám nastartoval takovou formu jednání. Pokud se jedná o špatné jednání, pak jej člověk často chápe jako agresi ze strany té strany původně postižené a sám zahájí ještě tvrdší sebeobranu nebo spíše protiútok. Tím se lidé dostanou do začarovaného kruhu, z něhož se nelze dostat ven. Poznání funkce lidského mozku Vám pomůže se vyhnout mnoha nedobrým událostem v životě a pomůže Vám udržet si psychickou pohodu a zdraví v maximální možné míře. Každý máme jinou schopnost poznat funkci svého mozku, ale také ovlivnit si svůj život tak, aby odpovídal nejnovějším poznatkům o funkci mozku. Je třeba ale pokusit se, ale aspoň částečně si život ovlivnit k lepšímu. Často to není vůbec obtížné. Rádi bychom to udělali, kdybychom věděli jak. Je proto více než nutné se s takovými přírodními zákony seznámit. Pouze tímto se lze uchránit před škodami, které příroda může napáchat každému, kdo její zákony poruší. Porušení zákonů přírody se u člověka projeví tak, že se poruší rovnováha v jeho životě, čímž vzniknou nemoci a různé druhy neštěstí. Kniha, jejíž úvod právě čtete, se zabývá právě tím, jak si sám programovat svůj mozek a jak ovlivnit některé události ve svém životě, aby tyto události vedly k udržení duševního a tím i tělesného zdraví. Mým cílem bylo ukázat, jak mozek ovlivňuje život člověka. Jak mu může pomoci a jak naopak uškodit. Bylo již mnoho příkladů, kdy řídicí počítač svoji chybou způsobil zkázu civilního dopravního letadla a jiné další katastrofy. Lidský mozek je složitý řídicí počítač, který nás řídí, abychom se sami nepoškozovali a neublížili si. Přesto nás může také poškodit nebudeme-li se o něj aspoň trochu starat. Každý, kdo se rozhodl naučit se rozumět svému mozku, se bude snažit zlepšit svoji duši a své zdraví. I když se ne každému podaří plně porozumět mozku, prospěch bude mít každý, kdo se o to jen pokusí a naučí se, byť jen částečně, ovládat svůj mozek. Nelze o mozku vědět vše, neboť zatím není nikdo takový, kdo by o mozku věděl vše. Již sama cesta hledání pravdy o funkci mozku je natolik zajímavá, vzrušující a podněcující, že ji nelze ničím jiným nahradit. Žádné příběhy vymyšlené lidmi nelze přirovnat k úžasnému pocitu, který člověka úplně pohltí při získávání informací o sobě samém, přírodě a pravdě. Věřím, že i Vám bude kniha prospěšná a pomůže Vám v nesnázích, které Vás provázejí v životě. Kniha Vám může pomoci v lepším poznání, jak si udržet vlastní zdraví přinejmenším v tom stavu, v němž jej máte nyní a nebo si jej zlepšit. Neslibuji zázraky, jen se domnívám, že poznání mozku umožní člověku si zařídit život tak, aby se předešlo zdravotním potížím, které je nutné léčit pomocí silných léků nebo operativně. 3
Silné léky mají vždy nežádoucí vedlejší účinky a operativní zákrok vždy znamená určitý zásah do organismu, který se po čase projeví jistými potížemi. Metoda poznání své duše je bezpečná již tím, že se každý člověk léčí sám, aniž přitom používá chemických preparátů a prakticky si takto nemůže uškodit. Poznání vlastní duše se takto stává jednou z nejdůležitějších dovedností pro člověka, který se rozhodl sám se sebou něco udělat. Jsem přesvědčen, že některým čtenářům přinese kniha zásadní změnu života, jiným jen částečnou. Nikoho však nenechá chladným bez zájmu o tuto problematiku. Vždyť jde přece o to vůbec nejdůležitější, co vůbec máme o náš mozek. Neznám člověka, který by byl lhostejný ke svým duševním schopnostem. Každý se více či méně zajímá sám o sebe a chce být lepší než ostatní. Mnozí se ve své pýše domnívají, že jsou nejlepšími, a ve skutečnosti k tomu mají daleko. Zájem o svůj vlastní mozek každého člověka zlepší. Snaží se o to všechny velké církve. Jejich hlavní publikace jako je například bible popisuje především mozek. V současnosti se již i věda začíná zabývat zkoumáním lidského mozku i duše. Pokud i Vy patříte do skupiny takových lidí, je kniha určena právě Vám. 4
Obsah 1. Úvod...8 2. Charakteristiky lidského mozku...13 Pohyb těla... 13 Paměť... 13 Smysly a vnímání... 13 Myšlení... 14 Kapacita... 14 Plasticita... 14 Citlivost na podněty... 14 Talent... 14 Duše... 14 Sensibilita a mimosmyslové vnímání... 15 Genialita... 15 Kvalita mozku... 15 3. Počítače a mozek...17 Rozpoznávání obrazů... 17 Rozhodování... 17 Myšlení... 18 Počítače a myšlení... 18 Analogové počítače... 18 Číslicové počítače... 19 Mozek a počítač... 19 4. Základní stavební prvky mozku...20 Neuron... 21 Axon... 23 Synapse... 24 Dendrit... 24 Gliová buňka... 25 Souvislosti jednotlivých stavebních prvků mozku... 25 5. Základní principy funkce lidského mozku...26 Výzkum lidského mozku... 26 Lidské tělo a kybernetika... 27 Srdeční a mozkové buňky... 28 Mozek a jeho funkce... 29 6. Generování impulsů v mozku...32 Úvod... 32 Srdce a mozek... 32 Generování impulsů v mozku... 33 Model neuronu... 34 Gliová buňka... 35 7. Šíření signálů a energií v neurálních strukturách...36 Šíření signálů... 36 Proudění energie... 37 Duše a energie... 38 Ovládání šíření energie v těle i mozku... 39 Sebeovládání... 40 8. Pohyb a stabilita...41 Stabilita... 41 Poruchy řízení statické stability... 41 Pohyb... 42 Poruchy řízení dynamické stability... 43 Okysličení mozku... 43 Filosofické aspekty... 43 Na závěr o stabilitě a pohybu... 44 9. Paměť...45 Teorie funkce paměti mozku... 45 Krátkodobá paměť... 45 5
Střednědobá paměť... 46 Dlouhodobá paměť... 46 Dynamická paměť... 47 Statická paměť... 47 Proces zapamatování... 47 Proces zapomínání... 47 Konstruktivní zapamatování i zapomínání... 47 Destruktivní zapamatování i zapomínání... 48 Uložení informace v mozku... 48 Vybavování si informace z mozku... 49 10. Sériové a paralelní zpracování informace...50 Logické myšlení... 50 Prostorové myšlení a cítění... 51 11. Růst lidského mozku...52 Růst neuronů, dendritů, axonů a gliových buněk... 52 Počet neuronů... 52 Axony... 53 Teorie vzniku neuronu... 53 12. Zpracování konkrétních a abstraktních pojmů...55 Konkrétní a abstraktní pojmy... 55 Pocity... 56 Smysly a pocity... 57 Vnímání zrakem... 57 Vnímání sluchem... 59 Vnímání čichem a chutí... 59 Vnímání hmatem... 60 Zpracování smyslů rozumem... 60 Vnímání rozumem abstraktní myšlení... 60 Cit a Emoce... 61 13. Vibrace a vlny v lidském mozku...62 Vlny... 62 Vibrace... 62 Strach a úzkost... 62 Uvolnění... 63 Efektivita činnosti mozku... 63 Pozitivní a negativní vibrace a senzibilita... 64 Kvalita života... 64 Pozitivní pocity... 64 Negativní pocity... 64 Neutrální a kombinované pocity... 65 Na závěr o vibracích... 65 14. Vnitřní energie člověka...66 Obecně o energii... 66 Tepelná energie v lidském těle... 66 Energie mozku... 66 Energie mozku a talent... 67 Kosmická energie... 67 Celková a průměrná energie mozku... 68 Pohyb a energie... 68 Duševní energie člověka... 69 Vlastnosti vnitřní duševní energie... 70 Význam vnitřní energie a její ovládání... 72 Na závěr o vnitřní energii člověka... 73 15. Mimosmyslové vnímání mozkem...74 Na úvod o smyslovém a mimosmyslovém vnímání... 74 Vytváření signálů na povrchu těla... 74 Vnímání signálů šířených z povrchu těla... 75 Vnímání signálů na dálku a v čase... 75 Na závěr o smyslovém a mimosmyslovém vnímání... 77 16. Vnímání abstraktna...78 6
Dobro... 78 Duše a hmota... 79 Krása a dokonalost... 81 Láska... 83 Vcítění... 84 Citlivost, jemnost a vnímavost... 85 Ohleduplnost... 85 Bolest a utrpení... 85 Myšlení a rozum... 88 Plasticita... 89 Povaha a charakter... 89 Tvořivost... 89 Moudrost... 90 Velikost a malost... 90 Talent... 90 Genialita... 91 Osobnost a síla duše... 91 17. Tělo a duše...93 18. Použitá literatura...94 7
1. Úvod Lidský mozek se vyvíjel po mnoho milionů let a to nejprve jako mozek primátů a později jako mozek nového druhu člověka. Nevíme sice, kdy se tak stalo a také nevíme proč se tak stalo, že některý druh primátů se začal vyvíjet odlišně. Přesto se stalo, že na rozdíl od ostatních živočichů má člověk nejlépe vyvinutý mozek ze všech živočichů této planety. Někteří živočichové mají dobře vyvinutý čich, jiní zrak, jiní jsou schopni pohybovat se ve vzduchu na svých vlastních křídlech, jiní jsou naopak schopni pohybovat se velmi rychle s pomocí svých vlastních nohou. U člověka se nejvíce vyvinul mozek. Jelikož mozek je hlavním řídicím orgánech celého těla, je nasnadě, že jsou s takovým orgánem spojeny některé vlastnosti, které ostatní živočichové nemají a ani nemohou mít, pokud jejich mozek zůstane takovým jakým je. Na rozdíl od zvířat mají lidé díky svému dokonale vyvinutému mozku plno výhod, ale i nevýhod. Kvalitní mozek dostal člověka do pozice vládnoucího živočišného druhu. Toto je samo o sobě výhodou, která mu umožňuje řídit život na Zemi podle svých pravidel. Jejich nesprávné použití a přílišné zneužívání může přinést člověku i ostatním živočichům velké problémy a tím i nevýhody v podobě škod. Příliš silná nadvláda člověka nad ostatními živočichy činí člověka zodpovědným za vše, co se stane s ostatními živočišnými druhy. Tuto zodpovědnost musí člověk začít lépe chápat a uvědomit si, že každý musí pochopit nejdříve sám sebe, aby pochopil ostatní lidi a následkem toho, aby byl schopen chápat život na Zemi. Jednou z výhod, které liší člověka od zvířat je kvalita pohybu. Náš pohyb není zdaleka tak rychlý, jak si myslíme ve srovnání s některými zvířaty. Důležitým rozdílem je však citlivost a jemnost pohybu. Například tuto vlastnost lze ukázat na způsobu ovládání prstů a končetin. Ani primáti, ač mají také prsty na rukou i na nohou, nejsou schopni s nimi provádět tak složité a jemné činnosti jako lidé. Primáti jsou schopni uchopit stéblo trávy, vytahovat s jeho pomocí mravence z díry a tím jej používat jako nástroj k získávání potravy. Uchopení takového předmětu stébla je natolik nemotorné, že si lze jen těžko představit, že by tito primáti byli schopni provádět složité úkony při montování nějakých technických zařízení, psát nebo dělat jiné jemné a citlivé pohyby. Dalším rozdílem je citlivost a jemnost ovládání hlasivek. U člověka se ovládání hlasivek věnuje mnohem více neuronů a ostatních částí mozku než u jiných živočichů. Jen proto můžeme mluvit. Zvířata jsou schopna vydávat mnoho různých zvuků. Tyto zvuky nejsou vesměs ničím jiným než různým skřeky, štěkání, apod. I zpěv ptáků je ve srovnání s lidskou řečí velmi jednoduchý. Velká část mozku je také věnována ovládání mimiky lidského obličeje. Především ovládání rtů a jejich okolí si vyžaduje použití velmi velkého počtu malých svalů. K tomuto se proto využívá velmi velké části mozku. V poslední fázi vývoje člověka se objevilo myšlení jako nejvyšší stupeň činnosti mozku. Myšlení se vyvinulo z pohybu nebo na jeho základě. Mozek každého živočicha má schopnost jistého stupně myšlení. Často jde ale o myšlení velmi primitivní. Především jde pouze o řízení získávání potravy, sebeobrany, úniku před útočníkem, nalezení si partnera k udržení přirozené reprodukce, zachování druhu, apod. U člověka se vyvinulo myšlení na podstatně vyšší úrovni než u jakéhokoliv jiného živočicha. Tím se stal člověk jedním z nejúspěšnějších živočichů této planety. Pravděpodobně je zdaleka nejúspěšnějším savcem. Jeho vysoká inteligence mu umožnila si zabezpečit dostatek potravy. Tím se mohl začít rozvíjet i v jiném směru. Mohl se začít zabývat činnostmi, které nejsou nezbytně nutné k zachování rodu nebo přirozené reprodukce. Tím se začal rozvíjet opět ve schopnosti si získat potravu a tím opět se může dále rozvíjet v jiných než nezbytně nutných oblastech života. V této spirále si získal tak výsostné postavení, které je neotřesitelné a neohrozitelné jinými živočichy. 8
Vlastní rozvoj člověka s sebou nese i jisté problémy a nevýhody. Člověk za svou bezmeznou moc platí civilizačními chorobami a celkovým poškozením genetického kódu. To je dnes již jediná možnost, která by mohla člověka ohrozit z přírodního hlediska. Další hrozbou je jeho neuvěřitelná síla, která může způsobit sebezničení celého rodu i celé Země. Aby se tak nestalo, je třeba poznat vlastní mozek a začít jej ovládat. Neznamená to nechat se ovládat, ale ovládat každý sám sebe. Sebeovládání je jednou z možností jak zabránit vzniku působení negativních směrů v lidském životě. Poznání svého mozku je hlavním a nejdůležitějším úkolem současné vědy. Důvodem je právě ona obrovská nekontrolovaná síla člověka, která by mohla způsobit zkázu. Člověk již přestal být schopen ovládnout sám sebe. Lidé neznají funkci svého mozku, nejsou schopni ovládnout své nejzákladnější emoce a přesto nebo právě proto chtějí ovládat vše a to i to, čemu ani nerozumějí. Setkal jsem se také s lidmi, kteří se zajímají o psychologii i o funkci mozku ne proto, aby zlepšili sami sebe, ale jen proto, aby se naučili ovládat jiné lidi a sami z tohoto těžili. Někteří lidé chtějí ovládat jiné lidi jen proto, aby jim škodili, aniž by jim to přineslo jakýkoliv užitek. Prostě chtějí pouze ubližovat jiným. Takoví lidé existovali vždy a existují i nyní. Doposud využívali výsledků praktické psychologie, aby ovládali jiné lidi a tím je přiměli jednat podle svých vlastních cílů. Takové jednání je škodlivé nejen pro ovládaného člověka, ale i pro ovládajícího. Každý člověk dříve či později pozná, že byl pouze oklamán. Ovládající si může říci, že již stejně bude pozdě. Jenže lidé si takové poznání nenechají pro sebe a sdělí je jiným lidem. Takže ovládající se tím sám dostane do pasti, kterou sám nastražil. I kdyby takový člověk prošel životem bez toho, že by se mu stalo cokoliv špatného za to co zlého učinil jiným, zůstane po něm pouze něco škaredého a celý život takového člověka se pro budoucnost stane jen nechutnou vzpomínkou. Celkový přínos pro ostatní je pouze negativní. Poznání funkce mozku ukáže lidem, jak je nutné jednat správně podle zákonů přírody a nemyslet si, že pouhá chytrost může člověku prospět. Ve skutečnosti i v oblasti funkce mozku platí jisté přírodní zákony. A přírodní zákony mají jednu velmi pozitivní vlastnost ve srovnání se zákony lidskými. Nelze je porušit bez následků. Musíme proto poznat sami sebe a naučit se žít tak, abychom byli schopni ovládnout svoje emoce. Tím získáme správnou sílu, která nebude působit proti nám. Bez poznání funkce lidského mozku se pouze snažíme o cosi a děláme přitom mnoho zbytečných chyb. Takové chyby nás stojí mnoho úsilí při nápravě následků. Mnoho lidí se pokouší poznat, jak lidský mozek funguje. Většinou jsou to ale odborníci z oblasti počítačů, kteří chtějí vytvořit počítač fungující stejně jako mozek člověka. Několik odborníků již prohlásilo, že takový počítač tvoří, a že jej vytvoří velmi brzy. Lze se zatím domnívat, že tito vědci přehlédli několik důležitých skutečností. Proto vytvořili opět pouze složité výpočetní systémy, které významně přispěly k rozvoji výpočetní techniky, ale lidský mozek jako počítač zatím nevytvořili. Příroda tvoří denně mnoho set tisíc lidských mozků na celém světě. My jej zatím nedokážeme vytvořit ani ve formě primitivního funkčního vzorku. Současné inteligentní počítače nemají zdaleka schopnosti primátů ba dokonce ani ještě jednodušších savců. Hlavním cílem této knihy tedy není vytvoření návodu, jak sestrojit počítač pracující stejně jako lidský mozek. Hlavní cíl je třeba hledat jinde. Cílem je naučit lidi poznávat sami sebe a svůj mozek, aby si takto dokázali zlepšit svůj život a svého života si více vážit. Neumíme život vytvořit. Zato jej umíme snadno ničit. Nejen zbraněmi všeho druhu, ale i v denním životě necitlivým jednáním člověka k člověku i bezohledným zacházením každý sám se sebou samým i s jinými bytostmi. Moderní doba odstranila z našich životů víru v dobro a v Boha. V některých částech světa ještě se tomu tak nestalo. Nicméně v té časti, kde se tak již stalo, vzniklo prázdno, což způsobilo, že se lidé začali chovat k sobě i jiným neuvěřitelně bezohledně a mnohdy i krutě. Není již v silách člověka vrátit víru v dobro a v Boha do duší lidí. V lidské společnosti se rozšiřuje kriminalita a celkově vzrůstá brutalita trestných činů. Mnohdy tyto činy nejsou potrestány, neboť nejsou odhaleny, případně nejsou pouze dokázány. Sami propagátoři víry v dobro a v Boha se mnohdy natolik provinili proti filosofii, 9
kterou sami hlásali, že již nikoho nepřesvědčí. Víra sama o sobě již přestala lidi omezovat v jejich neomezeném páchání zlého. Jedinou nadějí pro lidi je vědecké poznání funkce svého mozku. Naše mozky vytvořily vše, co lidé vytvořili. Stejně je to i s vírou v Boha. Musíme poznat proč se tak stalo. Pokud poznáme své mozky již nebudeme moci obviňovat Boha za cokoliv nebo se na něj naopak spoléhat, ale obviňovat budeme jen sebe a budeme se muset spolehnout také pouze sami na sebe. Ve všech důležitých náboženstvích jsou popsány jisté zásady a vztahy dobra a zla. Tyto vztahy a zásady budeme muset jednou najít, neboť jde o jistý druh přírodních zákonů, které jsou popsány bez podrobných důkazů. Nic to ale nemění na skutečnosti, že platí. Tyto zákony byly poznány lidmi z mnoha generací a tito lidé je nalezli a předali nám informace o nich v podobě jistých náboženských pravidel chování a víry v Boha. Tito lidé ale nemají vesměs zkušenosti s matematikou a jinými technickými obory a navíc matematika ani technické obory nemají aparát, který by dokázal popsat takové přírodní zákony exaktně tedy tak, aby byly reprodukovatelné a bylo možné se na ně spolehnout. Při poznávání funkce mozku jsem zjistil, že pokud pochopíme, jak funguje lidský mozek, pochopíme vše o nás a o těch zákonech, které odmítáme jen proto, že je nechápeme. Co tím vlastně získáme? Získáme tím obrovské poznání života, jeho principů a možná i smyslu. Poznání funkce lidského mozku bude velkým předělem v životě lidí. Bude možné soudit lidi za činy, které dnes můžeme pouze odsuzovat. A budeme vůbec někoho soudit? Nebo si jen počkáme na okamžik, kdy se viník odsoudí a potrestá sám, případně když bude potrestán za to, co udělal zlého. Pochopení funkce lidského mozku bude znamenat, že budeme vidět do duše člověka hlouběji než kdykoliv dříve. Porozumění duši člověka nás postaví před nová poznání druhých lidí. Takové poznání pak umožní pokračovat v dalším studiu lidské duše a mozku. Důležitější než vlastní poznání je možnost změnit své jednání ku prospěchu ostatních lidí a především ke svému prospěchu. Při výkladu funkce lidského mozku se budeme muset aspoň částečně dozvědět některé základní informace o struktuře a stavbě mozku. Bez pochopení základních informací o mozku nelze postoupit k vyšším stupňům poznání. Člověk, který se nenaučil základům malé násobilky, se nenaučí složité matematické postupy při řešení náročných úloh. V dalším kroku se pokusím přiblížit funkci těchto základních stavebních prvků lidského mozku. Pak teprve se dostaneme k výkladu funkce mozku jako celku. Až v druhé polovině této knihy se budeme zabývat vyššími formami funkce lidského mozku. Těmi vyššími formami je schopnost lidského mozku řešit abstraktní pojmy a vůbec duchovno jako takové. Mozky zvířat nejsou schopny řešit ani abstraktní pojmy ani nejsou schopny se zabývat duchovními pojmy, jak je známe u lidí. I přesto, že kniha vznikla propojením mnoha vědních oborů, jako je matematika, počítačové vědy, medicínské vědy, psychologie apod., nebude Vás nutit znát všechny tyto vědní obory ani matematické formule ani jiné složité postupy, které vedly k napsání této knihy. Kniha je určena všem těm, kdo se chtějí dovědět něco o mozku, a tyto vědomosti prakticky využít ke svému prospěchu. Právě propojení matematicko-technických vědních oborů s obory biologicko-medicínskými se dosáhlo poznání mozku v míře, která nebyla jinak možná. Matematika již zasahuje i do psychologie. Právě zde by ji téměř nikdo nečekal. Ještě tak v případě biologických věd si většina čtenářů dokáže představit, že tělo funguje na základě fyzikálních principů, které se popisují s pomocí různých matematických postupů. Ale zde již začínáme uvažovat i v naprosto jiných souvislostech, kdy matematika začíná popisovat i psychické funkce mozku. Tyto směry jsou zatím pouze v začátcích. Přesto se ukazuje, že takové postupy povedou k hlubokému poznání mozku i duše člověka. Tak hluboké poznání mozku i duše nám otevře cestu k tomu, aby lidé poznali, že ideje popisované většinou náboženství nejsou jen něčím hypotetickým, ale že jde o empirická poznání mající reálný 10
základ. Již nebudeme hovořit o tom, že toto či ono způsobil Bůh. Budeme říkat, že jsme si udělali a zavinili sami neboť jsme porušili důležitý přírodní zákon. Mezi takové přírodní zákony patří i pojem zločin a trest. Spáchám-li zločin, jsem za něj potrestán i v případě, že se na takový zločin nepřijde a nejsem trestán soudem. V případě poznání takových přírodních zákonů budou lidé nuceni přehodnotit normy svého chování i posuzování svých činů. V konečném důsledku je také obtížné si představit, že by někdo chtěl zneužít takového poznání proti ostatním. Budu-li vědět, že budu potrestán za cokoliv zlého, a to i za zneužití jistého poznání, a toto potrestání bude více než jisté, pak nebudu zlé věci dělat. Uvedu zde jeden příklad ze svého života. Když mi bylo 18 roků, začal jsem číst knihu Jak získávati přátele a působiti na lidi od amerického autora, který se jmenoval Dale Carnegie. Tato kniha popisuje některé psychologické postupy, jak ovlivňovat a ovládat lidi. Jelikož jsem byl ještě velmi mladý a zvídavý, chtěl jsem si tyto postupy ověřit. Samozřejmě jsem je ihned vyzkoušel. Když jsem viděl, jak některé z nich fungují, byl jsem překvapen. Na druhou stranu jsem si uvědomil, že pokud něco podobného udělám a ovlivním život člověka v jeho neprospěch, jsem za vše, co se mu stane plně zodpovědný a budu za to potrestán. Jelikož mé zkoušení a ověřování nikdy nedosáhlo míry, kdy bych uškodil, nebyl jsem za toto poznání trestán. Filosofie a postupy Dalea Carnegieho se učí na různých seminářích. A lidé je zneužívají a bez jakýchkoliv zábran poškozují jiné lidi. Jelikož jsem se s takovými postupy obeznámil, jsem schopen velmi snadno rozpoznat lidi, kteří je znají také a navíc je zneužívají. Jsou to lidé vesměs nějak postižení a chtějí si takto dokázat svoji převahu. Sami netuší, že za nějaký čas se sami budou ptát, co jsem komu udělal, že se mi stalo něco takového. V současnosti pouze pozoruji lidi, kteří se naučí něco málo o psychologii člověka a ihned spěchají, aby tyto znalosti zneužili a jiným ublížili. Vůbec se netrápí tím, co se lidem stane a jak jim tímto uškodí. Bohužel nejsem schopen takovým lidem vysvětlit, co vlastně dělají, a že jsou to oni, kdo jsou příčinou mnohého zlého. Přesvědčit hloupého člověka je téměř nemožné. Pro některé lidi je poznání škodlivé, pro ty moudré je poznání povznášející. Uvědomíme si také, do které z těchto skupin patříme. I to je užitečné. Tato kniha se snaží ukázat, jak mozek funguje a jak si sami ovlivňujeme svůj život a jak si jej můžeme ovlivnit do budoucna. Tím získáme více než jen nějaké pochybné výhody nad ostatními. Především nám poznání funkce lidského mozku pomůže změnit naše jednání a způsob myšlení. Nebudeme si sami ničit svůj mozek a zkracovat a poškozovat si svůj život a jeho kvalitu. Pokud se nám to podaří i jen zčásti, pak jsme udělali pro sebe i jiné více než jinými způsoby. Před několika lety jsem se zúčastnil školení asertivity. Školitelé nás učili, jak se prosazovat ve společnosti a učili nás, jak odlišovat asertivitu od agresivity. Můj celkový dojem nebyl velmi přesvědčivý. Zjistil jsem, že mnozí lidé se naučí asertivitě a začnou ji používat či spíše zneužívat k obchodním účelům. Něco mi toto školení přineslo pozitivního. Dozvěděl jsem se tam, že člověk je řízen především svými pocity. Vše, co děláme, dělám kvůli svým pocitům. Někteří se snaží zbohatnou, aby cítili svoji nadvládu nad ostatními, aby mohli svými penězi řídit jiné. Někteří mají pocit, že dělají něco dobrého, když jiným dávají práci se slovy, že bez nich by ti ostatní žili v bídě. Někteří lidé dělají opravdu dobré skutky proto, aby se cítili dobrými, aby přinesli dobro ostatním. Někteří to dělají pouze proto, aby se dostali do nebe, které je jim slibováno různými náboženstvími. Nevím, zda-li nebe existuje a ani nevím, kdo z nás se může do takového nebe dostat. Je mnoho různých náboženství a každé má o tom svoji představu a víru. Podívejme se na to čistě vědecky. 11
Každý člověk se chce cítit dobře. A každý pro to dělá, co může. Mnoho geneticky daných potřeb nás nutí, abychom dělali jisté věci v životě. Například jsme nuceni si najít partnera či partnerku a mít spolu děti. Jsme přírodou nuceni například k sexuálním aktivitám, apod. Pokud se nějak proviníme tomu, k čemu nás příroda nutí, jsme potrestáni. Trest přírody se projevuje vesměs bolestí a utrpením. Proto se snažíme dělat vše proto, abychom nebyli přírodou trestáni za neplnění některých geneticky daných povinností. Jednou z nich je mít v životě dobrý pocit. Pokud jej nemáme, jsme trestání depresemi a celkovým poškozením duševního zdraví. Je proto dobré si vytvořit základ pro dobrý životní pocit a ten nás vede k dobrému v ostatních směrech. Další kapitoly této knihy ukáží podrobněji, jak si navodit dobrý životní pocit a zlepšit si život. 12
2. Charakteristiky lidského mozku V této kapitole jsou uvedeny charakteristiky lidského mozku velmi zkráceně. Omezil jsem se pouze na definice, které odpovídají obsahu a druhu této publikace. Záměrně zde nepoužívám složité a podrobné definice, neboť by spíše komplikovaly výklad funkce mozku. Pohyb těla Většina živočichů má schopnost se volně pohybovat v prostoru, aniž jsou pevně spojeni se svým vnějším okolím. Rostliny jsou vázány na jisté malé území, na němž žijí a zpravidla nejsou schopny měnit svoji polohu v prostoru. Pohyb rostlin zpravidla není, až na výjimky možný. Živočichové jsou naproti tomu zcela autonomní organismy schopné se volně pohybovat a kontrolovat svoji polohu v prostoru. K tomu jsou vybaveni končetinami, které jejich polohu mění. Také jsou vybaveni řídicím systémem, který ovládá končetiny tak, aby se pohybovali požadovaným směrem. Tím řídicím systémem je u savců mozek, u jednodušších živočichů je to většinou soubor nebo svazek ganglií umožňujících jednoduché pohyby. Živočichové mají zpravidla vizuální systém detekce svojí polohy v prostoru zrak umožňující jim zjisti svoji polohu a podle požadavků ji měnit. Paměť Paměť je schopnost organismu ukládat informace do svého řídicího systému mozku nebo do jiných částí těla za účelem jejich pozdějšího využití při řízení polohy v prostoru a učení se. Každý živočich musí být schopen si zapamatovat, kde byl před chvílí, aby se nepohyboval v jistém kruhu a stále si nemyslel, že je na tomto místě poprvé. Musí být schopen srovnat své pozorování okolí s obrazem uloženým v paměti o tom, kde se již nacházel před krátkou i delší dobou. Paměť také umožňuje živočichům se vrátit na místo, kde již našel svoji potravu a zde ji opět hledat. Smysly a vnímání Smysly jsou určeny ke komunikaci mozku s vnějším prostředím. Smysly předávají informace o kvantitativních i kvalitativních atributech okolí, v němž se živočich pohybuje. Smysly jsou určeny především k tomu aby informovaly živočicha o výskytu potravy, predátora, o výskytu kořisti a kořist o přítomnosti predátora. Hlavní smysly jsou: Zrak Čich Chuť Sluch Hmat Smysly budou podrobněji probrány v následujících kapitolách této publikace. 13
Myšlení Myšlení je schopnost nalézat vztahy mezi vjemy z různých smyslů a paměti. Myšlení je schopné vytvořit komplexní výsledek z několika různých vjemů a posoudit jejich význam na základě záznamů z paměti a podle nich se rozhodnout. Takové rozhodnutí pak přeměnit v nutnou akci ve formě pohybu nebo prostě vytvořit nový záznam do mozku, který umožní se později lépe rozhodnout v jiném případě. Kapacita Kapacita mozku je dána počtem neuronů a ostatních neurálních struktur v mozku. Čím více mám neuronů, tím větší mám potenciální kapacitu mozku. Ne každý ji umí stejně dobře využít. Jiný tuto kapacitu ztratí vlivem poškození mozku. Plasticita Plasticita je schopnost člověka formovat svůj mozek. Plasticita je proto také schopnost mozku přizpůsobit se konkrétním novým podmínkám, jimž je organismus vystaven. Úroveň plasticity je důležitá pro schopnost se učit nebo vyrovnat se se změnami okolí. Citlivost na podněty Každý mozek je jinak citlivý na vnější podněty. Je to míra schopnosti vnímat vnější podněty. Tato schopnost je dvojí. Za prvé jde o schopnost smyslů vnímat okolní podněty. Někteří živočichové mají citlivější smysly než člověk a jsou jimi schopni lépe vnímat okolí. Příkladem je pes se svým až stonásobně lepším čichem než má člověk. Druhým příkladem je orel se svým vynikajícím zrakem. Za druhé jde o citlivost vnímání rozumem. Zde je ale nejlepší člověk. Jeho schopnost rozumem posoudit i nejjemnější rozdíly významu vazeb mezi vjemy je mimořádná. Člověk je schopen odlišit od sebe události v přírodě a přiřadit jim jistý význam a vlastnosti. Díky této schopnosti se člověk stal nejúspěšnějším živočišným druhem na Zemi. Talent Talent je spojován s mimořádně vyvinutou schopností k určité aktivitě. Je vždy spojován pouze s člověkem a jeho schopnostmi. U zvířat se o talentu nehovoří. Příkladem talentu je talent umělecký ke zpěvu, hraní na určitý nástroj, nebo malování, sochařství, apod. Dále je to talent na matematiku a technické vědní obory nebo naopak na sport. Má-li někdo nějaký talent, měl by jej ve svém životě využít. Pokud tak neučiní je zpravidla nešťastný, neboť tento talent k něčemu podstatnému mu přináší naopak menší schopnosti v tom, co je pro ostatní běžné a takový člověk se proto často trápí tím, co neumí. Duše Duše je zmiňována v mnoha náboženstvích jako nehmotná část lidské bytosti. Jak jsme dnes zvyklí vnímat počítač jako hardware s jistým software, je duše tím software lidského mozku. Toto je pouze zjednodušené chápání lidské duše. Její nehmotnost je tímto mnohem zřejmější než jak se to zdálo 14
dříve. Proto jakékoliv snahy měření a vážení toho, co z člověka uniklo po smrti ztrácí smysl. Je-li něco nehmotné, pak to skutečně nemá žádný fyzikální rozměr, který bychom mohli měřit nebo vážit. Ve smyslu chápání funkce lidského mozku můžeme duši chápat jakou soubor schopností lidského mozku k jistým činnostem. Čím více máme skutečných schopností, tím lepší máme duši. Tyto schopnosti můžeme chápat buď výčtem. Tedy čím více různých schopností máme, tím je naše duše silnější. Nebo naopak může schopnosti chápat svojí hloubkou. Čím hlubší máme vědomosti v tom či jiném oboru lidské činnosti, tím lepší máme duši. Hloubka schopností má obecně větší cenu než počet schopností, neboť hloubka znalostí a schopností vyžaduje mnohem větší úsilí k jejich dosažení. Sensibilita a mimosmyslové vnímání Sensibilita je mimořádná schopnost mimosmyslového vnímání. Existují lidé, kteří mají schopnost vnímat události bez toho, aby k tomu použili pět známých smyslů. Příkladem může být schopnost vnímat to, co si myslí jiný člověk na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů. Takové vnímání nelze vysvětlit žádným fyzikálně přijatelným způsobem. Doposud nám zůstává záhadnou, jak je něco podobného možné, lze ovšem říci, že takové věci existují a jsou prokazatelné. Nemít zkušenosti s takovými schopnosti, určitě bych jim nevěřil. Musím, ale konstatovat, že existují a jsou tak skutečné jako smyslové vnímání. Je s nimi spojování mnoho záhad. To není nijak divné, neboť v dřívějších dobách bylo mnoho záhad spojování s úkazy, které jsou dnes již dobře známé fyzikálně podrobně popsané a vysvětlené. I mimosmyslové vnímání bude jednou vysvětleno a pojem sensibilita bude patřit mezi běžné pojmy používané v denním životě. Genialita Genialita je schopnost člověka vykonat nebo vykonávat mimořádný čin, který není dosažitelný pro jiné lidi. Je pravděpodobné, že takový čin je spojen se schopností mimosmyslového vnímání i přesto, že to není na první pohled zřejmé. Lidé mající schopnosti ohodnocené pojmem genialita jsou často v jiných oblastech méně schopní než průměrný člověk. Zato ve svém oboru vynikají nad ostatní tak, že pro ně je dosažení obdobného výsledku naprosto nemožné. Geniálním lidem je nutné pomoci v prosazení jejich práce a nevidět jejich problémy s tím, co je pro ostatní normální. Genialita je obrazem síly duše. V tomto případě jde o zcela mimořádnou sílu lidské duše vykonat něco dokonalé a vynikající. Kvalita mozku Pojem kvalita mozku je velmi nejasný. Nelze v současnosti přesně určit co lze pod pojmem kvalita mozku chápat. Je to genialita nebo naopak schopnost dokonale se vyrovnat s běžnými problémy. Z dosavadního výkladu vyplývá, že kvalita mozku je tím lepší, čím silnější má člověk duši. Čím více a čím hlubších má člověk schopností a dovedností, tím je jeho mozek lepší. Také je nutné ukázat, že kvalita duše se snižuje vším negativním, co člověk ve svém životě dělá. 15
Proto chceme-li zlepšit kvalitu svého mozku musíme se snažit o posílení svojí duše. Toho může dosáhnout pouze a jedině skrze posílení svých schopností. Ztrácení času čímkoliv negativním nás pouze odvádí od toho cíle. Když si uvědomíme, že žijeme pouze jeden jediný život, pak bychom měli dobře zvážit, jak tohoto jediného života využijeme. Budeme se utápět v negativních pocitech a za svůj život neuděláme nic jiného než, že jej nějak prožijeme nebo jej budeme žít plně a zcela jej využijeme k tomu, abychom udělali něco užitečného pro sebe i pro jiné? Máme svobodnou vůli si se svým životem udělat cokoli chceme. A vidíme, že velká část lidí svůj život utrácí zbytečnými aktivitami a činnostmi. Místo využití života k čemukoliv dobrému, jej ztrácejí ve sporech s ostatními lidmi. Kvalita mozku se projevuje také schopností využít života k dobrým věcem. Myslím, že otázka kvality života zůstává stále otevřená k veřejné diskusi, a rozhodně není uzavřená a vyřešená. 16
3. Počítače a mozek V souvislosti se zvyšováním výkonnosti číslicových počítačů a zmenšováním jejich velikosti se objevily se také snahy přirovnat funkci lidského mozku k činnosti počítače. Vědci přicházeli s mnoha teoriemi ukazujícími, že počítač je schopen funkci mozku nahradit v mnoha směrech. Paralelně s tímto přesvědčením se také začaly ukazovat rozdíly funkce mozku a číslicových počítačů. V minulosti se zdálo být téměř samozřejmým, že lidský mozek a číslicový počítač mají podobnou strukturu. Dnes již víme, že číslicový počítač není lidskému mozku vůbec podobný a jeho funkce se s funkcí lidského mozku nedá jednoduše přirovnat. Vnější projevy při zpracování dat vykazují jistou podobnost, ale vnitřní struktura je zcela nepodobná. Lidský mozek je možné považovat za biologický počítač. Jeho struktura a funkce je předmětem zkoumání mnoha odborníků na celém světě. Dnes již ale víme, že je třeba vycházet z jiných principů při zkoumání funkce lidského mozku než jak jsme zvyklí chápat činnost číslicových počítačů. Počítače jsou konstruovány tak, aby mohly nahradit některé funkce lidského mozku v praxi. Počítače jsou schopny provádět většinu toho, co dělá lidský mozek. Jsou zde však druhy činností, které dnešní počítače nejsou schopny provádět stejně efektivně jako lidský mozek nebo je dokonce nejsou schopny provádět téměř vůbec. Rozpoznávání obrazů Tím nejznámějším, co lidský mozek provádí stále a velmi kvalitně, je rozpoznávání objektů očima. Prakticky denně a trvale jsme nuceni pozorovat život kolem sebe a zcela nevědomě rozpoznáváme obrazy, které vidíme. Připadá nám to samozřejmé. Ve skutečnosti to ale vůbec samozřejmé není. Pokusíme-li se vytvořit počítačový program, který by uměl rozpoznávat byť jen primitivní obrazce, zjistíme, jak je to obtížné. Rozpoznání jediného obrazu je natolik složitý problém, že není uspokojivě doposud řešen nikde ve světě. I pouhé rozpoznání psaného textu je velmi složité a problematické. Mnohem složitější je rozpoznávání lidských tváří. Podle tohoto je nám zcela jasné, že o funkci mozku v oblasti rozpoznávání obrazů toho mnoho nevíme. Rozhodování Ještě méně toho víme o procesu rozhodování. Číslicový počítač může být naprogramován tak, že je schopen jistá rozhodnutí udělat. Ve většině případů jsou to ale rozhodnutí velmi jednoduchá a v mnoha případech jsou i nesprávná. Na rozdíl od rozhodování v počítači, je rozhodování lidského mozku velmi efektivní. Mozek je schopen vzít v úvahu všechny vědomosti, které kdy získal najednou do úvahy a podle těchto všech vědomostí pak učiní závěr. Je téměř s podivem, že závěry získané mozkem jsou ve většině případů lepší než závěry získané rozhodnutím počítače. Z těchto důvodů slouží počítače spíše k poskytování údajů pro člověka, aby ten rozhodl. Rozhodnutí jsou tím lepší a správnější, čím více a kvalitnějších informací je podáno člověku, který se má rozhodovat. Zpravidla veškerá rozhodnutí o životě jiného člověka nesmějí být svěřena stroji, neboť by za případné závažné pochybení nikdo nebyl zodpovědný. Naopak existuje již mnoho případů, kdy se podařilo předat mnoho rozhodování počítačům. Jde o případy, kdy lidské smysly jsou natolik pomalé, že by se rozhodovaly příliš dlouho, než aby výsledek vzniklý lidským rozhodnutím měl ještě nějaký smysl. 17
Zpravidla jde o rozhodování o funkci technických zařízení používaných v dopravě. Některé přístroje umístěné v automobilech jsou schopny se rozhodovat samy bez nutnosti čekat na potvrzení člověkem. Události v dopravě probíhají většinou tak rychle, že člověk není schopen reagovat, aby odvrátil hrozící nebezpečí. Proto některá rozhodnutí v brzdových a jiných bezpečnostních systémech automobilů byla předána stroji. Pokud jde ale o strategická rozhodnutí, kde čas nehraje důležitou roli, ale důležitá je kvalita výsledku rozhodnutí, tam všude rozhoduje lidský mozek lépe než počítač. Myšlení Proces myšlení a rozhodování má velmi mnoho společného. Správné rozhodnutí je vždy výsledkem myšlení. Myšlení je schopnost lidského mozku. Jiné mozky tuto schopnost nemají dostatečně rozvinutou. Zvířata jsou schopna učinit jistá rozhodnutí vycházející z jejich základních životních potřeb jako je přežití útoku útočníka nebo nalezení potravy. Při komplikovaných situacích ovšem nejsou schopna složitějších rozhodovacích postupů. Člověk je schopen většinu živočichů, díky schopnostem myslet, oklamat a tím nad nimi zvítězit. Vítězství člověk dosahuje ne silou nebo rychlostí, ale schopností vymyslet složité postupy vedoucí k úspěchu. Díky své převaze ve schopnosti myslet se člověk dostal tak daleko, že již žádné zvíře není schopné nad člověkem zvítězit. Tím nemíním jednotlivý útok jistého zvířete na jedince, který se dostal to teritoria, kde zvíře loví. Mám na mysli celkovou sílu člověka při tom, když člověk použije techniku k dosažení svého cíle. Nyní již rozum člověka velí chránit ostatní živočichy, neboť oni nemají šanci se bránit. Vyhubením by pak byl i člověk vystaven nebezpečí vyhynutí. Lidský rozum se dostává do vyšší úrovně, kdy je schopen myslet ve více úrovních. Ani zde není míněn konkrétní jeden člověk lovec, který loví pro svůj zisk a nic jiného jej nezajímá. Je zde míněn člověk jako živočišný druh. Budeme-li uvažovat o schopnostech počítače myslet, pak zjistíme, že myšlení není počítači vlastní. Proces myšlení vyžaduje zapojení velkého množství informací do procesu. Toho není počítač principiálně schopen. Počítače a myšlení Počítač je schopen provádět pouze to, co do něj bylo vloženo programátorem. Člověk je schopen vytvářet postupy, které nejsou tak pevně determinovány jako jsou postupy dané programem počítače. Jakákoliv odchylka od daného postupu je v počítači považována za chybu. Myšlení člověka je namísto toho velmi proměnlivé a není určené žádným přesným algoritmem, zapojením ani programem. Doposud jsme se zabývali pouze číslicovými počítači. Ale existují také jiné počítače než pouze číslicové. Jsou to počítače analogové. Analogové počítače Ještě dříve než jsme poznali číslicové počítače, existovaly již počítače analogové. V dnešní době se již analogové počítače nepoužívají, neboť byly vytlačeny číslicovými počítači. Potřeba analogových počítačů poklesla právě s nárůstem výkonu číslicových počítačů. Není na škodu se o analogových počítačích zmínit. Důvodem této zmínky je jejich podobnost s funkcí lidského mozku. 18
Jak již sám název naznačuje, analogové počítače nepočítají s čísly. Počítají pomocí elektrického napětí. Na rozdíl od číslicových počítačů se analogové počítače využívají především k řešení diferenciálních rovnic. Pouze při využití těchto počítačů lze pochopit řešení diferenciálních rovnic a tím principy života. Život sám o sobě je dynamický proces, který lze teoreticky nějakými diferenciálními rovnicemi popsat. Slovo teoreticky zde uvádím proto, že není v lidských silách toto učinit. Analogové počítače nám slouží nyní k tomu, abychom lépe pochopili životní procesy. Přitom není nezbytně nutné uvažovat o naprogramování chování člověka do počítače. Již pochopení je nám velmi užitečné. Číslicové počítače Číslicové počítače se objevily později než počítače analogové. Přesto plně ovládly celý svět a jsou nyní využívány téměř všude. I k řešení diferenciálních rovnic se využívají spíše číslicové počítače než analogové. Číslicové počítače jsou mnohem spolehlivější a přesnější. Současné metody numerického řešení diferenciálních rovnic poskytují dostatečně dobrý matematický aparát k tomu, abychom mohli diferenciální rovnice řešit bez použití analogových počítačů. Mozek a počítač Před mnoha lety se lidé domnívali, že bude možné jednoduše simulovat chování člověka pouze tím, že informace o člověku vložíme do počítače a budeme o člověku znát vše, tedy i o mozku. Dnes vidíme, že tomu tak není. Lidský mozek je natolik složitý, že dnes ještě neznáme funkci mozku dost podrobně. Pouze se snažíme pochopit některé principy. A jde nám to velmi pomalu. Mnohem pomaleji, než jsme čekali. Domnívám se, že nikdy nebudeme schopni plně pochopit všechny detaily funkce mozku. Pouze se nám podaří pochopit určitou část funkce mozku. Tato část bude natolik rozsáhlá, že budeme moci svůj život změnit tak, abychom celkově zkvalitnili náš život podle zákonů přírody. Počítače nám pomohou simulovat procesy chování člověka. Z nich se budeme dovídat více sami o sobě a budeme se moci podle výsledků simulací lépe zařídit, aby náš život byl plnější a hodnotnější. 19
4. Základní stavební prvky mozku V této kapitole se pokusím popsat základní vlastnosti stavebních prvků mozku. Budete-li zvažovat, zda-li kapitolu přeskočit a pokračovat četbou následující kapitoly, pak bych chtěl upozornit, že tato kapitola je velmi důležitá k pochopení činnosti mozku. Je lepší tuto kapitolu pozorně přečíst. Tím se otevře nový pohled na mozek a jeho funkci. Můžete takto dál postupovat v chápání vyšších funkcí mozku. Přirovnal bych tuto kapitolu k malé násobilce. Pokud se člověk nenaučí znát malou násobilku, pak se nenaučí ani tu velkou, a tím méně se může dostat ke znalostem počtů a matematiky. Nebo trochu jinak. Pokud chce někdo stavět dům, musí znát základní stavební prvky jako cihly, maltu, vápno, cement a další stavební prvky, z nichž je dům sestaven. Chceme-li poznat mozek, musíme znát i jeho základní stavební prvky jako jsou neurony, synapse, axony a dendrity. Pokud jste se již seznámili s těmito základními stavebními prvky četbou jiné literatury, úvod této kapitoly se vám může zdát být nezáživný. Pak vězte, že zde na vás čekají některé nové a zajímavé poznatky a teorie, které jinde nenajdete. Základními stavebními prvky lidského mozku jsou: 1. Neuron 2. Dendrit 3. Axon 4. Synapse 5. Gliová buňka Z nich pouze gliová buňka se neúčastní vlastní funkce mozku a vědci předpokládají, že její funkce je pouze podpůrná. Gliová buňka podle názorů odborníků zásobuje neurony energií. Jde ovšem spíše o názor vědců než o ověřenou skutečnost. Přesto se ukazuje, že gliová buňka se neúčastní funkce mozku podle současných vědomostí a znalostí. Hlavní funkční stavební jednotkou mozku je neuron. Díky existenci neuronů mozek může fungovat. Neuron je základním stavebním prvkem a držitelem života člověka i jiných živočichů. Při významném úbytku neuronů odumírá mozek a záhy i tělo. Neurony existují nejen v mozku ale i v míše. Proto pokud mozek odumře, může tělo ještě nějakou dobu žít s pomocí neuronů v míše a samozřejmě s velkou podporou přístrojů, které takové tělo drží při životě. Přirozený samostatný život těla bez mozku možný není. Většině lidí je známo, že neuron vytváří nebo spíše generuje impulsy. Impulsy jsou generovány v sadách v okamžiku, kdy je neuron vybuzen na jednom nebo více vstupních vláknech. Tato vlákna se nazývají dendrity. Dendrity jsou výběžky neuronu, na něž přiléhají výstupní vlákna neuronů axony - v místech nazvaných synapse. Tímto jsme se dostali opět k výstupům neuronů. Postupoval jsem zde v opačném směru než je přirozená postup impulsů v mozku. Proto bych celý postup popsal znova ale tak, aby postup popisu odpovídal směru postupu impulsů v mozku. Impulsy jsou generovány na výstupech neuronů v místě zvaném axon-hillock. Z tohoto místa vychází jediný výstup neuronu zvaný axon. Axon je zpravidla připojen k dendritu nebo přímo k tělu neuronu pomocí synapse. Proto impulsy dále přicházejí do dendritů nebo přímo do neuronů. Podle tohoto popisu je zřejmé, že impulsy vygenerované neuronem se vracejí do oběhu zpět do vstupů jiných neuronů než kde byly vygenerovány. Po nějakém čase se impulsy vracejí zpět i do těch neuronů, které původně vygenerovaly zmíněnou sadu impulsů. Tomuto principu se říká zpětná vazba. 20